Komponování i vlastní produkce hudby se v posledních několika letech nenápadně přesunuje k výhradnímu používání počítačů a elektronických hudebních nástrojů (spíše přístrojů).
Historické kořeny využívání techniky, následně i elektroniky a počítačů při tvorbě hudby, můžeme vysledovat již od středověku, kdy se v Evropě začaly objevovat první hrací skříňky. Již v roce 1770 existovalo zařízení, schopné zapsat hru na klavichord. Hodinový stroj pohyboval pruhem papíru a když se stiskla klávesa, páčka s tužkou udělala záznam o trvání tónu. Ve Philadelphii byly roku 1876 představeny automatické varhany Johna McTammanyho.
Za původce dnešních sekvencerů lze považovat první automatický klavír pod názvem Pianola nebo Piano Player, který vynalezl E. S. Votey v roce 1897. Tento automat dovedl na děrný pás zaznamenat hru včetně dynamiky a pedálů. Mnoho slavných hudebníků jej používalo a dokonce se dochovaly pásy se záznamem jejich hry (Rachmaninov, Debussy, Mahler, Gershwin aj.). Někteří skladatelé (Hindemith, Toch, Stravinskij, Nancarrow aj.) si uvědomili ohromné možnosti takového automatizovaného řízení a využívali je tak, že děrovali pás ručně, tedy v terminologii dnešních sekvencerů krokově, a výsledek -- v reálném čase nehratelný -- si nechali strojem přehrát.
Počítačové generování zvuku pomocí softwaru a D/A převodníku bylo poprvé vyzkoušeno v roce 1958 (Max Matthew, MIT -- Massachusetts Institute of Technology, USA). V 60. letech probíhaly první pokusy o tvorbu elektroakustické hudby na velkých sálových počítačích. Opravdový boom aplikací pro počítačem podporovanou tvorbu hudby se datuje od poloviny 70. let, což souvisí s rychlým vývojem malých, ale výkonných domácích, osobních a přenosných počítačů.
Nejrůznější studiové pokusy se zvukem a hudebními sekvencemi používanými v populární hudbě, přinesly již první magnetofony a mixážní pulty. Analogové triky, které používali známí hudebníci, se počítačoví odborníci snažili aplikovat při vývoji nových zařízení.
Ač to může znít neuvěřitelně, tak k velkým fandům a propagátorům nejrůznějších netradičních technických hudebních zařízení patřila skupina Beatles.
John Lennon byl naprosto fascinován možnostmi zařízení nazvaného mellotron. Mellotron byl vlastně pradědečkem dnešních sekvencerů a samplerů. Mellotron měl podobu klasických elektronických varhan, ale byl založen na vtipném řešení vytváření zvuku. Při stisknutí klávesy na klaviatuře se začal přehrávát zvuk zaznamenaný na magnetofonovém pásku. Pro vytváření nových zvuků často používali jednoduchý trik. Pásku prostě nasadili obráceně. Mellotron je jednoduchý analogový sampler, používající pro záznam zvuku magnetofonové pásky.
To, co Beatles vytvářeli složitě pomocí analogových triků, lze dnes vytvořit jednoduše i na běžném osobním počítači vybaveném zvukovou kartou a hudebním softwarem.
Beatles si oblíbili německého propagátora elektronické hudby Karlheinze Stockhausena, který se objevil i na fotomontáži obalu jejich alba Sgt. Pepper. Vliv tohoto zvukového experimentátora 60. let se projevil i v jediné instrumentálce, kterou Beatles za dobu své existence natočili -- Flying. I když tato skladba patří k tomu slabšímu, co z jejich dílny vzešlo a je označována za tuctové blues, po zvukové stránce je přesto zajímavá. Slyšíme v ní Lennonův mellotron i zvukové efekty včetně retrográdního zpětného chodu magnetofonového pásku.
Elektronická hudba 80. let
V průběhu 80. let se oddělilo používání počítačů na dva základní směry. Většina nahrávacích studií začala počítače používat v nejrůznějších fázích záznamu a zpracování zvuku. Tento vývoj dospěl dnes již do stadia tzv. harddisk-recordingu, což znamená, že pomocí A/D převodníku se jednotlivé zvukové stopy nahrávají přímo na pevný disk počítače, kde se následně zpracovávají čistě digitální cestou. K prvnímu směru patří skupiny, které při vlastní produkci nepoužívají počítače, ale na přítomnost počítačů si musely zvyknout v nahrávacích studiích. Druhým směrem je tvorba tzv. elektronické hudby. Elektronické skupiny používají počítače při skládání, interpretaci i nahrávání své hudby. K nejznámějším hudebníkům, kteří popularizovali tento hudební styl, patří například němečtí Kraftwerk, nebo francouzský hudební mág Jean Michel Jarre. Analogový sampler mellotron, který poprvé použil Lennon, našel své uplatnění ještě v roce 1972 na Jarrého desce Oxygene. Při nahrávání této desky tak Jarré přirozeným způsobem spojil hudební minulost, představovanou mellotronem, s budoucností reprezentovanou syntezátory a počítačem.
K výrazným směrům 80. let patřil tzv. syntezátorový pop. Taneční hudba označovaná jako disco by bez elektroniky také nemohla vzniknout. S rozvojem elektronických klávesových nástrojů, tzv. syntezátorů, začalo vznikat mnoho nových hudebních směrů, které se stále mění zároveň s novými technickými možnostmi těchto technologií.
Mezi známé popové skupiny, které se v minulosti výrazně prosadily díky používání elektroniky, patří zejména Depeche Mode, Erasure či Pet Shop Boys.
Elektronická taneční hudba založená na monotónně se opakujícím hudebním fragmentu, má mnoho různých odnoží od EBD (electronic body music), techna (tekkna), přes rave, dance floor, jungle, house, trance až po ambient. Jako odezva tvrdší rockové muziky (metal, hardrock) vznikla tzv. brutální elektronika, k jejímž představitelům patří například kanadští Ministry.
Českou republiku s určitým zpožděním všechny tyto vlivy postupně zasahovaly a měnily tvář naší hudební scény.
K výrazným skupinám využívajícím syntezátorů patřila skupina Oceán, která na naše koncertní pódia přinesla počítač jako "hudební nástroj". Monitor počítače ATARI ST, kterým Oceán ovládal své MIDI nástroje, pomrkával během koncertů z pódia, což mnoho "klasických" hudebních kritiků nemohlo dlouho spolknout. S archaickým názorem, že to není žádné umění, když místo muzikantů hraje počítač, se v různých podobách můžeme bohužel setkat dodnes.
Tajemství samplingu
Samplování není nic jiného než převedení analogového zvuku do digitálního formátu a následné uložení do souboru. Klasickým samplem ja například každý soubor WAV. V jedné sharewarové kolekci jsem před časem objevil program Goldwave, který obsahoval mnoho základních funkcí, důležitých pro samplování. Na Internetu jsem si našel jeho nejnovější verzi (http://web.cs.mun.ca/~chris3/goldwave) a po porovnání s mnoha programy standardně dodávanými se zvukovými kartami, jsem dospěl k závěru, že Goldwave "nemá chybu". Jestliže si chcete vyzkoušet samplování na svém počítači (se zvukouvou kartou) a nemáte možnost získat program Goldwave, použijte program standardně dodávaný ke zvukové kartě.
Sampleroví piráti
Používání zvukových samplů z cizích děl se ovšem řídí určitými pravidly, nejčastěji zaštítěnými autorským právem. Lidé (skupiny), kteří se těmito pravidly neřídí, jsou v oblasti produkce hudby nazývání hudební piráti.
Za hudebního piráta je na celém světě považován ten, kdo do své skladby použije část skladby či zvukového úryvku díla jiného autora bez jeho vědomí. Nejčastější případy jsou právě v oblasti elektronické samplerové hudby. Samplování zvukových úryvků z děl chráněných autorskými zákony je ovšem problematické nejen dokázat, ale i postihnout. Na Internetu existuje jedna www stránka obsahující velmi dlouhý a podrobný seznam mnoha hudebních skupin z celého světa, které používají cizí samply ve vlastních skladbách. Impulzem k vybudování této stránky byla událost z počátku roku 1993. Autor této stránky dostal nápad na její zbudování, když v závěru jednoho filmu uslyšel výkřik, důvěrně známý ze skladby jeho oblíbené hudební skupiny. O tomto zjištění se prostřednictvím internetových diskusních skupin podělil s několika svými kamarády, kteří mu pak začali posílat výsledky svých vlastních pozorování.
V současnosti obsahuje tento seznam stovky jmen skupin, které používají samply z cizích děl (filmy, rozhlasové pořady, projevy významných osobností, hudební skladby). Tyto seznamy jsou setříděné vzestupně podle počtu pirátských samplů ve skladbách jednotlivých skupin.
Největší "přízeň" věnují sampleři filmu Blade Runner, ze kterého samplovalo již celkem 41 skupin. Tyto samply byly použity v 56 skladbách. Z různých částí tohoto sci-fi filmu bylo tímto způsobem pořízeno celkem 118 odlišných samplů.
Hned na druhém místě zájmu o materiál pro samplování jsou zvukové záznamy z vesmírných projektů NASA (41 skupin, 34 skladeb, 155 samplů).
Kultovní sci-fi trilogie Vetřelci se stala terčem samplerových pirátů tak často, že obsadila třetí místo v tomto netradičním žebříčku popularity (22 skupin, 28 skladeb, 73 samplů).
Stále populárnější se stává seriál Star Trek (17 skupin, 27 skladeb, 52 samplů), který postoupil ze sedmého na místo čtvrté a tím přeskočil filmy Robocop (5. místo), Hellraiser (6. místo) a Apocalypse Now (7. místo).
Stejně populární jako filmy a seriály jsou i projevy významných lidí: J. F. Kennedy (8. místo), G. Bush (12. místo), Martin Luther King Jr. (23. místo), Richard Nixon (27. místo), Ronald Reagan (30. místo).
Nebudu vás již déle napínat a představím vám největší "hříšníky", kteří si s problémem autorských práv nedělají mnoho starostí.
Seznam v současné době obsahuje 388 hudebních uskupení. Skupina Skinny Puppy se do čela tabulky dostala za použití 107 pirátských samplů z 35 různých zdrojů. V závěsu za ní se drží Front Line Assembly (98 samplů, 36 zdrojů) a Ministry (62 samplů, 22 zdrojů). Další místa v první desítce obsadily skupiny Pop Will Eat Itself, My Life With the Trill Kill Kult, Negativeland, Meat Beat Manifesto, Front 242, Intermix a Big Audio Dynamite. V přehledu figuruje většina populárních elektronických kapel jako například: The Orb, ClockDVA, Revolting Cocks, OMD, Laibach, Supertramp, White Zombie, Carter USM, Future Sound of London, KMFDM, The Shamen, New Order, Therapy?, The KLF, Primus, Orbital, Die Krupps, Nine Inch Nails, Prodigy, Public Enemy a mnoho dalších. Z výčtu kapel by se mohlo zdát, že k samplingu cizích zdrojů se uchylují pouze čistě elektronické skupiny. V seznamu ovšem figurují i taková jména jako Queen, Pink Floyd, Iron Maiden, Kate Bush či Mike Oldfield. Tuto stránku najdete na http://www.ee.pdx.edu/~alf/html/samples.html
Samplování a následné používání zvukových úryvků se u nás proslavilo zejména v porevoluční době. Možná si ještě pamatujete na remixy se slaboduchými "státnickými" projevy Milouše Jakeše.
MIDI a samply na Internetu
Internet je jako komunikační prostředek v poslední době propagován v míře opravdu velmi hojné, není to však z důvodu honby za levnou senzací. Hudební komunita žije na Internetu velmi čilým životem. Nejen fakt, že většina hudebních skupin (a skupinek) má své vlastní www stránky, na kterých o sobě dává světu vědět, ale zejména možnost přenosu souborů a zvuku předurčuje toto médium k efektivnímu využívání. V oblasti tvorby MIDI hudby se začíná prosazovat Michael Walthius. MIDI skladby pocházející z autorské dílny tohoto hudebníka jsou umístěny na mnoha www stránkách (např. http://brownel.edu./~johays/midi.htm). Internet nabízí fantastickou příležitost pro prezentaci domácí amatérské tvorby, která může své autory celosvětově proslavit. Mnoho kapel má své oficiální i neoficiální www stránky, nemluvě o www stránkách fanklubů. Velmi užitečnou službu v této záplavě stránek poskytuje interaktivní seznam hudebních skupin. The Ultimate Band List na adrese http://american.recordings.com/WWWoM/ubl obsahuje velmi obsáhlý seznam "karet", obsahujících seznamy odkazů setříděných podle typu informací (diskuzní skupiny, FAQ, nasamplované skladby, texty písní, kytarové tabulatury a www stránky).
Dobrým výchozím místem pro zájemce o MIDI soubory může být například stránka http://www.midi.com. MIDI verze novějších skladeb lze získat na adrese: http://www.daimi.aau.dk/~u951823/midistation/midilist.htm
Příznivci DOOMa a Jamese Bonda si přijdou na své na www http://www.cyberspace.com/~depeche/mchoice.htm, kde jsou tematicky rozdělené soubory MID.
Pokud chcete získat podrobnější informace o normě MIDI, podívejte se na stránku asociace producentů MIDI (MIDI Manufacturers Association) http://home.earthlink.net/~mma/resource.htm.
Obrovské množství www stránek na Internetu je zaměřeno i na skladby ve formátu MOD a XM. Příkladem takové stránky je např. http://www.kuai.se/~lard/music.htm.