Nedávno mne zaujaly dvě zprávy z denního tisku popisující dvě města, která byla, zatím jen pro zábavu, vytvořena ve světové počítačové síti. Obyvatelé těchto měst se v nich usazují, pracují, baví se a potkávají se navzájem, prostě žijí tak, jak tomu bývá v každém jiném, opravdovém městě. S jediným rozdílem "obyvatelé" těchto umělých vytvorů "žijí" ve svých virtuálních městech, aniž by museli opustit na krok přítmí svých skutečných domovů, ozářených magickým světlem obrazovky počítače. Podařilo se ji m zdánlivě nemožné žít ve světe svých představ. Přestože je dobře známo, jaké divy počítače dokáží, zpráva o životě v umělých městech je překvapující a v mnohém i inspirativní. Jakoby se s možností něčeho podobného ztratil předěl mezi skutečností a představou, práh překročitelný sice v umění, v běžném každodenním životě ale dosud pokládaný (snad s výjimkou patologických poruch intelektu) za nedotknutelný.
Informace o virtuálních městech, kde si každý může žít naprosto svobodně podle vlastní fantazie, ve mně vyvolala vzpomínku na nedávno přečtenou knihu rakouského malíře Alfreda Kubina (jinak rodáka z Litoměřic), který ve svém jediném, zato na svou dobu (1909) zcela ojedinělém románě Die Andere Seite (Druhá strana) popisuje život v jednom podivuhodném městě, v mnohém nápadně připomínajícím nejen ona virtuální města, ale také možné důsledky virtuální reality v širších souvislostech. Pro ty počítačové n adšence, kteří ještě nezlomili nad knihami hůl a mohli by se proto o Kubinovu knihu zajímat, jen tolik, že kniha se objevila na knižním trhu v tomto roce pod výstižným názvem Země snivců. Alespoň krátce, oč se v ní jedná:
Boháč Patera, člověk s nevyčerpatelnými finančními prostředky, se rozhodl postavit město západoevropského stylu kdesi v středoasijské pustině, v místech, kde se dosud potulovaly roztroušené skupinky mongolských a kirgizských kočovných pastevců. Svůj plán také uskutečnil, uprostřed stepi nechal vybudovat opevněné město nazvané Perla a otevřel je těm Evropanům, kteří byli nespokojeni s dosavadním způsobem života a dávali přednost životu podle svých představ.
Život obyvatel Perly připomíná na první pohled hru, jež k ničemu nezavazuje. Při "nákupech" může kupříkladu krabička zápalek stát několik zlaťáků a kupujícímu vyprázdnit peněženku. Netřeba si z toho však dělat těžkou hlavu u příštího nákupu si naloží plný košík a zaplatí pár krejcarů, popřípadě odejde aniž by se kdokoli vzrušoval bez placení. Má-li někdo jeden den prázdné kapsy, snadno je může mít další den napěchované penězi. Vše, co se v Perle odehrává, je tak skutečně více hrou než realitou. Pate rovi se jeho plán zdaří. Vytvoří vlastní stát, snové město, v němž snové vidiny, přání a představy nejenže splývají se skutečností, takže jsou od ní k nerozeznání, ale dokonce samotnou skutečnost významem převyšují. Svět imaginace zvítězil nad realitou. Realita mizí, nahrazena silou pouhých představ. A nestalo se tomu tak v oblasti umělecké tvorby, nýbrž v každodenním normálním životě...
Po počáteční euforii obyvatel Perly, kteří opustili své evropské domovy, dochází k bolestnému vystřízlivění. Probuzení ze sna je věru strašlivé: obyvatelé Perly podlehli masové hypnóze a cizí myšlenky ve své hlavě pokládali za vlastní, štváni v obludném Paterově kolotoči k smrti. Kvůli vidině snové říše obětovali své existence a nakonec byli připraveni nejen o majetek, ale i o zdraví a rozum.
Perla a její tvůrce končí neslavně. Ke stržení magické klatby stačí pouhá vůle obyvatel, jejich odmítnutí přijmout jako náhražku reality umělý svět a jeho bláznivá pravidla. V troskách paláce objevené tělo mrtvého vládce boha, jenž se zbaběle ukryl v koutě schoulen v klubko, překvapilo všechny neobyčejnou drobností a slabostí. Hromada dýmajících trosek na pozadí dalekých hor to je nakonec vše, co z Perly zůstalo. Šťastlivci, kteří všechny hrůzy přežili, dlouhou dobu nalézali svou ztracenou totožnost v ústraní sanatorií, pokoušejíce se zbavit přebujelých snů a představ, vrátit se opět do života a naučit se znovu žít ve skutečném světě.
Lze samozřejmě namítnout, že autor románu měl na mysli něco zcela jiného, že jeho dílo bylo symbolickou předzvěstí blížícího se konce rakouské monarchie a pod., avšak samotné podivuhodné téma o vztahu reality a snu a jejich vzájemném prolnutí nemusí být dnes zas až tolik neaktuální.
Moderní svět nastupujícího třetího tisíciletí se svou nervovou tkání technologií, jež mohou proměnit všední realitu v sen a naopak z fantazie učinit takřka hmatatelnou skutečnost, bude světem netušených možností a současně také světem značně citlivým. Vzájemným propojováním jednotlivých celků, unifikací a vytvářením nové civilizace planetárních rozměrů roste síla a moc. Na druhé straně tato nesmírná jednota, spočívající na přejemné a velesložité celosvětové pavučině, může být zároveň velmi zraniteln á. Pouhá malá porucha či nepatrná anomálie složitého systému na nepodstatném místě by pak v globalizovaném světě mohla mít katastrofální následky.
Autorovým záměrem nebylo stra-šit chudáka čtenáře, který věnoval svůj čas těmto řádkům. A už vůbec ne zrazovat od výhod poskytovaných onou "přejemnou celosvětovou pavučinou". Záměrem bylo spíš zaujmout zajímavou analogií. Vždyť i tento příspěvek byl napsán na počítači a odeslán elektronickou poštou.
aleš uhlíř
7 0753
K zavedení Knižního koutku jste nás přivedli vy, naši čtenáři. Nevěříte? Ale ano: byl to skutečně jeden z vás, jejž inspiroval děj téměř sto let staré knihy Alfreda Kubina k zajímavému srovnání s virtuálními městy na dnešním Internetu. Ta podobnost, vskutku pozoruhodná, je navíc provázena i poměrně seriózními pochybnostmi o tom, zda Zemí snivců nebyl inspirován i Kafkův, až později vydaný Zámek. Kafka se totiž s Kubinem osobně znal a jeho knihu prokazatelně četl. Ale to už teď, přečtete-li si obě, p osuďte sami.
Zaujala i vás v poslední době nějaká kniha natolik, že byste o ní rádi napsali a podělili se tak o ni s jinými? Udělejte to. A i kdyby ne vámi inspirovaná rubrika už bude pokračovat i tak vlastním životem.