Pouze ti,
kdo ještě neznají skutečnou cenu času, říkají:
"Čas jsou peníze." Jiří Žáček |
Čas provází každý náš krok, je měřítkem každé naší aktivity, prolíná celým naším životem. Protože se jedná o téma velice široké, je úkolem této kapitoly vymezit rozsah problematiky, kterou se budeme zabývat. Vyplynou z ní doporučení pro správnou práci s knihou.
Máme to štěstí, že žijeme v době velikých změn. Mění se tisíciletí, pohled na žití člověka na Zemi, společenské struktury, naše osobní možnosti - je to ohromné.
Máme tu smůlu, že žijeme v době velkých změn. Informace, možnosti, úkoly, náhlá rozhodnutí a změny způsobují chronický chaos, který může zvyšovat naši nejistotu, stres a obavy.
Zdá se, že jediným živočichem, který je schopen úspěšně, spokojeně a bez vážnějších problémů v chaosu přežít, je celistvý (integrovaný, zralý) jedinec, dostatečně nezávislý a odolný, s tvořivou myslí, přístupný změnám, novým myšlenkám a úkolům. Proto se stala námětem této knihy cesta, jak se stát (skoro) nejlepším manažerem, téměř dokonalým duchovním vůdcem (sebe sama) a v nejlepším případě celistvou osobností - dobrým partnerem, vyhledávaným spolupracovníkem a ctěným přítelem.
Budeme se věnovat osobnímu růstu v kontextu s jednou ze základních technik duševní práce - řízení, ovládání a ochraně času - plánování, time managementu. To proto, že čas je na pozadí všech našich aktivit, provází každý náš krok, každé rozhodnutí, ať si to uvědomujeme nebo ne. Náš přístup však nezůstane pouze na úrovni technik, rad, dovedností a doporučení, ale bude intenzívnější a půjde hlouběji. Nejde jen o učení, ale o prožití s perspektivou změny k lepšímu. Budeme přemýšlet, měnit návyky, zviditelňovat své hodnoty. Od obecných tezí přejdeme k jednoduchým, a přitom účinným nástrojům, které trvale pomohou.
Ve hře nebudou jen dovednosti, ale i změny postojů. Nejen výsledky, ale také zachování našich vnitřních zdrojů, pomocí nichž výsledků dosahujeme. Budeme pracovat v souladu se zásadami, které prosazuje time management nové - 4. generace, abychom bez újmy na zdraví, rodinném životě a aktivitách volného času v tvrdé realitě dneška nejen obstáli, ale byli také úspěšní. Cílem knihy je nalézt odpovědi na otázky, které trápí mnohé z nás:
V knize najdete nejen odpovědi na tyto otázky v kontextu nového pohledu time managementu 4. generace, ale pro názornost a praktický příklad vám alespoň zčásti představíme konkrétní produkt - plánovací systém Regio 7, který uvedené zásady akceptuje.
Přál bych vám, abyste na konci naší cesty, po prvních úspěších nového přístupu, sami v sobě prožili a potvrdili úvodní motto Jiřího Žáčka. Vždyť nechceme jen získat čas, ke spokojenosti potřebujeme nutně daleko víc.
![]() |
...Byl to obchodník
se znamenitými pilulkami utišujícími
žízeň. Když člověk polkne
jednu týdně, nemusí již pít.
"Proč to prodáváš?" zeptal
se malý princ. "Je to velká
úspora času," odpověděl obchodník.
"Znalci to spočítali, uspoří
se padesát tři minut za
týden." "A co se udělá
s těmito padesáti třemi minutami?"
"Co kdo chce..." Kdybych já
měl padesát tři minuty nazbyt,
řekl si malý princ, šel bych
docela pomaloučku ke studánce... Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry |
Stěžejním námětem knihy je uspořádání času a otázky s tímto tématem související. Je proto určena všem, kteří se s problematikou plánování, vedení, řízení a koncepce setkávají, ať profesně, nebo v soukromí.
Pro toho, kdo vede ostatní, je zvládnutí času povinností, pro ostatní pak představuje lákavou příležitost. Vždyť každý z nás přemýšlí, rozhoduje, plánuje. Maličkosti (plán na víkend), běžné věci (nákup) i veliké projekty (nová firma, manželství). Každý z nás "v tom nějak jede". Téměř každý používá nějaký plánovací kalendář. A mnozí z nás ten pravý způsob organizace času stále ještě hledají.
![]() |
Vedoucí pracovníci. Jejich podřízení. Pracovní týmy. Ti, kteří "pracují hlavou". Ti, kdo vzdělávají, i ti, kteří jsou vzděláváni. Rodiče. Ti, kteří si chtějí udělat jasněji v sobě i ve svých vztazích. |
Kniha pracuje "zleva" i "zprava", vychází z racionální - levé poloviny naší mysli a pracuje také s intuitivní - pravou polovinou. Pomůže proto jak manažerovi v přiblížení a zprůhlednění jeho hlubších motivací, tak duchovnímu člověku k úspěšnějšímu začlenění do materiální reality dnešní doby.
Z hlediska skupin (pracovní týmy, firmy, instituce) nabízí kniha možnost získání společné sumy určitých vědomostí a znalostí využitelných při každodenní práci, kdy se už nemusí ozřejmovat zásady, ale je možné se věnovat přímo řešení problému.
Paralelním tématem je osobní růst, cesta k osobní celistvosti, a zde snad není jedinec, kterého by se tento pojem netýkal. Proto jestliže cítíte nespokojenost v kterékoli oblasti svého života (zdraví, vztahy, práce...), je kniha určena i vám.
![]() |
Téma knihy bylo
nabídnuto veřejnosti ve formě netradičně
vedených seminářů. Po třech
letech bylo možné přistoupit k
vyhodnocení - zájmu, spokojenosti,
účasti, složení... Kurzy probíhaly
na nejrůznějších místech s
mnoha odlišnými skupinami lidí -
v bankách, městských úřadech,
vzdělávacích organizacích, soukromých
firmách, náboženských seskupeních ....školách.
Zúčastnili se jich ředitelé, vrcholové
vedení podniků, sekretářky,
tvůrčí pracovníci, učitelé, studenti,
lidé v nejrůznějších věkových
kategoriích, z nejrůznějších
sociálních vrstev. Výsledky jasně potvrdily, že pokud jde o věci blízké, oslovující člověka, například o nový pohled na denně žité problémy, rozezní se aktivní zájem prakticky v každém, kdekoli a kdykoli. |
Kniha by měla být vaším průvodcem, pomůckou určenou pro trvalou potřebu. Proto je její uspořádání v souladu s postupem, jaký budeme v praxi při plánování používat.
Již z úvodu vyplývá, že záběr problematiky, kterou se budeme zabývat, je veliký a navíc jednotlivá témata jsou vzájemně provázána. Proto jsme pro větší přehlednost zvolili několik opatření:
Sjednocení termínů a symbolů
V knize použité termíny mají v obecných souvislostech mnohem
širší význam. Vzhledem k potřebě jednoznačného pochopení
textu je jejich vysvětlení do jisté míry zjednodušené,
přizpůsobené potřebám tématu:
Organizace knihy
Kniha je rozdělena do osmi částí. Každá část obsahuje
několik kapitol, které sledují a postupně objasňují
jednotlivé kroky v souladu s obrázkem - průvodní Mapou Cest.
Na závěr každé kapitoly je uvedeno shrnutí
nejdůležitějších poznatků a návrh pro vás, jak v praxi
procvičit, prožít nebo přímo do praxe zapracovat nové
poznatky. Kurzívou jsou uvedeny příklady a myšlenky
moudrých, které slouží jako motta jednotlivých kapitol:
Tato kniha není kratochvilnou beletrií, ani učebnicí s naprosto novými poznatky. Ráda by byla trvalým podnětem procesu vašeho zrání nebo daleko lépe milým, hodně ohmataným svazkem s množstvím vašich poznámek. K tomu vám navrhnu několik doporučení, na která se budu později odvolávat:
Shrnutí
Návrh
Budeme se postupně učit objevovat věci pro nás důležité a naplno se jim věnovat. A protože jsme toho zatím mnoho neprobrali, můžeme si alespoň trochu pohrát:
![]() |
Máte možnost si
vybrat jednu ze čtyř činností
- pohladit se po tváři, namasírovat
si spánky, protáhnout se a
třeba zívnout. Rozhodněte se pouze
pro jednu z nich, na
ostatní se již nedostane; Uvědomte si, jak vám v tuto chvíli je. A teď tu maličkost prostě udělejte. Ne jen tak mimochodem, soustřeďte se na ni a dělejte ji mimořádně pomalu. Několikrát pomaleji, než normálně. Tak, abyste si mohli uvědomovat všechny podrobnosti, které tyto jednoduché úkony provázejí (například pohlazení: zdvihám pomalu obě ruce, jsou jakoby bez tíže, konečky prstů se dotýkám čela, příjemně chladí a pomalu na obličej pokládám celé dlaně. Chvíli čekám a pak pomalu spouštím ruce dolů. Cítím všechny zaobleniny tváře, cítím, jak se obličej jakoby zvedá proti dlaním. Když dlaně opustí obličej, mám chuť vše zopakovat, ale zároveň mám obavy, že si počínám pošetile...). |
Asi budete souhlasit s tím, že to bylo příjemné a možná trochu zvláštní. Stejné to bude i nadále. Na vlastně obyčejné, mnohdy jednoduché a pochopitelné věci se podíváme v novém kontextu a důkladně se k nim přiblížíme. Vše, co budeme potřebovat, je již v nás. Jen svou energii lépe využijeme.
Nedělejte
z teorie terorii. Jiří Žáček |
Cílem této kapitoly je, abychom si sami určili svou první "diagnózu". Zároveň si uvědomíme, čeho se problematika uspořádání času dotýká, co ovlivňuje a jaké jsou perspektivy zlepšení. Řekneme si něco o pramenech, z nichž čerpá naše Cesta a jak souvisí s globálním pohybem celé společnosti.
Našinec je na tom zpravidla neslavně
Zeptáme-li se na semináři účastníků, co si myslí o svém uspořádání času, jen velice málo z nich s klidným svědomím prohlásí: "Ano, mám čas pod kontrolou." Zhruba devadesát procent odpovědí je typu: "Času je málo, jsem ve stálém stresu, nestíhám. Sportovat? Kdy? Rodina mě neviděla ani nepamatuji. Nosím si práci domů." Dále se dozvíme, že: "Mám určitě žaludeční vředy. Jsem nervózní a odnášejí to děti. Nerozumím si s partnerem. Práce se mi nedaří..." A bude-li další otázka: "Jak dlouho již ten stav trvá," většina udiveně pozdvihne oči a odpoví: "Pořád." Ono to samozřejmě není tak tragické ani tak černobílé, ale přesto to ledacos naznačuje.
Odpovědi na otázku: "Co s tím
děláte?" bývají zpravidla ve třech rovinách:
"Co bych s tím asi tak mohl dělat?"
"Zkoušel jsem všechno možné, ale v tomhle podniku je
takový binec, že to nemá cenu."
"Zkoušel jsem všechno možné, ale nějak na to
nemám."
Odpovědi různé, výsledek skoro stejný. Trápíme se a co hůře, jsme jaksi smířeni nejen s tím, že času je zatraceně málo, ale i s tím, že proti tomu nemůžeme nic dělat, že to k dnešní době prostě patří. Omyl. Stres a spěch není nutnou podmínkou úspěchu, je jen poukázkou do nemocnice, k manželskému poradci či cestou ke krachu firmy.
Co je příčinou dnešního stavu? Pojmeme-li time management v obecném kontextu jako přístup k času, životu, hodnotám, pak můžeme uvažovat v následujících souvislostech.
S nástupem industrializace se ze západní kultury začal vytrácet odvěký důraz na duchovní stránku člověka - na shodu jeho jednání s uvědomováním si jeho vnitřních hodnot. Tak postupně vymizely společné ukazatele cesty, které bývaly pro skupinu lidí (kulturu, národ, rodinu...) základním postulátem hodnot.
![]() |
Desatero je svým způsobem "time management" pro věřícího člověka (v tom nejlepším slova smyslu) a asi se mnou budete souhlasit, že hluboce věřící člověk snáze odolává přeháňkám, bouřkám i vichřicím všedního dne. Dokáže se spontánně obrátit ke své víře, k hodnotám, kterými máloco otřese. |
Naše doba je poznamenána explozí možností, informací, lákadel a hrozeb. Člověk se v nich dokáže jen těžko orientovat a díky nejasnému nasměrování přirozeně podléhá vidinám cílů, které jsou v tuto chvíli přitažlivé. Navíc velké změny, které se u nás odehrály, byly často charakterizovány slovy svoboda, nezávislost. Chce se nám létat, užívat si alespoň trochu bohémsky ten pocit volného nadechnutí. Ale realita od nás požaduje trochu jiné vlastnosti. Pracovní kázeň, řád, výkonnost, tvořivost, kondici, rychlé přizpůsobení změnám, správné rozhodování.
Chybějící znalosti a dovednosti
Začneme-li se zabývat tím, co vlastně s časem souvisí, zjistíme, že jde o téma dosti široké. Od světonázoru, paradigmatu každého z nás, přes umění koncepce až ke každodenním efektivním činnostem v oblastech řízení, vedení, komunikace, rozhodování... Potřebné znalosti se dotýkají filozofie, psychologie, ekonomie... A právě díky této rozsáhlosti donedávna na našich školách téměř neexistoval předmět s podobným zaměřením. Pokud ano, pak zabíral právě tak široký okruh, jaký zvládli pedagogové - čas bez ohledu na člověka, čas bez ohledu na naše podmínky, ekonomické sny. Prostě jsme se nikde neučili řádně "časovat". A přičteme-li k tomu neblahé zkušenosti s pětiletkami a jim podobnými "plány", nelze se divit, že v nás zůstaly v této oblasti určité předsudky, které nám společně s absencí dobrého vzdělání v oblasti osobního růstu prokazují medvědí službu.
Protože nemáme pevné základy, jedinou školou jsou pro nás sesbírané zkušenosti a život sám. A zde je i původ různých názorů a předsudků, které spolehlivě brzdí náš růst. Slýcháváte podobná slova?
Přesuneme-li se do oblasti každodenního života, najdeme návyky, které prakticky znemožňují efektivní přístup k rozumnému uspořádání času:
To bylo pouze pár ilustrativních příkladů. Jejich komentář si sami budete moci rozšířit, až budeme mluvit o novém přístupu a jeho zásadách. Zde šlo o to, aby si každý z nás pomalu začal uvědomovat svou situaci a poznamenal si případně věci, které se ho týkají, a mohl s nimi dále pracovat.
Nejen názory a předsudky, ale i samotný životní styl je v nás hluboce zakořeněn ve formě programů - postupů, kterými reagujeme na určité situace. Máme zkrátka návyky, v tomto případě spíše zlozvyky, které jsou velice těžko odstranitelné. My si důležitost návyků příliš neuvědomujeme, protože jsou jaksi na pozadí naší pozornosti, nemusíme o nich přemýšlet a ony přesto fungují. A fungují dokonce, i když o nich přemýšlíme a chceme se jich zbavit. Zlozvyky jsou největším brzdícím faktorem na naší Cestě.
Proč se většinou nedaří ani těm, kteří se snaží?
Znalosti technik duševní práce a umění je využívat - to je vše velice přitažlivé. Vždyť kdo by nechtěl ovládnout svůj čas, přesvědčivě komunikovat, být bez stresů, zlepšit si paměť... Mnozí z nás se o tyto dovednosti zajímají, zúčastňují se různých seminářů, a přesto cítíme, že v nich sami mírně řečeno máme určité rezervy. Počáteční motivace je silná, rozhodnutí jasné, jen v každodenním životě se pomalu vytrácí vůle naše předsevzetí naplňovat. Proč se nedaří?
![]() |
Přečtete-li si
knihy Dale Carnegieho, najdete
v nich mnoho moudrého. Něco
vás zaujme natolik, že
se budete snažit chovat podle
jeho rad, protože cítíte,
že by to mohlo fungovat.
A začnete například "naslouchat"
ostatním. Ne proto, že
by vás obzvlášť zajímali,
ale protože tím chcete získat
půdu pro vlastní požadavky.
Ale ouvej. Ono to moc
fungovat nebude, protože vaše
umělé chování nejste vy
a z vašeho těla čiší
váš skutečný charakter. Slova
mohou lhát, ale tělem
se dá klamat jen velice
obtížně. Váš přítel si přečte téhož autora a uvědomí si, že s partnerem doposud vedli dva monology a ne dialog, jak se domníval. Uvědomí si, že svého partnera vlastně nezná, i když ho má rád. A začne ho poslouchat. Jde to těžce, protože při každé větě cítí potřebu přednést svůj opačný názor, ale vytrvá a začíná se mu otvírat jiný pohled na společně žitou skutečnost. Jiný, ale z hlediska partnera pochopitelný. A právě tím může vzniknout podhoubí porozumění a dohody, jehož by jinak nedosáhl. Naslouchání se stalo opravdovým. |
Důležité jsou tedy dva faktory - prvním je nový, hluboký náhled na skutečnost. Někdy přijde velice náhle, jindy může být výsledkem pozvolného procesu zrání, ale v každém případě v nás "přehází" naše hodnoty. Druhým faktorem je vědomé udržování nového pohledu po dobu, než v nás zakoření silněji než pohled původní. Jinými slovy - přepisujeme své programy, měníme své návyky.
Uvědomte si jakýkoli svůj zvyk (čištění zubů, večerní přejídání, prudkou reakci na partnerovy výtky). A nyní jen cvičně sledujte ten okamžik, kdy vám něco řekne "teď" a váš návyk (program) se spustí. Pokuste se mu odporovat, nedělejte to, co vám říká, a prožijte onu velikou energii, kterou musíte věnovat tomu, aby něco nebylo tak, jako obvykle.
![]() |
Vracím se z
kurzu rychlého čtení. Jsem
nadšen, ono to funguje, čtu
rychleji. Jen musím dál
trénovat. Paměť, zrakové rozpětí,
koncentraci, rychlost. Každý
den každou dovednost pět minut.
Také jsem se něco dozvěděl
o relaxaci, takže od zítřka
budu relaxovat ráno vleže,
v práci vsedě a večer
se postavím na hlavu.
Jen na nic nesmím zapomenout,
chci být přece lepší. Možná, že vám to připadá úsměvné, ale v prvních chvílích nadšení se mnozí chováme podobně. Takoví skutečně jsme. Rychle hop, nebo trop. |
![]() |
Není skutečně jednoduché udržet svoji linii v podniku, kde neexistuje společná představa výsledku i jednotlivých etap, v rodině, kde naše představa zlepšení kondice naráží na zažité představy o vydatné stravě a formě odpočinku u televizní obrazovky. A my tak často podlehneme! |
![]() |
Zůstaňme u naslouchání.
Poslouchám svého zaměstnance,
chci skutečně vědět, jaké
motivy ho vedou k jeho
apatickému přístupu k práci.
Mluví o tom, že vlastně
ani pořádně neví, co má
dělat (a ve mně se
probouzí vztek: "Vždyť jsme
to spolu probrali"), že
mu nikdo neporadí
("tajtrdlík, nedokáže projevit
aktivitu") a že za
ty peníze, co dostává... ("tak
si jdi a zkus, kde
ti za tohle dají víc").
Původní předsevzetí pohlédnout
na problém očima zaměstnance
se rozplývá ve vlně
emocí. Je jen otázkou, zda
mou agresi odnese on (rozkřičím
se na něho), či zda
si s energií poradím
jinak. Pouze mé skutečně důkladné vnitřní "přeprogramování" může způsobit, že emoce prostě nepřijdou, že budu věci cítit jinak. Třeba náhle uvidím svého zaměstnance jako člověka, který je prostě nešťastný na svém místě a pouze trochu zvláštním způsobem volá o pomoc. |
![]() |
Na kurzu plánování pro vrcholový management jedné akciové společnosti se mimo jiné mluvilo o "chráněném čase", kdy manažer zavře dveře do své kanceláře a nerušen pracuje na věcech důležitých. Zdvihl se jednatel společnosti a prohlásil, že je to nesmysl, že jim kanadský lektor kladl na srdce dveře do kanceláře nikdy nezavírat, aby lidé se svými problémy mohli kdykoliv přijít. A zde je ten háček. Doporučení je to dobré - ale v Kanadě, kde běžné problémy jsou zvládnuté, kde čas vedoucího je respektován a každý zná své kompetence. Jsou-li dvě, tři neplánovaná vyrušení denně, jedná se o rušný den. U nás bývá situace jiná, neplánovaných vyrušení je spíše dvacet nebo třicet, a je proto nutné, aby ten, kdo je placen za strategii, měl podmínky pro svou práci (a zavřel na čas za sebou dveře). |
Co z toho pro nás zpravidla vyplývá?
Tak jsme si lehce zalamentovali nad naším osudem a než svitne trocha naděje, podívejme se ještě, jaké důsledky může naše neznalost mít:
Čteme-li tyto řádky, pravděpodobně se někde "najdeme" a jinde se jen zlehka dotkneme našeho slabého místa. Nejde o žádný test. Spíše o to, dívat se chvíli na svět bez falešných iluzí, protože za chvíli nás čeká základní otázka: "Chci to změnit?"
Máme veliké příležitosti a zároveň jsme sami sebou i vnějšími podmínkami ohrožováni. To je život a asi to tak má být. Jak si ale trochu pomoci, jak zvládnout to největší nebezpečí - sami sebe, abychom se nestali proslulou "cimrmanovskou sopkou", která svými erupcemi zahltila sama sebe?
Většině z nás se nedaří navršené problémy vyřešit globálně. Cítíme-li velkou nespokojenost, hledáme zlepšení v řešení dílčích problémů, což stojí mnoho času, peněz i energie. Budeme-li chtít, existuje ještě jiné řešení. Pomalejší, ale zato s trvalými následky. Má jen jednu nevýhodu - nikdo, kromě nás samotných, nám při tom nepomůže. Nemůžeme použít oblíbenou strategii v případě potíží: "Doktore, je mi zle, pomoz mi, já si zatím zdřímnu." Kdepak, každý z nás bude svým lékařem a bude podporovat ty nejléčivější síly, které v sobě má.
Ať studujeme poznatky o teorii úspěchu z jakéhokoli období, vždy se dobereme stejných závěrů. Postupně si je budeme odkrývat a zasazovat do kontextu naší Cesty. Zde jen ten nejdůležitější: úspěch v jakékoli oblasti je podmíněn naší kvalitou. Není tedy pouze záležitostí znalostí, dovedností a technik v daném oboru, ale souhrou pevného základu (charakteru) a návyků (chování) z něj vyplývajících.
A ať se nám to bude zdát sebepodivnější, existuje také společná představa o tom, jaký charakter je ten pravý. Na cestě růstu z dětství do dospělosti budeme tento "ideální" stav nazývat celistvostí člověka. Abychom si objasnili, co se pod tímto pojmem skrývá, podíváme se na typické vlastnosti již zralého jedince. A to dřív, než začnete protestovat, že nemůže existovat žádný společný ideál, se kterým bychom všichni souhlasili. Schválně, zkuste z vypsaných vlastností celistvého člověka vyškrtnout ty, které pokládáte za zbytečné nebo dokonce škodlivé.
Nyní už jen jednu připomínku. Učíme se zde uvažovat v dlouhých obdobích, nechceme být šťastní a úspěšní pouze zítra, ale stále, proto také ve svém hodnocení uvažujte koncepčně a nedejte se zviklat dočasnou výhodností či trendem naší společnosti. Ptejte se sami sebe a nespěchejte s hodnocením, zkuste vnímat i svůj vnitřní hlas.
Jak se projevuje fyzická podstata celistvého člověka:
Jak se projevuje duševní podstata celistvého člověka:
Jak se projevuje celistvý člověk ve vztazích:
Jak se projevuje duchovní podstata celistvého člověka:
Převedeme-li tyto vlastnosti do našich problémů každodenního života, dostaneme docela zajímavou nabídku, kterou lze charakterizovat slovy: efektivnost, výkonnost, přizpůsobivost, odstranění neklidu, stresu a nervové vyčerpanosti, zlepšení odolnosti, zdokonalení životního stylu založeného na vlastních životních hodnotách, zavedení užitečných návyků, úspora času a možnost jeho kontroly, více energie, rozumné předvídání možných problémů, zlepšení kázně a tvořivosti, schopnost získat si přehled o úkolech, informacích i náročných projektech, pozitivní ovlivňování svého okolí...
Jestliže se vám to vše zdá sice krásné, ale stále ještě příliš obecné pro váš konkrétní život, pak znovu připomínám, že cílem této kapitoly je pouze vytvořit rámec, ve kterém se budeme pohybovat.
Já osobně si myslím, že získat alespoň polovinu z uvedené nabídky a alespoň sedmdesátiprocentní úspěšnost v jednotlivých případech, je tak zajímavá perspektiva, že pro ni stojí za to něco udělat. Co? To se dozvíte dále, teď jen jedno pohlazení. Nebudeme muset investovat o moc více energie, než s jakou pracujeme nyní, jen ji zaměříme promyšlenějším směrem.
Cesta času a zrání je rozumnou výzvou
V příští kapitole budeme podrobněji mluvit o tom, jakým způsobem a po jaké cestě se vydáme. Budeme jí říkat Cesta času a zrání a nyní se zaměříme na objasnění myšlenek, které vedly k jejímu vzniku.
Duševní prameny
Do roku 1990 u nás neexistovala škola,
kde by se vyučoval předmět zaměřený na uspořádání času
("plánování" z vysokých škol ekonomických
samozřejmě nepočítám). Existovaly však kurzy, které se
podobnými dovednostmi zabývaly. Nejznámějším vzorem byla
pro nás patrně dánská firma Time Manager International (TMI).
Kromě návodů a osvědčených postupů vyvinula také
konkrétní produkt - speciální diář, který používá mnoho
západních manažerů (Time manager). U nás ji následuje
několik firem, lektorů a autorů, kteří s větším či
menším úspěchem přizpůsobují produkt i filozofii našim
podmínkám. A tak jsou k mání jak příručky, tak konkrétní
plánovací systémy či kurzy, které se problematikou time
managementu zabývají.
Podíváme-li se na vývoj time managementu před rokem 1990, najdeme jeho první signály již na přelomu století. S rozvojem průmyslu (mnoho informací, složité projekty, mnoho zúčastněných, rozsáhlé vazby) či lépe řečeno s přirozeným vývojem naší civilizace, rostly také požadavky na prostředky, které by narůstající chaos zmírnily. Prošly intenzivním vývojem a můžeme rozlišit tři období, v nichž právě diář je obrazem úrovně uspořádání času.
První generace se pokusila o zavedení
pořádku v tom, co JE. Byly to přehledy úkolů a jejich
propojení se zdroji potřebnými k jejich zajištění do
větších projektů.
Druhá generace tento přehled obohatila o časový prvek.
Tedy nejen CO, ale i KDY.
Třetí generace pak zpřesňuje CO vyjasněním souvislostí
a cílů, precizuje KDY a hlouběji se zabývá JAK. Zavádí
pojem priorit a delegování. Je zaměřena na dlouhodobé
výsledky, ke kterým se blížíme v denním plánování.
Rozpaky nad plánovacími systémy třetí generace plynou z výsledků daných jejich používáním. Striktní denní plánování je náročné a vlastně odvádí pozornost od věcí důležitých, protože říká TEĎ a tím přesunuje pozornost na naléhavé, aktuální problémy. I když pracuje s cíli, nedává je do souvislosti s hlubokými hodnotami každého jedince, jeho rolemi a posláním. Třetí generace je přesná v oblasti výsledků, ale člověk cítí, že on sám, tedy ten, kdo výsledky tvoří, zůstává v pozadí. Proto také mnozí degradují možnosti třetí generace zpět na první nebo druhou, aby uhájili prvek volnosti, který prostě potřebujeme cítit, abychom byli šťastní. Důsledkem však bohužel je, že se mnoho dobrých vlastností těchto systémů ztrácí a původní problém zůstává nevyřešen.
Proto odborníci sledující efektivitu práce hledali dále a paradoxně se dostali zhruba ke stejným výsledkům jako vědy bádající o člověku samotném. Tvrdé požadavky trhu na manažery orientované na bezohledné dosahování maximálních výsledků s minimálními náklady se najednou jakoby ztotožnily s představou psychologů, kteří jsou orientováni pouze na blaho člověka. Objevuje se tak nové společné paradigma, kdy správný výsledek (cíl) je z hlediska člověka méně důležitý než správná cesta k němu. Výsledkem není pouze "dílo", ale i spokojenost a dobrá kondice toho, kdo na něm pracuje. Uspokojování každodenních lidských potřeb, přátelské vztahy a milé zážitky dlouhodobě přinesou lepší výsledky než dogmatické sledování času a dosahování cílů.
Čtvrtá generace plánovacích systémů, která se pomalu začíná objevovat, akceptuje filozofické trendy nového paradigmatu a dává přednost člověku před časem. Je-li cílem spokojenost člověka, pak o ní rozhodují nejen výsledky, ale i cesta k nim. Prioritní je pohoda v našich životních rolích, která podmiňuje dobrý konečný výsledek. Od soustředění na podrobnosti (úkoly) a čas (termíny) se přenáší pozornost na celý kontext našeho života - vztahy, kondici, integritu, spokojenost.
Duchovní prameny
Pokud se vám zalíbily vlastnosti
celistvého jedince, můžeme se dohodnout, že k nim budeme
směřovat. V tom případě se ovšem nebudeme zdržovat jenom
na povrchu, ale musíme se dostat také do hloubky, a to na
různé úrovně. Do hloubky své mysli i k hlubinám chápání
celého světa. Proto jsou důležité také poznatky z oblasti
světonázoru, na nichž kupodivu uvidíme přímé souvislosti s
uvedenou cestou time managementu.
Od doby průmyslové revoluce dosáhla západní věda velikých výsledků. Ovlivnila životy mnoha lidí na celé Zemi a její převážně materialistický světonázor ovlivnil teologii a filozofii směrem k povrchnějšímu, jakoby technickému chápání člověka.
![]() |
Díky výsledkům vědy v oblasti techniky nikdo nepochyboval o její kompetenci v rozhodování o základních strategiích lidské existence. A tak člověk začal být posuzován jako stroj, jako soubor podle zákonů fyziky se chovajících součástí. Jako něco, co se plynule opotřebovává a servisním zásahem zase obnoví. Neexistuje nic hlubokého a nevysvětlitelného. Mozek přijímá informace, ukládá je do paměťových míst. Pak tato data zkombinuje a použije je v nové podobě. |
Ukazuje se však, že tento zjednodušený pohled na lidskou mysl nestačí k vysvětlení a objasnění všeho, co se v nás děje, a proto se výzkum vědomí opět inspiruje prameny, o které se opírají tradiční východní kultury.
Pro nás bude těžké tyto kultury pochopit, protože filozofie, která nás zajímá, je v každé kultuře těsně spjata s náboženstvím. Nicméně je fakt, že to, co je pro nás podnětné - pochopení mysli člověka, význam životních hodnot, růst osobnosti, psychohygiena, zachování kondice, mystické očišťování a léčení - mají tyto tradiční kultury za tisíciletí své existence tak zpracované a ověřené, že i západní věda se těmito znalostmi nechává inspirovat.
Tyto tendence jsou naprosto přirozené, protože jakmile se kdokoli začne zabývat svým nitrem, svými hodnotami, duchovním životem, dojde k bodu, od kterého slovo víra je pro něj, i jako ateistu naprosto přirozené. Nepředstavuje však zpravidla víru v konkrétní bytost, ale vnitřní sílu, přírodu, světlo, správný směr... Myslím si, že takto pojatá víra, bez návštěv svatých míst a modlitby, může být pochopitelná pro každého z nás.
![]() |
Pro zajímavost a podporu důležitosti duchovního života - víte, kolik je na světě věřících? Z tisíce lidí je pouze 167 nevěřících! Ostatní patří mezi 329 křesťanů, 178 muslimů, 132 hinduistů, 60 buddhistů a 90 mezi ostatní náboženství. |
Duchovní život tedy opět přerůstá rámec náboženství a západní věda se jím zabývá daleko intenzívněji. Tak se stáváme svědky změny v chápání lidské psychiky i v naší "civilizované" době. Zdá se, že nastal právě ten okamžik posunu, kdy se mění mnoho věcí. V nejširším povědomí západní vědy, v našem národě a může proběhnout i v nás samotných. Blížící se konec tisíciletí je východní filozofií označovaný jako Doba zvratu, Nový věk... Staré zaniká, nové se rodí. Astrologové hovoří o Věku Vodnáře, který racionální myšlení posílí o prvek intuice a duchovna. Naše vnímání se díky tomu promění. Tam, kde byla pro nás důležitá především čísla a fakta, budeme se nyní více řídit pocitem. Všechny duchovní směry chápou a akceptují tento směr. Nejde v žádném případě o využití zajímavého výročí našeho letopočtu, i když také v něm je určitá síla. Prostě dozrál čas a signály změny vidíme všude kolem nás.
Spojení poznatků tradičních kultur a západní vědy (zejména práce S. Freuda a C. G. Junga) má i konkrétní důsledek ve zrodu nové vědecké disciplíny - transpersonální psychologii, která chápe duši člověka v daleko širším kontextu než klasická psychologie a dovoluje vysvětlit a pohnout s mnoha problémy lidské mysli, s kterými jsme si dosud díky technickému náhledu nevěděli rady. Tato nová západní filozofie navazuje na starověké a předindustriální kultury, které chovaly mysl člověka ve veliké úctě. Tak s novým pohledem na svět přichází i nový pohled na člověka v tomto světě žijícího.
Novum provázejí dvě slova: holotropní - směřování k celistvosti, hledání souvislostí a transformace - hluboká proměna. Vše souvisí se vším, každá část celku má vlastnosti celku řádu vyššího. Má-li se změnit svět, musí změna proběhnout v prvé řadě v nás samotných. Že se nový trend týká každého z nás, se snadno přesvědčíme, podíváme-li se pozorně kolem. Najdeme signály nového pohledu, které bychom před pár lety pravděpodobně nekompromisně odsoudili:
![]() |
Postavení člověka -
Každý člověk je vlastní svobodnou
identitou. Není důležitá pouze
vědomá stránka života, ale také
projevy podvědomí, protože nitro
jedince je jeho nejlepším rádcem
i léčitelem. Pro spokojenost
není ani tak důležité dosáhnout
cíle, jako k němu každý
den směřovat. Souběžnou cestou všech
běžných potřeb je nutnost osobního
zrání, proto musí člověk
být v kontaktu se svými hodnotami,
být v nich autentický, svůj
a soustředěný na ně. V každé
struktuře, organizaci, kde se nerespektují
přirozené vlastnosti nižšího řádu
(jedince v ní), se zákonitě
vyskytnou problémy (sledujte podobnost
s time managementem 4. generace). Léčení těla - Vše souvisí se vším, a tak není dost dobře možné být odborníkem například na pravou ledvinu. Je-li tomu tak, pak jsou léčeny pouze ledvinové kameny a mohou být odstraňovány pouze příznaky větší nerovnováhy na jiném místě organizmu. Proto i medicína koriguje svůj pohled směrem ke globálnímu zájmu o člověka (alternativní medicína). Léčení ducha - Je-li mi zle, padá na mě deprese, má to nějaký smysl, tělo mi něco říká, něco chce jít ven. Vezmu-li si uklidňující léky, je mi lépe, ale zamlžím signály a problém (energii) zatlačím hlouběji, kde není vidět. Ale ona obtěžuje, bobtná a může se proměnit - třeba v ledvinové kameny. Proto je vhodné vnitřní procesy v člověku podporovat, aby došlo k přirozenému spálení energie a byla nastolena rovnováha (relaxace, meditace, techniky tranzu). |
Toto téma je samozřejmě daleko širší a zaslouží si právem vaši pozornost. Některé zajímavé prameny najdete v přehledu literatury, pro požadavek pochopení potřebných souvislostí snad budou uvedené informace postačovat. Pro nás je důležité, že nové poznání umožňuje překlenout rozpor mezi západní vědou a moudrostí tradičních duchovních systémů a vydat se po společné cestě, na níž je možno využít nemalých zkušeností obou směrů.
Naše střední cesta
Naše cesta je cestou středu. Nechceme
být ani duchovními fanatiky, ani stroji na úspěchy, chceme
najít vyrovnaný postoj k životu v podmínkách, kde žijeme a
které sdílíme se svým okolím. Každý z nás si proto může
vzít kousek ze špičkového manažera a pěstovat v sobě
malého Vodnáře. Racionální manažer se bude
podílet na hospodaření s časem,
efektivnosti, udržení vytyčeného směru,
duchovní Vodnář pomůže hlídat rovnováhu,
podpoří psychickou odolnost, vyrovnanost a
tvořivost.
Kniha je tedy složena z obou pohledů. Zkušenosti manažerů, prověřené na našich, poněkud komplikovaných osobnostech, využívají výsledky našeho hlubokého sebepoznání. Efektivní návyky a uvědomění prioritních hodnot pomáhají udržet jasný směr cesty. V této návaznosti pak můžeme hovořit o time managementu 4. generace, který dokáže spojit oba tak zdánlivě odlišné směry.
![]() |
Že se však základní pohled na jedince i další názory obou směrů skutečně přibližují, ukazuje například soulad v přístupu k podmínkám změny lidské osobnosti. Stanislav Grof (zakladatel transpersonální psychologie) i Stephen R. Covey (zakladatel střediska vůdcovství) používají jako podmínku změny člověka posun jeho paradigmat a citují souhlasně Thomase Kuhna, uznávaného historika a novodobého kacíře v oblasti vědeckých teorií. |
Víme, co můžeme dostat, známe i původ "zboží", a je proto na místě otázka: "Co nás bude stát?" Už víme, že za vše se platí, můžeme se tedy obávat, že nás čeká množství mravenčí práce - a to bohužel ještě navíc k té, kterou jsme každodenně zavaleni. Ale ono je to trochu jinak. Pan Drucker, uznávaná kapacita v oboru managementu, říká poeticky pradávnou zkušenost: "Úspěšní se vyznačují něžnou láskou k času." Nejedná se tedy ani tak o to, být pilnější, mít vše přesně nalinkováno, jako spíše o to, být jiný. Ne pracovat usilovněji, ale spíše jinak přemýšlet. Ne se štvát, abychom vše stihli, ale těšit se s časem, který si dokážeme uhájit.
Může se to zdát nespravedlivé, ale je to logické. Pohoda, volnost, hravost, tvořivost, humor, pohled z té dobré stránky - to vše tvoří podhoubí úspěchu. Upracovanost, neklid, nespokojenost a přemáhání přitahují problémy. Příčina je jednoduchá. Kdo nespěchá, přemýšlí a kdo přemýšlí tvořivě, najde většinou kratší cestu k cíli a jde po ní, aniž by dělal chyby z únavy, stresu nebo byla jeho pozornost neustále odváděna nepodstatnými maličkostmi. K tomu, kdo je uvolněný a výsledek vlastně neočekává, protože je přesvědčen, že prostě přijde, zdar ochotně přitančí sám.
Ale pozor, tak jednoduché to přece jen není. Budeme platit, protože se musíme vnořit do sebe a hodně přemýšlet - a to chce čas. Máme-li představu, že cesta, o které budeme hovořit, je správná, pak se musíme připravit na změnu. Na změnu v nás, protože víc než čas budeme řídit právě sebe. A aby byla transformace vůbec možná, musíme pracovat technikou "hluboké brázdy".
To znamená, že čtené řádky nejsou návodem, radou, kterou poslechnete bez hlubšího pochopení. Dokonce nestačí ani přístup typu - chápu, proč je to dobré, budu to používat. Jediný možný způsob je přemítavé: "Aha, ano, to jsem já a něco se ve mně hnulo. Dělám to, protože cítím, že to jsem čím dál víc já a že je mi v tom dobře". Není prostě možné pouze povrchní učení. Budeme muset zaplatit časem, emocemi, přemýšlením, každodenní prací, osvojováním nových návyků i omyly.
Bez investování energie nelze udržet věci v rovnováze - to je zákon, o kterém budeme brzy mluvit. Zde jej použijeme pro výstrahu. Není otázkou, zda se budeme učit plánovat nebo ne. Otázkou je, kam budeme směřovat, zda kupředu nebo zpět. Není možné zůstat na místě.
Ani v případě, že jsme spokojeni nebo zhruba spokojeni, nelze ustrnout. Výrok: "Kdo chvíli stál, již zůstal opodál," platí plně také pro oblast našeho zájmu. Nepřemlouvám vás k tomu, abyste si vybrali tuto Cestu, ale nějakou cestu, po které ujdete kousek každý den. Bitvy se nevyhrávají v boji - výsledek je zpravidla znám již dávno předtím. Je ovlivněn směrováním každodenního života, kdy prací na sobě sami předurčujeme, budeme-li vítězi, či zda budeme stát v poli poražených.
Jestliže cítíte trvalé přetížení, signály nemocí a nespokojenost ve vztahu pracovním či soukromém, pojďte s námi. Jinak vaše rezervy budou nižší a nižší, až už nebudou - a vy v klidu nemocničního pokoje, donuceni tvrdou realitou, pozměníte své hodnoty a začnete žít jinak.
Řadu let jsem pracoval s odborníkem, který na jihu Čech udával směr našemu zemědělství. Nebylo snadné s ním vyjít, protože jeho nároky na pracovní tempo byly obrovské. Spravedlivě je však třeba říci, že nejvíce proháněl právě sebe. Neúměrně. Chtěl výsledky a varovné signály těla zaháněl kávou či cigaretou. Zapomněl na rovnováhu, zapomněl, že výkonnost je dlouhodobě daná především kvalitou toho, kdo produkuje, a není možno beztrestně dlouhodobě čerpat, aniž by se dočerpalo. Vypracovali jsme sice spolu "plán zachování kondice", ale vždycky do toho něco skočilo, vždyť to znáte. Pak přišla mozková příhoda, autohavárie a dlouhodobý pobyt v nemocnici. Dnes je již skoro v pořádku. Jen těžko chodí a špatně mluví. Vede svoji firmu s obrovským obratem, řídí desítky lidí a - každý den ho najdete v bazénu. Jeho prohlédnutí bylo příliš tvrdé. Myšlenka na něj mi vždy pomáhá překonat osobní slabost, protože věřím, že se vše nestalo pouze kvůli němu, ale je i výstrahou pro nás všechny.
Shrnutí
Návrh
Projděte si ještě jednou tuto kapitolu a vypište si názory, jež vás zaujaly, nebo skutečnosti, které se vás přímo týkají. Jestliže jste při čtení někde pocítili nechuť k tématu, uvažujte, proč tomu tak bylo. V případě, že byste si potřebovali doplnit informace, zalistujte v doporučené literatuře. Založte si desky, kam si budete své poznámky zatím zakládat a které budete postupně doplňovat o další materiály.
Cesta je důležitější než cíl. |
V předchozích kapitolách jsme se zamysleli nad tím, co vlastně k problematice času náleží, určili si prostor, v němž se budeme pohybovat, pomalu se propracovávali k tomu, kde je náš problém a kde jsou základy pro jeho řešení. Úkolem třetí kapitoly je připravit se na Cestu času a zrání a popsat kroky, kterými se budeme společně ubírat.
Kdybychom chtěli jednou větou vyjádřit náš nový přístup k uspořádání času, zněla by asi: "Cílem cesty je přirozené zvládání času jako důsledek osobního růstu daného naší proměnou způsobenou přemýšlením, závazky a novými návyky." Definice bývají jednoduché, složitější je jim porozumět, proto věnujme chvíli zamyšlení nad významy klíčových slov proměna, myšlení, závazek a návyk, přestože se k nim později vrátíme podrobněji.
Cílem cesty je přirozené zvládání času jako důsledek osobního růstu daného naší proměnou způsobenou přemýšlením, závazky a novými návyky.
Často používáme slovo cesta a tato kapitola je jím doslova přesycena. Je jedním z klíčových slov našeho pojetí a zdůrazňuje myšlenku, o které je dobré přemýšlet: "Cesta je důležitější než cíl." Často jsme totiž zaměřeni někam do budoucna (až dokončím školu, až toto udělám...) a ztrácíme ze zřetele naše všední dny, kterých je mnohokrát více než dnů, kdy jsou naše cíle naplněny. Cesta je podstatnější také z toho důvodu, že žádný cíl není nikdy poslední a naše cesta proto nikdy nekončí.
Všem je nám jasná posloupnost narození, dětství, dospívání, dospělost... Tyto přirozené proměny, kterým říkáme růst či zrání, jsou zvnějšku jasně patrné. Rosteme, mění se nám rysy, mužníme nebo krásně ženšťíme. Učíme se mnoho důležitých i nepodstatných věcí.
Příroda nám dala jasný úkol. V bezpečné náruči se coby děcko rozvíjet, v době dospívání se osamostatnit a jako zralí jedinci se zapojit do společného díla. Řečeno jinak: "Ty mě opatruj, já to zvládnu a my to uděláme." To je přirozený proces zrání, který vede k celistvosti, k integrovanému jedinci, schopnému navázat kvalitní vztahy. V minulé kapitole jsme se však sami na sobě přesvědčili, že k celistvosti máme někdy hodně daleko, že existuje stále ještě dost míst, kde máme na čem pracovat.
Mnozí jsme zvenku dospělí, ale uvnitř jsme zůstali o pár let zpět, ačkoli máme přiděleny dospělé role (partner, ředitel...). Vinu na tom neneseme my sami, ale spíše celý kontext překotného vývoje, v němž člověk zůstal jakoby na pozadí za perfektní technologií, kterou je schopen vyrábět (o tom jsme hovořili o pár odstavců zpět u nového paradigmatu, vzpomínáte?). Díky výchově, rodinnému prostředí i společenskému klimatu u nás nedochází k rovnoměrnému růstu tak, jak by si přála příroda i my.
Chceme-li si výrazně polepšit, musíme ujít kousek po cestě k celistvosti a postarat se tak o svoji proměnu. Proměna je pro nás velmi důležitá a je také tématem Principu neustálé změny uvedeného na konci této kapitoly.
Jen si ještě jednou zopakujme (a sami zapátrejme ve svém životě), jak vlastně k takovým změnám, které jsou pro náš život důležité, dochází.
![]() |
Nejpomalejším a nejnespolehlivějším
zprostředkovatelem změny je naše pouhé
chtění. Chceme-li například přestat
kouřit a rozhodneme se, sami
víte, jak je neobyčejně
obtížné změnu realizovat, změnit
paradigma (postoj) kuřáka v paradigma
nekuřáka. Proti našemu chtění
stojí vše, návyk kouření, v
tuto chvíli pouze slabá hodnota
zdraví i naše slabá vůle. Silnější energii má změna podmínek (prostředí). Kdybychom se ocitli v bezcigaretovém prostředí nebo za pokouřeníčko museli zaplatit neúměrnou částku, náš zlozvyk by měl časem na kahánku. Úplně jiná situace však nastane, když k posunu paradigmatu dojde bez naší zjevné vůle. Většinou tato situace nastává v těžkých podmínkách - velikém chaosu, nejistotě, bolesti, kdy se v nás najednou naše současné hodnoty přeskládají do jiného obrazce: kuřák, který je operován na rakovinový nádor, se většinou nemusí odnaučovat kouřit, protože již prostě nekouří. |
Podstatné pro nás je, že příčiny posunu paradigmatu nemusí být tak drastické. Jsme-li připravení, stačí jediné slovo, které nám otevře oči a vše jde najednou jinak. Této poslední možnosti budeme ve vzájemné spolupráci využívat i my. Víme, že mnohé techniky obvykle dlouhodobě neúčinkují proto, že zůstávají na povrchu, na úrovni našeho chování, aniž by se změnil náš vnitřní přístup k hodnotám, které představují. Proto se pokusíme o proměnu, která se dotýká kořenů každého z nás. Pak bude vše pravdivé. Možná zprvu nevábné, ale pravdivé, naše, a proto přesvědčivé a s velikou energií. Techniky se nebudeme učit, ale prožijeme je, protože pouze opravdovost jim může dát životnost.
Naše role je obtížná, ale splnitelná. Nespěchat, přemítat o tom, co čteme, hledat paralely ve svém životě a přijímat promyšlené závazky a dodržovat je.
Cílem cesty je přirozené zvládání času jako důsledek osobního růstu daného naší proměnou způsobenou přemýšlením, závazky a novými návyky.
Vidíme, že přemýšlení je na prvním místě v našich aktivitách. Je to tak. Bez přemýšlení, sledování svých myšlenek a používání fantazie není možné pochopit. A nepochopíme-li, nemůžeme se správně rozhodnout.
Jsme lidé více či méně zralí, hotoví, usazení ve svých rolích. Kdybychom si dali práci a zaznamenávali si po nějaký čas své chování a pocity v běžných i mimořádnějších životních situacích, zjistili bychom, že postupy (vzorce) chování se mohou v různých rolích lišit, ale v rámci jedné role a stejné situace se naše chování vlastně stále opakuje. Máme v sobě uložen postup, program, podle kterého se řídí naše chování v standardních situacích. Je pevně zakotven v našem podvědomí (je návykem).
Tento program nejen ovlivňuje to, jak na podněty reagujeme, ale silně ovlivňuje již naše vnímání. Tak může být výrazně zkreslen pohled prakticky na cokoliv. Díky tomu, že toto své "vidění" příliš nezkoumáme, protože je považujeme za přirozené, vzniká řada nedorozumění uvnitř nás samotných i v našich vztazích.
![]() |
Jako děti jsme například přejali program, že vosy a včely jsou hrozné, protože naše maminka profrčela v dětství s bolestivými následky vosím hnízdem. Nám sice vosy nikdy neublížily, nicméně zabzučí-li nám blízko hlavy vosa, znervózníme. Na tento strach reaguje náš organizmus a vydává energii k tomu, aby stres vyrovnal. A tato energie chybí v okamžiku, kdy nás vosa skutečně štípne. Otečeme proto, že jsme oslabení, a také proto, že jsme očekávali, že to bude hrozné. Kolega vedle nás, který také dostal své bodnutí, řekne: "Sakra," nasliní si je a nerušeně pokračuje v hovoru - a neoteče! |
Vlivy, které tvoří a posilují naše programy, působí obvykle dlouhodobě (rodiče, škola, sdělovací prostředky) a my je neuvědoměle přijímáme za vlastní, protože buď nepochybujeme o jejich kompetenci (rodiče), nebo je jejich vliv pozvolný a nepostřehnutelný. Navíc může být i v souladu s naší aktuální situací.
![]() |
Jsem-li nejistý ve své odbornosti a nemám-li pořádek ve svých pracovních záležitostech, snadno a rád přebírám program ostatních: "Vedení je hrozné, neexistuje zde řád, každý jede na své triko," který mě do jisté míry zbavuje odpovědnosti a dočasně mi dělá dobře. |
Nedá se říci, že by přejímání programů bylo nesprávné. V dětství dokonce není možné, aby tomu bylo jinak. Problém však tkví v tom, že k dospívání a dospělosti již patří přemýšlení a revidování našich programů. Je totiž pravděpodobné, že už ztratily svou aktuálnost a v současné době nás spíše omezují. Tyto programy jsme totiž my a nemůžeme jednat jinak, než v souladu s nimi.
Budeme přemýšlet a společně objevíme mnoho nesprávných programů.
Postupně je budeme nahrazovat novými, které budou v úzkém kontaktu s našimi hodnotami. K tomu budeme potřebovat naši mysl, abychom si staré programy uvědomili, a fantazii, abychom si dokázali vytvořit programy nové.
A budeme-li pracovat na svých programech v blízkosti svých hodnot, budeme blízko oné žádané energie potřebné k posunu paradigmatu. Nechceme přece být donuceni ke změně vnějšími podmínkami (někdy velice krutými), když můžeme jít kupředu sami prostřednictvím své mysli. Převezmeme-li aktivitu, můžeme sami rozhodnout o hodnotách a soustředit se na ně. Můžeme je dále zkoumat, ověřovat je na skutečnosti, naslouchat druhým a být otevření vůči jejich vjemům a tak získávat širší obraz a mnohem objektivnější pohled. Můžeme se snadněji bránit manipulaci v případech, kdy nám někdo podstrkuje svůj vlastní program a vydává jej za obecně správný.
Bude tedy naše myšlení jiné? Ne, jen bude citlivější (v naslouchání vlastním pocitům, pokynům podvědomí, intuici, ostatním...) a častěji a ve vhodnějších chvílích používané.
Cílem cesty je přirozené zvládání času jako důsledek osobního růstu daného naší proměnou způsobenou přemýšlením, závazky a novými návyky.
Budeme-li přemýšlet, jistě si uvědomíme mnoho rozporů mezi tím, co skutečně chceme, a tím, co ve skutečnosti děláme. Budeme chtít nastolit soulad a vymyslíme mnoho variant řešení díky využívání své fantazie. Vždy ale nastane okamžik, kdy budeme muset rozhodnout o tom, je-li program správný, nebo ne, zda ten nový je lepší, či který z těch nových je lepší. Rozhodující slovo zde bude mít naše svědomí. A ze stejného zdroje, ze kterého padne rozhodnutí, vyplyne i závazek. Závazek daný sobě samému k používání vybraného programu.
Je dobré si uvědomit, že na kvalitě rozhodnutí (našeho svědomí) závisí náš další osud (osud rodiny, firmy...). Je proto více než na místě, rozhodovat o důležitých věcech v blízkosti svých vnitřních hodnot a rozhodnutí brát vážně, neplýtvat jimi. Celistvosti totiž závazky přispívají pouze v případě, kdy jsou nejen přijaty, ale i dodrženy.
Cílem cesty je přirozené zvládání času jako důsledek osobního růstu daného naší proměnou způsobenou přemýšlením, závazky a novými návyky.
Dodržení závazků pro nás bude ve většině případů znamenat zavedení nových návyků, které "přebijí" staré nevyhovující programy, které jsou v nás uložené ve formě různých zlozvyků (špatných návyků). Častou chybou našich rozhodnutí je představa, že o výsledku rozhoduje nápad, myšlenka, počáteční energie a nadšení. To vše je potřebné, ale analýzou minulých omylů záhy zjistíme, že největší chybou většinou bylo, že jsme se nepostarali o to, aby se naše závazky promítly do příslušných návyků.
Návyk je silný, protože je řízen naším podvědomím. Návyk je i výkonný - protože činnost je již známá, nemusíme se nic učit, jedeme podle zažitého programu. To je příležitost i ohrožení. Souhrn kladných návyků vytváří integrovanou osobnost s velikou výkonností. Na druhé straně pár "usazených" zlozvyků nám může způsobit mnoho obtíží.
Proto budeme věnovat velikou pozornost zavedení nových, kladných návyků, které vytlačí nechtěné zlozvyky. Ty se budou týkat vedení nás samotných i času, v němž se náš život odvíjí.
Cílem cesty je přirozené zvládání času jako důsledek osobního růstu daného naší proměnou způsobenou přemýšlením, závazky a novými návyky.
Se základními kameny jsme se už seznámili a nyní přemýšlejme, jakým postupem, po jaké cestě se k našemu cíli dostaneme. Má dvě části, které jsou navzájem provázané - změna postoje k času a naše zrání. Nemůžeme si uspořádat čas, aniž bychom se změnili, a naopak nemůžeme na sobě zapracovat, aniž by se to neodrazilo na našem uspořádání času. Půjdeme tedy Cestou času a zároveň po Cestě zrání, osobního růstu.
Cesta času je postup jak plánovat, jak si rozumně čas uspořádat a jak s ním hospodařit. Kdybychom zůstali u time managementu 3. generace, asi nejvýstižnější definice plánování by zněla:
Plánování znamená dělat správné věci v pravý čas, rychle a kvalitně. Pro přístup v našem pojetí by se spíše hodila definice:
Plánování je aktivní vyhledávání cílů v souladu s osobními hodnotami, přemýšlení o nich a začlenění cesty k jejich splnění do každodenního života.
Této koncepci plánování se věnují další části knihy (2-6), které seznamují s konkrétním postupem plánování podle naší definice. Budeme postupovat ve třech etapách, které je možné při uspořádání času rozlišit:
STAV - náš současný stav (jednotlivce, firmy...)
CÍL - pohled na očekávané výsledky
KROKY - postup, jak se od STAVu dostaneme k CÍLi
Zvládnutím a zavedením uvedeného postupu získáme rozhodující návyky pro uspořádání času, které je možné dále kultivovat. Tomu se bude věnovat osmá část knihy, kde se podrobněji vrátíme k některým tématům a budeme je rozvíjet o dovednosti a techniky důležité hlavně z profesního hlediska.
V případě pochopení a zavedení klíčových návyků získáme pro svůj další život arzenál poměrně silného kalibru:
Jestliže Cesta času je spíše záležitostí učení a technik, dodává Cesta zrání celému postupu rozměr pochopení, prožití a tím potřebné hloubky. Umožňuje zavést silné návyky, které kromě toho, že posilují naši integritu, jsou významnou oporou i při uspořádání času. Cesta zrání je souborem sedmi Principů, které umožňují změnu postoje ke skutečnostem, kde náš současný pohled bývá zpravidla chybný. Jejich přijetím je možné docílit efektu "hluboké brázdy", a proto Cesta osobního zrání doprovází Cestu času a průběžně ji prolíná v místech, kde se obě témata přibližují. Tyto kapitoly jsou v knize nazvány jmény jednotlivých Principů.
Většina Principů vede k soustředění do našeho nitra, na seznámení s vnitřními vrstvami, ze kterých se odvíjí náš charakter. Budeme pracovat se svými hodnotami, zvažovat jejich důležitost a "zviditelňovat" je v běžném životě. Tak postupným směřováním k celistvosti získáme sílu k tomu, abychom sami aktivně jednali, místo aby jiní rozhodovali o nás. Nalezením tolik potřebného nadhledu dojdeme k postupnému osvobození od závislosti na poměrech, jiných lidech i vlastních náladách. Budeme sami k sobě čestnější, důvěřivější, hodnější...
Dáme-li do pořádku sebe, můžeme se zabývat svým okolím - vztahy, ve kterých náš čas ubíhá. Využijeme základů osobní celistvosti k budování tolerantních, vzájemně se podporujících přátelství, partnerství a spolupráce.
Uvedený postup je zobrazen na Mapě Cest, která nás bude doprovázet celou knihou. Postupně na ní budou zvýrazňovány partie, jimiž se budeme zabývat v jednotlivých částech knihy.
Nyní uzrál čas pro seznámení s prvním Principem. Váže se k tématu této kapitoly - k cestě - a v širším kontextu se jím zabývá.
Shrnutí
Návrh
Porovnejte získanou představu o Cestě času a zrání s Mapou Cest a přesvědčte se, že jsou vám jasné všechny body a vzájemné souvislosti.
Ponechej
věcem volný průchod a budou se vyvíjet špatně. z Murphyho zákonů |
Tento úvodní Princip dává životnost všem Principům následujícím a nám umožňuje nestagnovat, neztrácet energii, ale naopak ji promyšleně investovat s reálnou vyhlídkou na její zmnožení.
Do této doby jsme slova změna, cesta, proměna, transformace použili mnohokrát. Existují nějaké zákonitosti, které bychom v této souvislosti mohli využívat?
![]() |
Rozsáhlé analýzy a zejména práce T. Kuhna vnesly pochybnosti o správnosti technického přístupu k člověku. Ukazuje se, že vývoj lidstva není plynulý, ale je závislý na určitých zákonitostech, které mohou být předvídány. Změny nejsou plynulé a stálé, ale mohou nastat náhle při posunu tzv. paradigmat (soubor názorů, hodnot a technik lidstva, vědy, skupiny, organizace, člověka). Posunu paradigmat obvykle předchází chaos, nezodpovězené otázky, které není možné vysvětlit na základě stávajících teorií (fyzikálních, společenských, psychologických, ekonomických...). |
Zastavme se na chvíli u slov, která jsme již jistě mnohokrát zaslechli: "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky," "Život se buď zhoršuje, nebo zlepšuje," nebo populární Murphyho: "Ponechej věcem volný průchod a budou se vyvíjet špatně."
V těchto moudrostech se skrývá trpká a neoddiskutovatelná pravda, zákon přírody, zákon neustálé proměny - vše se neustále mění nezávisle na tom, zda si to přejeme či ne. Zaměříme-li se na sebe, pak základní zákon života zní: "Buď se zlepšujeme, nebo se zhoršujeme." Neexistuje nic mezi tím. Každý okamžik nevyužitý pro zlepšení pracuje proti nám.
![]() |
Chceme-li přejít prudkou řeku (a život má prudký tok) s tím, abychom na druhém břehu vystoupili na stejné úrovni, musíme pořádně zabrat. Necháme-li se unášet proudem, strhne nás o hodný kus zpátky. |
To je veliké nebezpečí, pokud na platnost tohoto zákona zapomeneme, ale i veliká příležitost, pokud s ním budeme počítat. Proč jej tedy nevyužít? Jestliže jej přijmeme, můžeme na něm dále pracovat, protože: změny, které se dějí, je možno předpokládat. Oprostíme-li se od zaběhlého způsobu myšlení a rozšíříme své spektrum vnímání i přemýšlení, můžeme směr změny předem odhadnout a ovlivnit.
Jsou samozřejmě změny a ZMĚNY, okamžité i prezentující dlouhodobý proces, nevýznamné i radikálně měnící náš současný život. Pojďme se na některé projevy této zákonitosti podívat s ohledem na náš zájem. Připomeňme si ještě tři uvedené myšlenky:
Rovnováha není perpetuum mobile
Jsou chvíle v našem životě, kdy si přejeme, aby se zastavil čas. Chceme zadržet letní prázdniny, krásný západ slunce, milostný pocit. Víme, že to nejde, a moc si s tím hlavu nelámeme. Bohužel ani v okamžiku, kdy kvalitu zachovat prostě potřebujeme - ve vztazích, v otázce kondice, v rovnováze mezi zaměstnáním a soukromým životem... Zde nedělat nic neznamená stagnaci, zachování milého stavu, ale pomalé zhoršování. Tak to prostě je a mnoho firem již doplatilo na "usnutí na vavřínech" a mnoho vztahů vychladlo do lhostejnosti, jestliže nebyly moudře posilovány. Asi nejčastější příklady opomenutí Principu neustálé změny a tím negativní dopady na náš život najdeme v oblasti vlastní kondice a vztahů.
![]() |
V době růstu (dospívání)
většina z nás sportovala.
Pokládali jsme to za přirozené
a naše tělo nám děkovalo kondicí,
rezervou energie a možná i
přitažlivým zevnějškem. Dosáhli jsme
mety dospělosti, svaly jsou již
narostlé, pružnost těla je
dobrá... A sport se pomalu z
našeho života vytrácí a s
ním i kondice. Nepomohou řeči
o přirozeném stárnutí, to
je pouhý alibizmus. Pravdou je,
že naše pohodlnost se snaží
přelstít zákon přírody, a to
není beztrestně možné. Zamilujeme se, tvoříme vztah, budujeme pevná pouta a odchodem z obřadní síně jako by se čas zastavil a vše mělo zůstat ve stále stejných, krásných kolejích. Odvracíme pozornost od vztahu, protože je přece dobrý, a soustředíme se na jiné, důležitější oblasti - stavění domu, vydělávání penízků... Začínáme žít vedle sebe a ne spolu, mizí společné zážitky a pochopení, narůstá rozladění, neshody a obviňování partnera... |
Život není mateřská školka - skok - základní škola - skok - vyšší vzdělání - skok - dospělost - skok. Je kontinuem (spojitým procesem) zrání. Malé batole, které vyžaduje mnoho lásky, pozornosti a ochrany, pomalu získává vlastní názor, stává se soběstačnějším a odpovědnějším. Roste jeho nezávislost a časem je možno říci: "Je to hotový člověk, schopný samostatného života," - přesně tak, jak to příroda potřebuje. Hotový člověk však nestagnuje, dále se vyvíjí, moudří, je schopen navázat pevné a inspirující vztahy, které neklopýtají přes vzájemné výčitky, ale jsou posilovány růzností názorů a postojů.
Už jsme se domluvili na tom, že právě v našem zrání zůstává mnoho restů. Některou etapu jsme nedotáhli, jinou se snažíme přeskočit. Ono to ale nejde, a tak zůstáváme v roli závislého děcka či osamoceného bojovníka i v dospělém věku. Je velmi nebezpečné si své vybavení neuvědomit, protože obě polohy jsou pro vztahy v některých rolích zkázonosné - holčička a bojovník v manželství, bojovník v pracovním týmu, vrcholové vedení podniku plné chlapců hledajících viníka. Dojde-li k tomu, naše psychika a vzájemné vztahy budou poznamenány hledáním vnějšího viníka, netolerancí, častými obavami, pasivitou, ublíženým chováním a nespokojeností.
Štěstí přeje připraveným aneb bitvy se nevyhrávají v zákopech
Člověk, který chápe nutnost přicházejících změn a očekává a podporuje ty dobré z nich, tzn. pracuje na sobě každý den alespoň drobností, je daleko lépe připraven vyrovnat se s novou situací. Kvalitněji zvládá průvodní chaos, nejistotu, příkoří. Říká se, že charakter člověka roste z odkladu, z alespoň malinkého slibu, který si každý den dáme a také splníme. Ano, každý den se rozhoduje o tom, jestli v boji, který jednoho dne nastane, podlehneme nebo zvítězíme.
Zde je také odpověď na otázku, proč nepříznivé situace jednoho posílí a druhého odrovnají. Lidé těžko zvládají změny, pokud nemají ve svém nitru stálý, průběžně kultivovaný a opečovávaný základ, vnitřní víru.
Nejlepší změna je ta lepší změna
Naše výchova šířila paradigma jediného ideálního řešení. To je nebezpečný precedens zabíjející mnoho slibných projektů z prostého důvodu naší nepřipravenosti na problémy, které zákonitě musí nastat. Nic není bez chyb už jen proto, že chyby jsou většinou záležitostí našich programů (našeho pohledu), a ty máme každý své - partnerku nechává v klidu vosí hnízdo na chatce, kde trávíme dovolenou, mně vosy celou dovolenou pokazily. Čím černější jsou naše posuzovací programy, tím více chyb můžeme kdykoli nalézt. Budeme-li očekávat alespoň lepší řešení (ne ideální), stanou se nedostatky a chyby přirozenou součástí života a přestanou nás vyvádět z míry.
Přírodní systém nám může připadat někdy krutý a tvrdý, ale zákon "života, který střídá smrt", je v podstatě velice optimistický a je možné se s ním ztotožnit i v naší civilizované době. V obecné podobě sice popírá oblíbený systém zaléčování příznaků (chorob, omylů, neshod), ale rozhodně je dlouhodobě úspěšnější a efektivnější. Co to v praxi znamená? Zaléčováním se bráníme změně, ke které prostě nastal čas, a to na všech možných úrovních.
![]() |
Podniky se transformují.
Vznikají nové právní subjekty,
ale původní osobní vztahy zůstávají.
Roste chaos, protože jsou přirozeně
jiné požadavky na pracovní
vytížení. Místo radikálního a
bolestivého zavedení nových společných
pravidel práce se mnohde přistupuje
k zaléčování. Řeší se vztahy
mezi lidmi, trochu dnes a
asi i příští týden. Práce
zůstává kdesi na pozadí. Zaléčování například ekzémů je nebezpečné v tom, že se nám sice pomocí medikamentů vyčistí pleť, ale čištění zevnitř ven, jehož projevem právě ekzémy jsou (pohled alternativní medicíny), je opět zatlačeno zpět a může se vrátit v mnohem silnější podobě (astma). |
Budeme se učit hledat bod, kdy je lepší rychlá smrt s nadějí na nový život než pozvolné skomírání. Vybavíme se dostatečně pro aktivitu, aby perspektivy změny k dobrému byly co největší.
Bylo napsáno mnoho literárních prací o štěstí, spokojenosti, vyrovnanosti. V mnohých případech ideál směřuje k tomu, kdo vlastní nejméně hmotných statků - tulák, zchudlý milionář, poutník. Nemusíme se pouštět do takových extrémů, ale vlastnost "nelpění" je jednou z nejvíce osvobozujících vlastností člověka. Dovedeme-li se v klidu vyrovnat s jakoukoli ztrátou, ne pokrčením ramen, ale přemýšlením o jejích příčinách, důsledcích a podstatě, vysloužíme si možná udivený pohled zúčastněných, ale pro své nitro uděláme mnoho. Cesta zjednodušování, dobrovolného vzdávání se nereálných cílů a nepodstatných skutečností a naopak zvýrazňování duchovní podstaty, o kterou přijít nemůžeme, přináší mnoho klidu do rozbouřených vod našeho života.
Některé ztráty jsou kruté, není snadné se s nimi vyrovnat a nebude to o mnoho snadnější ani na cestě k celistvosti. Nelpění totiž neznamená necitelnost, ale naopak větší citlivost k tomu, co je opravdu důležité. Výhodu představuje malý počet opravdu důležitých věcí, z nichž mnohé jsou zvenčí nenapadnutelné. Nejvíc člověk ulpívá tehdy, když je ohroženo či zraněno něco, co má pro něj nějakou cenu, na čem je citově velmi závislý. Jsou to emocionální situace a nelze si dost dobře říci: "Hele, nelpi, je to škodlivé." V tuto chvíli je již pozdě. Bitvy se nevyhrávají v zákopech. Musíme již daleko dříve, na své cestě, revidovat hodnoty materiálního i duchovního světa a přiřazovat jim nové důležitosti.
![]() |
Mystici, profesionálové nelpění, dokáží životem plout jako tříska na vodě. Je-li voda klidná, blaženě se pohupují ve slunečních paprscích, v prudkém proudu sledují energii dění a přizpůsobují se mu. Jestliže je vlna odhodí stranou a převrátí je, s vlídným pochopením prožijí nový zážitek a lehce se vrátí do rovnovážné polohy dané fyzikálními zákony (v jejich případě pevnými kořeny, vírou v moudrost). |
To, co se nám děje, nás nezraňuje tolik jako naše odezva (náš program, reakce). Věci nás samozřejmě mohou zranit fyzicky nebo ekonomicky a mohou způsobit lítost. Ale našeho charakteru, naší základní identity, se nemusí vůbec dotknout. Proto budeme na jedné straně posilovat své kořeny a na straně druhé přepisovat své nevyhovující programy.
Chceš-li změnit svět, změň sebe, ostatní tě budou následovat
Máme obvykle desítky dobře míněných rad, jak pomoci ostatním, jak je přiblížit obrazu svému. Máme představu, jak by měl vypadat partner, aby byl lepší, jaké vlastnosti je třeba vydupat ze svých dětí, aby byly řádné... Nejde to. Verbata movent, exempla trahunt. Slova hýbají, příklady táhnou. Změny, o kterých zde hovoříme, se týkají nás, ne ostatních. Ty změnit nemůžeme. Můžeme ale pracovat na sobě, a to s velice slibnou perspektivou - okolí se změní též, protože prostředí je rozhodující. Jestliže náš vnitřní příklad bude silný, bude hodný následování. Pokud ne, také dobře, protože naše výhrady se pravděpodobně rozptýlí poznáním, že některé problémy se sice vyřešit nedají, ale existuje mnoho způsobů, jak s nimi lze docela dobře žít.
Malé i velké změny nepřicházejí náhle. Téměř vždy je možné předem rozpoznat signály, které ohlašují, že se něco chystá. Problém je v tom, že tyto signály zpravidla nejsou srozumitelné pro naše racionální myšlení, ale promlouvají spíše k naší citlivosti (napětí v hlase partnera, nervózní poklepávání nohou našeho zaměstnance, řidší telefonáty našich zákazníků...). Proto se učíme citlivosti na různé signály těla (našeho i ostatních) i prostředí, ve kterém se pohybujeme.
Shrnutí
Již víme, kde a jak se Princip neustálé změny projevuje. Všude. A to je na něm to obtížné. Dotýká se všeho, a proto je nesnadné se zaměřit na jednoduchá doporučení. Proto jej budeme dále rozvíjet a objeví se také v dalších Principech. Pro nás je nejdůležitější nad těmito poznatky přemýšlet a vytěžit z nich pro sebe konkrétní posuny v našem nazírání:
Akceptování těchto doporučení nám umožní na nevyhnutelné změny v našem životě pohlížet jako na příležitosti a zároveň usnadní pochopení a nadhled nad situacemi, které jsou nepříjemné. Budeme je moci využít k prověření našich hodnot a tím i postupu po cestě růstu k moudrosti. Prožijeme-li Princip neustálé změny, budeme schopni vlídně ale rozhodně ovlivňovat svůj život žádaným směrem s udržením rovnováhy, aktivity a klidného očekávání.
Princip neustálé změny říká - přijměte neodvratitelné a využívejte toho. Buďte citliví na signály změn a uvažujte v souvislostech o jejich možném vývoji.
Návrh
Zkuste se zamyslet nad jednotlivými body, kterými jsme Princip neustálé změny popisovali, a hledejte ve svém životě podobnosti, které tato slova podporují nebo vyvracejí. Uvědomte si situace, v nichž se vyskytujete, a hledejte v nich skryté signály, které by mohly ohlašovat blížící se krizový bod.