FILMY...
Začátek podzimu je v českých kinech poznamenán v posledních letech obvykle dvěmi skutečnostmi: negativní, ohlašující se zvyšováním vstupného, a pozitivní, projevující se větší možností výběru. A protože s první nelze nic dělat, věnujme se té druhé.
Z letošní nabídky si dokonce mohou vybrat i zastánci zcela protichůdných názorů. Ctitelé tradiční hollywoodské tvorby jsou na tom samozřejmě nejlépe, ale i přívrženci progresivního postmodernismu si přijdou na své. Distribuce tentokrát nezapomněla ani na antiamerické korteše "integrované filmové Evropy", kterým připravila jednu z mála dobrých realizací podle jejich představ. Ještě důležitější je však zjištění, že vzdor takové rozmanitosti je mezi tituly uváděnými v současné době několik děl skutečně dějově zábavných a myšlenkově zajímavých, představujících více, než by se dalo ze zatímního průměru čekat.
Tím ovšem nelze odsuzovat pouze řemeslnou produkci, obklopující stále ty nemnohé výjimky, a už vůbec ne varovat před ní publikum; kvalita se musí vždy od něčeho odrážet, jinak by se dala stěží poznat.
Například kriminální drama KRYCĺ JMÉNO DONNIE BRASCO (Donnie Brasco, 1997), natočené v Hollywoodu britským režisérem Mikem Newellem, by mohlo být podle reklamního sloganu pouhou další retro-gangsterkou ze
sedmdesátých let. Vyprávění o "Leváku" Ruggierovi, jednom z řadových malých šéfů newyorské mafie, který si oblíbí sympatického mladíka Donnieho, aniž by ho napadlo, že jde o agenta FBI, jehož úkolem je vetřít se pod falešným jménem do organizace a zničit ji, také nepostrádá scény napínavých možností odhalení, přestřelek, vražedného vyřizování účtů ani akčních honiček, jak je v žánru obvyklé. Síla filmu je ale ve scénáři, vykreslujícím detailně a přesně charaktery postav, pro které je zločin práce ja ko každá jiná, a především ve vnitřním konfliktu rozpolceného hrdiny, sbližujícího se stále více se svým nic netušícím protivníkem; vyhrocení situace, v níž Donnie, kterého přesvědčivě hraje Johnny Depp (Mrtvý muž), musí obětovat "Leváka" ve výtečném podání Al Pacina (Carlitova cesta), nebo nesplnit svůj úkol, povyšuje zdánlivě jen mafiánskou historku na osobní drama nezvykle vysoké úrovně.
V ryze americké pohádce pro dospělé i děti BATMAN A ROBIN (Batman & Robin, 1997) oživuje Joel Schumacher, v tomto desetiletí už počtvrté (celkově posedmé), neohroženého mstitele, který se zrodil v roce 1939 z kreslených seriálů Boba Kanea. Tentokrát bojují milionář Bruce Wayne v masce netopýřího muže a jeho spojenec akrobat Robin, pravým jménem Dick Grayson, se šíleným vědcem Dr. Victorem Friesem vulgo Mr.Freezem, který chce proměnit město Gotham svou mrazící superzbraní v přehlídku krápníků a rampo uchů. Ačkoliv tenhle druh poněkud dětinské podívané nemá u nás tolik obdivovatelů jako ve Spojených státech, návštěvnost bývá i zde nadprůměrná a čeká zřejmě i její poslední podobu. Velkolepá výprava, oslnivé vizuální atrakce a v neposlední řadě i obsazení George Clooneye (Báječný den), Chrise O\Donnella (Láska a válka) a Arnolda Schwarzeneggera (Rolničky, kam se podíváš) do hlavních postav může znamenat výjimečný zážitek nejen pro ctitele comicsových seriálů, ale pro každého, kdo ani ve vyšším věku neztratil nic z klukovské fantazie.
To v životopisné komedii SOUKROMÉ NEŘESTI (Private Parts, 1977), zfilmovaném stejnojmenném bestselleru rozhlasového a televizního baviče Howarda Sterna s Howardem Sternem v roli sebe samého, počítala režisérka Betty Thomasová s fantazií zcela jiného druhu a rozhodně kluků a dívek dospělých. Už podtitul na plakátech "Nikdy předtím neudělal žádný muž tak mnoho s tak malým...málem" má v divácích vyvolat představy bůhví jakých obscénností, ve skutečnosti však jde pouze o vtipnou životní zpověď komika, j ehož zásadou je jak sám říká naprostá upřímnost a projevem jak sám připouští naprostá vulgarita. Způsobem připomínajícím někdejšího Lennyho Bruce i nynějšího Jima Carreye napadá vše, co je v otázkách sexu a morálky považováno za normální, uráží kdekoho, žádné tabu pro něho neexistuje..., a přesto bývá v dnešní Americe považován za "krále všech médií". Je věcí vkusu, jak se komu setkání s "Prďolákem" Sternem zalíbí, ale zkušenost z něho určitě stojí za to.
Předpokládaný hit podzimní sezóny, dobrodružné sci-fi Stevena Spielberga ZTRACENÝ SVĚT (The Lost World: Jurassic Park, 1997), měl okouzlit každého daří se mu to ve Spojených státech i v Evropě a se vší pravděpodobností uspěje i u nás. Jakýsi druhý díl režisérova "Jurského parku" (Jurassic Park, 1993) má sice poněkud jednodušší scénář a samozřejmě mu už při pohledu na druhohorní ještěry chybí moment překvapení, ale to vše tvůrce věděl předem, a více než na děj se v tomto případě spolehl na specialist y vizuálních efektů z Industrial Leight & Magic. Znovu objevené dinosaury, kteří přežili hurikánovou katastrofu na jednom z ostrovů milionáře Johna Hammonda, se jeho zištný synovec snaží dostat jako pouťovou atrakci do Kalifornie, matematik Ian Malcolm mu v tom brání..., ale už bylo řečeno, že o příběh tu vlastně nejde, a dokonce i takoví herci jako Richard Attenborough (Zázrak v New Yorku) a Jeff Goldblum (Den nezávislosti) tu slouží jenom jako nutná stafáž. Velký mág nejdokonalejších triků ve svět ové kinematografii si především hraje s digitálními veloceraptory stejně jako s omámenými diváky a opět mu to vychází. Děsí malé i velké, napětí odlehčuje humorem, nedá publiku vydechnout a jeho tyranosaurus v ulicích San Diega je dnes podobnou oslavou možností filmové podívané, jakou byl kdysi King Kong na střeše Empire State Building.
Hororovým krimi LOST HIGHWAY (Lost Highway, 1996) se do českých kin opět dostává postmodernistický režisér David Lynch, tvůrce stejně tak obdivovaný jako zatracovaný. Jeho poslední titul, podobající se jakési noční můře, je tvořen dvěma samostatnými ději: v prvním je jazzový hudebník Fred v kreaci Billa Pullmana (Den nezávislosti) obžalován z vraždy své ženy Renée, ztělesněné Patricií Arquetteovou (Flirtování s katastrofou), v cele se však záhadně změní v mladšího automechanika Peta, představovaného Balthazarem Gettym (Soudce Dredd). Ve druhém je tento mladík sveden mafiánskou kurtizánou Alicí, k nerozeznání podobnou mrtvé hudebníkově manželce, a nakonec se Pete opět změní ve Freda, řítícího se autem onou noční prázdnou dálnicí z názvu filmu...
Lynchovi nelze upřít fascinující práci s obrazem, zvukem i hudbou a schopnost vtáhnout diváka do světa svého ponurého snu; výjimečnost jeho celé zatímní tvorby je nesporná. Je-li však pravda, že ani herci tentokrát nerozuměli scénáři, a tvrdí-li režisér, že žádným vysvětlením nelze příběh pochopit, mají to i jeho ctitelé dost těžké.
Milostné podobenství PROLOMIT VLNY (Breaking the Waves, 1996) režiséra Larse von Triera má sice anglický
název, dánsko-švédsko-francouzsko-nizozemsko-norskou produkci, na výrobě se podílelo deset všelijak sehnaných společností a ještě fond Euroimages, vypráví zdánlivě až kýčovitě melodramatický příběh, ale přesto přináší snad nejsilnější filmový zážitek posledních měsíců, ne-li let. Osud mladé ženy Bess z bigotně presbyteriánského prostředí skotské výspy, která ve své prostotě uvěří, že pomůže umírajícímu muži, když bude spát s jinými, a navzdory náboženským přikázáním i prokletí celé vesnice ve svém k onání vytrvá a nakonec za cenu vlastního života zachrání milovaného manžela, je obrazem skutečně velkého citu a parabolou novodobé Máří Magdaleny, hřešící dobrotou a oddaností. I kdyby von Trierovo dílo nezískalo Velkou cenu v Cannes a berlínského Felixe, stalo by se zjevením evropské kinematografie už pro odvahu a způsob, jakým se tvůrce zhostil obtížné látky, a pro nebývale autentický herecký výkon debutující Emily Watsonové v postavě Bess.
Z titulů, které teprve přicházejí do kin a slibují větší divácký ohlas, je spíše než katastrofická SOPKA (Volcano), ve které Mick Jackson pouze obměňuje situace, známé z filmů "Twister" a "Rozpoutané peklo", určitě zajímavější politický (a svým způsobem také katastrofický) thriller AIR FORCE ONE (Air Force One, 1997) Wolfganga Petersena s Harrisonem Fordem (Tichý nepřítel), Gary Oldmanem (Šarlatové písmo) a Glenn Closeovou (101 dalmatinů) v hlavních rolích. To politikum je opět v postavě prezidenta Spojených států, ta katastrofa ve skutečnosti, že je na cestě z Moskvy uneseno jeho letadlo fanatickými zastánci někdejší sovětské velmoci a hrozí mu zřícení. Nájemce Bílého domu ovšem není v tomto podání líčen, jak už se stalo zvykem, v záporném světle, naopak. Protože se mu shodou okolností poštěstilo ukrýt se hned na začátku přepadení v prostorách speciálně stavěného Boeingu, který dal filmu název, je na něm, aby se s bezohlednými únosci vypořádal sám. A vzhledem k tomu, že ho hraje Harrison Ford , podaří se mu to za přispění profesionality scénáristy i režiséra nejen věrohodně, ale také s notnou dávkou promyšleně stupňovaného napětí.
....A FILMAŘI
Z osobností, které se v dnešních recenzích objevily, by stálo za povšimnutí hned několik, dvě však pominout nelze: americké tvůrce STEVENA SPIELBERGA a DAVIDA LYNCHE.
Muž, nazvaný už téměř před čtvrtstoletím "zázračným hollywoodským dítětem", se narodil 18.prosince 1947 ve městě Cincinnati, stát Ohio. Zpočátku studoval Spielberg angličtinu, pak však přešel na filmovou tvorbu v University of California v Los Angeles
(UCLA), odkud po absolvování odešel do televize. Alegorickým TV-dramatem "Duel" z roku 1971 si udělal jméno ve Spojených státech a svým druhým filmem pro kina, thrillerem "Čelisti" (Jaws, 1975), se v osmadvaceti rázem stal známým i za hranicemi.
V následujících letech si sci-fi fantaziemi "Blízká setkání třetího druhu" (Close Encounters of the Third Kind, 1977), "E.T. Mimozemšťan" (E.T. The Extra-Terrestrial, 1982), vzpomenutým již "Jurským parkem" a "Ztraceným světem" i dobrodružnou trilogií "Dobyvatelé ztracené archy" (Raiders of the Lost Ark, 1981), "Indiana Jones a chrám zkázy" (I. J. and the Temple of Doom, 1984) a "Indiana Jones a poslední křížová výprava" (I. J. and the Last Crusade, 1989) vydobyl místo nejúspěšnějšího světového reži séra i producenta; v první desítce nejnavštěvovanějších filmů všech dob zaujímají jeho tituly stále první, druhé, osmé a desáté místo.
Vypočítávání známých názvů ovšem nevysvětluje, proč se stal Steven Spielberg favoritem publika pěti kontinentů a proč má dodnes tolik diváků, že se o tom nikomu z Hollywoodu nesnilo od zlatých dob třicátých a čtyřicátých let. On sám to zdůvodňuje dvěma jednoduše vypadajícími faktory: tematickým výběrem a způsobem jeho zpracování.
Už na začátku své kariéry pochopil, že to, co v literatuře přetrvává nejdéle, je dobrodružný příběh, schopný trvale upoutat dospělé i děti. Takový Stevensonův "Ostrov pokladů" nebo Dumasovi "Tři mušketýři", knihy, které se nejlépe čtou ve věku dvanácti let, budou žít věčně. Proto si také vybírá, jak sám říká, hlavně ty náměty, které by ve škole četl pod lavicí. To je první zásada.
Také si brzy uvědomil, že dějový spád toho, čemu se dnes říká "akční film", má, i když to zní paradoxně, svůj vzor v amerických groteskách dvacátých let. Tvrdil-li Mack Sennett, že "v nich nezáleží na tom, kdo koho honí a proč ho honí, důležité je pouze to, že se honí", naučil se Spielberg uplatňovat, i když ne doslova, podobné pojetí ve své práci. Neustálý pohyb a co nejdynamičtější střih až po finále. To je druhá zásada.
Samozřejmě, že každý, kdo jen trochu zná filmový průmysl, ví, že takhle prosté to není. Ke svým úspěchům potřeboval Steven Spielberg ještě pár maličkostí jako jsou talent, pracovitost, odvaha, fantazie a v neposlední řadě i štěstí. Nicméně, i na těch prvních dvou jednoduchých zásadách něco je; přinejmenším to, že na ně před ním nikdo nepřišel.
Druhý, ne tak slavný, o to však kontroverznější režisér, jakým David Lynch určitě je, se narodil 20. ledna 1946 ve městě Missoula, stát Montana. Vystudoval výtvarné umění na Pennsylvania Academy of Fine Arts, zhlédl se však v obrazech pohyblivých a na základě středometrážního, amatérsky natočeného snímku "Babička" (The Grandmother, 1970) byl přijat na postgraduál Amerického filmového institutu (AFI). Jeho první celovečerní tituly, spíše k hororu inklinující "Mazací hlava" (Eraserhead, 1976) a "Sloní muž" (The Elephant Man, 1980), mu vynesly pověst neortodoxního tvůrce se sklonem k bizarnímu vidění; pozdější, žánrově ještě obtížněji zařaditelné snové mozaiky "Modrý samet" (Blue velvet, 1986), "Zběsilost v srdci" (Wild at Heart, 1990) a "Twin Peaks" (Twin Peaks: Fire Walk With Me, 1992) z něho pak udělaly tolik diskutovaného představitele filmové postmoderny.
Tenhle termín, vycházející z pojetí tzv. postmoderní kultury, zpochybňující vše, čeho bylo v poznání světa dosaženo rozumem, a projevující se v umění emotivní hrou, ve které je pravda jen věcí subjektivního vyslovení a přijetí, má ovšem svá úskalí. Jestliže je děj filmů "Modrý samet" nebo "Twin Peaks" pro diváka natolik čitelný, aby chápal snahu postavit proti sobě povrchní podobu a vnitřní obsah, nevadí mu, spojuje-li autor různé styly, žánry naopak, nechtěná parodie, mystifikace a ironický odstup ho baví. Pokud ale postmoderní tvůrce začne brát sebe i svoje dílo vážně, jako v případě filmu "Lost Highway", ztrácí nadhled i humor a publikum s ním nejde.
To je ovšem více problém Davida Lynche než jeho diváků.
Karel COP
7 0817
Krycí jméno Donnie Brasco
http://www.spe.sony.com/movies/features/donnie.html
http://www.pyramid.net/natesmovies/donnie.htm
Al Pacino
http://pubweb.acns.nwu.edu/~apoorman/pacino.html
http://us.imdb.com/M/person-exact?Pacino%2C%20Al
Batman a Robin
http://members.aol.com/BatmanLite/frames2.htm
Soukromé neřesti
http://www.servtech.com/public/thegeorg/howard/
Ztracený svět
http://www.globalserve.net/~metropolit/index.html
Lost Highway
http://www.geocities.com/Hollywood/Set/6066/highway.html
Prolomit vlny
http://www.octoberfilms.com/waves/index.html
Sopka
http://www.volcano.com/indexnext.html
http://www.canoe.ca/JamMoviesReviewsV/volcano_braun.html
Air Force 1
http://www.cinema1.com/movies97/airforceone/us.html
Steven Spielberg
http://www.geocities.com/Hollywood/Hills/3163/spielberg/index.html
http://www.ele.puc-rio.br/~guy/tribute/main.htm
http://www.logicnet.co.uk/StevenSpielberg/
David Lynch
http://www.mikedunn.com/lynch/lynch.html
http://www.geocities.com/Hollywood/9843/lynch.htm
http://brian.homecom.com/~brian/lynch.html
http://www.netmediapro.com/ManInBlack/david.htm
@