Antiviry |
![]() |
|||
![]() |
![]() |
||
|
Pojem „antivirus“ tradičně označoval program odhalující a zneškodňující viry. Později byla tato činnost rozšířena i o odhalování a zneškodňování jiných forem škodlivého softwaru, ale tradiční název už zůstal. Podobně jako pojem "virus", který v širším smyslu zahrnuje i jiné druhy škodlivého softwaru, jako například červy.
Jak odhalit škodlivý software ?
Nejběžnější metodou odhalování virů je jejich vyhledávání pomocí vzorků. Jakmile získá výrobce antiviru nějaký nový virus, přidá do virové databáze programu část, která ho charakterizuje. Antivirus potom prohledává soubory na počítači a hledá v nich uvedené vzorky - charakteristiky. V případě, že nějaký najde, oznámí uživateli, že daný soubor je infikován.
Slabou stránkou této metody je, že odhaluje pouze známé viry. Pokud se na počítač dostane případný virus dříve, než nejnovější virová databáze, metoda je neúčinná. Na druhé straně nutno uvést, že většina virů už ve zmiňované virové databázi bude a že v době Internetu je tuto možno aktualizovat kdykoliv.
Další metoda spočívá v zamezení škodlivé činnosti. Pokud se program pokusí vykonat podezřelou činnost, zobrazí se varování. Některé počítače mají například přímo od výrobce vložený program, který vypíše varování, jakmile se nějaký program pokusí o zápis do boot sektoru.
Slabou stránkou teto metody je neschopnost rozhodnout, která činnost je opravdu škodlivá. Virus, který se pokouší zformátovat disk je určitě škodlivý - ale co když se onen disk snaží úmyslně zformátovat uživatel, aby na něj mohl nainstalovat novou verzi operačního systému ? A jak program rozpozná, kdy jde o "škodlivé" mazání souborů ?
Modernějším systémem odhalování škodlivé činnosti je heuristická analýza. V tomto případě antivirus analyzuje podezřelý program a zjišťuje, co všechno se pokouší tento program provádět. Tato analýza není neomylná, ale ve většině případů zachytí nebezpečný program. V některých případech se vyskytne "falešný poplach", kdy heuristika omylem označí za virus nějaký podezřelý soubor i když jde ve skutečnosti o korektní program. Tyto případy jsou však velice vzácné.
Antivirový systém NOD32 využívá zdokonalenou metodu hledání vzorků i kvalitní heuristickou analýzu. Výsledkem je spolehlivé zachycení všech známých virů, včetně veliké šance na zachycení virů neznámých.
Kdy hledáme viry ?
Pokud si od někoho přineseme disketu, přenosný disk nebo vypálené CD, je vhodné takové médium zkontrolovat antivirem. Jestliže odhalíme virus, je o tom vhodné informovat autora. To jisté platí i pro soubory doručené e-mailem.
Vhodnou příležitostí na zkontrolování obsahu celého počítače je instalace nové verze antivirového programu.
Většina současných antivirů umožňuje nainstalovat rezidentní ochranu. Jde o bezpečnostní program, který se aktivuje při spuštění každého soubory a takový soubor následně zkontroluje. Při používání rezidentního antiviru se nemusíme obávat, že nějaký by byl nějaký soubor nezkontrolován. V síťovém prostředí nás rezidentní ochrana chrání před uložením infikovaného souboru z jiného počítače na jiné počítače. Na pomalých počítačích ovšem může dojít ke zpomalení činnosti při použití takové ochrany.
Kritéria dobrého antiviru
Dobrý antivirus by měl obsahovat vyhledávání virů pomocí databáze vzorků a heuristiky. Databáze vzorků je účinná v případě, že je pravidelně doplňována o vzorky nových virů - aktualizací z Internetu, případně po disketách nebo CD. Antivirus s rezidentní ochranou nás ochrání i v případě, kdy zapomeneme otestovat nové soubory.
Jakmile jsou tyto nevyhnutelná kritéria splněna, lze se dále rozhodovat na základě spolehlivosti při odhalování virů, ceny a rychlosti.
|
|||
![]() |
![]() |
![]() |