Bob Dylan -- tulák se vrací zpět
Bob Dylan se stal kulturním fenoménem druhé poloviny dvacátého století. Již více než tři desítky let obývá rockový, folkový a literární Olymp. Jeho skladby převzali do svého repertoáru Jimi Hendrix, Beatles, Byrds, Joan Baezová, Eric Clapton, Eric Burdon, Bruce Springsteen, Patti Smithová a mnoho dalších. Dodnes je Dylan jedním z nejvýraznějších symbolů společenského varu šedesátých let.
Fenomén Dylan letem světem Zpěvák, písničkář, básník a kytarista Bob Dylan se narodil jako Robert Allen Zimmerman 24. května 1941 ve městě Duluth v Minnesotě do rodiny židovského obchodníka s nábytkem a elektrickými přístroji. Mladý Robert miloval filmy s Jamesem Deanem, měl rád motorky a poslouchal rythm`n`blues z jižanských radiostanic a hrál na piáno ve školní kapele. V devatenácti odešel do Denveru, objevil folkového barda Woody Guthrieho a rozhodl se pro stylizaci tuláka a ztracence. Takový Dylan dorazil ve dvaceti do newyorské Greenwich Village. V živém prostředí folkových klubů zaujal lidovými baladami, zpívanými "starým" hlasem, a hrou na harmoniku v držáku na krku, již pochytil od černého Jesse Fullera. Zájem novinářů přivolalo vydání první desky. Album "Bob Dylan" vyšlo v březnu 1961. Moudrost, citlivost a inteligence sotva dvacetiletého Dylana každého ohromovaly. Jeho silné sociální cítění jej neodvratně směřovalo mezi aktivisty hnutí za lidská práva. Následující LP "The Freewheelin`" Bob Dylan už obsahovalo první z jeho úderných politických písní Masters of War (Vládcové válek) a A Hard Rain`s Gonna Fall (Padá těžký déšť). Dylanův manažer Albert Grossman vzal ovšem jinou píseň, Blowin` in the Wind (Jen vítr to ví), a nechal ji nahrát v poněkud sacharínové verzi triem Peter, Paul and Mary. Hit byl na světě a Dylanova sláva se začala šířit. Další velkou folkovou hvězdou, která ze začínajícího Dylana udělala slavného muže, byla zpěvačka a kytaristka Joan Baez. Když se z jejich spolupráce a přátelství nakonec vyvinula láska, všichni v nich viděli královský pár folkové hudby. Při "Pochodu na Washington" pak mladý bard zpíval v srpnu 1963 před 400 000 posluchači. V Dylanových písních se v té době začaly objevovat také biblické a další literární náměty. Nepříliš složitá folková kazajka mu byla malá, četl Keatse a Rimbauda, a z lidového pěvce se zrodil básník. Léta 1964-66 byla prokazatelně Dylanovým nejsilnějším tvůrčím obdobím. Jeho jarní výlet do Londýna v roce 1965 zmapoval slavný dokumentární film D.A. Pennebakera "Don`t Look Back". Snímek zachycuje zvláštní atmosféru poloviny šedesátých let, jakési ticho před bouří, a také Dylana -- tajemného, sršícího, atraktivního. Tehdy naposledy Dylan hrál jen s kytarou jako "folkař". Dylan elektrofonický V červnu 1965 už definitivně zradil city všech pravověrných na festivalu v Newportu, když své písně odehrál za řízného elektrického doprovodu Paul Butterfield Blues Bandu. "Elektrifikace" visela ve vzduchu. Za první folk-rockovou skladbu bývá považována House of the Rising Sun od Animals. Sám Dylan přiznává, že když ji poprvé slyšel v autorádiu, bylo to pro něj jako zjevení. Jeho Mr. Tambourine Man se stal velkým hitem folk-rockových Byrds. V takové atmosféře se rodila jedna z nejsilnějších písní 60. let -- Like a Rolling Stone -- píseň, jejíž sound byl skutečným zvukem doby. Dylan zbořil tříminutovou hranici u délky singlu a s šestiminutovou písní se dostal do Top Ten na obou stranách Atlantiku. Alba "Highway 61" a "Blonde on Blonde" obě vznikala v náročných podmínkách, jež se později nejednou opakovaly. Dylan přicházel do studia s náčrtem textu, vytvářel sloky za pochodu, poté se najednou chopil kytary, začal hrát a ostatním nezbývalo, než se přidat. Obě desky ale patří k tomu nejlepšímu, co dosud v populární hudbě vzniklo. Nedlouho nato Dylan objevuje kanadskou skupinu Hawks (později Band) a vyráží s ní na působivé turné. V té době nespí, nejí, noří se do jakési rokenrolové nirvány. Opět filmově dokumentující Pennebaker to suše komentuje: "To, o co tenkrát šlo, byly drogy..." Havárie na motorce, nebo v životě? Takhle ovšem nelze žít věčně. V červenci 1966 Dylan havaroval na svém motocyklu poblíž svého domu nedaleko Woodstocku a poranil si páteř. Tak alespoň hovoří oficiální zpráva. Dylan odchází do ústraní, odpočívá a oddává se péči své čerstvé manželky Sáry. Vychovává své děti, krmí kočky, trochu sám jí a nechává se ostříhat. O několik měsíců později natáčí ve sklepě domu svých přátel z Bandu, a spolu s nimi, slavné Basement Tapes -- kolekci originálních, někdy veselých, někdy hluboce sebezpytných písní o slávě, vině, odpovědnosti a vzpouře. Následující alba ukazují Dylana v nové podobě -- smířlivějšího, melodičtějšího, s měkčí barvou hlasu a srozumitelnějšími příběhy v textech. V roce 1973 si zahrál vrhače nožů Aliase ve westernu Pat Garrett a Billy the Kid, ze kterého pochází slavná píseň Knocking On Heaven`s Door (Klepání na nebeskou bránu). O dva roky později vlekoucí se rozchod se Sárou vybičoval Dylana k dalšímu z vrcholů jeho kariéry: albu "Blood on the Tracks". Také další deska "Desire" přinesla silné a posluchačsky vděčné písně. Následující turné Rolling Thunder Revue s mnoha slavnými hosty, kočující po nevelkých sálech Amerikou, předvedlo Dylana s nabílenou tváří, intenzivního, inspirovaného, ve velké formě. Koncem 70. let se Dylan stává "znovuzrozeným křesťanem". Jeho desky nabývají evangelického, gospelového charakteru. Album "Infidels" ovšem už s sebou nese také zprávy o návratu k víře židovské. Léta osmdesátá přinesla další desky, další koncerty, další písně. Dylanologové dál nadšeně pátrali po jinotajích, skrytých významech a vysvětleních, ale desky už se tak neprodávaly. Zájem veřejnosti a konec konců i nové hudební trendy jakoby se obracely jiným směrem. V devadesátých letech se Dylan vrátil zpátky ke kořenům. Natočil dvě alba folkových a bluesových tradicionálů. Navštívil také Prahu, kde s úspěchem koncertoval ve Sportovní hale (1994). Zalíbilo se mu u nás tak, že přijel ještě jednou a odehrál krásné tři (!) koncerty v Paláci kultury (1995). Od roku 1990 ale nesložil novou píseň. Čas trávený vně vlastní mysli Letošní deska "Time Out of Mind" ovšem předvádí Dylana v nové a nebývalé formě. Textová hutnost, invenční melodika,výrazný pěvecký projev a konec konců zřejmě i "sedmdesátoletní" zvuková stylizace neworleánského producenta Danila Lanoise vyvolala jednotné nadšení americké kritiky. Přitom příběh, který tento poněkolikáté nový Dylan vypráví, není nic veselého -- popisuje pocity stárnoucího muže, souženého nenaplněnou láskou a životem v moderní, nepochopitelné a uspěchaně prázdné době. "Legrace skončila," říká Dylan a jeho slova dopadají s nebývalou přesvědčivostí. Za obzorem ale stále ještě číhá naděje.
Saša Neuman Adresy:1) http://www.bobdylan.com/ -- písně z nového alba v Real Audio 2) http:// www.bob.nbr.no/ -- obsáhlá stránka o všem kolem B.D. 3) 3) http://www.fmi-fcia.uchicago.edu/~jrr/tbob/index.html -- téměř kompletní texty písní 4) http://www.inmet.com/~mg/h61i/h61i.html -- CD ROM Highway 61
|