Nabízíme vám vysvětlení několika dalších pojmů z internetového slovníku Internetworkingu pro každého

      Telnet

      Telnet je název programu/služby, s jejíž pomocí se uživatel může z jiného počítače "na dálku" přihlásit k dalšímu počítači připojenému do sítě, stejně jako kdyby seděl u jeho znakového terminálu (základní komunikace je možná pomocí řádkových příkazů).

      Telnet je zároveň název služby se speciálním komunikačním protokolem, která toto vzdálené přihlašování umožňuje a kterou standardně zajišťují počítače s operačním systémem UNIX, připojené do sítě Internet.

      Ono vzdálené přihlašování znamená, že pomocí příslušného programu klienta služby telnet se můžete ze svého počítače připojeného do Internetu přihlásit jako uživatel jakéhokoliv jiného počítače připojeného do sítě, který podporuje službu telnet a na němž máte svůj uživatelský účet, nebo znáte heslo pro přihlášení k veřejnému účtu.

      Je přitom zcela lhostejné, zda se onen vzdálený počítač nachází v suterénu stejné budovy či na opačném konci světa rozdíl bude pouze v rychlosti odezvy dané momentálním vytížením příslušné části sítě.

      Na počítači, ke kterému se přihlásíte pomocí telnetu, můžete pochopitelně v rámci svého sezení program znovu spustit a přihlásit se odtud na další počítač, a tak pořád dokola. Můžete se tímto způsobem dostat i do sítí, které nejsou s vaší sítí přímo propojeny pomocí směrovače (routeru). Stačí, pokud je příslušný počítač, na němž spustíte další telnet, připojen do obou sítí zároveň.

      Protože telnet se stejně jako řada dalších unixových slu-žeb stal de facto standardem pro vzdálené terminálové přihlašování (remote login), lze jej využívat i v dalších víceuživatelských operačních systémech, podporujících sítě založené na protokolu TCP/IP například Windows NT.

      Anonymní FTP

      Anonymní (anonymous) FTP je označení pro speciální režim přístupu k souborům hostitelského počítače, při němž není vyžadován autorizovaný přístup ten, kdo se chce přes FTP připojit, nemusí mít na hostitelském počítači svůj účet.

      Anonymní FTP vzniklo jako rozšíření standardních služeb FTP především proto, že s rostoucím počtem uživatelů Internetu nebylo možné, aby pro všechny uživatele, kterým je žádoucí poskytnout určité informace prostřednictvím FTP (veřejné archivy, archivy volně šiřitelných programů atd.), byly zřizovány privátní účty.

      Z toho plyne, že anonymní FTP umožní přístup k souborům komukoliv, kdo o to požádá, a zároveň že se jedná o službu určenou především k distribuci tedy stahování souborů na počítače uživatelů.

      Pro přihlášení k FTP serveru umožňujícímu anonymní přístup se místo jména uživatele používá slovo "anonymous" a místo hesla zpravidla adresa schránky elektronické pošty uživatele, který o přístup žádá, případně se zadá prázdné heslo. Většina klientských programů to udělá automaticky po volbě anonymního přihlášení k FTP serveru (jednoduchý FTP klient pro anonymní přístup je začleněn i v nejrozšířenějších prohlížečích www, jako je Netscape Navigator nebo Microsoft Internet Explorer).

      Protože z hlediska bezpečnosti provozu hostitelského počítače je anonymní přihlašování (umožňující naprosto nekontrolovaný přístup) poměrně hazardní záležitostí, bývá přístup pro anonymní uživatele omezen na vybraný strom adresářů (anonymního FTP archivu), z nichž je povoleno pouze číst, kdežto zapisovat kopírovat vlastní soubory je možné pouze do vybraného adresáře (zpravidla se jmenuje incoming nebo upload), který zase nebývá přístupný pro čtení, takže správa obsahu archivu je plně v rukou správce příslušného serveru.

      HTML (HyperText Markup Language)

      HTML, neboli "hypertextový příznakový jazyk", je název formy zápisu textu hypertextových dokumentů pro použití v internetové službě www (World Wide Web).

      Dokument v jazyku HTML se skládá z vlastního textu zobrazovaného v prohlížeči www stránek a ze speciálních řídících sekvencí, které určují jeho strukturu a vzhled. Hlavními rysy jazyka HTML jsou možnost vytváření hypertextových odkazů na jiné hypertextové dokumenty či ostatní zdroje v Internetu prostřednictvím jejich URL (Uniform Resource Locator) a možnost rámcového ovlivnění základní typografické úpravy textu nezávisle na konkrétním prostředí, v němž pracuje konkrétní prohlížeč. V HTML dokumentu je tak možné určit například úroveň nadpisu či označit úsek textu jako tučné či šikmé písmo, ale to, jakým konkrétním písmem a v jaké velikosti bude takový úsek zobrazen, je závislé na nastavení příslušného prohlížeče.

      Původní návrh jazyka HTML byl postupně doplňován o nové vlastnosti (a jim odpovídající značky a formy zápisu), takže dnes existuje několik (číslovaných) verzí tohoto jazyka.

      URL (Universal/ /Uniform Resource Locator)

      Největší potenciál Internetu je především v umožnění přístupu k velkému množství elektronicky zpracovaných informací v mnoha různých formách, takzvaným zdrojům, které mají podobu elektronických dokumentů či speciálních datových souborů. Informační zdroje jsou umístěny na různých počítačích po celém světě, takže přirozeně existuje potřeba jejich jednotné a přitom jedineč-né identifikace. Tu poskytuje URL (Uniform Resource Locator), což v překladu znamená něco jako "jednotný identifikátor zdroje".

      URL má podobu řetězce znaků (například http://omega.inf.upol.cz:8080/index.html), který má čtyři hlavní části.

      První část ukončená sekvencí :// určuje přístupový protokol, respektive typ služby, prostřednictvím které je příslušný zdroj přístupný. Sekvence http v našem příkladu znamená, že se jedná o hypertextový dokument systému www (World Wide Web), který je přístupný protokolem HTTP (HyperText Transport Protocol). Pokud je zdrojem například soubor přístupný přes FTP, je na tomto místě uvedeno ftp, atd.

      Druhá část za :// obsahuje doménové jméno (případně IP adresu v tečkové notaci např. 194.212.18.56) určující konkrétní počítač v síti, na němž je příslušný dokument uložen. V našem příkladu je to počítač s adresou omega.inf.upol.cz.

      Další dvě části URL jsou již nepovinné. Za dvojtečkou následující číslo určuje takzvané číslo portu tedy číslo běžícího programu, který na tomto počítači příslušnou službu poskytuje, v našem případě se jedná o číslo portu, na němž odpovídá www server. Pokud toto číslo není v URL uvedeno, předpokládá se, že služba komunikuje pod standardním číslem portu, které je pro každý typ služby pevně stanoveno a například pro www je 80.

      Poslední složkou URL je cesta a název konkrétního dokumentu, která je opět nepovinná. Pokud není uvedena, odešle www server standardní úvodní stránku, FTP server zobrazí hlavní adresář a podobně.

Jan Čáp@