Naše stránka spolupráce s Obcí spisovatelů se pomalu ale jistě začíná plnit reportážemi i z jiných akcí, než pořádala ona sama. Na této, z níž přinášíme zprávu a řadu fotografií, již participovala i redakce internetu4U.
Vědět to sběratelé autogramů, bylo ve Štěpánské toho hezkého podzimního dne husto. Jedenáctého listopadu odpoledne se totiž začala jedna z přednáškových místností pražské Cybeterie, vyzdobená řadou nevšedních pláten, plnit pro ni zatím rozhodně poněkud netypickým publikem: českými spisovateli. Redakce časopisu i4U zde po dohodě s Obcí spisovatelů uspořádala pro zájemce z jejích řad seminář o Internetu. Přísným požadavkem bylo, aby se přednášející (za i4U Martin Kybal) a účastníci (jmenovitě mimo jin é Zdeněk Eis, Ivan Klíma, Daniela Fischerová nebo Jan Šmíd) shodli na jisté předem dané úrovni odbornosti. Řada přednášek o Internetu totiž existuje, většinou však odradí neodbornou veřejnost přílišnou náročností. Je to dáno tím, že na naprosté začátečníky se zatím prostě nepamatuje: o přednášky a semináře stojí málokdy ten, kdo k Internetu nebo dokonce počítači dosud nepřičichl.
S tou nejnižší úrovní tomu samozřejmě nebylo ani tentokrát tak doslova: na otázku po práci s počítačem zvedla z dvaadvaceti přítomných ruku určitě polovina. Více jich už zůstalo dole, když padla otázka, kdo pracuje s vyšší úrovní textového editoru než T602 a s Windows. A pokud pak šlo o Internet, tady už se zvedly ruce jen výjimečně. Přitom v zahraničí právě spisovatelé tvoří skupinu, která Internet vydatně využívá k získání podkladů nebo odborné literatury. V o něco menší míře je pak reálné publiko vat na něm svá vlastní díla. I když v diskusi zazněl názor, jenž to částečně zpochybnil: publikovat lze. Dokonce s cenou, již autor ještě unese: cca pět set korun za "vystavění" vlastních stránek s fotografií, curicullem vitae a ukázkou z románu nebo pár povídkami. Horší už je, jak potom dát lidem vědět, že existují, jak zveřejnit jejich adresu. Tady mohou sehrát svou roli právě časopisy jako i4U: ty, jež se pohybují na úzké lávce mezi kulturou na Internetu a Internetem samotným.
Tato akce nebyla určitě poslední. S pomocí Romana Čady (dodnes dobře známého dětského hrdiny filmů Můj brácha má prima bráchu a Brácha za všechny peníze), ředitele firmy QED, a její internetové kavárny ve Štěpánské ulici, jíž firma dala k dispozici za pomyslnou úhradu nezištné služby české kultuře, se jistě uskuteční i další. Pro příště uvažujeme o FITESu, organizaci sdružující scénáristy, kameramany a režiséry, i o další spolupráci s PEN klubem, jehož několik členů se zúčastnilo už tentokrát. Nemen ší dík patří i stejně nezištné pražské firmě COMPLEX, jež pomohla doslova na poslední chvíli zapůjčením perfektní zobrazovací aparatury. Kdo rychle dává dvakrát dává a o možnosti vidět internetovou obrazovku na velkém plátně to platí jistě dvojnásob.
A tak až příště otevřete novou českou knihu kdoví, zda něco z její zápletky nebo faktografického pozadí nebude po letošní akci pocházet už i z Internetu. Dejte se překvapit.
Pavel Hajný @