- internet4U -

Frekvenční slovník Internetworkingu pro každého

      ISO (International Organization for Standardization)

      ISO je dobrovolná nezisková organizace sdružující národní normotvorné organizace 89 členských zemí, založená v roce 1946, která se zabývá tvorbou a schvalováním mezinárodně platných technických norem v mnoha oblastech včetně informačních technologií (například referenční model OSI Open System Interconnect pro propojení různých počítačových systémů).

      CCITT (Consultative Committee International for Telegraphy and Telephony)

      CCITT je zkratka názvu mezinárodní organizace, zabývající se tvorbou zejména telekomunikačních technických standardů, jejímiž členy jsou především spojové organizace (firmy i státní instituce), které v jednotlivých členských zemích odpovídají za oblast telekomunikací. CCITT je jedním ze čtyř členů sdružení ITU (International Telecommunications Union), byl založen již v roce 1865 v Ženevě a sdružuje více než 150 členských zemí.

      Standardy, které CCITT vydává, mají formu doporučení (nikoli závazných norem) a jsou schvalovány na plenárních zasedáních, která se konají jednou za čtyři roky. Přípravou návrhů jednotlivých doporučení se zabývají jednotlivé tematicky zaměřené pracovní skupiny, které se stejně jako vlastní doporučení označují písmenem, doplněným o pořadové číslo návrhu. Mezi nejznámější standardy CCITT patří doporučení X.25 pro veřejné datové sítě a doporučení V.xx a V.xx bis pro modemy.

      OSI (Open Systems Interconnection)

      OSI, neboli architektura propojení otevřených systémů, je zkráceným označením standardu číslo 7498, který vypracovala a v roce 1978 uveřejnila mezinárodní standardizační organizace ISO (International Organization for Standardization) jako základní architekturu (souborem norem) pro jednotnou komunikaci mezi počítačovými systémy různých architektur od různých výrobců, zapojenými do sítě.

      Základem ISO 7498 je takzvaný "referenční model", představující teoretický rámec pro vytváření sítí, rozdělený na sedm komunikačních úrovní (vrstev). Toto dělení na postupně se na sebe nabalující funkční úrovně umožňuje především v případě potřeby (například dojde-li k výměně hardwaru) vyměnit pouze konkrétní komunikační protokol, odpovídající jak přenosovému médiu (například při přechodu z koaxiálního kabelu na optická vlákna), tak požadavkům na funkce odpovídající vrstvy bez toho, aby bylo nutné zasahovat do ostatních (vyšších) vrstev.

      Funkce jednotlivých vrstev jsou následující:

      »Fyzická vrstva zajišťuje fyzickou přepravu dat po komunikační lince a řízení obvodů a zařízení nutných pro základní funkci konkrétního přenosového média (modemového spoje, optického vlákna, koaxiálního kabelu atd.)

      »Linková vrstva zajišťuje pomocí prostředků fyzické vrstvy funkční datový spoj včetně prostředků pro detekci a korekci případných chyb, vzniklých při přenosu dat na fyzické vrstvě.

      »Síťová vrstva zabezpečuje přenos dat mezi dvěma konkrétními počítači v síti a zajišťuje funkce jako je adresování počítačů v síti a směrování dat mezi jednotlivými sítěmi. V Internetu těmto třem vrstvám funkčně odpovídá protokol IP (Internet Protocol)

      »Transportní vrstva funkcí odpovídá internetovému protokolu TCP (Transmission Control Protocol), a zajišťuje tudíž řízení výměny konkrétního celistvého bloku dat mezi dvěma počítači, včetně řízení toku jednotlivých paketů (zejména zabezpečení jejich příjmu ve stejném pořadí, v němž byly odeslány) a opravy případných výpadků v přenosu.

      »Relační vrstva je první více aplikačně orientovanou vrstvou, která zajišťuje základní obsluhu relace sezení mezi dvěma počítači, které lze obecně chápat (analogicky k telefonnímu hovoru) jako navázání spojení, výměnu dat a ukončení spojení. Tato vrstva, která v prvních verzích návrhu normy úplně chyběla, je zatím nejméně propracovaná.

      »Prezentační vrstva zajišťuje transparentní komunikační služby, které při přenosu dat odstraňují rozdíly ve vnitřní reprezentaci dat používané na konkrétním počítačovém systému například překódovávají obsah textových souborů mezi kódy ASCII (American Standard Code for Information Interchange) a EBCDIC (Extended Binary Coded Decimal Interchange Code) či konvertují formát ukončení řádek textových souborů mezi DOSem a UNIXem.

      »Aplikační vrstva je poslední vrstvou referenčního modelu a zajišťuje jednotlivé služby, specifické pro určité konkrétní aplikace nebo jejich skupiny. Mezi typické služby aplikační vrstvy patří například přenos a vzdálené sdílení souborů, či vzdálené terminálové relace.

      SLIP (Serial Line Internet Protocol)

      SLIP je standardní internetový protokol pro připojení především koncových zařízení k sítím s protokolem IP (Internet Protocol) prostřednictvím sériových komunikačních linek (nejčastěji modemové spoje přes komutované telefonní linky). Detailní popis protokolu SLIP je uveden v dokumentu RFC (Request For Comment) číslo 1055.

      Koncový počítač se pomocí tohoto protokolu může stát hostitelským počítačem protokolu IP (Internet Protocol), stejně jako kdyby byl lokálně připojen k lokální síti na bázi protokolů TCP/ /IP, respektive k Internetu. Při připojení počítače pomocí vytáčeného modemového spoje s uzlovým počítačem poskytovatele připojení je připojenému počítači přidělena IP adresa komunikačního portu, která je platná pouze po dobu spojení.

      Kromě základního protokolu SLIP existuje takzvaný komprimovaný SLIP (CSLIP), který pomocí komprimace redukuje velikost hlaviček paketů protokolů TCP a IP, a tím částečně zvyšuje propustnost sériových linek. Protokol SLIP je v současnosti vytlačen svým univerzálnějším nástupcem protokolem PPP (Point-to-Point Protocol).

      POP3 (Post Office Protocol verze 3)

      POP3 je zkratka názvu v Internetu nejrozšířenějšího komunikačního protokolu, sloužícího ke komunikaci mezi poštovním programem uživatele a poštovním serverem. Běžný model práce s elektronickou poštou totiž spočívá v tom, že každý konkrétní uživatel (adresát) musí mít svoji schránku na poštovním serveru (počítači s trvalým připojením do Internetu), do níž je mu jeho pošta průběžně doručována tedy i v době, kdy uživatel není k Internetu vůbec připojen. Jakmile se opět připojí, může si obsah poštovní schránky vyzvednout a k tomu právě slouží protokol POP3.

      Přesná definice této verze protokolu je stanovena v dokumentu RFC 1081 z listopadu 1988, a ačkoliv je formálně podobná předchozím internetovým protokolům POP1 a POP2, nese mnohé ideje ověřené v rámci projektu sítě MZnet na University of California, jehož rozšíření pro počítače PC byla vyvíjena skupinou ACIS Networking Systems Group při Stanford University.

Jan Čáp

internet4U