COMPUTERWORLD
Specializovaný týdeník o výpočetní technice
o Internetu
(CW 6/97)

Další vývoj: Optimistické a pesimistické prognózy existují vedle sebe

Česká republika patří přirozeně k zemím, v nichž se problémy určité přesycenosti Internetem zatím neprojevily. Mít vlastní WWW stránku nebo přinejmenším e-mailovou adresu je módou, na vizitce se to tak krásně vyjímá...

Počet počítačů připojených k Síti se považuje málem za rozhodující kritérium vyspělosti země a její infrastruktury. Vytváří se jakási stínová, "virtuální" existence. Kdo neexistuje virtuálně, jako by neexistoval vůbec.

Razantní nástup Internetu po objevení WWW podle mnohých ukazatelů stále nabírá na dynamice. Křivky růstu v nejrůznějších grafech mají směrnici větší než jedna a exponenciální vzestup má podle všeho ještě pokračovat. I to působí hezky, když už se jiné ukazatele (ekonomické) nevyvíjejí tak docela podle našich představ, je tady alespoň jedna křivka zachraňující reputaci. Vždycky najdeme data, která nám nakonec udělají radost. Pravdou je, že přinejmenším východní Evropa a východní Asie ještě stále nedosáhly ani zdaleka nasycenosti a díky nim klíčové "internetové" funkce ještě nějaký čas porostou, i kdyby ve zbylém světě došlo ke stagnaci.

Jiné statistiky však ukazují i čísla poněkud odlišná. Tak třeba Finsko, považované za jakéhosi internetového krále Evropy, už podle posledních ukazatelů jeví spíše přesycenost a počet stanic připojených na Internet se snižuje (viz následující článek, třebaže celá záležitost je poměrně komplikovanější).

Elektronickému obchodu se připisuje velká budoucnost, ale mnohé firmy se jí brání. Nejde přitom zdaleka jenom o tolik diskutované otázky bezpečnosti přenášených dat a autorizace. Existuje i řada dalších důvodů, z nichž nikoliv zanedbatelnou roli hraje odpor klientů vůči tomuto způsobu transakcí.

Ladislav Zajíček se loni v denních zprávách z Internetu napůl žertem zamýšlel nad skutečností, že stávající prohledávací stroje již zdaleka nezvládnou zmapovat celý Internet, protože počet WWW stránek přesáhl únosnou míru. Nadhodil (byť ksichtíkem doplnil) možnost, že neschopnost zmapování Internetu je projevem problému ve skutečnosti hlubšího, týkajícího se celého světa.

Leč i když zůstaneme poněkud více při zemi, stejně se nabízí analogie: když systém dosáhne určité míry složitosti, není už popsatelný a začíná se chovat nepředvídatelně. Zatím ještě nevznikají WWW stránky samovolně -- i když, kdo ví, když už to ani ty prohlížeče nezvládnou (opět si doplňte ksichtík).

Dovolte mi zajít si pro dva literární případy. Jeden je z Asimovova cyklu o Nadaci. Celý příběh se rozvíjí na pozadí otázky, které systémy lze redukovat na jednodušší, aniž se tím dopustíme zásadního omylu.

Výsledek je trochu paradoxní: složitý systém dále zjednodušit nelze, jednodušší obvykle ano. Vzhledem k tomu, že testem každého modelu je experiment, dospíváme tím k již notoricky známé skutečnosti, že složité systémy nejsou deterministické. Asimovův cyklus je ovšem konec konců především o vědě zvané psychohistorie, která se zabývá předpovědí vývoje lidské společnosti -- a jde o to, že lidská společnost podle autora ještě kritické míry složitosti nedosahuje.

Druhým literárním příměrem je povídka ze sbírky Těžká planeta. Po zapojení další linky londýnského metra získal systém takovou míru složitosti, že se zcela vymkl nejen kontrole, ale dokonce v něm přestaly platit i obvyklé fyzikální zákonitosti a začal se chovat trochu podobně Bermudskému trojúhleníku.

Mám totiž pocit, že počítače, přese všechnu matematiku, jedničky, nuly, křemík a germanium, mají v sobě něco bytostně iracionálního, až téměř magického. Vizionáři ze světa kyberkultury by k tomu jistě měli co říci a také ve svých dílech řekli. Představa, že by kancelářský softwarový balík mohl mít vlastní inteligenci je samozřejmě scestná, spíše mi šlo o stupeň nepředvídatelnosti.

Ostatně, podívejme se, jaké pojmy se ve světě IT šíří: wizard, daemon, guru... Není snad skutečnost, jak snadno tyto termíny zdomácněly, vyjádřením jisté až téměř magické aury, která se kolem počítačů vznáší?

Jestliže podle druhé věty termodynamické má entropie jakéhokoliv systému tendenci vzrůstat a jestliže entropii ztotožňujeme s mírou neuspořádanosti systému, je ve světě informačních technologií ještě co dohánět. Dovolím si ještě trochu teorie, tentokrát z oblasti termodynamiky.

Minimální hladinu entropie (nulovou) má podle definičních vět ideální krystal při teplotě absolutní nuly.

Maximální míra pak není určena, ale můžeme si představit, že jí odpovídá oblak horkého plynu nebo plazmy -- molekuly se pohybují zcela nahodile a navzájem na sebe nijak nepůsobí.

Jak vidno, máme i v případě Internetu stále ještě mnohem blíže k tomu prvnímu. Přinejmenším proto, že mašinka na našem stole je spíš krystalem než dýmající plazmou.

Skutečnost, že se Internet stává nepřehledným i pro mapovací stroje, nás proto nemusí nijak překvapovat a můžeme ho považovat za krok na cestě k něčemu ještě mnohem nepochopitelnějšímu, než si dokázala představit sebebujnější sci-fi.

Je však pravda, že vysvětlení může být mnohem prozaičtější -- a také s největší pravděpodobností skutečně je, jenže jsem si protentokrát neodpustil trochu vizionářského nadšení (a sem si doplňte poslední ksichtík). Odborníci se téměř bezezbytku domnívají, že nyní je na řadě pokrok v rovině hardwaru a jinak je cesta vpřed nemožná. AltaVista by mohla zmapovat celý Internet, kdyby měla stonásobně větší paměť (400 TB), což se ovšem na současné úrovni technologie jeví nemožné.

Jesliže ovšem další vývoj "visí" na pokroku v jediné věci, lze předpokládat, že řešení se najde a Síť se opět stane místem v zásadě přehledným. Přijmeme na závěr toto vysvětlení, ale přece jen -- určitý pocit nejistoty a tušení něčeho tajemného zůstává. Třeba jen proto, že to tak sami chceme (A proto jsme opomněli i skutečnost, že problémy AltaVisty souvisejí jenom částečně s rozlehlostí Internetu. "Na vině" je rovněž vzrůstající množství dynamických WWW stránek, aktualizovaných v minutových až hodinových intervalech a generovaných přímo z databází, které se jaksi "od podstaty" fulltextovému prohledávání "brání"). Divit se je zvlášť za dlouhých zimních večerů velice příjemné.

A pak, je třeba alespoň nějaký údiv zachránit, protože jinak by se ztratilo všechno kouzlo. Přišlo by mi škoda, kdyby se jednou o Internetu učilo pouze jako o dalším stupni vývoje v řadě dálnopisu a faxu a celý Web splynul v jednu obrovskou prezentaci připomínající kino.

(pah)


| <<< | CW o Internetu | COMPUTERWORLD | IDG CZ homepage |