Frekvenční slovník internetworkingu pro každého
IP adresa

IP adresa je jednoznačná adresa konkrétního fyzického počítače v síti na bázi protokolu TCP/IP. Tuto adresu používá pro komunikaci základní internetový protokol IP (Internet Protocol) odtud název IP adresa. Tvar IP adresy odpovídá binárnímu číslu o délce 32 bitů a bývá zapisován jako sekvence čtyř desítkových čísel v rozsahu 0 až 255 (odpovídajících jednotlivým bytům) oddělených tečkou například IP adresa počítače na kterém běží WWW server Microsoft je 198.105.232.4.

Každý počítač připojený přímo do Internetu pomocí pevné linky (například v rámci lokální sítě připojené pevnou linkou) má přidělenu svoji vlastní IP adresu, aby protokol IP byl schopen správně doručovat jemu adresované bloky dat (pakety). Protože takový počítač je zpravidla součástí nějaké větší či menší lokální sítě připojené pomocí počítače který vykonává funkci takzvané brány (gateway) ke zbytku Internetu, skládá se jeho IP adresa ze dvou částí: z adresy podsítě (ta podle velikosti sítě odpovídá buďto jednomu nebo až třem prvním číslům zleva), která zajistí aby se příslušný paket dostal k bráně cílové sítě a kterou mají všechny počítače v příslušné síti stejnou a z adresy samotného počítače, kterou v rámci lokální přiděluje jednotlivým počítačům její správce. Adresa podsítě bývá konkrétní organizaci přidělována na pevno a zpravidla se nemění, kdežto část IP adresy kterou tvoří adresa jednotlivého počítače se může měnit podle okamžité organizační struktury lokální sítě.

V souvislosti s IP adresou se lze setkat s pojmem třída IP adresy. Ta může být A až E, přičemž pro provoz sítě slouží první tři třídy (A až C). Třída A zahrnuje adresy, které mají nejkratší adresu podsítě a nejdelší adresu počítače (1 a 3 byty), kdežto třída C přesně naopak (3 a 1 byt), takže může adresovat síť s nejvíce 255 počítači.

K Internetu však může být připojeno i mnoho počítačů, které nemají svojí stálou IP adresu. Jedná se především o počítače připojené k síti zvenčí přes modem v takovém případě má přidělenu IP adresu nikoliv konkrétní počítač ale jeho přípojný bod konkrétní modem. Po navázání spojení a nastartování protokolu PPP (což je obdoba protokolu IP pro modemové spoje) si počítač konkrétní IP adresu zjistí od serveru sítě k níž se připojil. Protože u takových uzlů bývá připojeno zpravidla několik až několik desítek modemů do série může počítač připojený zvenčí mít při každém připojení jinou IP adresu, podle toho na který z modemů se při navazování spojení dovolal.

Druhým případem, kdy počítač nemá svoji jedinečnou IP adresu, je připojení lokální sítě prostřednictvím takzvaného proxy serveru (přesně ARP proxy), který umožňuje připojit lokální síť přes jedinou IP adresu tak, že zastupuje funkci brány v klasické internetové subsíti a svoji IP adresu (kterou získal například jako přes modem připojený počítač) propůjčuje v případě potřeby ostatním počítačům v síti. Navenek se tak celá síť tváří jako jediný počítač, ale díky proxy serveru, který spravuje jednotlivé požadavky, jsou pakety správně rozdělovány příslušným stanicím sítě.

Protože číselné IP adresy se poměrně špatně zapamatovávají a vůbec se tudíž nehodí pro komunikaci mezi lidmi, je v Internetu zaveden systém takzvaných doménových jmen, který umožňuje identifikovat jednotlivé počítače pomocí strukturovaného jména reprezentujícího i jeho umístění z hlediska správy sítě. Například již zmíněný server 198.105.232.4 má doménové jméno WWW.microsoft.com, z nějž lze vyčíst že se jedná o hypertextový server (WWW) organizace Microsoft (microsoft) působící v komerční sféře (com). O správnou transformaci doménových jmen na platné IP adresy se stará distribuovaný systém názvových serverů označovaný jako Domain name System viz DNS.

Zpět