| Index |

INTERNET CZECHBUS - Cestujeme Internetem za publicistikou

Pátá zastávka: Osobní WWW stránky

(Právo, středa 16. září 1998)

Mám rád pana Bolka Polívku, ale ještě doposud jsem nebyl v pokušení přemýšlet o něm v souvislosti s Internetem. Minulou neděli jsem si po obědě zapnul televizi, náhodou jsem přepnul na ČT2 a dostal se do vysílaných Bolkovin. Po salvách smíchu nejen auditoria ve studiu, ale i mých, pořad dospěl do finále, ve kterém mne zaujala Bolkova výzva, aby posluchači posílali náměty pro další pořady i prostřednictvím jeho osobní WWW stránky na Internetu.

Česky nebo arabsky?

Nedalo mi to a při nejbližší příležitosti jsem tedy aktivoval adresu
http://www.bolek.cz.

Skutečně jsem se dostal na sérii WWW stránek pana Polívky. Hledal jsem prostředek pro komunikaci s umělcem a teprve na stránce Bolkoviny jsem našel formulář pro zaslání eventuálních námětů. Závěr: pan Polívka si z nás nedělal legraci, a kdokoliv má nějaký zajímavý nápad, zná veselou historku či pěkný vtip, může, třeba z druhého konce světa, rychle a pohodlně Internetem námět poslat. Pouze nevím, zda musí být nutně v českém nebo slovenském jazyce, nebo může být třeba v arabštině.

Když už jsem se dostal v kyberprostoru k "Polívkům", prohlédl jsem si jejich "domácnost". Nelze přehlédnout hlavní myšlenku WWW prezentace "klauna, herce, režiséra, krále i šaška Valašské republiky, držitele Českého lva, provokátora, mystifikátora, ale i učitele mnoha národů, který rád ruší tabu (odtabuizovává), která zní: Z toho, že tyhle stránky jsou, vyplývá několik skutečností. Že třeba, když se mě teď někdo na něco zeptá, řeknu jenom wéwéwé.bolek.cz."

A má pravdu, protože stránky Aktuality, O Bolkovi, Divadlo, Manéž, Bolkoviny, Na farmě, FilmyKnihy sice na všechno neodpovídají, ale sdělují vše základní a podstatné, navíc hutně a přehledně. Rád bych zdůraznil, že obsahují i multimediální (audio a video) ukázky z Polívkových vystoupení. Je ovšem pravda, že i když jsou krátké, tak potřebují dost veliké datové záznamy. Tak např. fanda písničky Koukni na toho fintila musí si pro její necelé tříminutové přehrání stáhnout 313 kb dat formátu ram. Videové nahrávky jsou podstatně delší. Tak např. půlminutové video z programu Manéž potřebuje cca 450 kb dat formátu mpeg.

Příklad šedé literatury

Polívkovy WWW stránky jsou zřejmě příkladem tzv. šedé literatury. V listopadu minulého roku "Třetí mezinárodní konference o šedé literatuře" (Third International Conference on Grey Literature) zpřesnila definici tohoto pojmu. Dle tohoto zpřesnění, známého jako The Luxembourg Convention, jsou šedou literaturou chápány nekomerční tištěné nebo elektronické informační dokumenty.

Dřívější užší definice jimi rozuměla informační materiály vytvářené ve veřejném nebo soukromém sektoru organizacemi, jejichž hlavní pracovní náplní nebylo publikování. Tradičně se mezi ně zahrnovaly brožury, studijní a pracovní materiály, zprávy nejrůznějšího druhu, např. cestovní a výzkumné zprávy, odborné a vědecké materiály, dizertace apod. Nová definice šedé literatury zdůrazňuje význam informačního obsahu zahrnovaných dokumentů pro veřejnost, potřeby jejich volného šíření a nutnost jejich nezávislosti na komerčních faktorech. Protože Internet je informačně tvořen prakticky výlučně šedou literaturou a elektronické komerční publikace se velmi těžko na něm prosazují, převládá přesvědčení, že poměry na síti sítí signalizují budoucí konec tradičního publikačního průmyslu.

Ten dle těchto názorů pod tlakem síťových medií pravděpodobně vyčerpá v dohledné době své možnosti. I když jsou takové závěry prozatím při nejmenším předčasné, bezplatná dosažitelnost elektronických publikací, které v mnoha případech vedle i jiných předností jsou informativnější než jejich klasické protějšky, dává těmto názorům široký prostor. Pokud jste měli možnost seznámit se se soudobými WWW časopisy citovanými na minulé zastávce naší cesty, jistě mi dáte za pravdu.

Internet zasáhl sdělovací prostředky

Kritické názory na konkrétní činnosti masových sdělovacích prostředků, mezi než je zařazován tisk, televize a rozhlas, vždy oscilovaly mezi dvěma krajnostmi. Buď údajně ideologizovaly příliš nebo ideologizovaly málo. V prvém případě jejich činnost mohla vést až k manipulaci s veřejným míněním, v druhém případě v jejich činnosti mohlo úplně absentovat hodnocení sdělovaných informací. Tato skutečnost logicky vyplývala ze společenské funkce masových sdělovacích prostředků. Podstatou jejich činnosti byla jednostranná komunikace privilegované části společenské elity s veřejností, komunikace od publikujících ke konzumentům informací, jejichž možnosti vlastního masového působení byly minimální. Nemožnost účinné zpětné vazby dovolovala kolísavé chování publikujících, vyvolávané externími vlivy, třeba tlakem inzerentů čí majitelů nebo mocenských kruhů. Internetem se změnila situace. Síť sítí svou globalitou, velikostí, dynamičností a vhodnými službami poskytuje možnost nejrůznějších typů komunikace, nejen klasickou masovou komunikaci typu jeden zdroj - mnoho příjemců, ale i komunikaci nového typu mnoho zdrojů - mnoho příjemců. Navíc svobodně umístit informaci na Internet a zpřístupnit ji individuálně nebo hromadně může každý uživatel bez omezení, s minimálními náklady, někdy i zdarma. S využíváním těchto možností při publikaci elektronických knih, časopisů a novin jsme se seznámili již dříve. Dnes si všimneme nové informační a komunikační formy, kterou přinesl Web, osobních WWW stránek.

Zelená pro mé já

Osobní WWW stránka umožňuje uspokojit vniřní potřeby jednotlivce, např. upozornit veřejnost na jeho existenci, seznámit ji s biografickými podrobnostmi, vyjádřit jeho postoje k životním otázkám, nabídnout jeho znalosti a zkušenosti těm, kteří mají o ně zájem, poskytnout příležitost k informačním kontaktům, případně k diskusi v širším okruhu účastníků. Nelze ani pominout momenty tvůrčí činnosti, které realizaci takové stránky doprovázejí, případně touhu pochlubit se zdařilými výsledky.

Osobní stránky pro každého

V již absolvovaných cestách CZECHBUS jsme zjistili, že osobní stránky mají i někteří naši politici, např. poslanci a senátoři, studenti, vědecko­pedagogičtí pracovníci vysokých škol, žáci, případně i kantoři. Na českých katalogových serverech, např. na SeznamuAtlasu, nalezli bychom odkazy na tisíce osobních stránek, na globálním katalogovém serveru Yahoo skoro na stovku tisíc. Jsou mezi nimi i osobnosti ostatních sfér lidských aktivit, např. vědci, technici, novináři, umělci, osobnosti různého politického, národnostního či náboženského zaměření.

Jako zajímavou ilustraci z globálního Internetu uvádím osobní stránku dvacetipětileté francouzské programátorky alžírského původu, Leily Raffin

(http://www.geocities.com/Athens/Delphi/7687/index3.htm),

která velkou část své prezentace na WWW věnuje výkladu islámu a otázce, proč je muslimkou. Svou stránku může na Internetu mít i osoba, která je v očích policejních a soudních orgánů osobou páchající trestnou činnost. Příkladem stránky takového druhu je osobní stránka Kevina Poulsena
(http://catalog.com/kevin/),

který byl dlouhou dobu usilovně hledán americkou policií pro hackerskou trestnou činnost, posléze zatčen a odsouzen na několik let do vězení. Na jeho stránkách se dozvíme podrobnosti kolem této aféry spolu s osobním stanoviskem hackera.

Připomeňme, že na českém a slovenském Internetu má osobní WWW stránky i řada umělců. Namátkou jmenujme např. Martina Dejdara, Miroslava Donutila, Milana Markoviče, Václava Krejčího. Na kanadském serveru s nalezneme zajímavé WWW stránky divadla Semafor

(http://www.computan.on.ca/~trcka/semafor.html).

Tyto stránky udržuje Vladimír Trčka, který na e­mailové adrese
trcka@computan.on.ca

uvítá jakékoliv připomínky a doplňky.