Na samém počátku musel čekat půl roku, než se dostal na řadu k doktorce CASSY WORKMANOVÉ, ale dnes říká: "Stálo to za to. Kdyby nebylo jí, už tu nejsem."
Před rokem byl Brianův imunitní systém kvůli viru HIV v hrozném stavu. Jeho hodnota CD4 byla pouze 20, vážil padesát osm kilo a byl neustále nemocný. Dnes jeho krevní zkouška nezaznamenává žádný virus, Brian váží sedmdesát kilo a jeho CD4 se zvýšilo až na neuvěřitelných 300. (Pro informaci máte-li více než 500, znamená to, že nejde o žádnou nebo jen opravdu minimální poruchu imunitního systému.)
Brian si je vědom toho, že dlouhodobé následky léčby jeho lékařky jsou dosud neznámé a neověřitelné, ale ví, že prozatím mu rozhodně prodloužila život. A co je asi nejdůležitější dala mu naději. "Cassy je anděl," říká.
Kolem netradičních metod a osobního stylu devětatřicetileté doktorky Cassy Workmanové se kdysi v Sydney rozpoutala profesní bouře. Poté, co Workmanová začala v roce 1993 používat léčbu kombinací masivních dávek specifických drog, coby útok na raně diagnostikovaný virus HIV, nazvala ji lékařská smetánka nezodpovědnou, neprofesionální a pacientům nebezpečnou lékařkou. A to bylo v době, kdy zklamala terapie tak zvaným AZP lékem Zidovudin, jímž se virus dal sice potlačit, avšak zanedlouho se v ještě agresivnější podobě vrátil. Dnes se ovšem lékařka těší úctě a vděku mnoha pacientů, přátel a aktivistů v boji proti HIV. Na jedné straně byla samozřejmě příčinou nevraživosti žárlivost na úspěchy v její praxi; své však určitě sehrála zatím vědecky neprozkoumaná půda, na níž se pohybuje. Workmanové odpověď byla jasná: "Jestliže budeme hezky čekat, dokud vše pečlivě neprozkoumáme, pak tito, většinou mladí, lidé zemřou. Je-li pacientův život na vlásku, je prostě třeba vyzkoušet všechny, třeba ještě neschválené, ale rozumné možnosti."
Vše poněkud změnila jedenáctá mezinárodní konference, jež se konala v červenci ve Vancouveru. Potvrdila totiž možnou úspěšnost včasné agresivní léčby pomocí kombinace účinných léků, poté co výzkum prokázal, že takovéto léky virus "obklíčí" a izolují už v samém počátku.
Během minulého roku se Workmanová, dříve nazývaná bláznem, stala z obvodní lékařky specialistkou zvanou na přednášky a mezinárodní konference, které jsou tradičně doménou velkých jmen, nikoliv lékařek s malou soukromou praxí, jež pracují bez grantů na výzkum a bez podpory velkých institucí.
Ještě nedávno chodila Workmanová po Sydney v otrhaných tričkách se slogany aktivistů proti AIDS, jako "ACT UP" anebo "FUCK OFF, I AM BUSY". Dnes se obléká převážně do mužských obleků s bílými košilemi a pestrými kravatami, krátké tmavé vlasy pečlivě uhlazené dozadu.
Jeden z jejích přátel zavtipkoval o její módní přeměně: "Není divu, když si pár lidí myslí, že Elvis Presley nezemřel, protože Cassy teď vypadá naprosto stejně jako on."
Workmanová má nyní kolem čtyř set pacientů, kteří ji navštěvují v její neokázalé ordinaci. Mnoho z nich jsou prominentní aktivisté a členové sydneyské homosexuální komunity. (Sydney má jednu z největších homosexuálních komunit na světě. Sama se často ptám proč. Počasím to asi nebude.)
Cassy má zásadu, že se navíc snaží stát podstatnou součástí soukromého života svých pacientů. Říká, že si s nimi pobrečí, když je třeba, a tak schválně ignoruje pravidlo, že doktoři musejí mít odstup od svých pacientů. Nedívá se na hodinky, dá pacientovi všechen čas, který potřebuje. I když další pak často čekají celé hodiny, než na ně přijde řada, navštěvuje je i doma a vlastně jim věnuje všechen svůj volný čas.
Lloyd Grosse, jemuž je nyní jedenatřicet, za ní šel jen proto, aby si ověřil pravdu o viru, o němž věděl, že jej má už deset let. Ale moc se tím netrápil, neb se zatím necítil tak zle. Jeho rodinný lékař mu radil počkáme a uvidíme. Na to mu Workmanová odpověděla: "Buď začneš užívat všechny tyhlety prášky, anebo ti jdu rovnou objednat pohřeb."
Ještě nedávno se bavila tím, že farmaceutickým výrobcům posílala provokativní faxy jako: "Díky vám mají pohřební ústavy plné kapsy." I tady je dnes opět všechno jinak a tyto podniky ji žádají o spolupráci na výzkumu a posílají ji na mezinárodní vědecké konference. Letěla třeba na přednášku významného farmaceutického výrobce ROCHE, konanou ve spojitosti se čtvrtou mezinárodní konferencí o retrovirech a infekcích ve Washingtonu, ale není to tak dávno, co právě této firmě adresovala faxy, ve kterých ji označila za hromadného vraha, protože oddaluje přístup k novým lékům.
Workmanová si dnes tyká i s Dr. Davidem Ho, ředitelem Aaron AIDS Research Centre v New Yorku a mužem roku časopisu TIME, který jí osobně radí s managementem jejích pacientů i v jejím výzkumu.
John Dearman, další ze sydneyských pacientů, strávil minulý rok v "zemi nikoho", čekaje, jestli hromady tablet, kterými se na její pokyn denně přecpává, zvítězí nad HIV, jenž mu byl diagnostikován před více než rokem. Po léčbě je teď virus v jeho krvi k nenalezení. Během příštích měsíců zjistí, zda je skutečně první člověk na světě, který úspěšně potlačil AIDS díky okamžitému a masivnímu naordinování léků těsně po infekci.
Lékaři zkoumají jeho lymfatické uzliny, oční tekutinu a páteřní tekutiny, aby zjistili, zda se virus neusadil někde jinde. Jestliže budou výsledky negativní, je tento šestatřicetiletý muž odhodlán přestat brát všechny léky a vyčkat, zda se virus znovu objeví.
Pan Dearman je jeden z mála lidí na světě, který byl během této multi-lékové terapie po více než rok pravidelně sledován.
Ředitel Community HIV Research Network na New South Wales University v Sydney říká, že jestliže tento pacient zastaví léčbu a zbaví se viru, bude to jeden ze zásadních světových vědeckých objevů. Je to samozřejmě velmi odvážné. John ví, že přestat teď brát léky je sázkou do loterie, je však nicméně rozhodnut skoncovat s nejistotou a pomoci tak výzkumu. "Nejde jen o mě, ale také o první krok, jak dát definitivní naději ostatním," říká.
Workmanová soudí, že i když se možná nepodaří virus zahubit úplně, pacientovi by tak byla dána možnost užívat déle života jak v kvantitě, tak i v kvalitě.
Cassy Workmanová nedokončila v Austrálii ještě ani střední školu, když se rozhodla odjet do světa. Roku 1980 se vrátila a měla podivné tušení, že něco není v pořádku. "Příliš mnoho dopisů přicházelo, zvlášť z Ameriky, od lidí, kteří onemocněli nějakou podivnou rakovinou. Bylo jasné, že lidé začínali být jaksi nově, jinak nemocní."
Rozhodla se dokončit střední školu a studovat medicínu na Sydneyské universitě. K medicíně si přibrala antropologii a ta ji právě naučila to, co doktoři nemohli koncepci léčitelství. Inspirovali ji tradiční lidoví léčitelé, kteří neznajíce vědeckou medicínu, pomáhali lidem skrze sílu osobního vztahu.
"Zatím běžná kritéria doktorů jsou taková, že se nesmíš s pacientem zaplést. Udržet si odstup. Ale pro mne je právě osobní vztah k pacientovi kritický. Hlavně u HIV je velmi důležité vědět, že pacient bere prášky naprosto přesně, jak mu je určím."
A právě tento, podle kolegů neprofesionální, přístup jí často pomohl odhalit pacientův problém včas. Právě tato blízkost pomáhala překonat nekonečné pracovní hodiny, při nichž běžně navštěvuje pacienty ještě po osmé večer. Jednou ordinovala dokonce po určitou dobu u jednoho pacienta doma, když si přál, aby byla s ním, až bude umírat.
Za celých několik posledních měsíců ztratila pouhé dva pacienty. Dramatická změna od dob, kdy chodila na pohřeb každý týden.
Na její ordinaci visí po práci nápis: "Zavřeno. Ale jsi-li mým pacientem, víš, kde mě hledat."
Vloni na konferenci v Birminghamu, kde trochu nervózní, oblečena do svého obleku, předstoupila před sál plný specialistů na AIDS z celého světa, se překvapivě ozvalo z publika: "C\est une femme!"
Workmanová si není jista, zdali by se o ní mělo všeobecně vědět, že je lesbička. Ale nakonec přizná, že je to vlastně asi základem její práce.
"Je součástí naší komunity, jsme jí vlastně víc přáteli než pacienty. Stará se o nás ne jako o klienty, ale jako o rodinu," říkají její členové.
A mezitím sydneyské noviny, které ohlašovaly každý týden tucet úmrtí na AIDS, občas neohlašují žádné. A také koluje mnoho vtipů o lidech, kteří už byli tak zvaně pod drnem a teď se vracejí zpátky do práce.
Myslete na to, malověrní!
"Zavřeno. Ale jsi-li mým pacientem, víš, kde mě hledat."
Pro i4U Dáša Bláhová, Sydney, Austrálie @