Kulečníkové herny dnes můžeme najít, nadneseně řečeno, na každém rohu. Objevují se stále nové, jiné zase zanikají. Ale všude je jich pořád dost. A lidí, kteří si do nich chodí "strčit", je taky hodně.
Úroveň "billard clubů" je všelijaká. Leckdy vstoupíte do omšelé místnosti s barpultem, přiožralým personálem a dvěma třemi značně použitými stoly s oblýskaným plátnem a šmajdajícími mantinely, na kterých typická noční ptáčata tágem bez gumičky, bez zájmu a bez úspěchu prohánějí otlučené koule. Tyhle místnosti bývají především posledním útulkem pro zoufalce, kterým už všude zavřeli.
Jiné podniky se zase tváří velmi noblesně. Jejich vybavení, a stoly především, jsou však stejně omšelé jako u těch prvních. Významným rysem mnoha heren je snaha nacpat do místnosti co nejvíc stolů, takže zhusta se přiházejí situace, kdy při pokusu o vcelku běžný manévr na karambolu natáhnete tágem hráče u sousedního poolu, jemuž se proto nepodaří dětský šťouch. Anebo je nutno se stále s výrazem štvance rozhlížet, odkud přijde dloubanec do ledvin, takže veškerá koncentrace na váš dětský šťouch je tatam a samozřejmě ho taky zkazíte a jste za kašpara.
Oběma těmto častým typům heren je společná zejména pozdně večerní přítomnost nařvaných dročkařů v kožených bundách. Ti obvykle do dalšího společného atributu těchto typických podniků -- hracích automatů -- sypou kila mincí. Průvodním jevem těchto aktivit je tudíž bujaré halekání prohrávajících taxikářů a slastné mňoukání překrmovaných automatů. V obou těchto dosud popsaných typech heren vám podají alkoholu co hrdlo ráčí, nejlépe dražších značek, pokrmy pak v sortimentu i kvalitě standardní, tedy pro tato a podobná místa přímo typické. A ceny bývají zhusta neúměrné poskytnutým službám, ať už za hru, či za produkci kuchyně i baru.
Jsou ale také opravdové kulečníkové kluby. Tím "opravdové" míním, že postrádají tlačenici nepoužitelných stolů i hostí. Jejich vybavení bývá neokázalé, zato si můžete zahrát na slušných (leckdy i velmi slušných) stolech. Lidé za pultem nevedou rozsáhlé rozhovory s několika hosty ověšenými mnoha zlatými řetězy a chrastícími klíčky od nájemných vozů, zaparkovaných na zákazu zastavení, nýbrž se vás při vstupu ujmou a -- nemáte-li rezervaci -- uvedou vás ke stolu, případně vám šetrně sdělí, do kdy je obsazeno. V takovém případě nabídnou jídelní lístek, kde krom několika přízračných minutek (ty ale asi musejí být všude) překvapivě stojí i pokrmy a nápoje neokázalé, leč o to vítanější.
Hra v takovémto podniku jest pak potěšením pro každého, kdo jen trochu přičichl k modré křídě. Stoly jsou čisté s mantinely přesnými a plátnem nelesklým a celistvým, osvětlení dostatečné leč neoslnivé, tágo netřeba brousit o podlahu, aby z něj hráč odstranil mastnotu a zajistil si tak jistý úder. Koule pak postrádají škrábanců a prasklin, natož důlků a vyštíplých míst. Hru samotnou pak je milé prokládati klábosením s přáteli o lecčem, pojídáním a popíjením nepředražených lahůdek, případně okukováním dívek, jež stále častěji ve dvojicích bez doprovodu docházejí do těchto chrámů aplikované fyziky a analytické geometrie. Snad právě podle přítomnosti krasavic ve zhruba maturitním věku se lze přesvědčit o tom, že navštívený podnik jste správně zařadili do vposled zmíněné kategorie.
Výše uvedená typizace kulečníkových heren je však jen úvodním stadiem, kterým nutno projít, chcete-li některou z variant kulečníku pojmout za svůj sport. Najít ten správný klub stojí sice jistou námahu, ale nakonec určitě zůstanete u jednoho, kam budete pravidelně docházet a kam se budete těšit. To, na čem, s čím a jak hrát, bude (nebo možná již bylo) pro vás časově i finančně náročnější. Kdo však stojí o rady vskutku fundované, jež mu pomohou ušetřit obé, tedy čas a peníze, ten ať se podívá na některé ze stránek, k nimž cestu najde v příloze Internetto.
A teď už jen bystrý mozek, ostré oko a pevnou ruku. A - vzhůru k zeleným stolům! K těm modrým taky.