![]() Tiskové techniky • • 7.1 Tisk z výšky • • 7.2 Tisk z hloubky • • 7.3 Tisk z plochy • • 7.4 Světlotisk • • 7.5 Gumotisk • • 7.6 Sítotisk |
![]()
7.3 Tisk z plochy
Konec 18. a začátek 19.stol. přinesl další významný vynález tiskové techniky – kamenotisku neboli litografie. U tisku z výšky jsou tisknoucí prvky vyvýšeny nad netisknoucí místa, kdežto u tisku z hloubky jsou tisknoucí prvky vhloubeny do tiskové desky. U kamenotisku jsou jak tisknoucí, tak i netisknoucí prvky v jedné rovině. Reprodukce je umožňována fyzikálně chemickým procesem, při němž se používá zvláštního kamene, který je upraven tak, aby na místech, která mají tisknout přijímal mastnou tiskovou barvu a na všech ostatních ji odpuzoval. Vynálezcem této techniky je Němec Alois Senefelder. Kámen však musel mít určité specifické vlastnosti (pórovitost, štěpivost, dobrá obrušitelnost). Na takový kámen pak Senefelder lněným olejem psal (obraz musí být zrcadlově obrácený). Z netisknoucích míst odstranil mastnotu slabou kyselinou a celý kámen navlhčil houbičkou s řídkým roztokem arabské klovatiny. Mastná kresba tento vodný roztok odpuzovala. Pak na celý kámen nanesl mastnou tiskovou barvu, která se zachytila jen na místech kresby. Základem Senefelderova vynálezu je absorpční a adsorpční schopnost vápencového kamene a neslučitelnost mastnoty s vodou. Senefelder svůj vynález dále zdokonalil a vymyslel též litografickou mastnou křídu, kterou kreslil přímo na kámen. Sestrojil také litografický lis. Svůj vynález uveřejnil roku 1798 a později vydal knihu o litografii. Povrch vápencového kamene, z něhož se mělo tisknout, byl původně ručně zpracován mastnými tušemi, křídami, štětci a rýtky. To byla vlastní ruční litografie. Měl-li litograf reprodukovat nějaký barevný originál, musel si ho ručně přenést v obrysu na tolik kamenů, kolik hodlal použít barev. To vyžadovalo velkou zkušenost v odhadování barev a při tisku se muselo použít značného počtu barevných tónů (někdy až 32) a papír, na který se tisklo, musel právě tolikrát projít strojem. Netisklo se ovšem přímo z kamenů, protože by se při tisku poškodily. Proto se z originálního kamene zhotovovaly tzv. mastné tisky na přenášecí papír, opatřený vláčnou vrstvou, která dobře přijímala barvu, a z tohoto papíru se barva přetiskovala na velké strojové kameny, z nichž se tisklo. Velký zlom do této techniky přinesla fotografie. Barevná stupnice se zkrátila na 4 až 6 barev. Těžký tiskový kámen (až několik set kilogramů) byl nahrazen lehkým zinkovým nebo hliníkovým plechem (kovolist), na něž se buď ručně nebo fotomechanicky přenesla kresba. Nejprve přímo a později nepřímo - nejprve na válec opatřený na povrchu pogumovaným plátnem a z něho na papír. Tak vznikl nepřímý přenosný ofsetový tisk. Ofsetová technika je dnes nejpoužívanější tisková technika. |
![]() ![]() ![]() 1 -- vlhčící válec 2 -- barvící válec 3 -- formový válec 4 -- přenášecí ofsetový válec 5 -- tlakový válec s archem papíru |