ZÁVĚREMSeznámili jsme se s vývojem a historií ekonomického myšlení, poznali jsme cesty, kterými se člověk ubíral a ubírá v péči o svůj život a ve snaze o jeho zlepšení. Cestu pojmenovaly a vytyčily především pojmy individualismus a liberalismus a jejich pozdější kritika vycházela především z kritiky spravedlnostní a sociální, aniž bychom podrobněji zkoumali význam pojmů “spravedlnost” a “sociální”, než z kritiky hospodářské, poněvadž ta nenašla prostě “nic evidentně lepšího”. Historie permanentně zápolila s výkladem termínů, jako jsou užitečnost, hodnota, cena, mravnost, morálka, právo, subjektivní, objektivní a řadou dalších a věda se postupně, tak jak hledala pravý význam jednotlivých pojmů, polarizovala mezi tím, co člověk chce, co se mu líbí a co ho činí subjektivně spokojeným a šťastným, a tím, co člověku obecně prospívá, aby byl živ, zdráv, vzdělaný, a co ho, krátce řečeno, činí objektivně lepším. Subjektivní užitek činí člověka šťastnějším a objektivní užitek ho činí lepším. “Subjektivně” pije a kouří, i když mu to “objektivně” škodí. V tom tkví polarizace vyjádřená protivou subjektivního individualismu a objektivního solidarismu. |