Využívá se nedokonalosti lidského oka - libovolný barevný tón zobrazíme tak, že v mřížce tiskových bodů - například 4 x 4 vyplňujeme každý její bod jednou ze základních barev (azurová, purpurová, žlutá a černá) - a naše oko vnímá tento shluk velmi jemných teček jako jeden bod o libovolné barvy.

Je to elektromagnetické vlnění o vlnové délce mezi 60 - 760 nm. Lidské oko je vlastně přijímačem pro toto pásmo a přesným “laděním” oka v tomto pásmu získáváme vjem barvy. Tedy např. vlnová délka okolo 400 nm přísluší fialové, 500 nm zelené a 700 nm červené barvě. Jak záření o těchto vlnových délkách dosáhneme? Buď přímým zdrojem tohoto záření - například obrazovka nebo tak, že celé viditelné spektrum je generováno externím zdrojem (slunce, žárovka) a část tohoto spektra je pohlcena pigmentem, barevným bode na papíru a zbytek záření o určité vlnové délce je odražen do našeho oka. Tak obecně vnímáme barvy.

Tiskárny používají substraktivní metodu skládání barev. Tato metoda znamená interakci tří primárních substraktivních barev - azurové (Cyan), purpurové (Magenta) a žluté (Yellow). Příslušný barevný odstín dostaneme jejich vzájemným překrytím v jednom jediném tiskovém bodi. Tak dostaneme osm základních barev. Jsou to azurová, purpurová, žlutá, modrá, červená, zelená, bílá a černá. Pokud v tomto bodi nemáme žádnou ze základních barev, dostaneme bílou. Máme-li zde naopak plné množství všech tří primárních barev, dostaneme černou. A právě tento princip je použit u barevných tiskáren. Nazývá se substraktivní (odečet) proto, že zde není aktivní zdroj záření, nýbrž k vjemu barvy dochází tak, že barevný bod na papíře je osvícen z jiného zdroje a barevný pigment pohltí nežádoucí vlnové délky a odrazí (při tisku na papír a jiné neprůhledné podložky), resp. propustí (při tisku na průhledné folie) do našeho oka záření požadované vlnové délky, tedy barvy. Používáme-li pro vyjádořní celého barevného spektra tří primárních barev, mluvíme o barvách CMY. Většina tiskáren obsahuje ještě separátní černou barvu (blacK) jako dodatečnou k primárním barvám pro dosažení velmi sytého tisku černé. Pak mluvíme o barvách CMYK, (z anglického názvu pro černou je ve zkratce použito poslední písmeno).

Počítaeová tiskárna nemůže dávkovat množství přenesené primární barvy do jednoho tiskového bodu - výjimkou jsou tiskárny požívající sublimaci barev. V jednom tiskovém bodě máme tedy buď všechnu nebo žádnou základní barvu. Od kvalitních tiskáren požadujeme ovšem celé barevné spektrum. Tady využijeme nedokonalost lidského oka - libovolný barevný tón zobrazíme tak, že v matici tiskových bodů - například 4 x 4 vyplňujeme každý její bod některou z osmi základních barev - a my shluk bodu vnímáme jako bod o libovolné barvě. Tento algoritmus se nazývá dithering - modifikace rastru. Existuje mnoho variant těchto algoritmů a většinou jsou patentově chráněny. Právě propracovanost a výkon tohoto algoritmů je jedním z nejduležitějších parametrů barevné tiskárny.

Tato nejuniverzálnější tisková technologie, vhodná díky své jednoduchosti a nízkým nákladům pro kancelářskou grafiku, díky široké škále potisknutelných materiálů pro signmaking a v neposlední řadě díky svému velkému barevnému prostoru pro předtiskovou přípravu, byla vyvinuta na konci osmdesátých let firmou Tektronix, která také v roce 1991 uvedla na trh první tiskárnu využívající tuto technologii - Phaser III. Na rozdíl od laserových, jsou tiskárny pracující na principu tuhého inkoustu, od svého prvopočátku vyvíjeny jako tiskárny barevné. Z hlediska principu, rychlosti atd. není u nich rozdíl jestli tisknou černobíle nebo barevně.

Tuhý inkoust je v podstatě barevný vosk speciálního složení. Jeho složení je pečlivě voleno tak, že teplotní rozdíl, v jehož rozsahu dochází k přechodu mezi tuhým a dostatečně kapalným skupenstvím, činí jen několik stupňů (cca 92^oC +-2^oC). To je důležité zejména při tisku na méně kvalitní papír, protože nanesená barva nemá čas se rozpíjet. Tištěné obrazové body jsou proto přesně definované a díky tomu i jejich jasné barevnosti lze podstatně dokonaleji namíchat různé barevné odstíny. Tektronix udává, že barevný rozsah (gamut) je u technologie tuhý inkoust asi o 75 % širší než u tiskárny kapalný ink-jet. Je možné zpracovávat velmi široký rozsah gramáží materiálu (až do 220 g/m2).

Technologie tuhý inkoust svým značným potenciálem pro další růst kvality a rychlosti tisku spolu s nízkými provozními náklady, brzy vytlačí zbývající užívané techniky barevného počítačového tisku. Již dnes existuje v laboratořích firmy Tektronix prototyp schopný tisknout rychlostí 100 stran za minutu.

Další předností tiskáren s technikou tisku tuhý inkoust je jeho vodostálost, relativní jednoduchost principu a mechanického uspořádání a z toho vyplývající provozní nenáročnost a spolehlivost (není třeba čekat na zaschnutí ani žádné další povrchové úpravy, výtisk je ihned po opuštění tiskárny hotový k používání), v níž soupeří s tiskárnami kapalný ink-jet. Ty už z principu nemohou dosáhnout uspokojivé kvality tisku (zejména při tisku na různá média, protože se inkoust rozpíjí, pomalu zasychá a kvalita média má znaený vliv na barevné podání tisku) ani rychlosti.

Výhody tuhého inkoustu:

• Výjimečně jasné barvy
• Tisk na papír či medium jakékoli gramáže a povrchové úpravy
• Nízké náklady na stránku
• Rychlost tisku

Nevýhody tuhého inkoustu:

• Při prvém zapnutí potřebuje až 15 minut k rozehřátí vosku

• Přímý tisk - přímé stříkání inkoustu na tiskové médium.
• Ofsetový tisk - stříkání na buben, složení obrazu na ofsetovém bubnu a následné mechanické přenesení obrazu na tiskové medium (např. papír).

Na rozdíl od tiskáren s přímým tiskem tuhého inkoustu, které stříkají roztavený vosk přímo na papír (viz. obr. nahoře) jsou tiskárny Phaser 350 a Phaser 360 Desktop ofsetovými stroji.

Ofsetový princip tisku (viz schéma) znamená, že barvivo se z tiskové hlavy nenanáší přímo na tiskové médium, ale na otáčivý buben, z něhož je jediným hladkým průchodem přeneseno na tiskový list a zaválcováno do jeho povrchu. Vzniká tak trvanlivý, vodostálý obraz se stálými barvami. Stejnoměrný, jednosměrný pohyb bubnu i média zaručuje nejen vysokou rychlost tisku, ale i vyšší spolehlivost relativně jednoduššího mechanismu tiskárny a menší nebezpečí mačkání a váznutí tiskových listů. Tiskárna potřebuje jen nízký počet druhů doplňovaných a vyměňovaných dílů (barvicí tyčinky a údržbovou kazetu), například ve srovnání s barevnou laserovou tiskárnou (11 spotřebních dílů), a vyžaduje v průměru velmi nízký počet zásahů obsluhy (udáván je jeden zásah na 10 000 vytištěných stránek ve srovnání s dvaceti u laseru). Barvicí tyčinky se doplňují snadno i za chodu tiskárny a bez znečištění obsluhy, je možné je i přidávat k zajištění dostatečné kapacity před rozsáhlými tisky.

Aby Tektronix, jako vedoucí firma na poli barevného tisku, pomohl přesvědčit i poslední váhající, rozhodl se udělat revoluční krok. Nabídl všem svým uživatelům tiskáren pro obchodní grafiku – tedy Phaser 350 a 360 zdarma tolik černého inkoustu, kolik ho opravdu spotřebují. Tímto krokem se černobílý tisk na tiskárnách Tektronix Phaser 350 a 360 stal nejlevnějším tiskem vůbec. Vše nejlépe vystihuje následující graf. Porovnává celkové náklady na černobílý tisk u Tektronix Phaser 360 (zelená linka) a u běžné černobílé laserové síťové tiskárny (červená linka).

A navíc má uživatel Tektronixu možnost kdykoli tisknout barevně !!!!