J. M. KEYNES. SMÍŠENÁ EKONOMIKA

Dvacáté století dostalo do vínku neoklasickou školu. Ta, na rozdíl od školy klasické, která zdůrazňovala především náklady a přehlížela poptávku, si tento nedostatek uvědomila (jiné problémy trápí podnikové účetní a ekonomy a jiné zase vlády a národohospodáře) a ve druhé polovině XIX. století nalezla způsob, jak oba prvky - poptávku a náklady - vzájemně skloubit. A tak neoklasičtí ekonomové rozdělili na počátku XX. století národohospodářskou nauku na makroekonomiku (zajímá národohospodáře a vlády) a mikroekonomiku (zajímá podnikové ekonomy). Jen pro zajímavost, dvacáté století přineslo ještě jeden nový prvek - hospodářské vědy poprvé přesáhly hranice Evropy, především Francie, Anglie a později i Německa, a rozšířily se do zámoří.

Rozdělení na makro a mikroekonomiku brzy přinutilo ekonomy znovu definovat - přesněji a moderněji - makroekonomickou teorii. Tak se zrodilo v roce 1936, trochu pozdě, snad s ohledem na válečné události, rozhodující dílo Johna Maynarda Keynese (1883-1946) Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (General Theory of Employment, Interest and Money). Keynesiánské myšlenky, mnozí hovoří dokonce o keynesiánské revoluci, pak inspirovaly celou novou generaci teoretiků i praktiků naší doby.

Hlavní myšlenkou celého Keynesova díla je následující úvaha: tržní ekonomika prodělala ve svém vývoji takové změny, že ve XX. století již nemůže úspěšně fungovat na “jen a pouze” na základě samoregulačních tržních mechanismů. Na otázku, co je příčinou nefunkčnosti samoregulačních sil v tržní ekonomice, odpovídá: nerovnováha způsobená nedostatečnou poptávkou a nestabilitou investic. Keynes byl nositelem myšlenky, podle níž vyspělá kapitalistická ekonomika - a on byl jejím stoupencem - musí pro svou stabilizaci doplnit tržní systém státním intervencionismem. Tato myšlenka je od té doby “mekkou” levicově zaměřených ekonomů a politiků.

Poučný byl v tomto smyslu celosvětový silný pokles hospodářství (recese) na konci 20. a začátku 30. let. Jeho základní příčinou, spojenou s vysokou nezaměstnaností, byla v Keynesově pojetí nedostatečná efektivní poptávka po zboží spojená s nízkými podněty k investicím (k rozmnožování bohatství - jedinců i národů). Chyba byla, podle Keynese, ve špatném chápání fungování tržní ekonomiky, protože v tržní ekonomice je podle něj odděleno nejen rozhodování o úsporách od rozhodování o investicích, ale chybí i jakýkoliv regulační mechanismus, který by obnovoval soulad úspor a investic. Keynes rovněž odmítal samočinné vyrovnávání poptávky po práci a nabídky práce na základě pružné reálné mzdy, protože tvrdil, že mzdy se mění pomaleji než ceny.

Rozhodování o úsporách je podle jeho teorie především závislé na příjmech domácností, protože úspory jsou přímo úměrné rostoucím příjmům (čím vyšší příjmy domácností, tím vyšší úspory). Úroková míra nehraje v Keynesově chápání při rozhodování podstatnější roli. Podobná situace je dnes i v České republice. Rozhodování o investicích je tedy de facto jenom záležitostí podnikatelů a je založeno pouze na očekávaném čistém výnosu v porovnání s úrokovou mírou. Motivem pro investování není zisk - běžný motiv domácností - ale akumulace bohatství jako takového (běžný motiv kapitalisty).

Hlavní proud soudobé ekonomie se rozvinul vedle vyspělé západní Evropy zejména v ekonomikách států Severní Ameriky a v Japonsku. Lepší porozumění makroekonomiky a současně její oddělení od mikroekonomiky vedlo v těchto zemích k podstatně účinnějšímu fungování smíšené ekonomiky. Smíšenou ekonomikou - dominantní formou ekonomické organizace v nekomunistických zemích ve XX. století - rozumíme takovou ekonomickou formu, ve které státy při vytváření svého ekonomického systému sice spoléhají na tržní mechanismus (cenový systém), ale současně používají nejrůznější vládní zásahy pro omezování makroekonomické nestability a tržních selhání. Jedná se tedy o jakési “umravňování” neviditelné ruky trhu.