Chcete vědět o Internetu vše podstatné a přitom se neutopit ve změti odborných termínů? Chcete vědět vše, co je potřebné pro vytvoření vlastní filozofie přístupu k této obří síti? Pak je tento článek určen právě vám.
Co je Internet
Víte nebo snad jen tušíte, co je Internet? Já sám jsem si dlouho myslel, že to vím, tedy do chvíle, než jsem měl význam tohoto slova vysvětlit někomu jinému než kamarádovi od počítačů. Internet totiž může pro každého znamenat něco trochu jiného. Pro někoho to je jen levnější náhrada telefonu a faxu, pro jiného obrovská knihovnu zajímavých informací a pro jiného třeba cesta k získání nových zákazníků nebo zdroj obživy, který mu umožňuje pracovat v klidu jihočeské chalupy, a přitom být ve spojení s nejčerstvějším děním ve firmě i v jeho oboru. Samozřejmě je také pravda to, co tvrdí již dosti otřepaná fráze, že Internet je celosvětová počítačová síť -- kdyby nebyla, nebyla by ani nic z toho, co je uvedeno výše.
A tak, i když možná nejste profesionálem v oboru informačních technologií, vyplatí se vědět o Internetu něco bližšího. Ne nelekejte se -- není nutné učit se velké množství technických detailů. Je však dobré znát základní fakta a principy: stejně jako dobrá asistentka nemusí být odborníkem na spojovou techniku, ale musí vědět, k čemu slouží telefon a fax a jak se každý z těchto přístrojů používá.
Jak Internet vznikl
Před mnoha a mnoha lety (přesně v roce 1969), ještě v dobách, kdy byly počítače opatrovány v klimatizovaných sálech zástupy techniků a jejich uživatelé s nimi komunikovali pomocí elektrického psacího stroje nebo zeleně blikajícího terminálu, vznikla síť Ministerstva obrany USA, nazvaná ARPANET. Tato síť byla navržena pro podporu výzkumu zaměřeného na vývoj počítačové sítě, která by byla schopna fungovat i v případě výpadku jejích jednotlivých částí (zničených nepřátelskou armádou). Výsledkem tohoto výzkumu bylo technické řešení, které navíc umožňuje velmi snadné rozšiřování sítě. K ARPANETu se záhy připojila počítačová centra některých univerzit a výzkumných organizací, pracujících pro Pentagon a jejich uživatelé si síť velmi rychle oblíbili. Vznikl tak jakýsi prapředek dnešního Internetu.
Druhá významná fáze budování sítě nastala v roce 1982. Stávající síť okolo ARPANETu byla oficiálně propojena s komunikačními sítěmi orgánů státní správy USA a také se sítěmi všech vysokých škol a dalších civilních (zpravidla nevýdělečných) institucí. Čistě vojenská složka se tehdy od Internetu odštěpila jako samostatná síť s názvem Milnet. Následující desetiletí bylo érou rozvoje sítě zejména na akademické půdě a jejího šíření za hranice USA. Záhy se pro ni vžil dnešní název -- Internet.
Třetí, zatím poslední fáze rozvoje Internetu, byla odstartována přijetím zákona High Perfonmance Computing Act v roce 1991, který byl zaměřen na posílení konkurenceschopnosti ekonomiky USA a znamenal státní podporu rozvoje informačních technologií. Na jeho základě byla vybudována dnešní vysokorychlostní páteřní síť amerického Internetu -- NREN (National Research and Education Network) a Spojené státy tak získaly oproti ostatnímu světu značný náskok. Během dalších let se však ukázalo, že náklady na provoz sítě NREN poměrně značně zatěžují státní rozpočet. To spolu se stále vzrůstajícím zájmem čistě komerčních organizací o rozvíjení jejich aktivit prostřednictvím sítě vedlo k postupnému snižování dotací na provoz sítě a nastartování komercializace Internetu a všeho co s ním souvisí. Historie Internetu v posledních třech letech je tak historií rozvoje různých komerčních aktivit s ním souvisejících, který ruku v ruce provází velký nárůst počtu uživatelů sítě ze všech vyspělých zemí a všech odvětví lidské činnosti.
Z čeho se Internet skládá
O Internetu se dnes hovoří (či píše) téměř všude -- v rozhlase a televizi, v odborných i populárních časopisech a dokonce i v mnohých denících. Pokud však chcete vědět "na čem jste", a tudíž si pod tímto slovem představit něco konkrétního -- zjistíte, že v převážné většině článků vystupuje Internet jako přísně abstraktní pojem.
Z čeho se tedy Internet skládá? Je to prosté a složité zároveň. Skutečná fyzická podoba Internetu poměrně přesně odpovídá jedné z těch nejotřepanějších definic, která říká, že Internet je síť sítí. Problém však je odpovědět na logicky navazující otázku -- z kterých sítí se skládá. Odpověď na ni se totiž mění téměř z hodiny na hodinu -- do Internetu chce být připojen stále větší počet institucí i dříve oddělených privátních i veřejných počítačových sítí z celého světa.
Kdo ho řídí a financuje
Aby se pojem Internet zbavil další části své abstraktní slupky, je ve světě peněz a soukromého vlastnictví třeba odpovědět na otázku, komu Internet patří a kdo o něm tudíž rozhoduje. Tady je to však o něco složitější -- neexistuje totiž žádný jediný či většinový vlastník či skupina vlastníků Internetu, a není tudíž ani žádná firma Internet s. r. o. či Internet a. s.
V Internetu totiž každý z připojených subjektů vlastní, spravuje a financuje tu svoji část sítě. Pokud je například lokální síť vaší firmy trvale připojena do Internetu (a je tudíž jeho součástí), je vaše firma vlastníkem a provozovatelem té části Internetu, kterou představuje její síť a linka nebo linky, které ji spojují s dalšími uzly sítě. Váš poskytovatel připojení do Internetu je pak vlastníkem a provozovatelem již rozsáhlejší sítě uzlových počítačů (alespoň jeden v každém městě, kde má poskytovatel přípojný bod sítě), propojených pevnými telefonními linkami a může být členem, a tudíž součástí většího nadnárodního holdingu. Podobně může mít třeba vysoká škola síť propojující všechny její fakulty, napojenou na celostátní síť vysokých škol, kterou již financuje stát z rozpočtu ministerstva školství atd.
Aby to celé fungovalo, musí však někdo řídit Internet alespoň po stránce technického rozvoje a standardizace. O to se stará tzv. Společnost Internet (ISOC -- Internet Society), což je dobrovolná organizace, jejímž cílem je podpora globální výměny informací pomocí technologie Internetu. ISOC jmenuje skupinu odborníků, která se nazývá Rada pro architekturu sítě Internet (IAB -- Internet Architecture Board). Tato rada se pravidelně schází, aby schválila standardy a plán přidělování zdrojů, jako jsou například číselné adresy počítačů (adresa počítače musí totiž být v celé síti jedinečná).
Princip fyzického fungování (resp. dodržování standardů) Internetu velmi výstižně popsal ve své knize Vše o Internetu (český překlad vydalo nakladatelství SCIENCE) americký publicista Ed Krol: "Internet se v mnoha ohledech podobá církvi, ... Když se přihlásíte k nějaké církvi, přijmete její učení a filozofii, ona vás přijme a vy z toho máte určité výhody. Jestliže se vám to nelíbí, můžete ji opustit. Církev zůstává, ale vy už nemáte žádné výhody."
Právo, politika, etika a Internet
Z právního hlediska je současný Internet půdou značně neprobádanou a složitou. Jednou z jeho základních vlastností je, že umožňuje komunikaci lidí z libovolných koutů světa a nebere přitom ohled na jeho politické rozdělení. Tím Internet značně komplikuje aplikaci zákonů občanského práva, které je v různých zemích odlišné nebo činí kontrolu dodržování některých zákonů prakticky neproveditelnou. Například je-li na určitou zemi uvaleno embargo -- třeba na dovoz superpočítačů, vyvstává otázka, jak zamezit odborníkům z této země přístup k takovému počítači, instalovanému v USA prostřednictvím Internetu.
Není to však jen problém přizpůsobení a kontroly dodržování zákonů, který dělá z Internetu politickou záležitost. Internet je totiž oproti rozhlasu a televizi, kde jedna stanice pokrývá vždy území jednoho nebo několika států, jediné skutečně celosvětové informační médium. Internet nejen že umožňuje šíření informací v obrovském měřítku, ale skýtá i nové možnosti. Pomocí elektronických konferencí mohou na Internetu debatovat jakékoliv zájmové skupiny lidí, aniž přitom záleží na tom, z kterého konce světa jejich členové pocházejí. Na rozdíl od televize lze informace podstatně přesněji směrovat na okruh potenciálních zájemců nebo pomocí elektronické pošty oslovovat přímo jednotlivé uživatele sítě.
Přestože v Internetu neexistuje žádný "Zákonodárný orgán" není v síti zdaleka takový "chaos" jak to na první pohled vypadá. Jednak je pro zajištění jejího fungování nutné dodržet určité technické podmínky a konvence a jednak existuje určitý nepsaný morální kodex uživatele Internetu. Chování běžného uživatele sítě by tedy ve standardních situacích nemělo porušovat užívané zásady internetové etiky, která se vyvinula zejména v druhé etapě vývoje Internetu, kdy byl používán převážně akademickou obcí. Jejími principy jsou individualizmus a snaha všech uživatelů všemožně rozvíjet a chránit síť jako obecně prospěšný nástroj.
Běžný uživatel sítě může Internet chránit především tím, že se bude vyhýbat skupině aktivit, které jsou obecně považovány za nevhodné až nepřijatelné z politického hlediska. Patří k nim zejména:
Kam to (možná) povede
Při dnešní masové popularizaci je pojem Internet stále častěji používán jako synonymum pro všudepřítomnou a všezahrnující informační službu -- tzv. "informační dálnici", jejíž budoucnost předpovídá Bill Gates (majitel Microsoftu -- největší softwarové firmy a zároveň nejbohatší muž na světě). Při reálném pohledu je však zřejmé, že Internet takovou informační dálnicí zdaleka není, ale vzhledem k jeho mohutné komercializaci a s ní spjatému masovému rozšíření, má nejlepší předpoklady v ní během několika let přerůst.
Není však třeba zoufat -- Internet totiž již ve své dnešní podobě skýtá neuvěřitelné množství informací a některých dalších služeb. A právě hlavním oblastem využití dnešního Internetu se budeme věnovat v následujících odstavcích.
Co Internet umí
Než se pustím do výčtu všech základních možností využití Internetu, je třeba podotknout, že všechno, co Internet umí, umí především v angličtině, a teprve pak v národním jazyce země původu příslušné služby či databáze. Pokud však angličtinou (téměř) neovládnete, není to vůbec důvod k zoufalství -- ba právě naopak. V Internetu totiž nebudete (pokud si to nebudete výslovně přát) postaveni před nutnost přímo ústně komunikovat s rodilým Angličanem nebo dokonce s Američanem s kalifornským dialektem. Používání všech služeb sítě se totiž bude ze všeho nejvíce podobat práci s anglicky komunikujícím programem, jste tedy v situaci, kdy na vás váš partner -- počítač -- neklade téměř žádné nároky a naopak vám může kdykoliv podat pomocnou ruku. Bude totiž trpělivěji než jakýkoliv člověk čekat, než se vám podaří rozluštit obtížnější části textu, při nedorozumění vám vždy umožní návrat do výchozí polohy a nový pokus. V neposlední řadě vám může nabídnout i velmi praktické vyhledávání v elektronických slovnících a příručkách stavebnicové korespondence. Stejně tak i nejpoužívanější prostředek Internetu pro komunikaci mezi jeho uživateli -- elektronická pošta -- vám umožňuje si dopis v angličtině v klidu přeložit a pečlivě připravit formálně uhlazenou odpověď ze stavebnicové korespondence. Internet vám tak vlastně umožní samostatně zvládnout pasivní angličtinu přímo jejím praktickým používáním. Ale pojďme se stručně seznámit s možnostmi využití dnešního Internetu:
Největší informační středisko
Ano, tak by se dal bezesporu Internet označit. Vždyť samotný vznik sítě byl motivován především potřebou výměny informací a bez nadsázky lze tvrdit, že pokud hledáte určitou konkrétní informaci, je pravděpodobně někde v síti k dispozici. Pokud chce kdokoliv na síti zpřístupnit určité informace ostatním uživatelům, může si k tomu podle charakteru informace i předpokládaného okruhu uživatelů vybrat z několika základních prostředků -- služeb. Jejich podrobnější popis by byl námětem na samostatné články, takže zatím pouze tolik, že pojmy jako FTP, Gopher, WAIS a www jsou názvy jednotlivých služeb, které umožňují uživatelům sítě získávat informace z předem připravených archivů a při využívání Internetu jako studnice moudrosti budete pravděpodobně využívat nejméně jednu z nich.
Pokud jste někdy měli příležitost hledat například v klasické univerzitní knihovně, určitě víte, že je to věc zdlouhavá a bez systematického katalogu v podstatě nemožná. Internet, kromě toho že zpřístupňuje o několik řádů více informací než kterákoliv klasická knihovna, má ještě další charakteristické vlastnosti: např. vzhledem k decentralizaci sítě neexistuje úplný globální katalog Internetu a na druhé straně díky počítačům je vyhledávání -- co se týče absolutní rychlosti -- podstatně výkonnější. Pro vás jako uživatele z toho plyne nutnost, používat kromě služeb pro získávání informací ještě služby pro jejich vyhledávání. Ty jsou dvojího druhu: jednak tematické katalogy, které soustřeďují utříděné seznamy odkazů na zdroje informací a jednak výkonné vyhledávací nástroje, s jejichž pomocí lze ve velké části archivů vyhledávat podle klíčových slov. Mezi služby z této kategorie, s nimiž se asi budete nejčastěji setkávat, patří Archie, Veronica, Yahoo, InfoSeek nebo AltaVista.
Pokud jsem zatím mluvil o informacích, neměl jsem na mysli pouze výzkumné zprávy či agenturní zpravodajství, ale opravdu informace všeho druhu a v nejširším slova smyslu. Vždyť na Internetu můžete stejně dobře jako snímky pořízené družicí u Jupiterova měsíce nalézt i jízdní řády vlaků a autobusů, přehled výstav, burzu pracovních míst, katalog národní knihovny, bibliografii svého oblíbeného spisovatele nebo informace o aktivitách připisovaných mimozemským civilizacím v západní Skandinávii.
Pojem www
Www neboli World Wide Web (celosvětová pavučina) jsem již uvedl jako jednu ze služeb pro získávání informací. Její význam je však oproti ostatním podstatně větší, protože právě www umožňuje pracovat s Internetem i uživatelům s minimálními znalostmi z oblasti počítačových sítí. www je totiž systém pro vytváření hypertextových dokumentů přístupných v síti. Listování www stránkami se pak velmi podobá prohlížení hypertextové nápovědy Windows, kde podtržená slova odkazují na další stránky a stačí na ně poklepat myší a požadovaná stránka se objeví. U www při tom nezáleží, na kterém počítači v síti je příslušná stránka umístěna, takže se při listování můžete pohybovat skutečně po celém Internetu, aniž byste se museli starat o adresy konkrétních počítačů a spoustu dalších technických detailů.
www stránky mohou být navíc doplněny o obrázky, vstupní formuláře s tlačítky a další objekty, takže se práce s www může podobat práci s jednoduchou aplikací, která však běží na jiném počítači, s nímž komunikujete prostřednictvím sítě.
Elektronická pošta a konference
E-mail neboli elektronická pošta je jednou z nejpopulárnějších služeb Internetu a mnozí odborníci předpovídají, že v blízké budoucnosti nahradí značnou část uskutečňovaných telefonických hovorů a rozesílání klasických faxů. Její přednost spočívá v tom, že ačkoliv pracuje stejně jako její klasický vzor (napíšete dopis, odešlete ho na požadovanou adresu a adresát jej dostane do poštovní schránky), je velmi rychlá. Dopis e-mailem bývá v Internetu doručen během několika minut až (za nepříznivých okolností) pár hodin a to kterémukoliv uživateli.
Oproti "papírové" poště je e-mail velmi levnou záležitostí, jejíž používání je zpravidla v ceně připojení k Internetu a platí se tudíž paušálem. Je pak jedno, jaký objem pošty a zejména kolik zásilek rozešlete -- paušální poplatek je stále stejný. Navíc rozeslat stejný dopis více adresátům znamená pouze přidat jejich jednořádkovou adresu do seznamu adresátů.
Jako náhrada telefonu (kromě velmi naléhavých sdělení) je e-mail téměř ideální. V telefonní síti se totiž nemusíte dovolat nebo nemusíte volanou osobu právě zastihnout, kdežto e-mailem zprávu prostě odešlete a o jeho doručení se stará sít.
A proti klasické poště umí Internet prostřednictvím tzv. diskuzních fór (konferencí) zaslat váš dopis i potenciálním adresátům, o jejichž existenci nemáte zatím ani potuchy. Konference je totiž jakási databáze dopisů na určité téma, které nejsou adresovány konkrétnímu člověku, ale celému diskuznímu kruhu. Jako uživatel Internetu si můžete kdykoliv prohlédnout obsah dopisů v konferenci s tématem, které vás zajímá a poslat do ní svůj dotaz, odpovědět na některý ještě nezodpovězený nebo dokonce založit na konkrétní téma konferenci vlastní.
Hovor či Fax do USA za místní tarif
O telefonních poplatcích je známa jedna nepříjemná věc -- bývají totiž tím vyšší, čím dál voláte. Naproti tomu v Internetu musíte platit pouze připojení svého počítače k nejbližšímu dalšímu (zpravidla uzlu poskytovatele připojení) a komunikovat můžete také s celým světem.
Tento rozdíl samozřejmě neunikl podnikavým lidem a vznikly tak dvě nové služby -- telefon a fax po Internetu.
Pro telefonování potřebujete, aby byl váš počítač vybaven zvukovou kartou s mikrofonem a speciální program, který vám umožní navázat digitální zvukové spojení s jiným, stejně vybaveným uživatelem sítě kdekoliv na světě (viz článek Konec telefonům). Protože pro přenos digitalizovaného zvuku je dnešní Internet poměrně pomalá síť, dochází při rozhovoru až k několikasekundovému zpoždění, což je však vzhledem k úspoře za mezinárodní hovor zanedbatelné.
Rozesílání faxů prostřednictvím Internetu je služba, kterou bezplatně nebo za minimální administrativní poplatky poskytují některé servery zejména v USA. Princip spočívá v tom, že fax pošlete přes Internet serveru v místě určení, server pak pomocí k tomu vyhrazeného faxmodemu vytočí příslušné faxové číslo a fax odešle. Zprávu o doručení faxu pak obdrží odesílatel zase e-mailem. Pokud je tato služba poskytována na počítači nevýdělečné organizace nebo instituce, bývá zpravidla zcela zdarma, neboť místní telefonní hovory jsou v USA zdarma.
Nejen rozhlas po drátě
Další zajímavou skupinou služeb, s nimiž se v Internetu můžete setkat, je inovovaná síťová obdoba klasických informačních médií. Patří sem například elektronické noviny a časopisy (např. Neviditelný pes Ondřeje Neffa), které díky způsobu zpracování a distribuce mohou velmi pružně reagovat na nejnovější události a s minimálními náklady oslovit čtenáře na celém světě.
Další zajímavostí je obdoba klasické rozhlasové stanice na www, kdy si nejen můžete nechat přehrát někerý ze starších programů, který jste náhodou zmeškali, ale pomocí novinky RealAudio si pustit i aktuální program, který skutečná stanice právě vysílá, a to všechno i z opačného konce země, tedy tam, kde rádiový signál již nelze zachytit.
Posledním výkřikem módy v této oblasti však je služba PCN, která je určena pro uživatele osobních počítačů, které jsou k Internetu připojeny trvale (např. prostřednictvím podnikové lokální sítě). Jedná se o zpravodajsko-informační službu (jakousi obdobu CNN), která nahrazuje spořič obrazovky a v okamžiku, kdy uživatel aktivně nepracuje, mu na obrazovce nabízí svůj program.
Reklama a obchod na Internetu
Využití nevšedních možností Internetu v marketingu je jednou z nejzajímavějších oblastí. Éra elektronických peněz je -- sice ještě vzdálena podobně jako celá informační dálnice -- ale pro reklamu a prodej některých druhů zboží je dnešní Internet jedinečným nástrojem.
Přes Internet můžete své produkty nabízet jak konkrétním uživatelům prostřednictvím elektronické pošty (s využitím všech jejich výhod), tak prostřednictvím inzerátů na příslušně tematicky zaměřené www stránky. Vždy přitom oslovíte velmi rozsáhlý a dobře vybraný okruh potenciálních zákazníků s minimálními náklady.
V praxi se již dnes osvědčily zásilkové služby prodávající knihy, cédéčka nebo videokazety, protože tento druh zboží lze dnes po síti předvést stejně dobře jako v klasickém obchodě s prodavačem. U zboží, které je "nutno vidět", však může Internet sehrát důležitou roli prvního představení výrobku. Pokud kupujete například automobil, můžete si prostřednictvím nabídek různých výrobců upřesnit svoji představu a poté navštívit již jeden či dva autosalony, kde si vyzkoušíte, zda vám vůz opravdu sedí.
Další oblastí důležitou pro obchod je vyhledávání a navazování obchodních kontaktů. Také zde je uživatel Internetu ve výhodě, protože získá levný přístup do mnoha databází firem a telefonních seznamů přímo ze svého počítače. Velmi pohodlně může také prostřednictvím Internetu komunikovat se zprostředkovatelskými agenturami. Jako příklad může posloužit už i u nás se úspěšně rozvíjející zprostředkování práce nebo elektronické verze známých inzertních novin.
Nemusíte jen brát
Můžete se též rozhodnout na síti prezentovat i své vlastní aktivity všeho druhu. Poslouží vám k tomu výtečně právě www, kde můžete mít stránky prezentující vaši firmu nebo výrobky stejně dobře, jako svoji privátní stránku, která učiní vaši osobu více konkrétní pro ostatní uživatele.
Máte přitom velkou šanci, přilákat k její návštěvě velký počet zákazníků nebo spřízněných duší a záleží pouze na vás, zda se k ní budou vracet (v tom případě z toho budou mít užitek obě strany) či nikoliv.