"Building Internet Applications"
San Francisco 12.-14. 3. 1996
Václav Koula
Mezi dobré zásady firmy Microsoft patří její soustavné úsilí o zprostředkování co možná nejširšího přístupu počítačové veřejnosti k informacím o vlastních produktech. Aktivity jako jsou Microsoft Developer Network (MSDN), Microsoft TechNet, Microsoft Certified Professional (MCP), každoroční konference TechEd, informace zprostředkované cestou WWW na www.microsoft.com, resp. www.microsoft.cz, jsou většině počítačové veřejnosti dostatečně známy. Vedle těchto pravidelných či nepřetržitě probíhajících aktivit můžeme v globální informační strategii Microsoftu nalézt akce, které se pravidelnému scénáři vymykají. Z těchto akcí je třeba na jedno z předních míst vyzdvihnout tzv. profesionální vývojářské konference (The Microsoft Professional Developers Conference, PDC), jejichž termín konání obvykle těsně předchází uvolnění nejvýznamnějších produktů a konference bývá odrazem zásadnějšího kroku ve strategii vývoje softwaru. Smyslem těchto konferencí je s předstihem představit nová prostředí a k nim příslušející softwarové technologie a odpovídající programovací nástroje. Tak tomu bylo např. při předposlední vývojářské konferenci věnované Windows 95 konané v loňském roce, tak tomu bylo i letos na PDC konferenci s podtitulem Building Internet Applications. Microsoft zde poprvé v plné šíři zveřejnil svoji představu budoucí komunikace na Internetu a také nástroje, které by měly tuto komunikaci realizovat. Měl jsme možnost zúčastnit se této konference a rád bych proto předal alespoň otisk dění na konferenci. Vtěsnat do jediného článku náplň několika dní nabitých informacemi je totiž těžko splnitelné.
Průběh, organizace
Profesionální vývojářská konference Building Internet Applications se konala ve dnech 12.-14. 3. 1996 v San Franciscu ve Spojených státech. Konkrétním dějištěm bylo městské středisko Moscone Centre ležící v samém středu San Francisca, nicméně také ve středu krásného parku Yerba Buena Gardens, plného kaskád, vodotrysků a kvetoucí zeleně. Každá aktivita Microsoftu je výrazně sledována. Samotný Microsoft již delší dobu před konáním konference navíc zřetelně naznačoval jak konkrétními produkty, tak svými prohlášeními úmysl vážně se prosadit v oblasti internetovských aplikací. Nelze se proto divit obrovskému zájmu o účast na konferenci. Podle údajů, které mi na místě sdělilo informační cetrum, se konference zúčastnilo 4 800 lidí prakticky z celého světa. Již samotný způsob registrace účastníků byl zajímavý. I když bylo možné registrovat se cestou faxu či klasickým odesláním přihlášky poštou, předpokládalo se, že se většina účastníků bude registrovat cestou WWW formuláře. To by samozřejmě v dnešní době nebylo nic zvláštního, kdyby však na registraci nenavazoval další krok, kterým bylo vytvoření jakési osobní datové oblasti, kam se mohl každý na své heslo (e-mail adresa) hlásit a jednak sledovat svoji dosavadní komunikaci, tak také doplňovat další informace, které při původní registraci nebylo možné sdělit. Bylo tak např. možné vytvářet si průběžně osobní seznam těch přednášek, které účastník hodlá navštívit. Organizátoři pak mohli velmi dobře odhadnout zájem a naplánovat jak pořadí přednášek, tak také velikost konferenčních místností. Během vlastní konference jsem skutečně nenarazil na místnost, která by byla přeplněná, ani nedošlo k přesunům míst konání, což při tak velkém počtu účastníků a realizovaných přednášek není triviální záležitost. Zároveň byla v praxi předvedena pěkná ukázka funkčního propojení databáze SQL serveru s dynamicky generovanými HTML stránkami.
Od nedělního večera do úterního rána, kdy byla PDC konference v 8.00 hod. oficiálně zahájena, probíhala registrace účastníků, při níž každý obdržel objemné informační materiály. Pro pobyt na konferenci byly z těchto materiálů životně důležité dvě položky identifikační karta, která musela být po celou dobu viditelně nošena, a program nazvaný Průvodce konferencí. Tento průvodce umožňoval získat velice rychle přehled o všech akcích konaných v rámci konference, o jejich obsahu i časovém sledu. Díky tomuto průvodci si každý účastník mohl předem naplánovat, jakých akcí se zúčastní, neboť nebylo v časových možnostech jednoho člověka zúčastnit se všech jednání. Součástí informačních materiálů byla i celá řada CD (cca 10) obsahujících produkty Microsoftu Windows NT Sever 3.51., Shell Update pro Windows NT , kompletní BackOffice, BackOffice SDK, Win32 SDK, Internet Information Server, Internet SDK, Exchange Clients, aj. Účelem konference byla především výuka, která probíhala na několika různých úrovních v globálních sekcích, seminářích, diskusních klubech a praktických cvičeních. Úkolem globálních sekcí bylo seznámení celého téměř pětitisícového auditoria se základními kameny internetovské strategie Microsoftu. Většina těchto plenárních sekcí byla na pořadu v první den konference a na ně pak navazovala celá řada dalších, již specializovaných seminářů, v nichž se probírala podrobně konkrétní témata. Podle zaměření byly semináře rozděleny do devíti okruhů Internet Client Technology, Internet Server Technology, Security on Internet, Multimedia Technology, Communication technology, BackOffice and the Internet, Internet Applications, MFC and Application Development a HTML Authoring. Jednotlivé semináře si již každý účastník mohl, resp. musel zvolit podle vlastního zájmu, neboť jejich celkový počet přesáhl 60 a souběžně vždy probíhalo až 10 seminářů, takže i přes opakování většiny z nich bylo možné zúčastnit se maximálně necelé pětiny. Nutno ovšem dodat, že nebylo problémem získat textový podklad ke každému jednání, navíc v den ukončení konference obdržel každý účastník kompaktní disk s podklady celé konference. V případě, že jste měli chuť popovídat si o některém z probíraných témat ještě podrobněji a zcela neformálně, pak bylo optimální navštívit některý z diskusních klubů nazvaných "Birds of Feather" (pokud vám není zřejmá souvislost uvedeného anglického termínu s pojmem diskusní klub, nacházíte se ve stejné situaci jako já na počátku konference; teprve jeden z pořadatelů mi vysvětlil, že po vyslovení "birds of feather" se rodilému Američanovi vybaví následný rým "come together"). Ani diskusní kluby však nebyly v hierarchii nabízených výukových forem konečnou instancí. Praxi úplně nejblíže byla totiž možnost vyzkoušet si mnohé z nových technik či nástrojů přímo na jednom z 200 počítačů v tzv. Hands-On-Centru. Počítače zde byly uspořádány v 10 klastrech po 20 strojích, v každém klastru bylo instalováno 6 Windows NT Serverů, 6 Windows NT Workstation, 6 Windows 95, 1 Macintosh a 1 řídicí Windows NT Server. Na těchto strojích jste si mohli např. nainstalovat vlastní WWW server (Internet Information Server), pomocí Word Internet Assistantu či produktu FrontPage vytvořit vlastní WWW stránky a hned si je prohlédnout v nové verzi Internet Exploreru 3.0, vyzkoušet si komunikaci formulářů s SQL serverem, byly zde připraveny veškeré demonstrace předváděné během jednání v sekcích i programové kódy ukázkových aplikací, které bylo možné živě testovat v instalovaných Visual C++ 4.1 nebo Visual Basic 4 Enterprise, a mnoho dalších věcí. V případě zájmu či problémů byli připraveni na vaše dotazy odpovídat přítomní pracovníci Microsoftu. Najít volný počítač v tomto centru nebylo vždy jednoduché.
Po celou dobu konference byla účastníkům k dispozici tzv. komunikační síť, poskytující přístup k řádově stovce počítačů roztroušených na několika místech Moscone Centra. Jejich hlavním účelem bylo především zajistit všem plný přístup do Internetu každý účastník měl po dobu konference zřízen účet odpovídající číslu na jeho identifikační kartě, a tak bylo např. možné bez problémů odesílat i přijímat poštu. Mimo této bazální funkce však síť skutečně plnila širší úlohu komunikační bylo možné aktualizovat svůj osobní rozvrh přednášek, cestou WWW prohlížet prezentace, získávat informace o aktuálních údálostech či pouze najít si zajímavosti o San Franciscu. Zcela mimochodem na hardwarovém vybavení jak komunikačního centra, tak Hands-On-Centra bylo velmi znatelné, že firma Microsoft uzavřela strategickou dohodu o spolupráci s firmou DEC.
Na konferenci vystoupilo také několik známých osobností. Úvodní přednášku druhého dne konference přednesl předseda firmy Microsoft Bill Gates. Jeho vystoupení provázené vtipnými demonstracemi bylo prezentací názorů na fenomén Internetu a především na jeho budoucí vývoj. Další velmi uznávanou osobností, která během konference vystoupila, byl šéf firmy Next Software, tvůrce (mimo jiné) koncepce počítače Macinstosh a vynikajícího operačního systému NEXTSTEP, Steven Jobs. Jeho vystoupení bylo o to zajímavější, že je o něm známo, že vůči produktům firmy Microsoft dosud vždy projevoval zřetelný odstup a byl velmi kritický. I sám Bill Gates přiznal během svého vystoupení, že nikdo neměl tušení, o čem bude Steven Jobs hovořit. O jistém posunu v jeho postoji však svědčí nejen to, že přednesl příspěvek přímo na stěžejní konferenci pořádané Microsoftem, ale také fakt, že se rozhodl přenést vlastní dynamické objekty WebObjects také na platformu Windows NT. Třetí, velmi známou osobností, tentokrát však mimo oblast počítačového světa, byl Douglas Adams, spisovatel, jehož nejznámějším dílem je proslulý sci-fi román Stopařův průvodce po galaxii. Jeho příspěvek se nesl v trochu filosofickém a kritickém duchu a zabýval se ovlivněním lidské civilizace počítači.
Koncepce Microsoftu pro Internet ActiveX
Samozřejmě to nejpodstatnější na konferenci byla její odborná náplň. S trochou nadsázky se dá říci, že vše nové a podstatné odeznělo hned v úvodní přednášce, kterou přednesl Paul Maritz, Executive Vice Prezident, Microsoft World-Wide Product Group. Ten v úvodu své přednášky nejprve zasadil dnešní dobu do kontextu probíhající počítačové revoluce a definoval explicitně momenty, které vedly Microsoft ke změně jeho dosavadní strategie a výrazné orientaci na oblast Internetu: od 80. let probíhá celosvětová počítačová revoluce, která ve své první fázi nazvané "PC revoluce", vedla ke všeobecnému a běžnému rozšíření osobních počítačů. Hybnými stimuly této první fáze byly nízké ceny procesorů, rozšíření operačního systému MS-DOS (který se stal pro PC prakticky standardem). Vývoj a následně konkureční výběr základních typů aplikací pro osobní počítače. V současné době se nacházíme na počátku druhé fáze počítačové revoluce nazvané "komunikační revoluce", mezi jejíž hlavní hybatele patří levná konektivita (zde jsme díky lokálním podmínkám evidentně pozadu), vznik globální sítě nad standardním protokolem TCP/IP a rozvoj služby World Wide Web. Při hodnocení vztahu Microsoftu a Internetu pak bylo doslova uvedeno:
"Uvědomili jsme si, že věci se změnily
úvodní klíčovou aplikací komunikační revoluce je Web (ne interaktivní televize),
věci se budou dít mnohem rychleji,
není to (=Internet) jen o Windows, důležité jsou také ostatní platformy."
Podle mého soudu jsou především první a třetí bod dokladem toho, že Microsoft dokáže reflektovat vnější vývoj a přizpůsobovat se mu, minimálně v globálním měřítku. Microsoft věnoval za poslední zhruba dva roky obrovské úsilí vyvinutí softwaru pro interaktivní televizi (kódové jméno Tigger), nicméně byl to WWW na Internetu, který se bezprecedentním způsobem prosadil. Celý průběh PDC konference pak svědčil o tom, že na prvním místě vývojové strategie Microsoftu dnes stojí jednoznačně WWW, resp. jeho budoucí tvář. Podobným reálným zhodnocením skutečnosti je současná prezentace sítě Microsoft Network jako placené informační součásti Internetu, ne jako alternativy k Internetu, jak tomu bylo ještě před rokem. Také třetí bod, který jistě bude pro mnohé kontroverzní, se nezdá být pouhou proklamací klíčové technologie Microsoftu by měly být, díky úsilí firem Digital Equipment Corporation a Software AG, brzy dostupné i v systémech UNIX, VMS a MVS, je dnes jsou díky iniciativě WISE (Windows Interface Source Environment) dostupné celé WIN32 API a OLE pro UNIX a VMS. Tomuto tématu byly věnovány samostatné přednášky "Using OLE on UNIX and other platforms" a "OLE Controls on UNIX". Na druhé straně Microsoft podporuje převzetí některých prvků vzniklých původně na jiných systémech (Java, HTML). Důležitá je také spolupráce s důležitými standardizačními centry (World Wide Web Consortium (W3C) či Internet Engineering Task Froce (IETF)) při vývoji a standardizaci nových rozšíření (např. HTML), protokolů apod. Současné úsilí Microsoftu v zásadě totiž směřuje k tomu, aby se některé z jeho technologií staly novými standardy Internetu. Největší ambice v této oblasti má objektová technologie Component Object Model (COM) či koncepce digitálních podpisů (Digital Signatures).
Na první přednášce se také objevilo logo, které označuje a zastřešuje globální internetovskou koncepci Microsoftu "ActiveX". Významově odpovídá logo heslu "Activete the Internet" a má předznamenávat orientaci nového typu softwaru pro Internet. Koncepce vychází zhruba z následující představy: ať se to (bohužel) líbí či nelíbí, úspěšná existence Internetu i v budoucnosti je nezbytně vázána na propojení s komerční sférou. Osud Internetu se bude podobat osudům televize televizní společnosti neživí poplatky koncesionářů, ale poplatky za reklamní činnost. Internet navíc přináší i významnou možnost realizace nákupů a v zásadě přechod mnoha dalších komerčních aktivit na jeho bázi. V současné době jsou však možnosti Internetu v této oblasti na nízké úrovni i nejoblíbenější a uživatelsky nejpřitažlivější služba jako je Web není zatím prakticky nic jiného než statické předvádění (co lze dělat s typickou stránkou dnešního Webu vedle uložení či vytištění?) statických dokumentů (valná většina HTTP transakcí je jen "prostým" přenesením předem připraveného dokumentu z archivu k uživateli) a tak je celkový roční obrat za reklamu na Internetu v USA odhadován asi na 30 milionů dolarů (jak říká Bill Gates skoro nulový). Tato situace se však změní, budou-li dokumenty na Webu dynamické, aktivní, tj. budou se více či méně podobat aplikacím, budou-li obsahovat multimediální prvky v plné kvalitě, bude-li existovat standardní způsob propojení Webu s poštovními a databázovými systémy, bude-li možné instalovat do webovských stránek (ale nejen do nich) své vlastní aktivní prvky rozhraní apod. Lze namítnout, že mnohé z toho již v podobě CGI rozhraní na straně WWW serverů a Java apletů na straně WWW klientů existuje, nicméně se asi nedá předpokládat, že by tyto prvky byly zvládnuty v tak masovém měřítku, jako tomu bylo u HTML a jak tomu i v budoucnosti bude třeba. Microsoft proto nabízí nové nástroje, které umožní vývojářům standardním a jednoduchým způsobem vytvářet vlastní aktivní prvky a začleňovat je do svých aplikací či řešení. Pojem "nové nástroje" ovšem neznamená, že by bylo třeba vyvíjet pro účely Internetu zcela nové vývojové prostředky, naopak motto Microsoftu zní "Best of the PC, Best of the Web", tedy spojit to nejlepší z PC a to nejlepší z Webu. Tím nejlepším z PC je míněna v první řadě jedna z nejpokročilejších objektových technologií současnosti COM (Component Object Model), která vychází ze standardu OLE, a která je dostupná přes dnes všeobecně rozšířená prostředí programovacích jazyků MS Visual C++ a MS Visual Basic, nicméně je obecně nezávislou na použitém jazyku a platformě. Tím nejlepším z Webu je pak míněna hlavně myšlenka navigace v systému dokumentů, technologie jako HTML, HTTP, Java a podpora pro různé systémové platformy.