index

Začátečník na Internetu
Lekce 2: Adresní systémy používané v Internetu


Počínaje tímto okamžikem budeme předpokládat, že jsme si ve smyslu úvodní lekce pořídili připojení do Internetu, tzn. vybrali si připojovatele a uzavřeli s ním smlouvu, zakoupili vhodné prostředky a naistalovali potřebný software. Máme tedy třeba na PC s Windows 95 k dispozici síťové telefonické připojení zahrnující ustavení komunikace se serverem připojovatele, dále Microsof Exchange s internetovským e­mailem (viz obr.1), WWW klienta Internet Explorer (viz obr.2) a pod. Pokud bychom byli fandy firmy Netscape, mohli bychom si do Windows 95 nainstalovat Netscape Navigatora (viz obr.3), který má v sobě intergrovány samostatné prostředky pro práci s e­mailem a s NetNews. Také bychom mohli použít prohlížeč firmy Software602 z balíku 602proInternet.

Jistě si vzpomeneme, že nám připojovatel s jinými informacemi sdělil i naši e­mailovou adresu, něco jako

jméno@doména2.doména1

(např. vik@login.cz).

Čtenář si možná všiml, že při instalaci TCP/IP na jeho počítači byly pravděpodobně použity i adresy nameserverů připojovatele mající formu čtyř dekadických čísel oddělených tečkami (např. 191.50.6.66). Rovněž si asi uvědomil, že připojovatel mu také poskytl s nabídkou prostoru pro WWW stránky i specifikací svého WWW serveru ve formě URL, třeba

http://www.vol.cz

Vidíme zde příklady všech základních internetovských adresních systémů: e­poštovní adresy, doménové adresy, IP adresy a URL.

1. IP adresa

Každý počítač v Internetu má přiřazenu IP (Internet Protocol) adresu. Tedy i náš počítač, s kterým prostřednictvím výtáčené telefonní linky otevíráme relaci se serverem připojovatele, má po dobu spojení přiřazenu IP adresu. Připojovatel ji počítači přiděluje staticky (stale tutéž) nebo dynamicky (z množiny právě nepřiřazených IP adres, které má k dispozici).

Přenáší-li náš počítač nejakou zprávu k jinému internetovskému počítači, tak zpráva nebude přenášena jako celek, ale jako posloupnost menších datových jednotek, paketů. Každý paket je opatřen IP adresou zdrojového i cílového počítače a je přepravován internetovskou infrastrukturou samostatně.

V současné době je IP adresa 32 bitové číslo, které se obvykle uvádí jako čtyři dekadická čísla, oddělená tečkami (např. 147.32.2.19). V souvislosti s bouřlivým růstem počtu připojovaných počítačů začíná být prostor IP adres těsný a připravuje se přechod na IP adresy, které budou dlouhé 128 bitů.

2. Doménová jména

IP adresy jsou pro člověka velmi nepohodlné, protože se špatně pamatují. Lidé dávají přednost jménům, proto také převážná většina počítačů v Internetu má vedle IP adres i jména. Dvěma různým počítačům odpovídají dvě různé IP adresy a pokud počítače mají i jména, což je obvylý případ, tak tato jména musí být různá. Dvěma různým jménům však nemusí odpovídat dva různé počítače, počítač může mít jmenná synonyma.

Jména si můžeme představit jako doménovou strukturu, členící se na několik subdomén hierarchicky organizovaných, které se v zápise oddělují tečkami. Jména nejsou citlivá na velikost použitých písmen. Jméno mívá obvykle tvar

domainN.domainN-1...domain2.domain1

Tak např. počítač s IP adresou 192.108.160.62 má doménové jméno

omicron.felk.cvut.cz

"omicron" je lokální jméno počítače (subdoména 4. úrovně), "felk" subdoména označující FEL (fakulta elektrotechnická) ČVUT Karlovo náměstí Praha - subdoména 3. úrovně), "cvut" subdoména pro ČVUT Praha (subdoména 2. úrovně) a "cz" vrcholová doména pro Českou republiku. Dodejme, že tento počítač má i synonyma, např.

jupiter.felk.cvut.cz
ftp.felk.cvut.cz

Vrcholové domény obvykle odpovídají jednotlivým státům ("sk" Slovensko, "de" Německo, "jp" Japonsko apod.) V USA se z historických důvodů používají vedle vrcholové domény "us" velmi často domény

edu ... školy a univerzity
com ... komerční organizace
org ... nekomerční organizace
gov ... vládní organizace
net ... síťové instituce
mil ... vojenské organizace

Je zajímavé, že český připojovatel Datac zaregistroval svou síť pod vrcholovou doménou "net". Používá jako doménové jméno bohemia.net. Jeho WWW server má jméno

www.bohemia.net

Uživatelé požívají při specifikaci internetovských počítačů obvykle doménová jména, zatímco počítače při komunikaci užívají IP adresy. Překlady z doménových jmen na IP adresy, eventuálně inverzní překlady IP adres na doménová jména, zajišťuje služba DNS (Domain Name System). Jejím základem je celosvětově distribuovaná databáze doménových jmen a IP adres, realizovaná prostřednictvím tzv. nameserverů.

3. E­poštovní adresa

Princip e­pošty (e­mailu) spočívá v doručování elektronické korespondence do elektronických schránek uživatelů. Tyto schránky mívají tuto strukturu adresy:

username@domainN...domain1

Skládají se tedy z řetězce "username" (velikost písmen může být podstatná) a doménového jména "domainN...domain1". Oba prvky adresy odděluje znak "@" (zavináč, šnek a pod.). Příkladem může být moje e­adresa:

vrabec@cs.felk.cvut.cz

Poštu lze doručovat z Internetu i do připojených sítí majících odlišnou architekturu. Návodem jak takovou poštu adresovat je neustále aktualizovaná práce Scotta A. Yanoffa "Inter­Network Mail Guide", jejíž jedna z kopií má URL

ftp://ftp.eunet.cz/pub/news­archive/news.answers/mail/inter­network­guide

Přečteme ji třeba NS Navigatorem nebo MS Internet Explorerem či prohlížečem firmy Software602, když zadáme WWW klientu příkaz, aby otevřel dokument s tímto URL.

4. URL

Od roku 1993 nejbouřlivěji se rozvíjející částí Internetu se stal WWW (World Wide Web), soustava hypertextových dokumentů, které mohou představovat textovou, obrazovou, zvukovou či videovou informaci. Hypertextový dokument bývá obvykle psán v HTML (Hypertext Markup Language) a jako soubor mívá příponu "html" či "htm".

S Webem se pracuje dle modelu "klient­server". Na uživatelově počítači pracuje program typu klient (např. MS Internet Explorer nebo NS Navigator), na vzdáleném specializovaném počítači, na které jsou uloženy některé WWW dokumenty, program typu server. Klient vytváří uživatelské rozhraní, přijímá požadavky od uživatele, předává je ke zpracování serveru, od něj přebírá výsledky, a ty prezentuje uživateli. Server "naslouchá" na předdefinovaném přípojném bodu ­ portu - na předání požadavku některého svého klienta, který pak plní. Pro WWW je implicitně předdefinován port 80 a ten lze v URL vynechávat.

Klient i server komunikují spolu dle protokolu "http" (Hypetext Transfer Protocol). WWW se neomezuje pouze na práci s hypetextovými multimediálními dokumenty. Je schopen integrovat jednotlivé klasické internetovské aplikace, jako jsou FTP (File Trasfer Protocol), Gopher, Netnews a pod. Jako řešení potřeby adresace nejrůznějších objektů byla přijata koncepce URL (Uniform Resource Locator).

Obecný formát UTL je tento:

protocol://[username:[password]]@domain­name[:port]/[path/[objectname]]

Příkladně pro WWW verzi této internetovské rubriky Softwarových novin má příslušné URL tento tvar:

http://omicron.felk.cvut.cz/html/softnov/

Výše uvedené URL pro Yanoffovu příručku je příkladem pro specifikaci objektu v rámci služby anonymního FTP. Další typy URL probereme v následných lekcích při prozkoumávání základních internetovských služeb.

V příští lekci nás čeká podrobnější seznámení s elektronickou poštou.