INTERNET4U

Jak na Internet server ? (1)

Když se brouzdáte Internetem, když přijímate nebo odesíláte poštu, popřípadě když si čtete news nebo hrajete nějaký MUD, možná vás napadne, jak je vlastně možné, že to všechno funguje, jak má a jak byste si mohli nějakou takovou službu vytvořit sami případně jak také spravovat internetovou doménu.

Není to nic jednoduchého, ale není to také (zatím) ani nikterak extrémně složité. Pokusím se celou problematiku poněkud rozebrat. V následujících třech krátkých článcích v rychlosti projdeme routování a princip DNS a budeme se zabývat nastavením nameserveru, v další sérii nás bude zajímat, jak funguje internetovský mail, co jsou protokoly SMTP, POP2, POP3 a IMAP, podle čeho se vlastně určuje, jak a kudy mail půjde a kolika servery projde a nakonec jak takový mailserver nastavit. V následujících sériích pak něco povím o principech fungování WWW, o protokolu HTTP, o WWW serverech a o proxy gatewayích a firewallech.

Co je IP adresa

Začněme pěkně popořádku. Síť Internet v současné době funguje na soustavě protokolů TCP/IP (transmission control protocol/internet protocol) - výhledově se uvažuje o nahrazení alespoň některých částí této relativně komplexní soustavy protokolů zcela novým protokolem (http://infox.eunet.cz/...) IPnG, přičemž o záležitosti směrování a adresace se stará protokol IP. Při adresaci protokolem IP má každé zařízení s vlastní inteligencí připojené k síti nejméně jednu síťovou adresu (tj. síťové adresy mají počítače, routery, tiskárny připojené k síti a terminálové servery, naopak adresu nemají modemy, bridge, ethernetové huby, ethernetové a ATM switche, kabely, sériové terminály apod.). Větší systémy s více síťovými rozhraními mívají také více IP adres (pro každé rozhraní jednu).

IP adresa má délku 32 bitů (tj. 4 bajty), což zatím sice postačuje, ale už je nutno s IP adresami šetřit. IP adresy je zvykem uvádět v dekadickém tvaru, vždy s tečkou za každým bajtem, např. tedy 194.50.6.129 nebo 127.0.0.1. Podle hodnoty je ještě zavedeno dělení na sítě typu A,B,C a multicast, což nebudu příliš podrobně rozebírat, jen dodám, že v síti typu A je 16777216 IP adres, v síti typu B 65536 IP adres a v síti typu C 256 IP adres. Kromě tohoto základního rozdělení existují ještě tzv. subnety (podsítě), které mohou obsahovat i jiný počet IP adres, který však musí vždy být mocninou dvou.

Adresa každé sítě se uvádí nejnižší IP adresou (někdy též základní adresa - base address - nebo dolní broadcast adresa, která je v síti k dispozici, tj. třeba pro síť s adresami 127.0.0.0 - 127.255.255.255 je to adresa 127.0.0.0) a tzv. netmaskou, což je bitová maska určující dostupné adresy v dané síti (pro uvedenou síť typu A 127.0.0.0 je to 255.0.0.0). Pomocí základní adresy a netmasky lze získat tzv. (horní) broadcast adresu, v tomto případě již zmíněných 127.255.255.255.

Ještě snad jeden příkad: představme si, že máme síť (viz obr.) na bázi ethernet s dvěma segmenty a k dispozici máme adresy z jedné sítě typu C se základní adresou 200.0.5.0 (síť typu C má netmasku 255.255.255.0). Možností, jak situaci vyřešit, je celá řada, jednou z těch pochopitelnějších je rozdělení sítě na dva subnety (např. 200.0.5.64 a 200.0.5.128) s netmaskami 255.255.255.192, v každém subnetu pak může být až 62 počítačů + základní adresa (tj. 200.0.5.64 resp. 200.0.5.128) + broadcast adresa (200.0.5.127 resp. 200.0.5.191). Polovina adresového prostoru nám pak zbude k případnému dalšímu použití.

Jen pro úplnost uvedu konfiguraci rozhraní počítače zajišťujícího spojení mezi oběma sítěmi. Dodávám, že předpokládám počítač s operačním systémem, který je vhodnou platofrmou pro internetový server, tj. na bázi systému Unix či OS/2, syntaxe se může v různých implementacích v detailech mírně odlišovat, v principu je vždy však velmi podobná:

ifconfig eth0 200.0.5.65 netmask 255.255.255.192
ifconfig eth1 200.0.5.129 netmask 255.255.255.192

Na stanicích pak nastavíme jen IP adresu a standardní netmask naší sítě (255.255.255.192).

- pokračování příště -

Zbyněk Pospíchal


Horké novinky | internet4U homepage