- internet4U -

Frekvenční slovník Internetworkingu pro každého

      Opět se vám budeme snažit vysvětlit několik (možná) nesrozumitelných pojmů z internetového slovníku.

      Server

      Toto slovo odvozené od anglického serve (sloužit, obsluhovat) bývá používáno ve dvou odlišných významech.

      Jako server je označován počítač, jehož hlavním úkolem je sloužit ostatním počítačům připojeným do sítě. V lokálních sítích je zpravidla hlavním úkolem serveru centrálně uchovávat datové i programové soubory a umožnit jejich sdílení všem nebo určeným uživatelům bývá proto označován jako souboro-vý server (file server) a je zřizován především proto, že správa a hlavně zabezpečení centrálně uchovávaných dat jsou podstatně lépe zvládnutelné, než kdyby byla data rozeseta po mnoha desítkách počítačů v celém areálu.

      V prostředí víceuživatelských systémů a rozlehlých sítí, jakým je Internet, se zpravidla funkce jednotlivých fyzických počítačů, které tvoří páteř sítě, kumulují. Znamená to, že jeden fyzický počítač poskytuje více různých služeb počítačům ve vlastní i v mnoha vzdálených sítích. Pro jednotlivé služby na něm musejí být spuštěny speciální programy, které zajišťují jejich provoz. Těmto programům se pak také říká servery, ne však již ve smyslu fyzického počítače, ale běžícího služebního programu (procesu), který se stará o zabezpečení konkrétní služby například provozu serveru pro hypertextový systém www (World Wide Web). Na typickém uzlovém počítači Internetu pak běží zároveň procesy (servery) zajišťující několik dru-hů služeb (DNS Domain Name System, e-mail, FTP File Transfer Protocol, www atd.).

      Klient-server

      Architektura klient-server je označení způsobu skladby výpočetního systému, který sestává z výkonného centrálního počítače a osobních počítačů zapojených s ním do sítě v roli inteligentních terminálů, a zároveň i označení návrhu a realizace programů pro zpracování dat, uzpůsobených pro tuto skladbu výpočetního systému.

      Klient-server je historicky třetí způsob skladby výpočetního systému, kterému předcházely dva odlišné medoly terminálová síť a lokální sítě LAN (Local Area Network).

      U terminálové sítě jsou všichni uživatelé připojeni k centrálnímu počítači pomocí jednoduchého terminálu, schopného pouze předávat znaky napsané na klávesnici do počítače a zobrazovat přicházející odezvu v podobě řádkového znakového výstupu či jednoduché grafiky. Veškerá zátěž související s provozem aplikace, včetně komunikace s uživatelem, v tomto případě leží na centrálním počítači.

      U lokálních sítí, jejichž nástup vyvolal požadavek po možnosti komunikace a skupinovém zpracovávání dat pomocí nově rozšířených a značně výkonných osobních počítačů, je situace přesně opačná. Veškerá režie provozu aplikace je na jednotlivých osobních počítačích a centrální počítač (file server) zajišťuje pouze možnost přístupu a sdílení společných souborů. Takový model sice odlehčuje centrální počítač od vlastního provádění aplikací, ale zase jej a zejména komunikační kanály značně zatěžuje velkými objemy přenášených dat při sdílení disků na centrálním serveru.

      Vznik architektury klient-server si v podstatě vynutil požadavek provozovat aplikace "na dálku" v prostředí rozsáhlých sítí, kde není technicky možné dosahovat v potřebné míře takových kapacit pro přenos dat jako u lokálních sítí. Základem této architektury je rozdělení aplikace na dva samostatné moduly klientskou a serverovou část. Klientský modul aplikace běží na stanici sítě (osobním počítači) a zajišťuje veškerou komunikaci s uživatelem a případné lokální předzpracování dat (například kontrolu správnosti zadávaných hodnot), a poté je odesílá modulu server běžícímu na centrálním počítači, který se stará o jejich bezpečné uložení a centrální či na režii počítače náročnější zpracování (například indexování databází a vyhledávání v nich).

      E-mail
      (electronic mail)

      Elektronická pošta (electronic mail, e-mail) je jednou ze základních síťových aplikací a pro své uživatele představuje možnost rychle, a přitom velmi levně komunikovat s dalšími lidmi po celém světě.

      Oproti klasické poště, kterou lidstvo používá již nejedno století, má její elektronická obdoba dvě již zmíněné výhody: je nesrovnatelně rychlejší elektronický dopis je doručen do schránky adresáta během několika minut až hodin a jeho odeslání jako takové je pro uživatele Internetu zdarma, respektive je hrazeno v rámci paušálního poplatku za pronájem schránky, bez ohledu na počet odeslaných a přijatých zásilek.

      Samotný princip fungování a používání e-mailu je velmi jednoduchý. Elektronický dopis není nic jiného než textový dokument uložený v počítači (nejčastěji napsaný v textovém editoru), opatřený (samozřejmě počítačovou) adresou adresáta a odesilatele. Ta se skládá ze jména schránky (účtu) adresáta a adresy (doménového jména) počítače, na němž má adresát svoji schránku. Jméno účtu si přitom uživatel sítě volí sám (systém pouze předepisuje, jaké znaky je možné použít a jaké nikoliv), takže může obsahovat jak přezdívku či zkratku jména, tak třeba přepis plného jména svého majitele. Doménové jméno cílového počítače se skládá ze jména počítače a několika úrovní jmen domén, které reprezentují jeho správní začlenění do příslušné podsítě. Například tabor.ta.jcu.cz je adresa počítače Tábor (tabor) v doméně táborské katedry zemědělské fakulty (ta) Jihočeské univerzity (jcu) v České republice (cz). Adresa je od jména oddělená znakem @(zavináč), který se čte v angličtině jako předložka at (na), což odpovídá jeho významu jako oddělovače, takže se můžete setkat s tím, že adresu webmaster@ta.jcu.cz vám nadiktují jako "webmaster at ta.jcu.cz". Dopis připravený k odeslání je pomocí poštovního programu (e-mail klienta) odeslán z vašeho počítače na "váš" poštovní server (uzlový počítač Internetu, na němž máte svou schránku pro e-mail), který jej prostřednictvím dalších poštovních serverů odešle počítači, na kterém má schránku adresát.

      Fakt, že se stále jedná o princip zasílání zásilek do poštovních schránek jako u klasické pošty, dělá spolu se zmíněnou rychlostí z e-mailu téměř ideální komunikační prostředek pro vyřizování mnoha záležitostí. Nestane se totiž jako u telefonování, že osobu, kterou chcete kontaktovat, nezastihnete její schránka je totiž k dispozici 24 hodin denně, a naopak onen člověk není neustále vytrhován a vyřizuje tyto záležitosti v čase, který je pro něj nejpříhodnější. Kromě toho je pomocí elektronické pošty možné poslat automaticky stejný dopis na více různých adres, nebo stejně jako do klasického dopisu přiložit například fotografii (samozřejmě digitalizovanou) či jakýkoliv jiný soubor.

      Pro využívání internetové elektronické pošty jsou zapotřebí tři základní věci: přístup do Internetu nebo k počítači do něj připojenému, schránka (uživatelský účet) na poštovním serveru a nakonec vhodný poštovní program.

     

Jan Čáp @

internet4U