Co jsem provedl nedobrého? Do diskuzní skupiny UseNet, jejíž konkrétní jméno si již nepamatuji, jsem poslal prostřednictvím specializovaných mailserverů v krátkém časovém intrevalu dvě testovací zprávy. Již druhý den jsem měl ve své schránce elektronické pošty dopis od správce této diskuzní skupiny, ve kterém mne poučil, že pro testování jsou určeny zvláštní skupiny, třeba "misc.test". Dále mne vyzval, abych si uvědomil, že svými pokusy zdržuji desetitíce účastníků této skupiny a zbytečně spotřebovávám síťové prostředky určené pro rozumnější činnost.
Podobné zkušenosti asi získává každý nový uživatel Internetu. Jim se nevyhla ani paní Arlene H. Rinaldi (viz obrázek) z FAU (Florida Atlantic University), pokládaná dnes, i když to ona sama popírá ("I'm NOT Miss Manners of the Internet"), za největší autoritu přes dobré mravy na Internetu. Ve svých vzpomínkách na počátky své práce s Internetem v roce 1990 se i ona přiznává k začátečnickým chybám, za které byla internetovským okolím, někdy i ostře, kárána. Možná, že naše české novice na Internetu potěší, že i ona se pokoušela přihlašovat do elektronických konferencí přímo, mimo listservery, nebo že dokonce napsala několik emailů velkými písmeny. Často si na tohle vzpomenu, když čtu v některých našich konferencích příspěvky, které nevybíravými způsoby komentují analogické chyby nových nezkušených uživatelů a tak dokazují, že netolerantní kritici již zapoměli na své dřívější prohřešky, které jistě také činili.
Aniž bychom s tímto extrémním stanoviskem polemizovali, charakterizujme hlavní rysy netiquette takto:
Další informace nalezne uživatel v oficiálním internetovském dokumentu RFC 1855 "Netiquette Guidelines", viz např. URL
Elektronická pošta je komunikační prostředek typu "jeden jednomu" (onetoone) nebo typu "jeden mnoha" (onetomany). To znamená, že elektronický dopis může být pisatelem poslán adresátu, který představuje jednoho příjemce nebo skupinu příjemců. V rozporu s netiketou je zasílání dopisu velkému počtu adresátům, kteří o jeho obsah předem průkazně neprojevili zájem, tzv. "spamming", či zavalování jednoho adresáta velkým množstvím dopisů s nevyžádaným obsahem, tzv. "bombing". Obzvláště kritizovanou praxí je zasílání tzv. "řetězovitých" dopisů, tj. dopisů, které vyvolávají své následné nekontrolovatelné rozmnožování a šíření.
Často se tato porušování síťové etikety kladou do souvislosti s inzercí, to znamená s elektronickými dopisy obsahujícími reklamní informace. Zdůrazňuje se tedy nezájem příjemce na obsahu dopisu a situace se chápe jako obtěžování uživatele.
Již méně se tato porušování síťových dobrých mravů kladou do souvislosti s plýtváním či dokonce zneužíváním síťových prostředků.
Z hlediska příjemce mohou tyto prohřešky vést k nechtěným zvýšeným nákladům na práci v Internetu, či dokonce k blokaci jeho síťových prostředků. Uvědomme si třeba důsledky každodenního příjmu třeba řekněme 100 elektronických dopisů s obsahem, o který nemáme zájem. Tyto dopisy nám blokují prostor naší elektronické schránky. V případě připojení výtáčenou telefonní linkou je musíme k sobě pro následné vytřídění a zrušení přenést. To vše nás stojí přinejmenším čas, který bychom mohli věnovat produktivnější práci.
Z hlediska sítě může jít o závažnější důsledky. Představme si, že si třeba vytvoříme seznam, který obsahuje nejen adresy jednotlivců, ale i adresy elektronických konferencí, případně i jiných objektů. Řekněme, že obsahuje třeba 100 tisíc adres. Na tyto adresy pak rozešleme dopis s nějakou informací. Tento čin může vést k dočasnému přetížení některých částí internetovské infrastruktury a tedy i k nejrůznějším provozním problémům. Skeptik řekne: "Přeháníš, kde by se sehnalo tolik adres!" V případě zájmu je možné taková množství koupit od firem, které se specializují na sběr a prodej adres elektronické pošty. Mámeli silné programátorské zázemí, můžeme si sami vytvořit programové prostředky třeba pro shromažďování adres členů elektronických konferencí. Skeptik dále řekne: "Dobře, ale kdo by takovou rozesílací akci dělal, vždyť by vzbudil v Internetu velké pohoršení!" Uživatel českého Internetu však měl možnost již dvakrát takovou akci v posledním roce zažít. Pokud by ho internetovské aféry tohoto druhu hlouběji zajímaly, odkazuji ho na tzv. "černý seznam" (blacklist) na URL:
I když o diskuzních skupinách NetNews budeme mluvit v našem seriálu později, sdělme při této příležitosti, že uvedenou problematikou se zabývají také některé diskuzní skupiny. Jsou to např. skupiny
news.admin.netabuse.announce
news.admin.netabuse.misc
Horší situace je, není-li hříšník identifikovatelný, např. jeli anonymní či jsouli údaje o odesilateli zfalšovány. Pak nám zbývá pouze dopisy rychle vytřídit a zbavit se jich. V minulé lekci jsme si řekli, jak je možné provádět filtraci u pošťáka Internet Mail spolupracujícího s Microsoft Internet Explorerem. Podobně pracuje i pošták integrovaný s Netscape Navigatorem. Stačí do adresáře, ve kterém se ukládá pošta tohoto prohlížeče, vložit soubor "sort.dat" mající strukturu:
FOLDER | RUBRIKAHLAVIČKY | JEJÍ-OBSAH |
Soubor může mít | např. tento obsah: | |
NETSCAPE | Subject | NETSCAPE |
VYHODIT | From | Oskliva firma |
VYHODIT | From | hrisnik@kdesi.tam |
Novak | From | Novak |
Windows95 | From | TipWorld@Interramp.com |
Windows95 | From | LISTSERV@eva.dc.LSOFT.COM |
Dopisy mající ve specifikovaných rubrikách hlaviček daný obsah, jsou automaticky zařazovány do odpovídajících "folderů". Tak např. do VYHODIT jsou zařazovány dopisy mající v rubrice "From" texty "Oskliva firma" nebo adresu "hrisnik@kdesi.tam".
Dopis by se měl týkat pouze jediného tematu a ten by měl být výstižně uveden v řádku "Subject" hlavičky dopisu. Text by měl být pokud možno krátký. Je užitečné označovat v tomto řádku slovem "Long" dopis, který bude vyžadovat od příjemce delší dobu k přečtení a eventuálně k přípravě odpovědi. Dopis obsahující více jak 100 řádků se považuje za "Long". Je zapotřebí omezovat délku řádků na 65 znaků. Na konci dopisu je rozumné uvádět vedle jména i emailovou adresu odesilatele. Velká písmena používejme pouze ke zvýraznění krátkých částí textu dopisu.
Speciální otázkou je, zda máme v dopise českému adresátovi používat diakritiku za podmínky, že náš pošťák umí MIME. Odpověď závisí na tom, zda příjemce má také pošťáka, který respektuje MIME. Nemá-li ho nebo nevímeli bezpečně, že je takový náš dopis schopen přečíst, diakritiku nepoužíváme. Vyvarováváme se situce, že příjemce vidí místo českého textu např. takovouto změť písmen
P=F8=EDli=B9 =BElu=BBou=E8k=FD k=F9=F2 =FAp=ECl =EF=E1belsk=E9 =F3dy
což je kodování QuotedPrintable v ISO8859-2 věty
Příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy
V příští lekci se začneme zabývat elementy WWW (World Wide Web).