V pondělí zveřejněné výsledky šetření Institutu pro výzkum veřejného mínění (IVVM) zaznamenávají situaci z přelomu ledna a února, takže deklarační tahanice na ně nemohly mít vliv. Dva hlavní kohouti, ODS a ČSSD, zaznamenali pokles (24, respektive 21 procent), kdežto nahoru jdou výsledky lidovců (14) a ODA bez šéfa (8,5), komunisté by získali 8 a republikáni hraničních 5 procent hlasů.
Václav Klaus se zvolna propracovává do role pošetilého dědečka, který sice dělá rodině ostudu, ale je tolerován, protože málo platné, je to zakladatel rodu. Před rokem, natož dvěma by bylo nemyslitelné, aby se ostentativně prohlašovalo, že reforma zdravotnictví se rozběhne, protože jí Václav Klaus přestal překážet. Konflikt s parlamentním klubem, k němuž došlo před týdnem poté, kdy Klaus se Zemanem dohodl kompromis stran přijetí deklarace, klub se postavil na zadní, načež po týdnu stráveném pod deštníky chránícími před prskáním nekonečně řečnících neofašistů ODS přistoupila na pondělní kompromis Klaus-Zeman... a stejně to mají Klausovi za zlé. A když Klaus začal hovořit o tom, že vedení sněmovny bylo slabé na to, aby zvládlo obstrukci ze strany republikánů a komunistů, Jiří Honajzer, místopředseda sněmovny, odsoudil premiérův "právní nihilismus". Svého času nás Václav Klaus zachránil před pábením vyznavačů třetí cesty typu Waltra Komárka. Nyní je na řadě někdo ale kdo? kdo by stát zachránil před pábením vyznavače katedrového liberalismu Václava Klause, který věří, že vylévání jedovatého odpadu z chemické továrny do jezera vyřeší tržní vztah mezi majitelem továrny a majitelem jezera. Bude to Josef Lux, který se propracuje do čela jako muž kompromisu? Je to tak, plaz na tři a muž který dal vysavači jméno boduje, zatímco dva hlavní rivalové se groteskně perou, aniž by dokázali kloudně vysvětlit, o co vlastně.
Ve včerejším Psu jsem reprodukoval tvrzení, že Miloš Zeman se vyjádří k verdiktu komise pro výzkum hnědého kufříku ve čtvrtek. Nikoli, má se vyjádřit v pátek, takže během čtvrtka na jeho mrtvole hopkovalo mnoho párů nohou. Jiří Honajzer vyjádřil krajní názor, že by měl Miloš Zeman opustit po té ostudě post předsedy sněmovny (neměl tam lézt, já to říkám pořád), jeho stranický kolega Pavel Dostál, další to koledník o vyhazov, je té mínky, že by bylo slušno se omluvit, polovyvrženec, i když stále ještě sociálně demokratický místopředseda Karel Machovec soudí, že aféra stranu poškodila (platí to, co řečeno výše, záleží na voličích), s Honajzrem souhlasí Jan Kasal, Karel Ledvinka je střízlivější, avšak také rozhodně Zemanovi netleská.
Neviditelný pes chystá materiál, zachycující důležité svědectví jednoho z klíčových účastníků aféry (http://pes.eunet.cz/97/06/0006ar01.htm a http://pes.eunet.cz/97/06/0006ar06.htm). Už nyní tedy mám právo k následujícímu závěru: že šlo o provokaci, ať už kýmkoli zosnovanou a namířenou proti komukoli, je zřejmé. Onen záhadný zosnovatel musel mít drápky v bezpečnostních složkách, o tom též není pochyb a já věřím, že pánové Ruml a Jíra, jakkoli se na veřejnosti tváří sebevědomě, dělají ve svých resortech bengál. Že to svědčí o shnilotině také není pochyb.
Naproti tomu je zřejmé, že špička sociální demokracie, zejména trojice Bašta Gross Zeman věděli, že jde o falzifikáty a o provokaci. Je nepochopitelné, proč se vydali na stezku, která je nutně musela zavést ke zkáze. Bylo přece nabíledni udělat aféru z existence padělaných dokumentů a obrátit pozornost veřejnosti k předmětu jejich nenávisti, tedy vedení vnitra a BIS. Místo toho mlžili, někdo víc (Zeman), někdo opatrněji (Bašta i Gross), a kdo byl méně pozorný, musel nabýt dojmu, že dokumenty jsou pravé. A to byl největší zločin politiky: chyba.
Sněmovna jednala ještě v sobotu, ovšem pro obstrukce republikánů se o mnoho nedostala kupředu a raději zatáhla roletu u krámu. Sejde se opět v úterý k neradostné práci. Sobota a hlavně neděle, den "veřejné politiky", protože obecenstvo se může dívat na potentáty shromážděné v Debatě na ČT 1 a v Sedmičce na TV Nova, byla věnována také úvahám, jak dál. Je jasné, že parlament se zapřaženým panem Krejsou čtoucím telefonní seznam se daleko v práci nedostane. Odtud je blízko k úvahám, jestli by nebylo nejlépe republikány a pokud možno i komunisty zrušit. To by šlo snadno, pokud by bylo možno posypat nějakým práškem i každého pátého českého voliče, který tyto hrobaře volí. Václav Havel v Hovorech z Lán volil velmi hořká slova, když pravil,
že "takoví jsme, prostě". Řeči o "zrušení" zavánějí planým siláctvím. když se ukazuje, že z hlediska ústavy a listiny lidských práv a přirozených práv člověka a Charty OSN není možno dát pokutu vekslákovi, pardon, podnikateli, parkujícímu v záhonu uprostřed Václavského náměstí, rád bych viděl naše právní puristy, jak zakazují komunistickou stranu, kterou ve svobodných volbách volilo šest set tisíc lidí. Do prsou se zabušil Karel Ledvinka, místopředseda ODA a jeden z vážných pretendentů na post Fajfjky Doktůrka Kalvody, když hovořil o "lůze" v souvislosti s republikány a komunisty. Už má na krku bolševickou žalobu, navíc velmi medově formulovanou (nechtějí po něm peníze, chtějí jenom, aby se před nimi ponížil). Není pochyb o tom, že si v tomto smyslu pospíší i republikáni, hlavně proti Pavlovi Dostálovi, který je označil za neofašisty. Přirozeně že to JSOU neofašisti!
Co tedy dělat? Sněmovna bude jistě hledat nějakou úpravu v zasedací proceduře. Musí nějaké řešení najít, protože v blbinci u doktora Cimického v Bohnicích by museli zřídit zvláštní parlamentní oddělení, kde by páni poslanci v bílých pláštích zvaných andělíček s vázáním na zádech mlátili hlavami do polštářovaných stěn za křiku "tramvaj číslo šedesát tři jede z Hodkoviček do Libně přes Balabenku, Brumlovku a Židovské pece". Měl bych jeden návrh, jak to zařídit se Sládkem, návrh mazaný, bohužel asi nerealizovatelný. Kdyby se média spojila a začala vytvářet propagandu typu, že Sládek je více méně rozumný politik, se kterým se dá vyjít, kdežto ten Krejsa, to je ten nejhorší motherfucker, oba motherfuckeři by se záhy mezi sebou porvali a jeden by druhého umlátil za řevu: "Já ti ukážu, kdo je větší motherfucker, židáku polsko-cikánská!"
Na začátku roku jsem si koupil tramvajenku jako vždy celoroční. Jeden krámek je na stanici Anděl, tam směřovaly mé kroky, protože zde do metra nalejzám, tam bylo zavřeno. Doporučena stanice Smíchovské nádraží. Tam byla obrovitá fronta přes celou halu až k okýnku; když jsem se dostal až k šaltru, krámská okýnko zavřela a odebrala se diagonálně přes celou halu na záchod, sledována dvěma sty páry očí, pak všichni čuměli na dveře od toho hajzlíku a když se opět vynořila, divil jsem se, že se neozval potlesk.
No, to už je minulost, tři neděle tramvajenku mám a nikdo ji po mně nechce. Dneska na Můstku po dlouhé době lustrovali mužského, dokonce to nebyl rachitik ani prťavec, docela statný chlapík to byl. Normálně si vyskakují jenom na dívenky kolem sedmnácti let, takže podle statistik tyhle sedmnáctky jsou ta nejzavilejší sorta černých pasažérů, jaké kdy vyplodil jícen metra, chtěl jsem říct pekla.
blamáž na pokračováníV pondělí vpodvečer odvysílal Radiožurnál živou besedu, v níž dominoval Fous Bašta a Martin Fendrych. Je to fascinující, jak kulatá a kluzká mohou být slova a jak lze překrucovat události zcela nedávné, které jsou v živé paměti. Vždyť Jaroslav Bašta ještě před týdnem hovořil o české Watergate (http://pes.eu net.cz/97/04/0121do m.htm) v souvislosti s předanými lejstry! Aktuální Baštova interpretace zní takto: vyfabrikované materiály byly cíleny proti sociální demokracii, byly jí podstrčeny, aby se před veřejností blamovala (což se podařilo dokonale). Muselo se něco děsivého udát v zákulisí, Zeman musel mít nůž na hrdle, když hovořil o policejním státě, o padesáti lejstrech, které otevřou veřejnosti oči... Fascinující je ovšem obratnost, s jakou lišák Lux z bláta vybředl a nyní ho nikdo s aférou otevřeně nespojuje.madame, ráčíte být krávou!
Je dobře, že jsem remote man, že sedím na zadku u počítače a se světem se stýkám via Internet, protože když jsem puštěn do světa, udělám zpravidla nějaký průser. Ten poslední? Popíši situaci. Ulice Mrázovka od Meinla k červenému baráku mého souseda Ríši je pekelně zmrzlá. Mráz minulé noci ji vylepšil v tom, že přilepil umrzlý sníh k ledovému podkladu, takže povrch připomíná miniaturní měsíční krajinu v ledovém provedení. Takže jedu limousinou od Meinla a před korejskou ambasádou (kterou tu máme v bývalém Biíakově baráku, za republiky Preissova vila) musím zastavit. Na silnici stojí zaštorcovaná škodovka s přívěsem naloženým matracemi. Zastavím, protože stejně nemůžu projet, vylezu a jdu tlačit, aby ten chlapík byl pryč a já mohl projet. Tlačím jak bejk, auto se rozjede a v tom okamžiku přijede bavorák a zajede do mezery mezi limousinou a chodníkem a nadobro ji zabarikáduje! Slibně rozjeté auto se samozřejmě musí zastavit. Já řvu a z databáze namátkou lovím: debil, kretén, vemeno, ponurý blb, prostě to, co je po ruce. Otevřou se dveře, já se těším, že se snad i poperu, a vyleze dáma v bizamovém kožichu a praví:
"Mohu vám nějak pomoci?"
Co jsem na to měl říct? Mně se jednou stalo, za pradávna, když se ještě po Praze smělo jezdit, že jsem jel po Václaváku směrem k Můstku a musel jsem zastavit a někdo ve fiatu na mě zatroubil, což nesnáším. Vystrčím hlavu a ruce a gestikuluju a řvu něco ve smyslu výše uvedených kleteb. No a jak se bílý hněv vytrácí z mých očí, zjišťuji, že za volantem sedí Vysoce Postavená Šéfová, která mě mohla rozmáčknout jak švába, protože jsem dělal tenkrát promítače a osvětlovače v dětském divadýlku. Tenkrát jsem zvolal, ach, jak rozkošné se s vámi setkat, milostivá paní, ale skončilo to tak, že jsem šel pracovat do obchodního domu Kotva.
Toto maje na paměti, zachoval jsem se tentokrát k dámě v bizamovém kožichu jinak. Pravil jsem:
"Zajisté můžete! Koukejte se odkýblovat!"
Doufám, že to nebyla paní Internetová.
CHTIP:
Ministr školství Ivan Pilip obědvá v restauraci. Chce zaplatit, ale majitelka říká: "To je v pořádku, byl jste můj host, pane ministře." "Jak to, že mne znáte?" diví se ministr. "Já jsem bývalá učitelka." Poté jede ministr taxíkem do svého úřadu. Taxikář nechce o placení ani slyšet: "To máte grátis, pane ministře, já jsem bývalý učitel." Cestou do úřadu vidí ministr žebračku a hodí ji minci. "Děkuji pane ministře!" praví žebračka. "Cože, vy jste také bývalá učitelka?" zeptá se konsternovaný ministr. "Ne, to ne, ale mám teď okýnko v rozvrhu," odpoví žebračka.
Pro Lubomíra Votavu, republikána skrývajícího se v prostorách republikánského klubu, to muselo být šeredné překvapení, když na něho krátce po šesté hodině vletěli policisté a sebrali ho. Jeden republikán se s nimi pral, tak ho vzali s sebou. Tentokrát, na rozdíl od prvního zásahu, se vše odehrálo s veškerou korektností, takže zásah můžeme vzít i jako jakési školení. Orgány parlamentu byly dopředu s akcí srozuměny, souhlasily s ní, zástupci poslanců byli zásahu i přítomni. Ano, tak to má být. Zatímco první případ byl příkladem skandálního diletantismu a přežívajícího bolševického arogantního chrapounství, ten druhý budiž příkladem hodným k následování. Votavovi se samozřejmě dohromady nic nestane a v policejní cele mu jistě bude líp, než na suchém záchodě ve Sládkově kanceláři. Jde však o to, že skutečně u nás nemohou být beztrestní lidé. Je pravda, že lidé určitého typu beztrestní jsou, protože dostanou od prezidenta milost, ale to je zase jiná pohádka.
Bez komentáře ponechme fakt, že Miroslav Sládek minulou neděli před zraky televizních diváků byl ochoten podepsat místopřísežné prohlášení, že Votava v parlamentě není. Jak jsem byl pravil, ostuda v politice má jenom tehdy cenu, pokud ji jako ostudu vnímají voliči. Republikánským voličům je zřejmě jedno, že jejich vůdce lže, a takto bych mohl pokračovat.
@