GlasNet je počítačová síť vzniklá už za dob bývalého Sovětského svazu a dnes je i jedním z hlavních ruských poskytovatelů Internetu a členem APC (Asociace progresivních komunikací.) Svou patrně nejvýznamnější, ne-li přímo historickou roli však sehrála nedlouho po svém založení, v době, kdy se částí ruské armády podporovaní pučisté, nespokojení s vítězící perestrojkou, pokusili svrhnout Gorbačeva. To se jim naštěstí, mimo jiné i díky počítačům, tak zcela nepovedlo. -- Že díky Jelcinovi, a ne počítačům? -- Čtěte dál, přesvědčíte se sami.
Věřte nevěřte -- je to tomu tak: Nebyla to jen věrná část ruské armády, jež vytrhla v roce 1991 uneseného Gorbačova z rukou pučistů: značnou roli v tom sehrály i počítače. A vzhledem k tomu, že Gorbačov se po puči vlastně politicky už nikdy úplně nevzpamatoval, dalo by se říci, že do jisté míry to byly vlastně ony, kdo pomohl ustavit na prezidentský stolec i Borise Jelcina.
Jak k tomu došlo?
V Rusku -- trochu podobně jako tomu bylo u nás před Listopadem (mimochodem, právě v souvislosti s Ruskem a jeho Velkou Říjnovou/Listopadovou revolucí je velké začáteční písmeno našeho Listopadu 89 skoro pikantní) -- nedošlo ruským konzervativcům (stejně jako kdysi naší StB), jakou zmiji si hřejí na prsou v podobě povolení soukromě vlastnit počítače a jak to může změnit i jejich dlouhodobé plány. Ale pomiňme roli, kterou sehrály v posledních letech "perestrojky" společně s počítačovými tiskárnami při opisování a šíření samizdatu. Když během dobře připravené krize kolem moskevského Bílého domu "odřízli" pučisté všechny oficiální zdroje informací, někdejší agenturu TASS, centrální televizní program i rozhlasová studia od světa, nepočítali s tím, že ve hře je médium, na něž se v Rusku do té doby ještě moc nemyslelo: počítačové sítě. A byli to právě lidé z vedení dnešního GlasNetu, především Anatolij Voronov, kteří se zasloužili o to, že místo běžného informačního systému, teď však ochromeného, vznikla především směrem do zahraničí neoficiální, ale o to účinnější alternativa.
"Televize vysílala Labutí jezero a oficiální noviny psaly jenom to, co pučisté dovolili. Ale na nás si nevzpomněli a my jsme tak mohli psát, co jsme chtěli," říká Anatolij Voronov. "Elektronickou poštou tak šlo vše o tom, co se dělo, co jsme viděli na vlastní oči, rovnou na Západ a korigovalo tak to, co tiskla pučistická, de facto ilegální vydání novin."
Všimněte si i další paralely, s naším osmašedesátým: vzpomeňte jen všechny ty tehdejší okupantské Rádia Vltava nebo Zprávy! Jenže u nás byly tenkrát možnosti skromnější: víme o telexech vysílajících do poslední chvíle, nežli je kolaboranti zastavili a samozřejmě o statečných stěhujících se rozhlasových a televizních vysílačkách. Na počítače bylo holt tenkrát, před pětadvaceti lety, ještě brzy.
"Tehdy jsme složili zkoušku dospělosti a myslím, že jsme v ní obstáli docela se ctí," říká Voronov, jenž se stal mezinárodně známou osobností a dnes jej zastihnete častěji na Síti než doma, protože brázdí nejenom vlny Internetu, ale i vzdušná moře nad Evropou a Atlantikem, a jenž nám mimochodem přislíbil větší interview. "Pučistům nedošlo, jak snadno a hlavně účinně mohou ti, kteří se v Rusku k puči nepřipojili,.komunikovat s cizinou."
Ruský GlasNet existoval už před pučem, ale teprve po něm jej začali brát vážně i v zahraničí. Dnešní, stále ještě nekomerční síť, zasahuje do více než sto čtyřiceti míst po celém Rusku. Její, tehdy ještě doslova diskrétní, zárodky vznikly už v roce 1990, kdy přišlo ze Spojených států několik prvních výkonnějších modemů. Dnes tuto dobu a časy perestrojky připomíná jen název vzniklý z ruského, mezitím zmezinárodnělého slova glasnosť a anglického Net. Stejně dvojjazyčná je i její domácí stránka, na níž máte možnost zvolít, zda chcete její anglickou, poněkud zkrácenou verzi v latince, anebo ruskou, s automaticky generovanou azbukou. Najdete zde četné odkazy na ruská muzea, galerie, ateliéry a umělecké dílny, hudební události, pomoc přijíždějícím turistům, ale i zájemcům o tradiční ruskou kuchyni nebo pivo, ruské anekdoty, dokonce včetně podstránky věnované slavnému televiznímu rozvědčíkovi Stirlitzovi.
Počet uživatelů Internetu se počátkem tohoto roku odhadoval na půl milionu, stále však stoupá. I při komunikačních problémech Ruska je třeba brát v úvahu jeho sotva představitelnou rozlohu. Výsledkem je, že modem si kupuje (jde-li o firmu) prakticky každý druhý majitel počítače. Zajímavé je, že i další, stále přibývající lokální sítě pracují, chtějí-li zůstat v kontaktu se světem, většinou dvojjazyčně. Ostatně, prohlédněte si je i sami. Přes http://www.glasweb.glasnet.ru se díky početným linkům dostanete po někdejším všeruském impériu doslova všude, od dnes už samostatné Rigy až po Vladivostok.
ajn
(V článku byly použity materiály z příspěvku zpravodaje ČT v Moskvě Zdeňka Šámala.)