INSTITUCIONALISMUSJiným konkrétním projevem měnících se ekonomických poměrů “nového” věku byl institucionalismus. V ekonomickém myšlení se objevil v úplném závěru minulého století, to jest v jeho 90. letech, zejména v USA. Vznikl jako reakce na změny v organizačních formách kapitálu, které byly doprovázeny růstem monopolizace ekonomiky. Představitelé institucionalismu se snažili přiblížit ekonomickou teorii hospodářské realitě. Zabývali se popisem sociálních jevů a procesů, které nazývali institucemi. Za zakladatele institucionalismu se považují T. Veblen (vnesl do učení psychologický aspekt) a J. R. Commons (nositel právního aspektu). Především americký ekonom a sociolog Thorstein Veblen kritizoval hedonistické a individualistické pojetí člověka, takzvaného homo oeconomicus, jak jej nabízela neoklasická ekonomie. Za náplň ekonomické vědy považoval zkoumání vývoje ekonomických institucí. Institucionalisté zdůrazňovali protiklad mezi institucí, kterou nazývali “industrie” a institucí, kterou nazývali “byznys”. Do industrie zahrnovali především inženýry a dělníky a do byznysu kapitalisty a manažery. Prvním šlo o maximální produktivitu práce a o maximalizaci fyzického objemu produkce, zatímco druhým o maximální zisky, dosažené buď rozvojem výroby (spoluprací s industrií), nebo zvyšováním cen. PoznámkaČasto se nečiní rozdíl mezi pojmem “instituce” a “organizace”. Instituce chápejme jako určitá pravidla hry ve společnosti, jako omezení, která regulují vzájemné mezilidské vztahy a vytváří strukturu ekonomických, politických, sociálních a dalších podnětů lidí. Typickými příklady institucí jsou: soukromé vlastnictví, trh, peníze, řeč, rodina, ale také zvyky, obyčeje, tradice, konvence a zejména morálka. Organizacemi rozumíme skupiny jednotlivců, které spojuje nějaká společná účelová funkce. Typickými příklady organizací jsou: firmy, družstva, odbory, politické strany, církve, státní úřady. Řídí se sice také určitými pravidly, samy však v uvedeném smyslu institucemi nejsou. |