Jistě si vzpomeneme, že nám připojovatel s jinými informacemi sdělil i naši emailovou adresu, něco jako
(např. vik@login.cz).
Čtenář si možná všiml, že při instalaci TCP/IP na jeho počítači byly pravděpodobně použity i adresy nameserverů připojovatele mající formu čtyř dekadických čísel oddělených tečkami (např. 191.50.6.66). Rovněž si asi uvědomil, že připojovatel mu také poskytl s nabídkou prostoru pro WWW stránky i specifikací svého WWW serveru ve formě URL, třeba
Vidíme zde příklady všech základních internetovských adresních systémů: epoštovní adresy, doménové adresy, IP adresy a URL.
Přenáší-li náš počítač nejakou zprávu k jinému internetovskému počítači, tak zpráva nebude přenášena jako celek, ale jako posloupnost menších datových jednotek, paketů. Každý paket je opatřen IP adresou zdrojového i cílového počítače a je přepravován internetovskou infrastrukturou samostatně.
V současné době je IP adresa 32 bitové číslo, které se obvykle uvádí jako čtyři dekadická čísla, oddělená tečkami (např. 147.32.2.19). V souvislosti s bouřlivým růstem počtu připojovaných počítačů začíná být prostor IP adres těsný a připravuje se přechod na IP adresy, které budou dlouhé 128 bitů.
Jména si můžeme představit jako doménovou strukturu, členící se na několik subdomén hierarchicky organizovaných, které se v zápise oddělují tečkami. Jména nejsou citlivá na velikost použitých písmen. Jméno mívá obvykle tvar
Tak např. počítač s IP adresou 192.108.160.62 má doménové jméno
"omicron" je lokální jméno počítače (subdoména 4. úrovně), "felk" subdoména označující FEL (fakulta elektrotechnická) ČVUT Karlovo náměstí Praha - subdoména 3. úrovně), "cvut" subdoména pro ČVUT Praha (subdoména 2. úrovně) a "cz" vrcholová doména pro Českou republiku. Dodejme, že tento počítač má i synonyma, např.
Vrcholové domény obvykle odpovídají jednotlivým státům ("sk" Slovensko, "de" Německo, "jp" Japonsko apod.) V USA se z historických důvodů používají vedle vrcholové domény "us" velmi často domény
edu ... školy a univerzity
com ... komerční organizace
org ... nekomerční organizace
gov ... vládní organizace
net ... síťové instituce
mil ... vojenské organizace
Je zajímavé, že český připojovatel Datac zaregistroval svou síť pod vrcholovou doménou "net". Používá jako doménové jméno bohemia.net. Jeho WWW server má jméno
Uživatelé požívají při specifikaci internetovských počítačů obvykle doménová jména, zatímco počítače při komunikaci užívají IP adresy. Překlady z doménových jmen na IP adresy, eventuálně inverzní překlady IP adres na doménová jména, zajišťuje služba DNS (Domain Name System). Jejím základem je celosvětově distribuovaná databáze doménových jmen a IP adres, realizovaná prostřednictvím tzv. nameserverů.
Skládají se tedy z řetězce "username" (velikost písmen může být podstatná) a doménového jména "domainN...domain1". Oba prvky adresy odděluje znak "@" (zavináč, šnek a pod.). Příkladem může být moje eadresa:
Poštu lze doručovat z Internetu i do připojených sítí majících odlišnou architekturu. Návodem jak takovou poštu adresovat je neustále aktualizovaná práce Scotta A. Yanoffa "InterNetwork Mail Guide", jejíž jedna z kopií má URL
Přečteme ji třeba NS Navigatorem nebo MS Internet Explorerem či prohlížečem firmy Software602, když zadáme WWW klientu příkaz, aby otevřel dokument s tímto URL.
S Webem se pracuje dle modelu "klientserver". Na uživatelově počítači pracuje program typu klient (např. MS Internet Explorer nebo NS Navigator), na vzdáleném specializovaném počítači, na které jsou uloženy některé WWW dokumenty, program typu server. Klient vytváří uživatelské rozhraní, přijímá požadavky od uživatele, předává je ke zpracování serveru, od něj přebírá výsledky, a ty prezentuje uživateli. Server "naslouchá" na předdefinovaném přípojném bodu portu - na předání požadavku některého svého klienta, který pak plní. Pro WWW je implicitně předdefinován port 80 a ten lze v URL vynechávat.
Klient i server komunikují spolu dle protokolu "http" (Hypetext Transfer Protocol). WWW se neomezuje pouze na práci s hypetextovými multimediálními dokumenty. Je schopen integrovat jednotlivé klasické internetovské aplikace, jako jsou FTP (File Trasfer Protocol), Gopher, Netnews a pod. Jako řešení potřeby adresace nejrůznějších objektů byla přijata koncepce URL (Uniform Resource Locator).
Obecný formát UTL je tento:
Příkladně pro WWW verzi této internetovské rubriky Softwarových novin má příslušné URL tento tvar:
Výše uvedené URL pro Yanoffovu příručku je příkladem pro specifikaci objektu v rámci služby anonymního FTP. Další typy URL probereme v následných lekcích při prozkoumávání základních internetovských služeb.
V příští lekci nás čeká podrobnější seznámení s elektronickou poštou.