![]() | |
Jak na Internet server ? (10)
Pokud se chceme zabývat problematikou síťového průnikářství (nebo také hackingu), musíme si nejprve uvědomit, že k probourání se do nějakého systému potřebujeme několik základních věcí a to mít 'odkud' a vědět 'kudy' a 'kam'. Otázka 'kudy' zde splývá s otázkou 'jak'. Do těchto tří otázek je možné shrnout všechny otázky kolem průnikářství v počítačových sítích. Další možnou otázku 'proč' nechme raději sociologickým studiím. Začněme tedy otázkou 'odkud', neboť ta je relativně nejjednodušší. Odpovědí je místo, kde se zmíněný narušitel (nebo, chcete-li hacker) nalézá, dále jeho počítač či terminál, konektivita k Síti a z některé další z toho vyplývající faktory. Toto místo je pro nás zajímavé ve chvíli, kdy už k nějakému průniku do některého z našich systémů došlo, pomocí tohoto místa můžeme identifikovat pachatele, avšak pouze v případě, že jde o poměrně neznalého amatéra, který bude např. škodit ze svého počítače se statickou IP adresou, podle níž je velmi snadno identifikovatelný. Ti schopnější použijí nějakou dynamicky přidělovanou adresu některého z ISP, popřípadě nějaký velký veřejný systém a nejschopnější asi použijí falšování paketů nebo nějaký podobný trik. V naprosto převažujícím množství případů je jedinou identifikací IP adresa, která nám něco říci může, ale také nemusí. Další, avšak poměrně fádní otázkou, která bude asi zajímat případného narušitele, je 'kam'. To je identifikace systému, k němuž se chce dostat. I jeho identifikací bývá IP adresa, popř. též záznam v DNS. Veškerý zbytek průniku do jakéhokoli systému definuje otázka 'kudy'. Ta definuje otázku média, kterým se narušitel do systému dostal a způsob, jak získal přístupová práva nebo možnost přístupu. Potenciální místa, kudy se do systému nepovolaná osoba může dostat, nazýváme díry (security holes). Informace o bezpečnostních dírách však neshromažďují jen hackeři, ale též správci systémů pro jejich případné "ucpání". Poměrně známými unixovými dírami jsou starší verze ftp daemonu wu-ftpd, některé verze poštovního daemonu pop3d, starší verze sendmailu, některé httpd servery, cgi scripty (např. oblíbený phf, který doporučuji raději smazat) atd. To jsou díry, které vedou ven. Kromě toho se vyskytují ještě díry, které umožňují neprivilegovaným unixovým uživatelům získat rootovská (administrátorská) práva a využívají k tomu nejčastěji principu propůjčení identity, popř. krádeže a louskání (metodou pokus-omyl, jinak to kvůli jednosměrnosti kryptovacího algoritmu nejde) souboru s uživatelskými hesly. Díry do Windows NT zde tak podrobně vyjmenovávat nebudu (najděte si je sami). Zbyněk Pospíchal - pokračování příště -
|