1. K příležitosti desátého a jubilejního vydání je pro čtenáře tato anketa, v níž se v jednotlivých otázkách mohou všichni redaktoři bez zábran a "rázné" cenzury vyzpovídat nejen ze svých hříchů. Schvaluješ podobné demokratické věci, nebo je to jenom na škodu?

1. Demokracie je věc hezká, ale jen pro školní děcka, my životem zkažení, chceme vládnout na Zemí.

2. Tak a teď k věci. Pokud se ohlédneš deset čísel zpátky (i když jsi přišel trochu déle), uvidí tvé oči co? A pokud se naopak podíváš deset čísel dopředu, uvidí tvé oči ... ?

2. Když se podívám nazpět, uvidím pompézní postavu mé soudružky učitelky, jíž jsem ve druhé třídě poprvé svěřil mé první novinářské dílko do našeho školního plátku. Od té doby bylo hned jasné že ze mě nebude pionýr, ale pisálek balancující na hraně vkusu i nevkusu. Má můza byla vždy jasná, vždy šlo o to někoho naštvat, urazit či provokovat. Za mých útlých dětských let byla vina svalována na mé nepříznivé sociální a politické situace, později na mé pubertální obscénosti a proto po ukončení a štvaní školního sboru jsem se rozhodl, že již nadále nebudu obtěžovat pouze tuto malou a nevýznamnou skupinku lidí, ale skrze elektronický discmag v nákladech přes přes 100 000 výtisků, budu šířit své slovo cYBERF@Ce a svou zlovůli zasévat do srdcí nic netušících čitatelů. Když se podívám zpět v mé historii mapující celou dlouhou historickou linii e-zinu Clicku, zjistím že sem doposavaď naštval stále pouze málo čtenářů. A protože pouze jediný měl tu odvahu napsat mi to, věřím, že je vás mnou naštvaných více, pouze se mi to bojíte sdělit přímo z klávesnice do klávesnice. Proto se budu i nadále snažit získat na svou stranu nespokojené řady redaktorů našeho magazínu a čtenářskou obec budu i nadále zásobovat špatnou náladou, kritikou (pouze do jejich řad, nikoliv osobní) a prostě jak říká klasik našeho hudebního nebe božský Jája :-) .... zůstanu svůj!

3. Click je určitě a stále ještě považován za ty díla, která jednou prostě musí skončit. Ať už za rok, nebo třeba za měsíc. Myslíš si to samé, nebo by jsi rád tento názor mnohých vyvrátil? Myslíš že má něco takového budoucnost?

3. Jestliže si někdy někde splaším nějaké potomky a ty mě ve stáří nastěhují do domova důchodců s připojením na internet, nebo mi snad zařídí ve svém útulném 1+1 zvláštní místnůstku s počítačovým koutkem, budu i nadále až do svého soudného dne zásobovat Click-Senior, přílohu k časopisu Rady pro zahrádkáře a Všeobecně schátralé kutily. A to vše z mého pohledu znamená, že jestli nezničím Click sám, budeme do něj moc přispívat až do naší žebrácké penze.

4. Je to neuvěřitelné, ale i v tak mocném a pevně ukotveném impériu, jakým bezesporu Click je, vznikají odboje vedené bojácnými, ale i nebojácnými rebely, kteří zákeřně napadají slabiny systému a snaží se o mocenský a krvavý převrat. Jmenovat tady rozhodně nikoho a nic nebudeme, ale jaký je právě váš názor na tyto skupiny či jednotlivce (pokud nejste jedním z nich)?

4. Nejvíce se bojím, že někdy by mohlo nastat i stádium vývoje, kde bych nemohl svou rebelii proti nikomu vézt. Ale on se vždy nějaký najde, a Speedy snad nikdy nebude mít nademnou fyzickou převahu, takže ho nebudu museti válcovat velkohubými ideami, ale budu ho vždy moci jednoduše válcovat ocelovou trubkou profilu 20cm, aby mu přesně padla! Ale nebojte, krvavý převrat nebude, já sem tvor mírumilovný, já mám například strašně rád sebe, sobě bych nikdy neublížil.

5. To co zde uveřejním, změní lidské osudy, přírodu a vše ostatní. Prý jsi ve příbuzenském vztahu s velemocným šéfredaktorem, opravdu je to tak, či jen pouze domněnka? Prý máš až moc stejných rysů (pozn. pokud někdo nenašel ani jeden shodný rys jak u cYBERF@Ce, tak šéfredaktora, není rozhodně sám) a dokonce i stejnou DNA. Je to vůbec možné?

5. Ani mi to nepřipomínejte, od doby kdy jsem v televizi shlédl dokument o vývojovém stádiu člověka, našel jsem ve Speedym onen scházející článek mezi lidoopem a člověkem a ke všemu jsem ještě dospěl k názoru, že jsme se Speedym všichni z jedné velké saharské opičí rodiny. Jestliže nějaký odvážlivec shromáždil mojí DNA a i oné pitoreskní postavičce na čelním vedoucím místě našeho magazínu, jistě musel dojít k závěru, že je má DNA nápadně podobná té lidské, pouze obohacená o nějakou skoro božskou instanci. Zatímco pod svou super-hyper-megalo-minimalistickou lupou (s 2× zvětšením) je hned ze Speedyho vlasu znatelné, že jeho DNA k nám musel zanést nějaký hodně otrlý šmejd z vesmíru.

6. Jsi hudební nadšence a šílenec. Skládáš hudbu, dokonce jsi začal i se skládáním hudby do her. Hudba je tvůj koníček, práce a já nevím co ještě. Jsi vůbec zvláštní "hudební" postava. Po ulicích chodíš výhradně v noci, zahalen do černých hábitů, jsi nějak moc vysoký (pokud pod pláštěm nemáš chůdy, jsi dozajista zlobr!), říká se, že máš sklony k jezení podivných pochoutek (moc citrónů, hektolitry octa, na jednu porci několik gramů! soli, spousty pekelně ostých chili papriček), ty jsi doslova tabu pro společnost! Pak ale složíš veselou hudbu, kde je slyšet mňoukání koček. Proboha, ty jsi ryzí hudební šílenec!

6. Ona skladba s kočičím mňoukáním sice možná posluchači připadá jako velice veselá, ale ani ve snu ho nenapadne jaké drastické metody byly nutné k dosažení toho, aby kočky mňoukaly do rytmu. Zároveň se nyní bojím, že sousedé v okruhu dvou kilometrů jednou zjistí, kam se jejich kočíčí miláček ztratil. K oné ozázce vztahující se k mým chuťovým zálibám. Je skutečně pravda, že mám rád neředěný 8% kvasný ocet, ona citrónová šťáva k dochucování čajů se stává také mojí oblíbenou tekutinou, chili papričky v normálním stavu ale i drcené (se solí :-) jsou též výtečným zpestřením, jinak vágně vyhlížející české kuchyně. No a vařit se solí není umění, a bez soli to zase neumím. A jinak nepopírám že jsme celkem vysoký, na zlobra ovšem moc hezký, a zároveň si libuji v tmavých odstínech.