SMÍŠENÁ EKONOMIKA

Asi nikdo nebude pochybovat o existenci velmi úzkého spojení mezi existující formou hospodářského systému a státem. Moderní státy a veřejné svazky v nich, obcemi počínaje, plní pro své občany řadu kooperativních funkcí, bez kterých “to prostě nejde”. Bezpečnost občanů, společná obrana, veřejné cesty, hřbitovy, ochrana životního prostředí, atd., atd. Starší teorie vysvětlovaly vznik státu a dobu jeho trvání jen a jen zájmem jeho občanů a vylučovaly každé jiné poslání státu. Ovšem nemusí to být vždycky pravda, ostatně máme své nedávné osobní zkušenosti a můžeme tak situaci kolem vzniku a existence státu posuzovat kvalifikovaně.

Motivaci vzniku a existence státu zájmem občanů samozřejmě obhajuje především individualistický stát. Občané pečují každý sám o sebe a sami o své vůli vytvářejí svazky - stát - určené pro vzájemnou bezpečnostní a hospodářskou výpomoc. Teprve později a postupně přejímají tyto výpomocné svazky i funkci solidaristickou a stávají se nositeli vůle společnosti (státu) jako celku a směřují k udržení života, zdraví a kultury národa. Přitom svazují silné a slabé k vzájemné pozitivní pomoci za účelem rovnoměrného vývoje národa (celku). Charakteristickým rysem podobných snah je smíšená povaha vzniklých svazků. Mají nejen prvky individualistické, ale i solidaristické, a mluvíme pak o smíšených ekonomikách.

Uveďme si příklad. Vytvoříme kooperativní družstvo pro společnou výrobu. Každý člen družstva je odměňován podle vykonané práce a výrobky společné práce musí zcela uhradit, to jest zaplatit. Kdyby však družstvo najednou žádalo po členech, aby pracovali a přispívali jen podle “svých možností”, a dávalo jim své výrobky podle jejich potřeb (bez ohledu na jejich vykonanou práci), asi by se brzy rozpadlo. Podobné společenství tedy nemůže ani vzniknout, ani se udržet, pokud jeho členové nemají pro podobné konání psychické předpoklady nebo nemají o podobné konání zájem. Mohlo by se sice udržet z cizí vůle, členům družstva nadřízené, mocí a donucením, ale tato cizí vůle by musela počítat s odporem všech nebo většiny členů. Ostatně i s tím máme své zkušenosti.

Psychickým předpokladem solidaristického svazku tedy je, že členové podobného svazku mají pro společné konání psychické předpoklady a jsou ochotni jeden pro druhého a pro celek se plně obětovat, to jest, existuje mezi nimi láska a podobné vztahy, které bývají většinou pouze v pokrevním svazku v rodině. Jenže lidé, kteří jsou v rodině ochotni se obětovat pro ostatní členy a rodinu vůbec, bývají velmi často vůči jiným lidem mimo rodinu největšími egoisty. Podobně tomu bývá v poměru členů téhož národa vůči příslušníkům jiných národů.

Stát důsledně solidaristický nemůže být tedy demokratický. Naopak, musí být autoritativní. Stát solidaristické povahy nemůže záviset na vůli svazku podřízených, ani pokud se jedná o jeho orgány, ani pokud se jedná o finanční základ. Stát musí být při tvoření svých ústředních orgánů politicky a finančně nezávislý na podřízených svazcích a musí být zakotven přímo v občanech, má-li být trvalý a schopný solidaristické spolupůsobnosti (vlastní daňové orgány pro kooperativní společné činnosti).

Hospodářské systémy se v praxi proplétají v pestré směsici nadřízeností a podřízeností a všechny problémy, které z toho vyplývají pro jejich politickou a finanční skladbu, nelze ani vyčerpat. Poznání o vlastních vztazích mezi hospodářskými systémy a formami existence státu je velmi poučné i pro pochopení dějinných návazností. Přijetí určitého hospodářského pořádku je i předzvěstí přijetí určitého politického systému a naopak. V tomto smyslu jsme dnes v naší zemi svědky i účastníky zároveň velkolepé historické přeměny.