K pořízení snímku byl použit širokoúhlý
objektiv o ohniskové vzdálenosti 28mm. Slunce zakryté Měsícem
má na negativu jen o něco málo více než 0.2mm. Fotografický
přístroj Minolta X-700 byl nastaven na automatický režim expozice
na rozdíl od ostatních přístrojů, kde byly použity časy spočtené
přesně dle vzorců popisujících jas sluneční korony. Citlivost
byla nastavena na 200 ASA místo jmenovité citlivosti 400 ASA,
aby byla jistota, že film zvládne velmi vysoké kontrasty.
Pohledy na oblohu a do krajiny jsou při úplném zatmění Slunce
fascinující hrou barev a kontrastů. Není sice úplná tma,
osvětlení však není o moc silnější než v noci za úplňku. Obloha
vysoko nad obzorem je tak tmavá, že jsou na ní dobře viditelné
jasnější hvězdy a planety. Na snímku je nepřehlédnutelná
především planeta Venuše. Směrem k obzoru je obloha stále
světlejší a v dálce je jasně vidět, že tam již není úplné zatmění
a svítí tam Slunce. Snímek byl pořízen přibližně uprostřed trvání
úplného zatmění velmi blízko středu pásu totality.
Měsíční
stín tvořil na zemském povrchu přibližně elipsu o velké poloose
57 km a malé poloose 48 km. To způsobilo, že sluneční záře byla vidět v dálce
ve všech směrech. Kdybychom si odmysleli jasně
zářící koronu zakrytého Slunce, vypadala by obloha podobně jako ráno
před východem Slunce, jenže Slunce jako by chtělo za chvíli vyjít
současně na východě, západě, jihu, ... prostě všude. Stín Měsíce
se
řítil po zemském povrchu rychlostí 686 m/s, a proto se záře
nad západním obzorem rychle zesilovala a za minutu tento
nádherný pohled zmizel.