| Index |
INTERNET CZECHBUS - Cestujeme Internetem
za publicistikou
Pátá zastávka: Osobní WWW stránky
(Právo, středa 16. září 1998)
Mám rád pana Bolka Polívku, ale ještě doposud jsem nebyl v pokušení přemýšlet o něm
v souvislosti s Internetem. Minulou neděli jsem si po obědě zapnul televizi, náhodou jsem
přepnul na ČT2 a dostal se do vysílaných Bolkovin. Po salvách smíchu nejen auditoria ve
studiu, ale i mých, pořad dospěl do finále, ve kterém mne zaujala Bolkova výzva, aby
posluchači posílali náměty pro další pořady i prostřednictvím jeho osobní WWW stránky na
Internetu.
Česky nebo arabsky?
Nedalo mi to a při nejbližší příležitosti jsem tedy aktivoval adresu
http://www.bolek.cz.
Skutečně jsem se dostal na sérii WWW stránek pana Polívky. Hledal jsem prostředek pro
komunikaci s umělcem a teprve na stránce Bolkoviny jsem našel formulář pro zaslání
eventuálních námětů. Závěr: pan Polívka si z nás nedělal legraci, a kdokoliv má nějaký
zajímavý nápad, zná veselou historku či pěkný vtip, může, třeba z druhého konce světa,
rychle a pohodlně Internetem námět poslat. Pouze nevím, zda musí být nutně v českém nebo
slovenském jazyce, nebo může být třeba v arabštině.
Když už jsem se dostal v kyberprostoru k "Polívkům", prohlédl jsem si jejich "domácnost".
Nelze přehlédnout hlavní myšlenku WWW prezentace "klauna, herce, režiséra, krále i šaška
Valašské republiky, držitele Českého lva, provokátora, mystifikátora, ale i učitele mnoha
národů, který rád ruší tabu (odtabuizovává), která zní: Z toho, že tyhle stránky jsou,
vyplývá několik skutečností. Že třeba, když se mě teď někdo na něco zeptá, řeknu jenom
wéwéwé.bolek.cz."
A má pravdu, protože stránky Aktuality, O Bolkovi, Divadlo, Manéž, Bolkoviny, Na farmě,
Filmy a Knihy sice na všechno neodpovídají, ale sdělují vše základní a podstatné, navíc hutně
a přehledně. Rád bych zdůraznil, že obsahují i multimediální (audio a video) ukázky
z Polívkových vystoupení. Je ovšem pravda, že i když jsou krátké, tak potřebují dost veliké
datové záznamy. Tak např. fanda písničky Koukni na toho fintila musí si pro její necelé
tříminutové přehrání stáhnout 313 kb dat formátu ram. Videové nahrávky jsou podstatně
delší. Tak např. půlminutové video z programu Manéž potřebuje cca 450 kb dat
formátu mpeg.
Příklad šedé literatury
Polívkovy WWW stránky jsou zřejmě příkladem tzv. šedé literatury. V listopadu minulého
roku "Třetí mezinárodní konference o šedé literatuře" (Third International Conference on
Grey Literature) zpřesnila definici tohoto pojmu. Dle tohoto zpřesnění, známého jako The
Luxembourg Convention, jsou šedou literaturou chápány nekomerční tištěné nebo
elektronické informační dokumenty.
Dřívější užší definice jimi rozuměla informační materiály vytvářené ve veřejném nebo
soukromém sektoru organizacemi, jejichž hlavní pracovní náplní nebylo publikování.
Tradičně se mezi ně zahrnovaly brožury, studijní a pracovní materiály, zprávy nejrůznějšího
druhu, např. cestovní a výzkumné zprávy, odborné a vědecké materiály, dizertace apod. Nová
definice šedé literatury zdůrazňuje význam informačního obsahu zahrnovaných dokumentů
pro veřejnost, potřeby jejich volného šíření a nutnost jejich nezávislosti na komerčních
faktorech. Protože Internet je informačně tvořen prakticky výlučně šedou literaturou
a elektronické komerční publikace se velmi těžko na něm prosazují, převládá přesvědčení, že
poměry na síti sítí signalizují budoucí konec tradičního publikačního průmyslu.
Ten dle těchto názorů pod tlakem síťových medií pravděpodobně vyčerpá v dohledné době
své možnosti. I když jsou takové závěry prozatím při nejmenším předčasné, bezplatná
dosažitelnost elektronických publikací, které v mnoha případech vedle i jiných předností jsou
informativnější než jejich klasické protějšky, dává těmto názorům široký prostor. Pokud jste
měli možnost seznámit se se soudobými WWW časopisy citovanými na minulé zastávce naší
cesty, jistě mi dáte za pravdu.
Internet zasáhl sdělovací prostředky
Kritické názory na konkrétní činnosti masových sdělovacích prostředků, mezi než je
zařazován tisk, televize a rozhlas, vždy oscilovaly mezi dvěma krajnostmi. Buď údajně
ideologizovaly příliš nebo ideologizovaly málo. V prvém případě jejich činnost mohla vést až
k manipulaci s veřejným míněním, v druhém případě v jejich činnosti mohlo úplně absentovat
hodnocení sdělovaných informací. Tato skutečnost logicky vyplývala ze společenské funkce
masových sdělovacích prostředků. Podstatou jejich činnosti byla jednostranná komunikace
privilegované části společenské elity s veřejností, komunikace od publikujících ke
konzumentům informací, jejichž možnosti vlastního masového působení byly minimální.
Nemožnost účinné zpětné vazby dovolovala kolísavé chování publikujících, vyvolávané
externími vlivy, třeba tlakem inzerentů čí majitelů nebo mocenských kruhů.
Internetem se změnila situace. Síť sítí svou globalitou, velikostí, dynamičností a vhodnými
službami poskytuje možnost nejrůznějších typů komunikace, nejen klasickou masovou
komunikaci typu jeden zdroj - mnoho příjemců, ale i komunikaci nového typu mnoho
zdrojů - mnoho příjemců. Navíc svobodně umístit informaci na Internet a zpřístupnit ji
individuálně nebo hromadně může každý uživatel bez omezení, s minimálními náklady,
někdy i zdarma. S využíváním těchto možností při publikaci elektronických knih, časopisů
a novin jsme se seznámili již dříve. Dnes si všimneme nové informační a komunikační formy,
kterou přinesl Web, osobních WWW stránek.
Zelená pro mé já
Osobní WWW stránka umožňuje uspokojit vniřní potřeby jednotlivce, např. upozornit
veřejnost na jeho existenci, seznámit ji s biografickými podrobnostmi, vyjádřit jeho postoje
k životním otázkám, nabídnout jeho znalosti a zkušenosti těm, kteří mají o ně zájem,
poskytnout příležitost k informačním kontaktům, případně k diskusi v širším okruhu
účastníků. Nelze ani pominout momenty tvůrčí činnosti, které realizaci takové stránky
doprovázejí, případně touhu pochlubit se zdařilými výsledky.
Osobní stránky pro každého
V již absolvovaných cestách CZECHBUS jsme zjistili, že osobní stránky mají i někteří naši
politici, např. poslanci a senátoři, studenti, vědeckopedagogičtí pracovníci vysokých škol,
žáci, případně i kantoři. Na českých katalogových serverech, např. na Seznamu a Atlasu,
nalezli bychom odkazy na tisíce osobních stránek, na globálním katalogovém serveru Yahoo
skoro na stovku tisíc. Jsou mezi nimi i osobnosti ostatních sfér lidských aktivit, např. vědci,
technici, novináři, umělci, osobnosti různého politického, národnostního či náboženského
zaměření.
Jako zajímavou ilustraci z globálního Internetu uvádím osobní stránku dvacetipětileté
francouzské programátorky alžírského původu, Leily Raffin
(http://www.geocities.com/Athens/Delphi/7687/index3.htm),
která velkou část své prezentace na WWW věnuje výkladu islámu a otázce, proč je
muslimkou. Svou stránku může na Internetu mít i osoba, která je v očích policejních
a soudních orgánů osobou páchající trestnou činnost. Příkladem stránky takového druhu je
osobní stránka Kevina Poulsena
(http://catalog.com/kevin/),
který byl dlouhou dobu usilovně
hledán americkou policií pro hackerskou trestnou činnost, posléze zatčen a odsouzen na
několik let do vězení. Na jeho stránkách se dozvíme podrobnosti kolem této aféry spolu
s osobním stanoviskem hackera.
Připomeňme, že na českém a slovenském Internetu má osobní WWW stránky i řada umělců. Namátkou
jmenujme např. Martina Dejdara, Miroslava Donutila, Milana Markoviče, Václava
Krejčího. Na kanadském serveru s nalezneme zajímavé WWW stránky divadla Semafor
(http://www.computan.on.ca/~trcka/semafor.html).
Tyto stránky udržuje Vladimír Trčka,
který na emailové adrese
trcka@computan.on.ca
uvítá jakékoliv připomínky a doplňky.