COMPUTERWORLD
Specializovaný týdeník o výpočetní technice
o Internetu
(CW 6/97)

Není zbytí, nejdříve se musíme připojit

Pavel Houser

Možnost volby je na jedné straně nespornou výhodou, ale na straně druhé s sebou nese i nutnost rozvažovat všemožná pro a proti, váhat a shánět informace. Většina uživatelů Internetu má situaci o to jednodušší, že povinnost vybrat si providera už za něj vyřešila škola nebo zaměstnavatel. Nicméně se stane, že je třeba úroveň služeb nevyhovující anebo došlo ke změně našich požadavků (přechod z komutované na pevnou linku). A kromě toho samozřejmě přibývá zájemců o připojení domů. Ve všech těchto případech pak nutnosti vybírat si neunikneme.

Hodnocení jednotlivých poskytovatelů a testy spojení jsou vděčným tematem pro všechny existující počítačové časopisy. Je třeba ale říci, že mnohdy není ani úplně jasné, co se pod pojmem poskytovatel míní. Často se sem zařazují i všemožné on-line služby poskytující pouze částečný přístup do Sítě -- a kromě toho si módní nálepku "Internet service provider" dávají i firmy, zabývající se něčím zcela jiným -- třeba pronájmem místa na svém serveru, tvorbou WWW na zakázku, překladatelskými službami v oblasti WWW atd.

Na druhé straně samozřejmě tyto služby většina providerů nabízí přinejmenším jako doplněk své nabídky.

Podívejme se nyní na situaci trvající přibližně od poloviny roku 95 do prvního čtvrtletí roku 96; dobu bychom klidně mohli přirovnat k osídlování Divokého Západu. O připojení k Internetu byl velký zájem, poptávka převyšovala nabídku (např. představitelé Datacu, třetího providera v ČR, se podle vlastních slov v té době spíše vyhýbali inzerci, protože stejně nebyli schopni uspokojit všechny zákazníky). Přilákána vidinou snadných zisků se na trhu objevila objevila řada nových firem.

Ježto odpovědní pracovníci většiny podniků měli v té době zdaleka nepostačující vědomosti (a je otázkou, nakolik k tomu přispěl i tisk -- mám na mysli především články, které se dodnes objevují v denících), mohly se na trhu uplatnit i firmy, které by za "normálních" okolností pro něco podobného ani zdaleka neměly předpoklady. Ačkoliv jediné spojení těchto firem se světem bylo zprostředkováno jiným poskytovatelem, získaly řadu zákazníků, a takovému počtu nedokázaly ani zdaleka zajistit patřičné podmínky.

A je navíc samozřejmé, že podobní poskytovatelé se zdráhali (a dodnes zdráhají) přikročit k větším investicím a kvalita služeb zákazníkům tomu pochopitelně odpovídala. Pokud si totiž představíme křivku nákladů a výnosů, je jasné, že podobné investice se vyplatí až zase v určitý moment -- a z tohoto důvodu nemají seriózní provideři zájem o příliš rychlý nárůst počtu svých klientů.

Seznamy seznamů aneb různé přehledy poskytovatelů


Určitý chaos, panující v českém Internetu, je patrný i z toho, že existuje několik variant seznamů poskytovatelů, které se od sebe -- pochopitelně -- liší.


Zahraniční výčty českých poskytovatelů jsou neúplné, a i ty domácí mají často značné mezery. Někteří poskytovatelé se vyskytují přímo v nabídce prohledávačů českého Internetu, které nadto obsahují odkazy na seznamy další.

Dalšími existujícími seznamy jsou (pokud je mi známo) Modrý CZ list, Přikrylův seznam poskytovatelů a seznam firmy Profit. Některé z nich se snaží uvádět i informace o kapacitách linek jednotlivých providerů, jiné obsahují pouze odkazy na jejich nabídky, ceníky a domovské stránky.

Už zmíněným problémem je skutečnost, že se v nich mnohdy objeví i společnost, která se zabývá např. pouze tvorbou WWW na zakázku.

Hodnocení existujících seznamů záleží na tom, zda je používáme v prostředí Internetu anebo v podobě tištěné. Poněvadž se ale jedná o přehledy v pavučině jsou, myslím si, jakékoliv další informace o providerech spíše zbytečné a stačí na ně jenom vytvořit linky. Druhou věcí ovšem je, že poskytovatel samozřejmě nemá zájem na své domovské stránce inzerovat do světa vyjádření nespokojených zákazníků typu "proč již nejsem zákazníkem firmy XY".

Problémem je, že všechny údaje rychle zastarávají (což ovšem není záležitost pouze seznamů, ale i všemožných testů spojení) a mnoho firem je současně známo pod více jmény.

A to ještě opomíjím skutečnost, že aktualizací údajů se zpravidla rozumí spíše přidání dalšího providera a nikoho nenapadne, že by také někdo s poskytování mohl skončit (příklad Infimy).

Pokud chceme nějaké další informace o potenciálních poskytovatelích, je tu samozřejmě ještě Usenet (např. cz.net.providers), ovšem opět se spornou výpovědní hodnotou.

Když v polovině předminulého roku začal v našich zemích boom Internetu, drtivá většina zdrojů se nacházela v zahraničí. Vlastní linka, směřující mimo naši republiku, je proto stále zárukou určité kvality poskytovatele, třebaže postupně samozřejmě vzrůstá zájem i o zdroje v ČR.

V současné době podle dostupných informací (údaje v Seznamu poskytovatelů Profit) existuje v naší zemi 11 poskytovatelů s vlastní linkou do zahraničí, jak udává následující tabulka:

Datac: 196kbps Karlsruhe
128kbps USA -- satelit

Cesnet: 512 kbps Amsterodam
512 kbps Vídeň

Eunet: 2 Mbps Mnichov
512 kbs Amsterodam
128 kbps Banská Bystrica

IBM 2 Mbps Ehringen
256 kbps Vídeň

MOPOS 128 kbps USA -- satelit

Netforce 64 kbps Švédsko

CzechCom 256 kbps USA
64 kbps Budapešť

PVT 128 kbps Cambridge
256 kbps USA -- satelit

Telenor 256 kbps Stockholm -- satelit

VOL 512 kbps Miláno

CzechNet 256 kbps USA

256 kbps Stockholm

Z hlediska zákazníka je samozřejmě mnohem podstatnější podíl, který z celkové kapacity linky připadne právě jemu. O tom ovšem ne každý poskytovatel sdělí relevantní údaje -- zvlášť oblíbeným nešvarem je chlubit se vysokými přenosovými rychlostmi, ale raději se příliš nezmiňovat o existenci úzkého hrdla. Také nás příliš nemusí zajímat komu linka do zahraničí vlastně ve skutečnosti patří, pokud je mezi poskytovateli uzavřen peering.

Magické slovo peering

Peering je tak oblíbené téma, až se z něj téměř stalo magické zaklínadlo anebo fráze z orwellovského newspeaku. Jde však o to, co komu přinese. Pokud většina poskytovatelů nemá dostatek vlastních zdrojů, je podobná dohoda výhodná pouze jednostranně a větší poskytovatelé, jako je Cesnet nebo Eunet, potom nemají zvláštní zájem pomáhat svým konkurentům.

Vzhledem k tomu, že reálné spojení mezi dvěma od sebe nepříliš vzdálenými body probíhá přes polovinu zeměkoule, je pak pro mnohé uživatele téměř vyloučené používat domáci zdroje. Existující propojení (z těch významnějších Cesnet -- Eunet, Datac -- VOL) se však přece jenom rozrostla.

Sdružení NIX

Pravděpodobně dost důležitou událostí byl vznik sdružení NIX.CZ, v němž se sdružilo několik poskytovatelů internetových služeb v ČR. Patří k nim Cesnet, Czech On Line, Datac, GTS, PVT, IBM a Eunet.

Cílem nově vzniklé organizace je vybudování a provozování neutrálního výměnného uzlu Internetu NIX (Neutral Internet eXchange) v ČR. Tento uzel vytvoří podmínky pro vzájemné propojení internetových sítí členů sdružení NIX.CZ. Výsledkem projektu by mělo být znatelné urychlení komunikace mezi internetovými sítěmi členů sdružení.

Budoucnost celého projektu bude samozřejmě významnou záležitostí ve vývoji českého Internetu v roce 1997.

Černé (?) ovce českého Internetu:

Účast v této rubrice má dva aspekty. Špatnou pověst může mít buď někdo, kdo je opravdu špatný, anebo někdo, kdo je natolik dobrý, že mu ostatní závidí a nedovedou přenést přes srdce jeho kvality a úspěch. Rovněž může mít také pravdu teze, že na někoho se prostě vždycky nadávat musí, a koho si zrovna vyberete, je víceméně otázkou náhody.

Telecom

Telecom je vděčným terčem útoků počítačové žurnalistiky a domnívám se, že situace kolem něj je většině čtenářů notoricky známa. Pokud by firma chtěla, mohla by zcela ovládnout trh připojení komutovanou linkou, a i v připojení linkou pevnou by zřejmě dokázal získat na trhu dominantní postavení. Obavy většiny poskytovatelů tlumí snad pouze skutečnost, že Telecom by přes veškeré výhody nebyl schopen zajistit nabízené a levné služby v odpovídající kvalitě.

Rovněž spor Telecomu s Firstnetem byl již denním i odborným tiskem ventilován a v celku k němu za současné situace není co dodat. Firstnet nabízel službu umožňující přístup k Internetu za jednotnou cenu z jakéhokoliv místa v republice, přičemž ze strany Telecomu došlo ke zdražení poplatků a následně ke zprovoznění služby analogické, byť ve zkušebním provozu. Spory mezi poskytovateli Internetu a telekomunikačními společnostmi probíhají i jinde ve světě (Švýcarsko, USA) a jedná se o věc soudu(ů), což platí i pro záležitosti okolo našeho Telecomu.

Video On Line

Video On Line má mezi poskytovateli poměrně špatnou pověst. Je ovšem těžké posoudit, nakolik je tato skutečnost oprávněná. I když kvalita poskytovaných služeb není určitě ideální (a obchodní zástupci firmy mají jen velmi obecnou představu o tom, co vlastně nabízejí) a rychlost spojení po ČR malá, je třeba uvážit, že rozhodující není kvalita sama o sobě, ale spíše poměr kvality a ceny. Video On Line má na druhé straně též řadu zákazníků spokojených -- i takových, kteří sem přešli od jiných providerů. Datac si zase pochvaluje bezproblémové jednání, které vedlo mezi ním a VOL k uzavření peeringu.

Mnozí lokální poskytovatelé

Tady platí to, o čem jsme se zmínili výše. Mnohdy začíná internetové služby nabízet ten, kdo pro to nemá právě ideální předpoklady (připojen je linkou o nízké kapacitě na Cesnet nebo Eunet) a kvalita tomu potom odpovídá.


| <<< | CW o Internetu | COMPUTERWORLD | IDG CZ homepage |