- internet4U -

Viděl jsem neviditelné

(aneb Internet tentokrát prohrál)

      Stalo se to včera. Ve výloze knihkupectví na Strossmayerově náměstí mě uhodil do očí obrázek jedné známé postavičky. Obrázek byl tak známý, že bych se nad ním asi ani nepozastavil a pokračoval dál, kdyby mě ovšem v tom okamžiku nezastavil zvláštní intenzivní pocit něčeho nepatřičného. Ten pocit mě přinutil se podívat do výlohy ještě jednou a pořádně. Nu ano vždyť je to postavička zeleného psa, motivu ze záhlaví internetových novin Neviditelný pes. Jak může být Neviditelný pes vidět (jinde než na dispeji počítače)? A k tomu zrovna na papíře?

      Člověk by se nad tím možná ani nepozastavil; je snad něco divného na tom, že nejpopulárnější české internetové noviny dostávají poprvé svoji knižní podobu? Bylo by přece škoda, aby brilatní komentáře, břitké fejetony i hloubavá zamyšlení Ondřeje Neffa si den po dni jen tak mizely ze Sítě (myšlen Internet), a tím se propadaly do bezedné hlubiny času. Kdo z nás nemá v knihovničce půvabné kapesní povídky Karla Čapka, či výběr z novinářských fejetonů Nerudy?

      Neviditelný pes je ale jiný případ. Napadl by vás více zvláštní a provokující název pro deník? Slovo "neviditelný" mělo být tím správným přívlastkem pro noviny, které sice existují, čtou se, o kterých lidé diskutují a se kterými polemizují (poslední dobou i v "normálních" novinách a časopisech), které však nikdy a nikdo nespatří. Přesněji řečeno, nespatří je v papírové podobě. Jsou to prostě noviny, které se již plně oprostily od papíru; vždy jen na prchavou dobu mihnou na displeji vašeho počítače, ale v příštím okamžiku tam již nejsou, protože uvolnily drahocenný prostor počítače dalším informacím, důležitým a stejně prchavým. Knížka je však svou podstatou zcela jiná. Umožňuje nám vychutnávat krásu slova, laskat se s každou větou. Můžeme ji odložit ve chvíli, kdy na ni nemáme náladu, ale vždy máme možnost se k ní kdykoliv vrátit. Jednou vytištěná knížka navíc hned tak nezmizí. Nelze jen tak stisknout tlačítko knížku musíme skutečně fyzicky zničit, a to už je, jak sami uznáte, čin přímo barbarský.

      Včera jsem tedy měl poprvé možnost si na Neviditelného psa skutečně sáhnout (a ne jen poklepat pomyslnou myší). Přesto jsem z toho doteku neměl dobrý pocit. Základní myšlenky se možná nemají tak lehko opouštět. Zhmotněním totiž můžeme každou myšlenku zničit.

      Existuje i jiný pohled. Internet je pouhým médiem, nosičem informace, pojítkem, které umožňuje lidem mezi sebou komunikovat. Snad nejlépe je možné Internet přirovnat k papíru. Papír tu je ovšem po tisíciletí a po celou tuto dobu jsou lidé zvyklí číst informace z papíru. Je pravda, že lidé jsou schopni měnit i svoje základní zvyky, ale nikoliv mávnutím kouzelného proutku taková změna je obvykle věcí výměny generací. Těžko pak můžeme mít za zlé spisovateli z naší generace, že by chtěl, aby se jeho dílo četlo v masové míře již nyní.

      Hry s novým médiem jsou v této chvíli u konce, v souboji Internet versus papír jsme svědky okamžiku pravdy. Internet zákonitě prohrává. Není to prohra jeho technologie. Papírový Neviditelný pes je pouhým vyjádřením přirozené lidské konzervativity a nic nevypovídá o výsledku celého zápasu. Napadá mě jediné přirovnání. Právě novátoři musí být nakonec pragmatičtí, aby své myšlenky prosadili. První stavitelé železnic také museli ke stavbě použít koňských povozů a Křižík si při vývoji své obloukovky jistě svítil plynovou lampou. Spíše než o konec jedné revolty jde o další krok v jejím uskutečnění.

      Ale ten název mohl být skutečně vymyšlen jinak. Což třeba "Odraz Neviditelného psa"? Pes by zůstal i nadále neviditelný, jen by se dále o chloupek zvýšil jeho vliv na nás, obyčejné a viditelné.      

Jiří Donát, publicista

      7 0839

internet4U