- internet4U -

Frekvenční slovník Internetu pro každého

      Vážení čtenáři, dnes otiskujeme první pokračování nového seriálu slovníku odborných pojmů souvisejících se sítí Internet a jejím provozem.

      Protokol,

      přenosový protokol,

      síťový protokol

      Pojem protokol, který možná znáte v souvislosti s menší či větší obřadností diplomatických jednání (například audiencí u hlav států) a jenž zde označuje předem daný a striktně dodržovaný postup průběhu jednání, má ve světě počítačových sítí velmi podobný význam. Označuje totiž také přesně daný postup přenosu dat z jednoho počítače do druhého.

      Každý síťový protokol (často jen protokol) musí zajistit několik důležitých vlastností přenosu dat po síti, mezi něž patří především převzetí dat od odesílatele (výchozího počítače) a jejich předání správnému adresátovi (počítači příjemce), a dále rozpoznání chyb vlivem poruch v síti (výpadku spojení nebo některého cílového či počítače, přes nějž data putují) a případné opakování přenosu.

      Právě kvůli potřebě opakování přenosu dat poškozených nebo ztracených v důsledku poruchy pracuje většina síťových protokolů tak, že posílaná data (třeba textový dokument) rozdělí na poměrně malé kousky, označované jako balíčky (pakety), které jsou v síti přenášeny nezávisle. Ke každému paketu přidává protokol další služební informace, které obsahují především adresy počítačů adresáta a odesílatele, a informace potřebné pro kontrolu úplnosti a neporušenosti dat v paketu. Při krátkém výpadku spojení n ebo jiné kolizi pak není třeba opakovat přenos celého dokumentu, ale pouze příslušného paketu.

      Vlastní návrh a programátorská realizace přenosového protokolu je ryze technická záležitost, s níž se uživatelé sítě při práci nesetkají vůbec a její správci většinou jen jako s vlastností síťového operačního systému (možná jste vašeho správce lokální sítě se systémem Novell zaslechli něco brblat o protokolu IPX/SPX).

      Podrobná definice vlastností protokolu vždy přímo souvisí s konkrétním typem sítě, respektive se způsobem propojení a požadavky na možnosti komunikace mezi počítači zapojenými v síti. Inženýr, který by navrhoval protokol pro novou síť, musí vzít v úvahu například její topologii (rozložení komunikačních spojů a uzlových počítačů), předpokládané zatížení sítě, vlastnosti použitého komunikačního prostředí (kabelů a síťových karet či modemů) a mnoho dalších aspektů. Zrovna tak musí vědět (a případně zoh lednit), zda budou všechny spoje v síti trvalé, nebo zda se většina či některé spoje budou vytvářet na omezenou dobu v případě potřeby (například vytočením čísla modemu druhého počítače po běžné telefonní lince).

      Shrnuto na závěr z praktického hlediska síťový protokol je "ten program", který zajistí, aby váš počítač (samozřejmě vybavený operačním systémem se síťovou podporou, například Windows 95) mohl po konkrétním vedení komunikovat s dalšími počítači. A pozor na jeden zádrhel síťový protokol zajistí pouze to, aby se domluvily dva nebo více počítačů, ale jeho správná funkce ještě nezajistí, že bude fungovat elektronická pošta nebo že budete moci používat disk a tiskárnu vzdáleného počítače takové služby za jišťují buďto služby operačního systému, nebo přímo příslušné aplikační programy (například program pro elektronickou poštu), které používají ještě další, takzvané aplikační protokoly.

     

      TCP/IP (Transmission Control Protocol / Internet Protocol) Zkratka TCP/IP označuje dvojici síťových protokolů, na jejichž základě jsou přenášena data v celém Internetu. Tyto protokoly byly navrženy výzkumnou agenturou amerického ministerstva obrany DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency) pro projekt vojenské sítě odolné proti výpadkům jednotlivých částí, známé pod názvem ARPAnet (Advanced Research Projects Agency network).

      Protože síť ARPAnet díky propojení s vývojovými středisky amerického akademického světa záhy přerostla hranice působnosti ministerstva obrany, a vlastnosti sítě s protokolem TCP/IP, požadované ministerstvem obrany původně pro zajištění její maximální životaschopnosti v bojových podmínkách se později ukázaly jako ideální pro budování celosvětové sítě propojující různé typy počítačů, staly se protokoly TCP/IP faktickým a prakticky nevyvratitelným standardem síťových protokolů pro Internet.

      Podrobnější informace o funkci jednotlivých protokolů viz hesla IP (Internet Protocol) a TCP (Transmission Control Protocol).

     

      TCP (Transmission Control Protocol) Transmission Control Protocol, neboli protokol pro řízení přenosu, je základním přenosovým protokolem Internetu. Pokud jsou Internetem přenášena jakákoliv data, jsou vždy "nakouskována" na pakety protokolu TCP, které tvoří vlastně jakousi elektronickou obálkou s jednoznačnou identifikací zásilky a pořadovým číslem paketu. Toto číslování je velmi důležité, protože během přenosu (který zajišťuje protokol IP), mohou jednotlivé pakety téže zásilky (například téhož tex tového dokumentu) putovat různými cestami (podle momentálního zatížení jednotlivých spojů) a během dopravy se tudíž mohou i předbíhat, a tím ve výsledku řádně promíchat. Pokud tedy zásilka obsahuje data delší než jeden paket například několikastránkový dopis nebo stostránkovou knihu mohly by být bez identifikace a pořadového číslování paketů zajišťovaného protokolem TCP klidně doručeny stránky knihy napřeskáčku. Aby k něčemu podobnému nedošlo, zodpovídá protokol TCP na straně příjemce za opětovné sp rávné seřazení očíslovaných paketů a za doručení kompletního neporušeného dokumentu.

     

      IP (Internet Protocol) Internet Protocol neboli mezisíťový protokol, do jehož paketu je před odesláním "znovuzabalen" paket protokolu TCP, zajišťuje správné doručení dat od odesílatele k adresátovi. V záhlaví totiž obsahuje standardní i zpáteční adresu, tedy adresu počítače, na nějž data směřují a adresu počítače, z něhož jsou data posílána (podrobnosti o adresách počítačů v síti Internet viz heslo IP adresa).

      Na každém uzlovém počítači tak může být paket IP optimálně nasměrován na momentálně nejrychlejší cestu k příjemci (podle aktuálního zatížení sítě), a zároveň v případě výpadku spojení v původním směru jeho putování nasměrován jinou cestou, nebo vrácen předchozímu uzlu v případě, že z aktuálního místa právě nelze cestu nalézt.

           

JAN ČÁP @


      Po zvážení výhod a nevýhod jednotlivých způsobů uspořádání hesel jsme zvolili formu frekvenčního slovníku řazeného podle toho, jak často se s jednotlivými pojmy můžete v odborně zaměřených článcích setkat (za základ jsme vzali frekvenci jednotlivých pojmů v textech článků z časopisů našeho vydavatelství zejména Computerworldu a PC Worldu). Takové řazení vám bude možná časem působit menší obtíže při hledání, ale je to v podstatě jediný způsob, jak co nejdříve (v několika prvních dílech) otisknout výk lad většiny nejdůležitějších termínů a zároveň to umožní v podstatě kdykoliv zařadit nový pojem, na nějž jsme možná při prvním výběru zapomněli, nebo který během vydávání slovníku vznikne. Také v případech, kdy by přesné dodržování pořadí daného četností výskytů bylo proti logice věci (například by "odtrhlo" od sebe dva úzce související pojmy), jej nebudeme striktně dodržovat.

      Po stránce obsahu se budeme snažit, aby to byl přiměřeně podrobný výkladový slovník, v němž se budete moci laik přístupnou formou seznámit s významem odborných pojmů.

      V textu jednotlivých hesel bude použito co nejméně odborných pojmů, přičemž však předpokládáme, že čtenář bude obeznámen se základními termíny z oblasti počítačů, jako jsou pojmy bit, bajt, disketa, data, síť, apod.) Pokud se v některých výkladech nebude možné odborné "internetové" terminologii zcela vyhnout, budeme se snažit používat pouze pojmy, které ve slovníku již byly vysvětleny, nebo se v něm v dohledné době objeví.

internet4U