VYVRCHOLENÍ A ÚPADEK KLASICKÉ ŠKOLY. ANGLICKÁ ŠKOLA.

Zatímco francouzští teoretikové byli polekáni kritikou, které se dostalo klasické škole zejména ze strany Malthuse a Ricarda a snažili se, poněkud pokrytecky, přeměnit “železné” zákony na “zlaté”, anglická škola, reprezentovaná zejména Stuartem Millem, kráčela s otevřeným hledím nerušeně “středem” a vůbec se neznepokojovala tím, zda poskytuje či neposkytuje svým chováním zbraně socialistům. Tak, jak nikdo soudný nevyčítá blesku, že zabíjí, tak ani my nevyčítáme ekonomickým zákonům jejich tvrdost, stáli na svém příznivci anglické školy. Sám Stuart Mill přiznává: klasická škola neslibuje nic dobrého těm, kteří nepožívají výhod majetných tříd (práce zabezpečuje dělníkovi pouze existenční minimum), a proto se nebránil reformám (zrušení námezdního poměru, omezení nerovnosti majetku omezením práva dědického).