|
||||
|
| |||
![]() |
Není tomu tak dávno, co jsem si konečně obstaral kartu MasterCard, jíž se dá platit i v zahraničí, a hrdě jsem si objednal přes Amazon.com své první CD. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se za nějaký čas opět na Amazon vrátil, a tam mne čekalo uvítání v podobě velkého nápisu: Vítejte zpět, pane Lipšanský. A pod tím: Pokud nejste pan Lipšanský, klikněte sem. Ano, cookies neboli koláčky. Jak na ně?
| |||
Jako většina jiných internetových obchodníků, nechal Amazon na mém hard disku, ve složce prohlížeče, koláček - malinkatý soubor, obsahující textový řetězec, jenž vás dokonale identifikuje, pokud se připojíte ze stejného počítače na některý server vícekrát. Amazon naštěstí patří k poctivým obchodníkům, a tak jediné nebezpečí, jež mi hrozilo z tohoto cíleně zanechaného podvržence, představovala nabídka knih a CD podle mého odhadnutého vkusu. Jenže ne každý má tak počestné úmysly.
Víme, kdo jsi
Náhle všechny doposud teoretické diskuze o internetových cookies nabyly zcela nový - osobní - obsah. Kolegyně z amerického PC WORLDu, Roberta Furgerová, si dala tu práci, a shromáždila všechna pro a proti ohledně této problematiky. A skutečně našla obojí. Dejme jí slovo:
"Nejdříve jsem se podívala na soubor cookie.txt ve složce Netscape Navigatoru (uživatelé Internet Exploreru najdou složku Cookies přímo v adresáři Windows). A našla jsem tucty zápisů z různých serverů od Amazonu přes Yahoo k první basketbalové lize (V českých podmínkách najdete spíš zápisy serverů Na vrcholu, M.I.A. apod.). Stejně jako většina uživatelů (předpokládám) jsem si nenastavila bezpečnostní pravidla svého počítače, ani v preferencích prohlížeče, aby mne tento před cookies varoval. A tak měsíc za měsícem můj "koláčkový" soubor rostl, podle toho, jak jsem navštěvovala stránky obsahující cookies.
K mému překvapení jsem našla i cookies, které pocházely ze serverů, jež jsem v životě nenavštívila, ani o nich nikdy neslyšela. Například jsem nikdy nebyla na on-line knihkupectví Barnes Noble, a přitom měli vstup v mém souboru. A co nebo kdo to jsou Focalpoint, DoubleClick nebo AdForce? To mne přimělo k tomu, abych se o cookies a společnostech, jež se umístily do souboru na mém hard disku, více poučila.
Nejprve jsem změnila v preferencích prohlížeče bezpečnostní politiku, abych příště byla před cookies varována. Vymazala jsem i obsah souboru cookies.txt v Netscape Navigatoru, a začala opět surfovat po Internetu, abych viděla, co se stane.
Snad každá stránka, již jsem navštívila, mi chtěla na hard disk umístit jeden, některé servery dokonce hned několik cookies. V mnoha případech jsem se mohla na zvolené stránky dostat, i když jsem zápis cookie odmítla. Ne vždy to však šlo bez problémů - např. na server Dell Computer jsem se prodrala až na patnáctý pokus.
Nemusíte však ani navštívit stránky nějaké společnosti, aby se vám nahrál jejich "koláček". Například výše zmíněná Barnes Noble se mi do počítače dostala ve chvíli, kdy jsem navštívila sekci Recenze knih na stránkách New York Times. Mezi všemi ostatními se nacházela i adresa www.focalink.com, která nabízí webové obchodování firmy jménem AdKnowledge.
Podobně jsem při návštěvě automobilové sekce Timesů odmítla dalšího vetřelce od společnosti Imigis, nabízející obdobné reklamní webové služby, a výlet do cestovatelského oddílu časopisu Business Week Online zplodil cookie od Trips.com, nabízející své služby cestovní kanceláře pro obchodníky. Dokonce i (americký) PC WORLD Online vám doručí koláčky od inzerentů.
Jak koláček rozdrobit?
Ačkoliv pravidla webového HyperText Transfer Protokolu (známějšího jako HTTP) nedovolují jednomu serveru předávání cookies z jiného, internetová společnost DoubleClick (www.doubleclick.net) přišla s chytrým způsobem, jak toto omezení obejít.
Na stránkách Cookie Central (www.cookiecentral.com) to vysvětluje David Whalen, tvůrce sekce FAQ, takto: "Když si nahrajete nějakou stránku, nabízející reklamní místo pro bannery, třebas AltaVistu, jsou zde právě tyto reklamní proužky, odkazující na jinou webovou stránku. Tím se váš prohlížeč připojí na DoubleClick, aby získal celou podobu této reklamy, inu, a DoubleClick vedle obrázku a textu pošle i cookie - a přitom vy jste pořád jen a jedině na AltaVistě."
Jak dokumentuje můj malý experiment, není DoubleClick jedinou firmou, která nabízí obdobné služby, využívající této skulinky. I když některé koláčky jsou časově omezené - jejich platnost vyprší na konci dne, případně při konci návštěvy serveru - jiné, zvané trvalky, okupují hard disk měsíce, někdy i roky. Podobné cookies pak mohou využívat obchodníci k vaší identifikaci a určení vašich zájmů - jako například Amazon.com, jenž mi tak umožňuje mé vlastní zákaznické stránky a objednávku na jedno kliknutí (one-click ordering).
Jiné koláčky mohou však být použity pro úplně jiné formy sledování zákazníků. Nedělejme si iluze. Oceňuji výhody podobného jednoznačného určení zákazníka, pokud si přeji dostávat informace o nabídce obchodníka a sama mu dávám informace o sobě, aby náš vzájemný kontakt byl co nejprogresivnější.
Na druhou stranu mne štve, když mne koláčky některých společností sledují, aniž bych s nimi měla co do činění, nakupovala u nich či o nich vůbec věděla - a to, jako by samozřejmě, aniž by mi dali vědět nebo mne požádali o souhlas. Připomíná mi to způsoby loupežníků číhajících v křoví, a sledujících mé cesty po Internetu pomocí koláčků, aby tak o mně získali co největší množství informací pomocí bannerů. A už vůbec nesnáším podnikání třetích stran, shromažďujících informace z mnoha serverů, aby si vytvořily můj specifický nákupnický profil.
Proto se přikláním k dlouhodobému řešení problému nevyžádaných koláčků: používejte protikoláčkový software. Existuje spousta programů dle vašeho výběru (o některých jsme informovali v minulém čísle českého vydání PC WORLDu). Sama jsem si vybrala Cookie Pal, jednoduše použitelný filtrovací sharewarový prográmek, využitelný jak v Netscape Navigatoru, tak v Internet Exploreru. Cookie Pal také po určité období vede seznam cookies, roztříděných podle datumu, počtu přijmutých či odmítnutých "koláčků", a také nabízí soupis internetových adres a mohu si zvolit funkci, že vždy - nebo nikdy - od nich přijmu cookies.
Vždy, když jsem navštívila nějakou novou stránku, software mne upozornil na požadavek přijmutí koláčku. Stejně tak jako samotný prohlížeč, nabídl mi i Cookie Pal možnost jej akceptovat, případně odmítnout, navíc mi však také dovolil přidat stránku do seznamu a zapsat moji volbu - a tím při příští návštěvě zamezit další dotazování.
Myslíte, že mne baví přidávat neustále nové a nové volby ohledně cookies do mého stále delšího seznamu? Ani nápad. Ale je to jediná možnost a cena za pocit bezpečného brouzdání po Internetu."
Jak vypéci koláčky
Chcete vědět, jak se dostat koláčkům na kůži (tedy spíše na kůrku)? Těchto pár tipů pro začátek by vám mohlo pomoci:
1. Nastavte v prohlížeči bezpečnostní pravidla tak, aby vás před přijetím cookies varoval. V Netscape Navigatoru tak uděláte kliknutím na složky Edit-Preferences-Advanced a zadáte svoji volbu. V Internet Exploreru pak Zobrazit-Možnosti-Upřesnit.
2. Vzdělávejte se. Jedním z nejlepších zdrojů, pokud pravda ovládáte angličtinu, je Cookie Central (www.cookiecentral.com), který nabízí informace o tom, jak cookies fungují, provede vás krok za krokem možností, jak si přečíst soubory s cookies na hard disku, a pokud budete potřebiovat další informace, jsou zde výtečně zpracované Nejčastější dotazy.
3. Vybírejte si informace, které o sobě poskytnete. Samotné cookies lidi nesledují, pouze odkazují na server, kde se v nějaké databázi informace shromažďují. Sdělte pouze nezbytné informace, a pouze tam, kam brousíte nejčastěji.
PC WORLD 12/98 |