VESELO S BECHEROVKOU
Bůh nám poradil, jak vypálit kořaličku proto, aby osladil naše slzy. Z nejsladších je Becherovka a o její privatizaci jednala ve středu vláda. Zřejmě si vzala k ruce ne flašku, leč plný karton, protože z nudné ekonomické rozvahy udělala grotesku.
Nejdříve jednání přerušila a poslala ministra zahraničí Josefa Zieleniece, který není poslancem, aby se vydal do světa a vystoupil před objektívy gamer a mikrofóny a tužtičky a očíčka a ouška a všem jim řekl: vláda se dohodne nejdřív za týden, protože o národním stříbře si to všechno musí brutálně rozmyslet, to není jako když Pepa prodá Frantovi ramlici!
No a zatímco takto Zieleniec plnil obrazem i slovem záznamová média avantgardní i tradiční, vláda-poslanci se odebrala do parláče a tam upekla rychlý prodej firmě, o které ač opilec jsem nikdy neslyšel, Value Bill, zajímavé tím, že v ní má viditelný podíl někdejší kancléř, kníže Schwarzenberg.
Josef Lux, kterému by se mělo říkat Psí Dečka pro jeho eleganci, s jakou nosí samopal ve futrále od houslí, vzápětí vystoupil a pochválil vládu, jak to moudře udělala. A možná že ano, podle toho, co říkal, to vypadá rozumně: světoznámá, leč jinak zcela neznámá firma Vaule Bill získá 30 procent Becherovky a zbylý pakl do celkového objemu 81 procent dostane až za dva roky, pokud uchlácholí Underberga soudícího se o Becherovku v 17 zemích světa a zvedne export. Otázka je, jestli je smlouva napsaná tak, že je pro světoznámou neznámou firmu Value Bill závazná. Utěšuje mě, že u toho už nebyl Graham Bell Dyba, který prodal českou telekomunikační síť do Holandska bez úředního pověření a spolehl jen na to, že soud rozhodne, že u tak důležitých ekonomických aktů není třeba mít papíry v pořádku, k čemuž dle zvyklostí Fidlovačky došlo.
Zatím se Underberg nechal slyšet, že ve sporech hodlá pokračovat.
Podotýkám, že ta parta si nechává říkat "politici". Obávám se, že jsme v rukou šílenců.
MÁMIVÝ PŘÍBĚH
Blíží se Invex, dnes už evropsky významný veletrh výpočetní techniky (od 14. října v Brně), na něm se bude prezentovat i Internet Servis, který má v péči Neviditelného psa. Výtvarné řešení stánku vytváří Martin Zhouf a já mu do toho kecám. Dnes odpoledne jsme konferovali s Tomem Vildem a Jirkou Gallasem v Internet Servisu v Zahradním městě a odtud jsme s Martinem odjeli k nám domů, aby se Martin a) vykoupal v bazénu gumáku, b) vyzvedl si vzorky tapet pro expozici Internet Servisu na Invexu. U nás se odehrál následující příběh:
Přijeli jsme, Martin felicií a já limousinou. Martin zaparkoval před bránou, já zajel dovnitř. Míša nebyla doma a já si uvědomil, že šla nakoupit. Poprosil jsem tedy Martina, aby mi půjčil felicii, abych pro Míšu dojel do krámu aby nemusela tahat nákup rukmo.
"Dobrá," pravil Martin. "Jenže, budeš umět odjet? Neksichti se, není to jednoduchý. Nejdřív musíš vypnout alarm, to se dělá ...cenzurováno... a druhý alarm ...cenzurováno...Tohle je klíč od zámku převodovky. Ten musíš zasunout zkosenou stranou dopředu, otočit vlevo, vytáhnut čudlík, vytáhnout klíč. Potom je tu tajný vypínač ... cenzurováno ...a další tajný vypínač ...cenzurováno... a konečně imobilizér. Musíš nacpat imobilizér do dírky, počkat až světýlko zhasne, vrazíš klíč do zámku, otočíš..."
"To umím," pravil jsem, vyrval mu klíče a odkvačil jsem. Nechápu, jak zloději dokážou auto, jako je Martinovo, ukrást během deseti vteřin. Já s ním zápolil pět minut, leč odjel jsem. Přirozeně, že jsem v sámošce Meinl Míšu nenašel, ani na tržišti, ani u řezníka, mezitím došla k sousedům, kdež žvanila, a vše se vysvětlilo až po mém návratu. Martin se zatím šplouchal v gumáku. Fajn, žádné chmury, kafe vypito, Martin odcházel a začal se shánět po klíčích od felicie!
Vidíte tu situaci? Hledání klíčů, do toho Bart, který to považoval za taškařici sjednanou pro jeho obveselení, ve filmu BART by našel ty klíče, v životě tomu bylo jinak: pokoušel se krást kapesník, shodit Zhoufa se schodů, vysomrovat na Míše housku, já zatím klíče honil s úporností Indiana Jonese, Míša komentovala, že je to tak se mnou vždycky, Martin zdvořile oponoval: ale né, a ona že je tomu tak, nakonec se klíče našly na hřebíčku za dveřmi, kam věším klíče od limousiny!
Finále: klíče se našly, Martin Zhouf odjíždí, Míša tančí po mrtvole, to ses zase vyznamenal, pes se mi směje, jsem nejtupějším z tupých, uvažuju, že zbytek života strávím na kolenou, crr... zvonek, u vrátek Zhouf: von si zapomněl plavky a ty vzorky tapet, kvůli kterejm k nám přijel!!! buééé...
ZNOVU NA CVIČÁKU
V létě se na psím cvičáku na Zbraslavi pauzírovalo, pak do toho přišla moje dovolená ze začátku září, výsledek: když jsem to spočetl, nebyli jsme s rottweilerem
Bartem na cvičáku skoro čtvrt roku! Pravda, drezíruju ho denně, ovšem separátně. Umí všechny kumštíky, že by mohl vystupovat v cirkuse, ovšem na cvičáku to je jiné jsou zde i jiní psi. Jinému psu by to mohlo být jinde, ovšem Bart není jiný pes. Je to Bart, a narodil se s přesvědčením, že ostatní psi jsou na světě proto, aby je mohl přeprat.
Když jsme tedy po (skoro) čtvrt roce vstoupili na území zbraslavského cvičáku, Bart se zaradoval jako Casanova po vstupu do harému. Horolezecké lano, které používám místo úředně schváleného vodítka po krušných zkušenostech, kdy to udělalo pink a vodítko bylo ve dví, toto lano vyrobené k záchraně padajících horolezců pružilo (já taky) jako by to byla gumička co se na ní houpe pouťová opička. Nikdy nepochopím konstrukci psího krku vždyť to lano končí v ocelovém oku a to oko je připevněno k neméně ocel ovému řetězu a každý z nás by se oběsil v okamžiku, kdyby nás někdo podrobil takové cukatuře, jakou prožil Bart při tisíckrát zopakovaném pokusu redukovat počet psů na tomto světě na jednoho jeho samotného.
Výcvik byl zahájen stopováním, to bylo naprosté fiasko, stopu jsem mu vyťapal po zoraném poli, a on se staral o smrad kdejakého pitomého hraboše, a když objevil kus zapomenuté slámy, sežral ho, protože žrádlo je jeho druhou životní preferencí po masakrování konkurenčních psů, a je vcelku jedno, co to je, biftek nebo otep sena. Následovala rutina, výcvik poslušnosti (Bart byl vcelku dobrý, přece jen to cepování z letních měsíců bylo k něčemu) a v masakrování figurantů s rukávem byl eso.
Od začátku září běží na cvičáku výcvik začátečníků. Přítel Petr, který tam byl od začátku, mi vyprávěl, jak to začalo. Začátečníci se dostavili na první hodinu bez psů, dostali instruktáž stran toho, co a jak, tlupa pokročilých, což bych byl i já s Bartem, kdybychom tam byli, tam byla prezentována v režimu "toť cíl vašeho snažení". Prezentace skončila povelem pusťte psy z vodítek. To proto, aby nováčkové viděli, jaký je výsledek systematického výcviku pod odborným vedením, výsledek soustavné a cílev ědomé práce, postavené na pevném základu lásky a porozumění k duši zvířete. Následovala monumentální rvačka třiceti čoklů. Ještě že jsme tam s Bartem nebyli!
@