GLOBALIZACE - ODKAZ PŘÍŠTÍMU TISÍCILETÍKonec XX. století zastihl ekonomii ve znamení převratných změn, podnikových a celých hospodářských systémů, ve znamení globalizace světové ekonomiky. Poprvé v historii se lidstvo loučí s lokálními ekonomikami doplňkově obohacovanými zahraničním obchodem a začíná operovat celosvětově. Ovšem tak, jak Amerika byla zjevně objevena dávno před Kolumbem, tak i globalizace už tady byla, vzpomeňme si na templáře ve XII. a XIII. století. Odstartovali “globalizaci” států okolo Středozemního moře, států tehdejšího “celého” světa. Pro jedny je globalizace trnem v oku, pro jiné spásou. Jakkoliv se nám však nemusí samotné slovo “globalizace” líbit, je rozumné bourání bariér mezi státy přivítat a považovat ho za proces velmi prospěšný a přirozený. Nikdo na světě přece nikoho jiného nenutí zboží ze zahraničí kupovat nebo ho do zahraničí přemísťovat. To, že tak lidé činí, neznamená nic jiného, než že tak činit chtějí. Dvacáté století zažilo mnoho převratů označovaných svými strůjci za “dějinné”, počínaje Leninovou revolucí přes Hitlerovu třetí říši až po rozpad takzvaného socialistického bloku a pád SSSR. Nakonec se však vždy ukázaly být jen malými epizodami majícími především ideologický a politický než hospodářský a ekonomický charakter. Dokonce ani řízení a organizace státního podniku za socialismu a tradičního kapitalistického podniku v liberálním prostředí se příliš nelišily. Proto také mohli řadoví zaměstnanci a manažeři i po listopadu 1989 pokračovat ve většině rutinních prací a zaběhaných postupů. Teprve globalizace druhé poloviny devadesátých let začala postupně měnit vše, “na co přišla”, a trvale mění i každého z nás. První změna se týká priority významu znalostí. Pro úspěšné podnikání už nejsou klíčové peníze, technologie a lidé, těch je v současném světě nadbytek a hledají uplatnění. Hlavní jsou pracovní znalosti. Ty vytvářejí produktivitu práce a inovace. Druhou změnou je propojování podniků do řetězců a sítí. Ty vznikají nejen v dodavatelsko-odběratelských vztazích, ale i mezi konkurenty (!), a to zejména ve velmi nákladných činnostech, jakými jsou výzkum a vývoj nových produktů. Globalizace hospodářství při slábnutí úlohy regulace národních ekonomik a při neexistenci celosvětové regulace vytváří velmi nepředvídatelné turbulentní prostředí, které mění i zaběhané podnikové strategie. Budují se pružné a rychlé struktury podniků schopné včas a efektivně reagovat na jakékoli, i zcela nečekané, změny podle principu: všechno je jinak. Zásadně se mění i výrobní koncepce a systémy. Operační pojetí (montáž, spojování operací) je nahrazováno procesním - vyloučením všeho, co v podnikových činnostech nepřidává hodnotu. A takových činností či mrtvých stavů (počínaje podnikovými rekreačními zařízeními, kuchyněmi až po nadbytečné sklady, dopravu a podobně) je v tradičním podniku až 90 procent! Štíhlá výroba, štíhlé procesy, štíhlé myšlení - to je příkaz každého podnikatele, který chce ovládnout trh. Obrovská globální - celosvětová - konkurence s převahou kapacit vytváří nebývalý tlak na zvyšování produktivity práce a snižování nákladů a cen, takže zeštíhlování podniků je celosvětově existenční nutností. A to ještě není všechno. Téměř každodenně se mluví o informační revoluci. Ta se ale týká nejen informačních technologií (počítače, hardware, software a tak dále), ale i sdílení informací, takzvaného řízení otevřenými knihami. Plánování (i to socialistické, i to kapitalistické) ustupuje do pozadí. Důležitější je rychlá reakce a umění přizpůsobit se novým požadavkům. Po staletích nepřetržitě rostoucí specializace svět nyní zvyšuje produktivitu práce přeskupováním činností a znalostí. Všichni jsme se učili - nezávisle na tom, zda se jednotlivé školy hlásily k Adamu Smithovi či Karlu Marxovi -, že jedním z hlavních zdrojů růstu produktivity každé práce je a bude rostoucí specializace. Oddělením funkce výkonné od řídící se oddělili zaměstnanci (dělníci) od manažerů. Vznikaly objemné řídící pyramidy, většina útvarů bytněla a izolovala se a proces řízení se zpomaloval. Globalizace se vrací, po dvou stoletích a v novém hávu, ke kořenům, kdy řemeslník řídil a realizoval vše, od věcného a cenového jednání se zákazníkem přes navržení výrobku, zajištění materiálu a pracovní síly až po výrobu a doručení výrobku. Samozřejmě velké firmy podobně postupovat nemohou. Východisko nacházejí ve sdružování (integraci) funkcí do procesních týmů - koordinace a sdílení (znalostí, informací, prostoru i výsledků), jsou heslem dne! Ani Českou republiku nemine globalizace. Naše ekonomika navrácená v roce 1989 do přirozeného vývojového koridoru a prostředí světové ekonomiky musí dohánět dlouhé zpoždění. K dohánění je zde celých šedesát let, protože, bohužel, ani po listopadu 1989 neodstranila ekonomická transformace zaostávání za trvale se globalizujícím světem a jeho náskokem v produktivitě práce a celkové ekonomické efektivitě. Pořád se ještě ani zdaleka naše ekonomika nepodobá podobně velkým, nebo spíš malým ekonomikám, jako jsou ekonomiky Rakouska, Belgie nebo Holandska. Příkladem za všechny nechť je finanční sektor. Velikost a globalizace skutečných světových velkobank je tak rozsáhlá, že české peněžní ústavy svou velikostí, dosahem a know-how nemohou samy přežít. Kritikové globalizace v ní vidí alfu a omegu všeho zla. Za kapitálem však nestojí jenom boháči, ale i příjmově podprůměrní lidé. Uzavřou-li podnikatelé v České republice továrnu na košile, vidí škarohlídi jen tisíc propuštěných dělníků a nechtějí vidět druhou stranu mince: levnější košile v celé zemi! Ostatně globalizace na trhu potravin nás už pohltila úplně. Ceny masa, drůbeže, vidíme to všude okolo nás. Globalizace je podle kritiků proces, při kterém všichni ztrácejí. To ovšem nemůže být zjevně pravda, poněvadž kapitál, který odchází, musí vždy odcházet někam, kde je prospěšnější - a ve svých důsledcích všem. A nemylme se, všude nejsou tuneláři, svět je většinou kultivovanější. Samozřejmě, globalizace přináší s sebou i problémy, ale nestrašme se jimi, nestrašme se zbytečně liberalismem. Raději ho kultivujme, jak se to děje na celém světě. A tak se po více než 200 letech vývoje ekonomie dostáváme znovu na začátek: Ekonomie se opět a stále, díky bohu, zabývá celou řadou nejrůznějších témat souvisejících s péčí a trvalým zlepšováním podmínek života člověka na zemi. |