VZTAH HOSPODÁŘSKÝCH SYSTÉMŮ A STÁTUUž jednou jsme se dotkli jednoho bolavého místa kapitalismu - syndikátních cen, syndikátů a kartelů. U nich vede výnosová snaha paradoxně k vyloučení volné soutěže. Jak k podobnému chování dochází? Podniky téhož druhu, které spolu zápasily o odbyt a odběratele, nakonec ceny ustálily tam, kde výroba i spotřeba nalezly svou rovnováhu. Při určité ceně se již podnikům nevyplácí vyrábět více, než při stabilizované ceně žádají spotřebitelé. Dohodnou-li se za této situace mezi sebou na cenách vyšších, mohou je, pokud se nebudou vzájemně podbízet, udržet. Podobné organizační formy se nazývají syndikáty nebo kartely a ceny od nich odvozené jsou cenami syndikátními, respektive kartelovými. Syndikátní cena je tak úplně jiné povahy než cena z volné soutěže. Je sice opět rovnovážná, ale její rovnováha nevzniká z volné soutěže podnikatelů, nýbrž je jednostranně diktována a udržována syndikátem. Syndikátní cena leží, nade vší pochybnost, nad (nebo i pod) rovnovážným bodem, který by vzešel z volné soutěže. Výroba odpovídající této ceně už tedy není maximální a v zájmu maximální výnosnosti podniků se tak v nich paradoxně snižuje celková produktivita práce. Podobné uvažování samozřejmě podporuje útoky marxistů a radikálních socialistů, když tvrdí: mezi diktátem syndikátů a diktátem státu není rozdíl, a je proto lepší mít stát v rukou socialistů než mít syndikát v rukou “nenasytných” kapitalistů. |