- internet4U -

VRAH je zahradník

Detektivky patří jednoznačně k nejoblíbenějším literárním žánrům. Vycházejí v milionových paperbackových nákladech a přiznat se k vášni pro jejich četbu se nestydí ani mnozí špičkoví intelektuálové, kteří jinak podobnými produkty masové kultury pohrdají. Jejich oblibu nelze přičítat jen povrchnosti nevyspělé čtenářské obce zakrnělého vkusu, tím méně perverzní zálibě ve zločinecké tematice, tou pravou příčinou je patrně permanentní touha lidského mozku procvičovat se a posunovat meze logického myšlení řešením hádanek, odhalováním tajemství a luštěním záhad.

      Sever proti Jihu je sice kýč, ale klasický," řekl kdysi na adresu údajně nejpopulárnějšího milostného příběhu v dějinách kinematografie můj profesor literární vědy. Chtěl tím říct, že bez ohledu na své sporné umělecké kvality zanechal tento román, resp. film (v originále Gone with the Wind) stopu v kulturním povědomí naší unifikované civilizace. Pokud jej mohu s dovolením parafrázovat, troufám si tvrdit, že totéž platí o detektivkách a jejich nálepkování coby braku.

      Když odhlédneme od staletí trvající neplodné diskuse o tom, co je umění, umělecká hodnota a dobrý vkus, zapomeneme na negativní hodnocení detektivek pseudoestéty a uvědomíme si, že žánry jsou jen šuplíčky, v nichž se nachází vždy pár super kousků svého druhu, no a pak ty ostatní. Stejně tak solidní klasické detektivky představují šlechtu mezi krimi literaturou a ční nad všemi horory, policajtskými "akčňáky" (dnes) a tzv. šestákovými krváky (kdysi).

      Tradiční detektivka se navíc vyznačuje jistými znaky, které ji přesně vymezují. Především je to postava neoblafnutelného, nejčastěji soukromého, detektiva a dále převažující podíl užití "malých šedých buněk", cvičených v závětří kanape, nad akční složkou policejní pátrací rutiny. Řešeným případem navíc není žádný ordinérní, průhledný zločin, ale pečlivě vycizelované dílo nadprůměrně inteligentního, třebaže zvrhlého mozku sebevědomého vraha, který je při vší své zavrženíhodnosti detektivovi důstojným dějovým partnerem.

      U moderních děl se tato schémata porušují a rozdíly mezi druhy se stírají. Dnes se klasické detektivky řadí nejčastěji mezi tzv. "mysteries" (záhady), což ukazuje na to, že nejcharakterističtějším rysem detektivního příběhu není prostředí (tedy prostředí zločinu, které má společné s "pokleslejšími" druhy četby, viz výše), ale fakt existence záhady či na první pohled nerozluštitelného problému.

      Začalo to opičákem

      Otec detektivky, jak je s úctou označován Edgar Allan Poe, neučinil nesmrtelným jen havrana, ale i lidoopa. V jeho povídce Vraždy v ulici Morgue (1) se celá záhada tajemného nočního vraha přicházejícího oknem překvapivě vysvětlí právě zlovolností orangutana. Poe si vůbec liboval v morbidnosti a obskurnosti a ani tato povídka se v mnoha rysech neliší od jeho jiných obsesivních příběhů o pohřbívání zaživa, rafinovaném psychickém mučení apod. Efektnost překvapivého vyústění příběhu, metody pátrání a ze jména užití jednoho z později typických žánrových stereotypů tzv. záhady zamčeného pokoje (2) inspirovaly mnoho následovníků a detektivka se brzy postulovala jako svébytný literární útvar.

      S tím rozdílem, že před nepředvídaným neadresným zlem zvířete dala většina spisovatelů přednost ďábelské vynalézavosti lidského intelektu, která přináší fascinující možnosti všemožných kombinací. S genialitou lidského mozku vstoupila do detektivních příběhů logika a psychologie, jejichž více méně nenásilné uplatňování (podle kvalit autora) je tím nejlepším, co tyto knihy přinášejí, tím, co se nemění ani po letech a co generace čtenářů stále fascinuje.

      Mnohem více o zakladateli detektivky v její moderní podobě se dozvíte na adresách (3) a (4). Od Peova převratného činu v polovině 19. století prošla pak detektivka mnoha fázemi. V 80. letech se objevil nesmrtelný Sherlock Holmes, prototyp všech detektivů, a za vrchol detektivkářské tvorby jsou považována 20. léta našeho století , tzv. "zlatý věk detektivky". (Velmi obšírně o historii je možno se poučit na adresách (5)a (6).)

      I dnes najdete v bibliografiích stovky autorů (7),(8), mnoho z nich ovšem ustrnulo v omílání schémat kultovních děl a nic nového nepřinesli. Někteří však prosluli svou originalitou, jejich díla jsou stále čtena (především v anglosaském světě), a proto není divu, že jejich fanoušci nejen zakládají spolky za účelem podrobného výzkumu každé maličkosti z jejich díla, ale také láskyplně vytvářejí mnohé šťavnaté stránky na síti. Pojďme si zabrousit na ty nejlepší z nich. (Kdo si myslí, že nepotřebuje být mnou veden za ručičku, no prosím, doporučuji začít objevovat svět internetové detektivky buď na "Domovské stránce záhad" (9), nebo na stránce zvané "Bez vodítka" (10).)

      Nemesis

      Nemesis je starořecká bohyně spravedlivé odplaty. Spravedlnost, které musí být učiněno zadost, byť by byla v rozporu s platným právem, je dalším neodmyslitelným znakem detektivky, další příčinou její obliby. Lidé touží být znovu a znovu přesvědčováni, že "vše bude odčiněno a nic zapomenuto" a že za spáchané zlo přijde trest. Nevidí-li dostatek důkazů, že tomu tak je, v běžné realitě (jakože samozřejmě nevidí, mletí mnoha mlýnů se jeden nemusí vůbec dožít), sahají po knize, jejíž hrdinové zasvětili t éto myšlence svůj život. Co na tom, že jen fiktivní...

      Výraz Nemesis jsem si vypůjčila z názvu románu Agathy Christie, v němž jím sama sebe označuje Jane Marple, postava bizarní a vůbec neodpovídající jakékoliv vžité představě o soukromém pátrači, nicméně reprezentující výše zmíněný cit pro spravedlnost v té nejčistší podobě. A Jane Marple a její tvůrkyně Agatha Christie jedno jsou. (Alespoň to tvrdí mnozí obdivovatelé této nejlepší autorky detektivek a patrně i nejúspěšnější (měřeno komerčně) ženské spisovatelky vůbec.) Obě by se daly stručně popsat ja ko vášnivé zahradnice se zálibou v archeologii a s čuchem kriminalisty. Jane Marple má vyvinutou citlivost pro přítomnost zla i v na první pohled bukolickém prostředí anglického venkova a je výborným empirickým psychologem jejími ústy nás Christie přesvědčuje, že lidé jsou vždy horší, než si myslíme, nicméně že to ještě stále není důvod k rezignaci na slušný život v této společnosti.

      Optimismus a shovívavost, které z děl Agathy Christie přímo prýští, stejně jako dokonalé zápletky a nezanedbatelná literárnost, za níž by se nemusela stydět ani tzv. "seriózní" beletrie, jí získaly zástupy fanoušků a na Internetu stránky, které jí ostatní kolegové z branže mohou jen závidět. (Kromě Sira Doyla, i když jej svým významem už převálcoval Sherlock Holmes výtvor jeho obrazotvornosti, který dávno žije vlastním životem.)

      Ve svém prvním románu Záhada ve styleském sídle (11) Christie uvedla na scénu svého nejoblíbenějšího detektiva, narcisistního Belgičana se směšným knírem a francouzským přízvukem, který je o to nebezpečnější všem arogantním vrahům, oč neškodněji vypadá. Proč nejoblíbenějšího? Lze tak usoudit ze stránky (12), na níž uživatelé Internetu pro jednotlivé hlavní protagonisty děl Agathy Christie hlasují. Ale také z procentuálního zastoupení v jejích knihách, v němž Hercule Poirot vede, i když sama autorka byla časem svého výtvoru přesycena a vytvořila mu 7 (respektive 8, Tommy a Pentlička jsou pátračský manželský pár) konkurentů, z nichž však pouze výše zmíněná slečna Marplová dosáhla srovnatelné popularity.

      Vědeckému rozpitvání ze stran internetových detektivkářů se nevyhnuly ani jiné částí literárního odkazu Agathy Christie. Kromě obligátního vyšťourávání podobností příběhů a jejich postav se skutečným životem autorky a nacházení styčných ploch v míře fikce a autobiografičnosti, zaujme statistika druhů zločinu a způsobů jeho vykonání v jednotlivých románech a povídkách, se kterou si dal práci autor této stránky (13).

      Nejlepší stránky, které se mi podařilo na Síti usilovným pátráním "odhalit", byly vytvořeny v zemích kraji zrození velkých detektivů a psavců detektivek poněkud vzdálenějších na Islandu a v Čechách. Islandská domácí stránka Agathy Christie (14) je výborně zpracovaná, obsahuje stovky odkazů na jiná zajímavá místa na webu, všemožné příspěvky od seriózních esejů "o životě a díle" až po velmi inspirující spekulace a naleznete zde i praktickou možnost vyzkoušet si vlastní znalost obsáhlého díla oblíbené autorky, pokud se zúčastníte kvizu o "Detektiva měsíce".

      Dvojnásobný nositel této ceny, Jan Čermák, je autorem úplně nejlepší Agathiny stránky (15). Je v češtině a je dokonce listována v přehledových pavoucích Yahoo, což je u českých stránek raritou. Stránka je spravována "Společností Agathy Christie", která vznikla v roce 1997 jako pobočka britského spolku "Agatha Christie Society", v jehož představenstvu se angažují dcera a vnuk slavné spisovatelky. Cílem Společnosti je prosazovat její dílo do médií, a tedy jej šířit i po Internetu. (Poté, co jsem stráv ila několik dní jenom probíráním všech zajímavých odkazů na Síti, si nejsem jistá, zda toto dílo ještě vůbec nějakou popularizaci potřebuje, nicméně projekt Společnosti vydat se v budoucnu po stopách spisovatelky a hrdinů jejich knih do Anglie zní i mně velmi lákavě).

      Nesmrtelná symbolika lulky a kostkované čepice

      "Bohužel, milý Watsone, Sir Arthur Conan Doyle není mým duchovním otcem!" K této lakonické poznámce by se nejspíš uchýlil legendární Sherlock Holmes mezi jednou houslovou triolou a dvěma obláčky modravého dýmu, kdyby měl možnost si přečíst jistě překvapivé tvrzení na stránce zvané "221b Baker Street" (16). Jejím autorem je další Čech fanoušek detektivek, David Souček, který žije ve Vídni, odtud spravuje německo-českou stránku holmesián a rád by založil vlastní, českou holmesologickou společnost. Mát e-li doma jakékoliv vydání případů velkého Sherlocka, můžete mu pomoct vybudovat bibliografickou databázi knih s mistrovými případy, které vyšly v češtině.

      Stručná historie fenoménu "Holmes" obsahuje údaj, že Doyle nebyl autorem brilantních příběhů, oslavujících deduktivní metodu uvažování, ale pouze literárním agentem Jamese Watsona, skutečného autora. Doyle sám, podle jiných zdrojů, vždycky toužil stát se autorem "vážných", nejlépe historických románů. Několik jich dokonce napsal, ale ani jeden z nich nedosáhl výrazného úspěchu u čtenářů, o dostižení popularity detektivek publikovaných pod jeho jménem ani nemluvě. Postava Holmese přerostla svému auto rovi záhy přes hlavu, začala jej nudit, a proto jej v jednom z případů, v nichž figuruje Holmesův nevynalézavější protivník, ďábelský doktor Moriarty, nechal zemřít. Na nátlak rozzuřených čtenářů, hltajících další pokračování osudů svého miláčka (vycházely nejdříve časopisecky v magazínu Strand), jej musel honem zase oživit.

      Dnes jsou Doyle i Watson po smrti, jejich Holmes a literární dr. Watson však nadále inspirují celé kluby obdivovatelů k bádání v tzv. kánonu (sebrané dílo s Holmesem v hlavní roli, údajně kolem 60 knih) a shromažďování jeho výsledků v knižních studiích i na síťových stránkách. Jednoznačně nejobsažnější je stránka vtipně nazvaná "Sherlockian Holmepage" (17). Odtud vedou linky na většinu relevantních holmesovských míst na webu. Naleznete zde například mapu Londýna s Baker street, ale i celý atlas (18) , mapující všechna místa v Evropě, kde mistr řešil své záhady, včetně Prahy.

      Nesmrtelnými se nestaly však jen průvodní atributy jako adresa, lupa, lovecká čepice a dýmka, které vytvořily typický image detektiva, ale i Holmesovy filozofické a ironizující výroky, kterými se můžete osvěžit na této adrese(19). Komu nestačí jen citované úryvky, toho jistě uspokojí náročný projekt na této stránce (20), jehož cílem je prezentovat na Síti všechna díla kánonu v plném znění do chvíle, kdy toto píši, je jich k dispozici plných čtyřiatřicet. Ještě přitažlivější je podobná stránka (21), která kromě textů obsahuje i dobové ilustrace a zvukové ukázky z jednoho z mnoha televizních seriálů, které byly na motivy holmesových případů natočeny. Znalce celého díla, kteří ovládají děj příběhů nahoru dolů a staré zápletky už je nenadchnou, nezbývá než odkázat na kolekci parodií a tzv. pastiche (umných napodobenin), vytvářených Doylovými/Watsonovými epigony (22).

      Galerie slavných luštitelů

      Z dalších slavných soukromých oček a prodloužených paží zákona stojí za zmínku (nikoliv pro své případy nebo knihy, v nichž figurují, těch by bylo mnohem více, ale dík reprezentativnímu zastoupení vlastními stránkami na Síti): Lord Petr Dorothy L. Sayers, která má ve Spojeném království vlastní společnost (23), milovník orchidejí a gurmán Nero Wolfe a jeho série autora Rexe Stouta(dokonce dvě různé adresy (24),(25)), idol žen Perry Mason Raymonda Burra (26) a detektivky Raymonda Chandlera na stránce "Chandlerovo Los Angeles", pojaté jako průvodce po místech zmíněných v příbězích Phila Marlowea (27).

      Pro ty, kteří by se do této galerie bystrých a neohrožených chtěli přiřadit, mám námět na dobrý začátek. Zkuste některou z her na stránce Joea detektiva (28). Interaktivní program vás uvede do problematiky konkrétního případu (např. vraždy sekretářky ve vaší firmě, nebo jiné takové ze života), poskytne vám veškerá vodítka a údaje, a dokonce vás nechá vyslýchat zúčastněné, a pak byste se na základě vypátraného a vlastní úvahy měli dobrat řešení a pachatele odhalit. Já osobně jsem na to neměla, což ov šem není směrodatné i detektivky čtu ráda právě proto, že nepoznám, že vrah je zahradník, až do poslední kapitoly.      

lenka reichová

      7 0730

      Adresy:

      (1) gopher://gopher.vt.edu: 10010/02/134/74

      (2) http://members.aol.com/grobius/lockedrm.htm

      (3) http://www.cs.umu.se/~dpcnn/eapoe/ea_poe.html

      (4) http://www.comnet.ca/~forrest/index.html

      (5) http://www.mysterynet.com/history/timeline/

      (6) http://members.aol.com/mg4273/classics.htm

      (7) http://members.aol.com/mg4273/alphlist.htm

      (8) http://www.esc.edu/archives/AuthorsTitles/DirAuthors.html

      (9) http://www.db.dk/dbaa/jbs/homepage.htm

      (10) http://www.cluelass.com/

      (11) http://www.columbia.edu/acis/bartleby/christie/

      (12) http://www.geocities.com/Athens/Forum/9995/list.html

      (13) http://www.aber.ac.uk/~jjs996/modus.html

      (14) http://www.hi.is/~ragnaj/eac.htm

      (15) http://www.geocities.com/Athens/Forum/2549/

      (16) http://www.geocities.com/Athens/Delphi/8736/

      (17) http://watserv1.uwaterloo.ca/~credmond/sh.html

      (18) http://wwwssc.igpp.ucla.edu/~newbury/sherlock/sherlock_atlas.html

      (19) http://www.bcpl.lib.md.us/~lmoskowi/HolmesQuotes/quotes.html

      (20) http://www.citsoft.com/holmes3.html

      (21) http://www.cs.cmu.edu/afs/andrew.cmu.edu/usr18/mset/www/holmes.html#stories

      (22) http://www.netspace.org/~shalott/holmes/pastiche/index.html

      (23) http://www.sayers.org.uk/

      (24) http://www.fish.com/~muffy/pages/books/rex_stout/nero_wolfe.h tml

      (25) http://w3.one.net/~muir/nw0.html

      (26) http://www.ozemail.com.au/~jsimko/

      (27) http://members.aol.com/chandlerla/index.htm

      (28) http://www.lofgreen.com/detect.htm

internet4U