- internet4U -

Víra i ro(c)ky přenáší U2

      Kapela s lakonickým názvem U2, zřejmě nejúspěšnější vývozní artikl irské hudební scény přetékající talenty, vznikla koncem sedmdesátých let v Dublinu, hlavním městě zeleného irského ostrova. Polovina sedmdesátých let přinesla generační reakci na dosavadní podoby rockové hudby v Londýně (jak jinak) se zrodil punk a nová vlna. Demokratizaci rocku symbolizoval i název kapely U2 (you too = ty taky). Znamenal, že takovouhle hudbu může hrát kdokoli. A počáteční U2 hráli přesně tak, jak o tom mluvíval John Lennon: "...stačí tři akordy, důležité je srdce a nasazení...".

      Cesta ke slávě

      Jako tolik jiných rockových kapel i U2 se sešli na škole. Zpočátku hráli písničky Rolling Stones a Beach Boys a říkali si Feedback (Zpětná vazba). Soutěž talentů v roce 1978 vyhráli už jako U2. Živé koncerty přinesly skupině poměrně záhy slušnou popularitu a už první singly vytvořily z kapely kultovní záležitost. První LP "Boy" (vše Island/Polygram, toto 1980) definitivně nadchlo kritiku i posluchače a začalo se hovořit o "velké rockové naději". Album, produkované Stevem Lillywhitem, je působivým hudebním svědectvím o dospívání muzikantů.

      Bonův vášnivý vokál, muzikantská sevřenost a údernost kapely vynesly U2 mezi nejslibnější britské koncertní atrakce. Následovalo turné po USA prubířský kámen úspěchu pro britské kapely. Po návratu U2 pronikli do britského žebříčku s písněmi "Fire" a "Gloria", kterou se Bono vyznal z úcty a obdivu k Vanu Morrisonovi. Následující LP "October" (1981) už neslo základní znaky zvuku, který U2 proslavil: chorálovou naléhavost, posilovanou téměř náboženským vytržením, jež ve své naléhavosti působí až kazatelskou silou. Kritika ovšem U2 vyčetla, že po čistě hudební stránce nepřináší nic, co by nebylo vyzkoušeno v šedesátých letech. Kapela si ale novinářů nevšímala a koncertní sály byly narvané k prasknutí.

      Album "War" (1983, No.1 ve Velké Británii) se zabývalo politickými a náboženskými konflikty; zvláště skladba "Sunday Bloody Sunday" přímo hovořící o krvavé historii britsko-irských vztahů. Tato píseň se stala jednou z koncertních poznávacích značek kapely. "New Year\s Day", píseň o naději, byla naopak inspirována bojem polského hnutí Solidarita. Vzhledem k raketově narůstající oblibě koncertů U2 bylo jasné, že živé album je na spadnutí.

      "Under A Blood Red Sky" (1984) se vyšplhalo na druhou příčku v britském žebříčku a v Americe kapele vyneslo zatím nejvýznamnější umístění 28. příčku. U2 byli na prahu síně slávy světové rockové elity. Bono zpíval s Bobem Dylanem na koncertu v Slane Castle a U2 dokonce založili agenturu Mother Records pro podporu hudebních talentů z kraje Eire, jehož střediskem je Dublin. Skupina se zúčastnila irské obdoby celosvětového benefičního podniku Live Aid, nazvané Self Aid, jež měla přinést peníze hladovějící Etiopii, a zahájila svou intenzivní spolupráci s Amnesty International. Pro další album "Unforgettable Fire" (1985) skupina oslovila dvojici nových producentů. Daniel Lanois (mj. LP Boba Dylana a Petera Gabriela) a Brian Eno (mj. Talking Heads, David Bowie) stáli spolu s členy kapely u zrodu soundu, který U2 navždy zapsal do encyklopedií a kronik populární hudby 20. století.

      Skutečně zralým a historickým výsledkem této spolupráce se ovšem stalo až album "Joshua Tree" (1987). Staré devizy zvuku kapely zůstaly, ale objevily se nové a působivé postupy. Texty písní ještě nabyly na naléhavosti a byly plné duchovního hledání. V následujícím roce dostali U2 americkou Grammy za nejlepší album a zároveň cenu Brit Award jako nejlepší mezinárodní skupina. Objevili se na obálce magazínu Time to znamenalo, že je definitivně akceptoval hlavní proud rockového byznysu. U2 byli na vrcholu. Ale co dál?

      Dvojalbum "Rattle and Hum" (1989, producent Jimmy Iovine) kombinovalo studiové a koncertní nahrávky, přineslo cover verze písní B. Dylana a Beatles, společnou nahrávku s B. B. Kingem. Deska stanula na vrcholu žebříčků na obou stranách oceánu, byla několikrát platinová, provázel ji také stejnojmenný film (režie Philip Joanou). Následovaly další ceny Grammy. Přesto však bylo cítit, že skupina přemítá, kterým směrem teď vykročit.

      Adam Clayton byl zadržen za držení drog. Před soudním procesem jej nakonec zachránil příspěvek charitativnímu fondu na podporu irských žen.

      Edge složil hudbu pro inscenaci "Mechanického pomeranče" Královskou shakespearovskou společností.

      Larry Mullen se stal autorem oficiální hymny irského národního fotbalového mužstva.

      Achtung, Baby

      Po dvouleté přestávce vychází album "Achtung, Baby" (1991, opět Lanois a Eno). Lanois prohlásil, že se jedná o nejtvrdší a nejpřímočařejší hudbu, u jejíhož zrodu dosud stál. LP navázalo na úspěšnou zvukovou a myšlenkovou originalitu alba "Joshua Tree", ovšem prozkoumává oblasti, jejichž navštívení od U2 nikdo neočekával. "Achtung, Baby" je industriální, temné, sexem a duševním zmatkem nabité elpíčko. Zvuk kapely je jednodušší, průzračnější, s velkým důrazem na spontánnost. Skupině se už poněkolikáté podařilo překvapit a nadchnout jak kritiku, tak posluchače na celém světě. Na obalu, kromě jiného, je i fotografie Adama Claytona, jak ho pánbu stvořil. Se vším všudy.

      I naši televizní diváci měli možnost vidět záznam z celosvětového turné "Zoo TV", na které U2 vyrazili po vydání alba. "Jsme zahlceni," říká v té době zpěvák Bono Vox. "Máme k dispozici všechnu techniku a je naší povinností ji zneužívat." Koncertní scéna zahrnuje 36 televizních monitorů, velkoplošnou projekci, živé satelitní vysílání a šest východoněmeckých trabantů, které slouží k osvětlení. Bono se prochází s videokamerou po pódiu, natáčí kapelu i diváky a vše je vidět na projekci za jeho zády. Je oblečen do černého koženého obleku, na očích má neprůhledné tmavé brýle, pohybuje se a tančí jako karikatura superhvězdy a vyvolává v divácích ambivalentní nejistotu, zda se jim to ve skutečnosti vlastně líbí. Jeho ztotožnění s kritizovaným světem politiků, televizních hlasatelů a bezduchých hvězd pop music je tak přesvědčivé, že podrývá důvěru v U2 samotné. Silná a působivá hudba však vrací pochybovače zpátky na zem. Na turné vystupovala řada významných hostů, mezi jinými také Axl Rose z Guns And Roses, členové Aerosmith či legendární švédské Abby.

      Osmým albem U2 se stala "Zooropa" (1993). Toto elektronické, částečně ambietní LP je dosud nejexperimentálnějším produktem skupiny. Zajímavostí alba je mimo jiné například hostování country barda par excellence Johnnyho Cashe. Tentokrát ovšem zapůsobila revolučnost postupů efektem, který provází alba muzikantů pokoušejících se vystoupit z vlastního stínu. Kritici sice respektují jejich právo na experiment, ale ohlas zjevně vypovídá o jejich spontánně rozčarované reakci. Fanoušci skupiny ovšem nezklamali v žebříčcích opět No. 1.

      Rozporuplný ohlas na desku "Zooropa" zřejmě skupinu poněkud zaskočil. Naznačenou stylovou proměnu však slavní Irové zřejmě nechtěli vzít zpátky. Následovala tedy podpovrchovým napětím a hledáním nabitá pauza. Píseň "Hold Me, Thrill Me, Kiss Me, Kill Me" titulní téma filmu Batman

      Forever, naznačila, že zdaleka nesložili zbraně. V roce 1995 se pak společně s Lucianem Pavarottim objevili jako Passengers na působivém albu "Original Soundtracks 1". Album bylo reakcí na hrůzy v bývalé Jugoslávii a stvrdilo dávnou orientaci U2 na boj proti bezpráví a nespravedlnosti.

      Pop je pop je pop...

      Rok 1996 byl plně ve znamení ohlášek nového alba skupiny. Slavnostní celosvětový start prodeje alba pod názvem "Pop" však proběhl až 4. března 1997 v 00.00 hodin. A trpělivost přinesla rockové růže! U2 se stali po Davidu Bowiem dalším rockovým dinosaurem, který dokázal umělecky zareagovat na nejnovější trendy v taneční hudbě a spojit svůj originální zvuk se zvukem konce devadesátých let. Tak jako za úspěchem podobné symbiózy v Bowieho případě stála drum\n\bassová hvězda A Guy Called Gerald, u nového alba U2 tuto roli splnili producent Flood (spolupracoval už na LP "Achtung, Baby" a "Zooropa") a DJ Howie B., který s bubeníkem Larry Mullenem připravoval většinu samplovaných zvuků na nové desce. Baskytarista Adam Clayton dokonce Howieho B. označil za pátého člena skupiny. "Strašně mě zaujalo, jak Howie vnímá muziku. To ponechávání jistého prostoru v nahrávce, který se ničím nezaplní, to pro mě byla novinka... Myslím, že to na desce uslyšíte," prohlásil Clayton.

      Pop je silná, originální a příjemná deska. Je to rock, ale zároveň tu najdeme spoustu elektronických a techno prvků. Přitom stále téměř okamžitě posluchač identifikuje U2. Irové prokázali vnímavost pro to, co se kolem nich hudebně děje, zájem o nové věci a postupy i neutuchající sílu vlastního hudebního názoru.

      Obal alba tvoří čtyři "warholovské" portréty členů kapely v základních barvách na stříbrném podkladu. Uvnitř přebalu ale naleznete i koláže, věnované jednotlivým muzikantům, takže

      teoreticky si můžete obal vybrat z pěti možností. Celý koncept tak koresponduje s myšlenkou pop artu, umění pro všechny.

      Pokus vyznat se ve spleti adres na síti, věnovaných irské superskupině, staví člověka před obvyklý problém jsou jich desítky tisíc. Domovská adresa firmy Island (http://www.island.co.uk/island) je supersuchá: jen názvy desek, písniček a katalogová čísla. Cenná mi přijde http://www.island.co.uk/home.pb.net/~sraqsa/mac/U2/index.html, kde se nalézá kompletní sbírka textů. Neoficiální stránky, věnované tvorbě a životům členů kapely, obvykle obsahují fotografie, videoklipy (i celé), zvukové samply písní z dosavadních desek, novinové články, rozhovory, historické odkazy i nabídku triček a dalších propagačních předmětů. Hodně nových adres vyvolalo vydání nového alba "Pop". Začít lze například heslem U2 v katalogu Yahoo či na jihočeské adrese http://www.island.co.uk/www.jcu.cz.

      To nejlepší nakonec: po třech dnech prodeje získal "Pop" v ČR zlatou desku a U2 uvidíme 14. srpna na Strahově!

      Skupinu U2 po celou dobu existence tvoří:

      zpěvák Bono Vox (vl. jm. Paul Hewson, *1960, Dublin)

      kytarista Edge (vl. jm. David Evans, *1961, Londýn /!/)

      baskytarista Adam Clayton (*1960, Chinnor v Anglii /!/)

      bubeník Larry Mullen (*1960, Dublin).

Saša Neuman@

internet4U