Aniž by člověk opustil židli doma u počítače, může se vracet desetitisíce let zpátky, navštěvovat místa vzdálená v čase i prostoru, létat kyberpostorem, zabydlovat se v novém světě nedozírných rozměrů. Jeden ze směrů, kterými se můžeme vydat po světové počítačové pavučině, je návrat do historie. Jako ke všem oborům i ke studiu minulosti tu lze nalézt nepřeberné množství informací. Stojí ale za to věnovat jim trochu času a dozvědět se, že dějiny obyvatel české kotliny nezačínají příchodem praotce Čecha a že ve světě i u nás existuje mnoho mlčenlivých svědků historie lidstva starších než egyptské pyramidy.
Historie podle Learyho
Dlužno na tomto místě s úctou konstatovat, že lidé, kteří obývali evropský světadíl a další místa na zeměkouli v mladší a pozdní době kamenné (cca 8000-3000 př. n. l..) zvolili hardware pro uchování informací naprosto geniálně. Tím hardwarem je materiál, který znali nejdůvěrněji -- kámen. Dodnes se ke stejnému účelu a ze stejného důvodu používají náhrobní kameny. Možná už nejsme příliš vzdáleni době, kdy pomníček nebo urnu nahradíme informací v podobě osobní stránky na webu, která jistě vypoví víc. Touto cestou se například docela nedávno posmrtně vydal i americký kulturní guru a věrozvěst LSD Timothy Leary, který devadesátá léta prožil v duchu svého hesla "pécéčko je LSD 90. let".
Leary ve své filosoficko-historické, byť poněkud ztřeštěné knize Chaos a kyberkultura (1994) napsal:
Lidstvo v sedmi posledních desetiletích zažilo větší, rychlejší a převratnější změny, než tento biologický druh prodělal za posledních 25 000 let.
Jaký je počet (kmenových) generací od jeskynních nástěnných maleb k ručnímu písmu a velkoplošnému, veřejnému egyptskému umění (3200 př. n. l..)?
Asi 1500.
Jaký je počet (feudálních) generací od pyramid po katedrálu Notre Dame, olejomalbu a knižní kulturu?
Asi 320.
Jaký je počet generací od první strojově vytištěné knihy (první domácí média) po rozhlas, telefony, stereopřehrávače a filmy 50. let?
Asi 23.
A jaký je počet generací přechodu od pasívní černobílé televize (1950) k mnohokanálovému, multimediálnímu, interaktivnímu digitálnímu domácímu megapřístroji?
Asi 3.
To se tu ovšem stále zabýváme pouze hardwarem. Věnujme se ale chvíli i softwaru. Leary spolu s dalšími vědci v šedesátých letech znovuobjevil význam psychedelických substancí pro duchovní život a rozvoj člověka, moudrost starou tisíce, možná desetitisíce let. A přes tuto propast času vytváří jeho web page most. Můžete se o tom přesvědčit na adrese http://www.leary.com/.
Kameny
Vraťme se ale zpátky tisíciletími do doby, kdy hardwarem byl kámen a k uložení informací stačilo pár značek. Od pouhého označování významných hrobů, geopatogenních zón nebo jinak pozoruhodných míst na zemském povrchu menhiry (samostatně stojící kameny), dolmeny (na většinou čtyřech sloupech ležící kamenná deska) a kromlechy (kamenné kruhy) se neo- a eneolitický ( mladší a pozdní doba kamenná) člověk rozmáchl dál. Začal budovat paleoastronomické observatoře, které mu umožnily přesně určovat významné dni lunárního a zemědělského roku, svátky i "pátky třináctého". Vládnete-li angličtinou, na webu si lze na adrese http://weber.u.washington.edu/wcalvin/ přečíst na toto téma prakticky celou knihu profesora archeoastronomie Williama H. Calvina nazvanou O tom, jak šaman ukradl měsíc. Úplných textů knih zatím na internetu moc nenajdete. Zaprvé to nelze příliš zpeněžit a za druhé -- řekl bych, že se zatím stále buduje především první, encyklopedicky povrchní patro. Jedna z kapitol Calvinovy publikace je například věnována zřejmě nejslavnější a nejspektakulárnější megalitické památce na světě -- anglickému Stonehenge.
Možná nemáte dostatek finančních prostředků, volného času a cestovatelského puzení, abyste se vydali sychravým podzimem na ještě sychravější jih Anglie za kouzlem tohoto divu světa. Technický rozvoj kyberprostoru dnes už ale nabízí možnost absolvovat to v 3D prostoru i doma v papučích. Stačí se podívat na internetovou adresu http://www.ecdi.com/Epoch/3D/ a můžete se procházet mezi mnohatunovými kamennými monolity starými dobře 5000 let ve virtuálním modelu všemi směry, otáčet se, orientovat se v plánku i přečíst si nějaké údaje. Nejen Stonhenge nebo francouzský Carnac však jsou kamennými svědky dávných časů. A nejen Stonhenge nebo Carnac jsou v nabídce Internetu. V Čechách se výzkumu menhirů od osmdesátých let systematicky věnuje ing. Milan Špůrek. Jeho několikrát publikované výsledky uvádějí na území České republiky téměř třicet stojících kamenů z dávných dob. Určování doby, kdy byly vztyčeny, je velmi problematické. Archeologické nálezy mohou být pozdějšího data. Nejméně u dvou menhirů (Klobuky, Drahomyšl) však neprotestují proti tomuto názvu ani ti nejzarytější odborníci -- škarohlídi. Veškeré údaje o lokalitě "českých menhirů", archeoastronomickou teorii ing. Špůrka o rozmístění kamenů, jejich historická i současná vyobrazení, pověsti, ale i poznámky o nejednoznačných kamenech v české krajině najdete na adrese http://mail.codalan.cz:80/pub/fiction/kameni/index.html.
Keltové
Ještě nedávno jsme na internetové megalitické mapě Evropy chyběli. Ne, že bychom neměli co nabídnout, ale pochopení informačního významu tak nového média jako je světová počítačová síť sítí u nás probíhá stále na úrovni jednotlivců, případně pokrokověji uvažujících firem. A uplynulých čtyřicet let temna sebou stále vlečeme, kam se podíváte. Konečně tedy po Bulharsku, Rumunsku a dalších zemích i my přispíváme do společného archelogicko-historického internetového kadlubu Evropy, světadílu nuceného politickými a ekonomickými silami do sjednocení, a z politických a ekonomických důvodů se sjednocení bránícího. Evropa ovšem už kdysi víceméně jednotná byla. Kolem počátku našeho letopočtu se na území od Atlantického oceánu, od dnešních anglofonních zemí, přes Francii, alpské státy, německy mluvící země, bývalé Rakousko-Uhersko včetně Čech až k Černému moři rozkládala říše-neříše. Na celém tomto lánu světa žili lidé, které dodnes nazýváme Keltové. V posledních letech se tento "národ" stal celoevropskou módou, na internetu najdete stovky a tisíce adres zabývajících se touto problematikou. Je to celý oceán informací o historii, mytologii, hudbě, jazycích, ornamentech a vzorech zdobících knihy, látky a předměty denního užívání. Těžko se v tom orientovat, ale zájemci mohou začít třeba na http://www.staff.uiuc.edu/~kundert/history/kelt/keltic.html, nebo na http://www.taisbean.com/celticnet/home.html.
Ty nejpůsobivější přírodní scenérie a megalitické (kamenné) památky (Irsko, Skotsko, Cornwall, Bretaň) se na internetu často překrývají s informacemi o Keltech, kteří je prokazatelně uctívali, i když nebyli jejich tvůrci.
Dvakrát se do té doby proměnil hardware. Kolem roku 3000 př. n. l.. z kamene na bronz, kolem roku 1000 př. n. l.. z bronzu na železo. O softwaru těch dob nemáme valných zpráv. Přestože zvláště ve finální době bylo už ve vyspělých světových civilizacích známo písmo, keltští druidové, nositelé veškeré moudrosti, víry a částečně i moci, písmo zapověděli. Všechny známé informace tedy čerpáme z děl současníků, převážně římských dějepisců (včetně Caesara) a z archeologických teorií a rekonstrukcí. Ať chceme nebo ne, kapky keltské krve kolují v krvi nás všech. Zkuste tedy někdy udělat to, co prostřednictvím počítače zatím nelze.
Vyjeďte si na některé známé keltské hardwarové sídliště -- Závist u Prahy na Vltavě nebo Stradonice na Berounce, navštivte menhiry v Klobukách či Drahomyšli, nebo na působivém Obřím hradě na Šumavě ulehněte na "obětní kámen"- a pokuste se alespoň trochu uklidnit naši věčně těkající mysl a naladit se na příjem softwarových informací, které jsou subtilnější než vánek a snažte se "připojit" přes propast tisíciletí. Třeba to vyjde!
Saša Neuman