Snad všechny relevantní české deníky informovaly o nedávné návštěvě Petera Ustinova v Praze, kde přednášel na pozvání Rady pro mezinárodní vztahy o setkávání kultur v dnešním zmenšujícím se světě. Sir Peter však také vážil cestu do Olomouce, kde na pozvání rektora tamější univerzity poprvé a dost možná, že i naposled v naší zemi, vystoupil se svým světoznámým "one-man show".
Není divu, že si tento skoro šestasedmdesátiletý, ctihodně vyhlížející herec s právem zasedat v britské Sněmovně lordů získal pověst jednoho z nejlepších vypravěčů na světě. Přítomné diváky, tedy alespoň ty, kteří rozuměli anglicky, o tom přesvědčil skvělým pásmem vyprávění, zpěvu, ba dokonce i tance. Ale Peter Ustinov není jen hercem (získal dva Oscary), v současnosti se považuje spíše za novináře. Zůstává však zároveň i režisérem, scénáristou, rektorem univerzity v půvabném severoanglickém Durhamu a "vyslancem dobré vůle" ve službách dětského fondu UNICEF.
Ztělesnění Evropy 20. Století
Peter Ustinov je "náhodně" rodilým Londýňanem (počat v Petrohradě), jako syn dopisovatele německé tiskové agentury a dcery francouzského architekta, svého času v carských službách. Je tedy, dle svého prohlášení, "Evropanem, i kdyby snad byl i nechtěl", hovoří pěti jazyky, žil v mnoha evropských metropolích a i výběr jeho několika žen byl vpravdě evropský. Ač vychován v Anglii, nejraději vzpomíná na prázdniny trávené v nejútlejším dětství u svého děda kdesi v Livonsku. "Dědeček byl zatvrzelý pacifista, ani mě nenechal zabíjet mouchy, abych snad nepropadl krvelačnému chtíči". Válka se Ustinovovi stejně nevyhnula, byl povolán do armády poté, co rodina na protest proti nacistům přijala britské občanství. "Ptali se mě u odvodu, to jsme již byli ve válce s Hitlerem, u jakého druhu vojska bych chtěl sloužit. Odpověděl jsem, že u tankové brigády. Tehdy to bylo ještě dost neobvyklé, a tak se mě tázali proč. Vysvětlil jsem, že je to jedna z mála možností, jak se plnohodnotně účastnit bitvy vsedě. Nastoupil jsem pak, plně v britském duchu k pěchotě".
Po válce se Ustinov konečně mohl věnovat řádně herectví, které již předtím studoval, a jeho hvězda začala pomalu stoupat. Čtenáři si jistě vzpomenou na slavný film Spartacus za roli v něm získal svého prvního Oscara, či na Hercula Poirota v jeho podání podle předlohy Agathy Christie. Hrál s mnoha skvělými herci, připomeňme alespoň Laurence Oliviera, Marlona Branda, Kirka Douglase, či Elizabeth Taylorovou. Později začal sám psát i režírovat a nakonec se stal dokonce diplomatem.
Vyslancem dobré vůle
Kdo absolvoval dálkový let se společností British Airways, musel spatřit jeho tvář na televizní obrazovce během letu, naléhavě žádající o příspěvek dětskému fondu UNICEF. Sám neúnavně cestuje po celém světě a na podporu fondu pořádá představení, podobná tomu olomouckému. V první řadě však navštěvuje strádající děti. "Neumím svahilsky ani čínsky, tak abych získal jejich důvěru, musím jim zpívat a tančit". Na svých cestách se mnohokrát setkal s vlivnými tohoto světa. Vzhledem ke svému vlastnímu obrovskému kulturnímu rozhledu k nim však mnoho úcty nepocítil. Vzpomínal na návštěvu "Velkého komunikátora", Ronalda Reagana v Hamburgu, kde se americký prezident na počest svých hostitelů snažil promluvit alespoň jednu větu německy. "Ich bin ein Hamburger," prohlásil tehdy s těžkým americkým přízvukem a přítomní hromadně pohlédli směrem k blízké restauraci McDonald\s... Mocní tohoto světa si nakonec však Petera Ustinova zřejmě oblíbili anglická královna jej povýšila do šlechtického stavu a ve Francii obdržel řád Rytíře umění a literatury. Sám se však cítí být spíše rytířem humoru. Angličané se často tázali, je-li Sir Peter členem nějaké církve, či věří-li vůbec v Boha. Své vyznání však Ustinov pečlivě skrývá. Jeho přátelé tvrdí, že smích je jediným náboženstvím Petera Ustinova a on sám je jeho knězem, konajícím pravidelné modlitby ve svém one-man show. Je-li to tak, modleme se, dodávají.
Jan Stejskal
Adresy:http://www.turner.com/tcm/stars_directors/ustinov,peter/index.html
Jeden z mnoha příběhů večera
Kapitán James Cook, objevitel Austrálie, se poté, co přistál u jejích břehů, vydal na prohlídku okolí. Všechny zajímavé jevy si pečlivě zapisoval, obkresloval neznámé rostliny, pořizoval náčrty map i popisy domorodců. V Británii dodnes uchovávají některé z jeho deníků. Najednou však spatřil klokana. Je těžké vžít se do pocitů Evropana, který poprvé spatří toto, tehdy absolutně neznámé zvíře obrovského skákajícího zajíce s podivnou kapsou... Kapitán Cook chvíli váhal v němém úžasu, zda se dát na útěk, pak v něm však zvítězila zvídavá povaha polyhistora 18. století a posunky se snažil dotázat přítomného domorodce, co je to za zvláštní zvíře. "Kangaroo", odpověděl Cookův průvodce. Kapitán si tento název pečlivě zapsal a doplnil jej i náčrtem. Cesta do slovníků a encyklopedií byla otevřena. Před několika lety pořizovali australští lingvisté první slovník původních obyvatel Austrálie. Srovnávacími metodami dospěli k překvapivému závěru. Slovo "kangaroo", totiž znamená "nevím"....