Obloha při úplném zatmění Slunce

K pořízení snímku byl použit širokoúhlý objektiv o ohniskové vzdálenosti 28mm. Slunce zakryté Měsícem má na negativu jen o něco málo více než 0.2mm. Fotografický přístroj Minolta X-700 byl nastaven na automatický režim expozice na rozdíl od ostatních přístrojů, kde byly použity časy spočtené přesně dle vzorců popisujících jas sluneční korony. Citlivost byla nastavena na 200 ASA místo jmenovité citlivosti 400 ASA, aby byla jistota, že film zvládne velmi vysoké kontrasty.

Pohledy na oblohu a do krajiny jsou při úplném zatmění Slunce fascinující hrou barev a kontrastů. Není sice úplná tma, osvětlení však není o moc silnější než v noci za úplňku. Obloha vysoko nad obzorem je tak tmavá, že jsou na ní dobře viditelné jasnější hvězdy a planety. Na snímku je nepřehlédnutelná především planeta Venuše. Směrem k obzoru je obloha stále světlejší a v dálce je jasně vidět, že tam již není úplné zatmění a svítí tam Slunce. Snímek byl pořízen přibližně uprostřed trvání úplného zatmění velmi blízko středu pásu totality. Měsíční stín tvořil na zemském povrchu přibližně elipsu o velké poloose 57 km a malé poloose 48 km. To způsobilo, že sluneční záře byla vidět v dálce ve všech směrech. Kdybychom si odmysleli jasně zářící koronu zakrytého Slunce, vypadala by obloha podobně jako ráno před východem Slunce, jenže Slunce jako by chtělo za chvíli vyjít současně na východě, západě, jihu, ... prostě všude. Stín Měsíce se řítil po zemském povrchu rychlostí 686 m/s, a proto se záře nad západním obzorem rychle zesilovala a za minutu tento nádherný pohled zmizel.


Fotografováno dne 11.8.1999 v Maďarsku 2 km JJV od obce Németkér objektivem Minolta 2.8/28mm na barevný negativní film Agfacolor HDC 400 Plus.

Copyright (C) 1999 Zdena Druckmüllerová
IMG_ID=0A