cYBERF@Ce |
"
Podivná hříčka přírody, jedna z mutací, člověk, fantóm, kdepak, cYBERF@Ce. " |
1.
K příležitosti desátého a jubilejního vydání je pro čtenáře tato anketa, v
níž se v jednotlivých otázkách mohou všichni redaktoři bez zábran a "rázné"
cenzury vyzpovídat nejen ze svých hříchů. Schvaluješ podobné demokratické
věci, nebo je to jenom na škodu?
1.
Demokracie je věc hezká, ale jen pro školní děcka, my životem zkažení, chceme
vládnout na Zemí.
2. Tak a teď k věci. Pokud se ohlédneš deset čísel zpátky (i když jsi přišel
trochu déle), uvidí tvé oči co? A pokud se naopak podíváš deset čísel dopředu,
uvidí tvé oči ... ?
2.
Když se podívám nazpět, uvidím pompézní postavu mé soudružky učitelky, jíž
jsem ve druhé třídě poprvé svěřil mé první novinářské dílko do našeho školního
plátku. Od té doby bylo hned jasné že ze mě nebude pionýr, ale pisálek balancující
na hraně vkusu i nevkusu. Má můza byla vždy jasná, vždy šlo o to někoho naštvat,
urazit či provokovat. Za mých útlých dětských let byla vina svalována na mé
nepříznivé sociální a politické situace, později na mé pubertální obscénosti
a proto po ukončení a štvaní školního sboru jsem se rozhodl, že již nadále
nebudu obtěžovat pouze tuto malou a nevýznamnou skupinku lidí, ale skrze elektronický
discmag v nákladech přes přes 100 000 výtisků, budu šířit své slovo cYBERF@Ce
a svou zlovůli zasévat do srdcí nic netušících čitatelů. Když se podívám zpět
v mé historii mapující celou dlouhou historickou linii e-zinu Clicku, zjistím
že sem doposavaď naštval stále pouze málo čtenářů. A protože pouze jediný
měl tu odvahu napsat mi to, věřím, že je vás mnou naštvaných více, pouze se
mi to bojíte sdělit přímo z klávesnice do klávesnice. Proto se budu i nadále
snažit získat na svou stranu nespokojené řady redaktorů našeho magazínu a
čtenářskou obec budu i nadále zásobovat špatnou náladou, kritikou (pouze do
jejich řad, nikoliv osobní) a prostě jak říká klasik našeho hudebního nebe
božský Jája :-) .... zůstanu svůj!
3. Click je určitě a stále ještě považován za ty díla,
která jednou prostě musí skončit. Ať už za rok, nebo třeba za měsíc. Myslíš
si to samé, nebo by jsi rád tento názor mnohých vyvrátil? Myslíš že má něco
takového budoucnost?
3.
Jestliže si někdy někde splaším nějaké potomky a ty mě ve stáří nastěhují
do domova důchodců s připojením na internet, nebo mi snad zařídí ve svém útulném
1+1 zvláštní místnůstku s počítačovým koutkem, budu i nadále až do svého soudného
dne zásobovat Click-Senior, přílohu k časopisu Rady pro zahrádkáře a Všeobecně
schátralé kutily. A to vše z mého pohledu znamená, že jestli nezničím Click
sám, budeme do něj moc přispívat až do naší žebrácké penze.
4. Je to neuvěřitelné, ale i v tak mocném a pevně ukotveném
impériu, jakým bezesporu Click je, vznikají odboje vedené bojácnými, ale i
nebojácnými rebely, kteří zákeřně napadají slabiny systému a snaží se o mocenský
a krvavý převrat. Jmenovat tady rozhodně nikoho a nic nebudeme, ale jaký je
právě váš názor na tyto skupiny či jednotlivce (pokud nejste jedním z nich)?
4.
Nejvíce se bojím, že někdy by mohlo nastat i stádium vývoje, kde bych nemohl
svou rebelii proti nikomu vézt. Ale on se vždy nějaký najde, a Speedy snad
nikdy nebude mít nademnou fyzickou převahu, takže ho nebudu museti válcovat
velkohubými ideami, ale budu ho vždy moci jednoduše válcovat ocelovou trubkou
profilu 20cm, aby mu přesně padla! Ale nebojte, krvavý převrat nebude, já
sem tvor mírumilovný, já mám například strašně rád sebe, sobě bych nikdy neublížil.
5. To co zde uveřejním, změní lidské osudy, přírodu
a vše ostatní. Prý jsi ve příbuzenském vztahu s velemocným šéfredaktorem,
opravdu je to tak, či jen pouze domněnka? Prý máš až moc stejných rysů (pozn.
pokud někdo nenašel ani jeden shodný rys jak u cYBERF@Ce, tak šéfredaktora,
není rozhodně sám) a dokonce i stejnou DNA. Je to vůbec možné?
5.
Ani mi to nepřipomínejte, od doby kdy jsem v televizi shlédl dokument o vývojovém
stádiu člověka, našel jsem ve Speedym onen scházející článek mezi lidoopem
a člověkem a ke všemu jsem ještě dospěl k názoru, že jsme se Speedym všichni
z jedné velké saharské opičí rodiny. Jestliže nějaký odvážlivec shromáždil
mojí DNA a i oné pitoreskní postavičce na čelním vedoucím místě našeho magazínu,
jistě musel dojít k závěru, že je má DNA nápadně podobná té lidské, pouze
obohacená o nějakou skoro božskou instanci. Zatímco pod svou super-hyper-megalo-minimalistickou
lupou (s 2× zvětšením) je hned ze Speedyho vlasu znatelné, že jeho DNA k nám
musel zanést nějaký hodně otrlý šmejd z vesmíru.
6. Jsi hudební nadšence a šílenec. Skládáš hudbu, dokonce
jsi začal i se skládáním hudby do her. Hudba je tvůj koníček, práce a já nevím
co ještě. Jsi vůbec zvláštní "hudební" postava. Po ulicích chodíš
výhradně v noci, zahalen do černých hábitů, jsi nějak moc vysoký (pokud pod
pláštěm nemáš chůdy, jsi dozajista zlobr!), říká se, že máš sklony k jezení
podivných pochoutek (moc citrónů, hektolitry octa, na jednu porci několik
gramů! soli, spousty pekelně ostých chili papriček), ty jsi doslova tabu pro
společnost! Pak ale složíš veselou hudbu, kde je slyšet mňoukání koček. Proboha,
ty jsi ryzí hudební šílenec!
6. Ona skladba s kočičím mňoukáním sice možná posluchači připadá jako velice veselá, ale ani ve snu ho nenapadne jaké drastické metody byly nutné k dosažení toho, aby kočky mňoukaly do rytmu. Zároveň se nyní bojím, že sousedé v okruhu dvou kilometrů jednou zjistí, kam se jejich kočíčí miláček ztratil. K oné ozázce vztahující se k mým chuťovým zálibám. Je skutečně pravda, že mám rád neředěný 8% kvasný ocet, ona citrónová šťáva k dochucování čajů se stává také mojí oblíbenou tekutinou, chili papričky v normálním stavu ale i drcené (se solí :-) jsou též výtečným zpestřením, jinak vágně vyhlížející české kuchyně. No a vařit se solí není umění, a bez soli to zase neumím. A jinak nepopírám že jsme celkem vysoký, na zlobra ovšem moc hezký, a zároveň si libuji v tmavých odstínech.