index

Začátečník na Internetu
Úvodní lekce


Milý čtenáři !

Vítám Vás v tomto seriálu, který Softwarové noviny v rámci nové internetovské rubriky pro Vás připravují. Jak již jeho pojmenování naznačuje, bude zaměřen především na ty z nás, kteří se se soudobým fenoménem - Internetem - chtějí seznámit důvěrněji a začít prakticky využívat jeho služby. Je zřejmě, že stojíme na prahu nové společnosti, informační společnosti, kde vědění a znalost budou klíčovými předpoklady pro úspěšnou seberealizaci. Sblížit se s Internetem, jakožto předobrazem vize informační dálnice, je určitě jednou z cest, jak se vyvarovat možnosti zařadit se v budoucnosti do skupiny informačních chudáků a jak se stát kandidáty členství ve skupině informačních boháčů. Seriálem Vás bude doprovázet moje maličkost a bude­li třeba, přizvu si s Vaším dovolením k výkladu některých problémů i povolanější kolegy.

1. Co to je "být na Internetu"

Vzpomínám si, jak před nedávnem v amerických příručkách se doporučovalo zájemcům o Internet, aby si ti, kteří pracují s počítači, vyzkoušeli, zda náhodou jejich počítače nejsou již k Internetu připojeny a oni o tom nevědí. Další radou bylo, aby zvážili možnost zapsat se na nějakou univerzitu poskytující svým studentům volný přístup do Internetu a tak se stát uživatelem této počítačové sítě. To ovšem mělo význam pouze v takových připadech, kdy náklady na věčné studium byly podstatně nižší, než náklady na pořízení soukromého připojení k Internetu. Zastavme se chvilku u vztahu školství k Internetu. Nikoho asi nepřekvapí, že v USA Internet ve vysokém školství zdomácněl a urychleně pronikal do středního i nižššího školství. Možná, že pro mnohé z nás bude naopak překvapením skutečnost, že podobné situace bylo u nás dosaženo v našem vysokém školství. Internetovská gramotnost je dnes součástí profilu absolventa české vysoké školy a pro mnohé z nich se Internet stal nezbytnou součástí života.

Tedy být na Internetu znamená dnes pro zájemce být připojen do Internetu prostřednictvím počítače, s kterým pracuje. Toto připojení může mít mnoho rozličných forem. My se soustředíme především na přístup, který se realizuje prostřednictvím vytáčené telefonní linky (dial up) spojující osobní počítač uživatele s internetovským serverem spravovaným tím či oním poskytovatelem připojení do Internetu. Komunikace uživatelova počítače se serverem připojovatele probíhá dle některého standardního protokolu pro internetovský přenos telefonní linkou, třeba dle staršiho protokolu SLIP (Serial Line Internet Protocol) či novějšího PPP (Point­to­Point Protocol). Uživatelův počítač je samozřejmě internetovsky funkční pouze po dobu trvání telefonní relace se serverem, což pro služby iniciované uživatelem při relaci a probíhající v rámci relace, je vyhovující. Situace je nepřiměřená pro elektronickou poštu (e­pošta nebo e­mail), která je významnou součástí internetovských služeb, a která probíhá asynchronně. Je tedy zapotřebí, aby uživatelova schránka pro elektronickou poštu (e­schránka, e­mail box) byla umísťována na počítače, které jsou internetovsky funkční trvale a jsou tudíž schopny přijímat elektronické poštovní dopisy (e­dopisy) pro uživatele kdykoliv. Proto součástí služeb poskytovatele připojení bývá i zřizování e­schránek.

2. Co je zapotřebí pro připojení vytáčenou telefonní linkou

V prvé řadě musí mít uživatel k dispozici vhodný osobní počítač, modem, komutovanou telefonní linku a příslušné programové vybavení.

V současné době lze do Internetu připojovat osobní počítače všech běžných platforem. My se soustředíme na osobní počítače s Windows, především na počítače s Windows 95. Z technického hlediska je rozumné orientovat se na výkonnější osobní počítače např. na počítače Pentium. Měly by mít alespoň 8 MB operační paměti. Přihlédneme­li k růstu paměťových nároků nových internetovských aplikací, optimální je pořídit si operační paměť o velikosti 16 MB. Protože dnes vládnou na Internetu multimedia, je rozumné vybavit si osobní počítač odpovídajícím způsobem, např. vhodnou zvukovou kartou.

Z modemů vyhovují běžně dostupné modemy s rychlostí alespoň 14,4 b/s, případně 28,8 b/s. Je prozřetelné konzultovat specifikaci modemů s připojovatelem, na kterého se budeme orientovat.

Z programového hlediska je nutné mít na osobním počítači software, který zahrnuje potřebné komunikační protokoly, zejména TCP (Transmission Control Protocol)IP (Internet Protocol). Součástí tohoto softwaru musí být i vhodné aplikační programy realizující základní internetovské nástroje. Z nich klíčový význam pro uživatele mají prostředky pro práci s e­poštou a pro prohlížení WWW stránek, tj. dokumentů prezentovaných systémem WWW (World Wide Web). Toto potřebné programové vybavení může tvořit součást nebo rozšíření systému, např. v případě Windows 95, může být součásti softwarového balíku od specializovaného dodavatele, či může být získáno na Internetu jako shareware. Podobně jako v případě modemů doporučuji zájemci, aby otázku potřebného programového dovybavení a jeho instalace s připojovatelem projednal či vyřešil jeho prostřednictvím.

3. Volba připojovatele do Internetu

Před tím, než budeme zkoumat jakých hledisek se přidržovat při volbě připojovatele do Internetu, pokusme si připojovatele nějak rozčlenit. Vyjděme z jednoduché úvahy: Pošlu­li třeba e­dopis svému známému v Kalifornii, tak poputuje z mého osobního počítače k mému lokálnímu připojovateli, od něho k připojovateli (nazvěme ho národním), s kterým spolupracuje při přenosu zpráv z republiky do zahraničí. Dopis na cestě do Kalifornie si budou předávat mezinárodní připojovatelé. V USA bude předáván až k připojovateli, v jehož kompetenci bude doručení do příslušné e­schránky. Z uvedeného vyplývá, že o kvalitě předání mého e­dopisu, vyjádřené třeba časem potřebným k jeho doručení, rozhoduje nejen můj lokální připojovatel, ale všichni připojovatelé, s kterými on přímo či nepřímo spolupracuje. Tedy mám­li zájem na bezporuchové a rychlé dálkové komunikaci, vybírám si takové připojovatele, kteří využívají služeb kvalitních národních či mezinárodních partnerů.

Může se stát, že budu chtít odeslat e­dopis svému sousedovi. Shodou okolností, on bude připojen k jednomu připojovateli, já k druhému. Nebude­li mezi nimi existovat propojení na lokální nebo národní úrovni (peering), tak bude můj dopis pravděpodobně cestovat polovinou světa, než se dostane k adresátovi, byť jeho e­schránka je o ulici dále. Existence či neexistence propojení takového typu může být mým dalším hlediskem při výběru připojovatele.

Úroveň kvality služeb lokálního připojovatele je zjistitelná nejen posouzením s jakou ochotou, rychlostí a účinností pomáhá řešit uživatelovy problémy související s připojením do Internetu, ale i, a to hlavně, s jakou úspěšností navazuje klient se serverem připojovatele relace prostřednictvím vytáčené telefonní linky. V některých případech nemáte přes den šanci, musíte se soustředit na práci v nočních hodinách, což svědčí o relativním poddimenzování vstupů serveru ve srovnání s počtem uživatelů. Někdy k tomu přistupují i potíže vyplývající z nedostatečné péče připojovatele o bezporuchový průběh činnosti serveru, především v nočních hodinách a v nepracovních dnech.

Při volbě připojovatele je neméně důležitá jeho cenová politika. V zásadě může být orientována na paušální poplatky nebo na poplatky za časové jednotky trvání relací se serverem, případně na kombinace obou způsobů. Obvykle platí, že paušální poplatky jsou výhodné pro uživatele, kteří se často a na dlouho připojují k serveru, kdežto platby za časové jednotky připojení jsou výhodné pro uživatele, kteří se připojují řídce a na krátké časové intervaly.

Někdy připojovatelé požadují, aby smluvní vztahy byly uzavírány s dlouhou výpovědní lhůtou. Tato praxe znemožňuje uživateli pružně změnit připojovatele, když se kvalita jeho služeb zhorší nebo se stane cenově nevýhodnou. Zájemce by měl pečlivě vážit orientaci na takového připojovatele.

4. Kolik nás bude připojení a práce s Internetem stát

Pokusme se na závěr naší úvodní lekce alespoň přibližně odhadnout náklady na připojení a práci s Internetem při dvou variantách plateb připojovatelům. Připojovatel DRAHÝ nám účtuje paušál 2000.- Kč měsícně a připojovatel LEVNÝ měsíční paušál 200.- Kč s poplatkem 1.- Kč za každou minutu připojení k serveru. Zřizovací poplatky oba připojovatelé neúčtují. Předpokládejme, že ztrávíme na Internetu v průměru denně v době mimo časový úsek 8 - 17 hod. 60 min. (1800 min. měsíčně). Server je v místě, TELECOM vybírá za impuls, tedy za každých započatých 6 min. 1.60 Kč. Pro práci s Internetem si pořizujeme minimální konfiguraci PC s Windows 95, internetovským rozšířením MS Plus a s levnějším modemem pro rychlosti 28,8/14,4 b/s. Odhad jednorázových nákladů uvádí tabulka 1, měsíčních nákladů tabulka 2. Údaje jsou bez DPH.

TABULKA 1
Jednorázové náklady na připojení

PC harware 30 000 Kč
modem 7 000 Kč
Windows 95 5 000 Kč
MS Plus 1 500 Kč
Celkem 43 500 Kč

TABULKA 2
Měsíční náklady na připojení a práci s Internetem

připojovatel DRAHÝ (paušál) 2 000 Kč
připojovatel LEVNÝ (paušál) 200 Kč
připojovatel LEVNÝ (minuty) 1 800 Kč
Telecom (místní hovorné) 480 Kč 480 Kč
Celkem (DRAHÝ) 2 400 Kč
Celkem (LEVNÝ) 2 400 Kč

Z tabulky 2 vidíme, že obě varianty připojovatelů vedou na stejné náklady. Předpokládáme­li srovnatelnou kvalitu služeb, tak při vyšším časovém zatížení než 1800 min. měsíčně bude výhodnější připojovatel DRAHÝ, při nižším zatížení připojovatel LEVNÝ.

V příští lekci se seznámíme s adresními systémy používanými v Internetu.