02   >   jak   >   Internet guru - Vše, co jste chtěli vědět o Internetu...
 

Autor: Jan Čáp <internet@guru.cz>


A vaše internetová bezpečnost?
Bezpečnostní rizika uživatele sítě Internet
Když se před několika lety mluvilo o zabezpečení dat uložených ve vašem osobním počítači, šlo především o to, aby k nim nezískal přístup někdo, kdo by eventuálně měl příležitost s ním přímo manipulovat, či na něm (vzhledem k nedostatku "drahocenných" přístrojů či přirozenému režimu pracoviště) pracoval spolu s vámi. S příchodem lokálních sítí se tento okruh lidí sice rozšířil, ale v zásadě nepřesahoval hranice jednoho pracoviště či organizace. S rozvojem Internetu, který ve své podstatě znamená velice masivní propojování počítačů do jediné celosvětové sítě, se však otázky bezpečnosti značně rozšířily. K vašemu počítači může teoreticky přistupovat kdokoliv z několika desítek milionů uživatelů sítě, a to bez ohledu na to, kde na světě se nachází. Také vy sami aktivně odesíláte údaje s různým stupněm důvěrnosti a důležitosti po této celosvětové síti, aniž byste věděli, kudy přesně poputují a kdo všechno by k nim mohl cestou získat přístup.
K výše uvedeným otázkám často zaujímají začínající uživatelé Internetu jeden ze dvou krajních přístupů: buďto označí Internet za nebezpečné anarchistické prostředí, které nelze k seriózní práci využívat, nebo jakákoliv bezpečnostní rizika zcela ignorují a prakticky vůbec se o ně nezajímají. Protože stejně jako v každodenním životě, je pravda někde uprostřed, pokusím se vás v následujícím článku seznámit z hlavními otázkami internetové bezpečnosti pokud možno tak, abyste si mohli sami udělat základní představu o tom, do jaké míry by pro vás bylo vhodné se vlastní bezpečností při práci v síti zabývat.
Heslo
respektive autentizace přístupu uživatele pomocí jména a hesla je u mnoha běžných internetových služeb základním klíčem k jejich využívání pomocí přístupového hesla se můžete připojit k uzlu poskytovatele, přes heslo vám poštovní server umožní vyzvednout si svoji poštu, pod heslem se připojujete přes FTP či FrontPage Extensions při aktualizaci svých webstránek atd. Pro samotné používání hesel a jejich tvorbu je proto důležité dodržovat určitá pravidla, aby se předešlo možnosti jejich snadného odhalení či vyzrazení, z nichž ta základní najdete v článku "10 tipů pro používání hesel" v rubrice Internet FAQ.
Kromě nich bych zde chtěl zdůraznit jednu důležitou věc přístupové heslo k jakékoliv službě je vždy navýsost privátní záležitostí uživatele/zákazníka. Je v pořádku, že při zavedení vašeho účtu vám sice poskytovatel služby přidělí nějaké heslo, protože nějaké budete pro první přihlášení (připojení) zajisté potřebovat, ale od tohoto okamžiku je jeho podoba čistě vaší záležitostí. Poskytovatel by vám každopádně měl umožnit vaše heslo kdykoliv změnit, a to přímo a bez jeho účasti (např. přes speciální WWW rozhraní příslušného serveru), a vaším bytostným zájmem je heslo měnit tak, aby platilo takové, které zná co nejužší okruh kompetentních osob.
Pokud se při požadavku na možnost změny hesla setkáte s neochotou či dokonce výmluvami typu "to nejde tak jednoduše", raději jděte o dům dál. Nemusí to sice ještě znamenat, že jste narazili na elektronického gaunera, ale i technická nedokonalost poskytovaných služeb, kterou to také může předznamenávat, není zrovna záviděníhodnou předností.
Spojení se serverem
S problémem možného vyzrazení vašeho hesla úzce souvisí samotná technická realizace spojení s příslušným serverem. Internet totiž vznikal jako armádní a později akademická síť v prvním případě se příliš nepočítalo s v podstatě veřejným přístupem a ve druhém nebylo co tajit (vědci se o své poznatky zpravidla dělí dobrovolně už v zájmu své práce). Výsledkem toho je, že většina standardně používaných aplikací/protokolů (Telnet pro vzdálený terminálový přístup, POPx pro vyzvedávání pošty či FTP pro kopírování souborů) přenáší po síti veškerá data v otevřené podobě, pouze za účelem přenosu nasekaná a obalená odpovídající hlavičkou paketu. To se týká jak přenášených, tak provozních dat včetně přihlašovacího jména a hesla.
Když k tomu přidáme, že v naprosté většině případů je (poštovní či WWW) server, s nímž komunikujete, někde úplně jinde a že po trase procházejí tyto pakety přes mnoho různých počítačů, je evidentní, že z technického hlediska existuje bezpočet příležitostí, jak se k těmto datům tedy vašemu přihlašovacímu jménu a heslu dostat.
Navíc bývají součástí přenosové cesty lokální sítě jednotlivých uzlů Internetu, které zpravidla používají sdílené přenosové médium (typickým zástupcem je standardní koaxiální kabel pro Ethernet). Základní vlastností takového média je fakt, že v okamžiku, kdy pomocí něj komunikují dva počítače, mohou přenášená data číst i všechny ostatní počítače v síti. To okruh možných vyzvědačů rozšiřuje z uživatelů několika až několika desítek (většinou specializovaných) počítačů, zajišťujících samotný přenos vašich dat, na stovky a možná tisíce uživatelů stanic a správců serverů připojených do lokálních sítí, jimiž vaše data na své cestě putují.
Technika získávání informací pomocí monitoringu provozu v síti, označovaná jako "packet sniffing" (doslova očichávání paketů, ale existují i další, technicky odlišné metody monitorování), je značně propracovaná a pro jakoukoliv platformu existuje množství utilit, které tuto činnost automatizují. Pokud má zvěd přístup k tomu správnému počítači, stačí když si vybere, čí komunikaci (rozuměj z jakého počítače) bude sledovat a zda ho zajímají přístupy k e-mailu či FTP. Program se pak postará o vše sám a na konci období sledování vyprodukuje seznam jmen a hesel, která se mu podařila odchytit.
Chcete-li si být jisti, že k něčemu podobnému nemůže dojít (tedy že např. váš správce sítě či kolega z vedlejší kanceláře si nemůže prohlížet vaši poštu, nebo vám měnit webstránky), používejte pouze šifrovanou komunikaci se serverem. Pro její technické zabezpečení existují různé standardy, z nichž nejrozšířenější jsou v prostředí UNIXu protokol SSH (Secure SHell, který původně vznikl jako šifrovaná verze Telentu) a na PC protokol SSL (Secure Sockets Layer, navržený firmou Netscape). Jejich uplatnění v praxi záleží jednak na dostupnosti klientské aplikace s implementací příslušného standardu, jednak na podpoře odpovídajícího protokolu na straně serveru. Splnění první podmínky je pro Telent a e-mail poměrně snadné v sharewarových kolekcích lze nalézt hned několik emulátorů terminálu s podporou SSH, a komunikaci přes SSL podporuje většina moderních programů pro práci s elektronickou poštou; poněkud horší je situace u FTP, kde je při striktních požadavcích na bezpečnost mnohdy snazší přenášet data přes terminálovou relaci, zabezpečenou pomocí SSH. Druhá podmínka záleží na poskytovateli služby a svědčí o jeho kvalitách. U seriózní firmy by mělo být samozřejmostí, nebo by alespoň nemělo činit nepřekonatelné problémy, příslušnou podporu nainstalovat na požádání.
Bezpečný Web
Obdobná situace jako při vzdáleném přístupu k počítači či poštovní schránce nastává i při vyplňování a odesílání formulářů přes WWW. Zde máte možnost rovněž využít už zmíněného standardu SSL (Secure Sockets Layer), respektive protokolu HTTPS (HyperText Transport Protocol, Secure verze protokolu HTTP, zabezpečená prostřednictvím SSL; adresa/URL stránek, které komunikují přes SSL pak začíná https://). Jejím použitím můžete vyřešit zabezpečení dat po cestě, nikoliv však další problém, jímž je zaručená identifikace partnera, s jehož serverem komunikujete.
Proč? Inu, protože vaším partnerem např. při nákupu zboží, není konkrétní osoba za pultem konkrétního, více či méně známého obchodu, ale pouze počítač kdesi v síti, jehož prostřednictvím se lze mimořádně snadno (rozhodně snadněji než v reálném světě) vydávat za někoho úplně jiného. Většina systémů bezpečné komunikace má proto implementován mechanismus ověřování totožnosti prostřednictvím nezávislé třetí osoby certifikační autority. Ta, zjednodušeně řečeno, prolustruje rozuměno podle úředních dokladů ověří totožnost osoby, která o to požádá, a vydá jí speciální klíč, jehož prostřednictvím si může tyto informace zaručeně ověřit kdokoliv, kdo o šifrovanou komunikaci se serverem dané osoby požádá.
Když se rozhodnete na Internetu nakupovat, dojde záhy také na placení. Aby samotný proces platby nekomplikoval transakci natolik, že dojde ke ztrátě hlavní výhody nakupování on-line, jeho pohodlnosti a rychlosti, musí být také pokud možno on-line. Jedinou slušně operativní variantou, která doznala navíc slušného rozšíření ještě před boomem elektronického obchodu, je úhrada objednaného zboží prostřednictvím platebních karet. Kromě rizika zneužití údajů třetí osobou, kterému lze zabránit kvalitním šifrováním přenášených dat (viz výše), existuje ještě riziko jejich zneužití neseriózním obchodníkem (podle čísla karty může inkasovat omezené částky kterýkoliv obchodník, který na to má smlouvu se svou bankou).
Tuto variantu řeší systémy přímé elektronické autorizace jednotlivých transakcí, jež probíhají přes centrální server banky, a obchodník v takovém případě vůbec nedostane číslo vaší karty do ruky (on-line placení je pak bezpečnější než platba v obchodě či restauraci). Jedním z perspektivních systémů tohoto typu, jehož pilotní projekt běží i v ČR, je SET (Secure Electronic Transaction ověřovací systém a komunikační protokol, vyvinutý společnostmi MasterCard a Visa).
Pokud nechcete čekat na masové rozšíření SETu a ani se při nákupech omezovat na pár známých, zaručeně seriózních obchodů, připadá v úvahu ještě novinka posledního roku e-banking. Pokud totiž máte po Internetu on-line přístup k vašemu bankovnímu účtu (ať již v čistě internetové bance u nás Expandia, nebo v klasické bance nabízející tuto službu), můžete vybrané zboží zaplatit převodem přímo ze serveru obchodu, a on už se o provedení úhrady se serverem banky na základě vašich (bezpečnostním systémem banky ověřených) pokynů dohodne sám.
Listovní tajemství
Doposud jsme se zabývali pouze přenosem dat mezi vaším počítačem a příslušným serverem. V případě elektronické pošty to však nestačí. Poštu totiž odesíláte na "nejbližší" poštovní server vašeho poskytovatele, který se postará o doručení zásilky do schránky adresáta prostřednictvím jednoho nebo více dalších poštovních serverů.
Ochránit samotný obsah zprávy je pak možné dvěma způsoby, nebo jejich kombinací. Je to zašifrování jejího obsahu buďto symetrickou, nebo nesymetrickou šifrou (obojí má své výhody i nevýhody podrobnosti viz některá ze stránek o PGP a šifrování, uvedených ve vloženém článku) a využití tzv. "steganografie".
Steganografie (pojmenovaná složením řeckého steganos (skrytý, tajný) a graphy (písmo, nákres) je metoda utajení, která se snaží zamaskovat utajované sdělení tak, aby náhodný příjemce vůbec nepoznal, že zpráva příslušné informace vůbec obsahuje tedy něco jako tajný vzkaz neviditelným písmem. Technická realizace spočívá v zakódování textu zprávy do souboru binárních, nejčastěji multimediálních dat např.obrázku, zvukového záznamu, videosekvence apod., tak aby na první pohled nebylo nic patrné. Příjemce, který ví, že soubor obsahuje skrytou zprávu, ji pak může extrahovat pomocí speciálního programu.
Hlavním důvodem vzniku steganografie byla potřeba důvěrné komunikace u uživatelů, kteří mají přístup pouze k nešifrované poště (např. na pracovišti, kde je zaměstnavatelem zakázáno používání šifrovaných zpráv, nebo to dokonce nedovolují zákony konkrétní země), ale nikdy nevíte, kdy se může hodit i vám.
Internet a viry
Pokud používáte Internet delší dobu, tak jste určitě obdrželi nejeden varovný e-mail ve stylu: "POZOR! Důležité! Zprávy s předmětem XXXX obsahují zákeřný virus, který smaže veškerá data na vašem počítači! Takovou zprávu nečtěte, ale ve vlastním zájmu okamžitě smažte! Tento dopis ihned rozešlete všem vašim partnerům jako varování před hrozícím nebezpečím!"
Po technické stránce není popisovaný způsob nakažení virem možný a jeho původní odesilatel by vlastně měl být stíhán pro šíření poplašné zprávy. Přesto se vždy najde dostatek dobrovolných "spolupachatelů", kteří takové varování šíří do omrzení dál, takže jej ti aktivnější z nás mnohdy obdrží nezávisle z několika stran. Nezbývá než zopakovat, že jakýkoliv počítačový virus je část programu schopná replikovat sama sebe, a nemůže se v žádném případě aktivovat bez spuštění hostitelského programu tedy nikoliv pouhým přečtením textu zprávy došlé e-mailem.
Možnost nakažení virem "z Internetu" však samozřejmě existuje je však stejná jako při jakékoliv jiné činnosti, při níž si s jinými uživateli předáváte programové soubory byť jen textové dokumenty ve formátu editoru umožňujícího makroprogramování (např., ale nejen MS Word). Pokud vám tedy přijde zpráva uložená ve wordovském formátu jako příloha (připojený soubor) e-mailové zprávy, můžete dojít k rozšíření makroviru, ale až v okamžiku, kdy takový dokument otevřete ve Wordu bez předchozí kontroly stejně jako když získáte (jedno zda z Internetu, či od kamaráda) novou hru či sharewarovou utilitu, a aniž ji zkontrolujete na přítomnosti viru, nedočkavě ji spustíte.
Důsledná prevence výskytu počítačových virů tedy jednoznačně nesouvisí s využíváním Internetu, ale vždy a všude stojí a padá s ověřováním důvěryhodnosti zdrojů, od nichž přebíráte programy či datové soubory, jež mohou programový kód obsahovat, a v důsledné kontrole a sledování případných projevů činnosti virů tak, aby případná nákaza byla co nejdříve odhalena.
I vy jste v síti vidět
Asi jste se již někdy alespoň doslechli o útoku hackerů na ten či onen populární WWW server. Možná si také říkáte, že pokud nebudete provozovat vlastní server, respektive dokud se nestane natolik populární, aby se jeho pokoření stalo pro hackery zajímavé z prestižních důvodů, přímo se vás to netýká. To ale není tak docela pravda. Jistě se na váš počítač v kanceláři nevrhne nějaké hackerské eso, ale klidně se může stát cílem kanadského žertíku ať již někoho z vašich známých, či nějakého náhodného hackera začátečníka.
Váš počítač připojený do Internetu je totiž také z Internetu vidět, a i když nemá jméno (ať již vůbec, nebo zdaleka ne tak populární jako třeba www.nasa.gov), zcela jistě má konkrétní číselnou adresu, podle níž mu servery, které navštívíte, vracejí vámi požadovaná data. Jinými slovy, s vaším počítačem lze komunikovat úplně stejně jako s kterýmkoliv jiným serverem záleží pouze na tom, zda někdo, kdo o to má zájem, zná jeho přesnou adresu a co mu na svém počítači umožníte provádět vy sami.
Popisování všech možných rizik by vydalo na samostatný článek, ale jen namátkou:
lpokud máte ve Windows 9x zapnuté sdílení disků bez ochrany heslem prostřednictvím protokolu TCP/IP, může se po nich procházet kdokoliv, kdo zná adresu vašeho počítače (kterou mohl získat např. z chat serveru, na němž jste si právě popovídali s kamarádem z Košic).
lmáte-li na svém počítači nějaký osobní WWW server, třeba jen kvůli ladění návrhu vašich stránek, zkontrolujte si, zda nemáte zapnutý přístup k obsahu adresářů, či dokonce jako disk WWW serveru nefiguruje váš disk C:. Pokud tomu tak není, ještě nemáte vyhráno, protože některé servery mohou obsahovat chyby, jež umožní přístup na vaše disky, aniž by bylo cokoliv podobného nastaveno a není od věci prohledat archivy příbuzných news, zda ten váš server nějakou takovou chybou oplýval a zda je k dispozici její oprava (patch záplata).
lpokud někoho (třeba v již zmiňovaném chatu) namíchnete, mohl by se vám pomstít útokem typu DoS (Denial of Service odepření služby). DoS je metoda útoku, kdy se využívá chyb v systémových programech (např. podpoře síťové komunikace) k částečnému ochromení či úplnému "umrtvení" či zresetování napadeného počítače. Pokud v té chvíli nemáte zrovna čerstvě uložené rozpracované dokumenty, máte stejnou smůlu jako když dojde k nečekanému výpadku dodávky elektřiny.
Nejúčinnější ochranou proti útokům zvenčí (pokud samozřejmě pomineme úplné odpojení) je sledování zpráv o bezpečnostních slabinách operačního systému, který používáte (pokud pracujete ve větší firmě, je to typická náplň práce vašeho správce sítě) a co nejrychlejší získání a instalace jejich oprav s časem od zveřejnění chyby totiž silně roste počet vtipálků, kteří se o ní dozvědí, a mohli by ji zkusit proti vám využít.
Druhou, neméně důležitou součástí ochranných opatření je maximální využívání funkcí pro protokolování síťového provozu do ztv. log-souborů, z nichž může odborník v mnohých případech zjistit adresu počítače pachatele, a následně jednak zakázat přístup z této adresy do vaší sítě (pokud máte firewall či proxy-server s funkcemi firewallu), a případně si i stěžovat na tuto činnost jeho poskytovateli připojení.
Čeho se (až tolik) nebát?
Aby slabší povahy nezdvihly na konci článku oči v sloup a náměsíčně neodkráčely, mumlaje cosi o jakési Sodomě, pokusím se uvést několik příkladů, kdy není nutné se strachovat:
lpři solidně zašifrované komunikaci s důvěryhodným partnerem
lpokud pro běžné úkony (vyzvednutí pošty, kopírování souboru přes FTP) používáte systémy se zabezpečeným přenosem dat mezi vámi a serverem, které zabraňují vyzrazení vašich hesel
lcookies, čili záznamů, které si mnohé servery dělají do pracovního souboru vašeho prohlížeče zpravidla jim stejně nikdo jiný než autor příslušného serveru nerozumí, a není bez nich možné realizovat spoustu užitečných funkcí
lJavaScriptu a Java apletů na WWW stránkách, protože definice tohoto jazyka je právě kvůli bezpečnosti záměrně omezena v oblastech, které by bylo možné zneužít. Pokud to jde, jedná se vždy o díru v konkrétní implementaci, jež může být kdekoliv.
A nezapomeňte k útoku či špionáži je potřeba jak přístup k tomu správnému počítači, tak značné odborné znalosti a především motivace tedy znalost možné oběti či kořisti. Pokud tedy nejste mezinárodním tajným agentem, po němž pasou hned tři kontrarozvědky najednou, můžete se stát obětí spíše kamará-da správce než kohokoliv jiného. Velikost Internetu co do počtu uživatelů tady totiž hraje více pro vás vždyť proč by měl někdo, kdo vás vůbec nezná, útočit zrovna na vás.

On Net
Vyplatí se pevná linka?
Pár námětů k zamyšlení nad přednostmi připojení pevnou linkou
Máme za sebou začátek roku, na nějž se většina z nás asi nedívá těmi nejrůžovějšími brýlemi. Pro uživatele Internetu začal nechvalně proslulým zdražením místních telefonních hovorů o 62,5 %. Navrhovaný (v době psaní tohoto článku zatím prakticky nerealizovaný) tarif Internet 99 není pro seriózní aktivní využívání sítě skutečnou výhrou, protože v nejfrekventovanější (pracovní) době znamená zdražení také. Za hodinu, strávenou v síti po modemu, tak zaplatíme přes den 78 Kč (standardní tarif), nebo něco přes 52 Kč (tarif Internet 99 záleží jak se při vašem charakteru provozu promítne impuls "navíc" za sestavení spojení).
Jak ve srovnání s (internetově) vyspělým světem, tak pro ne zrovna nejbohatší kapsu domorodce, se jedná o částky značně vysoké, a je tudíž namístě hledat nějaké výhodnější řešení. Pro každého, kdo aktivně využívá Internet jako jeden z hlavních pracovních nástrojů (ať již v obchodě nebo konkrétním oboru), se jím může stát klasická pevná linka. Zkusme se proto podrobněji podívat na jednotlivé aspekty tohoto typu připojení.
Bonus, který nejde vyčíslit
Než se pustíme do strohého vypočítávání skutečných nákladů na připojení či stažení určitého objemu dat ze sítě, je namístě shrnout výhody, které s sebou přináší pevná linka jako taková. Jejich přímý ekonomický dopad se dá jen velmi těžko vyjádřit, ale rozhodně není zanedbatelný konečně posuďte sami:
a) připojení 24 h denně to sice zní jako otřepaná fráze, ale skrývá to v sobě velký rozdíl ve stylu práce s Internetem. Protože váš počítač je (z podstaty připojení) neustále on-line, nemusíte hlídat čas strávený v síti nebo se snažit jej co nejvíce využít stahováním a čtením spousty zdrojů najednou. Naopak můžete práci kdykoliv bez problémů přerušit a za libovolně dlouho pokračovat ze stejného stavu, v jakém jste skončili, a samozřejmě odpadá i problém s dovoláním se na modem poskytovatele, kde je obsazeno sice výjimečně, ale podle Murphyho zákonů právě ve chvíli, kdy spojení potřebujete velice akutně. Pokud potřebujete stáhnout větší objem dat (např. instalační sadu většího softwarového balíku) není nic snazšího, než spustit stahování (download) před odchodem z práce do rána se i na nejpomalejší asynchronní lince (19,2 Kb/s) podaří stáhnout desítky MB.
Základní komunikační prostředek Internetu elektronická pošta, se stává podstatně efektivnější, protože zásilka nečeká, až se připojíte a vyzvednete obsah schránky, ale "chodí" přímo na váš počítač s odezvou (v tuzemsku) řádu jednotek minut. V mnoha případech tak může být e-mail náhradou telefonu nebo faxu, a to dokonce efektivnější, protože nečekáte, až a zda to někdo zvedne či vás přepojí, nikoho nevytrhujete a nejste vytrhováni z práce zvonícím tyranem, atd. Pro přímou komunikaci lze samozřejmě využít mnoho dalších prostředků od chatu přes ICQ až po IP telefonování a videokonference, a všude platí výhoda, že když se váš partner odmlčí, nestojí vás to žádné "impulsy navíc".
b) připojení celé sítě plnohodnotné připojení pevnou linkou, tedy přímé propojení lokální sítě uživatele s internetovým uzlem poskytovatele, s sebou přináší výhody především technicko-organizačního charakteru. Protože připojením vlastně vzniká další uzel Intenetu přímo na vašem pracovišti, můžete ve vlastní režii provozovat mnohé služby, které jsou při připojení přes modem doménou poskytovatele, a ten si je nechá pochopitelně zaplatit. Patří sem především provoz vlastního poštovního serveru, což vám umožní vytvářet libovolný počet neomezeně velkých schránek (limitem je pouze váš hardware), libovolně je konfigurovat (přesměrování, více jmen pro jednu schránku tzv. aliasing, automatické odpovídání, atd.) a provozovat vlastní elektronické konference.
Teoreticky můžete také provozovat (co do počtu a kapacity) neomezeně rozsáhlý park serverů pro další služby především pro WWW prezentace. Ty ale v případě, že je navštěvuje větší počet čtenářů (kvůli tomu je koneckonců děláte) a dochází k současným přístupům z mnoha míst, generují velkou přenosovou zátěž. To pak slabší linku brzy přetíží a servery se stanou velmi těžko dostupné. V takovém případě je vhodné přesunout konkrétní server na páteřní síť některého z poskytovatelů připojení.
Další výhodou připojení celé sítě je možnost sdílení již jednou stažených dat (např. webstránek odborného časopisu) uživateli všech počítačů v síti pomocí vyrovnávací paměti na serveru tzv. proxy-cache. Ta zajistí, že jednou stažený obsah stránky je uchován, a při dalším požadavku od jiného uživatele je zaslán již pouze v rámci rychlé lokální sítě. Lze sice namítnout, že toto je možné i při připojení sítě přes modem, ale vzhledem k "šetření impulsů" to má podstatně menší efekt než na pevné lince.
Kolik a za co?
I přes výše popsané výhody zůstává nejdůležitější otázkou ekonomická rentabilita. Vzhledem k neustálému poklesu cen pevných linek a růstu telefonních poplatků se odpověď i na tuto otázku stává poměrně jednoznačnou. Při ceně za hodinu připojení rychlostí 33,6 Kb/s (nedělejme si příliš velké iluze s 56k modemy v kombinaci s tuzemskými linkami a značně vysokými náklady na dovybavení menších uzlů) okolo 54 Kč na telefonních poplatcích a měsíčních platbách za asynchronní pevné linky od cca 1 500 až 2 500 s limitem přenosu a 6-8 tisíc při neomezených přenosech dat se pevná linka vyplatí již při dvou, respektive šesti hodinách připojení v pracovní dny, přičemž veškeré výhody popsané v předchozím odstavci máte navíc v podstatě zdarma.
Zavedení pevné linky, byť minimální kapacity a s limitem přenosu dat v ceně, stojí podle mého názoru za to, už kvůli výše popisovaným výhodám. Případného poplatku za přenesené MB nad limit se při bližším pohledu není třeba obávat, protože je z principu výhodnější, než poplatek za čas strávený v síti po telefonu platíte totiž skutečně přenesená data a nikoliv čas, v němž byste je snad mohli přenést. Při průměrné kvalitě modemového spojení a běžném provozu převážně z českých serverů totiž stojí 1 MB na telefonních poplatcích něco mezi 7 a 15 Kč v závislosti na dosahovaném vytížení linky, přičemž spodní hodnota předpokládá vytížení blízké teoretickému maximu.
Synchronní pevné linky s kapacitou od 64 Kb/s jsou sice o poznání nákladnější, ale také (už z principu přenosu dat) výkonnější. Pokud budeme vycházet ze stejných minimálních požadavků na komfort práce jednoho uživatele, lze na jednu asynchronní linku 33,6 Kb/s připojit 3-4, kdežto na linku 64 Kb/s 12 až 18 současně pracujících uživatelů. Obecně lze říci, že je vhodnější připojit stejný počet uživatelů jednou silnější linkou než po skupinách více slabšími, takže tam, kde to místní poměry dovolují, je vhodné uvažovat např. o agregovaném připojení více firem. Každý z účastníků tak totiž při stejných nebo dokonce nižších nákladech na realizaci i provoz připojení získá vyšší komfort, spočívající především v daleko větším špičkovém přenosovém výkonu jinak řečeno, pokud stahujete 1 MB v okamžiku, kdy zrovna nestahuje nikdo jiný, můžete jej stáhnout za polovinu času a méně, než kdybyste měli vlastní slabší připojení za srovnatelné peníze.
Při úvahách o výhodnosti pevné linky stojí za to vzít v úvahu i nepřímé efekty, z nichž bych chtěl zdůraznit především dva: za prvé, zavedením pevné linky se stane Internet přístupnějším pro všechny členy vašeho pracovního týmu, což je bude motivovat k jeho zvládnutí a lepšímu využívání, a přinese profit především v následujících letech, kdy bude komunikace prostřednictvím sítě nezbytností, a za druhé, při srovnatelných nákladech zaplatíte většinu do kapsy poskytovatele, který přenáší data z vašeho města do zbytku světa, a valnou část zisku reinvestuje do zkvalitnění sítě a nikoliv do kapsy monopolního telefonního operátora, jenž nás o svých zájmech a způsobu hospodaření přesvědčuje denně a není proto třeba dalšího komentáře.
Do ekonomických úvah samozřejmě patří také náklady na realizaci tzv. "poslední míle" připojení, tedy komunikační trasy z budovy, kde je uzel poskytovatele, do sídla jeho zákazníka. Tady je mnoho různých možností (hlavní jsme rozebírali již v minulém pokračování této rubriky), a záleží především na místních podmínkách.
Obecně lze říci, že náklady velmi vzrůstají se vzdáleností od uzlu poskytovatele, tedy typicky od města, které je centrem UTO (Uzlový Telefonní Obvod). Za hranicí 3-7 km od centra totiž končí jak MTO (Místní Telefonní Obvod) a s ním i možnost pronájmu pevné telefonní linky za 1 050 Kč měsíčně (cena za dvoudrátové vedení přes jednu telefonní ústřednu, platí již řadu let a ani od letošního ledna zatím nedošlo ke zdražení), a zároveň je to i hranice maximálního dosahu centrálních bodů levnějších rádiových sítí.
Jiné alternativy
Samozřejmě že neexistuje pouze volba mezi připojením přes modem a pevnou linkou (ať již realizovaná přes pronajatý komunikační okruh nebo rádiovým či jiným dvoubodovým spojem). Pro mnohé uživatele zůstává pevná linka buďto příliš drahá, nebo nerentabilní vzhledem k charakteru jejich provozu. Zkusme se proto podívat na dvě další varianty připojení, které připadají v tuzemsku prakticky v úvahu (ale nejsou dostupné ve všech UTO, v nichž jsou klasické přístupové body Internetu):
První z nich je připojení prostřednictvím linky ISDN, která je z pohledu přístupu do sítě ekvivalentem klasického modemového připojení komutovanou linkou spojení se navazuje pouze na bodu vlastního přenosu dat, ale z hlediska samotného přenosu odpovídá více synchronní pevné lince s garantovanou kapacitou 64, resp. 128 Kb/s (při využití obou kanálů základní přípojky pro přenos dat). Oproti normálnímu telefonu je zde vyšší paušál za pronájem linky (852 Kč měsíčně) i za připojení (nejlevnější, patrně křížově dotovaná cena u Telecomu, dělá za neomezený přístup 1 189 Kč). Dohromady pak představuje náklady cca 2 tisíce korun + standardní impulsy počítané za každý 64Kb kanál. Za těchto podmínek je zajímavou alternativou především pro ty uživatele, kteří nepravidelně nárazově přenášejí větší objemy dat, ale celkový čas strávený v síti není velký.
Zajímavá může být i pro další skupinu uživatelů, jejichž provoz se vyznačuje sezónností (např. prázdniny ve škole), ale jistě by se bylo možné s většinou poskytovatelů dohodnout na podstatné slevě při značně omezeném provozu na klasické pevné linkce v určitých měsících.
Druhou, letos již alespoň v některých místech reálnou, alternativou je připojení prostřednictvím rozvodu kabelové televize. Ten se na straně uživatele, připojeného kabelovým modemem, chová jako lokální síť a nabízí poměrně přístupné propojení (větší část investic do rozvodů se již zaplatila z provozu TV) s poměrně vysokou přenosovou kapacitou (řádu Mb/s). Jedná se sice o zajímavou náhradu drahých telekomunikačních služeb, ale pro připojení počítačové sítě, kde lze očekávat velké potenciální zatížení poskytovatele, to představuje jen náhradu jiného druhu spojení. Poplatky za neomezené připojení sítě určitou rychlostí se zde proto nemohou příliš lišit od standardních pevných linek, ale zákazník má možnost ušetřit na vlastní realizaci spojení, zajména u rychlostí od 64 Kb/s výše. Jiná ovšem bude situace u připojení jednotlivých domácích uživatelů (k nimž předvším vedou stávající rozvody), kde lze díky vyloučení nejdražšího článku poplatků za telefonní hovory očekávat tarify výhodné jak pro koncové uživatele, tak pro poskytovatele.

Heureka
Někdo to už našel
aneb Tematické přehledy internetových zdrojů
Určitě to znáte pokud v Internetu nehledáte zcela konkrétní informaci nebo informační zdroj, jsou vám i ty nejrafinovanější vyhledávací nástroje k ničemu. Vy se totiž potřebujete zorientovat v určité, více či méně přesně definované, oblasti lidského snažení konkrétním oboru nebo jeho části. To znamená, že potřebujete přehled o novinkách, stejně jako pomoc pro orientaci v terminologii či základní informace o stěžejních autoritách, projektech a technologiích. Zkrátka kolekci několika nej-odkazů na zdroje, které tohle všechno pokryjí.
Tady vám může opravdu efektivně pomoci pouze na slovo vzatý odborník specialista na danou oblast, který je navíc aktivním uživatelem Internetu! Nelekejte se však předčasně, s největší pravděpodobností ho nebudete muset pracně shánět a draze platit stačí, když s určitou dávkou elánu a trochou štěstí najdete pár přehledů, jež na požadované téma již někdo zpracoval.
Tematické přehledy zdrojů
jak lze asi souhrnně označit stránky, které se pokoušejí mapovat určité téma nebo oblast v prostředí Internetu, totiž obsahují značnou přidanou hodnotu. Jejich tvůrci bez ohledu na to, zda jimi byli nadšenci nebo vysoce kvalifikovaní specialisté do nich totiž uložili (a při aktualizaci dále vynakládají) značné úsilí, z něhož lze čerpat plnými doušky. Přehledy můžeme podle jejich geneze a z ní plynoucích užitných vlastností rozdělit na:
Sekce všeobecných katalogů, které jsou asi nejnavštěvovanější podobou takových přehledů, mají hlavní výhodu v tom, že je snadno najdeme stačí navštívit příslušné sekce pár nejznámějších regionálních a světových katalogů (Seznam, Katalog Atlasu, Yahoo, Newhoo, Lycos, InfoSeek, Excite,..) a během několika minut máte slušný přehled za minimum času. Pokud ale jednotlivé sekce projdete podrobněji, získáte oprávněný dojem, že to jaksi "není ono".
Struktura i náplň všeobecných katalogů jsou totiž značně poplatné způsobu jejich vzniku a údržby jednotlivé kategorie vznikají systémem shora-dolů (nová podkategorie se zpravidla zavádí v okamžiku, kdy je v databázi již dostatek záznamů "opravňujících" jejich existenci), zodpovědní redaktoři (pokud vůbec existují dovolit si je totiž může pouze větší a dobře prosperující katalog) se zpravidla starají o více rubrik současně a jejich hlavním cílem je co největší rozsah databáze, jako hlavní argument pro přilákání návštěvníků a tím i inzerentů. V databázi proto převládají ty zdroje, jejichž tvůrci se nějakým způsobem sami přičinili o jejich zařazení tedy především komerční projekty, kdežto mnohé i velmi kvalitní a v odborných kruzích známé zdroje, vznikající např. na akademické půdě, zde mohou zcela chybět.
Na druhou stranu může být příslušná sekce opravdu velkého a podrobného katalogu jako je Yahoo dobrým "hlavním" odrazovým můstkem, a naopak nejrozsáhlejší národní nebo regionální katalog poměrně vyčerpávajícím přehledem místních zdrojů.
Bookmarky neboli záložky, tedy ty nejživější přehledy, které snad každý z uživatelů WWW vytváří a neustále doplňuje přímo ve svém prohlížeči, mohou být velmi hodnotnými tematickými přehledy, zejména pokud je vytvořil odborník nebo opravdový nadšenec v rámci práce ve svém oboru, nebo dokonce na vlastním projektu. Protože Netscape a některé další prohlížeče ukládají bookmarky jako jeden přímo použitelný soubor ve formátu HTML, je pro jejich uživatele velmi snadné umístit aktuální verzi svých záložek na Webu a mnozí tak opravdu činí. Hlavní předností a zčásti i nevýhodou bookmarků je, že je sestavuje jediný člověk najdete je pro téměř jakoukoliv, i velmi speciální oblast, ale zpravidla těžko si mohou činit nárok na vyčerpávající či reprezentativní výběr.
Specializované katalogové servery a oborové on-line databáze jsou posledním typem přehledů. Díky užší specializaci jsou zpravidla vysoce kvalitní, ale úměrně s růstem míry specializace potažmo kvality, se snižuje možnost jejich financování formou reklamy, a v mnoha případech se jedná o čistě profesionální placené zdroje informací.
Jak je najít?
Příslušné sekce nejpopulárnějších katalogových serverů celkem snadno, stačí napsat www.yahoo.com a v hierarchické struktuře nakráčet příslušnou větví do požadované úrovně členění. Horší je to v případě nalezení kvalitních, úzce specializovaných přehledů:
AltaVista, respektive každý, podobně vybavený fulltextový vyhledávací server, který podporuje vyhledávání v závislosti na struktuře HTML dokumentu (hledání slov v titulku, odkazech atd.) je pro naše účely vhodným pomocníkem. Pokud budeme hledat např. bookmarky zaměřené na problematiku internetové bezpečnosti, stačí v AltaVistě napsat následující dotaz: (title:bookmarks AND "internet security")
a s poměrně velkou pravděpodobností dostanete seznam osobních stránek s bookmarky obsahujícími sekci nadepsanou "Internet security" (slovo bookmarks doplňuje Netscape do hlavičky HTML souboru s bookmarky automaticky, což umožňuje skvělé "zacílení" dotazu).
Další, poměrně úspěšnou metodou je využití hledání v rámci odkazů vedoucích z hledaných stránek dál. To může posloužit v případě, že z dané oblasti znáte několik zdrojů, jež by v solidním přehledu neměly chybět. AltaVista má pro tento případ parametr link, který určuje, že řetězec za ním se bude hledat v URL odkazů. Pro vyhledání přehledů vyhledávacích služeb pak při znalosti adres nejznámějších z nich (viz vložený článek) stačí zadat např. následující dotaz:
(link: searchenginewatch.com AND link: www.directoryguide.com AND link: www.beaucoup.com).
Máte-li blíže ke katalogům stránek, pak patrně přivítáte existenci specializovaných katalogů zaměřených výhradně na vyhledávací služby, oborové katalogy a databáze. Můžete je najít buďto výše naznačeným dotazem na fulltextový prohledávač, v příslušné sekci obecného katalogu (například http://www.yahoo.
com/Computers_and_Internet/Internet/World_Wide_Web/Searching_the_Web/), nebo v nich samotných, protože většina obsahuje i sekci věnovanou dalším podobným katalogům.
Stejným způsobem vám mohou posloužit i tzv. registrační služby (dobře je najdete např. podle řetězce "submit" v adrese nebo titulku hlavní stránky), které zajišťují hromadnou registraci nových webstránek do několika stovek katalogů a vyhledávacích služeb najednou. Na jejich stránkách totiž většinou najdete (jako referenční informaci) přehled služeb, do nichž jsou schopny vás zaregistrovat. Sice tam (z celkem pochopitelných komerčních důvodů vesměs se jedná o placené služby) většinou nenajdete přímo odkazy na jejich stránky, ale najít konkrétné server podle jeho názvu je s většinou fulltextových prohledávačů hračka.

HTML
Zřiďte si virtuální doménu!
aneb jak ušetřit za provoz několika menších domén
Máte nápad na zajímavé WWW stránky nemůžete si dovolit do jejich provozu příliš investovat, a zároveň se nechcete zříct registrace vlastní domény? Pak jsou virtuální domény právě pro vás!
Co je virtuální doména?
Pokud jste někdy procházeli nabídky amerických firem týkající se webhostingu, možná jste narazili na kategorii služeb označovanou jako "virtual webhosting" či "virtual domain", která se od standardní nabídky lišila nápadně nižší cenou. O co se přesně jedná?
Provoz každého plnohodnotného WWW serveru je zapotřebí přidělení vyhrazené IP adresy, včetně zajištění směrování paketů na tuto adresu. To samo o sobě přináší náklady v podobě zpoplatnění obsazeného adresového prostoru a režie routeru poskytovatelem připojení. Pro samotný provoz webstránek, které se mají pouze "natáhnout" návštěvníkovi, jenž zadá příslušné doménové jméno, je však možné, aby jeden server se společnou IP adresou sdílelo více webovských projektů. Stačí, když bude příchozí požadavek podle doménového jména správně přesměrován do příslušného adresáře. To lze zajistit buďto odpovídající konfigurací WWW serveru u poskytovatele (pokud tento virtuální domény přímo podporuje např. novější verze APACHE), nebo náhradními prostředky, jak je uvedeno dále.
Hlavní výhoda
Bezesporu největší výhodou tohoto řešení je úspora prostředků na straně poskytovatele služby, samozřejmě promítnutá do koncové ceny. V USA se pro zákazníky, kteří se spokojí s virtuální doménou, pohybuje mezi dvaceti až čtyřiceti procenty.
V domácích poměrech, kde většina poskytovatelů tuto službu nenabízí, je "svépomocné" zřízení ideálním řešením zejména v případě, že chcete pro více menších projektů využít pokročilejších vlastností "dražších" variant webhostingu, zahrnujících možnost vytváření aktivních stránek a použití databází.
Pokud se běžná nabídka hostování na MS IIS s podporou ASP a ADO/ODBC, která při 50 MB diskového prostoru a 6 poštovních schránkách v ceně stojí 990 Kč rozdělí mezi tři účastníky (lhostejno zda několik kamarádů ze školy, či skupina advokátních kanceláří), získá každý z nich vlastní doménu se všemi možnostmi, 16 MB disku a dvěma poštovními schránkami za bezkonkurenční cenu 330 Kč měsíčně.
Jaká jsou omezení?
Hlavní, i když dnes již ne příliš závažné omezení, je požadavek na podporu komunikace protokolem HTTP verze 1.1, který nepodporují některé starší prohlížeče. Pro správnou funkci budou návštěvníci vašich stránek muset využívat Netscape Navigator od verze 2.0, MS Internet Explorer od verze 3.0, nebo AOL Browser od verze 2.5, což představuje celosvětově okolo 95 % všech používaných prohlížečů.
Další nevýhody jsou spíše kosmetického rázu a lze je vyřešit vhodnými technicko-organizačními opatřeními. Patří sem především společná statistika (log-soubor) přístupů a nutnost používat jména poštovních schránek, která budou jedinečná v rámci všech domén sdílejících stejnou IP adresu.
Zřízení svépomocí
Pokud váš poskytovatel služeb WWW nemá v nabídce přímo poskytování virtuálních domén, můžete si za určitých okolností pomoci sami stačí, pokud vám bude umožněno zřídit si k vaší stávající doméně alias tedy další doménové jméno, směřující na váš existující virtuální server.
Pak můžete v případě, že máte podporu generování stránek pomocí skriptů na straně serveru (nejčastěji ASP), zajistit bezproblémové směrování, fungující ve všech prohlížečích. Pokud máte možnost vytvářet pouze statické stránky, lze přesměrování zajistit na straně prohlížeče s využitím JavaScriptu (musí být v prohlížeči povoleno jeho spouštění, jinak přesměrování nefunguje).
Příklad obou variant (jeden server sdílejí dvě domény prvni.cz a druha.cz) je uveden ve vloženém článku.

iFAQ
Internet FAQ
Odpovědi na otázky čtenářů ohledně užívání Internetu
Hostování celého serveru Se zájmem jsem si přečetl články o Internetu v PC WORLDu 12/98 a měl bych následující dotaz: právě totiž stojím před otázkou, kam umístit svůj WWW server (jedná se mi o pronájem celého stroje pro provoz rozsáhlejší databázové aplikace). Protože mám různé nabídky, ale u těch nejvýhodnějších si nejsem jist, zda tam není nějaká "bota" (zkušenost mě naučila, že sleva není nikdy zadarmo), chtěl bych se zeptat na vaše zkušenosti. <Vladimír Fux> Protože sám řeším podobný problém, mohu nabídnout několik aktuálních postřehů:
l jestliže je někde paušální cena za měsíc spolu s limitem přenosu dat, ale bez udání ceny za nadlimitní přenosy, tak to zavání omezením přenosového pásma pro váš server, tak aby výsledný limit byl maximální teoreticky možný přenos dat. To může být výhodné pouze pro málo navštěvované servery, jež přesto potřebují zpřístupnit rozsáhlé databáze. Pro službu, která se snaží získat co nejvíce návštěv, je to smrtící, protože v provozních špičkách je prakticky nedostupná.
lpokud se časem stane váš server populární a bude mít návštěvnost (jako Seznam, post.cz, a další), tak bude zajímavý i pro poskytovatele a půjde patrně získat individuální podmínky. Dá se říci, že populární server je pro providery zajímavý jednak jako reklama/reference, a jednak jako argument pro připojování subproviderů (to ale platí o větších poskytovatelích jako je Global One, GTS, EBONE atd.) Každopádně začít se musí za nějaké přijatelné peníze jako "řadový" zákazník.
lpřipojení vlastního serveru bych osobně vybíral z nabídek typu paušál za připojení s limitem přenosu v ceně + poplatky za 1GB přenosu navíc (podrobně bych se informoval o skutečné šířce pásma od serveru až do NIX a způsobu měření). Zajímavé nabídky mají např. GTS, Global One a VOL.
lpři výběru poskytovatele je také rozumné sledovat historii stěhování známých serverů, např. post.cz po trase CESNET » LUKO Czech-Net » Video On Line (mnohé informace tohoto typu získáte na http://www.lupa.cz).
lpro menší projekt by mohla jako startovací varianta postačovat i některá z lepších nabídek webhostingu na sdíleném serveru (Czechia.cz, WebServery.cz, atd.), ale s náročnějším projektem zde velmi záhy narazíte na technická omezení (praktická zkušenost vy nemáte žádná práva a správce na vás buď nemá čas, nebo vůbec neumí to, co po něm chcete). Pokud byste vystačil s ASP + + accessovskou databází přes ADO, mohlo by to jít. Hlavně žádné "nestandardní" požadavky na správce a pozor na nabídku věta přístup k databázím může klidně znamenat, že "by to snad mohlo někdy nějak jít", ale nečekejte, že to přes víkend rozchodíte (a ještě ke všemu na konkrétní databázi).
lnakonec ještě zbývá zvážit možnost pronájmu serveru v USA. Tato varianta, která byla výhodná tak přede dvěma až třemi lety, je opět zajímavá mnozí domácí poskytovatelé mají dnes již propustnější linky do zahraničí než do NIX. Ceny se pohybuji od cca 200 USD za měsíc.
Rychlost stahování souboru přes modem Jaká je vlastně rychlost při přenášení souborů z Internetu přes modem? Máme modem COURIER v-everithing, x2, připojení přes běžnou telefonní linku (poskytovatel je IOL). Modem je nastaven podle návodu na max. rychlost 115 000 bitů (tu během přenosu zobrazuje), ale rychlost stahování z Intrnetu se zobrazuje v rozmezí 2,2-4,0 KB/sec. <Ing. Babický> Vámi uváděná rychlost 115 Kb/s je parametrem sériového spojení mezi vaším PC a modemem, které musí být kvůli případné několikanásobné kompresi přenášených dat o hodně rychlejší než samotný přenos mezi vámi a modemem poskytovatele. Ta má při oboustranné komunikaci maximální limit 33,6 Kb/s. Při stahování modemem s podporou 56k se na dobré tuzemské lince pohybuje praktický efektivní přenos mezi 42 a 44 Kb/s.
Dále si je třeba uvědomit, že rychlost sériové komunikace se udává v bitech, kdežto stahování v bytech (což je osminásobek), že asynchronní přenos mezi modemy i komunikační protokol použitý pro stahování mají určitou režii. Vámi udávané rychlosti odpovídají slušnému provozu rychlostí 33,6 Kb/s (modem 56 K se na našich linkách mnohdy na vyšší rychlost nespojí), přičemž 4 KB/s jsou již nad teoretickým maximem 33,6 Kb/s, a je jich dosahováno díky kompresi přenášených dat patrně se jedná o komprimované archivy, u textového souboru by mohlo jít i o mnohem více.
Rychlost stahování souboru z Internetu ovšem závisí také na dostupnosti konkrétního zdroje v síti, a nemusí být tedy limitována pouze rychlostí modemové komunikace (tomu odpovídá uváděný spodní limit 2,2 KB/s).
Připojení přes kabelovou televizi V listopadovém čísle PC WORLDu jsem si přečetl článek v oddíle iFAQ 10 tipů o možnostech upgradu připojení k Internetu. Velmi mne zaujala možnost kabelového připojení, ale bohužel jsem nebyl schopen sehnat jakýkoliv kontakt na společnost, která by jej nabízela prosím proto o poskytnutí bližších informací. <Filip Žalud> Připojení do Internetu přes rozvody kabelové televize je zatím poměrně problematické ze dvou důvodů: jednak se jedná o poměrně drahou technologii ceny kabelových modemů by se měly přiblížit těm klasickým až v příštím roce a jednak obousměrný přenos dat představuje pro operátora kabelovky další investice do infrastruktury sítě (řádu stovek tisíc na jedno malé sídliště).
Během letošního roku se však očekává jak ve světě, tak v ČR poměrně rychlý rozvoj v této, doposud poměrně panenské oblasti. V současnosti nabízejí podle mně známých informací připojení po kabelové televizi společnosti: Dattel/DattelKabel + NetForce (Praha 4, 10, 12 13, Děčín a výhledově Praha 6 a 7, pilotní projekt v lednu 1999), Telcom + CESNET (Kralupy nad Vltavou, v provozu), Self Servis + MoraviaNet (okolí Brna Šlapanice, Ivančice), SÍŤ, s. r. o., (Ostrava).
Další aktuální informace o problematice kabelových modemů a dalších alternativách realizace "poslední míle" připojení můžete získat na ISDN serveru (stačí na adrese http://www.isdn.cz/search.
phtml zadat hledání pro Typ článku Kabelové modemy) či Mobil serveru, v seriálu článků věnovanému alternativám ke službám SPT Telecom na adrese http://www.mobil.cz/sluzby/archiv/9812/alternativy1.html.
Ftp a WWW přes e-mail V č. 11/98 vyšel v rubrice Internet GURU článek "Co s e-mailem", popisující možnosti stahování souboru z FTP a celých webstránek z WWW serverů přes e-mail. Rád bych se s touto problematikou seznámil podrobněji, a tak prosim o informaci, zda existuje nějaká literatura v češtině, zejména český překlad "helpu" pro některé "stahovací" servery. <Jiří Vlasák> Bohužel vás příliš nepotěším, v citovaném článku uvedený přehled SESEK Seznam e-mailových služeb a elektronických konferencí <http://
www1.osu.cz/home/xmizoch/sesek/> sice obsahuje stručný popis základů používání některých služeb, ale ucelená publikace v češtině/slovenštině pokud vím doposud nevyšla.
Určitým vodítkem vám však může být (také ve zmiňovaném článku zmiňovaná) příručka "Doctor Bob\s Guide to Offline Internet Access od Boba Rankina, kterou si v české verzi "PŘÍRUČKA DOKTORA BOBA pro NEINTERAKTIVNÍ PŘÍSTUP NA INTERNET" od Martina Slunéčka můžete vyžádat zasláním prázdné zprávy s předmětem send accmail.cz na adresu BobRankin@mhv.net.
Přístup na free e-mail AltaVisty Máme free e-mail schránku na serveru AltaVista. Při pokusu o spojení pomocí poštovního klienta programu Pegasus Mail, dostaneme hlášení: Chybný Password nebo Username; přitom Username je nastaveno podle slova před zavináčem z e-mailové adresy, Password: bez chyby, POP3 a SMTP server: mail.iname.com (správnost ověřena dotazem na AltaVistu), E-mail address: v pořádku. Podobné nastavení Pegasus Mailu na druhou schránku u VideoOnline funguje bez závad. Přes WWW prohlížeč (Netscape) je spojení se schránkou na AltaVistě bez problémů. <zkl@mbox.vol.cz> Služba free-mailu (poštovní schránka zdarma) na serveru AltaVista (původně Iname.com) je typická svého druhu, a jako taková je financována z inzerce. Ta se objevuje na WWW stránkách s formuláři, které umožňují se schránkou pracovat běžným WWW prohlížečem (to je i určitá výhoda pro uživatele můžete si přečíst poštu odkudkoliv, aniž byte museli na daném počítači konfigurovat poštovního klienta). Při přímém přístupu pomocí protokolů SMTP a POP3 by klient reklamu neuviděl, a inzerent nezaplatil tudíž se většinou jedná o nadstandardní službu za příplatek, který kryje ztrátu na příjmech z inzerce.
I u AltaVisty je možnost pracovat se schránkou přímo. Je to ale stejně jako schránka v některé z prestižních domén placená nadstandardní služba za 2 USD měsíčně. Pokud jste si ho při registraci neobjednali, nebo objednali a nezaplatili, nebude vám samozřejmě přístup pomocí poštovních protokolů (na rozdíl od přístupu přes WWW) fungovat.

Funguje to na heslo!
10 tipů, pro používání hesel

Jak jsem slíbil v úvodním článku tohoto pokračování rubriky Internet GURU, bude dnešních "10 tipů" věnováno zásadám pro bezpečné používání přístupových hesel (sekvencí znaků sloužících ke kontrole oprávněného přístupu) tady jsou:
heslo musí být
dostatečně dlouhé!
1
Počet znaků v řetězci, který je jako heslo využíván, přímo ovlivňuje celkový počet možných variant kombinací, je teoreticky nutné vyzkoušet (ať ručně nebo strojově) při pokusu o prolomení ochrany. Délka hesla by proto měla být alespoň 6 znaků, raději však více.
HESLO NESMÍ JÍT SNADNO
UHODNOUT!
2
Pravděpodobnost prolomení ochrany heslem se neúměrně zvyšuje v případě, že je jako heslo použito slovo, které přímo souvisí s osobou, jež jej používá (např. křestní jména, přezdívky zdrobněliny, název funkce či pracovního úkolu, telefonní číslo, atd.).
POUŽÍVEJTE CO NEJŠIRŠÍ MNOŽINU ZNAKŮ!
3
Kromě délky hesla ovlivňuje počet možných kombinací také škála používaných znaků. Běžná abeceda obsahuje maximálně několik málo desítek písmen, ale nejběžnější počítačová sada ASCII (American Standard Cide for Information Interchange) disponuje tabulkou 128 znaků.
Heslo by také nemělo vůbec být slovem či složeninou slov přirozeného jazyka. Celá slovní zásoba jazyka totiž dosahuje desítek až stovek tisíc pojmů, a to je řádově méně než celkový počet kombinací všech znaků ve slově průměrné délky. Programy sloužící k prolomení ochrany pomocí zkoušení různých kombinací pak mají v případě, že využívají frekvenční slovník slov příslušného jazyka, podstatně snažší úlohu, respektive v průměru narazí na správný řetězec o mnoho dříve.
Při vytváření hesla proto jednak střídejte malá a velká písmena, a jednak se do něj snažte zakomponovat i číslice a další nealfabetické znaky (pomlčku, paragraf, vykřičník).
V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ SI HESLA NEZAPISUJTE!
4Kdekoliv zapsané heslo (ať již v diáři či počítači) je vždy poměrně snadnou kořistí. Heslo si proto vždy snažte zapamatovat. Pro vytvoření lehce zapamatovatelných, ale těžko odhalitelných hesel existuje řada mnemotechnických postupů můžete si například: vybrat nějaký slogan či úryvek textu a použít první (poslední) písmena jednotlivých slov.
NESDĚLUJTE SVÁ HESLA TŘETÍM OSOBÁM!
5Vyzrazení hesla další osobě je vždy riskantní hned dvakrát jak kvůli možné nespolehlivosti dotyčné osoby, tak vzhledem k možnému vyzrazení (odposlechnutí) během samotného sdělování.
Vaše přístupové heslo, kterým se při práci v jakémkoliv informačním sytému identifikujete, z vás totiž dělá osobou přímo zodpovědnou za provedené akce. Neměl by je proto znát nikdo další ani správce systému. Ten vám sice může přidělit počáteční heslo, ale vždy byste měli mít možnost si jej libovolně sami změnit.
V RŮZNÝCH SYSTÉMECH MĚJTE RŮZNÁ HESLA
6
Pokud používáte (přihlašujete se na) více různých účtů, počítačů či služeb, měli byste se snažit používat také různá hesla. U různých systémů je totiž také různá míra zabezpečení, a tudíž i pravděpodobnost vyzrazení hesla.
Pokud používáte stejné heslo pro služební úkoly i zábavu, může vás přijít vyzrazení hesla přes chatovací server poměrně draho.
Ze stejných důvodů by vám i např. poskytovatel připojení do Internetu (ISP) měl umožnit používat jiné jméno a heslo pro připojení do sítě a jiné pro přístup k elektronické poště.
HESLA OBMĚŇUJTE!
7Čím déle heslo používáte, tím více vzrůstá pravděpodobnost jeho prozrazení a hlavně zneužití již vyzrazeného hesla. V závislosti na bezpečnostních nárocích je proto nutné heslo měnit v různých minimálních intervalech; obecně platí, že ani nejméně citlivá hesla byste neměli používat déle než 2 měsíce.
VYUŽÍVEJTE PODPORU PRO UŽÍVÁNÍ BEZPEČNÝCH HESEL!
8
Dodržování výše zmíněných zásad je hlavně otázkou disciplíny. V jejím udržení vám může pomoci sám počítač naprostá většina autentifikačních systémů totiž umožňuje zapnout podporu pravidel pro správu hesel. Systém pak např. kontroluje dodržení minimální délky hesla, pamatuje si seznam hesel již použitých a brání vám v zadání podobných či opakovaném použití stejných hesel, vyžaduje změnu hesla v určitých pravidelných intervalech, nepovolí heslo, obsahující jen velká (malá) písmena, či heslo bez znaků mimo abecedu.
Pokud u vás tyto mechanismy nefungují, vyžadujte na správci jejich zavedení ve svém vlastním zájmu.
VŽDY SE ODHLAŠUJTE!
9Neodcházejte od počítače ve stavu, za nějž je možné pracovat pod vaším jménem a heslem (zejména na pracovištích, kde se nekontrolovaně pohybuje větší množství lidí). Pokud musíte náhle odejít, vždy se odhlaste a po návratu znovu přihlaste.
ZAJISTĚTE SE PROTI ODPOSLECHU!
10Dokonce i v případě, že jak systémový administrátor, tak uživatelé budou dodržovat všechna pravidla pro správu a užívání hesel, existuje nebezpečí vyzrazení hesla odposlechem provozu na síti. V mnoha systémech jsou totiž hesla po síti přenášena v otevřené (nezašifrované) podobě.
Toto nebezpečí je možné eliminovat dvěma způsoby (nebo jejich kombinací): použít pro každé přihlášení vždy jiné heslo (použitím takzvaného autentizačního kalkulátoru, tedy zařízení, jehož algoritmus generování hesla/klíče je synchronizován s příslušným serverem a generuje vždy nové náhodné heslo tento postup používá například Expandia banka pro on-line přístup k účtu přes Internet), nebo šifrovat všechna přenášená data včetně hesel, což předpokládá použití speciálního bezpečnostního protokolu či nadstavby nad standardním komunikačním protokolem (v Internetu například SSL Secure Socket Layer nebo SSH Secure Shell).
9 0036/OK q

Zajímavé tuzemské stránky, související
s bezpečnostíPGP (Pretty Good Privacy)
Stránka Petra Bílka o systému PGP (Pretty Good Privacy).
http://www.fi.muni.cz/~bilek/pgp.html
PGP Public Keys Server
Český server zpřístupňující databázi veřejných klíčů systému PGP, provozovaný brněnskou firmou SkyNet, která je distributorem produktů Network Associates, Inc.
http://www.pgp.cz/
WWW stránky o problematice šifrování
Zajímavá stránka Leoše Housera, věnovaná zvláště praktickým otázkám ohledně šifrování.
http://www.mujweb.cz/www/leosh/
Bezpečnost pro všechny, soukromí pro každého
Nehynoucí seriál volně navazujících článků na téma počítačová bezpečnost, připravovaný předními našimi odborníky pro časopis Computerworld.
www.cw.cz/bvsk/index.html
Unix Security Archiv
Archiv zdrojů zaměřený na praktické informace o bezpečnosti pod UNIXem, ale i Windows na serveru slovenské firmy net.security.
www.net/security.sk/arxiv.html
Security Resources
Přehled zdrojů Internetu, věnovaných počítačové bezpečnosti, vytvořený V. Matyášem ml. a Michalem Vojkůvkou na fakultě informatiky brněnské Masarykovy univerzity.
http://www.fi.muni.cz/usr/matyas/seclinks.html
SemTel Telnet emulator
Český sharewarový klient pro Telnet od Jana Tomáška, vybavený podporou OTP S/KEY (One Time Password) a šifrovaného spojení přes SSL (Secure Sockets Layer).
http://mujweb.cz/web/tomasek/semtel_cz.html
I. Certifikační autorita
Stránka elektronické certifikační služby I.CA, provozované společností PVT.
http://www.ica.cz/
Certifikační autorita Acron Communications
Další certifikační autorita, tentokrát u firmy Acron Communications.
http://secure.communications.cz/
Data Security Management
Webové stránky na papíře vycházejícího dvouměsíčníku o bezpečnosti informačních technologií, zaměřeného na manažry informačních systémů.
www.dsm.tate.cz/
Pradl Miroslav POČÍTAČOVÉ VIRY
Stránka o virech, zejména praktických zkušenostech s nimi.
www.mujweb.cz/www/mirap/virus.htm
Stránka o počítačové infiltraci
Skvělé antivirové stránky Igora Háka (více informací, než jste doufali).
members.tripod.com/~IgyViry/

Seznamy vyhledávacích služebSuperSeek
Oborově tříděná databáze přibližně 1 200 katalogů a dalších vyhledávacích služeb.
http://www.super-seek.com/
Beaucoup Search Engines
Přehled vyhledávacích služeb, řazený jak podle jejich regionální, tak i oborové příslušnosti. Obsahuje rovněž na 1 200 odkazů včetně mnoha českých katalogů.
http://www.beaucoup.com
DirectoryGuide
Další ze známnějších "metakatalogů", tentokrát řazený podle oblastí zájmu, obdobně jako Yahoo či jeho česká obdoba Seznam.
http://www.directoryguide.com/
Easy Searcher
Vyhledávací centrála (Easy Searcher 1) a přehled vyhledávacích služeb a databází (Easy Searcher 2) s nabídkou cca 300 odkazů, řazený podle příbuznosti při jejich praktickém využití podle oblastí i typu hledaných informací.
http://www.easysearcher.com/
Yahoo sekce "Searching the Web"
Sekce legendárního katalogu Yahoo, věnovaná všemu okolo vyhledávání na WWW.
http://www.yahoo.com/Computers_and_Internet/Internet/World_Wide_Web/Searching_the_Web/
Search Engine Watch
Skvělý zpravodajsko-publicistický server, úzce specializovaný na vyhledávací služby a jejich používání.
http://searchenginewatch.com/
W3 Search Engines
Obsáhlý seznam nejužitečnějších vyhledávacích nástrojů na WWW.
http://cuiwww.unige.ch/meta-index.html
Přehledy hledačů u některých domácích i zahraničních registračních služeb
http://www.master.cz/Master/Registrace/
index.html
http://avrvm.com/Registrace/Report2.htm
http://www.submit-it.com/SUBCATS.HTM
http://www.gkweb.com/biglist.html
http://submit.org/

Pozor na pojmy!
Virtuální doména doména, jejíž základní služby (WWW a mail server) jsou sdílené s jednou nebo několika dalšími doménami. Všechny virtuální domény sdílející stejné servery mají stejnou IP adresu z hlediska záznamů v DNS (Domain Name System) se jedná o různá jména téže domény aliasy.
Virtuální server server (ve smyslu proces/služba), který sdílí stejný fyzický počítač s dalšími servery. Každý virtuální server má přidělenou vlastní IP adresu a z hlediska komunikace se chová naprosto stejně jako fyzický server.
Webhosting služba zajištění provozu virtuálního WWW serveru pro prezentaci zákazníka, který nemá dostatečně dimenzovanou či vůbec nevlastní pevnou linku do Internetu.

Příklad přesměrování na straně serveru ASP skript:
(kód je nutné umístit na začátek souboru ještě před hlavičku HTML)
<%
if Request.ServerVariables("HTTP_HOST") = "prvni.cz"
Then Response.Redirect "/prvni/"
if Request.ServerVariables("HTTP_HOST") =
Then Response.Redirect "/prvni/"
if Request.ServerVariables("HTTP_HOST") = "druha.cz"
Then Response.Redirect "/druha/"
if Request.ServerVariables("HTTP_HOST") =
Then Response.Redirect "/druha/"
%>
Příklad přesměrování pomocí na straně klienta JavaScript:
(kód umístěte na začátek těla HTML dokumentu za tag <BODY>)
<SCRIPT LANGUAGE="JavaScript">
<!if (location.hostname == "prvni.cz" || location.hostname == "www.prvni.cz")
{ window.location = "/prvni/default.htm"; else
if (location.hostname == "druha.cz" || location.hostname == "www.druha.cz")
{ window.location = "/druha/default.htm"; else
}}window.location = "noredir.htm";
//->
</SCRIPT>
-