Frekvenční slovník internetworkingu pro každého
OSI (Open Systems Interconnection)
OSI, neboli architektura propojení otevřených systémů, je zkráceným označením standardu číslo 7498, který vypracovala a v roce 1978 uveřejnila mezinárodní standardizační organizace ISO (International Organization for Standardization) jako základní architekturu (souborem norem) pro jednotnou komunikaci mezi počítačovými systémy různých architektur od různých výrobců, zapojenými do sítě.
Základem ISO 7498 je takzvaný "referenční model", představující teoretický rámec pro vytváření sítí, rozdělený na sedm komunikačních úrovní (vrstev). Toto dělení na postupně se na sebe nabalující funkční úrovně umožňuje především v případě potřeby (například dojde-li k výměně hardwaru) vyměnit pouze konkrétní komunikační protokol, odpovídající jak přenosovému médiu (například při přechodu z koaxiálního kabelu na optická vlákna), tak požadavkům na funkce odpovídající vrstvy bez toho, aby bylo nutné zasahovat do ostatních (vyšších) vrstev.
Funkce jednotlivých vrstev jsou následující:
1) Fyzická vrstva -- zajišťuje fyzickou přepravu dat po komunikační lince a řízení obvodů a zařízení nutných pro základní funkci konkrétního přenosového média (modemového spoje, optického vlákna, koaxiálního kabelu atd.)
2) Linková vrstva -- zajišťuje pomocí prostředků fyzické vrstvy funkční datový spoj včetně prostředků pro detekci a korekci případných chyb, vzniklých při přenosu dat na fyzické vrstvě.
3) Síťová vrstva -- zabezpečuje přenos dat mezi dvěma konkrétními počítači v síti a zajišťuje funkce jako je adresování počítačů v síti a směrování dat mezi jednotlivými sítěmi. V Internetu těmto třem vrstvám funkčně odpovídá protokol IP (Internet Protocol)
4) Transportní vrstva -- funkcí odpovídá internetovému protokolu TCP (Transmission Control Protocol), a zajišťuje tudíž řízení výměny konkrétního celistvého bloku dat mezi dvěma počítači, včetně řízení toku jednotlivých paketů (zejména zabezpečení jejich příjmu ve stejném pořadí, v němž byly odeslány) a opravy případných výpadků v přenosu.
5) Relační vrstva -- je první více aplikačně orientovanou vrstvou, která zajišťuje základní obsluhu relace -- sezení mezi dvěma počítači, které lze obecně chápat (analogicky k telefonnímu hovoru) jako navázání spojení, výměnu dat a ukončení spojení. Tato vrstva, která v prvních verzích návrhu normy úplně chyběla, je zatím nejméně propracovaná.
6) Prezentační vrstva -- zajišťuje transparentní komunikační služby, které při přenosu dat odstraňují rozdíly ve vnitřní reprezentaci dat používané na konkrétním počítačovém systému -- například překódovávají obsah textových souborů mezi kódy ASCII (American Standard Code for Information Interchange) a EBCDIC (Extended Binary Coded Decimal Interchange Code) či konvertují formát ukončení řádek textových souborů mezi DOSem a UNIXem.
7) Aplikační vrstva -- je poslední vrstvou referenčního modelu a zajišťuje jednotlivé služby, specifické pro určité konkrétní aplikace nebo jejich skupiny. Mezi typické služby aplikační vrstvy patří například přenos a vzdálené sdílení souborů, či vzdálené terminálové relace.
Zpět