FTP (File Transfer Protocol)

      FTP, neboli zkratka pro File Transfer Protocol (protokol pro přenos souborů), je označení jedné ze základních a historicky prvních standardních služeb na Internetu, umožňující přenášet soubory mezi dvěma počítači zapojenými do sítě TCP/IP (Transmission Control Protocol/Internet Protocol). Zároveň je FTP i názvem speciálního komunikačního protokolu, který programy zajišťující funkce FTP používají ke vzájemné komunikaci.

      Pomocí FTP lze na/z hostitelského počítače (počítače, k jehož souborům přistupujete) provádět veškeré základní operace se soubory a adresáři (přesouvání, kopírování, vytváření a mazání). Protože služba FTP je typickou aplikací typu client-server, potřebujete k jejímu používání mít na svém počítači klientský program pro FTP a na počítači, k jehož souborům chcete přistupovat, musí být spuštěn program FTP serveru. Většina víceuživatelských operačních systémů podporujících rozlehlé sítě obsahuje FTP server jako integrovanou součást a služby FTP tedy poskytuje nepřetržitě po celou dobu provozu. Pro přímé používání FTP je nutné, aby počítač, na kterém běží klientský program, byl přímo připojen do sítě (Internetu) pomocí protokolu TCP/IP, respektive PPP (Point to Point Protocol). Pokud totiž budete ze svého osobního počítače mít pouze terminálový přístup do Internetu, můžete sice na počítači, k němuž jste právě připojeni, jako terminál spustit klienta pro FTP, ale budete moci přenášet soubory pouze mezi vybraným a tímto počítačem, nikoliv svým PC.

      Vlastní komunikace protokolem FTP se do značné míry podobá řádkově zadávaným příkazům pro práci se soubory a adresáři, jaké se používají při práci v prostředí MS DOSu či unixové terminálové relace, a při použití řádkového klienta na terminálu je budete muset přímo zadávat. Naštěstí existuje i mnoho klientských programů pro grafická prostředí jako je Microsoft Windows nebo systém počítačů Apple Macintosh, s nimiž lze pracovat velmi podobně jako se známými souborovými manažery typu Norton Commanderu (v jednom okně obraz lokálního a ve druhém vzdáleného disku), včetně možnosti přetahování souborů myší atd.

      Pro přístup k jednotlivým souborům přes FTP je na naprosté většině hostitelských počítačů, kde zpravidla běží víceuživatelské operační systémy jako UNIX nebo Windows NT, využíván systém přístupových práv příslušného operačního systému. Z toho plyne požadavek, aby ten, kdo chce na příslušný počítač přistupovat, na něm měl legální uživatelský účet s definovanými právy.

      Vlastní přenos obsahu souborů umožňuje FTP provádět ve dvou režimech jako text a jako binární data. Pokud je soubor přenášen jako textový, zaznamená to, že bude-li putovat mezi počítači s různým kódováním znaků, je povolena (a pravděpodobně bude i povolena) automatická konverze kódování. Konverze se netýká jen vlastního kódu jednotlivých znaků, ale i formátu textového souboru jako takového. V prostředí operačního systému UNIX je například k oddělení řádků používán pouze znak LF (nová řádka), kdežto pod MS DOSem a Windows je řádek oddělen dvojicí znaků CR+LF (návrat vozíku + nová řádka) a při přenosu v režimu "text" mezi unixovým serverem a PC budou nahrazeny znaky LF za dvojici CR+LF. Při přenosu souboru, jehož obsah musí být přesně zachován (například komprimované nebo spustitelné programo-vé soubory) tak může kvůli chybně nastavenému režimu přenosu dojít k jeho poškození.

      Pozn. red. Omlouváme se čtenářům, heslo Anonymní FTP, jež mělo následovat, bylo zařazeno v minulém čísle

      HTTP (HyperText Transport Protocol)

      HTTP, neboli "protokol pro přenos hypertextu", je označení pro jednoduchý komunikační protokol sloužící ke komunikaci mezi prohlížečem webových stránek a www serverem.

      Protokol HTTP obsahuje pouze jediný příkaz pro načtení souboru a mechanismus hlášení chyb. Komunikace prohlížeče s www serverem tak probíhá jako sekvence jednotlivých požadavků na přenos dokumentů. Obrázky vložené do těla HTML dokumentu jsou přitom přenášeny jako samostatný požadavek, takže relace přenesení dokumentu se čtyřmi obrázky vyžaduje navázání pěti spojení a odeslání pěti samostatných požadavků na příjem souboru (jeden na vlastní textové tělo a čtyři na vložené obrázky).

      URL (Universal/Uniform Resource Locator)

      Největší potenciál Internetu je především v umožnění přístupu k velkému množství elektronicky zpracovaných informací v mnoha různých formách, takzvaným zdrojům, které mají podobu elektronických dokumentů či speciálních datových souborů. Informační zdroje jsou umístěny na různých počítačích po celém světě, takže přirozeně existuje potřeba jejich jednotné a přitom jedinečné identifikace. Tu poskytuje URL (Uniform Resource Locator), což v překladu znamená něco jako "jednotný identifikátor zdroje".

      URL má podobu řetězce znaků (například "http://omega.inf.upol.cz:8080/index.html"), který má čtyři hlavní části.

      První část ukončená sekvencí :// určuje přístupový protokol, respektive typ služby, prostřednictvím které je příslušný zdroj přístupný. Sekvence http v našem příkladu znamená, že se jedná o hypertextový dokument systému www (World Wide Web), který je přístupný protokolem HTTP (HyperText Transport Protocol). Pokud je zdrojem například soubor přístupný přes FTP, je na tomto místě uvedeno ftp, atd.

      Druhá část za :// obsahuje doménové jméno (případně IP adresu v tečkové notaci např. 194.212.18.56) určující konkrétní počítač v síti, na němž je příslušný dokument uložen. V našem příkladu je to počítač s adresou omega.inf.upol.cz. Další dvě části URL jsou již nepovinné. Za dvojtečkou následující číslo určuje takzvané číslo portu tedy číslo běžícího programu, který na tomto počítači příslušnou službu poskytuje; v našem případě se jedná o číslo portu, na němž odpovídá www server. Pokud toto číslo není v URL uvedeno, předpokládá se, že služba komunikuje pod standardním číslem portu, které je pro každý typ služby pevně stanoveno a například pro www je 80.

      Poslední složkou URL je cesta a název konkrétního dokumentu, která je opět nepovinná. Pokud není uvedena, odešle www server standardní úvodní stránku, FTP server zobrazí hlavní adresář, a podobně.

Jan Čáp