- internet4U -

Internet dneška a zítřka

      Pohled na dnešní Internet není jen radostný. Hrozí opravdu zahlcení Sítě nebo je to jen planá hrozba? Jak bude vypadat Internet další generace a bude tyto problémy řešit?

      V dnešním světě vychází týdně mnoho článků oslavujících možnosti současných počítačových a komunikačních technologií. Internet, DVD, GSM, tím vším se musíme ohánět a zaklínat, aby bylo vidět, že jdeme s dobou. A ti ostatní jsou prostě mírně řečeno zaostalí. Nám všechno funguje, dosahujeme mnohanásobně vyšší produktivity práce a hlavně máme informace v konečcích prstů (kdo nerozumíš, obrať se na adresu bill_gates@microsoft.com). Tímto tempem budeme v Síti brzy všichni a příbuzní nás nebudou mučit alby s fotografiemi ze svateb a pohřbů, ale nashromážděnými "book-marky". A věřte, že vedle "rychlosti" jejich modemu a konfigurace TCP-IP zůstane Čachtická paní skutečnou altruistkou.

      Technologický snobismus

      Že je tomu všemu trochu jinak, že "surfování" na Internetu není procházka růžovým sadem, je v této době jasné jen té většině (ať už laiků nebo expertů), která Internet a počítače vůbec skutečně užívá. Laikové se ovšem většinou za příslušnost k této sociální skupině stydí a mají pocit, že si za to mohou sami. Vždyť si to přece mohli nastudovat v článcích nebo v příslušném několikaletém doučovacím kurzu! A je třeba přiznat, že tato představa je jim kastou expertů velmi intenzivně a velmi úspěšně vnucována. Obdobně jako kdysi znalost příkazů DOSu mohla demonstrovat intelektuální nadřazenost, dnes lze ve společnosti excelovat pronášením perel jako "včera jsem surfoval mezi Japonskem a Londýnem" nebo "musel jsem upgradovat driver, protože se mi pořád nevracely pakety". Nádherným příkladem této formy snobismu je nová reklama na jistý automobil, v níž jsou všechny obrázky prezentovány formou počítačových oken. Doufám, že nejmódnější malíři touto dobou již rámují svá díla do dřevěných obdob windowsových oken.

      Zmíněné manipulativní chování odborníků má kromě jejich vnitřního pocitu nutnosti vybudovat si odstup i velmi prozaický ekonomický důvod. Počítačový konzultant je většinou placený od problému a při obratech typu "prostě jsem to nainstaloval a ono to začalo fungovat" se mu obrací žaludek.

      S ohledem na skutečnost můžeme současný stav Internetu a lokálních počítačových sítí označit za výsledek spiknutí programátorů, ideových pracovníků (tyhle věci se nestávají, ale jsou vymýšleny) a obchodníků. Po "nainstalování" Internetu, které většinou provádí někdo jiný než budoucí uživatel, následuje klidné a krátké období, kdy všechno zdánlivě funguje. Znáte jen málo www adres, které navštěvujete, o nových formátech dat vůbec nic netušíte, a tudíž je šťastně ignorujete až do doby nového kola manipulace okolí ohledně nezbytnosti používání dalšího výmyslu doby. E-mail dostáváte jednou za měsíc, diskusní skupiny vůbec neznáte a telnet by vás nenapadlo použít ani ve snu.

      Život je to skutečně krásný. Vše funguje rychle přesněji řečeno zatím nemáte pocit, že je to pomalé chybová hlášení se nevyskytují nebo je ignorujete, protože jim nerozumíte. Bohužel je to jen kojenecké období.

      E-mail k smrti zalknutím

      Dovolte mi teď namalovat výhradně pro vás něco čertů na zeď. Během vašeho života na Internetu se zřejmě nejprve naplní vaše poštovní schránka.

      E-mailová adresa je stále typičtější na navštívenkách, s řadou přátel si brzy budete tímto způsobem dopisovat. Vzhledem k tomu, že svou adresu dříve nebo později zanecháte v nějaké www anketě, nebo u nějakého serveru poskytujícího beta-testování, dočkáte se pravidelného přísunu textové a možná hypermediální reklamy do vaší schránky.

      Typickou začátečnickou pastí jsou různé konference a tzv. mailing listy. Od okamžiku přihlášení začínají do schránky chodit dopisy posílané na dané téma a odpovědi a komentáře k odpovědím... To ale může představovat i desítky dopisů denně.

      Teoreticky můžete požádat příslušný server, aby vám posílal digest, slepeninu zpráv došlých za určitý interval. To ovšem znamená použít ta správná magická slova na správné adrese, pokud si je seženete, a v některých případech to ani není možné. Odpojení se od takovéhoto zdroje informací taktéž nemusí být jednoduché, někdy to znamená skutečně několikaměsíční zápas se servery a správci neustále měnícími adresy.

      V tomto okamžiku zjistíte pravdu o svém provozovateli Internetu, čí spíše o podrobnostech vaší smlouvy, specifikovaných na samém okraji papíru písmem velikosti 5 (v angličtině pověstný "fine print"). Pravděpodobně se prostřednictvím modemu připojujete k serveru, který vám zprostředkovává výměnu paketů TCP-IP s Internetem. Mimo to pravděpodobně na lokální počítačové síti stejné firmy běží servery ve smyslu softwaru, starajícího se o přijímání a odesílání pošty. Po dobu vaší nepřítomnosti, kdy nejste připojeni, je došlá pošta ukládána do místního diskového prostoru. A hádejte co: jeho velikost je vymezena smlouvou a v případě jeho zaplnění je pošta vracena odesilateli s neurčitým chybovým hlášením. Pokud vám v jednom dni několik bláznů bez předchozího ohlášení pošle 200 KB soubor, dosáhnete tohoto blaženého stavu velmi jednoduše.

      To vše ale bylo záležitostí organizace práce, selského rozumu a komerčního chování provozovatelů Internetu. Teprve v okamžiku, kdy si nevyzvednete poštu celý týden a nahromadí se vám na pět set dopisů, nebo budete potřebovat jistotu, že adresát vaši odpověď dostal, se dostáváte k velké pravdě, že Internet je jen těžko použitelný...

      Způsob práce s Internetem je jasně určen protokoly, které byly zavedeny na samotném počátku našeho on-line světa, kdy i samotný pojem osobního počítače byl čistě akademickou záležitostí, stejně jako jeho uživatel. A žádný e-mailer vám nepomůže, když si může hrát pouze na kurtu vymezeném možnostmi protokolů POP (Post Office Protocol) a SMTP (Simple Mail Transfer Protocol). Za stávajících pravidel hry prostě nejde získat funkcí download zprávu vybranou se seznamu na server došlé pošty, stejně jako nikdy nebudete mít jistotu, že adresát zprávu přečetl.

      A ani nemluvme o základní transportní struktuře Internetu, u které může dopis odesílaný sousedovi odvedle cestovat třeba přes Antarktidu. V případě nějaké lokální poruchy to může zachránit situaci, ve většině případů to jen přispívá k přetížení linek kvůli jejich neefektivnímu využití. Možná se vám to nestane, pokud ale u modemového spojení spadne v nevhodném místě komunikace poštovního klienta a serveru, můžete ztratit veškerou došlou poštu, protože server ji smazal jako již přečtenou. Vy se vůbec nemusíte dozvědět o její existenci a odesilateli se o chybě také nic nedonese. Starý dobrý fax, že? Ten jste zřetelně buď nedostali, nebo vám přišel nezřetelně několikrát.

      www World Wide Wait

      Ano, World Wide Web patří k mladším, modernějším a podstatně propracovanějším záležitostem, přesto nebude mezi tím posledním, co vám začne na Internetu pít krev. Na to je používán příliš a všemi. Nebudeme tady mluvit o estetické stránce některých www stránek, i když řada z jejich autorů by na své tvůrčí schopnosti potřebovala zbrojní pas. Ono už stačí, že samotný jazyk HTML (Hypertext Markup Language), v němž jsou stránky www zapsány, není žádný silný standard je totiž vytvářen za pochodu.

      Původně byl určen pro publikování kombinace textu a grafiky na "cross-platform" počítačové síti, metoda MIME "vkládání" kousků dat v jiných formátech nepředstavuje žádné omezení, i když to na druhé straně není zvláštní technologický zázrak. Omezující už je ale sada klíčových příkazových slov HTML, která až dosud např. neumožňují umisťovat textové rámečky absolutně do specifikovaných souřadnic, místo obligátního zarovnávání vlevo, vpravo a na střed.

      Po svém působivém nástupu na scénu se firma Netscape stala hlavním přispěvatelem do "klíčového" slovníku, její prohlížeče postupně uměly interpretovat nové a nové příkazy pro rámce, blesky, hvězdy atd. Díky jejímu náskoku nezbývalo ostatním stíhajícím vývojářům než akceptovat tyto novinky i ve svém pojetí interpretů HTML a definice HTML se opět posunula dál. Dnes je na poli Internetu silnější v kramflecích i Microsoft a taktéž přispívá svou trochou do mlýna. Snaha o oficiální definici a odpovídající ustanovená komise tady skutečně bojují s větrnými mlýny, a poslední "zmrazená" norma z května 1996 nese označení HTML 3.2. Víceméně jen konstatuje část toho, co se na Internetu od poslední normy objevilo...

      Takto ovšem zůstává na konkrétním programu, jak stránka nakonec bude vypadat, pokud tedy vůbec. Stále častěji se na stránkách setkáte s doporučením: "Tato stránka vypadá nejlépe v ...". Obsah stránek je většinou interpretován v průběhu nahrávání, pokud jej ale přerušíte, můžete se dočkat vizuálně skutečně působivého chaosu. Prozatím to nevypadá na to, že by se situace se všemi různými pluginy a novými jazyky typu VRML lepšila.

      Q Q Q

      Vlastní surfování vás začne obtěžovat v okamžiku, kdy jen trochu roztáhnete nedávno narostlá křídla. Stránky se objevují a zanikají, mění adresy a formáty. Stačí využít služeb nějakého vyhledávacího místa a vyzkoušet si, kolik z nalezených míst již vůbec neexistuje nebo dávno obsahuje něco jiného. Lidé tvoří čím dál komplexnější stránky, které obsahují řadu mediálních elementů. Nahrávání po částech je mnohem pomalejší a jen málokdo má dnes trpělivost čekat na nahrání obrázku-reklamy rychlostí stovek bajtů za sekundu. Někdy jsou ovládací prvky přístupné jen přes náročnější technologii, např. ShockWave, a čekat desítky minut na nahrání 1 MB ovládacího rozhraní jsou skutečně bez ohledu na metodu připojení "internetová muka".

      Vůbec nejhorší je to ale se zpracováváním informací získaných z www. Stránky jsou totiž navrhovány pro použití metodou listování na vzdáleném počítači; pokud je chcete mít po ruce na vlastním disku, propláčete celé dny.

      Elegantní nástroje kde je hledat?

      Tady už mluvíme o nedostatku produktivních nástrojů pro práci s Internetem. U některých služeb to není zase takový problém. Poštovní protokoly jsou tu s námi tak dlouho, že odpovídající programy e-mailery dosáhly jakés takés zralosti a použitelnosti. (I když s novými formáty dat, jež lze pomocí MIME do dopisů "zabalovat", na ně kladené nároky přece jen rostou.)

      Rozhodně se to ale nedá srovnávat se situací u www. Jak jsme si již řekli, nemusí danou stránku konkrétní prohlížeč metodou WYSIWYG vůbec zvládnout. Případné vítězství je ovšem vítězství Pyrrhovo, pouhým uložením stránek na svém počítači "zatočíte" s většinou práce jejich autora. Zkuste stránku uložit z Navigatoru jako HTML a uvidíte, co dostanete. Mediální data zůstanou v diskové vyrovnávací paměti vašeho prohlížeče, kde jsou vám k ničemu. Pohoříte i s hierarchickými vztahy mezi stránkami.

      Vlastní interpretace stránek, velmi podobná převodu příkazů postscriptu na grafické operace, nebývá právě nejrychlejší a hlavně se s ní dosud příliš nepočítalo v operačních systémech. Největší slabinou je obsahové vyhledávání v souborovém správci vašeho operačního systému, které bez implementace HTML jako systémového formátu prostě není možné (přesněji není možné tak dlouho čekat na výsledek, kvůli zdržujícímu balastu klíčových slov).

      Možnosti jazyka Java a technologií pracovní plochy typu Internet Explorer 4.0/5.0 možná ledacos změní, prozatím se ovšem smiřte s tím, že je pohodlnější pracovat s www stránkami na Internetu rychlostí 300 b/s než přímo na vašem pevném disku.

      Spojení "možná změní" bylo v předchozí větě použito, protože, jak se zdá, vývojáři na zlepšování ergonomie svých výplodů nemají čas. Technologie na Internetu se střídají tak rychle, že nové verze programů se zaměřují na jejich implementaci, nikoli dopracování těch existujících. Tomu přesně odpovídá současný "beta-verzní kolaps" softwarové základny. Začínající uživatel záhy zjistí, že polovina používaných nástrojů je ve stadiu beta-verze.

      Trh se na Internetu otevřel tak rychle, že je třeba si co nejrychleji vykolíkovat co největší kusy slibného prostoru. Vysvětlili jsme si také, že ten, kdo vymyslí použitelné rozšíření stávajících pravidel chování dřív, vnutí je konkurenci, která je bude muset se skřípajícími zuby přijmout. Proto dnes v okamžiku, kdy jste začali používat konečně finalizovanou verzi Exploreru nebo Navigatoru, je již na Internetu funkčně úplná beta-verze následujícího dílu tohoto nekonečného seriálu. Srovnání se seriálem sedí, protože pokud jako vývojář šlápnete vedle, budete se muset vrátit o několik dílů nazpět, začít s jinou postavou a jinak a před uživateli předstírat, že se jim to všechno jen zdálo (Dallas nesleduji, mně to jen vyprávěli).

      Nejsmutnějším výsledkem tohoto trendu je, že dnešní pojetí beta-verze je první podoba programu se všemi funkcemi (tomu se dříve říkalo alfa-verze) a finální verze se pozná podle toho, že je tyto funkce schopna s úspěchem dokončit. Na jejich doladění a stabilizaci bude věnováno něco času v průběhu dalšího vývoje.

      Sucho a bezpečí?

      Tato situace na Internetu nenavozuje představu právě bezpečného přístavu, podobá se spíše hodně temné uličce s blýskajícími se odrazy vytažených břitev a žiletek. I v případě, že zrovna neoplýváte zajímavými soubory a informacemi, vaše viditelné nováčkovství může vyprovokovat nějaké to zaplavení vašeho mailu nechutnostmi nebo lehké pocuchání souborového systému virem. Celkově samozřejmě platí, že aspoň na osvětlených místech by se vám nemělo nic stát a bez vlastní iniciativy žádného vira nechytíte. Musíte ale stále mít na mysli, že o vaše vlastní soukromí a bezpečí důvěrných informací nebude automaticky postaráno. Tím spíše, že třeba Spojené státy mají stále ještě pocit, že vývozu kryptografického softwaru, (jenž by vaše informace sice zabezpečil, ale ani Pentagon by je pak eventuálně neuměl rozluštit), se musí zabránit, jak se dá. Je na vás, zda si najdete nějakou formu "digital signature" či "CyberCash", nebo zda budete de facto rozdávat po Internetu identifikaci své VISA karty kolemjdoucím.

      Nejvíce starostí mají ovšem spíše provozovatelé serverů než pasivní uživatelé (ale ti se brzy přesunou do téže skupiny). Bezpečnostních děr v protokolech, FireWalls nebo Javě využívají zločinci ale i různí zlomyslníci nebo jedinci, kteří tím prostě proti něčemu protestují. (Americké studentky, běhající hanbaté po ulicích a protestující proti nahotě v Playboyi, ovšem plně podporuji co dělají naše feministky?)

      Internet II, III a IV...

      Nikde není samozřejmě řečeno, že se na řešení stávajících problémů nepracuje. Některé věci se vyřeší časem samy, k některým se donutí vývojáři navzájem konkurenčním bojem. Skutečně klíčová rozhodnutí ovšem zůstávají na různých unifikačních komisích, nadnárodních provozovatelích komunikačních linek, a jak ještě uvidíme, na amerických univerzitách.

      Zvladatelnost Internetu se prudce zlepší s příchodem nové generace technologií, které konečně zaintegrují nezbytné služby přímo do operačních systémů. Pod tím si můžete představit přímou manipulaci HTML dokumen-tů v rámci systému stejně jako jejich ukládání do vyrovnávací paměti nebo spouštění Java aplikací bez nutnosti speciálního prohlížeče. Servery pro sdílení dokumentů metodami www nebo FTP si již v průběhu tohoto roku najdou cestu do standardního vybavení systému jistě také.

      Důležitější ale bude přechod k novým protokolům, které by měly postupně vytlačit ty skutečně archaické. Kritizovali jsme zde POP 3 pro přijímání pošty letos se můžeme těšit na protokol IMAP (Internet Mail Access Protocol). Ve skutečnosti je to sice deset let stará záležitost, ale teprve nyní dostává svou komerční šanci. IMAP umí i takové "samozřejmosti", jako "přečtení" hlaviček dopisů a jejich výběrové stažení ze serveru.

      Největší úsilí a investice si ovšem vyžádá změna samotných základů Internetu především hardwaru a protokolů nejnižší úrovně. Je to proces naprosto nezbytný vzhledem k míře současného zahlcení. Tomuto problému jsme se zatím nevěnovali, a tak to udělejme teď.

      Jednou z nejčernějších stránek současného Internetu je jeho divoký růst, za který samozřejmě nikdo nemůže. Podle odhadů MIT obsahoval v roce 1995 24 000 www míst, o rok později to bylo již desetkrát tolik a tempo nárůstu se od té doby stále zvětšuje. V současnosti má nejznámější vyhledávací server AltaVista "oindexováno" na 32 milionů stránek textu s 50 mil. odkazy na další stránky. Přitom jeho roboti a pavouci zdaleka nezpracovávají všechny stránky a podle managementu by k tomu bylo místo 4 terabytů úložné kapacity třeba jejího stonásobku.

      Počet připojených uživatelů poskočí ze 40 milionů roku 1995 na minimálně 200 milionů v roce 1999. Přitom náročnost jejich činnosti také roste. Z přenosu souborů se stalo připojování k místům plných grafických a video souborů. Ale i u klasického sharewaru poskočila běžná velikost nahoru a demo verze o velikosti 20 MB určená pro download nejsou výjimkou. O své místo na slunci začínají bojovat i videokonference a během roku 1997 se očekává příchod skutečné počítačové telefonie. Z ní vyplývajících neplacených mezikontinentálních hovorů jsou společnosti jako AT&T zelené již dnes. Pokud uspěje i ohlášený nástup strojů NC (Network Computer levný počítačový terminál určený speciálně pro Internet), může to znamenat další akceleraci růstu počtu uživatelů.

      Díky tomu všemu se bezprostředně blíží dosažení kapacitního a přenosového stropu sítě a mnoho odborníků stále častěji mluví o hrozícím kolapsu. U současného 32bitového protokolu IP (Internet Protocol) verze 4 hrozí vyčerpání adresového prostoru do pěti let. Ještě horší je to u přenosových kapacit, www se dnes už skoro oficiálně vysvětluje jako World Wide Wait (celosvětové čekání). Žádný přechod z 14,4kb/s modemů na 28,8kb/s, ISDN nebo kabelové modemy nemůže pomoci, pokud jsou naprosto přetíženy hlavní přenosové trasy. Přitom u řady českých provozovatelů cestují vaše zásilky s českou adresou přes USA či alespoň Západní Evropu (jak se o tom lze přesvědčit použitím nástroje Trace) a na těchto tlačenicích se tedy naši uživatelé bezprostředně podílejí, i když alespoň s výhodou jiného časového pásma. Ale i v případě relativně volných "výpadovek" není současný Internet příliš efektivní pro přenosy dat synchronizovaných v reálném čase. Celý problém je podtržen nedávnými několika až jednodenními "zhrouceními se" významných providerů, která odpojila klíčové firmy amerického průmyslu. Důležitost Internetu se dnes přitom blíží energetické a telefonní síti.

      Řešení nedostatku adresového prostoru bude zřejmě relativně nejlehčí, nový protokol IPv6 se již blíží k dokončení a Internet na něj začne bez většího povyku po částech přecházet. 128 bitů zajistí relativně neomezený počet adres, bude implementována podpora šifrování dat a autentifikace uživatelů. Nový protokol má zajišťovat i autokonfiguraci, která potěší zejména vlastníky přenosných počítačů migrujících mezi různými provozovateli Internetu.

      IPv6 by měl podstatně odlehčit síti přepracováním směrovacích principů a vyhledáváním optimální trasy přenosu. Ale ani to nemůže zachránit situaci, i když se telekomunikační firmy snaží přidávat další přenosové trasy a využívat technologií jako je ATM. V nejbližší době také odstartuje několik projektů satelitních sítí s jednosměrnými přenosy dat, které by měly odlehčit "pozemnímu" Internetu.

      Klíčovým řešením ale má být projekt Internet II. Jde o projekt americké vlády, který má zachránit situaci a vytvořit podmínky pro vznik skutečné

      Informační dálnice. Koneckonců si musíme uvědomit, že USA jsou na Internetu nejvíce závislé a navíc představují nejčastější cíl připojení pro ostatní země.

      Internet II by se měl realizovat během 3-5 let a měl by jen na území USA stát minimálně 500 milionů dolarů. Vychází přitom ze zkušeností se vznikem "prvního" Internetu, který byl po dlouhou dobu nekomerční, univerzitní záležitostí. Podobným postupem má Internet II zajistit spojení nejdříve mezi zúčastněnými univerzitami, jež mu mimo pokrytí části investic

      poskytnou i svůj intelektuální potenciál. Po jeho dopracování se těžiště přesune do komerční oblasti, která zajistí rychlé, ale tentokrát kontrolované rozšíření, zatímco univerzity pravděpodobně již budou pracovat na nové generaci, ať již bude představovat cokoliv.

      Internet II má být až tisíckrát rychlejší než ten dosavadní, díky nejmodernějším optickým přenosovým technologiím a inteligentnímu využívání přenosových tras. Hlavními cíli jsou především komunikace v reálném čase a propracované principy komerčních služeb (uživatelé si budou např. moci předobjednat volné přenosové pásmo pro jejich datový přenos nebo videokonferenci.)

      Projekt zatím existuje spíše v ideové podobě, nicméně má již k dispozici první pětinu odhadovaných nezbytných investic a vzbuzuje velký zájem mezi univerzitami i řadou velkých firem, jež přislíbily i jeho sponzorství.

     

JAROSLAV ZAPLETAL @

internet4U