Hudba, která léčí

      Hudba provází lidstvo od samých počátků. Prvotní odhalení tajemství vlivu rytmu a určitých tónů na lidskou psychiku mizí v šeru dávnověků. Stopy po kruhových rituálních tancích nacházíme v jeskyních s malbami až z paleolitu a kostěné píšťaly, první nám známý hudební nástroj, se datují do doby staré nejmíň 20 000 let. To vše svědčí o tom, že naši předkové měli na výzkum rytmů, tónů a jejich společného působení na lidský organismus opravdu dlouhou dobu.

      Na počátku všeho byl - šaman

V námi těžko zjistitelném pravěku se z lidských komunit začali vydělovat jedinci, kteří byli nositeli nauky o různých spontánních projevech "posvátna" i o rituálních způsobech, jak je vyvolat. Dnes takovým lidem říkáme šamani. Hlavním smyslem jejich "práce" v komunitě je ochrana a péče o duchovní a duševní zdraví společenství. A protože s přírodou spjaté kmenové komunity věřily a dodnes věří, že nemoc je způsobena oslabením v oblasti spirituální, byli šamani odevždy i léčiteli, lékaři a bylinkáři. Či léčitelkami, lékařkami a bylinkářkami. Sociální struktury kmenových společenstev pocházejí z dob před nástupem patriarchátu, takže ženy zde mohly na principu rovnosti zaujímat i velmi důležité funkce.

      Hlavními hudebními nástroji, jež šaman využívá při léčení, jsou buben a chřestítko. Slouží k "ladění" šamanova psychického stavu a doprovází rytmický zpěv, jehož pomocí se kouzelník hrouží do transu, který mu umožňuje "létat", navštívit říši duchů, procházet podsvětím či nebesy a hledat to, nebo toho, kdo nemoc pacienta způsobují.

      Spontánní jazykové projevy na hranici transu pravděpodobně daly v pozdějších dobách vzniknout poezii a inscenovaná mytologická představení a tance v maskách, jejichž účelem bylo upevňovat mytologicko-kosmologické zakotvení kmene, stály u zrodu divadla.

      Tisíce let se nauka o působení rytmu a tónů předávala z generace na generaci, buben, gong a další harmonizující nástroje byly vždy považovány za posvátné.

      Tibeťané a gregoriánský chorál

      Jistou představu o tom, jak vypadala pravěká hudba, si můžeme udělat z nahrávek hudby tibetské. Tibeťané dodnes používají hudební nástroje zhotovené z lidských kostí - píšťala gjaling se vyrábí z lidské kosti, chřestítko a dvoustranný bubínek drilbu dokonce ze dvou lebek. Instrumentální pasáže mezi jednotlivými zpěvy, plné rachotu bubnů, řinčení činelů a vytí hobojů, připomínají válečné zvuky nebeské jízdy, která přišla na svět, aby navždy zahnala démony a zlé duchy. Do takto pročištěného zvukového prostoru vstupuje sborový zpěv tibetských mnichů, využívající prastarou techniku hlavové rezonance k tomu, že neuvěřitelně hluboký základní tón doplňují jeden, u mistrů oboru i dva alikvótní vysoké tóny až na jakýsi akord. Mniši zpívají výhradně náboženské texty, při zpěvu se dostávají do vyšších stavů vědomí a jejich zvláštní pěvecká technika harmonizuje nejen je samé, ale blahodárně a velmi uklidňujícím vlivem působí i na vnější posluchače. Dokonce i z nahrávky.

      S nástupem neolitické revoluce došlo v lidské společnosti k dalekosáhlým a nevratným změnám. Narušila se kmenová lovecká pospolitost a rovnoprávnost, svět se začal dělit na pány a chudáky, moci se ujal patriarchát a dějiny se naklonily směrem k nám a ještě se nezastavily. Ve všeobecné řežbě a honbě za bohatstvím a nadvládou se na mystiku a léčení ducha i těla myslelo čím dál méně, vyhrazovala se čím dál menšímu okruhu lidí, až nakonec politika a moc vstoupily i do vztahu člověka s bohem a vesmírem a vznikly církve a náboženství v úloze prostředníka.

      Ale i v dobách těžkých vznikala hudba, která byla krásná a léčivá, protože kontakt s "posvátnem" a nauka o působení rytmu a tónů na lidskou mysl se z vědomí lidstva nikdy úplně nevytratily. Platí to například pro gregoriánský chorál. Katolická církev se na jedné straně zmítala ve vnitropolitických bojích, vyrážela na smrtonosné křížové výpravy, a na straně druhé se v jejím lůně zrodil specifický sborový zpěv, fantastická skupinová zvuková meditace, zvuk, který obsahuje všechny frekvence hlasového spektra, je energizující, harmonizující, magický.

      Sílu tohoto poselství přes propast věků a zároveň potřebnost takového zážitku pro dnešní dobu stvrdil v posledních letech překvapivý celosvětový zájem o nahrávky zpěvu beneditýnských mnichů. Dvojalba Canto Gregoriano s až dvacet let starými nahrávkami gregoriánské liturgie se prodalo během roku šest milionů kopií. Od té doby mniši kralují v popových žebříčcích, objevují se nejrůznější nahrávky a vznikají celé společnosti na vydávání této fenomenální hudby.

      Hudba nového věku

S tóny, či přímo s hudbou, která léčí, je spojen ještě jeden termín - hudba nového věku, new age. Tento poněkud bezbřehý pojem v sobě zahrnuje něuvěřitelnou spoustu dobré i špatné, inspirované i nijaké muziky. Najdeme tu terapeutickou, z převážné většiny elektronickou hudbu, určenou výhradně pro meditaci či léčbu zvukem, nahrávky posvátné zvukové liturgie asijských a afrických kultur, akustickou a elektrickou muziku s různým podílem vlivů folku, jazzu či klasiky, experimenty i prázdná gesta.

      Možná že nejlepší definicí hudby new age je konstatovat, že k ní přísluší prakticky veškeré hudební nosiče, jež se od počátku duchovní revoluce šedesátých let objevily na policích a pultech obchůdků "nového věku" mezi svíčkami, krystaly, vonnými tyčinkami, náboženskými traktáty a dalším zbožím. Svého času byla hudba new age poměrně prosperujícím průmyslem, měla své hrdiny : mystického Japonce Kitara, na pomezí pop music se pohybující Irku Enyu, flétnistu Paula Horna, natáčejícího ve Velké pyramidě v Gíze či paláci Tádž Mahál, kytaristu Williama Ackermanna a pianistu George Winstona ze společnosti Windham Hill a mnoho dalších.

      Vznikl vlastně jakýsi nový hudební žánr založený na potlačení dynamiky, s důrazem na atmosféru a rozvíjení zvukových textur, na směřování od tradiční písňové a kompoziční formy do hájemství volně plynoucích myšlenek, tónů a harmonií.

      Opravdu hudba léčí?

      V tradičním pojetí je léčba zvukem spojena s muzikoterapií. Psycho-neuro-imunologie (výzkum vlivu emocionálních stavů a aktivity nervového systému na imunitu organismu) se nakonec ale stala moderním oborem, který koncept propojenosti těla a mysli (duše) učinil v lékařské veřejnosti akceptovatelným. Muzikoterapie si zvolna nachází cestu do nemocnic a není to tak dlouho, co se v televizních zprávách objevily záběry novorozenců se sluchátky od walkmenů na uších.

      V Irsku se muzikoterapie úspěšně využívá při navracení pacientů trpících rakovinou zpátky do života a hudba slouží i k utišování pokročilých stádií Alzheimerovy choroby.

      Zajímavé výsledky mají američtí vědci s užíváním delfínů při léčení autistických dětí. Americká psycholožka Betsy Smithová věří, že úspěch léčby se odvíjí od léčivého biopole, které je delfínům vlastní. Domnívá se dokonce, že děti léčí nejen láska a radost, kterou jim delfíni při vodních hrátkách projevují, ale také sonarové navigační zařízení, jímž delfíni prý prozkoumají lidské tělo a opraví a oživí jeho energetické pole.

      Vracíme se tak obloukem zpátky ke zvuku a jeho schopnosti léčit. Kvantoví fyzici prokázali to, co mystici věděli už dávno: že celý vesmír je tvořen energií. Všechno má svou specifickou vibraci a svůj specifický zvuk. A nejdůležitější vlastností zvuku je vibrace.

      Zvukové vibrace uvádějí do pohybu vzduchové molekuly a mají schopnost ovlivňovat jakýkoli soubor molekul ve svém dosahu. Správný úder na gong ve správný okamžik může ukonejšit rozbolavělou duši, hlas operní pěvkyně může roztříštit sklenici na druhém konci místnosti. Možná, že správný zvuk může pohnout vesmírem.

      Adresy:
      1/http://www.va.com.aus/monks/
      2/http://www.music.princeton.edu/chant_html/
      3/http://spirit.satelnet.org/Spirit/healing-list.html/

     

Saša Neuman