![]() Specializovaný týdeník o výpočetní technice o Internetu (CW 9/97) Jak to vidí Vint CerfVladimír Vrabec
Tomu, kdo se zajímá o Internet, fenomén, který se nás, ať si to připouštíme nebo ne, stále více a více zmocňuje a pravděpodobně se tak stane jedním z určujících faktorů našeho života v příštích letech, jistě jméno Vinton G. Cerf nebude neznámé. Ano, s tímto jménem je spjato označení "otce Internetu". Vint Cerf, spolu s Robertem E. Kahnem, položil základy internetové architektuře, stál u kolébky zrodu Internet Society, v jejímž čele byl až do roku 1995, a věnoval, přesněji řečeno stále ještě věnuje, úsilí rozvoji jedné z největších komerčních internetových infrastruktur, síti firmy MCI. V roce 1994, kdy Praha hostila celosvětovou konferenci Internet Society, navštívil i naše hlavní město. Od Cerfovy pražské návštěvy proběhla jak v globálním, tak i v českém Internetu řada významných událostí. Zmiňme se alespoň stručně o některých z nich. Severoamerický Internet dokončil proces privatizace a komercionalizace, začaly se vytvářet předpoklady pro realizaci nové generace Internetu - Internet II. Evropský a asijsko-tichomořský Internet začal posilovat svou infrastrukturu. Český Internet dostal v roce 1995 zelenou odstraněním monopolu na datové sítě. Vedle tradičních připojovatelů CESNET a INTERNET CZ vznikla během dvou let skoro stovka dalších připojovatelů do Internetu s nejrůznějším repertoárem služeb. V současné době připojují čeští provideři cca 40 tisíc počítačů a uspokojují u nás skoro čtvrt milionu internetových uživatelů. Podíl komerční sféry v českém Internetu roste, a možná ještě rychleji narůstá její osvojení intranetových technologií. Česká republika se připojila k evropskému projektu TEN -- 34, jehož cílem je vybudovat evropskou síťovou infrastrukturu s rychlostí přenosu 34 Mb/s. Česká část, TEN -- 34 CZ, jejímž realizátorem je CESNET, sdružení vysokých škol a Akademie věd ČR, má být dokončena v příštím roce. Výstavba je financována za spoluúčasti PHARE českým ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy s tím, že od roku 1999 má tato síť přejít na samofinancování. V minulém roce jsme si mohli v českém překladu přečíst publikace dvou slavných síťových vizionářů. Ve výborném překladu Roberta Gemiče a Lenky Gladavské vydala Mladé fronta knihu Christiana Huitemy A bůh stvořil Internet (Et Dieu crea l°Internet). V neméně znamenitém překladu Petra Koubského vyšla v Management Press Informační dálnice (The Road Ahead) Billa Gatese. Christian Huitema, ředitel výzkumu ve francouzském ústavu INRIA (Ústav pro kybernetiku a matematickou informatiku), byl v roce 1990 pozván Vintem Cerfem, aby se zúčastnil práce koordinační rady Internetu -- Internet Activities Board, zabývající se rozvojem technologií Internetu. Huitema se tak stal prvním cizincem, který byl přijat do této rady. A co více, od roku 1993 až do 1995 stál v čele její následovnice, Internet Architecture Board (IAB). Jeho kniha nám umožnila nahlédnou do zákulisí, kde se v letech 1990 až 1995 rozhodovalo o další budoucnosti Internetu, především v oblasti standardů. Jak nás Huitema upozorňuje, základní myšlenkou Internetu bylo spojit všechny počítače na světě. Bohužel v sedmdesátých letech, kdy se vytvářely základy internetové architektury, nikdo nepředpokládal, jaký bouřlivý rozvoj bude v budoucnu Internet doprovázet. Do sítě byly zpočátku připojovány pouze desítky velkých a drahých počítačů. Mikroprocesory nebyly prozatím na světě. A tak bylo rozhodnuto, že na jednu adresu bude vhodné použít slovo o dvaatřiceti bitech. Teoreticky by to mělo stačit na adresaci cca čtyř miliard počítačů. Prakticky to ale dle názoru expertů stačí pouze na očíslování cca dvou stovek milionů počítačů. Dosavadní trend růstu Internetu ukazuje, že tohoto počtu připojených počítačů bude dosaženo zanedlouho po roce 2000. Je tedy nanejvýš aktuální rozšířit adresní prostor Internetu a vyhnout se tak nebezpečí smrti Internetu v důsledku vyčerpání adres. Dlouho bylo diskutováno o nové délce adres. Postačilo by zdvojnásobit ji z dvaatřiceti bitů na čtyřiašedesát, ale jak Huitema konstatuje, "kdo se jednou spálil, ten i na studené fouká". A tak, aby bylo zažehnáno nebezpečí, že třeba za dalších dvacet čí třicet let nebude čtyřiašedesát bitů stačit, byla stanovena délka nové adresy na sto dvacet osm bitů. Nová verze Internet Protokolu, označovaná na rozdíl od předcházející IPv4 jako IPv6 (IP verze 6), byla přijata v roce 1994 a dopracovávána v roce 1995. V minulém roce byly realizovány některé ověřovací implementace a předpokládá se, že v následujícíh letech se bude na IPv6 postupně přecházet. Do trochu jiné oblasti nás zavádí jednačtyřicetiletý Bill Gates ve své knize Informační dálnice. Jako vrcholový manažer společnosti Microsoft Corporation, předseda její správní rady a vlastník 23 % akcií, se zamýšlí nad soudobou epochou osobních počítačů a nad jejím očekávaným přechodem do éry informační dálnice. Zjišťuje, že význam Internetu, tohoto předobrazu vize informační dálnice, roste dnes natolik, že úspěch produktů firmy Microsoft je podmíněn tím, že umožní nejlepší přístupovou cestu k Internetu a nejefektivnější práci s ním. Konstatuje, že dnešní Internet obsahuje mnoho prvků budoucí informační dálnice. Přiznává, že Síť je úžasné dílo, které zcela jasně zapadne do výsledného systému, avšak bude se muset napřed výrazně změnit. Dle Gatese mu chybí např. bezpečnostní prvky a účtovací systém. Rovněž velká část dnešní kultury Internetu se prý bude účastníkům budoucí informační dálnice zdát přinejmenším exotická. Vint Cerf, kromě řady významných článků, nemá doposud za sebou (jako např. Huitema a Gates) pověst autora úspěšné knihy, dovolující čtenáři nahlédnou do internetového zákulisí či seznámit ho s vlastními představami o dalším vývoji naší kyberprostorové éry. Rozhodne-li se někdy k takovému kroku, nebude jistě osoby povolanější. Přesto nejsme zbaveni možnosti dozvědět se, co si Vint Cerf myslí o současných problémech souvisejících se Síti sítí a jaké má představy o budoucím jejím vývoji. Zásluhu na tom má Dan Tabbutt, redaktor Australian Consolidated Press (http://www.apcmag.com), kterému Vint Cerf poskytl ke konci roku 1996 obsáhlé interview. Shrňme některé nejdůležitější výsledky tohoto rozhovoru.
Internet II Severoamerické aktivity, spjaté s novou generací Internetu, považuje Cerf za logické pokračování iniciativy HPCC (High Performance Computing and Communications), kterou rozvíjela vláda USA od počátku devadesátých let a navazovala jimi na dřívější činnosti agentur ARPA, NSF a NASA. Vládní aktivity ve směru Internet II považuje za potřebnou státní investici do vysoce funkčního a výkonného výzkumu, který je v USA již tradičně považován za vysoce prestižní záležitost. Úsilí severoamerických univerzit při naplňování společného projektu Internet II (viz článek Internet II -- další krok k informační dálnici v CW 51-52/96) považuje za přirozené nejen z hlediska potřeb výzkumu v počítačových a telekomunikačních vědách, ale i z hlediska potřeb výzkumu v ostatních oborech, z hlediska potřeb výuky a výchovy. Na snahu vytvořit na Internetu podmínky pro realizaci služeb v reálném čase (např. audio a video) pohlíží Cerf ze dvou zorných úhlů. Poskytovatelé internetových služeb (MCI, Cisco, Intel apod.), tedy soukromé komerční organizace, se za pomoci techniky multicasting snaží vytvořit příslušné podmínky v rámci existující internetové technologie. To ovšem nestačí. Cerf zdůrazňuje potřebu adekvátního výzkumu, především v oblasti přepojování při velmi vysokých rychlostech, např. při použití optických kanálů. Dle jeho názoru největší komplikace způsobuje potřeba souběžně zvládnout datové toky pro aplikace v reálném čase, tedy toky s preferencemi, spolu s datovými toky pro aplikace, které tento charakter nemají, tedy s toky bez preferencí. V této souvislosti vidí velký význam ve spojování toků do kanálů s minimální potřebou přepojování. Je již skoro módní mluvit o videokonferencích na Internetu. Cerf konference člení do tří kategorií. Ta nejjednodušší, jejíž realizace nevyžaduje nic mimořádného, spočívá v tom, že její účastníci si vzájemně elektronickou poštou pošlou podklady k diskuzi. Následná diskuze může proběhnout třeba po telefonu nebo po Internetu prostřednictvím IRC (Internet Relay Chat). Pokud proběhne zase pomocí elektronické pošty, máme standardní model elektronické konference. Druhá forma je charakteristická tím, že pro konferenci je zřízen tzv. bílý prostor (white space), který je pro každého účastníka přístupný prostřednictvím Internetu pro souběžné čtení i zápis. Diskuze probíhá odděleně, prostřednictvím jiného media. Nejpokročilejší forma umožňuje diskuzi prostřednictvím internetového audia. Cerf zdůrazňuje, že uživatel obvykle mívá z domova k dispozici pouze jednu přenosovou linku (obvykle telefonní) a proto je vhodné integrovat funkční řešení tak, aby souběžné využití různých medií bylo možné sdílením této jediné linky. Tedy internetový telefon není atraktivní jen svou nízkou cenou, ale i tím, že účastník videokonference bude moci pracovat s bílým prostorem a souběžně mluvit s ostatními účastníky, aniž by k tomu potřeboval jiný oddělený audio systém.
Je Internet před kolapsem? Asi před rokem zjistil Bob Metcalfe, tvůrce Ethernetu a zakladatel firmy 3Com Corp., že ve špičkách se na některých směrovačích ztrácí až deset procent paketů, což má za následek výrazné zpomalení průchodu. Po celoročním sledování Metcalfe tvrdí, že cca v 15 minutových intervalech mohou tyto ztráty dosahovat 20 až 40 % a v některých případech i 80 %. Tyto extrémní situace vedou prakticky k zastavení toku paketů a některé vysoce zatížené části Internetu se tak stávají neprůchodnými. Situace se ještě zhoršuje následným nevhodným chováním uživatelů, kteří, např. svými požadavky na opakování "zatuhlých přenosů" WWW stránek, zátěž ještě zvětšují. Podobně nevhodně se chová software, např. generováním nadměrných a zmatených chybových zpráv. Internet se tak stává nestabilním a Metcalfe předpovídá jeho brzký kolaps. Těmto problémům věnuje v současné době pozornost nejen IETF (Internet Engineering Task Force), ale i lidé zainteresovaní v projektu RA (Routing Arbiter project). Příčiny tohoto stavu nejsou ještě definitivně objasněny, třebaže se objevilo několik hypotéz. Jedna z nich přisuzuje příčinu tomu, že směrovače jsou zbytečně zatěžovány nadbytečnými nebo nesmyslnými zprávami pro řízení směrování. Tvrdí se, že až 90 % těchto zpráv je zcela zbytečných. Vint Cerf není tak skeptický jako Bob Metcalfe. Konstatuje, že MCI se snaží předejít přetížení své síťové infrastruktury neustálým rozšiřováním její kapacity a rychlosti. V roce 1994 začínala na rychlosti 45 Mb/s, ke konci roku 1996 pracovala již na rychlosti 622 Mb/s a na druhou polovinu letošního roku připravuje přechod na rychlost 2,4 Gb/s. Cerf připomíná, že využití kanálů o rychlosti do 10 Gb/s nebrání žádné principiální problémy. Předpokládá, že do roku 2000 budou zvládnuty rychlosti do 40 Gb/s. Tvrdí, že ve spolupráci s BT (British Telecom) realizuje MCI program Concert Internet Plus, výstavbu a provoz internetových infrastruktur ve dvaceti zemích. Analogicky se vypořádávají s problémy zatížení a potřeby nových síťových kapacit i jiní. Cerf upozorňuje, že AT&T začala budovat 128 Mb/s transpacifickou infrastrukturu Pac-Rim spojující Japonsko, Honkong, Thajsko, Malajsii a Australii. Možná, že pro nás bude překvapením výstavba 45 Mb/s infrastruktury, určené pro propojení čínských provincií.
Internet jako virtuální svět Virtualita, jakožto opačný atribut reality, je známa od té doby, kdy se při interakci lidí s počítači začalo pro uživatele vytvářet simulované prostředí, které on funkčně přijal jako náhražku skutečnosti. Pamatuji se, že osobně jsem se s virtualitou poprve setkal v sedmdesátých letech v souvislosti s pojmy jako je virtuální paměť, virtuální počítač a virtuální operační systém. Základní myšlenkou tohoto druhu virtuality bylo simulovat s použitím diskové paměti velkou vnitřní paměť, pomocí timesharingového počítače dát jeho souběžně pracujícím uživatelům iluzi, že každý pracuje na svém vlastním počítači, případně že si může volit i jeho operační systém. Soudobý Internet nám bezesporu nabízí virtualitu v dříve netušených oblastech a v dříve nepředstavitelných rozměrech. Vytváří celý virtuální svět, do něhož se zájemce může ponořit a pohybovat se libovolným směrem. Tento svět dle Vint Cerfa není oddělen od reálného světa, ale je s ním oboustranně spojen. Při interakci v reálném světě často ani neregistrujeme, že se přesouváme do virtuálního světa, od interakce s fyzickým objektem k interakci s programem, který tento objekt simuluje. Totéž platí i obráceně. Tuto situaci mnohdy prožíváme např. při interakci prostřednictvím elektronické pošty, kdy netušíme, zda naším partnerem je živá osoba nebo neživý program. Vedle kladů virtuality, jako je např. možnost studiua reálných objektů prostřednictvím jejich virtuálních dvojníků nebo možnost vytváření objektů, které by nikdy v realitě nevznikly, je třeba počítat i s negativními stránkami virtuality. Patří mezi ně nedoceňování nebo ignorování konsekvencí akcí ve virtuálním světě na reálný svět. Neurvalá hádka ve virtuálním prostředí, při které se její účastníci cítí bezpečni za svými obrazovkami, může končit reálným napadením či ztrátou dobré pověsti. Cerf si myslí, že negativní chování ve virtuálním světě bez ohledu na důsledky, je mnohdy zapříčiněno anonymitou původce. Soudí, že odkrývání této anonymity je jednou z cest, jak zvýšit zodpovědnost chování návštěvníků kyberprostoru. Další fáze využívání Internetu Vint Cerf soudí, že v USA Internet zasáhl prozatím asi jen 10 % populace a že před americkým Internetem je dlouhá cesta, jak ho přivést k podstatně větší části obyvatelstva. Upozorňuje např. na obrovský objem práce, který je zapotřebí vykonat, aby Internet byl efektivně využíván i ve sféře školství. Soudobou situaci, kdy školství nemá dostatek výpočetních prostředků a školáci si nemohou např. vypůjčit počítače domů a naučit se je používat jako denní nástroj, považuje za hloupou. Dostatek potřebné techniky doslova "všude", tedy i doma, se mu jeví jako klíčový předpoklad toho, aby se ji děti naučily trvale používat.
| <<< | CW o Internetu | COMPUTERWORLD | IDG CZ homepage | |