![]() | |
Koordinace Internetu
Připomínám, že pokud jste běžným zákazníkem ISP, váš poskytovatel provede celou tuhle agendu za vás a vy se tím nemusíte zatěžovat. Autonomní systém Základem celého Internetu jsou jednotlivé nezávislé (autonomní) sítě, které jsou dále propojeny s dalšími sítěmi. Jenže v okamžiku, kdy je vaše síť připojena na více než jednu další síť, nastává problém: jak bezproblémově zajistit, aby se to, co se má routovat na tuhle síť, na ni také routovalo? Samozřejmě první možností je statický routing, který jsem již popsal v prvních dílech seriálu "Jak na Internet server", jenže - routovací tabulky nejsou neomezeně velké (mohou pojmout maximálně několik desítek položek) a při přidělení dalšího bloku adres jsou nutné zásahy do routingu. Proto vznikla idea, aby každá autonomní síť měla své jednoznačné číslo, pomocí něhož by se celý routing dal bez problémů řešit a prováděly se automatické udpate dynamických routovacích tabulek směrovačů v ostatních sítích. Tak vznikl termín autonomní systém. Každý autonomní systém má své vlastní jednoznačné číslo (např. CESNET má 2605, Czech OnLine pak 6706) a k těmto číslům jsou přímo přiřazeny bloky IP adres, které se přes tento autonomní systém mají routovat. Routery samy si k jednotlivým číslům nejbližších autonomních systémů přidělují čísla vzdálenějších autonomních systémů (popř. implicitně všech kromě vyjmenovaných apod.), pro které se danou cestou mají směrovat pakety. Čísla autonomních systémů podobně jako IP adresy pro autonomní systémy v Evropě přiděluje RIPE NCC, hlavní evropské síťové koordinační centrum Internetu se sídlem v Amsterodamu. Adresy koncovým uživatelům pak přidělují již přímo NCC jednotlivých ISP. Další informace o RIPE NCC najdete na http://www.ripe.net. Pro zbytek světa se pak touto bohulibou činností zabývá americký InterNIC (http://www.internic.net) o němž se blíže zmíním v další kapitole v souvislosti s DNS. Správa domén je také poměrně byrokratickou činností. Dial-up zákazníci s dynamickými adresami se o takové věci nemusí starat vůbec, zákazníci se statickými adresami nebo připojenými celými sítěmi tuto problematiku mohou řešit několika cestami: buď si nechat spravovat svoji doménu poskytovatelem (někteří ISP tohle dělají zdarma, jiní za poplatek) nebo si nakonfigurovat vlastní primární nameserver a dělat si to sami (což je mnohem větší zábava, zvlášť ve chvíli, kdy zjistíte, že verze bindu, kterou se zrovna snažíte používat má tak dokonalý bug, že je naprosto nepoužitelná) s tím, že si najdete někoho, kdo vám bude dělat sekundární nameserver. Možná by nyní bylo na místě osvětlit, co přesně znamená ten který termín použitý dále: top level doména je tzv. doména první úrovně, tj. buď národní (např. .cz, .de, .at, .pl, .ca apod.) nebo generická (např. .com, .edu, .gov, .mil, .net, .org, .nato, .web apod.). V ní se nalézají second level domény neboli domény druhé úrovně (např. idg.cz, netscape.com, ucla.edu, univie.at atd.). V nich se pak mohou nalézat kromě jmen strojů (tzv. hostnames) též 3rd level domény neboli domény třetí úrovně (např. felk.cvut.cz, caldera.co.uk apod.), v nich pak kromě hostnames též případně domény čtvrté úrovně atd. Nameserver je počítač, potažmo jen program, zabývající se správou a zjišťováním doménových jmen, program pro nameserver se jmenuje obvykle named nebo je znám též pod označením bind. Primární nameserver pro specifikovanou doménu má doménové záznamy přímo u sebe a aktualizují se na něm. Sekundární nameservery si tyto záznamy pro definované domény automaticky kopírují z primárního nameserveru. V rootových nameserverech jsou umístěny doménové záznamy top level domén. Kdo ví, co to je spravovat doménu s několika desítkami počítačů, dokáže si asi představit, co to znamená spravovat třeba top level doménu. Zde jsou již nutná nějaká pravidla, neboť například pro registraci second level domény v .cz existuje soubor pravidel, jež musí žadatel splňovat a je potřeba vyplnit poměrně rozsáhlý dotazník. Top level doménu obvykle spravuje národní NIC (Network Information Center). V ČR je to CZ-NIC, který provozuje zatím ještě stále EUnet Czechia (a kupodivu, ač by sice mohl, prakticky svého vlivu na CZ-NIC nezneužívá). Pokud vás CZ-NIC blíže zajímá, zkuste ftp://ftp.eunet.cz/pub/nic/cz Nové top level domény zakládá instituce InterNIC (mj. spravující také domény .org, .com, .net a .mil). Ta také provozuje první rootový nameserver a.root-servers.net a řídí provoz i ostatních rootových nameserverů v nichž jsou záznamy top level domén. CZ-NIC dělá svoji činnost zdarma, pokud po vás chce platit váš ISP za registraci či úpravy second level domény v rámci .cz, tak s ním vyběhněte, neboť vás bere na hůl. InterNIC za svoji činnost požaduje jisté poplatky a je finančně soběstačný. RFC (requests for comment) jsou dokumenty definující provoz v Internetu a standardní internetové protokoly (popřípadě standardizující nestandardní protokoly). Na tvorbě RFC pracují takzvané pracovní skupiny do kterých se můžete také klidně přidat (sám jsem členem asi tří pracovních skupin zabývajících se routingem v rámci RIPE). Kromě toho existují ještě nezávislá konsorcia (třeba W3 pro standardizaci záležitostí okolo WWW apod.) a samozřejmě firmy, které na standardizaci z vysoka kašlou a dělají si vše, jak samy chtějí. Zbyněk Pospíchal
|