Frekvenční slovník internetworkingu pro každého
DNS (Domain Name System/Service)

DNS, neboli systém či služba doménových jmen, je název jedné ze standardních služeb dnešního Internetu, která zajišťuje konverzi symbolických jmen (jež jsou snáze zapamatovatelná) jednotlivým počítačům připojeným do sítě Internet na jejich číselné IP adresy, potřebné pro fyzickou komunikaci prostřednictvím přenosových protokolů.

Symbolické nebo také doménové jméno počítače je jeho jednoznačnou identifikací v celé síti a má hierarchickou strukturu, podobně jako adresáře na disku. Celé doménové jméno se skládá z vlastního jména počítače (nejvíce vpravo) a z jednotlivých, vzájemně podřízených složek -- tzv. domén, oddělených tečkou. Doménu si lze představit jako určitou část adresového prostrou sítě, kterou spravuje jeden subjekt, oprávněný přidělovat nová jména v rámci přesně definovaného okruhu své působnosti. Kromě práva přidělovat symbolická jména konkrétním počítačům má také právo ustavovat další subjekty a delegovat na ně část své pravomoci -- tedy právo vytvářet domény nižší, podřízené úrovně (takzvané subdomény).

Na horní (kořenové) úrovni byla nejprve (když byl Internet v podstatě pouze americkou a akademickou záležitostí) vytvořena struktura domén, inspirovaná hlavními společenskými strukturami. Byly to domény edu (školství), gov (státní správa), mil (armáda), com (komerční sféra), net (instituce, jejichž činnost souvisí s provozem sítě) a doména org (všechny ostatní organizace). S rozšířením Internetu za hranice Spojených států a jeho rostoucí komercializací pak byly vytvářeny další národní domény pro jednotlivé státy, které vytvořily příslušnou infrastrukturu pro budování sítě na svém území.

Samotná služba DNS, schopná odpovídat na dotazy typu "jakou IP adresu má počítač WWW.xx.com", je zajišťována pomocí soustavy tzv. jmenných serverů, uspořádaných do stejné hierarchie jako samotné domény. Není totiž možné, aby při vysoké decentralizaci a i rozsahu Internetu existoval centrální server, který by registroval všechna jména. Každý provozovatel domény je proto povinen (a zavazuje jej k tomu jeho poskytovatel připojení) zřídit a udržovat DNS server s aktuálním seznamem jmen počítačů ve své doméně a v případě, že vytváří subdomény, i seznam odkazů na DNS servery těchto domén. Dotaz na adresu počítače si pak servery mezi sebou předávají tak dlouho, až jej obdrží ten, který má příslušný počítač ve své databázi, a může poslat stejnou cestou zpět odpověď. Pokud surfujete na WWW a kliknete na odkaz vedoucí na jiný počítač, pak hledání adresy cílového počítače probíhá ve chvíli, kdy vám prohlížeč hlásí něco na způsob "Finding host WWW.xx.com".

Zpět