Fotosféra je poněkud nepřesně nazývána slunečním povrchem. Ve skutečnosti Slunce
žádný pevný povrch nemá. Fotosféra je pouze vrstva, která vyzařuje do prostoru
převážnou část viditelného záření.
Vrstva nacházející se pod ní je totiž "neprůhledná"
a přenos energie se v ní děje konvekcí (tj. vzestupnými a sestupnými proudy). Fotosféra
je velice tenká, asi jen 300 km. Má bílou barvu, neboť lidské oko ji chápe jako
standardní zdroj světla a je právě na světlo fotosféry "zkalibrováno". Fotosféra
má při detailním pohledu zrnitou strukturu - je pokryta tzv. granulací. Jednotlivé
granule jsou vrcholky výstupných konvektivních proudů. Ve sluneční fotosféře se
vyskytují často
sluneční skvrny. Četnost výskytu
slunečních skvrn se periodicky mění s
periodou
asi 11 let. Sluneční skvrny souvisí s magnetickým polem Slunce.
Magnetické pole ve skvrnách je velmi intenzivní. Jeho intenzita je obvykle více
než tisíckrát větší než intenzita zemského magnetického pole. Teplota skvrny je
nižší než teplota okolní fotosféry. Zatímco teplota fotosféry je asi 5800 K,
teplota ve skvrnách je jen asi 4000 K. Barva skvrn je červená, ale jejich záření
je o tolik slabší než záření okolní fotosféry, že se jeví jako černá. Střed
skvrny je nejtmavší a nazývá se umbra. Okraje - penumbra jsou méně tmavé a jeví
vláknitou strukturu magnetických siločar. Sluneční skvrny se většinou vyskytují
ve dvojici s opačnou polaritou magnetického pole. Skvrny bývají obklopeny
jasnějšími oblastmi, tzv. fakulovými poli. Tato pole jsou nejlépe viditelná
u okraje slunečního disku. Na snímku, krerý jsem pořídil objektivem typu Maksutov -
Cassegrain za použití speciální extrémně tenké folie zeslabující viditelné záření
a přilehlou infračervenou a ultrafialovou oblast asi milionkrát si můžete
prohlédnout sluneční skvrny, fakulová pole i granulaci.