![]() Specializovaný týdeník o výpočetní technice o Internetu (CW 35/96) Internet a opomíjená rizikaBohdan Farník Cílem tohoto pojednání o Internetu a obecněji o informačních technologiích (IT) vůbec, je upozornit na některé opomíjené aspekty užívání těchto prostředků. Jeho účelem není podat řešení nastíněných problémů, protože každý jednotlivý aspekt by si zasloužil samostatné pojednání a samostatný výzkum v dané oblasti s cílem nalézt řešení, které by uspokojilo všechny zainteresované strany. Záměrem této práce je spíše vyvolat diskusi na daná témata a vybudit určité vědomí, že tyto fantastické nástroje mohou být stejně tak nebezpečné jako užitečné. Zdá se mi totiž, že v dnešní době, zejména mezi nastupující generací, vládne bezbřehé nadšení z toho, co vše informační technologie umožňují, a zároveň se opomíjí domýšlet negativní důsledky, které rozvoj a masové nasazování IT mohou přinést a v některých případech již přinášejí. Jedním z faktorů, které je třeba si uvědomit a domyslet jejich důsledky, je to, že obecně je vždy třeba vyvinout menší úsilí na zneužití či zničení věcí než na jejich budování a ochranu. V oblasti informačních technologií to znamená kromě jiného to, že zatímco vyspělé státy věnují velkou pozornost a obrovské prostředky na rozvoj a využívání IT (zejména pro dosažení vyšší konkurenceschopnosti a bezpečnosti země), méně vyspělým státům často může stačit podstatně méně prostředků na zneužití či dokonce zničení těchto informačních a komunikačních systémů, které by ve svých důsledcích mohlo vést k ekonomickému či bezpečnostnímu kolapsu zemí na těchto technologiích životně závislých.
Psychologické a sociální aspekty
V případě menších dětí zde navíc dochází k závažným poruchám sociálního vývoje. Tyto děti pak mají výrazně větší potíže navazovat vztahy, začleňovat se do kolektivu a komunikovat. Další otázkou je, jaký dopad na mezilidské vztahy bude mít tento revoluční styl komunikace. Nepochybně se zde otevírají nové možnosti komunikace bez hranic (uveďme jen pro úplnost, že v současné době začíná být významným konkurentem klasických telekomunikací telefonování přes Internet za nepoměrně nižší ceny), otázkou však je, zda v oblasti mezilidských vztahů nebude důsledek poněkud kontraproduktivní. Tyto nové technologie navíc zcela bezprecedentním způsobem zpřístupňují obrovské množství informací, které byly dosud nedostupné, a to vše v pohodlí domova za relativně nízkých nákladů (ve srovnání s náklady na jiná média, např. knihy), případně zcela zdarma. Lidé objevují obrovské možnosti nových technologií a jsou jimi tak uchváceni, naplněni a uspokojeni, že ostatní lidé jakoby pro ně přestávali být zajímavými partnery - jednak proto, že na rozdíl od počítače je nelze mít "pod kontrolou" (při práci s počítačem je uživatel "pánem svého vesmíru" lidské partnery však nelze vypnout nebo přepnout jako počítač), a jednak pro jejich nedokonalost, nedostatečnou informovanost a nakonec pro jejich "nezajímavost". U takovýchto uživatelů IT pak dle mého soudu hrozí pokles schopnosti žít v lidské společnosti, a zatímco jejich informovanost a zprostředkovaně možná i IQ roste, jejich EQ - schopnost komunikace, sociálního kontaktu a empatie - naopak klesá. Zdá se mi proto, že zde potenciálně hrozí i určité "odlidštění" společnosti.
3D-aplikace a virtuální realita
Mezi další problémové oblasti patří využívání 3D-aplikací a zejména virtuální reality (VR). Zde je zásadním problémem přílišné sblížení reality a fikce - tedy sama vlastní podstata virtuální reality. Už dnes jsou činěna preventivní opatření mezi osobami účastnícími se výzkumu v této oblasti - například při práci s některými simulátory mají pracovníci zakázáno řídit motorové vozidlo nikoliv dříve než 1 hodinu po ukončení práce se systémem. Důvod je prostý - tito lidé by pod vlivem neomezených možností ve VR mohli řídit příliš neopatrně a tím ohrožovat sebe i jiné. Není sporu o tom, že užívání 3D aplikací a VR může být obrovským přínosem a úsporou nejen peněz, ale i času - zejména v oblasti projekce (ať už technické či architektonické), v nových možnostech přístupu ke vzdělávání, ale například i v oblasti vojenství, kde simulace ve VR umožňují lépe naplánovat a nazkoušet vojenské operace, což pak vede nejen ke zkrácení operací, ale i ke zvýšení jejich přesnosti a tím k omezování ztrát - vlastních, ale i protivníkových (zbytečné ztráty materiální a ztráty na civilním obyvatelstvu). Problematickým se však stává využití těchto technologií v zábavním průmyslu - zejména pak v oblasti pornobyznysu, ale i v jiných "akčních" zábavních programech. Nebezpečím v této oblasti není jen to, že tyto prostředky umožní nabídnout žádostivým zákazníkům zcela nové služby zejména v oblasti zvráceností (kde by mohl vznikat odpor k různým praktikám ze strany reálných nabízejících osob), ale zejména již výše zmíněný fakt, že dotyční zákazníci se mohou následně dopouštět podobných násilných činů v "reálné" realitě - prostě proto, že nebudou tak zcela schopni rozeznat rozdíl mezi VR a reálem. (Dalo by se říci, že tito jedinci by - ze svého pohledu - jednali v "dobré víře".) Mluvit o dalších důsledcích dlouhodobějšího užívání těchto technologií na lidskou psychiku je zřejmě ještě předčasné - v dnešní době k tomu ještě nemáme dostatek podkladů. Jsem si však téměř jist, že určité negativní dopady v této oblasti lze očekávat. Kromě jiného i proto, že člověk sám o sobě není dobrý - je náchylný ke špatným věcem. Vysoce vyspělé technologie (ač samy neutrální) se v rukou člověka (který do nich zcela přirozeně promítá svůj ne zcela dobrý pohled na svět) a trhu (který nabízí to, co je poptáváno, bez ohledu na morálku a etiku, s jediným zaměřením dosáhnout maximálního zisku) stávají potažmo nástrojem zla, které pak zpětně působí na člověka - jde o jakýsi uzavřený cyklus s neustálou gradací.
Ztráta či relativizace pojmu "pravda" V souvislosti s výše uvedenými technologiemi vyvstává i otázka celkové relativizace pravdy - pravda již není neměnná, mohu ji proměňovat dle vlastních potřeb a nálad. Ve VR mohu padat nahoru, narazit s autem v plné rychlosti do zdi a nic se mi nestane, pomocí jiných technologií mohu změnit vzhled či dokonce vymazat nebo nahradit určitou osobu na fotografii nebo videozáznamu někým jiným, mohu stvořit setkání osob, které se nikdy nesetkaly... Nic není pravda a zároveň vše je pravda. Fakta, pravidla i zákony se stávají relativními. To má ovšem zcela zásadní dopad na uvažování a chování jednotlivců, a tedy i na uvažování a chování celé společnosti, mění to pohled na hodnoty, pravdu, morálku. Život se stává hrou a hra se stává životem. Dosud jasné věci reálného světa se stávají nejasnými a nejistými působením zdánlivé reality a neschopností dostatečně tyto dva světy oddělit.
Bezpečnostní aspekty
Jak je známo, americká armáda používala IT v hojné míře při operaci Pouštní bouře v Perském zálivu. Mezi používané prostředky patřilo i logistické zabezpečení celé operace pomocí sítě Internet. Méně známý je možná fakt, že v téže době několik nizozemských hackerů Saddámu Husajnovi nabídlo, že za odměnu ve výši několika milionů dolarů budou přes Internet narušovat přesuny spojeneckých armád. Vzhledem k nedávnému pokusu amerického námořnictva, při němž řadový důstojník během několika hodin pronikl do řídicí sítě severoatlantické flotily a zcela ji ovládl, aniž by kdokoli na plavidlech cokoli zpozoroval, věřím, že podobné nabídky "elektronických žoldáků" nemusí být jen nemístným vtipem. S ohledem na již dříve zmíněný fakt, že je jednodušší a levnější nabourávat a ničit než chránit a budovat, se dostáváme do nepříjemné situace, kdy může válku vyhrát ten, kdo nabídne víc jednomu šikovnému bezcharakternímu nadšenci. Za těchto okolností by mělo dojít k vážnému zamyšlení nad úlohou a mírou nasazení těchto technologií v armádě a dalších bezpečnostních složkách, neboť strategická výhodnost IT se může náhle změnit v Achillovu patu celého systému bezpečnosti země. Je zde však ještě širší pohled na vztah mezi bezpečností a IT. V tomto pohledu nejde o ohrožení akceschopnosti armád, ale o možné ohrožení celého demokratického systému jakousi "pátou kolonou". Touto pátou kolonou by se mohl stát Internet v jeho dnešní, zcela neregulované podobě. Jsme dnes svědky urputného boje zastánců svobody volného šíření jakýchkoli informací proti hlasům, které požadují určitou regulaci Internetu. Na tomto místě je třeba si uvědomit, že je zásadní rozdíl mezi svobodou a demokracií na straně jedné a anarchií, kde není nic zakázáno, na straně druhé. V demokratických státech se nikdo nepohoršuje nad zákazem šíření rasistických materiálů či dětské pornografie. Tatáž opatření na Internetu však vyvolávají vlnu odporu. Zdá se, jakoby se Internet skutečně stával "útočištěm zvrhlíků" (dle jedné WWW stránky). (Tím nemám na mysli, že by všichni uživatelé Internetu byli zvrhlíci.) Je však třeba domyslet důsledky absolutní svobody na Internetu. I pokud bychom pominuli morální stránky (viz například pornografie), stále zůstávají problémy zejména v oblasti terorismu, rasismu, sekt a případně šíření dalších dezinformací. Jsem přesvědčen, že současná situace, kdy jsou komukoli volně přístupné informace o tom, jak vyrobit z běžně dostupných surovin vysoce účinnou výbušninu nebo nervově paralytický plyn, je neudržitelná a sebevražedná. Stejně tak volně šířené propagační materiály různých rasistických skupin a organizací nebo náboženských sekt jsou jen časovanou bombou, jejíž nebezpečnost dosud zřejmě nedokážeme docenit. Přitom je třeba si uvědomit, že je poněkud schizofrenní pokoušet se potlačit nebo alespoň minimalizovat vliv těchto skupin a přitom jim nechávat volnou ruku v rámci Internetu. V této souvislosti je ještě třeba podotknout, že velkou část uživatelů Internetu tvoří mladí lidé či nezletilí, kteří jsou ještě nezkušení a nevyzrálí a tudíž snáze ovlivnitelní. Celý tento problém má však složité legislativní pozadí vzhledem k tomu, že Internet nemá vlastníka, kterého by bylo možné postihovat, a mimo to je Internet nadnárodní a nadstátní, a tudíž nespadá do jurisdikce žádného konkrétního státu. Jedinou možností by tak byla koordinovaná globální regulace. I zde se však dostáváme do problému s vymezením toho, která informace je ještě zveřejnitelná a která už ne, s možností zneužití regulačních nástrojů pro mocenské cíle, zejména ze strany diktátorských a autoritářských režimů.
Právní, ekonomické a politické aspekty
V ekonomické oblasti se někteří odborníci začínají obávat přílišného obchodování přes Internet a s tím spojeného "poklesu zprostředkování" -- tj. peněžní toky, vklady a půjčky by se přesunuly z bank na nové instituce, které by byly mimo kontrolu centrální banky. Důsledkem používání těchto "kyberpeněz" by pak byla ztráta kontroly nad měnou a tedy i nad inflací. Dalším problémem je možnost praní špinavých peněz. Dalším negativním jevem, jehož jsme svědky, je vysoká závislost jednotlivých ekonomických subjektů (a v důsledku tedy i celé ekonomiky) na IT. Pokud by došlo k zásadnějšímu výpadku u těchto informačních systémů (IS), znamenalo by to minimálně obrovské problémy a ekonomické škody a za určitých okolností by se takový výpadek mohl stát osudovým. V této souvislosti je třeba připomenout růst koncentrace na trhu IS/IT. Ten je na jedné straně vysoce žádoucí z hlediska sjednocení standardů a snižování nákladů, na druhé straně dává vítězným producentům až příliš silné postavení, které pak pro uživatele znamená jejich vysokou závislost a riziko zneužití. Příkladem může být Microsoft s jeho Windows 95, kdy po určitou dobu firma získávala informace o veškerém SW nainstalovaném na počítači, na který majitel nově nainstaloval Windows 95. Nikdo pak už raději ani neuvažuje o možnosti, že by např. celý operační systém byl nakažen počítačovým virem nebo obsahoval tak zásadní chybu, která by (po určité dostatečně dlouhé době, kdy už budou mnozí nebo všichni uživatelé zcela závislí na daném dodavateli) vedla k totálnímu kolapsu celého systému. Jedním z názorů propagátorů IS/IT je, že zavádění těchto technologií povede ke zvýšení konkurenceschopnosti firem, a tedy i jednotlivých zemí. Tento přínos se však dle mého názoru může ukázat jako kontraproduktivní. Růst konkurenceschopnosti je kromě jiného založen na redukci podílu lidské práce. Jsem přesvědčen, že v delším období povede nasazování moderních technologií včetně IT k většímu poklesu počtu pracovních míst než kolik jich tento vývoj vytvoří. Při tom bude docházet k poklesu zaměstnanosti v oborech vyžadujících relativně nízkou kvalifikaci (např. administrativní pracovníci), zatímco nově vytvářené pracovní příležitosti budou vyžadovat kvalifikaci podstatně vyšší (např. správce IS). Ve svém důsledku se tak zlepší pozice jednotlivých firem, při vzrůstající nezaměstnanosti je však celkový přínos pro společnost sporný. Navíc by mohlo dojít ke zvýšení zdanění (aby bylo možné pokrýt vzrůstající společenské náklady vzniklé růstem nezaměstnanosti), což by postavení firem naopak zhoršilo - ty by pak mohly přistoupit k další redukci počtu svých zaměstnanců a kruh by se tak uzavřel. Diskutuje se i o tom, zda rozvoj "informační dálnice" bude mít kladný nebo záporný dopad na prohlubování propasti mezi vyspělými zeměmi a zeměmi třetího světa. Osobně se domnívám, že IT jakožto nástroj zvyšování konkurence povede spíše k prohloubení existující propasti, a to vzhledem k tomu, že již dnes v konkurenci zaostávající země nebudou mít prostředky (a možná ani pochopení) pro nákup drahých technologií. Další otázkou by bylo, zda by se v těchto zemích našel dostatek lidí s potřebnou kvalifikací pro nové technologie - osobně jsem přesvědčen, že ne. Naopak, v rukou nadnárodních společností se IT stávají mocným nástrojem konkurence, ale tyto technologie jim dávají i možnosti působit novým způsobem zcela mimo kontrolu jednotlivých států - během okamžiku přenášet svá aktiva a informace bez jakéhokoliv omezení na libovolné místo na světě. IT se tak v rukou těch, kteří je mají k dispozici, stávají neuvěřitelně silnou zbraní. Jejich majitelé mohou využívat například Internet k prosazování svých cílů prostřednictvím šíření různých informací, manipulacemi s daty apod. Nepohodlné subjekty je či bude snadné odstranit v okamžiku, kdy takový subjekt použije svůj účet či kreditní kartu - díky on-line systému ovladatel ihned ví, kde se hledaná osoba nachází a může ji nechat zlikvidovat. Vzhledem k rozšiřování používání těchto karet (zejména v USA, ale i u nás), vzhledem k s tím souvisejícímu poklesu množství a objemu hotovostních plateb a faktu, a konečně vzhledem k tomu, že mnohé (na Západě většina) firem už vyplácejí mzdy jen na účet, jedná se o značně aktuální záležitost. Celkově lze říci, že současný vývoj umožňuje něco, co dosud bylo zcela nemožné - dává i jen jednotlivci nástroje, s jejichž pomocí může ovlivňovat záležitosti kdekoliv na světě prakticky během okamžiku. A to vše v dosud nevídaném měřítku - od stavu účtu bezvýznamného člověka až po řízení jaderné ponorky či celé armády. Toto vše dává technické předpoklady k nástupu diktatury takového formátu, jaký ještě v historii nebyl zaznamenán. Při vzrůstající kriminalitě, sociálních nepokojích či teroristických útocích by bylo do značné míry pochopitelné, kdyby lidé v touze dosáhnout alespoň nějakého bezpečí obětovali část své svobody a přistoupili raději k relativně bezpečnému životu v diktatuře, než aby žili ve věčné nejistotě a nebezpečí absolutní svobody (nebo -- přesněji řečeno -- anarchie). Při zavedení celosvětového systému jednoznačné identifikace osob (o čemž se již uvažovalo), při zcela přirozeném rozmachu bezhotovostního placení (v USA se již na konci 80. let vážně uvažovalo o zrušení bankovek v hodnotě nad 20 dolarů), by se pak naplnilo biblické proroctví, že ten, kdo by se systému nepodřídil ("neměl znamení na čele nebo na ruce") by "nemohl prodávat ani kupovat". Avšak ten, kdo by do systému vstoupil, by mu byl vydán na milost a nemilost v kterémkoliv okamžiku a na kterémkoliv místě na zemi.
Technologicko-civilizační aspekty
Závěr
Některým počítačovým nadšencům se po přečtení tohoto pojednání může zdát, že by se autor mohl stát mluvčím novodobé inkvizice pronásledující zavádění IT a její propagátory. Jak se nechali slyšet někteří mí kolegové na VŠE, "se stejnou vehemencí bych asi ve středověku brojil proti vynálezu papíru". Uznávám, že na celou problematiku existují i jiné názory a že v rámci snahy vyvolat širší diskusi jsem se v některých bodech pustil možná až příliš daleko. V každém případě však výše zmiňované problémy (alespoň dle mého názoru) nelze považovat jen za okrajové a bylo by tudíž vhodné věnovat jim potřebnou pozornost. Na rozdíl od vynálezu papíru je totiž celkový dopad při nasazování IT globálnější, koncentrovanější (pokud jde o možnosti vlivu jednotlivce), ale hlavně nepoměrně rychlejší, což znesnadňuje a případně znemožňuje obranu (i při detekci průniku do systému nemusí být dost času na to, aby se nepovolanému zabránilo v jeho úmyslech), a dynamičtější (rychlost vývoje IT není lineární, ale spíše exponenciální). Jsem proto přesvědčen, že nasazování IT je potenciálně nebezpečnější než vynález papíru, a proto je třeba se vůči možným rizikům postavit čelem a hledat řešení, dokud je ještě čas, místo toho, abychom před nimi strkali hlavu do písku a posléze zjistili, že už je příliš pozdě.
| <<< | CW o Internetu | COMPUTERWORLD | IDG CZ homepage | |