Připoj se, synu, uč se moudrým býti
Internet ve škole je pořád ještě nejasným médiem. Kromě jeho zřejmých možností komunikačních chybějí rozsáhlé a metodicky zpracované zkušenosti s jeho didaktickým využitím. Proto učitel zpočátku využívá síť pro získávání programů a dat, pro své vlastní zapojení do konferencí, pro zasílání zpráv. Internet se pro něj stane hlavně zdrojem podkladů pro výuku, pro její přípravu. Využití se přesune postupně do oblasti komunikace, kdy se Internet stane médiem pro výměnu informací a dat a ve vztahu k žákům jejich vlastním nástrojem pro vyhledávání informací pod metodickým vedením učitele.
Žáci a Internet
Někoho možná ještě překvapí, že dobrý student střední nebo vysoké školy zvládá práci s Internetem podstatně lépe než jeho učitel. Na vysokých školách - a nejen technického směru - je běžné, že student je seznámen s technickými možnostmi Internetu, napojením na něj a provozem leckdy na téměř profesionální úrovni. Proto je nutné odstranit jednu z bariér komunikace mezi žáky a učiteli a posuzovat výkony žáků podle výsledků práce, ne podle formální nadřazenosti učitel - žák. Ve vzájemné spolupráci vzniknou kvalitnější výsledky, učitel se někdy ani nemusí starat o technické a provozní záležitosti a může se věnovat jen didaktickému využití Internetu. Zatím asi nejčastější je práce na projektech mezi dvěma a více školami: v rámci dohodnutého tématu se žáci a učitelé podílejí na zpracování údajů o konkrétní záležitosti, vyměňují si výsledky práce, nebo si alespoň "jen tak" povídají. Kromě napojení do konferencí a posílání zpráv si žáci českých škol také povídají s kolegy z cizích zemí v rámci výuky cizího jazyka. Rozvoj didaktického využití Internetu ve škole nás tedy ještě čeká.
Školení, distanční vzdělávání, university
Internet je jedinečným prostředkem pro vedení všech distančně pojatých kursů. Naopak, vytvoření dobrého metodického a výukového materiálu pro takový kurs je záležitost náročná, pouhé zveřejnění existujících textů na Internetu bez doprovodných materiálů, například učebního textu vyžadujícího zpětnou vazbu, je spíše krokem zpět. I proto není například v Evropě počet a rozsah takových kursů nijak ohromující. U nás existuje již několik pokusů, jak distančně zpřístupnit výukové materiály.
Poměrně dobré výsledky práce s Internetem mají univerzity, protože získaly napojení na Internet jako první ze všech škol a také proto, že na vysokých školách je, nebo alespoň by měl být významný pedagogický a vědecký potenciál. I když práce s Internetem je záležitost do značné míry realizační, didaktickou úroveň materiálů by měly garantovat právě školy a univerzity, samozřejmě napojeny na praxi, v nezbytné spolupráci s kvalitními základními a středními školami.
Dobrý způsob jak ve škole na Internet, je skloubení několika věcí dohromady. Sledování populárně naučných časopisů s řadou dobrých článků o sítích a školách i s reklamami poskytovatelů. Kontakty s učiteli škol, kde již Internet mají a využívají ho. Setkávání na seminářích (např. Poškole) věnovaných informačním technologiím a školám. Návštěva výstav orientovaných na školy a informační technologie. Kontakty s pracovišti vysokých škol, které se Internetem, jeho výukou a zároveň výukou jeho prostřednictvím zabývají (obvykle pedagogické fakulty s katedrami typu "informační technologie").
Záleží na uživatelích, kteří mají vliv na to, jaký bude Internet a co bude na Internetu i v dalších letech. Jeho smysl vytvářejí aktivní uživatelé, přestože tvorba celého technického i programového zázemí je především záležitostí profesionálů. Kdokoliv ale kdykoliv může ostatní informovat o sobě, své práci a jejích výsledcích. Kromě psaných i nepsaných zásad slušného chování na sítích zde neexistuje šéf, který by mohl něco nařídit nebo zakázat.
A jak dál na školách? I zde rozhodnou o didaktickém využití učitelé. Nelze čekat, že metodika nebo nějaké návody spadnou shora nebo že jsou někde na síti a po ruce. Přispět může každý, protože Internet je záležitostí komunikace, přesněji komunikace mezi lidmi.
Jaroslav Novák