Média v "Zemi svobody"

Slovo "média" se v posledních letech tady na americkém Jihu rovná téměř nadávce. Náboženští fundamentalisti, kteří nabyli za Bushovy administrativy velkého vlivu, (a v poslední době ho zase začínají ztrácet), totiž dávají tzv. liberálním médiím za vinu všechno - od ekonomických potíží přes problémy s drogami a kriminalitou až po ztrátu vlastní sexuální svěžesti.

      Za liberální médium se označuje jakýkoli sdělovací prostředek, který aktivně nepodporuje jejich extremní stanoviska. Pod heslem "Kdo není s námi, je proti nám" (ne toto heslo zde nepochází z marx-leninistického ideologického slovníku, ale z bible) divoce útočí na každého, kdo nepapouškuje jejich demagogii, není ochoten tančit při jejich nedělní mši s chřestýšem na krku a nepřihazuje zlaťáčky na jejich bohulibou činnost, jako je odpalování bomb u klinik provádějících potraty, při olympijských hrách nebo u vládních budov. Podezřelí můžete být i jen proto, že v neděli ráno, před mší svatou, neseberete kanárkovi z klece houpačku, aby se příliš neradoval.

      Na první pohled se jejich útoky na média mohou zdat opodstatněné. Můžete mít nejmodernější televizi s úhlopříčkou přes 1.5m napojenou na kabel, digitální satelit, obyčejnou anténu i běžný satelit, což vydá na několik set kanálů. Televizi s vysokou rozlišitelností, kde obraz vypadá jako vymalovaný štětcem bez jakékoli stopy po horizontálních řádcích. V druhem rohu místnosti počítač napojený na Internet přes digitální telefonní linku, která umožní přenosy až 128 kb/sec., a v dalším rohu stereo soupravu s VKV, KV, SV a LV, videonahrávač, DVD a CD přehrávač a všechno ostatní, co k řádnému stereu patří... A přesto se často stane, že není co poslouchat. Nepomůže ani to, když máte v sousedství v záloze další medium: madam duchařku, která vás v případě potřeby spoji se světem věčného šera. Zkrátka zvýšená kvantita neznamená, že kvalita musí nutně držet krok. Nakonec zjistíte, že si nejlépe zakomunikujete se svou 5tiletou dcerkou.

      Znamená to, že média naši situaci zhoršují? Opak je pravdou. Navzdory všem, kterým se nehodí, že informace jsou dostupné ve větším výběru než kdykoli předtím, i tomu, že může být stále těžší pro některé lidi orientovat se v záplavě často protichůdných údajů, pokusy cenzurovat Internet zatím neuspěly a je dost nepravděpodobné, že se to kdy podaří. Televizní a rozhlasové stanice z celého světa začínají být běžně všude dostupné http://home.everyday.no/khasselg/ . Mnozí si jistě ještě pamatují rušičky, se kterými se musel potýkat posluchač "nepřátelských" rozhlasových stanic jak za fašistů, tak později za komunistů.

      Co to všechno znamená? Stačí zcela laický krátký pohled do historie. Bylo by dnes možné, aby ideologové upálili tisíce lidi a přivlastnili si jejich majetek pod záminkou čarodějnictví? Bylo by možné, aby "dobyvatelé" Nového světa zpochybnili, že domorodí obyvatelé mají duši, a s požehnáním tehdejších duchovních (černých, ne rudých) "komisařů" bez milosti vyvraždili a brutálně umučili miliony Indiánů v dnešní střední a severní Americe? Teprve v posledních letech se pomalu vrací potomkům Indiánů jejich náboženské artefakty, které kdysi církev spasitelka prohlásila za nástroje vyznávání ďábla. Teprve nyní se postupně zveřejňují hrůzné příběhy domorodých dětí, které byly odebrány rodičům a umístěny v církevních sirotčincích na "převychování".

      O zvěrstvech otrokářského zřízení na americkém Jihu se stále ještě diskutuje jen zdrženlivě. Tehdejší duchovní ideologové hbitě ulehčili svědomí oveček. Bůh přeci měl důvod, aby odlišil černé od bílých. Jistě to udělal proto, že chtěl, aby černí bílým sloužili. To vše se dělo pod znakem ve tvaru křížku, na němž byla přibita soška umučeného chudáka.

      Ti samí lumpové potřebovali manipulovat sdělovací prostředky, když zakrývali genocidu Židů. Jediný rozdíl byl, že vrahové mávali tentokráte obrázkem křížku se zalomenými konci. Mrtvý byl ze znaku vypuštěn. Skutečných mrtvol po nich zůstalo ale také požehnaně.

      Stalin musel umlčet informační média, když on a jeho krvelačné ideologické zrůdy vyvraždili vyhladověním 8 až 10 milionů lidí na Ukrajině - http://www.infoukes.com/history/famine/.

      O vyvraždění 1/3 obyvatelstva komunistickým režimem v Kambodži se také svět dozvěděl, až když bylo pozdě. Znak byl trochu vylepšen. Přibyl další roh a čtyřcípý kříž se změnil na pěticípou hvězdu. Umučenou mrtvolku nahradil starý plešatý chlap se zrzavou bradkou. Také mrtvý.

      Kdo náhodou cestuje častěji do Mexika, jistě si v minulých týdnech povšiml nového formuláře, který cizinci musejí vyplnit pro pasové úředníky na letišti v Mexico City. Formulář vyžaduje adresu, na které bude cizinec při svém pobytu ubytován, popřípadě kde bude pracovat, je-li na služební cestě. Formulář je častým terčem vtípků především ze strany Američanů, kteří na podobnou vlezlost úřadů nejsou zvyklí.

      Jen málokdo si uvědomuje, že je to opatření vlády, jež se snaží sledovat pohyb cizinců, kteří do jižního Mexika přijíždějí, aby pomohli hnutí Indiánů Chiapas. Minulý prezident totiž před svým odchodem dostal "báječný" nápad. Prodal chudým Indiánům státní půdu, aby na ní sami hospodařili, a to za "velice dobrou cenu". Problém byl v tom, že takto utržené miliony skončily na důchodovém kontu pana prezidenta a nový pan prezident prohlásil celou transakci za neplatnou. Musí si totiž ušetřit také na svůj důchod a z Indiánů toho už moc nekouká. Úplatky ale nabízejí ti, kteří chtějí na jihu investovat. Těžké rozhodnutí? Samozřejmě, vracela se půda, ne peníze. (A kdo nám bude tvrdit, že jen porevoluční politikové v Čechách jsou lumpové). Temperamentním Indiánům rudé tváře zrudly ještě více, postavili se na odpor a na to zasáhla mexická armáda. Zbaběle, prostřednictvím najatých vrahů, kterým poskytovali ochranu, i kdy se oficielně tvrdilo, že jsou v oblasti, aby chránili Indiány.

      Cela pointa je v tom, že když se něco podobného stalo před více lety (a to nejen v Mexiku), vyřešil to masakr, nad kterým jistě tradičně přivřela oko i jinak velká ochránkyně morálky a dobra, všemocná katolická církev, která v těchto oblastech stále vládne železnou rukou.

      Diky Internetu a ostatním sdělovacím prostředkům - chcete-li médiím - se však najednou začnou krajinou prohánět různé "bledé tváře", z nichž některé mají jistě kdesi vlivné známé. Ti, co by dříve neměli ani možnost se ozvat, mají najednou svůj hlas i ochránce - viz. http://members.tripod.com/~universal_worship/heart3-3.html.

      Mexiko jsem si vybral za příklad zcela úmyslně. Je to totiž překrásná země s báječnými lidmi. Ideální místo pro sedřeného Evropana nebo Američana, který si chce užít svá důchodová léta v bezstarostném prostředí, s kouzelným počasím po cely rok. Můžete si pěstovat fíkus, obrovský kaktus, orchideje nebo eukalyptus před domkem na zahrádce po celý rok. Vymyslet si záminku k oslavě tu není problém. Lidi slaví s vervou a stále. Úsměv od ucha k uchu, spokojeně vtipkuji a tlachají, případní opilci se nervou. Zatancují si i na náměstí, když je k tomu nejmenší příležitost.

      Ještě před několika lety zkorumpovaná policie tu terorizovala motoristy tím, že je se zbraní v ruce zastavovala a dožadovala se úplatku za neexistující přestupky. Podobné věci jsou stále vzácnější. Jeden kolega, který pracuje dlouhodobě v Mexiku si postěžoval: nedávno jeho manželku zastavil policista v Pueblu a domáhal se pokuty. Když vytrvale odmítala, začal škemrat, že prostě potřebuje jen pár šupů na pivo. Před několika lety by se mohlo stát, že by zmizela i s autem. Federální policie stále ještě je postrachem pro cizince i místní. Legrace přestává, když vás za temné noci zastaví hejno uniformovaných zupáků se samopaly a pokouší se vás vytáhnout z auta. Situaci zachrání dvacetidolarovka, kterou si pak člověk muže připsat jako výdaj k cestovním nákladům. Cela situace se ale zlepšuje.

      Přestože všechno tu ideální není a nová vláda je stale silně zkorumpovaná, v posledních letech udělala cela zeme obrovský pokrok. Důvodů může být mnoho; nová otevřenost díky moderním komunikačním médiím je však jistě jedním z hlavních. To samozřejmě platí i jinde.

      Obrovský tok informací po celém světě rychle upozorní na ty, kteří využívají ideologie k tomu, aby získali, co jim nepatří od těch, již se nemohou bránit. Nezáleží na tom, pod jakou demagogii se schovávají a jakým znakem mávají. Jak říkal Gorbačev Reaganovi: "Důvěřuj, ale prověřuj". Nebo moderní yuppies: "Show me the money!", popř. "where is the beef?". Volně přeloženo: nakecat mi můžeš, co chceš, ukaž mi, co děláš. Lidi si konečně uvědomují, že účelem jakékoli ideologie je, aby je blbla. Jedinou obranou je začít více používat vlastní mozek.

      Jedna věc mi ale stále vrtá hlavou. Přes všechna sdělovací média si pořád ještě lidi nejsou schopni vyříkat hodně věcí. Svět je dále plný rasismu a netolerance, kdy si jedna skupina lidí myslí, že jejich pojetí života je jedině správné a vsichni, kdo žijí jinak, musejí být napraveni, nebo vyhlazeni, nebo alespoň ponižováni.

      Před několika měsíci si prezident Clinton při jednom ze svých televizních interview zafilozofoval o těch, kteří se ho snaží svrhnout. Existuje tady totiž silně pravicová skupina lidí, kteří nejsou ochotni přijmout fakt, že byl zvolen v demokratických volbách, a místo aby trpělivě přijali vůli většiny a vyčkali příštích voleb, kdy se mohou pokusit prosadit sveho kandidáta, snaží se "zachránit" národ a předčasně ho zbavit funkce. Je to zbabělý pokus o atentát. Místo odstřelovače tentokrát "boží armáda" nasadila na prezidenta zvláštního vyšetřovatele. Ten sice po 6ti letech a 30ti promrhaných milionech nic nedokázal (došlo to dokonce tak nízko, že Clintonovi lékařsky přešetřovali přirození), nicméně bude s největší pravděpodobností pokračovat, dokud bude Clinton v úřadě. Prezident o nich prohlásil: "Oni jsou prostě jiní. Nepochybuji, že to myslí dobře a jsou přesvědčeni, že jsou v právu. Jen myslí jinak, mají jiné hodnoty a žijí v jiném světě." Mezi oběma tábory je obrovská propast, přestože žijí ve stejné zemi, ve stejném čase a mluví stejným jazykem. Přes všechny moderní komunikační prostředky - stále to není ono. Možná, že svět čeká ještě na objev nějakého nového.

      Médium, které by pomohlo vysvětlit těm, kdo věří v lásku k bližnímu, že by měli jít příkladem, ukázat více tolerance a nebojovat proti těm, kdo jejich víru nesdílejí.

      Nebo vysvětlit těm, kteří se snaží vyřešit své ekonomické problémy, že řešení není vybrat si skupinu lidi a poslat je do koncentračního tábora, popř. je mlátit na ulicích.

      Jiní, kteří se snaží zachranit lidstvo marxistickou ideologií, by pak neměli mít zapotřebí nastolovat diktaturu ani proletariátu, ani nikoho jiného.

      Těm novodobým kapitalistům, kteří jsou přesvědčeni, že jednoho dne musejí zemřít s větším množstvím hraček, než má soused, by se pak snad dalo vysvětlit, proč to nestojí za to, aby na to někdo jiný doplatil životem - konec konců to určitě ani nestojí za to, aby si člověk kazil život lží a podvody. A že nakonec nejspíše vyhraje ten, kdo udělá dobře něco, co jiný potřebuje a je ochoten za to zaplatit.

      A nám ostatním by občas mohl někdo připomenout, že vlastně v rozmanitosti je krása a že trocha tolerance k těm, kdo nejsou jako my, není nikdy na škodu. Pro ty beznadějné pesimisty, kteří už odsoudili lidstvo definitivně (často i včetně sebe), bych měl jeden úsměvný výrok z Jihu: "I can not be disappointed, since my expectations are not high enough" (Je těžké, abych byl zklamaný, má očekávání nejsou dost vysoká).

Jaroslav Tyman, Chattanooga, USA