Jakou barvu má korona?

Na položenou otázku není jednoduchá odpověď. Než se ji pokusím zodpovědět, musím alespoň stručně popsat, jak oko vnímá barvy. V lidském oku jsou tři typy světlocitlivých buněk s různou spektrální citlivostí. Některé buňky jsou citlivé v červené, jiné v zelené a jiné v modré části spektra. Barva je pak určena poměrem v míře podráždění těchto tří typů buněk. Lidské oko používá barev ke zkoumání okolního světa. Barva je důležitá např. při rozpoznávání objektů. Spektrální složení světla však není určeno jen vlastnostmi povrchu předmětů, na které se díváme, ale i spektrálními vlastnostmi zdroje, který objekt osvětluje (Slunce, žárovka, zářivka). Lidské oko je proto vybaveno poměrně dokonalou metodou kalibrace. Pro každý zdroj si oko definuje bílou barvu poněkud jiným poměrem složek (červené, zelené a modré) tak, aby barvy objektů, na které se díváme, zůstaly zachovány (alespoň přibližně) bez ohledu na zdroj osvětlení. Barva tedy není určena jen spektrálním složením světla, ale i kalibrací oka, tj. definicí bílé barvy. A to je právě potíž při odpovědi na otázku, jakou barvu má korona. Spektrální složení světla korony je dnes velmi přesně známo. Ale jak vnímá její barvu lidské oko?

U zbývajících dvou okem viditelných slunečních vrstev, tj. fotosféry a chromosféry, je situace velice jednoduchá. Fotosféra je bílá. Neexistuje "bělejší" bílá, než je barva sluneční fotosféry, neboť fotosféra je zdrojem světla, které ve dne osvětluje zemský povrch, a proto je naše oko za dne "zkalibrováno" právě tak, že její světlo považuje za neutrálně bílé. Chromosféra je sytě červená, což je způsobeno spektrální čarou vodíku H-alfa, ve které září chromosféra velice intenzivně. Barva je to natolik sytá, že na barevné kalibraci prakticky nezáleží. Podráždění červenocitlivých buněk je tak silné, že podráždění zelenocitlivých a modrocitlivých buněk je skoro zanedbatelné. Sluneční korona však nemá žádnou výraznou barvu, a proto její barevný odstín je silně závislý na tom, co definujeme jako bílou. V krátké době úplného zatmění chybí světlo sluneční fotosféry, která je zakryta Měsícem. Oku tedy chybí "klasický kalibrační" pro něj známý zdroj bílého světla. Proto subjektivní názory na barvu korony se mohou lišit. Koronu většina lidí hodnotí jako mírně namodralou. Modré zabarvení korony při úplném zatmění je dáno modrou barvou zemské oblohy. Intenzita této modré barvy je závislá na tom, jak mnoho si lidské oko zvykne během krátké doby úplného zatmění na nezvyklé světelné podmínky a dokáže si "odmyslet" barvu oblohy. Pokud bychom se snažili srovnat objektivními metodami barvu korony a barvou fotosféry, byla by barva korony jen nepatrně odlišná, tj. korona je téměř bílá (s mírným posunem do zelené barvy). Tato podobnost barev ještě neznamená, že spektrální složení světla fotosféry a korony je stejné. Znamená pouze, že poměr červené, zelené a modré složky světla je přibližně stejný.

Kliknutím na obrázek si jej můžete prohlédnout ve větší velikosti. Větší verze je záměrně naskenována tak, aby byly lépe vidět vzdálenější části korony. Bezprostřední okolí Slunce je silně přeexponováno. Speciálním zpracováním však lze z negativu "vytáhnout" i tuto část a podívat se na protuberance. To svědčí o fantastické kvalitě použitého filmu Fujicolor Superia 800.


Fotografováno dne 11.8.1999 v Maďarsku 2 km JJV od obce Németkér objektivem typu Maksutov - Cassegrain MTO 1000a, 10.5/1084mm na barevný negativní film Fujicolor Superia 800 za dokonalých povětrnostních podmínek expozicí 1/60 s.

Copyright (C) 1999 Miloslav Druckmüller
IMG_ID=26