Frekvenční slovník internetworkingu pro každého
Protokol

Pojem protokol, který možná znáte v souvislosti s menší či větší obřadností diplomatických jednání (například audiencí u hlav států) a jenž zde označuje předem daný a striktně dodržovaný postup průběhu jednání, má ve světě počítačových sítí velmi podobný význam. Označuje totiž také přesně daný postup přenosu dat z jednoho počítače do druhého.

Každý síťový protokol (často jen protokol) musí zajistit několik důležitých vlastností přenosu dat po síti, mezi něž patří především převzetí dat od odesílatele (výchozího počítače) a jejich předání správnému adresátovi (počítači příjemce), a dále rozpoznání chyb vlivem poruch v síti (výpadku spojení nebo některého cílového či počítače, přes nějž data putují) a případné opakování přenosu.

Právě kvůli potřebě opakování přenosu dat poškozených nebo ztracených v důsledku poruchy pracuje většina síťových protokolů tak, že posílaná data (třeba textový dokument) rozdělí na poměrně malé kousky, označované jako balíčky (pakety), které jsou v síti přenášeny nezávisle. Ke každému paketu přidává protokol další služební informace, které obsahují především adresy počítačů adresáta a odesílatele, a informace potřebné pro kontrolu úplnosti a neporušenosti dat v paketu.

Při krátkém výpadku spojení nebo jiné kolizi pak není třeba opakovat přenos celého dokumentu, ale pouze příslušného paketu.

Vlastní návrh a programátorská realizace přenosového protokolu je ryze technická záležitost, s níž se uživatelé sítě při práci nesetkají vůbec a její správci většinou jen jako s vlastností síťového operačního systému (možná jste vašeho správce lokální sítě se systémem Novell zaslechli něco brblat o protokolu IPX/SPX.

Podrobná definice vlastností protokolu vždy přímo souvisí s konkrétním typem sítě, respektive se způsobem propojení a požadavky na možnosti komunikace mezi počítači zapojenými v síti. Inženýr, který by navrhoval protokol pro novou síť, musí vzít v úvahu například její topologii (rozložení komunikačních spojů a uzlových počítačů), předpokládané zatížení sítě, vlastnosti použitého komunikačního prostředí (kabelů a síťových karet či modemů) a mnoho dalších aspektů. Zrovna tak musí vědět (a případně zohlednit), zda budou všechny spoje v síti trvalé, nebo zda se většina či některé spoje budou vytvářet na omezenou dobu v případě potřeby (například vytočením čísla modemu druhého počítače po běžné telefonní lince).

Shrnuto na závěr z praktického hlediska síťový protokol je "ten program", který zajistí, aby váš počítač (samozřejmě vybavený operačním systémem se síťovou podporou, například Windows 95) mohl po konkrétním vedení komunikovat s dalšími počítači. A pozor na jeden zádrhel síťový protokol zajistí pouze to, aby se domluvily dva nebo více počítačů, ale jeho správná funkce ještě nezajistí, že bude fungovat elektronická pošta nebo že budete moci používat disk a tiskárnu vzdáleného počítače takové služby zajišťují buďto služby operačního systému, nebo přímo příslušné aplikační programy (například program pro elektronickou poštu), které používají ještě další, takzvané aplikační protokoly.

Zpět