- internet4U -

K DĚJINÁM A TEORII HOVADISMU*

(Z projevu na třetí Werichiádě)

      Klasikové označovali tímto termínem něco, co je krásné svou ošklivostí, srandovní svou ubuleností, groteskní svou strašidelností a dojemné svou pitomostí. Tedy: nikoli jednoznačně záporný vztah, nýbrž vztah dvojznačný, ambivalentní.

      Klasická definice: "Barvotisky a ilustrované kalendáře jsou hovadné. Pohlednice a parníky. Vlastenecké projevy, většina lamp, rodinné kanape, četné kravaty, mnohé pánské a dámské klobouky, milostných dopisů nevyjímaje, každý druh bodrosti a sentimentality. Laureáti a jubilea, drobotina a všechny roztomilůstky na zeměkou-li, jakož i naopak vojenské přehlídky a četné průvody jsou projevy hovadismu." (J. V., Klobouk ve křoví)

      Jakýmsi festivalem dobového hovadna byla právě Vest Pocket Revue. Kvintesencí hovadna byl i stejnojmenný časopis VPR, zejména pak rubrika Národ sobě. Zde čteme bez komentáře ukázky čsl. kultury (Popelka Biliánová, Quido Maria Vyskočil, reklamy stejně stupidní jako dnes). A pod titulkem Čsl. komunistická zábava ve stejném roce, kdy poslanec Gottwald vmetl do tváře mladé demokracii: "Ano, jezdíme se do Moskvy učit, jak vám zakroutit krkem!", což tato demokracie dvacet let omylem považovala za jakýsi zemanovský bonmot čteme v rubrice Národ sobě tento stylově čistý výron hovadismu:

      "Šibřinky Svazu DDOČ. Konkrétní návrh: vytvoří se řetěz z celého obecenstva, při němž si přítomní drží ruce... Spojené ruce jsou výrazem toho, že všichni přítomní tvoří nepřetržitý kruh. Ten v 10 hod večer zavolá: Levá, levá, levá! Hudba hraje: Pryč s tyrany a zrádci všemi, a obecenstvo jde doleva... Nato se zpívá Internacionála a ruce se pustí. 30 minut přestávka. Možno i před Internacionálou." (Tvorba, 1929)

      (Je potom možné se divit, že J. Voskovec, přizvaný ke 40. oslavám VPR, vzkazoval přes oceán: "Kdybych se takové vlajkoslávy účastnil jinak, než s hlasitým odporem, bylo by na místě nahradit heslo onoho večera před čtyřiceti lety ŽE BY ALOIS JIRÁSEK? heslem ŽE BY VOSKOVEC A WERICH?")

      Čím bychom Voskovcův výčet doplnili dnes? U laureátů, vlasteneckých projevů, průvodů, kravat a milostných dopisů nevyjímaje bych klidně zůstal. Stejně tak u drobotiny, která nám dokonce už pomáhá vyhrávat Oskary. Připojil bych snad jen nějakou tu protibyrokratickou komisi a neodmyslitelné vložky s křidélky, Lucii a Lanzu Bílou, některé demonstrace a stávky proti sníženému zvýšení, feminismus a jiné symptomy nemoce šílených krav, Zemanovy fakírské kufříky, Klausovy aprílové balíčky a pozitivně lustrovaného tátu pracujícího lidu, hřímajícího na Staroměstském náměstí. Kdo všechno už tady hřímal, Dřímal, Dejmal, kdo všechno už tady Štrougal či jenom Koukal, od kata Mydláře až k národního obrození! Joj, národní obrození! Smetana, Jirásek, Tyl, Mácha, Hácha, Moravec, Nejedlý, Hus, Husák, Husserl, Němcová, Krásnohorská a Kabrhelová! Výrazným krokem v pochodu hovadna dějinami je to, že se dnes smyslem všech válek a mordů stává nikoli zisk, ale televizní zpravodajství. Podobně smyslem filmu je cena, smyslem představení recenze (představení mizí, recenze zůstává). A smyslem všech katastrof, pohrom, souloží a deviací ve vesmíru je televize Nova. Smyslem VPR je tedy vlastně její dnešní oslava.

      Každá doba si vytváří kromě vznešených institucí i své specifické hovadno. Jím pak vstupuje do dějin podstatněji a trvaleji než nějakou revolucí, privatizací či deregulací. Nejen tedy Quo vadis, ale Ho vadis. Hovadno je prostě cosi jako vesmírná pralátka, je věčné jako blbost lidská a neodstranitelné jako poslankyně Noveská. Tak jako blbost i hovadno se změnami režimu nezaniká (jak jsme si omylem mysleli, cinkajíce klíči), ale ani nevzniká, tak jako blbost se pouze pro-mě-ňuje. Podléhá neměnnému přírodnímu zákonu o přeměně a zachování blbosti (perpetuum debile).

      S pozdravem

      Tuneláři všech bank spojte se

     

Vladimír Just

      * Estéti prominou: jde o klasický termín, jenž byl duševním vlastnictvím V+W

internet4U