FILMY...

      Na konci starého a na začátku každého nového roku většina lidí bilancuje, doufá, že ten nadcházející bude lepší a dělá osobní předsevzetí; nejinak je tomu u filmových diváků. V hodnocení toho, co světová i česká kinematografie předvedly během těch uplynulých dvanácti měsíců v našich kinech, se mohou vyskytovat různá mínění, v názoru na monotónnost programové skladby, která je hlavní příčinou upadajícího zájmu publika, je však čím déle, tím větší jednota. Se slušnou návštěvností mohla ještě stále počítat nabídka ze Spojených států; její nejen námětovou, ale hlavně scenáristickou krizi, projevující se v první řadě používáním téměř identických dějových stereotypů, však už brzy nedokáže zakrývat ani technická brilance provedení. Několikaletý hlad po amerických titulech se zdá být zahnán a konzument by si rád vybíral i jinde, kdyby ovšem bylo kde. Poměrně osobitější a méně konformní filmy anglické nemohly pro svou nepočetnost stačit a kontinentální tvorba ztratila další ze svých někdejších ctitelů, neschopna přijít s něčím, co by už neznali. S takzvanými "evropskými pudinky", mezinárodními koprodukcemi, napodobujícími tematickou univerzálností Američany, uspět nemohla -- kdo by chodil ke kováříčkovi, má-li možnost jít ke kováři -- a tvrdošíjně, jakoby na truc požadavkům veřejnosti natáčené autorské příběhy, označované za "pocitové", už snad nezajímají ani ty autory, jejichž údajné pocity se v nich prezentují. A česká výroba, postrádající nejen finance, ale také velkorysost a ve většině případů i profesionalitu, se pomalu opět dostává na periferii divácké pozornosti.

      Oprávněnost skeptického pohledu na celoroční součet se potvrdí i v hodnocení kratšího časového údobí. U tuzemských titulů stačí vzít poslední půlrok: z uvedených sedmi snímků kolísavé kvality se z větší návštěvností může těšit jenom jeden. Koprodukční hudební komedie Karla Smyczka LOTRANDO A ZUBEJDA (ČR/FR/BU, 1997), vydávající se za adaptaci dvou známých čapkovských pohádek, má zaručený přísun dětského publika vzdor tomu, že scenárista Zdeněk Svěrák zplodil tvar, ve kterém je více světa Járy Cimrmana než Karla Čapka, a jehož ironické dialogy a vtípky spíše pro dospělé nejdou tentokrát příliš dohromady s laskavě se sice tvářícím, ale kantorsky přímočarým poučováním o hodnotách života. Nicméně i tak ční nad tristním zbytkem českých premiér. U rádoby tragikomické režijní prvotiny Evy Borušičové MODRÉ Z NEBE (SR/ČR 1997) o společném soužití babičky, matky a vnučky v jednom domě lze pouze najít snad všechny začátečnické chyby, jaké existují, a tak jediným jejím přínosem je znovu objevená, dnes už čtyřiaosmdesátiletá Zita Kabátová, stále noblesní hvězda prvorepublikových filmů. Baladu CESTA PUSTÝM LESEM (ČR 1997) natočil také debutant Ivan Vojnár, kterému se v neuvěřitelně pomalém vyprávění, zaznamenávajícím samotářskou existenci několika obyvatel zapadlé šumavské vísky z let před první světovou válkou, podařilo sdělit o nich stejně neuvěřitelně málo a jemuž lze k dobru přičíst jen výběr kameramana Jaromíra Kačera, pracujícího s černobílým materiálem pozoruhodným způsobem. Předpokládaný kontroverzní ohlas zato vůbec nevzbudila hraná psychologická sonda dokumentaristy Viktora Grodeckého MANDRAGORA (ČR 1997) z prostředí mladistvých homosexuálních prostitutů; nesourodému potácení se mezi reportážním záznamem skutečnosti a dramaticky vystavěnou fikcí nepomohl ani úctu vzbuzující výkon neherce Miroslava Čáslavky v hlavní roli. A jenom slova lítosti je možné bohužel najít pro ledabylost, s jakou zkušený a jinak uznávaný režisér Hynek Bočan sestříhal z původně televizního seriálu dobrodružný snímek pro kina ZDIVOČELÁ ZEMĚ (ČR 1997), bohužel proto, že konečně pravdivý obraz poválečné doby v pohraničí by si rozhodně zasloužil lepší předvedení. Zrovna tak ambiciózní Petr Zelenka, který ve své povídkové komedii KNOFLÍKÁŘI (ČR 1997) umně propojuje osudy hrstky současníků, z nichž každý vyniká nějakou úchylkou nebo alespoň podivností, si výsledek od počátku zkazil vypůjčováním motivů z mnoha dostatečně známých titulů a zařazením epizody s duchem pilota, který svrhl bombu na Hirošimu, činící dojem, že by se lépe uplatnila v dobách již minulých. Největším zklamáním bylo ovšem lyrické podobenství Martina Šulíka OBRIS PICTUS (SR/ČR 1997). Po ocenění, jakého se dostalo kritikou i diváky jeho "Zahradě" z roku 1995, se místy až nudné hromadění bizarních zážitků na cestě mladičké dívky, hledající svou matku, nestalo ohlašovaným "světem v obrazech", ale málo sdělným zobrazením subjektivního světa tvůrce, jehož spekulativnímu námětu nedokázali ani herci v čele s výborným Marianem Labudou dát podobu živého příběhu.

      Nemá ale cenu odsuzovat pro jeden promrhaný půlrok jen české filmaře, je-li možné nabídku těch světových, uvedenou nadto v měsíci před Vánocemi, hodnotit jen o málo lépe, a to ještě ze slušnosti.

      Údajně psychologický thriller SPIKNUTÍ (Conspiracy Theory, USA 1997) renomovaného režiséra Richarda Donnera má v hlavních rolích Mela Gibsona (Výkupné) a Julii Robertsovou (Svatba mého nejlepšího přítele) a jeho výchozí dějový motiv mírně vyšinutého newyorského taxikáře, který vidí za vším kolem sebe nějaké spiknutí, není vůbec marný. Dokud hrdina vydává poplašný oběžník pro pět odběratelů a vytrvale zásobuje svými konspiračními doměnkami mladou právničku, která ho bere shovívavě, neboť dobře tuší, že ji pohledný výstředník miluje, má příběh nádech spíše kriminální komedie s docela nezvyklou zápletkou. Jakmile se však objeví skuteční spiklenci, pracující na tajných experimentech s lidmi, sklouzne děj do obvyklých klišé zkorumpovaných vědců, zabijáků z CIA, honiček a přestřelek, z minulosti se vynořuje obraz hrdiny jako pokusného králíka se zmanipulovaným myšlením... a pro eventuálního diváka je čas zvednout se a jít domů. Jediné, o co by přišel, je závěrečné potvrzení taxikářovy předpovědi, že NASA objedná atentát na jí nepřejícího prezidenta prostřednictvím řízeného zemětřesení během jeho státní návštěvy v Turecku; přijmout bez protestu i takovouhle perlu znamená smířit se už se vším.

      Situační komedie stejně renomovaného tvůrce Ivana Reitmana DEN OTCŮ (Father's Day, USA 1997) není ničím jiným než remakem kdysi i u nás úspěšně uváděného francouzského filmu režiséra Francise Vebera "Otec & otec" (Les compcres, FR, 1983) a předem je třeba říci, že přes jisté klady nedosahuje úrovně originálu. Ne snad proto, že by Robin Williams (Jack) byl horší než někdejší Pierre Richard nebo že by Billy Crystal (Dobrodruzi z velkoměsta) nezvládl svým osobitým způsobem postavu, kterou původně hrál Gérard Depardieu, problém je, jako u většiny v Hollywoodu znovu natočených evropských titulů, v něčem jiném. Historka dvou povahově i společensky rozdílných mužů, hledajících společně mladého chlapce, o kterém se každý z nich mylně domnívá, že je jeho synem, o jehož existenci nevěděl, má ve francouzském emotivnějším pojetí lehkost, jež i z některých nelogičností dokáže udělat životní pravdu, protože jí nechybí to, čemu se říká "esprit". Americká racionalita přinesla do děje změny, odstranila vzpomenuté nepřesnosti, příběh však jako by ztěžkl, duchaplnost se vytratila a divák si až příliš uvědomuje, že vidí sice zábavný, dobře natočený, ale přece jenom film. Trochu to připomíná snahu vylepšovat zbytečně už jednou slyšenou anekdotu.

      Ani s téměř povinnou součástí předvánočních programů, dětskými a rodinnými tituly, to letos není slavné. Dobrodružné vyprávění ZACHRAŇTE WILLYHO 3 (Free Willy 3: The Rescue, USA 1997) je, jak číslovka v názvu naznačuje, třetím nálevem úspěšného snímku Simona Wincera z roku 1993, má také třetího režiséra, jímž je Sam Pillsbury, a lze doufat, že čtvrtý odvážlivec se už nenajde. Opakující se motiv dětí, zachraňujících s pomocí cvičené kosatky kytovce, ohrožované ziskuchtivými lovci, je v tomto pokračování podáván s takovou didaktičností, že publikum musí přečkat téměř hodinu naučných frází a záběrů, než si pochutná na alespoň několika unikátních obrazech vodního dovádění obrovských mořských živočichů. A komedie Raji Gosnella SÁM DOMA 3 (Home Alone 3, USA 1997), shodou okolností také třetí odvar někdejšího hitu Chrise Columbuse z roku 1990, nabízí zase jenom rozmělňování osvědčeného půdorysu taškařice o klukovi, který je v domě sám a třebaže nemocný, kurážně vzdoruje tu více tu méně humorným způsobem čtyřem mezinárodním zlodějům, snažícím se zmocnit počítačového čipu, ukrytého v chlapcově autíčku. Jedinou obměnou je nahrazení přestárlého Macaulaye Culkina v roli dětského hrdiny Alexem D. Linzem, jehož přirozená roztomilost se ale v plytkosti nastavovaného příběhu málem ztrácí.

      A tak by mělo čest praporu zachraňovat kriminální drama ZEMĚ POLICAJTŮ (Cop Land, USA 1997), druhý film nadějného režiséra Jamese Mangolda, jehož obsazení hvězdami, jakými jsou Sylvester Stallone (Denní světlo), Harvey Keitel (Smoke), Ray Liotta (Turbulence) nebo Robert De Niro (Fanatik), přiláká do kin jistě hodně návštěvníků. Většinou nebudou zklamáni, má vždy a všude platné poselství, zajímavé prostředí a poutavého hrdinu. Šerif z newjerseyského městečka, kde bydlí mnoho policistů z New Yorku, venkovsky prostý a mírně nedoslýchavý chlapík, se ve strážcích pořádku velkého světa vidí a považuje je za morální elitu místního obyvatelstva, dokud nezjistí, že oni sami se neřídí pravidly a zákony, jejichž dodržování mají ctít a porušování trestat. Rozhodnout se jít proti lidem, kterým se tolik obdivuje, je pro šerifa těžké a nebezpečné, v životě člověka však vždy přichází chvíle, kdy si musí jednoduše určit, co je správné a co není. Ve Spojených státech mělo v letních měsících tohle vážně míněné a divácky atraktivní odvolání se na etiku policejní práce značný úspěch, film je dobře režírován, akční scény příliš netrpí obvyklými lacinostmi a s herecky nebývale ukázněným protagonistou je možné se ztotožnit, ale co platné, snad právě vinou té serióznosti to stále není ten trhák, na který Sylvester Stallone i jeho ctitelé už dlouho čekají.

      Nezbývá tedy opravdu nic jiného, než doufat, že ten příští filmový rok bude lepší. Možná ale, že se tato naděje splní hned 1. ledna 1998, kdy bude moci české publikum uvítat na plátnech premiérových biografů nové, v pořadí již devatenácté dobrodružství proslaveného britského agenta Jamese Bonda. Ve špionážní komedii ZÍTŘEK NIKDY NEUMÍRÁ (Tomorrow Never Dies, GB 1997), kterou tentokrát režíroval Roger Spottiswoode s Piercem Brosnanem (Rozpoutané peklo) v roli hrdiny s číslem 007 a Jonathanem Prycem (Evita) coby jeho protivníkem, má eso tajné služby Jejího Veličenstva nad jiné závažný úkol. Musí získat ruské nukleární torpédo s časovým spínačem, kterého se zmocní obávaný zakladatel technoterorismu, nezamýšlející s ním provést nic menšího, než rozpoutat třetí světovou válku. A protože Bond už takové katastrofě zabránil několikrát, nečiní mu ani v tomto případě potíže překonat zlé gangstery (obratností a přesnou střelbou) i svůdné ženy (šarmem a neutuchající mužností), stavějící se mu do cesty na Dálný východ, a dosáhnout svého cíle. Schopnost sebeironie a parodické nadsázky ve vážně vypadajících situacích, vlastní scénáři, režii i hereckému projevu, dělá i ze zatím poslední "bondovky" opět dobrou zábavu, která nedokáže nikoho, kromě lidí bez fantazie a bez humoru, v žádném požadavku zklamat.

      A co se toho osobního předsevzetí týká: pokud někdo dospěl při čtení této jen málo radostné bilance k názoru, že už raději do kina nikdy nevkročí, mohl by být ve svém rozhodnutí zviklán právě Jamesem Bondem. Nejen jeho nejnovějším titulem, ale i stále platným bondovským rčením "Nikdy neříkej nikdy!"

     

Karel Cop

      Adresy:

      Lotrando a Zubejda

      http://www.cinema.cz/rec/lotrando/index.html

      Modré z nebe

      http://cfn.vsb.cz/movies/mandrago.html

      Cesta pustým lesem

      http://cfn.vsb.cz/movies/recenze/rcestapu.html

      Zdivočelá země

      Knoflíkáři

      Orbis Pictus

      http://cfn.vsb.cz/premiery.html

     Spiknutí

      http://www.conspiracytheory.com/

     Den otců

      http://www.wbmovies.com/fathers/

     Zachraňte Willyho 3

      http://www.cinema1.com/movies97/freewilly3/us.html

      Sám doma 3

      http://www.stargalaxy.com/img_page/IG/0/0/4/6/index_1.html

      Cop Land

      http://www.miramax.com/movies/copland_.html

      Zítřek nikdy neumírá

      http://www.tomorrowneverdies.com/