Víme, jak na tom jsme a kam se chceme dostat. Snažili jsme se, aby naše cíle byly těsně spjaty s naším charakterem. Pokoušíme se najít duchovní zázemí každého dne. Nyní budeme řešit otázku, jak všechno skloubit v harmonický celek s tím, co nás každý den čeká, co se od nás očekává, co nás oslabuje a vyrušuje. Jak tento náš ideál zabudovat do odmítavé reality.
Zatím jediné pomůcky, které jsme ke své práci potřebovali, byly papír a psací potřeby. Ale s tím je teď konec. V okamžiku, kdy se začíná mluvit o každodenních činnostech, nevystačíme pouze s dovednostmi, potřebujeme kvalitní nástroj. Prostor, kam bychom přehledně nejen zapsali výsledky svého dosavadního přemýšlení (poslání, cíle, scénář), ale také všechny další věci, které s otázkou plánování souvisí.
Zde už hodně závisí na tom, jaké je naše zaměstnání, jak široké jsou aktivity našeho soukromého života. Ten, jehož práce je předem jasná, neřídí a netvoří, vystačí s jednoduchou pomůckou, kterou si koupí a podle své potřeby upraví. Pro všechny, jejichž zaměstnání je rozmanitější (pracují hlavou), je na místě hovořit o profesionální pomůcce, která by splňovala všechny náročné potřeby. Nebude to jednoduchý kalendář, ale manažerský diář, tzv. plánovací systém. Vyrábí se a jeho výrobci se snaží naplnit vizi každého řídícího pracovníka: "Mít u sebe vždy vše, co v danou chvíli potřebuji."
Úkolem této části knihy bude propojení věcí, které jsme se dosud naučili, s každodenním životem pomocí time managementu 4. generace. Zároveň se seznámíme s posledními dvěma Principy, které s touto etapou plánování souvisejí.
Novou pomůckou je TM 4. generace
Kdo moc
pracuje, nemá čas zbohatnout. židovské přísloví |
Mnozí z nás již plánují a používají více či méně úspěšně pomůcky, které si buď sami přizpůsobili svým potřebám nebo opatřili hotové jako skutečné profesionální systémy. Částečně mohou fungovat a přinášet i výsledky, ale jestliže jste dočetli až sem, je vám jasné, že mají své mouchy (stejně jako my).
Jsme teď v trochu obtížné situaci. Máme připravený scénář, který ukazuje cestu k věcem důležitým, máme zavedený nějaký systém plánování, který používáme, a pak je tu ještě drobnost - náš každodenní život, který se při čtení naší knížky nezastavil.
Abychom se trochu orientovali a zvážili vhodnost pomůcek, které doposud používáme, pojďme si říci, co TM musí umožňovat, aby vyhovoval všem našim potřebám, a pak si tyto požadavky zkusíme promítnout do výrobků, které jsou na našem trhu k dispozici.
V reklamních materiálech se dočteme, že TM je mnohoúčelový, přehledný, snadno a kdykoli použitelný systém, který umožňuje spojením přehledu o důležitých cílech, podkladů a informací s diářem udržovat na jednom místě vše důležité pro každodenní činnost.
Již plánovací systémy třetí generace jsou skutečně univerzální a dále uvedený výčet jejich funkcí není jistě konečný, protože je možné diáře jednoduchými změnami přizpůsobovat dalším našim potřebám. Jednoduše můžeme:
Vidíme, že toto jsou naprosto konkrétní možnosti. Ty však bez určitých obecných základů v osobě samotného uživatele systému nepřinášejí očekávaný užitek. Proto TM čtvrté generace více vychází vstříc přirozeným vlastnostem člověka a klade důraz na lidský faktor - celistvost celé osobní strategie. Takže od konkrétního produktu budeme kromě uvedených technických vlastností ještě požadovat, aby podporoval:
Zatím jsme hovořili obecně o vhodném nástroji pro plánování. Konkrétní techniky časového plánování však závisejí i na tom, které pomůcky máme k dispozici. Zůstaneme-li u systémů třetí generace, máme několik možností - nic, prostý sešit, kalendář, elektronickou databanku, programové vybavení na svém počítači, speciální tištěný systém či kombinaci uvedených pomůcek. Jaké jsou jejich základní charakteristiky, výhody a nevýhody?
Nic, tzn. žádná pomůcka. Jen mysl a paměť. Mysl je možno kultivovat (například Silvova metoda) a dosáhnout tak významných přínosů v oblasti tvořivosti. Bez spojení s dalšími pomůckami však není možné řídit rozsáhlejší projekty.
Běžné plánovací záznamníky najdeme v našich papírnictvích v nejméně dvaceti provedeních a ve velice přijatelných cenách. Jejich nevýhodou je, že našemu účelu neposlouží, protože jsou schopné plnit prakticky jen jednu funkci - zaznamenat to, co se má stát, či stalo (2. generace). Nejsou aktivní a jako takové bývají pouze součástí větších systémů.
Elektronické diáře jsou kapesních rozměrů v ceně od cca 2000 Kč až do 20 000 Kč podle možností a funkcí, které obsahují. Levné zastávají funkci plánovacího záznamníku, budíku, adresáře a telefonního seznamu. Postupně přibývají další funkce - evidence projektů, možnost pořizování textů jako na osobním počítači, světové časy, úschova různých náčrtků, komunikace se stolními klasickými počítači (výměna dat), vestavěné výkonné programové vybavení (tabulkové procesory na různé výpočty)... Většinou disponují funkcemi, které ani nedokážeme využít.
Na první pohled se zdá, že jsou tím pravým. Mají však několik zřejmých nevýhod. Poměrně vysokou cenu, až na výjimky neumí česky (vše je bez háčků a čárek) a hlavně - nerespektují naši psychiku. Informace v nich někde jsou, ale my je nevidíme - maximálně jejich výřez na malé obrazovce. Slouží jako pasivní nástroj pro evidenci našich myšlenek, ale samo přemýšlení nepovzbuzují. Tam, kde bychom si rychle a jaksi mimochodem potřebovali udělat poznámku, nás očekává titěrná práce s klávesami. Nicméně na zaznamenání toho, co nás čeká, a na shromažďování informací, které chceme mít po ruce, jsou zvláště pro "cestující" vhodným doplňkem.
Mezi nejznámější patří organizátory firem SHARP a CASIO, kapesní počítač s českým prostředím PSION Series 3a a Palmtop firmy Hewlett Packard.
Programové systémy osobních počítačů můžeme využít v případě, že máme k dispozici stolní počítač nebo notebook. Kromě jiného programového vybavení můžeme využívat i systémy, které umí vše, co speciální elektronické diáře a navíc se snaží vypadat jako papírové manažerské systémy (i na obrazovce počítače jako by byl vidět diář), čímž se stávají již daleko aktivnějším pomocníkem. Mají vlastně jedinou podstatnou nevýhodu. Nemohou být s námi stále, což je bohužel pro většinu z nás vada prakticky nepřekonatelná. Nejznámějším produktem tohoto typu je Lotus Organizer.
Některé programové vybavení je koncipováno jako nástavba papírové podoby TM. Není však jednoduché najít rozumnou hranici mezi papírem a počítačem tak, aby aktuální informace byly vždy na jednom místě a po ruce. Tyto komplety nabízí firma TMI a Time/systém.
Speciální plánovací systémy jsou poměrně složité diáře v plastikových, koženkových či kožených deskách s množstvím účelových formulářů. Lze je koupit v cenách od cca 700 Kč až do 10 000 Kč. Na našem trhu najdeme jak produkty zahraniční (TMI, Time/systém), tak i originální výrobky našich firem (Software602 - REGO, GRADA - ADK, TiMa Liberec...). Jejich uspořádání je v podstatě stejné, liší se v propracovanosti, podrobnostech a hlavně v ceně. Umožňují všechny požadované funkce třetí generace plánovacích systémů. Je možné je přizpůsobovat našim potřebám i zvyklostem, akceptují a podporují tvořivost a nutí nás k neustálému uvažování. Konkrétní výrobky většinou doplňuje návod, jak při plánování postupovat a optimálně využívat možnosti produktu.
Zmapovali jsme situaci a možnosti. Z požadavků a popisu pomůcek pro uspořádání času je zřejmé, že skupina speciálních papírových plánovacích systémů je jediná, která může vyhovět našim potřebám. A to je také naše doporučení. Jestliže jste rozhodnuti naším nebo podobným způsobem plánovat, rozhodněte se pro jednoduchý, ale univerzální (papírový) plánovací systém. Pro ty, kteří jsou nuceni pracovat s velikým množstvím informací (spolupracovníci, dodavatelé, kontakty...), je možno zkombinovat dva způsoby, tzn. přidat k papírovému provedení ještě elektronickou databanku. Tak můžete využít mnohoúčelovost a obrovskou paměťovou kapacitu elektroniky i výhody klasického papíru. Pomocí papíru můžete vést, elektronika vám pak pomůže řídit.
Dobře si koupi promyslete a najděte ten správný systém. Nekupujte ten nejlevnější, v deskách z plastu. Zkuste si představit, že již vše funguje. Tehdy je váš plánovací systém tak blízký jako málokterá jiná věc. A vy nebudete chtít, aby byla ošuntělá, otrhaná. Požadujte dražší, ale kvalitnější kožené desky. Podpoří váš dobrý pocit a budou i vaší vizitkou pro okolí. Přesvědčte se, zda jsou k dispozici náhradní formuláře, a informujte se na kvalitu kurzů, které distribuční firma pořádá.
Nebudete to mít jednoduché, protože věci, o nichž si povídáme, jsou prakticky nové a bude nějaký čas trvat, než výrobci zareagují a nabídnou vhodný výrobek. Ale přesto, až budete pořizovat svůj TM, volte již systém nové generace nebo si ověřte, že je možné jednoduché přizpůsobení stávajícího typu novým požadavkům. Systémy 4. generace bývají zpravidla větší (A4), vzhledem k preferovanému týdennímu plánování a jejich provedení přináší nemalé přínosy:
![]() |
Pokud je mi známo, jediný plánovací systém čtvrté generace u nás vyrábí firma Software 602 pod názvem Regio 7. V příloze proto najdete ukázku formulářů tohoto systému. Tři z nich jsme si již vyzkoušeli. Při časovém snímku (1, 2 - "já&ČAS") a určování osobních poslání (3,4 - "já&JÁ") a přemýšlení nad vlastní kondicí a možnostmi jejího zlepšení (5,6 - "M1"). Další jsou určeny pro týdenní plánování (7,8 - "7&DEN") a pro přípravu a vedení jednání (9,10 -"Jednání"). Formuláře jsou uvedené jak s konkrétními poznámkami, tak i nepoužité. Až budete číst text, který se týká jednotlivých formulářů, porovnávejte jej s konkrétními příklady. Snadněji tak porozumíte uvedeným zásadám. |
Jak začít a dále pracovat s TM
Dítě
školou povinné Dovede to co my ne My jsme sice světa znalí My jsme lidi s rozhledem Ale hrát si jako malí To bohužel nesvedem Jiří Suchý |
Vytipovali jsme svůj plánovací systém. Zdali splní naše očekávání, záleží pouze na nás. Na tom, jak se ztotožníme s jeho zásadami, a hlavně zda je udržíme v praxi tak dlouho, než se stanou návykem. Víme již, že systémy čtvrté generace se více zaměřují na spokojenost člověka, jeho správné nasměrování, kondici, vztahy a výsledky než na čas jako takový. To se projevuje zejména ve dvou nových přístupech:
Sedmidenní perioda
Doposud byl klíčovým prvkem plánovacích systémů přesný a
podrobný plán. To znamená roztřídění cílů do činností
a jejich časové rozvrstvení do všech důležitých časových
period - roku, měsíce, týdnu a dnu, což samo o sobě
představuje tak náročnou práci, že pokud nejsme skutečně
precizní, údaje v jednotlivých plánech se nám rychle
rozjedou a místo ulehčení nastoupí stres. Náš přístup
bude: týdenní plán a zásada -
vše, co se děje v tomto týdnu, musí být na
jednom papíru!
Lépe řečeno musí a nesmí být na jednom papíru. Musí tam být všechno důležité, ale pouze v podobě hesel. Je-li potřeba více informací (při přípravě na jednání, u složitějšího projektu...), je v týdenním plánu odkaz na formulář, kde jsou informace rozpracovány. Zanášením zbytečných detailů by se ztrácel přehled, proto podrobnosti sem již ze zásady nepatří. S týdenním plánem řídíme, s ostatními papíry pracujeme.
To, že si jednorázově a na jedno místo připravíme základ týdne, je výhodné. Nemusíme listovat, nemusíme porovnávat, hledat, jednoduše zanášíme změny a hlavně - vidíme týden v nadhledu své Cesty i dostatečných podrobnostech. V kontextu celého týdne můžeme lépe zařadit věci s vysokou prioritou a včas si uvědomit a realizovat potřebná opatření. Týdenní perioda je navíc zcela přirozená. V sedmidenních intervalech přemýšlí většina z nás. Pět pracovních dnů a dva dny volna. Týdenní cyklus je efektivním pojítkem mezi dlouhodobými plány a každodenními činnostmi.
![]() |
Plánování třetí generace se soustředilo na denní plánování. Tak je sice den připraven podrobně (až příliš na to, aby byl beze zbytku splněn), ale chybí odstup. Plánujeme tak spíše věci naléhavé, než abychom měli na paměti to naše podstatné. Navíc neustálé přepisování a listování v jednotlivých dnech zbytečně unavuje. |
Významné je prvořadé
Kdybychom všechny své činnosti rozdělili podle jejich
naléhavosti a významnosti z hlediska našich zájmů, vzniknou
při maximálním zjednodušení čtyři skupiny činností:
Na první pohled se nám zdá přirozené, že je třeba se soustředit na činnosti v první skupině, co je pro nás významné a naléhavé, má jistě nejvyšší prioritu. Ale zkusme se podívat na věc trochu z jiné stránky.
Z uvedeného můžeme sami odvodit druhé základní pravidlo - prvořadou skupinou prováděných činností budou ty významné a nenaléhavé.
Zásady našeho přístupu tedy zní: základem uspořádání času je týdenní plán, kde je uvedeno vše, co se určitého týdne týká, s důrazem na naše významné cíle. Při konkrétních činnostech a úvahách se soustředíme právě na tyto významné činnosti. Tlaku naléhavých a významných budeme odolávat a postupně je likvidovat.
Jednotlivé typy plánovacích systémů se samozřejmě liší, ale základ je prakticky stejný a akceptuje jej i systém 4. generace. Obal tvoří kvalitní desky, které mají kapsy na různé použití (doklady, vizitky, diskety...). Nejdůležitější částí jsou předtištěné formuláře několika druhů, které je možné dle obsahu oddělit tuhými listy - oddělovači s popisy pro snadné vyhledávání. Doplňky tvoří tužky, pero, kalkulačka... Samostatnou součástí bývá kazeta s formuláři, kterou používáme jako zásobník nových (dosud nepoužitých) formulářů i jako archiv již naplněných. Formuláře bývají pro lepší orientaci odlišeny barevně a pokrývají zpravidla tři oblasti:
Práci můžeme začít tím, co půjde snadno - naplněním adres a telefonních čísel, která často používáme. Potom dokončíme a přeneseme do formulářů naši dosavadní práci - definování rolí a příslušná poslání, přehledy cílů v oblastech i scénář k provádění jednotlivých akcí. Pokud systém neobsahuje speciální formuláře pro tyto informace, použijeme buď univerzální, nebo své vlastní, které nám vyhovují. Do vyjímatelného kalendáře zaneseme významné dny, na něž nechceme zapomenout, a potom dny, kdy již máme sjednány některé aktivity. Postupem času si podle svých potřeb začnete plnit další formuláře, které budete považovat za potřebné.
![]() |
Jeden list, tzv. "Nezapomeň", můžete vyhradit úkolům, které nespadají do žádného projektu, a přesto na ně nechcete zapomenout. Další formulář "Kontroluj" může obsahovat aktivity, které jste delegovali a je třeba je ve stanovený čas zkontrolovat (podle vaší individuální situace je možné oba formuláře spojit nebo naopak rozšířit, řídíte-li větší počet spolupracovníků). |
Podklady jsou připravené a my musíme rozhodnout o dnu, kdy budeme pokud možno pravidelně připravovat podklady pro další týden. Zkušenost ukazuje, že uzavření týdne v neděli večer a zároveň naplánování dalšího týdne od pondělka se nejvíce osvědčilo, ale je samozřejmě možné bilancovat pracovní záležitosti již v pátek, abychom měli klidný víkend.
Každopádně si vyhradíme klidnou chvilku nad šálkem oblíbeného čaje pro ještě oblíbenější plánování a případně celorodinnou hru na uspořádání času. Vysloveně pracovní záležitosti můžeme nechat na pondělí ráno, ale většinu přípravy zvládneme v klidné čtvrthodině například nedělního večera.
Nedělní setkání s plánováním může mít následující náplň:
Budoucnost pochopitelně otvíráme pohledem zpět, do týdne, který právě končí. Jestliže si osvojíme zvyk přeškrtnout vše, co se povedlo, například zeleným fixem, zpětná vazba bude jednoduchá: co není ve formuláři minulého týdne zelené, je nesplněné. Tyto položky si můžeme červeně označit (výstraha) a přemýšlet o příčinách. Něco jsme nestihli, jiné akce jsme odložili a některé úkoly prostě přestaly být aktuální. Nad věcmi důležitými, přejatými z našeho scénáře, se zamyslíme důkladně, věci ostatní posuzujeme s nadhledem. Zároveň do nového formuláře pro příští týden přepisujeme úkoly, které přecházejí do dalšího týdne a musíme je splnit. Velkou pozornost věnujeme i zeleně označeným položkám, zvažujeme jejich přínos pro naše cíle... a chválíme se. Zastavíme se u poznámek o svých náladách, myšlenkách i nápadech. Zvažujeme nejen výsledky, ale i vztahy a celistvost, kterou jsme v nich zachovávali. Poučeni začneme připravovat další týden.
Minulý týden je uzavřen a my můžeme připravit týden následující, který se bude opět odvíjet pouze na jednom formuláři. Připravíme si a zapíšeme do něj:
Je-li určen přesný čas (schůzky, činnosti...), poznamenáme jej do konkrétního dne k poznámce o úkolu. Známe-li pouze den, kdy se má udělat, napíšeme jej bez udání času do příslušného dne. Nejedná-li se o činnost důležitou a je jedno, kdy se v týdnu udělá, poznamenáváme ji do společné části formuláře bez udání dne.
Zároveň optimalizujeme. Odhadujeme dobu potřebnou na jednotlivé činnosti a počítáme s dostatečnou rezervou. Přesný čas si určujeme pouze tam, kde je to nutné (schůzky). Jinak důvěřujeme svým novým návykům, ponecháváme jim a našemu přirozenému rytmu dostatečnou volnost. Zvažujeme, jestli jsme dobře rozvrhli věci významné a podružné, zda zbývá čas na nenadálé problémy i prosté přemýšlení. Zamyslíme se nad problémy, které mohou nastat, a rozumnými opatřeními jim předcházíme. Promyslíme delegování, i to jestli všechny úkoly mají požadované parametry. Práci provádíme s nadhledem, ale dostatečně pečlivě, aby nám v konkrétní dny plánování zabralo málo času (pět minut denně).
Většinou žijeme ve vztazích (soukromých i pracovních). Máme-li společná poslání s ostatními, můžeme chvíle nedělního plánování využít pro povídání a sladění s nimi (pracovní záležitosti až v pondělí po ránu). Vyjasníme si vzájemná očekávání i nároky a ponecháváme ostatním dostatek prostoru na přípravu (těšení).
Již víme, že Cestu času provází Cesta našeho růstu. Je lemována velikými událostmi na úrovni posunu základních hodnot, ale hlavně každodenní malou prací na nás samotných. Alespoň jedním okamžikem každý den, kdy jdeme přes sebe, proti své pohodlnosti. Proto je součástí přípravy i slib, kterým si pro sebe stvrdíme odhodlání realizovat naplánované aktivity. U každodenních úkolů můžeme využít možnosti jejich jednorázového zaznamenání a jednoduchého sledování pomocí "semaforů", které pomocí barevných políček stále upozorňují na naše závazky.
Nedělní plánování, které většinou nepřesáhne čtvrt hodiny, můžeme skončit v konkrétních představách, ve kterých vidíme naše cíle téměř naplněny.
Minulý týden jsme uzavřeli a připravili se na sedm dní následujících. Podklady máme shromážděny na jednom listu papíru, takže vše je přehledné, jednoduché a funkční.
Naší zásadou je týdenní plánování a denní prožívání s důrazem na významné. Jak se budou dařit dny, takový bude náš život. Není důležité to, co se dělá výjimečně, ale to, co budeme dělat každý den. Do každého dne vstupujeme naladěni, protože v plánovacím systému je den dostatečně podrobně připraven a ranní rituál z předchozí části máme již dostatečně zažitý.
Denní zvyklosti jsou skutečně závislé na individuálních podmínkách každého z nás, a proto sami zvažujte a vyzkoušejte, jestli následující doporučení jsou pro vás přínosná či omezující.
Stejně jako při týdenním plánování je i při denním prožívání naše pozornost soustředěna na věci významné. Přednostně se jim věnujeme hlavně ve chvílích energie a klidu na práci. Ostatní věci zařazujeme mezi důležité ve chvílích horšího soustředění nebo obav z vyrušení.
Naše soustředění na důležité aktivity bude narušováno vlivem okolností - nutností řešit nečekaný problém, neplánovanou akcí, osobní indispozicí. Je to normální a časem získáme zkušenosti, jak se v tyto chvíle zachovat. Změnit plán z důležitých příčin je samozřejmě možné a tím, že jsme vnitřně zaměřeni na podstatu, můžeme tyto změny v klidu ovlivňovat či v případě nutnosti akceptovat. Jen stále mějme na paměti, že změna cesty je výjimkou, pravidelností je to, k čemu jsme se rozvážně odhodlali. Kdybychom podlehli tlaku změn a začali se pohybovat převážně v oblasti Naléhavé, přestali bychom s prevencí a tato oblast by narůstala (pozorně se rozhlédněte kolem sebe, mluvíme o zlozvyku mnohých z nás, kteří stále řeší přednostně Naléhavé).
Naše zaměření bude mít jeden důsledek, budeme odmítat aktivity, které do oblasti našeho zájmu nepatří. Často tak budou hrozit konflikty s ostatními, kteří ještě nemají svou cestu zažitou a jsou strháváni tlakem naléhavosti. Proto přemýšlejme nejen o zachování své linie, ale také o způsobech, jak budeme vlídně odmítat neoprávněné požadavky ostatních.
Nejlepší je, leží-li neustále otevřen na našem pracovním stole. Protože obsahuje důležité podklady, je sám o sobě vlastně i naší kanceláří, kterou s sebou nosíme. Otevíráme jej ráno, kdy se připravujeme na celý den - podvědomí se ladí a připravuje potřebné informace. Při práci jej pak používáme k poznámkám, jednání, přemýšlení, odškrtáváme si splněné závazky.
Pracovní den zakončujeme opět pohledem do TM. Podíváme se bleskově na den, který proběhl, a psychicky jej uzavřeme. Zamyslíme se nad dnem, který zítra přijde (můžeme učinit ještě některá preventivní opatření nebo zadat podvědomí domácí úkol), a jdeme domů. Přecházíme do soukromí a z hlediska plánování se mnoho nemění. Držíme se důležitých činností a před spánkem uzavíráme den jako celek.
Možná, že vám týdenní formulář na jednom papíře bude připadat malý. Vždyť se tam nemohou vtěsnat všechny úkoly se všemi podrobnostmi! Nemohou a záměrně. Jednak si již vybíráme a pak se také učíme nepsat romány, ale jen to důležité, heslovitě, výstižně. Dále si každý jistě zavede své jednoduché symboly, které zpřehlední záznamy. Například:
Naše odhady jsou tradičně špatné, a proto plánujme odhadem jenom 60 % času. Zbylý čas padne na neočekávané záležitosti, náš špatný odhad a zbude-li nějaký, máme toho v TM tolik na přemýšlení!
Každý z nás má svůj rytmus, svůj vrchol energie, ale také její dno. Tento rytmus je prakticky stálý. Proto významné úkoly přesouváme do doby, kdy máme maximální energii a kdy hrozí nejmenší vyrušování. Podružné úkoly naopak sdružujeme do bloků a vykonáváme je v době rizika vyrušení a naší únavy (například po obědě).
Jedním z veledůležitých úkolů je chvíle se sebou, kdy přemýšlíme, zběžně procházíme konkrétní projekty a doplňujeme do nich myšlenky či řešíme složité, důležité a koncepční úkoly.
Naučme se do TM psát všechno, co je třeba uchovat, a to nejpozději v okamžiku, kdy si uvědomíme, že toto nesmíme zapomenout. Proto je vhodné mít TM stále otevřený a stále při ruce (tak také dodržujeme zásadu "vidět své cíle často a jasně"). TM obsahuje též papíry na poznámky. Při vyrušení, bleskovém telefonu, myšlence si na ně můžeme udělat krátkou poznámku a nepřerušovat "tah na bránu" naší mysli, která zrovna pracuje na důležité věci. Poznámku zpracujeme, až skončíme, často ji likvidujeme a nezanášíme zbytečně svůj TM (stejnou funkci může plnit i velká papírová plachta na stole).
Naučme se zaznamenávat i věci zdánlivě nepodstatné - pravohemisférové. Jednoduše popišme to, co na nás dobře zapůsobilo a naopak. Kde jsme se nechali unést emocemi, co se nám v noci zdálo. To vše jsou naše pravdivé signály, které často překryje rozumové vysvětlení levé hemisféry. Budeme-li si je uvědomovat, zvýšíme svou citlivost a naučíme se signálům rozumět. Pak bude snadnější identifikovat bod obratu i využívat svou intuici.
Mír s těmi, kteří se rozhodnou kombinovat více plánovacích pomůcek, například TM a počítač. Mohlo by to být vynikající spojení, ale zatím jsem se nesetkal s člověkem, který by dokázal jednoznačně určit hranici - zde končí papír a začíná elektronika, což je nutné, chceme-li dodržet zásadu, že věci směrodatné pro týdenní plán jsou pouze na jednom místě. Lze činit různé kompromisy, ale ne vždy přinesou adekvátní výsledek.
Čím a jak psát. Pro třetí generaci je používána tužka (pro snadnou možnost změny údajů). Naší mysli však lahodí barevnost, jasnost, neušmudlanost. Proto doporučujeme psát výrazným slabým perem a využívat i barevné zvýrazňovače (zelený - OK, žlutý - problém...). Na první pohled je pak jasné, co a kde se v které oblasti děje. Když zvážíme, že je třeba některý úkol přesunout nebo se prostě rozhodneme jej nedělat, odškrtneme jej jako splněný (a případně přepíšeme na nové místo), nebo si alespoň pro začátek určíme jiné označení, které při zpětné vazbě umožní odlišit splněný úkol od jiné alternativy. Barevné zvýrazňovače se nám hodí i při promýšlení projektů s využitím Myšlenkových map.
Vyplnili jsme svůj první týdenní plán a nyní nás čeká dosti náročný měsíc. Nejsme zvyklí na práci s TM, proto se musíme neustále sledovat a upomínat. Naše vědomí si ještě neodvyklo plánovat z hlavy, a tak považuje za nesmysl si všechno psát. Zkrátka nové plánování nemusí přinášet zjevný efekt. Toto návykové asi měsíční období musíme překonat. Pomůže nám motivace, připomínání byť drobných úspěchů, časté opakování úvah nad našimi rolemi, upřesňování poslání... Funkční jsou i různé berličky v podobě nápisů, nástěnek, upozornění.
Uplynul zhruba měsíc, my jsme vydrželi a cosi se děje! Získáváme pocit souladu se svým pomocníkem, stává se přirozenou složkou naší osobnosti. Jen neusněme na vavřínech, existuje ještě mnoho věcí, které neznáme, a přitom by mohly pomoci.
Budeme-li s TM pracovat déle, začnou se projevovat významnější výhody tohoto pojetí. Důsledným zapisováním uzavřeme kohout energii unikající z našich stresů typu: "Proboha, na co jsem to zapomněl?" Práce v Myšlenkových mapách umožňuje přerušit přemýšlení a znovu, třeba po několika dnech, na ně znovu plynule navázat. Snadněji zavedeme a hlavně udržíme důležité návyky. Díky tomu, že vše je zachyceno, můžeme snadno prověřovat (kontrolovat sebe i ostatní), vracet se zpět a poučovat se z minulých činností, udržovat rovnováhu mezi pracovním a volným časem. TM přináší zcela zřetelné uvolnění - je v něm vše, hlavu máme volnou na přemýšlení, volbu lepších variant i hledání nových cest. Vyskytne-li se změna, můžeme pružně a jakoby z odstupu zvažovat, jak se zachovat. Největší přínos však představuje změna pocitů. Jestliže budeme s TM důsledně měsíc, dva pracovat, naučíme se a přijmeme jeho filozofii vytvořenou na základě osobního zrání, začne se dařit a my máme možnost se možná poprvé ve svém životě "za čas" pochválit. Zvládnutí času je v době nemocné stresovou chorobou nejlepším vykročením k úspěchu.
Shrnutí
Návrh
Poptejte se u svých přátel na zkušenosti s uvedenými pomůckami, nechejte si poslat propagační materiály od prodejců a rozhodněte se pro jeden typ. Na něm zkuste uplatnit všechny dovednosti, o kterých jsme mluvili. Buďte trpěliví, víte dobře, že dokud se práce s time managerem nestane návykem, nebude se vám dařit. Vydržte první měsíc a ono to půjde. Nezapadněte do průměru 80 % majitelů TM, kteří jej za veliké peníze degradovali na prostý diář.
Princip soustředění na významné
Nedůslednost
je to jediné, v čem jsou lidé důslední. John Steinbeck |
Šestý Princip se zabývá jednou ze zásad našeho pohledu na plánování - důsledným preferováním důležitých a nenaléhavých činností. Tak nám umožňuje do běžného života zařadit úkoly směřující k plnění našich dlouhodobých cílů. Navíc díky naší proměně pomáhá v konkrétním dnu dávat těmto činnostem přednost před jinými, které se v danou chvíli zdají aktuálnější a snaží se strhnout pozornost na sebe, k jejich přednostnímu vykonání.
Podělím se s vámi o zkušenost, která dala popud k napsání této knihy. Zúčastnil jsem se workshopu, na kterém přednášel švýcarský terapeut Mark Scotoni. Vyprávěl nám o svém přístupu k životu. A protože je výborný lyžař, tak svoje vyznání připodobnil k jízdě na lyžích:
![]() |
"Umíte-li alespoň
průměrně lyžovat, tak jsou
dvě možnosti, jak sjet prudkou
sjezdovku plnou boulí. Buď si
nahoře nad svahem s povzdechem
vyberete cestu, kudy mezi boulemi
prokličkujete, a pak se opatrně
rozjedete, přitisknuti ke svahu. Budete pozorovat
každou bouli a snažit se jí optimálně vyhnout, ale
to už tu dávno bude nájezd do další. A ta
následující bude úplně jiná, splní vaše
obavy, rozhodí vás a vy
se budete nedůstojně a křečovitě
snažit ne zachovat původní
cíl, sjet dolů, ale nenabít si... Druhá možnost je, že váš jasný cíl je krásně, ladně a přirozeně sjet sjezdovku až tam dolů, ke stanici vleku. Soustředíte se jen na váš cíl - krásnou jízdu, ne na překonávání každé boule. Těm věnujete pouze vlídnou pozornost, nic víc. Váš rytmus je jiný než rozmístění boulí, ale to nevadí. Vy jste plní důvěry. Tak se odpíchnete, nakloníte se do hlubiny a soustředění na cíl jedete. Pružně, nebojácně, svým rytmem. Boule vás chtějí dostat, ale vy máte svůj rytmus a svůj cíl. Ony jsou maličkosti, pouze příležitosti k překonání a moc se jimi nezabýváte. A světe, div se, i když se vaše schopnosti nezměnily, vaše jízda bude o mnoho hezčí, plynulejší a zábavnější než v prvním případě." |
![]() |
Moc to na mě zapůsobilo, protože jsem cítil, že takhle nějak já vidím time management. A pak jsem se ocitl na "Černé" sjezdovce, na tom hrozném bubnu ve Svatém Petru. Poprvé jsem jej sjel přesně tak jako již mnohokrát. S respektem, obavami, křečovitě... a s pády. Když jsem stál nahoře podruhé, vzpomněl jsem si na Markova slova. Nic jiného se nestalo, jen jsem si vzpomněl. A pak jsem zaměřil pohled na obzor sjezdovky (protože až dolů jsem neviděl, začal jsem si pískat: "Jedna dvě Honza jde...," odklonil jsem se od svahu a v rytmu písničky sjel až dolů. Bylo to pro mě neskutečné, protože jsem jel úplně jinak, než jak již deset let jezdím. Byl to pro mě ten posun paradigmatu, kdy se hodně věcí přeskládá. Takový rozdíl a způsobený jenom jiným náhledem, ničím jiným. Rozdíl mezi soustředěním na významné (příjemné, vzrušující sjetí sjezdovky) a denní utrápeností (zde mě to rozhodí a támhle také...). Proto pro mě osobně nese tento Princip Markovo jméno. |
Existuje veliký rozdíl mezi jistotou chtěnou a prožitou. Je až s podivem, jak jakákoli pochybnost, kterou si připustíme, naruší naši rovnováhu. Proto je velice důležité skutečně pomalu a promyšleně postupovat po cestě, kterou jsme načrtli. Nejenom si ji logicky zdůvodnit, ale také naplno prociťovat. Zvažovat důležitost cílů, korigovat je, nechat na sebe působit své hodnoty a často se s nimi střetávat. Kořeny jistoty musí prostoupit logickým vědomím do hlubších vrstev, aby se z jistoty stala JISTOTA. Zůstaneme-li na úrovni naučení, pochopení, naše kořeny budou mělké a hrozí, že budeme opět vyvráceni.
Přeji vám ten uklidňující pocit, s nímž je možné každý den plnit věci významné (pracovní i osobní) a zároveň věnovat pozornost (či je spíše s pochopením sledovat) maličkostem, které se snaží vypadat naléhavě a důležitě. K cíli se nedostaneme drobnými krůčky a přešlapováním, ale pouze rytmickým dlouhým a vytrvalým krokem.
Proto se významné položky našeho scénáře objeví na zvýrazněném místě našeho týdenního plánu a na ně se v první řadě soustředíme. Naše efektivita se tím pronikavě zlepší. Budeme myslet dopředu a pracovat na předvídání problémů. Budeme tak napomáhat realizovat Paretův princip, který aplikovaný na naše téma říká: "Dvacet procent činností zajistí celých osmdesát procent z výsledků, které dosáhneme" (podrobněji část 8, kapitola Organizace a efektivita práce). My se postupně naučíme vyhledávat a plnit právě těch zázračných dvacet procent aktivit.
O důležitých věcech budeme přemýšlet, budeme je plánovat, zatímco naléhavé a nevýznamné činnosti budou mimo naši pozornost. To ale neznamená, že se k nám nedostanou prostřednictvím ostatních lidí. Abychom mohli říci vstřícné, ale pevné ne, musí v nás být skutečná jistota a přesvědčení o našich prioritách. Pak budeme schopni nejen obhájit své postavení, ale nabídnout ostatním i pomoc.
Odmítání není ovšem jen záležitostí vnější komunikace, ale také vnitřních postojů. Pevně odmítnout nebo navrhnout nové řešení můžeme pouze v případě, že dokážeme odmítnout sami v sobě. Ne, že nepodlehnou ostatní, ale že nepodlehneme okamžitému tlaku my.
![]() |
Jsme zabráni do práce na přípravě výstavy, která se bude konat za dva měsíce. Je proto dost času, ale chceme mít vše včas v pořádku. Náhlý telefon kolegy z jiného podniku nás sice vyruší, ale jeho slova jsou naléhavá: "Prosím tě, přijeď, naše počítačová síť se zase sesypala." Naše první reakce je všeho nechat a běžet, vždyť naše práce může počkat, tohle je naléhavé a nejméně dvacet lidí nemůže pokračovat v práci. |
![]() |
Ale můžeme také zachytit bod obratu a na věc se podívat také jinak. Stačí nám půlhodina a naše práce bude hotova. Co se stane mezitím v kolegově podniku? Naroste tam chaos. A proč vlastně ne? Vždyť situace se opakuje každou chvíli - nespolehlivé programové vybavení na počítači způsobí havárii sítě. Já to dám do pořádku, oni slíbí nápravu... a nic se neděje, protože vědí, že v případě potřeby zase přijdu. Skutečně je perspektivnější radikální zásah a já jej mohu podpořit tím, že je nechám chvíli ve štychu. |
![]() |
Jsme vnitřně přesvědčeni o správnosti odmítnutí, protože nejen že ochrání náš čas, ale pomůže k zásadnímu vyřešení i dalších problémů, a tak můžeme svůj postoj klidně, ale důsledně vyjádřit: "Nezlob se, ale já teď nemohu. Dohodněme se tak, že přijedu za hodinu a vy mezitím připravíte nějaké návrhy, abychom dalším haváriím předešli, ano?" |
Ne vždy však budeme mít pravdu v tom, co je opravdu důležité. Především v zaměstnání může docházet ke změnám, kdy budeme muset podřídit svůj plán vyššímu zájmu organizace. To je normální a pokud změna bude v souladu s posláním, se kterým souhlasíme, nebude problém ji přijmout.
V první fázi se nevyhneme tomu, abychom se zabývali také věcmi sice významnými, ale zároveň i naléhavými. Postupně budeme tuto oblast pročisťovat, zatím je však ještě hodně plná. Proto můžeme uvažovat o několika opatřeních:
- je delegovat;
- najít jiné řešení, než které se očekává;
- použít nějaký standardní postup, který přinese alespoň podobné výsledky.
Shrnutí
Princip soustředění na významné říká - soustřeďte se na významné aktivity svého scénáře, pravidelným hodnocením výsledků budujte jistotu o správnosti svého směřování a tuto jistotu zpětně používejte v nadhledu nad běžnými problémy.
Návrh
Udělejte si seznam problémů, které jste neočekávali a zaskočily vás. Ke každému problému si poznamenejte, jak jste jej řešili. Potom se na ně podívejte v novém kontextu Principu soustředění na významné a porovnejte, zda jste se chovali v souladu s ním. Pokud ne, najděte způsob, jak se dalo postupovat jinak a perspektivněji.
Princip vnitřní a vnější rezervy
Když
naplní se číše a kapku přidáš jen, tak přes okraj
ti přetéká... Jan Nedvěd |
Poslední Princip slouží k shromažďování energie pro uplatnění ostatních Principů, udržování životní rovnováhy i překonávání obtížných situací.
V povídání o vnější rezervě poprvé přenášíme pozornost mimo sebe - na ostatní a otevíráme tak možnosti dalšího růstu směrem ke kvalitním vztahům. Je to vlastně určitý předěl na Cestě zrání, a proto je dobré si uvědomit určité souvislosti.
Podle holotropního pohledu na člověka vše souvisí se vším, vlastnosti nižšího řádu mají své paralely v řádech vyšších. To můžeme aplikovat i na naši situaci. Cestu osobního zrání můžeme popsat těmito kroky:
Jestliže přejdeme o řád výš, do vztahu, kdy nejsme již jeden, ale dva, můžeme Cestu zrání ve vztazích charakterizovat podobným způsobem:
Ať uvažujeme o úspěchu, vztazích, zdraví, ekonomice, financích, čemkoli z kterékoli strany, dostaneme se nakonec vždy k požadavku určité vyváženosti - soukromí a zaměstnání, blahobytu a skromnosti, práce a odpočinku, nákladů a zisku... Ne nadarmo je rovnováha symbolem mnohých tradičních kultur (monáda - symbol známý z jógy) i znakem moderní doby (spravedlnost a její váhy). O rovnováhu naší energie usilujeme při jakémkoli léčení, stabilní vztahy jsou naší inspirující silou, rovnováha vládnoucí koalice a její opozice je zárukou funkčnosti demokratického uspořádání.
Je však potřebné si uvědomit, že rovnováha není pouze to dobré. Její existence je podmíněna neustálým bojem mezi protiklady. Chceme-li dosáhnout jednoho, musíme pracovat i s druhým, chceme-li něco udržet, musíme v sobě mít i zárodek opačného. Soustředění pouze na jednu misku vah není možné (dobrák vedoucí nikdy nebude dobrým vedoucím...):
![]() |
Chceš-li vyhladovět, napřed se najez. Chceš-li vzít, napřed dej. Chceš-li mít, napřed neměj. Buď prázdný a budeš plný. Musí být zle, aby bylo dobře. |
Udržení rovnováhy představuje nejen investici naší energie, ale také otevřenost a umění pracovat s příjemnou i nepříjemnou stránkou jejích polarit. Jak víme z Principu neustálé změny, málo co se děje plynule. Stejně tak k udržení rovnováhy (psychické, duševní, vztahové...) není potřebná stále stejná energie, ale spíše dávky, investované v okamžicích jejího porušení do vzniku nové situace, nové rovnováhy. Nová kvalita však může být jak lepší, tak i horší - záleží na rezervě, která je v tuto chvíli k dispozici. Může to být zásoba psychických či fyzických sil, financí, zdrojů, energie ve vztahu, prostě čehokoli. Jinak řečeno - abychom byli schopni obnovovat rovnováhu či nastolit novou kvalitu, musíme průběžně budovat rezervy na mnoha úrovních.
Rezerva má mnoho podob. Někdy je energií, která pomůže překonat stres, silou, která zdolá únavu, imunitou vůči vnějším nepříjemným vlivům. V těchto případech hovoříme o rezervě vnitřní. Rezerva vnější se uplatňuje ve vztazích, kde je množstvím snahy, pozornosti, důvěry i přemáhání, které nám ostatní jsou ochotni věnovat.
Máme-li dostatečnou rezervu, můžeme se bez obav pustit do boje o rovnováhu, můžeme pomáhat, dokážeme výrazně zrychlit tempo - můžeme cokoli. Není-li rezerva, nebo žijeme-li dokonce na dluh, je každý boj hazardem - neuspějeme v obchodním jednání, těžká zkouška nás porazí, místo aby posilnila, chronický stres se promění v chorobu...
Pro naše úvahy je účelné od sebe oddělit vnější a vnitřní rezervu, i když se v praktickém životě samozřejmě navzájem ovlivňují a do jisté míry i podmiňují. Je dobré si uvědomit, že mluvíme-li o své síle, energii a schopnostech, nejde pouze o záležitost nás samotných. Mnoho energie, kterou běžně využíváme, nám dávají naši spolupracovníci, blízcí, přátelé i protivníci. A představa, že budeme-li se starat pouze o svou kvalitu, bude vše v pořádku, je mylná. Bude-li naše okolí vyprahlé, jsme na duchovní úrovni tak trochu i my tím okolím, a tudíž neseme důsledky tohoto stavu. Proto se naše zrání úzce dotýká také kultivace všech našich vztahů.
Cesta času a zrání
Samo pojetí Cesty času se zdůrazněním
snahy nejen o dosahování výsledků, ale i obnovy naší
kondice představuje slušnou dávku rezervní energie. Fyzické
i duševní. Stejně tak, projdeme-li si všechny Principy,
zjistíme, že jsou v důsledcích vysoce šetrné k naší
energii. Nejen tím, že zabraňují jejímu neuváženému
plýtvání, ale i tím, že investovanou energii dokážeme
vložit ve správný čas na správné místo a v optimální
dávce.
Být sám sebou i se
svými nedostatky
Už jsme si řekli, že chceme-li
dosáhnout rovnováhy v libovolné oblasti, nemůžeme se vyhnout
oběma polaritám, které proti sobě stojí. V praxi ale tuto
zásadu neumíme aplikovat. Například: jsme zmatkáři a už
léta proti tomu marně bojujeme. Marně proto, že na začátku
nebylo smíření s tím, že prostě zmatkáři jsme, práce s
tou druhou, nepříjemnou polaritou. Ke změnám
zpravidla dochází tehdy, když jsme tím, čím jsme, ne
pokoušíme-li se stát tím, co nejsme. Plné prožití
svých zmatků bez jejich omlouvání a vinění ostatních je
prvním krokem k naší změně v uvážlivé lidi.
Smíření se sebou samým neříká nic jiného, než: "Dovol si být sám sebou, žij podle toho, co cítíš, buď pravdivý, autentický, dej do souladu svá slova s tím, co cítíš a co děláš." Ušetříme mnoho energie za budování zdání, dojmu, že jsme něčím jiným. Je to zbytečné a neefektivní, naší maskou stejně náš charakter časem pronikne a navíc již víme, že nesoulad našich hodnot a jednání vede ke stresům a nevyrovnanosti. Budeme-li sví, i když dočasně špatní, můžeme postoupit po cestě k celistvosti.
Obrana
Mnoho konfliktů vzniká z nezralosti, z
dojmu, že problémy způsobují právě ti ostatní kolem nás.
Tento program je zavádějící. Neztrácejme čas
hledáním viny u jiných, tam naše moc zpravidla nesahá.
Zabývejme se tím, co ovlivnit můžeme. Pracujme na
sobě a ve vztahu k ostatním se v obraně omezujme na to, k
čemu máme plné právo - na svůj názor, na stanovení a
zveřejnění svých hranic, pocitů...
Jestliže na nás někdo útočí, zastavme se v bodu obratu a přemýšlejme o emocích druhé strany. Zasazuje-li nám rány s chladnou rozvahou, braňme se, protože volá po krvi. Útočí-li někdo obklopen emocemi, volá o pomoc. Je mu zle, je slabý a nedokáže si sám s energií poradit. Proto se učme rozeznávat tyto situace. Buďme tolerantní a posuzujme slabosti druhých se soucitem, nikoliv s obviňováním. Naším problémem není to, co druzí nedělají, nebo co by měli dělat, ale zastaralý program naší reakce v dané situaci.
Přeměna energie
Stres, úzkost a ohrožení jsou nutnými
průvodci našeho života. Jsou polaritou ke klidu a pohodě a
pomáhají tak k jejímu uvědomování a k udržování
rovnováhy. Jsme na ně od přírody dobře připraveni. Tělo
produkuje obranné látky, zvyšuje aktivitu, znásobuje naše
možnosti. Problém je v tom, že trochu atavisticky, to znamená
z hlediska dávných potřeb, kdy stresem bylo zejména fyzické
ohrožení a adekvátní reakcí pak boj nebo útěk. S tím
naše tělo počítalo, protože v tělesné aktivitě spálilo
"stresory" a bylo zase dobře. Přesto, že boj ani
útěk se již nenosí, funguje náš organizmus stále stejně,
bojové látky v našem těle zůstávají nevyužity,
obtěžují a hrozí výbuchem. Zkrátka nám chybí
odpovídající reakce na stres. Jsme civilizovaní a
neutíkáme, raději polkneme a tu hrůzu potopíme do sebe, co
nejhlouběji. Některé reakce sice připomínají boj či útěk
(pláč, hádka, rána pěstí do stolu...), ale ve skutečnosti
negativní energii pouze předáváme - partnerovi, s kterým
právě diskutujeme.
Najděme si proto svůj neškodný boj, své peklo, ve kterém můžeme bezpečně pálit energii, která nás obtěžuje. Může to být přirozená námaha na hranici sil, pokřik, sport, silná představa - je několik kanálů energie, a protože energii umíme přirozeně přeměňovat, můžeme je využívat všechny.
![]() |
Vzpomeňte si třeba na Tarzana. V klidu něžně vodil Jane za ručku, ale v boji dokázal zlomit vaz gorile. Co pak udělal? Veden dávnými pudy se postavil na skoleného protivníka, zabubnoval na prsa a spustil svůj vítězný ryk - z hlediska rovnováhy použil neškodně přirozeného hlasového kanálu energie, rozvibroval si prospěšně tělo a ještě si k tomu namasíroval pěstmi prsa, čímž obnovil pravidelné a klidné dýchání. Při trošce vynalézavosti si každý z nás může najít svou gorilu a ventil, kudy bude neškodně vypouštět svoji špatnou energii - ničivé emoce. |
Synergie
Vzpomínáte na pojem synergie? Na ten
malý zázrak, kdy jedna a jedna je více než dvě? Vzniká
tehdy, když se nám podaří z různých prvků (často si
zpočátku navzájem odporujících) vybudovat harmonický celek.
Podstatou synergie je tvůrčí přemýšlení o rozdílech -
jejich respektování, využívání silných stránek a
vzájemné vyvažování nedostatků. Když neshody dokážeme
pojmout jako příležitosti a rozdílné vlastnosti či
parametry jako vítané možnosti, mnoho ohrožujících faktorů
ztratí svou razanci. Synergii je možné podporovat všude - v
souhře tělesné a duševní stránky, levé a pravé
hemisféry, podnětu a naší reakce. Podmínkou je ve
všem, co se zdá zpočátku protikladné a neslučitelné,
najít nové uspořádání, vysvětlení, možnosti a
příležitosti.
![]() |
Příkladem vnitřní synergie mohou být naše osobní rituály. Kdybychom ráno pouze cvičili a někdy přes den relaxovali a večer si zapřemýšleli, je to dobré, ale zbytečně promarňujeme šanci, že to může být výborné. Jestliže všechny zdánlivě nesouvisející prvky složíme do harmonického celku tak, aby se navzájem podporovaly, umocníme vliv jednotlivých složek. Ráno můžeme využít zdánlivě rozporné nepřipravenosti vědomí k vnitřnímu programování, které zároveň podpoříme konkrétním činem - cvičením, masáží... Tak z několika odlišných prvků poskládáme harmonický děj, který nás posílí a oblaží mnohokrát víc, než kdybychom jednotlivé činnosti prováděli samostatně. |
Zatímco naše vnitřní rezerva má mnoho podob, vnější projev rezervy, kterou máme k dispozici u ostatních, je jednoduchý - je vyjádřen množstvím důvěry, ochoty ke spolupráci, mírou, po kterou je partner ochoten do vztahu investovat. Rezervu můžeme doplňovat a v případě potřeby z ní také čerpat - použít ji na plodnou spolupráci nebo záplatu naší nesolidnosti, sobeckosti, hrubosti... Je-li vnější rezerva velká, můžeme dělat ve vztahu drobné chyby, a přesto bude komunikace snadná a efektivní. Jsme-li bez rezervy, je na místě opatrnost, protože každé naše chování je přijímáno s nedůvěrou. Proto hovoříme-li o rovnováze a rezervě potřebné k jejímu udržování, musíme se zabývat také tím, jak rezervu zvyšovat u všech lidí, s nimiž přicházíme do kontaktu. V zásadně každý náš projev, který je v souladu s obecnými hodnotami (slušnost, důvěra, služba, spolupráce, tolerance, láska, kvalita...), podporuje růst rezervy. Pojďme se se blíže zastavit u nejsilnějších zdrojů pro budování vnější rezervy.
Základem je přirozené
chování
Máme-li zformulována a zažita osobní
poslání, pak není obtížné běžně dodržovat zásady
slušného chování. Podmínkou však je řídit se jimi ve
všech situacích. I v případech, kdy nás někdo hodně
pokouší, nebo v situacích, kdy by postranní či ponižující
jednání přineslo krátkodobě lepší výsledek. Přirozené
nehrané zdvořilosti, malé laskavosti, ocenění, humor,
pozornost, otevřenost - to vše posiluje rezervu, protože
každý z nás v nitru touží po jemnosti, vlídnosti a
laskavosti. To, že se zakrýváme obranným krunýřem
lhostejnosti či hrubosti, na věci nic nemění. Proto
cítíme-li náklonnost, úctu, důvěru, dávejme je najevo.
Takové pohlazení, ať fyzické či psychické, posiluje
oboustranně náš vztah.
Vcítění je
předpokladem pochopení
Jestliže se chceme dále zdokonalovat a
efektivně spolupracovat, musí nás nutně zajímat ostatní
lidé. Svými názory, dovednostmi, znalostmi i tím, že v
kontaktu s námi jsou tak trochu naším zrcadlem a každé
setkání může být pro nás obohacením. Je proto přirozené,
že chceme své partnery poznat, pochopit jejich potřeby,
vcítit se do jejich situace. Tento pohled z druhé strany je
významný, protože nám umožňuje objevit také jiné programy
(reakce, názory) než naše ustálené a my můžeme své
nevyhovující reakce upravovat. Stejně podstatné je správné
pochopení pro kvalitu vzájemné spolupráce a tím i pro
zvýšení naší rezervy u konkrétního partnera. Bude-li náš
zájem povrchní či hraný, bude docházet k neporozumění a
neshodám.
![]() |
Máme často svou představu, jak ostatním pomoci. Prosazujeme ji, protože je rozumná, ale výsledek se nedostavuje. Důvodem bývá to, že volání o pomoc nerozumíme správně. Že je posuzujeme podle sebe a ne podle zájmů a potřeb toho, kdo volá. Jestliže zapomeneme na sebe a budeme pátrat po skutečných potřebách volajícího, tak jej například místo logického kázání naprosto spontánně obejmeme a bude to přesně to, oč jsme v tu chvíli žádáni. |
Prvním krokem k pochopení druhého je otevřené empatické (empatie - vcítění) naslouchání partnerovým slovům i jeho mimoslovní komunikaci. Zkusme být na chvíli jím, vcítit se do jeho role. Tak se vyhneme chybám znemožňujícím opravdové pochopení, kterých se obvykle dopouštíme. Mezi ně patří odvedení řeči na naši platformu ("To mi připomíná, jak jsem byl včera..."), hodnocení řečeného svými zkušenostmi ("Souhlasím, nesouhlasím"), sledování vlastní linie ("Ano, ale řekni mi ještě toto") či podávání vlastní verze a poskytování rad ("Já to vidím takhle a doporučuji...").
O nic takového skutečně v tuto chvíli nejde. Důležité je pouze správné pochopení myšlenek a pocitů našeho partnera. Pochopení usnadníme tím, že "myslíme s partnerem". Svými slovy zopakujeme jeho slova, nastavíme mu zrcadlo tím, že popíšeme pocity, které na něm vidíme ("Třese se ti hlas, mám tomu rozumět tak, že tě to ještě teď trápí...") a v závěru se přesvědčíme, zdali to, co jsme pochopili, je skutečně původní myšlenka ("Pochopil jsem správně, že..."). Tím, že partnerovi vracíme myšlenky ve stručném shrnutí, mu umožňujeme slyšet jeho problém z jiných úst a ještě jednou se nad ním zamyslet zase z jiného úhlu. Budeme-li sledovat nejen řeč, ale i ostatní neverbální projevy (gesta, dech, neklid...), můžeme rozlišit, kdy jsou důležitější informace - a reagujeme na slova - a kdy emoce - tehdy hovoříme o pocitech. Jsme-li otevření a v souladu s náladou partnera, může dojít k souhře.
Ještě se zmíníme o dvou rizikách. Empatické naslouchání předpokládá určitou zralost, pevnost. Co by nám bylo platné pochopení, kdyby na nás partner přenesl stres a depresi? Proto je třeba naslouchat, ale také sledovat i své pocity a energii, a jestliže se dostáváme ke hranicím, které nedokážeme bezpečně zvládnout, omluvíme se a situaci přerušíme. Druhé riziko se týká opravdovosti. Naslouchat se skutečně nedá, nechceme-li druhého upřímně pochopit. Je pak lepší se taktně omluvit a vycouvat, než hrát hru na posluchače (jak doporučují mnohé příručky). Kde není opravdovost, nemůže vzniknout ani rezerva, kterou bychom mohli dále ve vztahu použít.
Akci podmiňuje pochopení
Pochopíme-li, můžeme reagovat,
rozhodnout se, dojít k nějakému závěru. Naučme se ho jasně
a srozumitelně (v pracovních vztazích písemně) formulovat,
aby na obou stranách vznikla identická představa o tom, kam
budeme společně směřovat, jaké kroky budou následovat.
Mnoho energie se totiž ztrácí proto, že každá strana
očekává od vztahu něco jiného. Důvodem bývá to, že
očekávání vůbec nebyla vyřčena (mlčky se předpokládá,
že druhý to vidí stejně), nebo byla, ale pouze nejasně. I ve
věcech intimních a pocitových je dobré použít univerzální
jazyk levé hemisféry a dohodnout se.
Již dohoda může být zdrojem rezervy, protože přináší naději na posun správným směrem. Sama o sobě však nestačí, musíme ji také naplnit. Proto je naším prioritním zájmem dodržovat všechny dohody plynoucí z našich vztahů. Nedodržíme-li slib, naše rezerva u partnera povážlivě klesne a příště bude naše jednání jistě obtížnější. Naopak punc solidního partnera, který si za svými slovy stojí, vzbuzuje velkou ochotu ke spolupráci. Proto neplýtvejme sliby a vždy je važme na oboustranně jasné dohody.
I my jsme rezervou
ostatním
Řídíme-li se svými hodnotami,
pročišťujeme svůj život a povzbuzujeme své okolí k
následování. I ono buduje své rezervy, které se mohou
zvětšovat tím, že si vzájemně potvrzujeme jejich existenci.
Tedy nejen že sympatie, náklonnost, přátelství a lásku
cítíme, ale dáváme je svému okolí i najevo - bez podmínek
a postranních záměrů.
![]() |
Umíme dobře dávat najevo svou špatnou náladu - obviňováním, hádkami, rozpory, ale bojíme se či nepovažujeme za nutné vyjadřovat příjemné emoce - pochvaly a ocenění. To je chyba, protože ocenění od druhých představuje velice silný vklad do rezervy. Nemám na mysli slavnostní a složitý projev, ale prostou větu signalizující, že jsme situaci zaregistrovali a těší nás. |
Proti sobě
Ve vztazích nastanou zákonitě také
situace, kdy budeme stát proti sobě - v případech, že jsme
ublížili, nesplnili svůj závazek, máme jiné zájmy,
názory... I zde však můžeme udělat mnoho pro to, aby
vzájemné rezervy zůstaly nejen zachovány, ale aby se i
zmnožily.
Jestliže ublížíme, nedodržíme závazek nebo se nám něco nepovede, otevřeně se omluvme, neobhajujme se, neviňme ostatní. Poučme se a neprodleně udělejme taková opatření, aby se situace již neopakovala. Chyby k životu patří, ale pro udržení rovnováhy je nutná jejich náprava.
Ve vztazích můžeme mluvit o určitých strategiích, které charakterizují dílčí výsledky ze vztahu vyplývající. V nás bývá silně zakotven program Výhra-Prohra, který v podstatě říká: "Nejlépe je, když vyhraji a ten druhý prohraje, protože pak je rozdíl mezi námi největší." Tato strategie však zpravidla zničí rezervu, kterou v partnerovi máme, a příštího vítězství se již patrně nedočkáme. Proto přemýšlejme o strategii Výhra-Výhra, která vyvolává pocit uspokojení ze vzájemného kontaktu i výsledků na obou stranách.
![]() |
Jeden starší
pan učitel si jednou za
čas rád zašel důkladně na pivo.
Jeho návraty domů manželka přijímala s lamentováním
a s možná oprávněnými výčitkami.
Zapracoval proto na vztahu Výhra-Výhra
a příležitostné odchody do hospůdky
začínal sázkou: "Jdu na
pivo." Žena reagovala: "To
zase přijdeš v jednu,"
a už byl na koni:
"Ale kdepak, vsaď se o
deset korun, že tu budu
do desíti." Samozřejmě nebyl, ale to mu nevadilo a těch deset korun snadno oželel, protože mu přinesly tolerování jeho pozdních návratů. A žena? Ta byla také spokojená, vždyť měla pravdu v tom, že ten její je hrozný. |
Jestliže jsme porozuměli předchozím odstavcům a umíme empaticky naslouchat, je vztah Výhra-Výhra reálný, protože dokážeme pochopit a zformulovat pravé zájmy a motivy partnera, což tvoří první předpoklad k úspěchu. Pak se můžeme dohodnout na společných bodech a hledat řešení tam, kde není ještě soulad. Nepodaří-li se nám kompromisní řešení najít, bývá přijatelnější smírný rozchod bez dohody než přechod na jednostranně výhodné strategie typu Výhra-Prohra.
Překážkou pro strategii Výhra-Výhra se někdy paradoxně stává moderní typ komunikace - asertivní chování. Již od přírody průbojní jedinci pomocí dovednosti sebeprosazování často ještě zvýší razanci svého jednání a zapomenou na ohleduplnost a pochopení strany druhé. Proto pozor, jestliže nejsme od přírody zakřiknutí a stále někým manipulováni, je třeba s asertivitou nakládat s rozvahou.
Synergie
Stejně jako u vnitřní rezervy je
vytváření synergie silnou zbraní také u rezervy vnější.
Představuje příležitost zvláště tam, kde se setkáváme se
zdánlivě odlišnými názory a máme tendenci vztah vzdát, či
pustit se do nelítostného boje. Zákon synergie platí i zde, a
najdeme-li prostředky, které odlišnosti využijí, může být
výsledek překvapující. Uveďme si několik příkladů ze
života, abychom si uvědomili, že se se synergií denně
setkáváme.
![]() |
To, že dva je mnohokrát víc než jeden, je známo od pradávna. Proto se lidé setkávají a dělají věci společně. Povídají si, hrají karty. Když s různými odchylkami dělají tutéž věc, může nastat synergie. Výsledek pak je pro všechny zúčastněné silným zážitkem, který může mít blízko i k extatickým pocitům - diskotéka, zpěv věřících v kostele, fanouškové na fotbale, brainstorming v pracovním týmu, souhra herců na jevišti, sehraný hokejový tým. |
Vše má jedno společné - přes vzájemné odlišnosti se spěje stejným směrem. Z protivníků se stávají spojenci, z lhostejných zanícení, z individualistů pracovní tým. Synergii obvykle umožňuje odvážný impuls intimity a otevřenosti. Někdo ze sebe jako první shodí obrannou masku a stane se otevřeným sám k sobě i ostatním. Pak mohou také oni vyjevit své skryté motivy, roste bezprostřednost, důvěra a myšlení jde stále víc do hloubky. Zde se mohou narodit nové nápady, postupy, technologie, stejně tak jako intenzivně odreagovat různé vnitřní strasti a napětí.
Zážitky synergie bývají tak silné, že někdy dojde k hluboké proměně zúčastněných. Nastane posun hodnot a věci náhle vypadají jinak. Co jsme neviděli, vidíme, s čím jsme si lámali hlavu, je jasné. Výsledné řešení často překoná původní očekávání.
Tento nový pohled na odlišnosti partnera nám umožňuje vyrovnat se s jeho názory a vlastnostmi, s kterými nesouhlasíme a dlouho marně bojujeme. Nyní se mohou stát velikou šancí. Jde jen o to, až chaos a nejistota naroste, využít příležitost, ocenit odlišnost, a vyprovokovat místo hádky plodnou synergickou diskusi.
![]() |
Dva výkonní
pracovníci pracovali v jednom oddělení. Jeden mladý,
jeden starší. Oba byli velkým přínosem, ale k sobě
se chovali jako dva kohouti na jednom smetišti, protože
se cítili druhým ohrožováni. Pak se vedle sebe jednou objevili v běžecké stopě na firemním lyžařském výletě. Situace se vyhrotila, začali nenápadně soupeřit, ujeli ostatním. K cíli přijeli oba současně a zcela vyčerpáni zasedli k občerstvení. V tu chvíli padla první osobní slova v jejich tříletém chladném vztahu: "Jste vážně dobrej, měl jsem co dělat, abych vám stačil." Je jedno, kdo je řekl, ale slovy otevřel stavidla velmi osobního rozhovoru, který se brzy přenesl na problémy pracovní. Z diskuse, která díky ujetým čtyřiceti kilometrům a důvěrnému pocitu postrádala jakýkoli osten, vzniklo jejich první společné dílo, které odstartovalo další dlouholetou spolupráci. |
Shrnutí
Princip vnější a vnitřní rezervy říká - pro udržení rovnováhy v pracovních i soukromých oblastech života průběžně posilujte vnitřní i vnější rezervy.
Návrh
Rozdělte si papír na polovinu. Na jednu z nich si pište vše, o čem si myslíte, že posiluje vaši vnitřní rezervu, na druhou polovinu poznamenejte prvky, které vás o ni připravují. Zkuste sami zvážit, jaká je vaše bilance, a navrhněte opatření, kterými by se dala rezerva zvýšit či zabránit jejímu plýtvání.
Totéž cvičení pak proveďte s vnější rezervou, kdy si vytipujete několik důležitých vztahů a pokusíte se určit, jakou bilanci v nich máte a co ji výrazně ovlivňuje.