Hippies autobusem značky Greyhound z 50. let napříč státy Unie. Tak by se dal jednou větou popsat jeden velmi netradiční výlet z východního na západní pobřeží přes hory, pouště a indiánské rezervace. Ale ani mnoha větami se nedá vypsat pohodová a zároveň dobrodružná atmosféra, tolik nepodobná sterilitě většiny zájezdů. Americká cestovní společnost "Green Tortoise" je pro všechny, kteří se nebojí nepohodlí, mají kolektivního ducha v tom nezprofanovaném slova smyslu a touží poznávat tuto obrovskou zemi po stezkách mimo hlavní turistické trasy.

      O"Zelené želvě" se nedozvíte ani z televize, ani z letáčků v metru. Informace se šíří jaksi pokoutně a putují od těch, kteří to zažili (a přežili), k dalším, které spojuje podobná ujetost ducha. Zelená želva je pro ty, kdo nemají peníze a tudíž nejsou zvyklí na komfort a servis, je pro odolné, nezhýčkané a konzumu nepropadlé jedince. Bez ohledu na věk, pohlaví a národní příslušnost. Jen málokdy na palubu zabloudí otravný nepřizpůsobivý stěžovatel, z ostatních se stávají doživotní fandové tohoto beduínského způsobu cestování.

      Den 1. Nalodění

      (Massachusetts, New York)

      Boston, 1. července, na Novou Anglii netypické vedro. Náš přešlapující hlouček rozpačitě zírá na zelené monstrum, které se nám má stát po dva týdny jediným poutem s civilizací, úkrytem, potažmo domovem. Dřevěná karoserie, okýnka na kličku a jedovatá zeleň. Žádná sedadla, žádná klimatizace, o toaletách a videích nemluvě. Začínáme chápat, proč ten název, tohle tedy určitě rychle nepojede. Pojede to vůbec?

      Genialita speciálně upraveného stařičkého vozu nám dochází ihned po nastoupení: dřevěná paleta s vrstvou matrací přetváří celou zadní polovinu vozu v perfektní "váleniště", těsně pod střechou doplněné dřevěnými palandami. Konec brnění nohou a bolestí zad, žádné zkroucené postavičky na sedadlech zajásali jsme a pohodlně se uvelebili. Jen jedna věc nám činí starosti kam se vejde ten zbytek, co přistoupí v New York City, pro nás deset je to akorát (?).

      V 7 p. m. se seznamujeme se zbytkem. Američani jsou trapně v menšině, většinou Západoevropani Němci a Angličané, (plus pár Skotů a Simon z Walesu, kteří se za Angličany nepovažují), barvy postkomunistického východu hájíme jen tři dva studenti ze Slovinska a moje maličkost. Náš měkký slovanský přízvuk fascinuje zvláště sympatického Anglána Davea s kamerou, který vše dokumentuje. Ale jen do chvíle nástupu dvou Francouzů, jejichž akcent je prý navíc sexy. Věková skladba od 15 do 55 let od malé Naomi ze Skotska, která během cesty nakreslí karikatury všech 36 spolucestujících, po "doktor" Suzanne, věčně rozesmátou gynekoložku z Kodaně. Ozdobou mezinárodního spolku jsou Afroameričanka Karen a její naprosto árijsky vyhlížející blond přítel Joshua.

      Po menším dohadování babylónskou angličtinou, kde je čí spacák a kam si lze přehodit nohy, kdo chrápe či se chce naopak přitulit, zaléháme v našem pojízdném šnečím, pardon želvím, domečku, svěřujíce své osudy, životy a majetky do rukou dvou potutelně se usmívajících, vlasatých a vousatých řidičů, kteří se celou noc budou střídat, aby naplnili hlavní heslo akce: Ráno budeme jinde!

      Den 2. Opulentní snídaně

      a jazzová večeře (Ohio, Indiana)

      Ha! Zrada zastávka v Pensylvánii nebyla v plánu. Náš zelený autobusek si odchrchlal a zesnul. Je tmavá noc, ale rozespalé hlavy se klubou ven, pokuřují a debatují o problému. Driver Bob a Grandpa Dick, jak si dávají říkat, se tváří suverénně, jsou přece také zkušení mechanici.

      A opravdu, je ráno a my se probouzíme v Ohiu. Ti se zdravotním pojištěním i ti bez už dušou riskantně po střeše vozu a kolem to začíná vypadat jako "ubrousku prostři se". Z dřevěného rámu zakrytého plachtou se vynořují stoly, plynové vařiče, hrnce a hlavně báječné dobroty. Všichni se chápou nožů a pánví a bez nadbytečné organizace se rozbíhá harmonický proces přípravy velkolepé vegetariánské snídaně: lívance s borůvkami a ovocný salát z čerstvých melounů, jahod, ananasu apod.

      Jedním ze skrytých záměrů želvy je i nenásilné přesvědčování, že ani rostlinná strava nemusí být nutně odporná. Podobně je tomu s večeří a tak to jde celý zájezd: čínské a mexické speciality a zeleninové saláty, tomu já říkám polopenze. Řidiči se překonávají v univerzálnosti: kromě výše zmíněného také nakupují a vaří! (V Americe holt nepěstují žádnou umělou zaměstnanost, vše zvládají dva lidé.)

      Pozdě k večeru přijíždíme do Chicaga, města gangsterů na břehu jezera Michigan, a po půlnoci naše skupina nonšalantně vstupuje do nefalšovaného jazzového klubu na periferii. Syté hlasy a kvílivý saxofon kapely, která se skutečně živí zpíváním po barech, v ničem nepřipomínají kýčovitou kašírku pro turisty. I generace vyrostlá na pozdějších hudebních proudech je brzy rozhicovaná dočerna a rozjíždí se taneční orgie.

      Den 3. Na sever od Marka Twaina

      (Wisconsin, Minnesota)

      Světla hříchu velkoměsta zbledla a ráno provádíme očistnou lázeň v Ganze severoamerického kontinentu, legendární Mississippi. Již tady, v horní části svého toku, je mohutnější než Labe u Hamburku a brázdí ji kolesové parníky jako vystřižené z Toma Sawyera. Proud je tak silný, že i zdatní plavci se s vypětím sil hrabou na místě. Ostatní raději v bezpečí břehu pěstují sporty na protažení: frisbee a hacky sack (po našem: létající talíř a nožičky), momentální hity mezi americkou mládeží.

      Slunce žhne, písek víří a naše těla i oblečky mění barvu dohněda. Od nastoupení do autobusu jsme ještě neviděli svá zavazadla, krosny zůstaly v podpalubí a opravdu potřebné věci pro tyto dny plavky, kraťasy a otvírák na pivo se vejdou i do ledvinky. Velmi neamerická ukázka, že "homo consumus" potřebuje k životu daleko méně, než si namlouvá.

      Den 4. Nudistou ve špatné zemi (Jižní Dakota)

      Naturismus opravdu nemá v naoko puritánských Spojených státech zelenou. Nahota sice není nezákonná již od nedávného precedentního výroku soudu, který osvobodil dobře se hájící členku hnutí amerických feministek poté, co ji nešťastnou náhodou (pro ně) zatkli strážci dobrých mravů a pořádku za nepřístojné slunění se "nahoře bez". Nicméně obnažování, zvláště v oblastech obydlených mormony, se nedoporučuje. Jsme ve Špatné zemi, řekly si opožděné děti květin ze zelené želvy a zamířily do opuštěných končin oblasti zvané Badlands.

      Následující líčení není pro útlocitné povahy, dbající své úrovně a cti. Představte si třicet neidentifikovatelných postav, hovících si v teplé bahenní lázni slepého ramene řeky, popřípadě tímto bahnem po sobě házejících. "Za podobné koupele platí lidé stovky dolarů, a vy to máte v ceně zájezdu!" vykřikuje extaticky řidič Bob a pasažéři se mu následně odmění blátivými obtisky vlastních těl na kapotě busu. Po očištění všeobecná euforie pokračuje diskotékou v uličce autobusu přímo za jízdy. (Pro želví výpravy snad neplatí ani dopravní předpisy...?) Vášně ztlumí až spektakulární bouřka, osvětlující širé pláně polopouštní indiánské rezervace. Náš první déšť a ovšem i první noc pod širákem. "Normálně zde neprší," tvrdí Indiáni. Želví národ však normál nudí.

      Den 5. V salo-onu

      u cocacolového Joea (Wyoming)

      Milovníci westernů si zajisté představí chlápka v kožených nohavicích, jak kopnutím rozráží lítací dvířka nálevny a dožaduje se drinku. Saloony jsou zde, na Středozápadě, věc stále živá, jen realita je trochu prozaičtější. Náhle se z prachu cesty (žádná literární nadsázka) vynoří osada tvořená jedinou ulicí s poštou, hospodou a obchodem, kde prodávají všehochuť ze zboží těch amerických firem, které pronikly až sem. Vzadu za pultem se mohou ušlí (ujetí nezní dobře) pocestní i osprchovat. Jen si musíte připravit dostatečnou zásobu čtvrtdolarových mincí, sprchy totiž fungují jako všechny americké automaty na čtvrťáky. Za tři minuty sprchování spotřebujete čtyři a je opravdu smůla, když vám přestane téct voda a musíte si jít obalen pěnou zpět do krámu rozměnit...

      Čistí pak vzhůru do místního společenského klubu. Saloon poznáte snadno má střechu vyzdobenou přibitými kravskými lebkami, a když potom stále nevarováni vejdete dovnitř, zjistíte, že vaše čistotnost byla přehnaná udupaná hliněná podlaha lokálu je posypána pilinami.

      Den 6.-7. Rafting ve Skalistých

      horách (Colorado)

      Ježdění "na vodu" v českém pojetí

      znamená většinu času se poklidně ploužit českými luhy dík usilovnému pádlování ve stojatých "olejích". Pravověrní vodáci přivyklí labilitě a křehké grácii svých kánoí pohrdavě shlížejí na cokoliv tak hamátného a neohrabaného (a ostudně stabilního i s bokem kolmo na proud), jako je raftovací člun, též zvaný Matylda. Jsou však i řeky, na něž by se s laminátem vydal jen sebevrah, dravé toky, kde vzrušení z rychlosti a nebezpečí nahrazuje romantiku. Jedním z nich je i tzv. Colorado River.

      Kdekoliv se odehrává něco dostatečně šíleného, tam ovšem nemůže chybět ani zelená želva. Naše osazenstvo zabralo čtyři čluny a profesionálním průvodcům brzy zmrzl profesionální úsměv, když naší hlavní starostí uprostřed zpěněného jazyku s vlnami mořských rozměrů bylo, jak co nejrychleji nabrat vodu do kbelíku a chrstnout ji na posádku konkurenčního plavidla. Respektive nádob určených k vylévání vody z lodi jsme hanebně zneužili k cílům přesně opačným. Na konci splavovaného úseku už vyšlo na stejno, zda kdo zůstal vevnitř nebo vyskočil ven a doplaval po svých (samozřejmě nadnášen záchrannou vestou). Pokud nezmrzl voda pochází z ledovců ve výšce 15 tisíc stop a má odhadem 60 Fahrenheitů. (Ale kdo neví, kolik to je, toho to nevyděsí.)

      Den 8.-9. Národní parky

      po americku (Utah)

      Celou cestu "go west!" v nás naši průvodci živili naději, že dosud prožitá skvělá dobrodružství zblednou v porovnání s tím, co na nás čeká ve státě Utah. Měli pravdu, moment zklamaného očekávání se nedostavil. Tamní krajina je plná skalnatých horstev bizarních tvarů: Bryce Canyon vypadá jako obrovská krápníková jeskyně postavená na hlavu pod volnou oblohou, Canyonlands připomínají Prachovské skály natřené na červeno a Zion National Park je soutěska plná žebříků a lan, kde většinu túry absolvujete brodíce se potokem, což je v těch vedrech nepříjemnější způsob turistiky, jaký si dokážete představit.

      Noc pod hvězdami a východ slunce pozorovaný ze skalního vrcholku v liduprázdné krajině, kam se po kolech odváží jen ti nejzapřísáhlejší fanatici, je větší zážitek než všechny bombastické metropole světa. Bezstarostná pohoda je cítit ze všeho a ze všech: někdo medituje, někdo spí, Christopher z Francie hraje na kotlíky a barely jako na bubny. Jen červené skály, zelený autobus a vy.

      Noc 9. Fata morgana ostrova

      pokladů (Nevada)

      Po nádherném pocitu smíru a splynutí s vlastními rodovými prvopočátky na nás zapůsobil příjezd do Las Vegas jako doslova kulturní šok. Blikající ošklivá mašina na peníze, která bůhví proč svítí svými neony i ve dne. Tak tady je příčina všech "Perských zálivů" aby si mohli dovolit tohle! Bezúčelná spotřeba, modla téhle doby, zde dosahuje, zdá se, vrcholu. Ale přes všechny negativní pocity, které toto megalomanské království kýče a zabíjeného času vyvolá v ekologicky smýšlejících, je to stále něco, co stojí za vidění. I kdyby jen proto, aby vám něco došlo.

      Jednotlivá kasina jsou vystavěna tematicky, budovy připomínají slavné světové stavby, a každé má svou show. Můžete zhlédnout egyptskou pyramidu se Sfingou, škuner kapitána Flinta podle Stevensona, Forum Romanum a z hotelu Mirage (Přelud) vám budou opravdu oči přecházet. Dobrá rada zní: zůstaňte venku. Pokušení jen si tak trochu zahrát podle hesla: "není boha, abych něco nevyhrál" končí obvykle smutným zjištěním, že automaty jsou sice počítačem řízeny tak, aby vyplácely plných 80 % na výhrách, ale že právě vy jste sponzorem večera. Váš žal neutiší ani obrovské hodiny, které ukazují, kolik bylo tu noc vyplaceno výhercům.

      Den 11. až ...Zlatá brána

      do San Franciska (Kalifornie)

      Golden Gate Bridge, slavná mostní konstrukce, která se klene nad sanfranciským zálivem, vás přivede zprostřed tropického léta do chladivého jara. I my jsme se vrhli do second handů nakoupit svetry a uzavřené boty. Specifika místního klimatu, tzv. nepřetržitého jara, činí z města jedno z nejpopulárnějších osídlených míst v celých Státech. San Francisco, nejevropštější americké město, má i další "nej": největší čínské osídlení mimo vlastní Čínu, největší komunitu gayů, lesbiček a bisexuálů v Americe a tradici místa zrodu hnutí hippies. Tyto a další skupiny mají své vlastní rázovité čtvrti, které dohromady tvoří fantastický kolorit města a atmosféru svobody a všeobecně vyznávané tolerance.

      Frisco se stane vaší srdeční záležitostí daleko snadněji než intelektuálský New York, velikášské Los Angeles nebo upjatý Boston. Snad i proto se stalo cílem cesty naší náhodné společnosti, zelená želva zde končí, dál už pokračuje každý po vlastní ose. Zůstávají vám však přátelé po celém světě.

      Deset dní strávených v omezeném prostoru autobusu s lidmi všemožných národů a názorů vás zprostí mnoha předsudků a zábran. A procestování 17 států Unie vás definitivně zbaví zkreslené evropské představy, vytvořené na základě filmů, jež se vesměs odehrávají ve městech východního pobřeží, maximálně v Kalifornii, že Amerika jsou jen bouráky a mrakodrapy špína, beton a kriminalita. Ve skutečnosti je to obrovská a pestrá země, plná kontrastů, která stojí za poznání.

Lenka Reichová