Televize, jež se už zdála být ohrožena Internetem, k němuž se upnulo nemalé procento jejích diváků, se vyprovozena dveřmi vrací oknem.
Není to žert. Televize se už zdála být ohrožena nástupem Internetu, k němuž se (po jakžtakž překonaném náporu televize satelitní a kabelové) upnulo nemalé procento těch, kdo by jinak civěli na obrazovku. Teď se vyprovozena dveřmi vrací oknem. Jednak v podobě možnosti sledování televizního programu na Internetu (viz další článek) a jednak v rozšíření možností samotného počítače, jejž už dnes můžete proměnit v televizor dokonce i bez Internetu. Nevěříte? Je to tak jednoduché, že umíte-li otevřít počítač a nainstalovat do něj další kartu, zvládnete to dokonce sami.
Ta karta se jmenuje VideoHighway VTR 525 a koupíte ji v nevelké krabici, včetně propojovacího kabelu, návodu a jednoduché drátové antény pro příjem FM. (Pro příjem televizního signálu ji musíte připojit k anténě mnohem výkonnější. Jen tak proměníte svůj počítač skutečně v televizor.)
Jak na to? Povaha našeho časopisu nevyžaduje, abychom vás zatěžovali odrazujícími technickými detaily, zvláště když vás skutečně nečekají žádná složitá schémata ani letování. Poté, co jste pro kartu v počítači nalezli volný konektor a zasunuli ji tam, počítač opět uzavřete, už zvenčí propojíte zasunutím přiloženého kabelu vstupy a výstupy staré a nové videokarty (v návodu je vše pečlivě popsáno) a kabelu od monitoru a antény. To je vše.
Pravda, nemusíte mít štěstí a instalace se možná napoprvé "netrefí" na tzv. vstupní/výstupní adresu vašeho počítače. V tom případě nezbude než se obrátit na zkušenějšího přítele nebo na firmu, kde jste kartu koupili, aby vám ji přenastavili, ale pak už stačí nainstalovat dodaný ovládací software, a když se vám na monitoru objeví panel s několika obrázky znázorňujícími jednotlivé funkce, jste u cíle. Kliknutím na ikonku s nápisem RadioTrack se vám na monitoru zobrazí první z možností karty: čelní panel autorádia s předvolbami a LCD displejem s informací o frekvenci právě navoleného vysílače. Samozřejmostí je, že rádio si můžete v rámci Windows zmenšit nebo posunout, aby vám při práci na obrazovce okno nepřekáželo, ba dokonce je můžete zcela potlačit a zatímco rádio dále hraje, vyvolat ho zase zpět, až když chcete přeladit stanici nebo přístroj zcela vypnout.
Je krásným dobrodružstvím ovládat lehkým ťukáním myši tlačítka s hlasitostí, jemným dolaďováním, projížděním celého pásma s automatickým uložením stanic do paměti, ale i navolením doby, po níž se má rádio samo "vypnout", nebo naopak ve funkci "alarm" zapnout a upozornit vás tak na program, který jste si chtěli při práci na počítači poslechnout.
Ano, čtete správně: během vaší normální práce na počítači. Dobře: pokud jde o zvuk může to mít svůj smysl, řeknete si. Ale k čemu je proboha při práci na počítači nebo hledání v Internetu sledování televizního obrazu?
Inu kdo chce, důvod si najde. Když přijmeme příjemnou možnost sledování rozhlasového přenosu hokejového nebo fotbalového utkání, umíme si koneckonců představit totéž i s malým okénkem někde v rohu obrazovky, kam bychom se podívali, až když už je míč nebo puk opravdu nebezpečně blízko brány, a přesně to nám umožní právě tato videokarta. Stačí ťuknout na základním panelu na ikonku VideoHighway a vaše přání je jí rozkazem. Na monitoru se vám objeví virtuální obrazovka schopná příjmu běžného televizního signálu a vyvolat se dá i panel Naladění předvoleb TV, s jehož pomocí si naladíte nejsilnější kanály a nastavíte je na jednotlivé předvolby. Zvláštní panely Nastavení barevného podání a Nastavení parametrů zvuku vám umožní nastavit barvu, kontrast a jas, ve zvuku pak hlasitost, výšky, hloubky a stereo vyvážení jako na běžném televizoru. Ťuknutím v horní části obrazovky si vyvoláte panel Dálkového ovladače, jenž kopíruje obvyklý tvar a funkce těch skutečných, a pro ty, kdo chtějí mít iluzi opravdu dokonalou a ta virtuální jim nestačí, je možné dokoupit si dokonce i ovladač skutečný, fyzický. Je celkem běžného tvaru a rozměrů, jen je na rozdíl od těch obvyklých, černých, poněkud překvapivě bílý, snad aby se nepletl s tím od vašeho běžného videa nebo televizoru. Patří k němu i malý plastový ostrůvek, přijímač infračerveného signálu, jehož kablík propojíte s počítačem a umístíte nedaleko monitoru, abyste pak povely dálkového ovládání mohli zamířit zhruba tím směrem.
Za zmínku stojí, že běžné funkce vašeho "nového televizoru" nejsou ochuzeny ani o funkci přehrávání videa. Váš videorekordér prostě připojíte běžnou šňůrou dozadu do počítače a na dálkovém ovládání zvolíte funkci Audio-video. Váš počítač tak poslouží i k projekci kazet z videopůjčovny.
V softwarovém vybavení je samozřejmě ještě několik speciálních panelů, díky nimž si můžete definovat tvar a velikost obrazovky, eventuálně její umístění, tak aby nepřekážela vaší práci na počítači v dalších programech.
To je více než užitečné zejména v případech, kdy televizní příjem nebo projekce z videokazet není při práci jenom doplňkem a relaxací, ale bezprostředně s ní souvisí.
Například článek o této videokartě píšu na tomtéž monitoru, v textovém editoru otevřeném přímo pod její virtuální obrazovkou, na níž zkouším, co všechno karta umí. Ale stejně je možno psát třeba i recenzi na televizní hru nebo film anebo poznámky k televizním novinám běžícím rovnou na tomtéž monitoru. To je opravdu skvělé a znamená to, že takovým způsobem si lze pustit z videa i hrubý materiál k televiznímu šotu nebo rodinnému filmu, vybírat vhodné záběry a psát si k nim poznámky či rovnou i komentář.
A to jsme se ještě nezmínili o možnosti "zmrazit" jednotlivé obrázky, ať už z vysílání nebo z videa, a uložit si je na pevný disk. Třeba titulky filmu, z nichž si později pohodlně opíšete jména jednotlivých tvůrců. A máte-li opravdu velký pevný disk, můžete si tak díky kartě uložit celé sekvence z filmu, včetně pohybu, eventuelně jejich dalšího trikového zpracování.
Namítnete-li, že v takovém případě chybí kartě ve srovnání s běžným televizorem alespoň teletext, jste vedle. Výrobci mysleli i na to. Co více karta "umí" teletext rozhodně lépe. Jednak odpadá pracné vyhledávání stránek pomocí dálkového ovládání, protože čísla hledaných teletextových stránek zadáte přímo z klávesnice, a jednak má počítač neskonale větší paměť, do níž si jich můžete "uložit" mnohem víc a pohodlně si v nich pak až dodatečně "listovat". Ale kdyby jen to: hlavně si z nich pak, na rozdíl od televizoru, můžete jakýkoliv nalezený text (třeba zprávy ČTK, jízdní řád nebo např. programy kin, kursovní lístek valut apod.) pohodlně vytisknout na vaší počítačové tiskárně. Nebo s nimi dokonce pracovat jako s převzatým materiálem v běžném textovém editoru anebo v databázi.
Pravda, jednu věc jsme přece jen nevyzkoušeli: jak je tomu se skrytými titulky vysílanými u některých filmů pro hluchoněmé. Dotaz v technické službě Vikomtu skutečně potvrdil, že karta zobrazí jen jedno nebo druhé, nikoliv obojí najednou.
Upřímně řečeno, docela mě to potěšilo. Protože ruku na srdce alespoň v něčem zůstane televizoru primát. A nejen v tom: trochu podobná konstelace, jenže jaksi "naruby", se začala nedávno objevovat i na druhé, obrácené straně řetězce: v Americe začali prodávat tzv. set top TV box, který se postaví na televizní přijímač a využije jeho obrazovky pro práci s Internetem. Zatím je ovšem, jak vidíte, alespoň pro nás dostupnější ta první: totiž dostat na počítač vedle Internetu i televizní program.
Cena? Za takto všestrannou videokartu (existují i jednodušší verze) dáte zhruba tolik, co za malý značkový televizor s úhlopříčkou cca 37 cm. Upřímně řečeno vzhledem k tomu, co všechno umí, nahradí, ba předčí, to není vůbec mnoho. Chcete-li přijímaný program nejen vidět, ale i slyšet, musíte přikoupit i dva malé, ke kartě běžně nedodávané reproduktory, zato se vám počítač změní i ve stereofonní radiopřijímač. Nepotřebujete je, pokud už máte počítač vybaven třeba kvůli vestavěné CD ROM jednotce tak zvanou zvukovou kartou. Pokud ji nemáte nevadí. Karta VideoHighway obsahuje i stereofonní zvukový zesilovač a vaše reproduktory zvládne sama.
ajn @4 0014