- internet4U -

Jak jsem hledal a vlastně nenašel

      O automobilech jsme naposled psali u příležitosti ženevského autosalónu. Začátkem června se svět motorů sešel na brněnském výstavišti (a i když třeba ne, alespoň si to můžeme myslet). Autosalón a Autotec se dnes už možno říct, že samozřejmě také dočkaly svých interneto-vých stránek (http://www.autosalon.cz

      Co nám, připojeným, Internet z autosalónu nabídl? Samozřejmě základní informace: plán výstaviště, katalog, seznam vystavovatelů, stejně jako přehled doprovodných programů, sahajících od odborné konference znalců dopravních nehod až třeba po dětské kreslířské soutěže. Na stránkách se předvedli také mnozí vystavovatelé.

      Nechyběla ani on-line verze Veletržního bulletinu se zpravodajstvím z výstavy. Milovníci rychlých aut se zase mohli podívat na reportáž z pokusu o český rychlostní rekord. Ten měl už pěkné frňousy držel ho legendární závodník Adolf Veřmiřovský od roku 1953. Rekordu dosáhl na monopostu Tatra rychlostí 197,7 km/hod. (Předpokládám, že mnozí účastníci silničního provozu se tomuto výkonu smějí...)

      8. června na ostravském letišti usedl do vozu Eccora Vladimír Dolejš (ano, ten z televizní Auto-moto Revue) a v půl dvanácté vydali rozhodčí tento verdikt: průměrná rychlost dosažená při jízdě s letmým startem na kilometrové trati tam a zpět je 270,8 km/hod. Zbývá dodat, že Tatra nechyběla ani tentokrát základem rekordního prototypu je nová T700.

      (Internetové stránky brněnských automobilových výstav nabídly zajímavou soutěž, i když jsem po jejím spatření trochu zasténal. Chystal jsem se totiž doprovodit článek o autosalónu právě takovou soutěží, ale www.webhouse.cz mi ji vyfoukl.)

      Po rozcvičce na Internetu jsem se do Brna vydal osobně, abych spatřil to, co web nabízel a porozhlédl se, jak elektronická média a komunikace pronikly do světa automobilového průmyslu. Hledal jsem, hledal. Leč nenacházel. V informačním středisku jsem požádal o seznam vystavovatelů, kteří mají v popisu něco, co se týká komunikací či obecně počítačů. Výsledek? Tři kusy. Firmy nabízely především ekonomický software, také pro autoservisy či dopravce. O Internetu ani potuchy.

      Obrazovek bylo po výstavišti mraky, leč velmi převážně televizních. Něco, co připomnělo počítač, bylo na stánku Opelu. Tam běžela jakási hra o výhodách vozů německé značky. Stopy toho, že už pár let se po světě komunikuje nejen telefonem či faxem, žádné. (I když, samozřejmě, nebyl jsem všude.) Nepočítám-li zmínku v papírovém vydání AS Journalu o stránkách popsaných výše (s chybou v adrese) a pak stánek Nissanu, kde se na touchscreenové obrazovce prezentovaly jeho webové stránky.

      Jedinou a dlužno podotknout, že opravdu výraznou známkou toho, že doba pokročila, bylo neustálé vyzvánění mobilních telefonů a zástupy managerů, již na místech i zhola nemožných vedli hovory, samozřejmě s příslušným výrazem v hladce holené tváři.

      A když už jsme u těch telefonů: Blaupunkt předvedl tzv. radiofon, model Amsterdam TCM 127. Do skříňky, velké jako běžné autorádio s kazetovým přehrávačem a ovládáním měniče kompaktů, přibyl telefon. Pod displejem je štěrbina pro zasunutí SIM karty (ta slouží zároveň jako kódování rádia proti krádeži). V mnoha zemích je telefonování se sluchátkem v ruce za jízdy (musím podotknout, že zcela logicky a správně) zakázáno, a nový Blaupunkt tedy funguje v základní verzi jako hlasitý telefon. Když zazvoní, stačí natáhnout ruku k rádiu a stisknout jakékoli tlačítko. Rádio se ztlumí a možno hovořit.

      V základní sestavě se má Amsterdam prodávat (od září) za zhruba 30 000 korun, přikoupit lze externí sluchátko a ovládlo na volant.

      Na stánku Blaupunktu jsem objevil ještě jednu zajímavost navigační systém TravelPilot. Blaupunkt nabízí zařízení ve dvou provedeních jako přídavnou jednotku k rádiopřijímači, nebo jako samostatný modul. K mání je zatím kompletní mapa Německa, připravuje se kombinace se satelitním navigačním systémem GPS a také CD-ROMy s daty pro další země. Podobnou věc integrované audiovizuálněnavigační zařízení s názvem CarIn předváděl také Philips. O tomto systému jsme se však zmínili již v reportáži z hannoverského Cebitu v minulém čísle.

      A to by asi bylo všechno. Aut bylo hodně. Lidí taky. Stupňů Celsia jakbysmet. A nemenší bylo vydřidušství obchodníků s párky a pivem, s filmy do foťáku, či čímkoli jiným. Jen toho Internetu se v Brně nějak nedostávalo. Návštěvníkům to ale bylo srdečně fuk. Přišli se podívat na auťáky a zklamáni neodcházeli. Tak jsem úmyslně zapomněl na to, proč jsem původně přišel, a prohlížel si auta taky.

      K vidění, případně osahání či nasednutí lákaly značky přeslavné i ty skromnější, ale měl jsem pocit, že proti předloňské výstavě byla nabídka jaksi skromnější. Možná měl Autosalón smůlu, že se konal právě v čase, kdy na utrácení za auta nejspíš myslí míň lidí, než posledně. Autosalón byl prostě nějak ospalý. Škoda. Ale nakonec, proč ne. Aut je nejen u nás asi už víc, než by Země mohla unést. Ale závěrem musím přiznat své kacířství: nakonec jsem byl rád, když jsem si mohl sednout do auta a jet domů. Měl jsem totiž z toho hledání zajímavostí úplně ušoupaný nožičky.

Vladimír Fuksa

internet4U