TECHNIKA VÝPOČTUV technické poznámce si nejdříve vysvětleme, jak praktickým výpočtem získáme jednotlivé hodnoty. Je to velmi prosté: Spotřeba
STOP: Úrok
STOP: ZůstatekMetodika výpočtu vyplývá z předcházejícího postupu. V podstatě celý postup výpočtu je založen na výpočtu posledního zůstatku (úplně na začátku je původní 1 milion). Od něj se odečte následující spotřeba (vznikne mezisoučet), vypočítá nový úrok a ten se přičte k poslednímu mezisoučtu a tak se stále pokračuje až do posledního roku. Různé inflační varianty nic nezmění na tom (!), že zvolená částka jeden milion korun vydrží jen deset let. Pouze se mění vývoj zůstatku v čase. K zamyšlení: Autor tohoto příkladu (Jiří Malý: Fakta o žití z úroků, Ekonom 49/97) upozorňuje na takzvanou peněžní iluzi! Ve variantě A rostou stálým tempem výdaje na spotřebu a mírně se zrychlujícím tempem klesá každoročně úrokový výnos i zůstatek. Ve variantách B a C tempo růstu výdajů na spotřebu po počátečním prudkém zvýšení v určitých časových odstupech klesá. Podobně nejprve rychle roste i úrokový výnos, po snížení inflace však již prudce klesá - ale to již v době, kdy cenová hladina je vysoká a dále, i když mírnějším tempem, roste. Tomu odpovídá i vývoj zůstatku. U varianty C dojde dokonce k tomu, že zůstatek druhý rok převýší zůstatek v prvním roce. Vysoký úrok tedy stačí profinancovat spotřebu a ještě ho část zbude. Zvýšení zůstatku vlivem úroku však činí pouhé 1 % a nestačí vykompenzovat uvažovanou 14% inflaci. Proto v dalších letech zůstatek opět klesá. Tento jev můžeme právě nazvat už vzpomínanou peněžní iluzí nebo také pastí a při snění o žití z úspor jí nesmíme podlehnout. Mnohem výrazněji se projeví u vyšších částek. |