Liturgický zpěv, posel dávnověku hovořící k nám kultivovaným hlasem o kultuře našich předků, a Internet, nejmladší komunikační médium našeho hektického věku. Jak to jde dohromady? Vystoupení souboru Schola Gregoriana Pragensis v Cybeterii doprovázené prezentací jejich stránek na Internetu ukázalo, že pokud se spojí obsah a forma opravdu tvůrčím a profesionálním způsobem, i takováto zdánlivá mesaliance dopadne přesvědčivě.
Hudební těleso "Schola Gregoriana Pragensis" založil v roce 1987 jeden ze známého tria bratří Ebenů David. Pěvecký sbor osmi mladých mužů odvozuje svůj název od útvaru zvaného gregoriánský chorál, jehož interpretací a popularizací se především zabývá. Sborový zpěv, dnes známý pod tímto názvem, je dílem papeže Řehoře Velikého, který ovládal svatopetrský stolec v letech 590-604. Řehoř sebral starší církevní zpěvy, opravil je a stanovil jejich přesné užití pro bohoslužby konané ve dny církevních svátků během roku. Vzniklý kodex, tzv. antifonář, pak připevnil řetězem k oltáři chrámu sv. Petra. Základem chorálu, který dodnes nese jeho jméno, je útvar starší, zvaný antifona, neboli střídavý bohoslužebný zpěv mezi sólovým hlasem, nejčastěji kněze celebrujícího mši, a hlasem sboru, tedy věřících. Antifona vznikla melodickým protahováním koncové hlásky -av hebrejském slově "halléluia" (znamená: Chvalte Boha) až do délky žalmového verše a původně byla bezeslovným mnohatónovým jásotem. Do liturgie římskokatolické církve ji zavedl další z církevních otců, svatý Ambrož. V osmém století pak melodie začala být podkládána slovem, nikoli však verši jako píseň, ale prózou.
Dnes se gregoriánský chorál dík své výjimečnosti zabydlel i na koncertních pódiích. Melodie nesená pouze zpěvem bez použití jakýchkoliv hudebních nástrojů dává totiž vyniknout kráse a čistotě lidského hlasu. Schola Gregoriana Pragensis je známá nejen u nás svými zásluhami o zachování české chorální tradice, ale i v zahraničí, zvláště ve Francii, v níž je gregoriánský chorál považován za důležitou součást kulturního dědictví a národní identity. Soubor vydal již čtyři CD nahrávky a v současné době pracuje na projektu k oslavám milénia sv. Vojtěcha, jež je zároveň výročím tisíce let uplynulých od doby filozofa na trůně, Oty III., která je známa jako vrchol otonské renesance nebo též věk obnovy, což je pojem v křesťanském světe dnes opět aktuální.
K šíření povědomí veřejnosti o tomto nepříliš známém umění využil ansámbl nabídku Pavla Bílka z hudebního vydavatelství Široký Dvůr zprostředkovat SGP vstup na Síť. Na domovské stránce pěveckého tělesa http://www.vol.cz/SDMUSIC/SGP/index.html, která se přehledně rozvětvuje na informace o nahrávkách a koncertech, se nejen dočtete více, ale můžete si poslechnout i čtyři půlminutové ukázky reprezentující každý z dosud vydaných disků. Tak se prostřednictvím Internetu můžete na chvíli vnořit do povznášející atmosféry evokující klid, důstojnost a vznešenost téměř klášterní. Interpreti však nepatří k žádnému řádu, ač by jejich oblečení mohlo k této domněnce svádět, jejich původní profesní orientace je zcela světská ( jeden vystudoval jazz na konzervatoři, jiný pracoval původně jako reportér v Lidových novinách) a chorálnímu zpěvu se věnovali nejdříve jenom jako koníčku. Dnes je soubor plně profesionální, protože (řečeno slovy Ottova slovníku naučného): "Za dnů našich krása chorálu i ve vlasti naší spravedlivě se opět cení a v život uvádí..."
emp @