SOLIDARITAEtymologicky je slovo solidarita “pokroucením” slova solidum, kterého římští právníci užívali k označení závazku dlužníků, kteří ručili každý za všechny (in solidum). Myšlenka vyslovená slovem solidarita - všichni lidé tvoří jeden celek jako “údy jednoho těla” - není nová. Ve starověku ji téměř stejnými slovy vyslovili i sv. Pavel a Marcus Aurelius. Aby ale byla ze solidarity vytvořena samostatná nauka (program lidového učení), bylo nutné vložit jí do vínku více přesnosti. Zásluhy v tomto smyslu je nutno přičíst především mysliteli jménem Léon Bourgeois. Ten má zásluhu o “zvědečtění” myšlenky solidarismu vměstnáním poněkud mlhavé myšlenky solidarity do právnické formule. Navrhl i praktický program solidarity.
Uskutečnění solidaristických myšlenek může jít dvojí cestou: buď cestou zákonodárnou (přibližuje se státnímu socialismu), nebo cestou kooperativy. Přes přízeň, které se u lidí těší slovo solidarita, vyvolaly solidaristické nauky velmi živou kritiku. Snad nejradikálněji se vyjádřil Vilfredo Pareto (o něm ještě uslyšíme): “Co chce solidarismus k ”přirozené" organizaci přidat? Příživnictví, nic jiného než příživnictví! Solidarita slouží za záminku lidem, kteří chtějí těžit z plodů práce druhých, politiků, kteří chtějí získávat přívržence na útraty poplatníků. Je to prostě nové jméno, dané jistému druhu nejškodlivějšího egoismu" a Demolins krutě dodává: “Solidaristické teorie vychovávají postupně bezmezný počet neschopných”. |