REVOLUCE V ROCE 1848

V první polovině XIX. století nauka A. Smitha dospěla v Evropě ke konečnému vítězství. Musela se však během svého vítězného tažení podrobit mnoha změnám a kritikám. Dostalo se jí jich nejen od vlastních žáků (Malthus, Ricardo), ale především od socialistů. Zejména jim, socialistům všech odstínů, kteří v rozmezí let 1830 až 1848 hlásali radikální reformy, poskytla revoluce v roce 1848 unikátní příležitost spojit čin s teorií. Po několik měsíců od února do června revolučního roku se nezdálo nic nemožné.

“Právo na práci”, “Právo sdružování” - samá hesla. Několik nadšenců se pokoušelo tato hesla realizovat. Kupodivu však skončili velmi rychle totálním nezdarem, protože se všechna uvedená hesla, postupně tvrdě podrobená zkoušce v praxi, ukázala být prázdnými a hluchými. Zloba jedněch, netrpělivost druhých a neobratnost a spěch samých podněcovatelů uvedly ponenáhlu všechny pokusy o zvrat v posměch a nenávist. Pro další osud sociálních idejí byl revoluční rok 1848 vskutku pamětihodným datem: idealistický socialismus Saint-Simonův, Fourierův a Blancův byl zdiskreditován.

Slovník politické ekonomie z roku 1852 (!) v článku O socialismu dokonce napsal: “Mluviti o něm je skoro toliko jako pronášeti řeč pohřební.” Ani v očích pozdějších socialistů nedošel socialismus lepšího ocenění. Po Marxovi byli totiž všichni jeho předchůdci zahrnuti pod opovržlivý název “utopisté” a jejich “fantaziím” byl na odiv stavěn už jen “vědecký socialismus” Marxova Kapitálu. Tedy shrnuto: všechny socialistické pokusy jeden po druhém propadly již v roce 1848.