Protuberance

Protuberance jsou oblaka hmoty vyvržená do velkých výšek nad viditelný sluneční "povrch" - fotosféru. Protuberance se pohybují podél siločar magnetického pole, a proto mají nápadnou smyčkovitou strukturu. Magnetické pole Slunce též způsobuje, že se mohou protuberance dlouhou dobu vznášet nad chromosférou, aniž by se do ní zpět "zřítily". Protuberance běžně dosahují výšek kolem 50 tisíc kilometrů, v extrémních případech mohou však dosahovat výšek i několika slunečních poloměrů (poloměr Slunce je 696 tisíc km). Od roku 1931, kdy francouzský optik a astronom Bernard Lyot sestrojil koronograf, lze protuberance snadno pozorovat i mimo úplné zatmění Slunce. Pro zvýšení kontrastu subtilních protuberancí na jasné denní obloze musí koronograf obsahovat úzkopásmové filtry, a proto je pohled do koronografu jednobarevný. Plnou krásu protuberancí a jejich nádhernou H-alfa červenou barvu lze však plně vychutnat jen při úplném zatmění Slunce. Nikdy nezapomenu na okamžik těsně po začátku úplného zatmění, kdy jsem poprvé bez filtru omezujícího obrovský jas Slunce mohl pohlédnout do hledáčku fotoaparátu. Barevná kombinace chladně bílé až mírně namodralé korony s nádherně červenými protuberancemi byla okouzlující. Dobře si pamatuji i obavu, zda se to vůbec dá v plné kráse vyfotografovat.

Kliknutím na obraz si můžete prohlédnout jeho větší verzi.

Snímek byl exponován tak, aby se co nejlépe zobrazily protuberance. Korona, zvláště pak její vzdálenější části, jsou podexponovány. Složením se snímky, které byly exponovány delšími časy, lze však tento nedostatek odstranit a získat snímek, který zobrazuje protuberance i koronu současně a je velmi blízký pohledu do dalekohledu při zatmění.


Fotografováno dne 11.8.1999 v Maďarsku 2 km JJV od obce Németkér objektivem typu Maksutov - Cassegrain MTO 1000a, 10.5/1084mm na barevný negativní film Fujicolor Superia 800 za dokonalých povětrnostních podmínek expozicí 1/500 s.

Copyright (C) 1999 Miloslav Druckmüller
IMG_ID=4