- internet4U -

Dovolená s Internetem

      I dnes pokračujeme v rubrice, která nás už po několik čísel provází zeměmi blízkými i vzdálenými, vždy však s důrazem na něco opravdu nevšedního. Posledně jsme vás navnadili na exotiku cest, jež je možné odečíst z daňového základu, tentokrát zůstaneme o něco skromněji v Evropě.

      S katedrálou do pasu

      Madurodam dam dam, madurodam dam dam... slyšel jsem nedávno prozpěvovat si z dlouhé chvíle poskakující malou holčičku v Opletalově ulici. Rozhlédl jsem se a moje intuice mne nezklamala. Ano jen malý kousek odtud postávala mladá dvojice střežící jedním okem bedlivě holčičku, druhým pak jen pomalu se plnící autobus cestovní kanceláře. Bylo tomu tak. Jen ten, kdo viděl Madurodam, pochopí, že nešlo o dětskou říkanku a že i holčička si jenom opakovala pro ni zatím jinak bezcenné slovo, kterému nerozuměla, představoval však evidentně cíl jejich cesty.

      Madurodam je miniaturní městečko na předměstí holandského Haagu. The Miniature Town Madurodam, Harngkade 175, 2584 EE The Hague Holland, zní plná adresa toho kouzelného místa, kde si nejenom vy, ale i vaše děti připadáte jako Gulliver v pravém Lilliputu. Model typického holandského města v měřítku 1 : 25, jež by se stalo výdělečnou návštěvnickou atrakcí, navrhla zbudovat v roce 1950 paní B. Boon-van der Starp, členka rady Holandského studentského sanatoria, pro něž hledala finanční prostředky. Zpočátku si vysloužila jen nevděk, postupně však svým entuziasmem nakazila i okolí, a když se Madurodam roku 1952 ve své původní, mnohem menší rozloze otevíral, bylo už jasné, že nápad to byl obrovský. Paní van der Starp, zvaná Matkou Madurodamu, zemřela r. 1959, ale její město žije a vzkvétá dodnes. Městští radní mu postupně věnovali dalších 1800 čtvrečních metrů a desítky holandských společností nyní sponzorují jeho další rozvoj. Dnes už světově známé městečko totiž doslova žije. Večer se v jeho domech rozsvěcí na 50 000 miniaturních lustrů a světýlek, po kanálech plují dálkově řízené lodičky, v zahradách rostou a kvetou pečlivě ošetřované bonsaje, náměstí jsou plná (tady už bohužel jen stojících) Madurodamanů a Madurodamanek, v jezírkách se zračí kupodivu stejně miniaturní obloha, v zábavním parku se točí kolotůčky a houpají houpačičky... je zde prostě vše. Ve světě mezitím vzniklo inspirováno nápadem paní van der Starp na stovky kopií Madurodamu. Madurodam je však jen jeden. A neopakovatelný.

      Klagenfurt je hlavní město Korutan

      Na jihorakouských Korutanech vás upoutá už sám fakt, že na to, jak se zdají být hrozně daleko (leží přece až na hranicích někdejší Jugoslávie, kam se jinak musilo hroznou oklikou, přes Maďarsko a Bulharsko, ba Rumunsko), se tam lze dostat docela rychle a dokonce ani ne draze. Stačí když hned za Linzem nezvolíte cestu přes obligátní Mozartův Salcburk anebo Štýrský Hradec, ale mnohem kratší, přestože méně pohodlnou trasu přímo přes hory, a hle: nejenom že vychutnáte nádherná zasněžená sněhová pole někdy i v létě, ale ušetříte už jen na cestě tam víc nežli sto kilometrů. Na praktickou českou dušičku pak platí i to, že i tudy je sice po cestě pár docela dlouhých tunelů, ale platí se za ně jenom jednou, a to vůbec nejméně z celého Rakouska: pouhých sedmdesát šilinků. Mimochodem podstatně méně, nežli na čistě dálniční, ale delší trase přes Salcburk.

      Solnohrad je možná hlavní město Solnohrad, ale hlavním městem Korutan je Klagenfurt. Jeho ulice, do nichž vjedete šťavnatými podhorskými loukami skoro bez varování, vás zaskočí zjištěním, že i po tak barvité cestě horskými údolími jste jakoby jen za humny. Je tu kus Brna, místy zase Jihlavy, některé uličky jakoby vypadly z oka Praze anebo Bratislavě... Je to příjemné zjištění, že nebýt tu tak čisto, připadali byste si i v tak vzdálené cizině jako doma.

      Do Korutan s desítkami jezer, hrady a zámky i hlubokými hraničními hvozdy, kde se stále ještě daří medvědům emigrujícím ze sousedního Slovinska, se nicméně můžete podívat kdykoli. Jenom letos však na zvláštní akci, na jejíž emblém narážíte doslova na každém kroku. Představuje schematický náznak útočícího lovce, a pro ty méně chápavé pak má i slovní slogan: Alles jagt ...říká a znamená to, že ve Ferlachu se koná Korutanská zemská výstava.

      Z takového spojení získá Čech představu něčeho nesmírně rozsáhlého, ať už na výstavišti se spoustou pavilonů, anebo stanů na zelené louce. V každém případě plného stále proudících davů, orchestrů, mažoretek, piva, a protože všude stojí černé na bílém pardon, červené na zeleném Alles jagd... čili něco jako Všechno je lov anebo Každý jsme lovcem, představí si to vše navíc ještě zaplněno i loveckými kloboučky se štětičkami z jezevčích chlupů, aromatem jeleního guláše... Kupodivu vám pak ani nebude líto, že vše je jinak. Korutanská zemská výstava je totiž pod střechou muzea a je to jeho sice bohulibá, nicméně jinak velmi občanská výstavní muzeální akce.

      Je ovšem skutečně specializována na lov a shromáždila neuvěřitelné množství exponátů z nejrůznějších světových sbírek a muzeí. Ale hlavně netýká se jen lovu zvěře, tedy honitby, ale i lovu v přeneseném slova smyslu, tedy dejme tomu lovu žen, anebo skoro lovecké vášně sběratelské, lov zachycujících obrazů, ale i uměleckých děl z oblasti hudby, poezie a podobně.

      A hlavně to vše se netýká jenom muzea ve Ferlachu, ale i okolních hradů a zámků, v nichž se pořádají během roku další s tím korespondující umělecké výstavy a akce. Možná budete mít štěstí a ocitnete se na hradě Hollenburg, na jehož ochozech s neuvěřitelnou vyhlídkou daleko do údolí v těchto místech nesmírně široké pohraniční Drávy, zazpívá mužský sbor. To jsou chvíle, které se nedají zažít nikde jinde. Sborový zpěv je tady nesmírně rozšířený, snad každá vesnička má sbor, na nějž je velmi hrdá. Je zcela běžné, že po rakouské písni nasadí hned slovinskou nebo chorvatskou, protože tady jsou prostě hrdí na to, že jsou sousedy slovanského teritoria, že znají jeho jazyk, že významná funkcionářka korutanské cestovní kanceláře se jmenuje křestním jménem třeba Franca-Mária a domluví se s vámi díky slovinštině vedle němčiny, franštiny a angličtiny i česky, a samozřejmě italsky.

      Nicméně neodmyslitelnou součástí výstavy je jiná korutanská tradice výroba zbraní: ukázky cizelování přímo před vašima očima, detaily výzdoby pažeb z neuvěřitelně lehkých exotických dřev, jichž je pro smrtící zbraň skoro škoda.

      V Korutanech můžete navštívit i muzeum včelařství, jež je zde pojato z dějinného hlediska také jako ne příliš vzdálené lovu: mezi exponáty nás upoutá třeba rekonstrukce vzhledu a výzbroje prehistorického včelaře, jenž musel v době, kdy ještě nebyly úly, krást svůj úlovek tehdy více než početným medvědům.

      Což připomíná jinou z největších atrakcí výstavy: tělo legendárního Oetziho, lovce z doby ledové, vyzbrojeného lukem a šípy, objevené nedávno v překvapivě dobrém stavu v nedalekém alpském ledovci. Poprvé jsou zde vystaveny některé součástky jeho výzbroje, zatímco záznam jeho těla je rozložen do pěti ležících monitorů, jimiž jako by člověk nahlížel na místo původního nálezu. A pak jste šokováni, když se ten historicky mrtvý člověk najednou pohne, a na vás jakoby při vší významnosti toho nálezu dýchl Jára da Cimrman. Náhle pocítíte český humor, dojde vám, co všechno máme dodnes společného, jak jsme i v Rakousku už zaplaťpámbu zase doma.

      http://www.tiscover.com/carinthia

ajn

internet4U