MP3 -- splněný sen diskofilů

      Představte si, že máte v rukou cédéčko, na kterém je deset alb vaší oblíbené kapely, reprodukce obalů, texty všech skladeb, tři videoklipy, software (několik typů), jenž písničky přehrává v CD kvalitě (44,1 kHz, 128 kb/s) v libovolném či náhodném pořadí, dále software na převádění skladeb ze zvukového CD na takovéhle cédéčko, software na přehrávání videoklipů a celé to stojí cca 10 dolarů. Co takový zázrak způsobuje? Komprimační software MP3 a černý trh.

      Vážně deset cédéček na jednom disku?

      První zprávy o jakémsi zázračném softwaru, který umožní majiteli uložit na jeden vypalovací CD disk až deset hudebních alb, se u nás objevily někdy na jaře, ve světě zhruba o rok dřív. Nezávisle a antikomerčně smýšlející jedinci se zaradovali při představě ušetřených Kč při tvorbě své domácí hudební sbírky. Ale to jistě cílem autorů oficiálního kompresního softwaru MP3 nebylo.

      Standard MP3 (MPEG audio layer III) je znám už několik let. Jedná se o logický vývojový stupeň v linii MPEG-I a MPEG-II. Jeho výrazným znakem je vysoká schopnost komprese (až 12:1) při zachování kvality srovnatelné s CD záznamem. Pokud si chcete převést na pevný disk oblíbenou píseň ve formátu .wav, spotřebujete až 60 MB, s kompresí MP3 vám ale stačí 4-5 MB. Tento software pracuje s tzv. psychoakustickou kompresí, tj. vynechává informace, jež se pohybují za hranicí slyšitelného spektra: přirovnává se to ke zvuku chůze kočky, která se prochází uprostřed hromobití.

      Relativní nevýhodou je, že MP 3 vyžaduje silný počítač, údajně minimálně 90MHz Pentium a 32 MB RAM. Moje PC (Pentium 100 a 16 MB RAM) přehrává hudbu komprimovanou MP3 hladce a čistě. Nemůžu však, bohužel, zároveň pracovat s jinými programy ani s textovým procesorem. Jinak ale slušný výsledek uvádějí i někteří majitelé Pentií 75 či dokonce 60.

      Nejsladší byla samozřejmě situace těsně po uvolnění nového softwaru. Na Webu bylo lze narazit na desítky serverů, na kterých bylo až ke 2 GB komprimované muziky (cca 200 písní) sahající od 60. do 90. let, od Beatles po techno, od Beach Boys po Hanson a Kelly Family. S rychlým modemem si mohl člověk záhy splnit finančně nedostupné sběratelské sny, a pokud si koupil reproduktory za víc než 200 Kč, nikdo nepoznal, že nehraje z cédéček.

      Velmi záhy se ovšem probudili právníci velkých nahrávacích společností a běžnou praxí začalo být, že stačil jeden e-mail správci serveru, a bylo po muzice. Zajímavé obecné informace o platformě MP3 a právních aspektech jejího využívání lze vyhledat na http://barista. stanford.edu/m3c, domovské adrese MP3 Audio Konsorcia, jež vzniklo právě z potřeby oficiálně a kolektivně řešit otázky spojené s využíváním této stále ještě žhavé novinky. I dnes můžete stále narazit na webové adresy plné hudby v MP3, avšak jejich život je jepičí. Neustále se stěhují, zanikají a objevují se později jinde a pod jiným názvem. Zadáte-li ale vyhledavačům typu AltaVista nebo HotBot heslo MP3, jistě nevyjdete naprázdno. Zajímavá je také například adresa s linkami http://wwwtoptown.com/dorms/chia/mp3.htm.

      Především je však třeba opatřit si přehravač. Volně dostupný a obecně oblíbený je WinAmp (http://winamp.lh.net), vybavený mimo jiné editorem playlistu: sami si určíte počet a pořadí skladeb k přehrávání. WinPlay3 (http://www.iis.fhg.de/departs/amm/layer3/winplay3) hraje zdarma jen dvacet vteřin, poté vyžaduje registraci kolem 90 DM. Velmi podobný player Audioactive je ovšem volně ke stáhnutí na http://audioactive.com.

      Na Západ? Ne, na Východ!

      Net ale nemusí být nutně jediným zdrojem hudby ve formátu MP3. Jeden můj kamarád se vrátil v létě z Moskvy, kde navštívil "Výstavku dastižénij naródnovo chazjájstva". Dnes už se tam neprezentují úspěchy sovětského hospodářství, nyní je to jeden z nejúžasnějších černých trhů s pirátským softwarem na světě. Zhruba po deseti dolarech za kus tam seženete vypalovaná cédéčka se softwarem za řádově stovky dolarů, pirátské verze nosičů s nejnovějšími hity populární hudby a také disky komprimované v MP3.

      Můžete si tak opatřit kompletní diskografii Pink Floyd, Queen, Dire Straits, Electric Light Orchestra, Genesis a dnes už zřejmě leckoho dalšího i s texty a pár videoklipy navíc. Součástí disku jsou přehravače audio i video, editory playlistů aj. Teoreticky vám takový disk může hrát z počítače až deset hodin hudby v CD kvalitě!

      Pokud se nechystáte do Moskvy, můžete si pořád takový disk vyrobit sami. Stačí shromáždit si cédéčka s požadovanou hudbou, pomocí kódovacích programů (např. MP3 Playlist Maker -- http://arla.rsn.hk-r.se/~coq/mp3) převést písničky do .wav formátu, z něj do MP3, celek vypálit v nahrávacím CD-drivu a pak se jen těšit z přírůstku do domácího archivu.

      Důležité je, že MP3 je naprosto legální záležitost! Mimo zákon se můžete dostat je tím, co s tímto softwarem provádíte. A tak po počáteční vlně honů na ty, kdo umístili na své stránky celé skladby zkomprimované v MP3 a porušili tak něčí copyright, se dnes velké firmy zabývají spíš možností komerčního využití tohoto fenoménu a uvažuje se o oficiální placené distribuci hudebních nahrávek...

Saša Neuman