FORMY PLÁNOVÁNÍ

Světové války přinesly řízené hospodářství. Socialismus našel v tomto systému zalíbení: v regulaci cen, platů a postupně regulace použil na celé hospodářství. Zavedl tzv. plánované hospodářství, tedy hospodářství řízené státním plánem, potažmo státní plánovací komisí, známým “plaňákem”. Proti “plánovanému hospodaření” socialismu stálo v očích jeho zastánců hanlivě “bezplánové” hospodaření kapitalistické. Ovšem podobné vysvětlení bylo a je velmi zavádějící a hodně vzdálené realitě. “Ústřední” plánování státu jako jedné veliké dílny může existovat jenom a právě v socialismu.

V kapitalismu, zcela podle zásad volného trhu, je aktivita a iniciativa v rukou každého podniku a ten své hospodářské činnosti odvíjí od požadavků odběratelů. Nákupy se pak mění nejen následkem subjektivního hodnocení spotřebitele, ale i následkem změny cen, protože se nakupuje podle relativního užitku v poměru k cenové jednotce. To ovšem neznamená, že kapitalistický podnikatel nepředvídá a neplánuje. Naopak, plánuje - a dobře!

Z hlediska národohospodářské vědy je důležitý pouze fakt, že plánování je jen formální metoda, kterou je možno uskutečňovat v jakékoliv hospodářské soustavě, ale neříká nic o pořádku v systému, pro který se má plánovat a který je teprve jeho obsahem.