![]() | |
Jak na Internet server ? (2)
Routing neboli směrování Pak nám nezbude, než nastavit routing. Na klientských stanicích nastavíme jako gateway to ethernetovské rozhraní serveru, které je na segementu, k němuž je připojena zmíněná stanice. Na tuto gateway se pak budou směrovat všechny pakety, které nejsou pro místní segment. Dále předpokládáme, že na serveru je nastaven IP forwarding/gatewaying (někde stačí spustit program IPGATE, jinde je potřeba překompilovat kernel či prostudovat manuál). Nyní si představme, že zmíněnou síť je nutno připojit k nějakému většímu celku, lhostejno, zda jde o nějaké další ethernetové segmenty, firemní sítě WAN nebo do Internetu. Situace bude nyní vyhlížet asi takto:
![]()
Ke stávajícímu nastavení interface serveru:
ifconfig eth0 200.0.5.65 netmask 255.255.255.192 nám přibude nastavení interface link0: ifconfig link0 200.0.4.17 netmask 255.255.255.254 a nastavení routingu (předávání paketů) pro sítě 200.0.6.0 a 200.0.7.0 na IP adresu 200.0.4.16 (která patří jednomu z rozhraní routeru - pozor, na některých systémech je nutné ještě zadávat hodnotu matric, což je počet systémů včetně cílového, přes něž paket bude muset k zadanému rozhraní projít a jehož hodnota je v tomto případě 1):
route add 200.0.6.0 netmask 255.255.255.0 gw 200.0.4.16 nebo v případě, že víme, že zmíněný router je jediný, na který se bude směrovat cokoli, zadáme jej našemu serveru jako takzvaný 'default router': route add default gw 200.0.4.16 Některé systémy příkaz default neznají, a pak nezbývá, než celý příkaz formulovat takto: route add 0.0.0.0 netmask 0.0.0.0 gw 200.0.4.16 Defaultní směrovač se dosadí až na poslední místo routovací tabulky, aby odkazy na jiné položky v routovací tabulce šly tam, kam mají, a nikoli na router pro vše ostatní. Na routeru bude pro naši síť naopak nutné nastavit zhruba toto: route add 200.0.5.0 netmask 255.255.255.0 gw 200.0.4.17 Cestu, kudy pakety putují po síti, si můžeme zjistit pomocí příkazu traceroute (v Unixu), popřípadě tracerte (v OS/2) nebo tracert (Windows/Windows NT). Předpokládejme, že síť 200.0.7.0 je postavena stejně jako 200.0.5.0 a dejme si ze stanice 200.0.5.68 traceroute na stanici 200.0.7.68 (skutečný příkaz traceroute ještě zjišťuje dobu potřebnou k cestě paketu mezi systémy, kterou zde uvádět nebudu): $ traceroute 200.0.7.68 traceroute to 200.0.7.68 (200.0.7.68), 30 hops max, 40 byte packets
1 200.0.5.65 (200.0.5.65) Nyní jsem vyvětlil princip tzv. statického routování, které nám v naprosté většině případů postačí. Kromě statického principu routování existuje ještě routování dynamické, používané však většinou jen na velkých internetovských uzlech. Použití dynamického routování umožňuje také např. výběr nejoptimálnější cesty při více možných routovacích trasách apod. - pokračování příště - Zbyněk Pospíchal
|