Způsoby zápisu jména souboru jako parametru příkazu


Pokud příkaz vyžaduje na určitém místě jako parametr jméno souboru, napíšeme zde souvislý řetězec nemezerových znaků bez jakýchkoli uvozovek nebo apostrofů a bez zvláštních znaků (např. znak \ nezdvojujeme).
Zápis jména souboru je zcela běžný, jaký známe z Windows™ nebo i MS-DOSu. Pokud je cesta k souboru v relativním zápisu (bez úvodního \ nebo prefixu "drive:", typicky prosté jméno souboru), odvozuje se skutečné jméno souboru od adresáře, v němž je uložen script, kde je tento příkaz uveden. V opačném případě je jméno na scriptu nezávislé.
Povolena jsou plná (dlouhá) jména souborů i jejich zkrácené 8+3 aliasy, znaky mimo obvyklou sadu (zvláště mezery) v názvech povoleny nejsou. Pokud soubor takové znaky obsahuje, musíme jej uzavřít do uvozovek (nejde však o řetězec, takže např. nezdvojujeme znaky backslash). Pokud soubor má obsahovat uvozovky, musíme je zdvojit.
Příklady zápisů názvu souborů (různých):
	proc.tcp
	c:proc.tcp
	subdir\proc.tcp
	c:\rootdir\subdir\proc.tcp
	\\helga\rootdir\subdir\proc.tcp
	"c:\windows\media\Musica Exclamation.wav"
	"c:\tmp\Text ""1.A"""