SOLIDARISTICKÁ SOUSTAVASoustava solidaristická, a to je důležité poznamenat, vznikla později, teprve až z kritiky soustavy individualistické. Jinými slovy: “něco” muselo nejdříve ležet “na stole”, aby bylo k čemu diskutovat a co kritizovat. Zakladatelé položili základy (individualismus, liberalismus), a jak už to tak bývá, našla se později spousta kritiků, kteří je kritizovali. Mnohdy jen kritizovali, aniž by sami něco pozitivního vytvořili. Pokud kritika vycházela z obecné spravedlnosti a individuálních zásluh, obvykle nakonec vyústila v kooperativu a ta, jak víme z předchozího, si sice “horko těžko”, ale přece jen udržela individualistické rysy. Kritika, která směřovala k solidarismu, však byla zásadně jiná. Vycházela z principu, podle kterého “nemá být přepych a bohatství na straně jedněch a bída a nedostatek na straně druhých”. Spravedlnost, osobní zásluhy, odpovědnost a péče o sebe sama - byť v kolektivu - vedly ke kooperativě. Solidarismus osobní zodpovědnost vyloučil a důsledný solidaristický systém dokonce svěřil veškerou péči do rukou státu (v minulosti feudála a otrokáře). |