![]() Specializovaný týdeník o výpočetní technice o Internetu (CW 18/97) Je Internet Sítí, kterou předvídali vizionáři cyberpunku?Pavel Houser
C(k)yberkultura: splněná předpověď? Dovolím si začít poněkud oklikou. Magické slovo kyberpunk jsem poprvé zalechl krátce po revoluci. V češtině se obvykle píše s "k" a vyslovuje "kyberpank", třebaže se můžeme setkat i s psaním cyberpunk, potom přirozeně čteno "sajbrpank". Když se dnes hovoří o kyberkultuře, je tím míněn hlavně svět počítačových her, eventuálně hudba a samozřejmě také filmy typu Tronu, Trávníkáře či Sítě. Přesto však celý kyberpunk vyšel původně hlavně z předloh literárních. Směr se zařazuje mezi literaturu sci-fi. V době nástupu fantasy, kdy "space opery" plné raket a strojů času postupně ztrácely na popularitě a čtenáři si žádali čím dál více čarodějnických holí, trpaslíků a princezen, byl kyberpunk dokonce téměř jediným subžánrem sci-fi, který zažíval jakýsi rozvoj. U kyberpunku je však jedna zásadní odlišnost. Jeho vize a předpovědi se totiž do značné míry splnily a to právě v podobě virtuální reality obecně a Internetu speciálně. Tady je namístě zdůraznit, že doba, kdy byla sci-fi považovaná za jakousi obdobu prognostiky, je již dávno pryč. Není vůbec samozřejmé, že vědeckofantastická literatura má pravdu. Podívejme se na několik témat a uvažme, co z nich zbylo. Mimozemšťané žádní, mezihvězdné lety žádné, přistání na Měsíci či kosmonautika nemají v běžném životě většiny z nás prakticky žádný dopad. Stroje času také kolem sebe nevidíme, Asimov a jeho zákony robotiky představují opět výstřel mimo. Mechanismy nekopírují lidskou podobu. Můžete namítnout, že mnoho věcí je skrytých (návštěvníci z budoucnosti), ale to už se dostaneme někam zcela mimo exaktní a ověřitelná tvrzení. A pak se náhle objevil kyberpunk, svět počítačových sítí a lidí, kteří do ní vešli, nemohou se vrátit zpět do vlastního těla a jako bludní Holanďané se potloukají mezi jednotlivými servery. Základní vize kyberpunku byla přibližně tato: v blízké budoucnosti dojde k ještě užšímu propojení člověka a technologie. Zmizí rozhraní, elektronika už bude schopná přímo nahradit nedokonalé lidské smysly. Na potřebná místa v mozku budeme mít připojeny optické senzory. Na místo představení vyšleme při příchodu do místnosti datový impulz. A tak dále. Celá vize je mnohdy považována za katasrofickou -- mizí tradiční vazby mezi lidmi, hrdinou je osamělý hacker, zabiják občas stíhaný těžkou depresí. Měřítkem úspěchu jsou kredity a přístup k údajům v databázi. Hrdina není zrovna sympatický a pokud se tak čtenáři jeví, pak je to proto, že žije ve světě, v němž jsou všichni ostatní ještě horší. Nejstrašnější ze všeho jsou bezcitné korporace. Ještě důležitější než tohle všechno je ale Internet, tedy Síť.
Představa Sítě Síť najdeme pod spoustou jmen. V kultovním Gibsonově Neuromancerovi se nazývá Matrix. V zásadě je ale dnešnímu Internetu alespoň na první pohled analogická; představuje možnost získat víceméně libovolné informace a data. Ta veřejně nepřístupná a chráněná data mají největší cenu a hrdina systém ochrany umí rozbourat, probít se bariérou a informaci získat. V tomto smyslu můžeme říct, že předpověď se splnila. Na druhé straně se však v době jeho vzniku nejednalo o prognózu překračující horizont století. Kyberpunk je totiž záležitostí poměrně mladou, pochází až z počátku 80. let a tehdy se už (na Západě ovšem) dal další vývoj výpočetní techniky, jednoznačně směřující k síťovému uspořádání, předvídat. Ostatně, vojenské a akademické sítě, z nichž se Internet vyvinul, již v této době existovaly. Internet má ovšem od vize kyberpunku jednu podstatnou odlišnost: Síť představovala současně virtuální realitu. Přece jenom, ani člověk brouzdající Weby se mezi jednotlivými servery nepřesouvá -- zatím. Ve světě kyberpunku si hrdinové obvykle nasazovali jakési přilby, kterými jejich duše prošla dovnitř. Procházeli se optickými kabely, osobně bojovali proti počítačovým virům, s těžkými popáleninami se dostávali přes zvlášť dobře postavený firewall. Pokud došlo např. k poruše spojení, v Síti opravdu uvízli a nemohli ven, jejich tělo zůstalo v křesle buď bez života a nebo jako troska schopná pouze vegetativních funkcí. Přiznejme si, že dnes to tak není. Síť prohledává Yahoo, ne vy osobně. Stále zde existuje zřetelné rozhraní a nezdá se, že by tomu v blízké době mohlo být jinak. Kyberpunková matrix měla kromě toho v jistém smyslu svoji vlastní osobnost, což dnešní Internet přese všechno asi nemá. Až první člověk v Síti opravdu zmizí a nebo začnou samovolně vznikat WWW stránky či IP adresy, potom teprve budeme moci říci, že vize kyberpunku se vskutku naplnila. Záleží ovšem na mnoha věcech, např. i na tom, zda je správná samotná představa o paralelách mezi lidskou psychikou a softwarem.
Autoři a díla Zbývá ještě něco říci o autorech. Předně, na prvním místě je třeba zmínit Bruce Sterlinga. Jeho v letech 1982--84 časopisecky publikované povídky vyšly souhrnně ve sbírce Crystal Express, roku 1985 pak vyšel román Schismatrix. Rozvíjí zde myšlenku o posthumánní civilizaci (výraz je sice podivný, ale když už se zavedl termín "postmoderní", zbývá nám jenom krčit rameny). Ve Sterlingových představách má lidská mysl, pokud ji propojíte dráty a spoji, tendenci se přelévat, data vyvěrají z nějaké zasuté části mozku a... zkrátka, už používaná terminologie svědčí o tom, že termíny z biologie a výpočetní techniky splývají. Dílem kultovním, považovaným dloho za naprosto nepřeložitelné, je pak Sterlingův The Hacker Crackdown, o jehož obsahu leccos vypovídá už samotný název. Pokusu převést jej do češtiny se zatím ujal pouze Ondřej Neff a ukázky z překladu byly svého času přístupné na Neviditelném psu. Česky od Sterlinga vyšel Oceán prachu (což je ovšem klasická sci-fi a nikoliv kyberpunk) a několik povídek v časopisech Ikarie a Živel. V Ikarii vyšla na toto téma rovněž úvaha Toma Madoxe. Z dalších autorů kyberpunku nelze zapomenout na Williama Gibsona, jehož Neuromancer je knihou kultovní a v rámci celého žánru asi vůbec nejznámější. Řadu Gibsonových děl prozatím ukončuje loni vyšlý román Idoru. Čeští čtenáři si mohli Neuromancera přečíst opět v překladu Ondřeje Neffa. A pak je tu ještě v poslední době čím dál populárnější Neala Stephensona Snow Crash (do češtiny se překládá jako Sněžení i jako Zrnění). Opusťme však výčet jednotlivých titulů a pojďme se na celý problém kyberpunku podívat trochu obecněji. Spousta lidí se děsí možnosti, kdy díky výpočetní technice dojde ke změně tradiční struktury společnosti -- vize hackerů, samotářů, kteří se rozpouštějí v bitových mapách a víceméně kašlou na nějaké lidstvo, je pro mnohé zcela nepřijatelná. Z tohoto hlediska je potom svět kyberpunku možný chápat jako antiutopii a varování. Na druhé straně je však možný i opačný pohled, který je podstatě žánru a záměru jeho tvůrců zřejmě mnohem bližší. Právě v kyberpunku totiž dochází ke skutečnému propojení člověka a technologie, jde o překonání zdánlivě nezměnitelných biologických omezení. Vizionáři Gibbsonova typu považují svoji představu budocnosti dokonce za obdobu mytického Zlatého věku. Buď jak buď, vize kyberpunku se zatím naplnila pouze vnějškově. Internet není Sítí v jejich pojetí a asi jí ještě dlouho nebude.
Zdroje na Internetu Nicméně, přinejmenším co se zajímavých informačních zdrojů týče, na Internetu toho o kyberpunku najdeme spoustu, pochopitelně víc, než o jiných literárních žánrech. Mnoho zajímavého nás čeká v Usenetových diskusních skupinách alt.culture. Na http://www.altculture.com najdeme robota, který prohledává právě databázi alt.culture a v níž jsem nalezl informace o Snow Crash. O W. Gibsonovi existuje mnoho zdrojů, mj. i "William Gibson's Neuromancer and Post-Modern Science Ficiton" na http://www.georgetown.edu/irvinemj/english016/gibson/gibson.html. Příspěvky Bruce Sterlinga objevíme třeba v gopher://oak.zilker.net/00/bruces/F_SF_Science_Column/F_SF_Five_, kde najdete i Sterlingův e-mail. Na http://riceinfo.rice.edu/projects/RDA/VirtualCity/Sterling/sterling_res.html najdeme přehled síťově dostupných textů včetně článku o Internetu z "The Magazine of Fantasy and Science Fiction". Na http://www.cs.indiana.edu/classes/a106/readings/sterling.html je potom coby "literary freeware" i první část The Hacker Crackdown. Dalších podobných zdrojů najdete v případě zájmu jistě dost, takže, pokud chcete srovnat realitu Internetu (ne nutně suchou) s předpovědí vizonářů (ne nutně pravdivou), nestojí vám vůbec nic v cestě. Přivítám vaše náměty a připomínky na adrese pavel_houser@idg.cz a doufám, že téma kyberpunku shledáte stejně zajímavým jako já sám.
| <<< | CW o Internetu | COMPUTERWORLD | IDG CZ homepage | |