- internet4U -

Muž, který uznává

software své konkurence

Clive Smith, ředitel Sybase ČR prošel řadou významných funkcí jak v Sybase (naposled ředitelem pro ČR, Belgii, Holandsko a Švédsko) tak ve firmách zvučných jmen jako Ingres, Midas, Unisys a Price Waterhouse. Působil tak v mnoha vzdálených místech světa, od Švédska přes Uzbekistán až po Indonésii. Je podivuhodně dobře připraven na post moderního, všestranně vzdělaného manažéra dnešní internetové doby.

      Američtí prezidenti mívají 60 sekund na to, aby představili filozofii své strany. Vy máte 30 sekund na to, abyste představil svoji firmu.

      Sybase je společnost, jež se snaží velmi poctivě pochopit, co je pro uživatele jejího softwaru v jejich oboru nejdůležitější. Na základě toho se snaží vytvořit jim pomocné nástroje, zvýhodnit je v jejich úsilí o získání klientů vůči konkurenci a co nejefektivněji posílit jejich situaci na trhu.

      A co do předmětu činnosti?

      Specializujeme se na vysoce výkonný přenos a zpracování dat, sběr informací o tom, co určitá společnost nebo skupina lidí potřebuje, a vyhodnocení, jak jim co nejekonomičtěji dopomoci k tomu, aby to ve svých důsledcích přineslo lepší výsledky.

      A do třetice něco z její filosofie? Zásady vůči vlastním zaměstnancům?

      Sybase má, právě pokud jde o to, řekl bych, vysokou kulturu. Vyhledává talenty a umožňuje jim dosahovat někdy i přísnými metodami, ale rozhodně vysoké úrovně. Zároveň se však vyznačuje velkou dávkou etiky. Vzpomínám si, že když odešel nedávno v Anglii ke konkurenci zaměstnanec, jenž pak nešťastnou náhodou zemřel při havárii, rozhodla se společnost, přestože už to nebylo její povinností, uhradit vdově a dětem celou jeho životní pojistku. To na mne dost zapůsobilo.

      Jaké procento lidí se zabývá vlastní výrobou softwaru? Myslím oproti administrativě?

      Kolem dvaceti pěti procent.

      A kolik spadá pod R&D (výzkum a vývoj)?

      Sedmnáct procent. Výrazně více nežli u Microsoftu, Oracle, Informixu. Vůbec nejvyšší procento v naší branži. Patří to k našim zásadám.

      Nejoblíbenější "vlastní výrobek"?

      Pro mne jsou to rozhodně databáze.

      Všiml jsem si ve vašich mediálních prospektech hesla, které parafrázuje slogan Microsoftu " Where do you go today?" (Kam dneska?) provokativním "Where do you want to go tomorrow?"(Kam budete chtít zítra?) a pohledem na dokonale slepou cestu, čímž jakobyste konstatovali jeho jen dnešní rozměry a cíle, zatímco Sybase by měla patřit i budoucnost. Považujete tedy Microsoft, přestože bojuje na trochu jiném poli, za konkurenta?

      Určitě. Podle mne je Microsoft jednou z nejschopnějších a nejvýkonnějších společností na světě. Nicméně z mého pohledu neznamená konkurence, vstoupí-li na trh, nutně jen nepřítele, nýbrž především růst tohoto trhu, a tedy i jeho kvalitativní povýšení. A pak vezmu-li do úvahy Microsoft NT, tedy prostředí, které zhodnocujeme i my jsem si jist, že Sybase bude prosperovat, ať už Microsoft dosáhne svých cílů nebo ne. Má-li uživatel větší výběr nám to v podstatě jenom vyhovuje. Podívejte se, když jsem já například přišel do Sybase, byla patnáctkrát menší než Oracle. A ještě nejméně dvě další společnosti byly stále větší. A dnes? Čím větší výběr zákazník má, tím lépe. Protože my máme jiný pohled na věc a já myslím, že to je právě pro úspěch nejdůležitější: být jiný. A to nejenom v podstatě výrobku, ale především v perspektivě úspěchu.

      Českou Sybase jste převzal poté, co ji byť i po dohodě opustil český zakladatel. Řekl jste, že vaším prvním úkolem bude ověřit stav zákazníků, ujistit se, že bude zaručena kontinuita vztahů. Přivezl jste si ten úkol už s sebou, nebo jste si jej stanovil až podle situace tady?

      Hlavně nejsem zrovna spokojen s tím, kolik z něj se mi zatím povedlo splnit. Ale je to tak, že oslovit zákazníky trvá vždycky déle než člověk plánuje. Jsem zde zatím jen 90 dnů, a to není moc. Zatím mohu říci, že během nich jsme neztratili ani jediného, ale abychom byli fair a mohli to potvrdit definitivně, budeme potřebovat ještě nejméně jednou tolik.

      Seznam typických zákazníků? Tady i ve světě?

      Pokud jde o vývojové nástroje, jsou to např. Česká spořitelna a pošta, Armáda ČR, Metrostav, BIS nebo zdejší pobočka Société Generali, u serverů pak Škoda Plzeň, Eurotel, Reuters, Středisko cenných papírů. Z aplikací ministerstvo financí, Komerční banka, Generální ředitelství cel. A z mezinárodní klientely Mezinárodní měnový fond, CitiBank, American Express, nebo Newyorská burza.

      Na tiskovce jste řekl, že "balíček" vašich aplikací sedí perfektně právě potřebám bývalých východních zemí. Proč myslíte, že tomu tak je?

      Měl jsem příležitost setkávat se pravidelně se všemi našimi distributory ze střední i východní Evropy a získávat od nich průběžně i tak zvanou "zpětnou vazbu". Takže vím, že jsme sem vynaložili v posledních letech spoustu investic, tak aby naše programy fungovaly, nezávisle na různém prostředí, opravdu účinně. Výsledkem je, že dnes tak máme k dispozici skutečně dobré a ve zdejších podmínkách ověřené

      celé portfolio aplikací, zvláště pro bankovní a finanční sféru a telekomunikace. A navíc přicházíme ruku v ruce s celosvětovou vlnou inovací, takže střední a východní Evropa tak má opravdu unikátní šanci, nezdržovat se mezitím překonanými vývojovými stupni a přejít na o Internet opřenou technologii klient-server dříve než jinde.

      Poměrně nedávno jste sem přesídlil z Bruselu, belgické pobočky společnosti. Co vám zde chybí ve srovnání s Belgií?

      (Úsměv.) Stoprocentně byt. Zatím bydlím v hotelu a mohu vás ujistit, že nemít možnost uvařit si už třetí měsíc sám doma podle své chuti pomalu ani čaj, je pěkně nepříjemné. Jinak jsou obě zastoupení Sybase v Belgii a v Praze více méně podobná. Snad je rozdíl v tom, že tady bojuje zatím ještě více lidí s angličtinou než tam. Jsou pro to ovšem také historické příčiny. Tady hovoří ještě z minula jako druhým jazykem hodně lidí rusky, méně německy, a na angličtinu tak zbývá o něco těžší pozice. Snad je obecná snaha, zvládnout angličtinu líp, po delší dobu v Belgii přece jen čitelnější.

      Co jste očekával, než jste navštívil Čechy poprvé?

      Nic zvláště dramatického. Ani příliš dychtivá očekávání, ani předsudky. Možná proto, že jsem v trochu netypické pozici. v Anglii jsem vystudoval na univerzitě politické vědy a historii, takže jsem o vás dost věděl. A navíc jsem se specializoval na devatenácté a dvacáté století. Věděl jsem tak dost o konci rakousko-uherského mocnářství, vzniku a začátcích Československa i o tom, proč a jak selhaly mechanismy západní demokracie v osmatřicátém a později i osmašedesátém. Zvláště pařížské bouře toho roku a Pražské jaro to byly věci, které nás tehdy jako mladé lidi fascinovaly, doufali jsme, že je budeme umět a moci podpořit. O to smutnější pak bylo, že to nešlo. A o to povzbudivější pak, že věci se nakonec tolik změnily. Moci dnes slyšet pražský jazz, vnímat pražskou architekturu, slyšet osobnost ráže presidenta Havla... to všechno je nádherné.

      Odkud jste?

      Z Londýna. Nicméně ve velmi důležitém, teenagerovském věku jsem strávil šest let v Liverpoolu, v místě pověstně dobrého fotbalu a samozřejmě i Beatles. Pamatuju si dobře, když se v šedesátém devátém rozešli a naše škola vyhlásila smutek. Pro nás všechny to bylo doslova jako smrt v rodině.

      Sourozenci?

      Mám bratra. U válečného letectva, velitel letky RAF.

      To je pro Čechy dobrá značka.

      Ano, vím, že hodně vašich letců dobře bojovalo v bitvě o Británii. Bylo to přání mého otce, stát se tím, čemu se u nás říká an officer and a gentleman, ale splnil mu je až bratr.

      Čím byli vaši rodiče?

      Seznámili se v Londýně, v továrně, kde oba pracovali. Zvláště matka pro mě udělala hrozně moc. Snad jsem už nepotkal v životě nikoho tak přejícího a šlechetného, jako je ona.

      Ovlivnili nějak vaši kariéru? Nebo jste měl v příbuzenstvu někoho, v kom jste se "zhlédl", stát se obchodníkem?

      Určitě ne. V přímém příbuzenstvu se v obchodě nikdo neangažoval. Táta byl za války také u RAF. Po válce pak šel do fabriky, kde se seznámil s maminkou. Táta byl za celých třicet let na to byl hrozně hrdý všeho všudy asi tři dny nemocný.

      V minulosti jste prošel řadou vedoucích pozic, skoro jako byste k tomu byl přímo předurčen. Vykazoval jste tendenci k něčemu takovému třeba už v dětství?

      Určitě ne. Naopak, ve všem jsem byl zásadně až druhý. Druhé dítě, člen druhého školního volejbalového týmu, rozhodně žádný vůdcovský talent. Navíc bych řekl, že až do takových třiceti let jsem vykazoval vlastnosti spíše nezodpovědné než řídící. Vlastně až moje žena, svatba, rodina a to všechno způsobily, že jsem začal i business brát míň jako dobrodružství a víc jako motivovaný úkol.

      Byl to takový okamžik zlomu, díky němuž jsem napnul všechny své schopnosti směrem k cílené kariéře. Předtím jsem byl prostě jen dobrý obchodník. Šlo mi to, chválili mě, přinášelo mi to dostatečné množství peněz, abych s nimi mohl jako mladý muž příjemně trávit dny. Až manželství mi připomnělo, že život je víc. Nejen že nejsem sám, ale že dokážu přinést více prospěchu a stability i lidem kolem, rozšířit díky svým schopnostem zatím jenom privátní pocit uspokojení i na ně. Tam bych řekl, že to začalo. Mimochodem, začal jsem se trochu jinak i chovat. Víte, ač se to možná nezdá, uvnitř jsem prostě od přírody veselejší, než by slušelo businessu.

      Vzpomenete si, jak jste poprvé potkal svoji ženu?

      Samozřejmě, na to nikdy nezapomenu. Bylo to v Singapuru na diskotéce. Moje žena, velmi krásná a hrdá Malajka, tam byla ještě se třemi dalšími studentkami. Když jsem se zeptal, zda bych je mohl pozvat na drink, ty tři řekly "Proč ne?", ale má budoucí žena řekla stroze "Ne!" A tak to i pokračovalo. Trvalo mi rok, než jsem ji přesvědčil, že by si mě mohla vzít. No nebyl to zrovna nejsnadnější případ mé kariéry. Ale určitě nejlepší.

      Přitom Singapur jako takový patří k těm rozhodně nejmodernějším místům celé Východní Asie, a lidé jsou tam možná volněji a svobodněji uvažující a "američtější" než u nás v Evropě.

      Ano, jsou velmi otevření, se zaslouženým pocitem hrdosti na velmi úspěšný ekonomický vývoj své země. Sám víte, že lidé, kteří jej navštíví, k němu získávají velmi vřelý vztah. Shledal jsem Singapur jako možná vůbec nejpříjemnější místo k práci i k životu, a i když jsem tam strávil jenom tři roky, pracovně se tam prakticky každý rok vracím. Jako rodina už ale žijeme s Penny jinde, až na ostrově Penang, také velice krásném místě.

      A také s kusem britské historie. Právě tam měla RAF. za druhé světové války ještě poslední bojeschopné letiště, i když už Singapur padl do rukou Japonců.

      Ano, můj tchán, jenž vloni bohužel zemřel, to právě přežil jen náhodou, když byl za okupace Japonci nařčen, že je britský špion. Už měl dokonce na krku oprátku a japonský důstojník mu chtěl podkopnout stoličku, ale nezvládl to, protože byl mnohem menší, takže nakonec podkopl stoličku až dalšímu. Kupodivu jej pak nechali žít.

      Dožil se vnoučat?

      Ano, máme dvě děti. Holčičku, Charlotte, která má devět, a Jacka, jemuž je pět. Jsou mnohem talentovanější a s mnohem diferenciovanějšími zájmy, než jsem byl já. Přiznám se, že jsem na ně často dost hrdý. I na to, jak si dokáží poradit s počítačem. Máme doma Hewlett-Packard s gigabyty programů, samozřejmě i s CD, zvukovou kartou, skenerem a oblíbenou Encartou Microsoftu, již považuji pro děti za opravdu kouzelnou. Občas nám zachrání i účet, když po mně třeba chtěl kdysi Jack o víkendu vysvětlit po telefonu s Evropou, jak vypadá elektřina. Encarta mu to vysvětlila rozhodně lépe a laciněji. Ale žerty stranou: právě takový software a dnes samozřejmě i Internet považuji za obrovskou věc pro děti a rozhodně se jimi necítím jako otec a rodič nějak ohrožován.

      Nebyla to svým způsobem škoda, když jste se namísto kariéry historika či pedagoga dal na obchod?

      Maminka samozřejmě chtěla, abych byl učitelem dějepisu a učil někde v okolí. Na druhé straně dobré zázemí v historii a politice dává člověku sílu pochopit mechaniku změn, jimiž prochází lidstvo, a to jsou věci velmi užitečné i v obchodě. O politice je samozřejmě řeč i v businessu, právě tak jako je v něm třeba znalostí kulturního a historického kontextu událostí, které se kolem dějí, v kontextu stanovení optimální obchodní strategie určité oblasti. Není to škoda. Je to plus.

      Zůstalo vám nějaké hobby?

      V Evropě mi chybí především potápění, kterému se mohu věnovat, když jsem v Asii. Ne že by se tu nedalo potápět, ale ponořit se do nádhery korálových útesů a bohatství ryb a dalších živočichů v teplých dálněvýchodních mořích je útěkem do zcela jiného světa, jejž není možné nahradit řekou nebo rybníkem. Ale zkouším to jinak: zítra jdu poprvé trénovat se zdejším volejbalovým týmem Sybase. Uvidíme, kdo koho zahanbí.

      Když jste přecházel v minulosti několikrát z místa na místo, jistě jste musel vícekrát změnit i sekretářku. Jaké to bylo?

      Zlé. Všechny mé sekretářky a že jsem na ně měl štěstí mně vždycky dokázaly zorganizovat život lépe, než bych to byl dokázal sám. Náhlá ztráta kterékoli z nich byla pro mne vždy skoro osudová. Je to také otázka velmi blízkého pracovního ale i přátelského vztahu, jenž se i při vší korektnosti vždy více nebo méně vyvine. Velmi důležitá otázka vzájemné důvěry, spolehnutí se jeden na druhého.

      Co si myslíte o šířící se vlně "homeworkingu" možnosti, aby zvláště lidé počítačových profesí mohli zůstat pracovat doma?

      Já mám vždycky smíšené pocity, když se začne mluvit o homeworkingu. Myslím, že to, co se vydává za výhody homeworkingu, není vždy pravda. Řekl bych, že je velmi obtížné spojit jakousi osobní pracovní linii s linií rodiny. Mnoho z oněch moderních metod práce, včetně aktivit zcela nového druhu, souvisí s prací na výdrž: s mnoha předlouhými hodinami čirého soustředění. Nedovedu si představit, jak se to shoduje s malými dětmi, nutností promluvit s návštěvou z příbuzenstva nebo čekáním na opraváře televize. Také si myslím, že se podceňuje důležitost toho, jak má vypadat ideální pracovní místo. Nemyslím si, že má co společného s nedalekou ledničkou plnou dobrot, věčně puštěné pračky nebo Z zvuku splachovače. Jsem si jist, že většina lidí už jen když se blíží ke kanceláři, povznáší cosi jako "team-spirit" vdechnutí síly týmu. Dalším argumentem je, že žádná firma nemůže vybavit všechny své lidi doma prakticky toutéž technologií jako v kanceláři. I já sám jsem si, od chvíle, kdy jsem se začal starat o více zemí najednou a cestoval mezi nimi, musel začít brát mnohem víc práce s sebou. A když jsem zrovna na Penangu, mohu vejít ve styk se svojí prací prakticky už jen prostřednictvím Internetu, což ovlivňuje samozřejmě i život lidí kolem, přináší zajímavé vedlejší efekty. Jde to. Ale jako princip to zatím nevidím.

      Musí to být dost těžké, najít si čas pro svou rodinu, žije-li tak daleko. Jak dlouho tam letíte?

      Asi čtrnáct až šestnáct hodin letu. Záleží od individuálního spojení. Je to takový test pro mé šéfy: každičký možný svátek nebo volno, prázdniny, cokoliv, trávím tam.

      Jste tím pádem denně na e-mailu. Dostáváte jich denně mnoho?

      Samozřejmě. Tak dvacet, třicet, někdy i více.

      Jak byste kvalifikoval jejich "main-stream", nejčastější téma, společný jmenovatel jejich obsahu?

      (Smích.) Víte, myslím, že naprostá většina lidí jej chápe mylně jako jakousi formu veřejné realizace. Někdy poznáte už jen ze záhlaví, že dobrou polovinu z nich můžete klidně nedočíst, vůbec už "neotočit" na další stránku. Z těch třiceti denně je dejme tomu deset, jež jsou opravdu zajímavé a je důležité je přečíst, a pět, jež jsou důvodem k podstatné, někdy i velmi rychlé odpovědi či akci. Tu zbývající polovinu lze klidně smazat.

      Pro mne je nejvarovnějším zjištění, že lidí berou e-mail ne za prostředek, jak problém řešit, ale jak jej distribuovat. Tedy přesunout k řešení jiným. Což ve svých důsledcích společnosti spíš škodí.

      Ano, velmi přesně řečeno! Mám tentýž pocit.

      Stává se vám, že pokud se necháte na e-mailu unést při odpovědi příliš srdcem nebo pocity a jednou už odpověď odešlete, jste nešťasten, že pak už nemůžete rozlepit obálku, dopis vyndat a v nejhorším ještě přepsat? Už je pryč?

      (Smích.) Stává se mi to. I když v tomto směru mám před sebou už navždy varování jednoho z našich politiků, MacMilllana, jenž kdysi prohlásil, že politik se a v businessu to platí určitě dvojnásob nesmí řídit pocity, ale událostmi. A brát i pocit jen jako událost, která pomine. Až když dejme tomu do druhého dne nepomine, je něčím víc a stojí zato vzít ji do úvahy. Takže reagovat s rozmyslem to je zásada, jíž bychom si, zvlášť na e-mailu, měli být opravdu vědomi.

      Co si myslíte o Internetu?

      Že je skvělý. Ale spíš pro ty pod čtyřicet let. A že se často zapomíná na něco, co je myslím obchodně důležitější: jeho podnikovou verzi zvanou Intranet. Například náš podnikový Intranet SyberSpace je nejefektivnější nástroj k šíření informací, jaký jsem kdy potkal. Při těch poměrně málo příležitostech, kdy jsem na "pravém" Internetu (to je převážně když na něm něco potřebuji najít pro své děti) mne většinou zaskočí, že bez složitých zadávacích procedur dostanu na jediné klíčové slovo, například křídla, třeba i přes pět set odkazů. Z nich dvě stě se netýká vůbec letectví, ale z textů pop songů. Dalších padesát z básní a sto třicet souvisí s biologií, s ptáky a hmyzem. A dalších šedesát s politickými stranami, jež mají také levé a pravé křídlo. To myslím dost, hlavně nezkušených anebo starších lidí unaví a odradí. Ale je to nesporně mocný nástroj. Mám-li věřit tomu, čemu jsme se učili ve škole anglický básník John Milton, který žil v sedmnáctém století, byl pravděpodobně posledním člověkem na světě, jenž byl ještě schopen přečíst veškeré knihy, které byly do té doby na světě vytištěny. Dnes už toho bude schopen asi jen Internet. To není jedovatost, to je naopak chvála moderní technologie, jež nám vrací, čeho už bychom jinak nebyli schopni. Na druhé straně před ní pak musíme v určitých ohledech chránit své děti, musíme být opatrní, pokud jde o bezpečnost našeho soukromí a našich osobních dat. Ale pořád je to skvělá věc.

      Kdo vám kdy v životě nejlépe poradil?

      Samozřejmě a priori kromě mých rodičů, kteří mně radili vždycky nejlíp, a také jsem je nejčastěji poslechl. Tedy kromě nich z univerzitních let určitě Ken Wallkins, už tehdy starý pán, můj někdejší učitel politických věd. Tady může být zajímavé, že ve své pestré minulosti měl i členství v komunistické straně Velké Británie, organizoval její mládež, nějaký čas působil také v Polsku. Napsal zajímavou knihu Damascus Experience, a když jsme odcházeli z univerzity, řekl nám: Lidi suďte než podle jejich charakteru. Ani po více než dvaceti letech, jež od té doby uplynula, a po všech zkušenostech, jichž jsem mezitím nabyl, jsem nenašel nic, co by mohlo té radě konkurovat.

      Zamilovaný autor?

      Mnoho z britské klasiky. Z těch v Čechách překládanějších určitě Thomas Hardy, Jane Austenová, Chandler, Hemingway.

      Zpěváci?

      Rolling Stones, Whitney Houston.

      Čeho ze svých plánů jste zatím nedosáhl?

      Finanční nezávislost.

      A ze svých snů?

      Chtěl bych napsat knihu. Možná bude z oblasti historie nebo i biografická, ale pořád doufám, že to bude třeba i román.

      Myslíte, že se vám to povede?

      Myslím že ano. Upřímně řečeno, možná se ty dvě věci na sebe vážou. Asi bych našel čas na román, kdybych se stal finančně nezávislým. Ale možná bych se stal naopak finančně nezávislým, kdybych napsal ten román. Tak nevím. Uvidíme, co přijde dřív.

ajn

      7 0856

     

      Sybase Inc. se sídlem v Emeryville v Kalifornii je přední softwarová společnost podnikající v oblasti distribuovaných otevřených výpočetních systémů s obratem přes jednu miliardu dolarů ročně. Její produkce zahrnuje vysoce výkonné databázové systémy, middleware, nástroje pro vývoj aplikací typu klient-server, zpracování dat přes Internet a Intranet a data-warehousing (datové sklady). Patří k ní i výkonné databázové servery Enterprise Connect a nástroje Powersoft k vývoji otevřených obchodních aplikací.

      Hlavním posláním společnosti je zjednodušení distribuovaných podnikových systémů a jejich integrace, včetně pomoci zákazníkům reagovat úspěšně na rychlé změny obchodních podmínek.

      Celosvětově má Sybase na 5 600 zaměstnanců a více než 1 000 konzultantů. 51 distributorů spolupracuje se 75 kancelářemi Sybase po celém světě.

      Na českém trhu zastupuje její aktivity Sybase Česká republika s. r. o. Ta však řídí také distributorskou síť ve všech zemích střední a východní Evropy (kromě Rakouska). Samostatné zastoupení Sybase Inc. existuje i na Slovensku.

      www-sybase.com

      www.powersoft.com

      www.sybase.cz

internet4U