- internet4U -

Hudba, to Celé na Druhou

Multimediální revoluce vítězí po celém světě a vydavatelů různých publikací na CD-ROM vůčihledě přibývá. Konzervatoř Evropy se také přihrnula na nástupiště a, alespoň co se snahy týká, vlak dostihla.

Na cédéčkách je leccos, od katalogů náhradních dílů na náklaďáky až po třeba porno. Protože se však CD začala objevovat původně jako nosič zvuku, je uvedení disku Skladatelé světové hudby velmi namístě.

Sympatické na tomto kotoučku od nakladatelství Fragment a softwarové firmy Merlin je, že nevyžaduje nějak složitou a agresivní instalaci. Na rozdíl od jiných cédéček, jež lze spustit až poté, co na vašem disku vytvoří několik adresářů, drze vlezou až do systému a navíc se nedovedou odinstalovat, toto hudební CD se chová skromně. Po zasunutí do mechaniky a otevření ikony přehrávače sice nabídne program setup.exe, ale je možno jej spustit i přímo. Instalovaná verze pak na disku nezabere mnoho místa a odinstalovat ji lze prostinkým smazáním adresáře. Navíc se při instalaci zeptá, chcete-li vytvořit ve startu Windows programovou skupinu.

Spuštěním programu se otevře výchozí obrazovka. Překvapivě - zejména v porovnání s instalační procedurou - se samotný program zachová výbojně, protože zabere celou obrazovku a tak jej nelze dočasně opustit klepnutím na hlavní panel a musí se přecházet pomocí alt+tab.

Úvodní obrazovka nabízí několik způsobů prohlížení disku. Můžete začít na obrazové galerii skladatelů (obr. 1) a podle bublinového popisku si vybrat toho, o němž se chcete dozvědět víc (obr. 2). Záleží tu na poloze špendlíčku (na obrázku vlevo dole). Jednou z možností je klepnutím na portrét (ty se mimochodem Jiřině Lockerové dost povedly) přejít do textových informací o autorovi. Zde jsou také hypertextové odkazy do slovníčku (rejstříku) základních, nebo spíše použitých hudebních termínů, které si zasluhují bližší vysvětlení. Do rejstříku je možno samozřejmě vstoupit přímo. Je-li špendlík zapíchnutý u slova "Zvuková ukázka" , pak našpicujte uši. Máte-li počítač náležitě vystrojený, čeká na vás několikaminutový poslech (obr. 3).

V kartách lze listovat oběma směry (pouze chronologicky). Dobře využitelná je také možnost "předchozí". Karta skladatele také nabízí možnost vybrat si zvukovou ukázku ze seznamu nahrávek podle obalů již publikovaných CD disků.

Ze vzhledu (autorem designu je Pavel Beneš) i z provedení disku je jasné, že jeho autoři mířili hlavně do školy (a vydavatelé to nakonec ani v doprovodných materiálech neskrývají). Prostředí programu evokuje školu -- dřevěné lavice a závěsné obrazy -- a hodiny hudební výchovy může určitě obohatit také test, kterému se (v obrazové, textové a nebo zvukové verzi) může žák podrobit (obr. 4).

Ovládání cédéčka je jednoduché a (aniž bych chtěl schopnosti dětí při práci s počítačem podceňovat) přímo dětsky prosté. Procházet dějinami hudby je možno s myškou v ruce anebo z klávesnice. Za povytažení obočí snad stojí pouhé dvě polohy hlasitosti, ale to se dá dohonit nastavením Windows. Samozřejmou možností u CD-ROM publikací je možnost tisku, chyběla mi ale cestička k ukládání textů... Možná by také stálo za úvahu umožnit listování i v rejstříku.

Co mile potěšilo, jsou zpětné odkazy z rejstříku ke skladatelům. Například po zvolení hesla "koloraturní zpěv" se objeví nabídka čtyř jmen skladatelů, u nichž se o něm píše, tedy Palestriny, Glucka, Rossiniho a Verdiho (obr. 5).

Bližší seznámení s tímto cédéčkem bylo milé a pro mne, jako pro "uživatele" klasické/vážné/artificiální hudby (vyberte si), v lecčem poučné. Výběr autorů právě od Giovanniho Pierluigi di Palestriny až po Benjamina Brittena je vskutku reprezentativní hudební ukázky, které jejich portréty doprovázejí, také. Docela mne potěšilo, že Dr. Milan Kuna (autor textů a nejspíš také dramaturg úryvků) vybíral kousky uvážlivě a nepodlehl průměrnému vkusu. Jeho cit pro výběr je vidět už v tom, že se snažil, aby ukázky byly celistvé a neufikl je třeba po třech minutách. Ústupek ale museli autoři udělat v kvalitě zvuku - ten je mono. Jinou cestu ale nejspíš neměli, neboť rozsah cédéčka (50 hudebních ukázek v celkové délce 3 a 3/4 hodiny) k jistému kompromisu nutil.

Co říct na konec? Autorům se podařilo do multimediální podoby zdárně převést učebnici základů dějin vážné hudby, kterou příliš nehyzdí ani drobné prohřešky proti češtině. Domnívám se, že leckdy nezáživné hodiny hudební výchovy (alespoň jak je pamatuji já a někdy o nich slyším od dětí) se mohou prostřednictvím počítače s vloženým CD stát příjemně prožitým časem, a navíc děti mohou zjistit, že na světě je i jiná hudba než dle "džuch džuch" kopyta. Učitelům pak doporučuji buď tolik sluchátek, kolik je počítačů, nebo naopak sluchátka jediná, kombinovaná ještě se špunty do uší. Ono pustit si najednou Wagnerův sbor, Bachovy varhany a Straussova (Richardova) Zarathustru, to chce celého chlapa.

internet4U