OPTIMISTÉ (FRANCOUZSKÁ ŠKOLA). LIBERALISMUS.

Motto:
“Snad největším neštěstím pro liberalismus v České republice je dnes obecně přijatý dojem, že liberalismus znamená nebrat ohled na zákony a urvat, co se dá. Je to jakési vžité pokračování poučky o tom, že kdo nekrade, okrádá rodinu.”
Petr Bartoň

Odpůrci postupně definovali hlavní námitky, které měli vůči klasické škole. Ta však nezahálela a problémy řešila. V podstatě dvěma směry: francouzským a anglickým. Útokům socialismu se musela bránit především francouzská škola, protože Francie (!) byla kolébkou socialismu. Obrana byla založena na následujícím myšlenkovém pochodu: všechno zlo je dílem pesimistů, a proto je nutné vědu především očistit od pesimistických nauk Ricardových a Malthusových. Není proto překvapením, když se francouzské škole začalo říkat přesně opačně - “optimistická” škola. Optimismus francouzské školy se vyznačuje především absolutní vírou ve svobodu. Proces splynutí nauky o politické a hospodářské svobodě v jednotný směr nese od té doby (1830 až 1850) název liberalismus.

Liberalismem rozumíme systém nebo též soubor hospodářských a politických názorů - původně buržoazie (v době jejího boje s feudalismem), který požadoval účast buržoazie na vládě. Dnes jím rozumíme ekonomickou filozofii, která zdůrazňuje význam osobní svobody v ekonomických a politických záležitostech. Liberalismus tedy rozvíjí spontánní řád zakladatelů.