Internet prošel od svého vzniku dlouhou cestu jako poměrně nepodstatného spojení čtyř počítačů až ke dnešní formě celoplanetární počítačové sítě. Zatímco dříve byl Internet počítačovým pojmem, který mělo ve slovníku zatraceně málo odborníků, dnes prolnul do slangu dětí ulice a již dávno se sluší přídomek "počítačový" vynechat, protože Internet se již dávno stal Pojmem.
Slovo Internet bylo samozřejmě odvozeno od slova net, síť. V původním smyslu ovšem šlo o propojení počítačových monster za účelem transportu obecných souborů. Uživatelské rozhraní i obsah dat byl nepodstatný. Od té doby došlo ke značnému posunu ve využívání i chápání přínosu počítačové a komunikační techniky. Pokud dnes mluvíme o Internetu, většina uživatelů si představí stránky World Wide Web. Vše ostatní začíná být na ústupu, či je alespoň efektivně odstíněno od běžných účastníků. Technologie a standardy jako WAIS, Gopher či Archie dříve sloužily při vyhledávání souborů, odborných článků a v nich obsažených informací. To vše ale dnes dokáže www stejně dobře nebo lépe. Totéž platí o FTP a dokonce i o elektronické poště -- jednak se dá odesílat i přijímat prostřednictvím www prohlížečů a stránek, jednak rozhodně není tak zábavná a vhodná pro surfování.
Výsledkem toho všeho je, že odpovídající vyžadované znalosti klesly na nulu, nejsou již potřebné. Nováčkovi zcela postačí vlastnit odpovídající hardwarové a softwarové vybavení a jakmile je již jednou jeho připojení k provozovateli Sítě nakonfigurováno (a zaplaceno), může se Internetem a www brouzdat tisíci existujícími adresami. Tam jej čeká zábava, seberealizace, poučení a nepochybně sem tam i nějaké to nebezpečí, zkrátka jde o pokrm okořeněný veškerým nezbytným kořením.
Www alias pavoučí síť
Třetím ze slov tvořících akronym www je slovo Web, pavučina. A pavučina je lepkavá záležitost, která vás dokáže zachytit a pohltit. Z tohoto úhlu pohledu byla volba názvu více než vhodná. Internet je technologie, která je skutečně schopná vás naprosto absorbovat, anulovat vaši příslušnost k našemu reálnému světu. Pokud si nedáte pozor, zcela jí propadnete, stane se pro vás drogou.
Při zrodu www by ovšem podobné úvahy a varování byla více než odvážná a předčasná. Původní princip www měl umožnit kombinaci textu a grafiky, která by byla přenositelná crossplatformě, mezi různými počítači a operačními systémy. Většina tehdejších, techničtěji orientovaných uživatelů Internetu, si jen stěží mohla uvědomovat její přínos. Byl to prostě jen zajímavý experiment.
Standard www se ale vyvíjel a stával se skutečně multimediálním, nabíral nové a nové typy dat. Pokud budeme postupovat suše popisně, jde o soubory uložené na vzdáleném počítači -- serveru. Připojující se uživatel -- klient -- je může nahrávat a nechat zobrazovat svým www prohlížečem. www stránky postavené na popisném jazyku HTML přitom zaručují, že bez ohledu na typ systému klienta budou text, grafika a ostatní média zobrazována korektně, ve správných barvách, písmech i velikostech, prostě v rámci intencí tvůrce.
Toto kritérium je velmi důležité a zaručuje, že dnešní www je určitě něco jiného než akademický pokus dotahovaný do konce. Pokud má totiž Internet přežít, musí se stát komerční záležitostí. A to v dnešním světě znamená reklamy a reklamy. Tento trend se začíná silně prosazovat, jak to můžeme vidět na celé řadě časopisů a novin, které jsme až donedávna znali pouze v papírové podobě. Třeba jejich americké mutace se objevovaly na našich novinových stáncích i s několikaměsíčními zpožděními, což přinejmenším u týdeníků s počítačovým zaměřením znamenalo naprostou degradaci jejich hodnoty. Právě proto můžeme dnes prakticky všechna počítačová periodika nalézt v nějaké podobě na Internetu. Odpovídající místa www obsahují archivy starších čísel a článků, stručnější podobu právě vycházejícího čísla a nezbytnou sekci aktuálních novinek, která bývá průběžně, třeba i denně, aktualizována.
A všem těmto stránkám vévodí reklamy a inzerce převážně počítačových firem. V dnešní fázi rozvoje Internetu se prostě začínají vyplácet. Zaprvé, stal se masovou záležitostí a mají k němu přístup stále větší masy lidí. Zadruhé, nabízí s ničím nesrovnatelnou možnost bezprostřední reakce, na které je založena většina televizních reklam v západním světě (známé -- "Call now!!"). Železo se musí kouti, dokud je horké. Pokud zákazník/oběť dostal chuť na koupi, musí mít možnost ihned se dozvědět podrobnosti a dostat možnost zboží objednat. Stránky World Wide Webu tady nabízejí netušené možnosti. Pokud je již na stránce umístěn obrázek s reklamou, nic nebrání v umístění odkazu na domovskou adresu firmy pod něj. Uživatel klikne na reklamu a v tom okamžiku je již připojován do multimediálního katalogu dotyčné společnosti. Za pomocí technologie jako je CyberCash, může okamžitě zboží bezhotovostně zaplatit a již jen čekat na dovoz, pokud ovšem nepůjde o software či sériové číslo k němu, tj. do elektronické poštovní schránky. Celá transakce od okamžiku vzbuzení zájmu až po dodávku zboží tak může trvat jen několik minut, aniž by si musel zájemce zapamatovat jediné číslo nebo provést složitější operaci, než je stisknutí tlačítka myši. Stejně tak horké linky a různé konzultace související se zbožím brzy nabudou díky nadcházejícímu rozvoji počítačové telefonie prostřednictvím Internetu nových dimenzí. (Přinejmenším budou populární bezplatné linky 800 zpřístupněny i mimoamerickým volajícím.)
Internet -- jiná forma našeho světa?
Internet či konkrétněji www stránky se skutečně pomalu stávají samostatným světem, či možná přesněji alternativní reprezentací toho světa našeho.
Toto tvrzení už přestává být tak odvážné, pokud uvážíme, že většina informací vzniklých či dostupných během posledních pěti let, je přístupná prostřednictvím Internetu. Tyto informace jsou ve zvukové i vizuální formě uloženy na stránkách nejrůznějších firem, zájmových organizací, skupin či jednotlivců. Záznamy projevů či komentáře si můžeme poslechnout pomocí standardů jako je RealAudio, hudbu lze stáhnout ve formě systémových zvukových formátů, grafika je prezentována v tisících různých podobách -- ať už jde o "GIFy", videofilmy QuickTime nebo speciální formu třírozměrných modelů VRML a QuickTime VR.
Z hlediska věrnosti zachycení reality tu vznikají a bojují dva protichůdné trendy. Tím prvním je prosazovaní již zmiňovaného WYSIWYG přístupu. Ten je částečně ukryt před běžnými uživateli, o to jsou ale důležitější a viditelnější jeho výsledky. Jde tu o korektní zobrazení log firem, topografických plánů, ale i uměleckých děl s jejich nezaměnitelnou a charakteristickou atmosférou. Nemluvíme tu jen o zachování správných rozměrů a umístění obrázků, dostatečném počtu barev a korektním způsobu obtékání textem. Počítačová multimédia jdou cestou, kterou docela nedávno prošlapali profesionálové z oblastí Desktop Publishing a Desktop Video. Tak náročné služby, jako je color management, se brzy stanou luxusem dostupným všem. (Pro nezasvěcené, v počítačové a tiskárenské praxi je velmi těžké zajistit, aby se zelená zelenala stejně na všech zúčastněných zařízeních.)
Z důvodů malé propustnosti sítě a nepropracovanosti mediálních technologií, byla zpočátku využívána uměle degradovaná data -- pro zmenšení velikosti a náročnosti nahrání. U obrázků se využívalo menších velikostí a počtů barev, u zvuků malých vzorkovacích frekvencí a u filmů vysokých ztrátových komprimací a malého počtu snímků za vteřinu. Dnes se naopak rozrůstá používání velkých obrázků, tvořících prakticky celý obsah stránky, jejichž drobnější a dříve ignorované detaily slouží jako prvky ovládání dotyčné www stránky. U hudby a filmů jde primárně o nabídnutí co nejpozoruhodnějšího dílka, pokud se kvality týče. Stále častěji se objevuje MIDI, po připojení syntetizéru k počítači nám konkrétní navštívené místo může přehrát obsaženou skladbu přesně tak, jak by ji hrál autor, kdyby naše klávesy měl k dispozici. Nastupující hardwarově podporovaná komprimace MPEG zvládne prezentaci celoobrazovkové filmové sekvence stažené z www serveru s interaktivní videopůjčovnou.
Internet -- masa seberealizujících se jedinců
Přehnaná snaha o věrnost a detailnost by ovšem mohla zavést vývoj Internetu do slepé uličky, stal by se věrnou a šedivou kopií reálného světa. Proti tomu naštěstí stojí hybnost masy "obyčejných uživatelů", kteří se rozhodně spořádaným šikem stát nemíní. Až dosud jsme k Internetu přistupovali "spotřebně", z hlediska zákazníka surfujícího při hledání nějaké té potřebné informace. Lidé ale pomalu přicházejí na to, že mohou mít vlastní stránky, v podobě a s obsahem, jakým chtějí.
Ano, jen málokdo dostane možnost prezentovat svou osobnost, názory a svá veledíla na veřejnosti. Ne každý může vystupovat v televizi, rozhlase, být autorem scénářů či novinových článků. Někdo není dostatečně schopný, někdo zůstane nepovšimnut a někdo se zase příliš odchyluje od konvencí a dogmat doby. Tady přitom Internet představuje skutečně nejryzejší formu svobody projevu a všechny dosavadní pokusy o jeho zkrocení skončily neúspěchem.
Dnes již prakticky každý může vlastnit svou www stránku, svůj malý HydePark, kde může umístit a prezentovat, co se mu zlíbí. Jako houby po dešti se objevují sady různých personálních editorů a serverů www, které právě tomuto grálu slouží. A z toho podhoubí vyrůstají statisíce velmi osobních míst nesoucích a vystavujících osobnost svého tvůrce.
Na Internetu můžeme nalézt soukromé www adresy s knihovnami dokumentů a nástrojů řešících danou problematiku, adresy s povídkami, scénáři a novelami. Nechybí ani soukromá videoprojekce a galerie vlastních výtvorů, ať už si pod tím představíme cokoliv. Snad kromě autocenzury a nedostatku sebedůvěry tu nenalezneme žádná omezení, založená na výhradách vůči kvalitě, obsahu apod.
Dá se říci, že celá tato část Internetu je projevem exhibicionismu, který je v různé míře vlastní každé lidské bytosti. Stačí se podívat na nejroztodivnější počítadla, která nesmí chybět na žádné stránce a která říkají: "Tady je něco, co jsem vytvořil a tolika a tolika lidem ukázal." A jistým náznakem voajérství je, že surfující uživatelé skutečné přicházejí a mají zájem se dívat a seznamovat se s něčím jiným. A jsou to přitom titíž, co návštěvu galerie či diskusního kroužku s díky odmítali. Na Internetu nejsou vázáni časem, ani prostorem, ani limitovaným množstvím nápadů a mohou být zcela sami sebou.
Sedmý smysl
Internet dneška je zvláštní místo plné paradoxů. Z hlediska mimozemšťana-externisty je to dílo kolektivní inteligence, tříšť profesionálních a amatérských buněk, šedivě nudných i přetékajících nápady. S pestrostí výtvorů milionů třeba i omezených lidských myslí nemůže soutěžit fantazie žádného jednotlivce. Z Internetu se tak pomalu stává kaleidoskopický a zdeformovaný obraz našeho světa. Prostřednictvím něj můžeme informace o naší realitě čerpat takovým způsobem, že se Internet začíná jevit jako tolik hledaný sedmý smysl, překračující omezené schopnosti těch ostatních.