- internet4U -

Hanukkah, Chanuka přichází...

ven z ulity nadřazenosti a nevědomosti kulturní "většiny"

      Napadlo vás někdy, že zatímco naše děti pějí v čase adventním na školních besídkách "Vánoce, vánoce přicházejí...", jinde je to třeba " I spin my little dreidel" či něco ještě exotičtějšího? Asi těžko. Jsme národem jediného náboženství, byť různých církví, a všichni, ateista neateista, slavíme každoročně v prosinci nejpopulárnější křesťanský svátek. V médiích i obchodech jsme zaplaveni vánoční tematikou. Asi by nás překvapilo, kdyby stejný prostor byl dán v tomto období i svátkům jiným, užívaným do jisté míry jako protiváha vánoc u společenských skupin, jež vánoce neuznávají a neslaví. Tato situace je však zcela běžná v multinárodnostní společnosti Spojených států.

      Zabrousíte-li na Síti, z největší části živené webovými stránkami stvořenými v internetově vyspělejší Americe, do kategorie "svátky", s překvapením zjistíte, že vám polovina z nich nic neříká. Pochopitelně, my neslavíme ani Prezidentský den, ani Den Martina Luthera Kinga, zato máme Husa a věrozvěsty, každý národ má něco. Státní svátky se liší země od země, to nikoho nepřekvapuje; nahlédnutím do kalendáře prosincových oslav však zjistíme, že v tomto období, u nás tradičně rezervovaném oslavám vánoc, má tento dominantní svátek dva silné konkurenty. Židovská Hanukkah a svátek Afroameričanů Kwanzaa vycházejí z jiného věroučného a filozofického základu, mají jiné rituály, symboly i ceremonie než křesťanské vánoce, jejich smysl je však podobný v centru pozornosti je rodina a její pospolitost.

     

      Ať to napíšete jakkoliv, stále je to totéž. Slovo pocházející z hebrejštiny znamená "zasvěcení", jeho transkripcí do latinky však může vzniknout až 15 různých způsobů psaní. My uvádíme jen nejčastější formu užívanou americkými židy a český tvar. Lingvistickým fandům pak lze doporučit erudovaný jazykovědný rozbor "Xanuka" na adrese http://www.comsynrye.org/xanuka.html.

      Chanuka neboli "svátek světel" je tradičním, původně nepříliš významným židovským svátkem, který nově získal popularitu až v 2. polovině našeho století. Svou posvátností se nemůže rovnat svátku passover (pesach), o jóm kippur nemluvě, díky příhodnému datu oslav, v prosinci, které koliduje s vánoci, však byl povýšen a užíván jako jejich ekvivalent pro židovské rodiny, i když označení "židovské vánoce" se zvláště ortodoxní židé brání. Faktem je, že židovské rodiny už nemusí na Štědrý den chodit do kin a a čínských restaurací (jediné otevřené podniky) a jejich dětem nemusí být líto, že nedostávají dárky pod stromeček, naopak, jejich nadílka trvá osm dní. Písničky oslavující Chanuku se staly součástí vánočních besídek na státních školách a v slavnostně osvícených dárkových obchodech můžeme vidět balicí papír "Happy Hanukkah" ležet na pultě svorně vedle "Marry Christmas". Popsaná situace se pochopitelně nedá generalizačně vztáhnout na celé Spojené státy, odráží však realitu sofistikovaného východníh o pobřeží, kde tradičně intelektuálně zdatní Židé tvoří významnou menšinu.

      Svátek, americkou židovskou komunitou pozdvižený, ale tím pádem i zkomercionalizovaný, má významný náboženský rozměr a jeho základ tkví v historické události. Spadá do období vlády syrského krále Antiocha IV., z dynastie Selenkovců, založené jedním z diadochu (spoluvládců) Alexandra Velikého a ovládající po rozpadu jeho říše oblast Blízkého východu, tedy i území historického Izraele. Židovský stát nominálně sice neexistoval již od svého pokoření Nabukadnesarem, povstání proti utlačovatelům však byla velmi četná. V tomto období masové helenizace bylo mnoho Židů blízko asimilaci, někteří si dokonce pořečtili jména. Nespokojená část pod vedením Judy Makabejského však povstala a porazila početnější a lépe vyzbrojené syrské vojsko. Po sedmi letech války Židé opět vstoupili do Jeruzaléma a nalezli svůj nejposvátnější chrám v troskách. Odstranili řecké "modly" a pokusili se především znovu zažehnout posvátné světlo. Nalezli však jen jedinou nádobku olivového oleje, taktak dostačující na jeden den. K překvapení všech tento oheň hořel po celou dobu do návratu poslů vyslaných pro nové zdroje, plných osm dní a nocí.Událost byla podle Talmudu prohlášena za zázrak. K jeho oslavě a upamatování vítězství Makabejských nad "nevěřícími" vznikl svátek Chanuka slavený vždy osm dní, podle židovského kalendáře 25 Kislev 2 Tevet. Ten je ovšem pohyblivý, takže např. letos, v roce 5757 připadá začátek Chanuky na 6. prosinec.

      Oslavy v praxi začínají den před tím, po západu slunce (obdobně jako jiné židovské svátky, zvláště šábes). Hlavním oslavným rituálem je postupné zapalování svíček, každý den o jednu více, na speciálním svícnu zvaném menorah, pro účel tohoto svátku devítiramenném. Svíčky se zapalují postupně, v počtu 1 až 8 pomocí deváté svíčky zvané "shanesh" (služebník), přičemž se umisťují zprava doleva a zapalují v opačném pořadí za zpěvu modlitby "Boruch A-toh Ado-noi E-lo-hei-nu Me-lech Ho-olom", která dále pok račuje v různých obměnách. Více o modlitbách, jejich překlad ap. je možné najít na adrese: http://www.bgsu.edu/studentlife/organizations/hillel/chanuka.html.

      Svátek má i světštější stránky, např. děti dostávají každý večer po jednom dárku, musejí si je ovšem hledat po domě. Oblíbená je stolní hra, jeden ze symbolů Chanuky, zvaná "dreidel". Dřevěné vřeténko se otáčí jako káča na principu setrvačníku a podle toho, která z jeho čtyř stran je po dopadu nahoře, berete či vkládáte do banku předem dohodnutou "měnu" žetony, bonbóny apod. Chanuka je prostě milý, rodinný svátek, plný radovánek, s důležitým duchovním kontextem, podobně jako vánoce.

      Od obou svátků se výrazně odlišuje Kwanzaa, svátek černých Američanů, z nějž chtě nechtě cítíme bojovnější a političtější závan.

      V polích s bavlnou...

      Kwanzaa je afroamerický duchovní svátek, jehož principy zformuloval, a tudíž de facto uměle vytvořil, Dr. Maulana Ron Karenga v roce 1966. Je postaven na principech filozofické teorie zvané Kawaida, jejíž základní premisou je tvrzení, že změna v životě "černé Ameriky" může přijít jen skrze individuální poznání dědictví minulosti celé komunity každým jednotlivcem. Na počátku 60. let si Karenga všiml, že různé skupiny užívají přehršel ideologií ve snaze pomoci černým Američanům dosáhnout sociálních zm ěn, zvláště v této době akcentovaných občanských práv. Kawaida se mu pro tyto účely zdála nejvhodnější, a proto ji zpopularizoval zavedením nového svátku, jehož oslavy byly stanoveny datem 26. 12., tedy do období, kdy Afroameričané nikdy žádný svátek neměli. Kwanzaa má sloužit k znovunabytí a omlazení principů zvaných "cesta života", které pomáhaly předkům snášet otroctví, rasismus a útlak v období "americké" existence afrických etnik.

      Tyto principy jsou: Jednota, Sebeurčení, Kolektivní práce, Zodpovědnost,Účel, Tvořivost a Víra. Jak vidno, nic neobvyklého. Daleko zajímavější jsou symboly nové "víry", která proklamovaně nemá žádné vazby k jakémukoliv existujícímu náboženství. Slouží jako inspirace pro koncepci spojení tradičních a moderních životů Afroameričanů. Mezi základní patří Mkeka, slaměná rohož, na niž se umisťují symboly ostatní, především Kinara svícen se sedmi svíčkami (sedm principů), zastupující prvotní klas tzv. "Prv orozeného", z něhož jsme všichni byli rozprášeni v podobě zrn zakládajících nové klasy v nekonečném koloběhu života. Z téhož důvodu se symbolicky užívají i kukuřičné klasy, vždy tolik, kolik je v rodině dětí. Mezi těmi jsou jistě nejoblíbenější dary, zvané Zawadi, představující jednak ovoce práce rodičů, jednak odměny za semena zasetá dětmi. Vrcholná oslava s předsevzetími do nového roku probíhá, jak jinak, 31. 12. a svou bujarostí, hlavně jídlem a tancem, si jistě nezadá s naším Silvestrem.

      Kwanzaa má i vlastní vlajku, která je rovněž zástavou panafrikanismu a černého nacionalismu. Její tři barvy: červená -černá zelená, byly prý užívány už v říších starověké Afriky dávno před Římem. Barvy symbolizující krev, lid a zemi mají připomínat nutnost krveprolití v boji za nabytí, a v současnosti za uhájení, svobody, rovnosti a práva vlastnit půdu, získaných za války Severu proti Jihu. Otec afrického izolacionismu Marcus Garvey tyto barvy vyhlásil "symbolem zápasících synů a dcer Afriky, ať žij í kdekoliv", a byly rovněž převzaty do státní symboliky Libye, Keni a Afghanistanu.

      Kwanzaa není jen svátkem jednou do roka, ale považuje se za způsob života; dodržování jejích sedmi principů v praxi znamená čerpat z poznání historie vlastní identitu a dosahovat vyšší úrovně a kulturně žádoucích modelů chování. Tolik oficiální doktrína. V normálním životě rodin je svátek především oslavou rodinné soudržnosti, jíž je v černošské populaci obzvláště třeba, jelikož není žádným tajemstvím, že v této komunitě je největší rozvodovost a že svobodné matky odkázané na sociální podporu státu jsou celospolečenským problémem. Jak zhnuseně tvrdí spořádaní občané, z jejichž daní jsou ony dávky vypláceny mladí Afroameričané nehýří právě zodpovědností, každý má několik přítelkyň, které hravě opouští, a jedinými skutečnými zájmy jsou rap a basketball.

      Šťastné a veselé cokoliv Internet, ačkoliv z něj bolí oči i záda a je snad ještě větším požíračem času než donedávna všemi spílaná televize, má kromě nesporných výhod (jejichž výčtem se nebudu unavovat bolí mne oči a záda) i jednu hlavní. Nedovoluje nám setrvávat v naší ulitce povědomí o světě velikosti tenisáku. Mění ji minimálně v kopačák a znáte to, čím větší znalosti, tím větší styčná plocha s nedozírným prostorem neznalosti. Dík napojení na síť z ní přece jen ukrajujeme, dovídáme se o životě a zvycích jiných a snad tímto i ztrácíme pocit vlastní nadřazenosti, pyšný pocit člena jediné možné a následováníhodné kultury, a zvolna se zbavujeme téhle nemoci, jíž naše civilizace trpí. Přejme mír a pokoj všem, zmíněným i nezmíněným, nejen těm, kdo slaví vánoce.

     

      Takže ještě jednou:
      Veselé vánoce!
      Happy Hanukkah!
      Kwanzaa yenu iwe na heri!

     

@

internet4U