Výstavba obchodních domů s.r.n. (s ručením neomezeným) III Dnes přinášíme závěr rozsáhlejšího interview s Petrem Ulrichem Jak vypadá taková virtuální "pracovní směna" ? Přijdete do práce a zapnete počítač. Tedy přesněji - zapnete jen terminál, server se samozřejmě nevypíná. V první řadě si přečtete elektronickou poštu, kde jsou seřazeny jak objednávky, tak dotazy, které přišly během večera a v noci. U nás se sice nakupuje čtyřiadvacet hodin denně, ale zajímavé je, že nejvíc objednávek se pohybuje mezi druhou a třetí hodinou ráno. A pak ještě tak do poledne. Možná je to dáno propustností linek, možná že tím, že na Internetu nakupuje hlavně ta sorta lidí, která nemá čas chodit po obchodech. Právě proto nakupují až večer, kdy mají klid.
Takže tedy projdete objednávky a začnete je vyřizovat. Pak přijdou na řadu dotazy. Odpovědi se řadí do fronty, aby se odpoledne odeslaly. Potom příprava objednávek, balení zboží, vypsání daňových dokladů. Nezdá se to, ale agenda s tím spojená je docela obsáhlá. To vy, který si "koupíte" zboží tím, že si na ně vyplníte na Internetu objednávku a dostanete informačním systémem okamžitě vygenerovanou zprávu s potvrzením objednávky, netušíte, protože to byl informační systém, jenž vám nezávisle na nočním klidu sdělí, že vaši objednávku akceptoval. Pro lidi kolem ní začne práce, až přijdou ráno do zaměstnání. Automatická odpověď vám také sdělí konkrétní číslo vaší objednávky a prozradí, že její průběh můžete sledovat na Internetu na té a té adrese. Což je mimochodem docela zajímavá funkce.
Potom už zákazníka dalšími nevyžádanými e-maily neobtěžujeme. Když chcete - najdete si, že zboží už máte zapsáno, ale zatím ještě leží na skladě neodesláno. Jakmile se pak dá na poštu, zjistíte, že je odesláno.
Podobný systém systém má i DHL. Zásilku z Austrálie najdete třeba na druhý den ráno v Amsterdamu, kde se právě překládá na Prahu.
DHL to má mnohem propracovanější než my, má opravdu možnost vidět i všechny jednotlivé fáze. My máme pouze ty fáze, jež se odehrávají v rámci firmy. Ostatně, co z toho, že my je vyřídíme do 48 hodin, když pak stejně čekáte týden, než je pošta doručí. A ta to může udělat i v rámci Prahy do tří nebo pěti dnů. Ale také to může čtrnáct dní někde viset.
Vloni jsme hovořili o tom, že za svou vlastnoručně připravenou technologii byla a.s. INET odměněna i v Americe.
Byla, ale mezitím vznikl i vlastní odbor věnující se jen a jen provozu virtuálního obchodního domu, který se časem zcela oddělí, a původní "stavební" technologickou firmou bude už jen zásobován novými verzemi a servisní podporou. Pro veřejnost bude know-how prodávat základní INET, a.s., která software neustále dál vyvíjí.
Existuje ve vašem obchodním domě něco revolučního, oč byste ještě chtěli rozšířit sortiment?
Rád dělám malé krůčky, ale rychle. Takže v tuto chvíli si nekladu cíl rozšířit sortiment o něco bizarního, o něco, co bude šokovat, ale spíš o co je v té chvíli žádáno. A udělat to ne do šířky, ale do hloubky. Jinak - kdybyste se ptal, o jaké funkce chceme virtuální obchodní dům rozšířit, jestli tam je něco bombastického, tak ano, je. Máme v šuplíku věci, které tam necháváme až na dobu, kdy tu bude konkurenční prostředí. Náš virtuální obchodní dům však má už i tak spoustu funkcí, které zatím Internet není schopen absorbovat. Má funkce, jež, kdybychom je zprovoznili, ani možná nezvládneme. Musíme se nejprve trochu rozrůst co do počtu lidí, kteří se o něj starají.
Jaké byly vaše největší vzory?
Největší jsou samozřejmě ty nejúspěšnější, už zmíněný DHL, Barnes & Nobels nebo Amazon.com. Od DHL jsme se třeba dali inspirovat sledováním cesty vlastních objednávek, od Amazon.com něčím, čemu říkáme tříprocentní linky. Máte-li vlastní, třeba i zcela nekomerční webovou stránku, můžete si dát odkaz na náš obchodní dům ve tvaru jakéhosi speciálního linku, a kdokoli, kdo přejde přes tento speciální link k nám, nám vygeneruje pro vás z obratu, který u nás "udělá", tři procenta, která mu poukážeme. To znamená, že vaše stránka vám může vydělávat.
Má to znamenat, že se stanu jakýmsi vaším agentem?
Partnerem. My tomu říkáme partnerství, partnership. Platíme vám za to, že jste nám "přivedl" klienta, který si u nás něco koupil. Ten speciální formát linku vám navíc umožňuje podívat se kdykoli na stav svého účtu. Jinak se fakturuje měsíčně. Zatím s tím máme dobrou zkušenost.
Toto je komerční stránka věci. Zároveň je to však i test nového ekonomického modelu. Protože my jsme šli ještě o kousek dál než Amazon.com. U nás totiž nemusíte udělat odkaz na celý náš obchod, ale ani celé oddělení. Klidně jenom na konkrétní zboží, jež třeba lépe vyhovuje vašemu vkusu, zálibám anebo koneckonců i zaměření vaší firmy. Mohou totiž vznikat jiné elektronické obchody, které se budou zaměřovat na přidanou hodnotu a budou po dohodě prezentovat naše zboží tak, jako by bylo umístěno u nich. Jako by bylo jejich. Takže zákazník to ani nepozná. My bychom tak na sebe brali distribuci, sklady. A oni by se soustředili jen na přidanou hodnotu. Což je mimochodem myšlenka Billa Gatese: že právě tyto firmy budou na Internetu postupně profitovat nejvíc. Samozřejmě že náš profit na věci zůstane. Ale pro takovou třeba jen začínající firmu, která přijde s originálním způsobem, jak upoutat, prodat naše zboží přes svoje stránky nebo přes svůj zatím jen informační server lépe než my, oslovit více lidí, je to velká šance, jak začít obchodovat s minimálními prostředky. Výhody by z toho měly mít ve svém důsledku obě strany. A ještě ke všemu i zákazník. Myslíme si, že to chce ještě vývoj. Ověřit, jak se tady ten trh bude chovat.
Je něco, co byste poradili vašim následovatelům ?
Aby počítali opravdu se vším. Nabízet zboží na Internetu, najít na něm zákazníka, není problém, to dokáže kdokoliv. Logistiku, fungující mechanismus, jak zboží získat, uskladnit a doručit, získají časem i ostatní. Ale tady vznikají další problémy. Zboží je třeba nějak rozumně, pohodlně a hlavně bezpečně zaplatit, a také je pak k zákazníkovi spolehlivě dopravit.
Pokud je posílám na dobírku, nemohu - zvláště při cenách naší pošty - zákazníkovi rozhodně nabídnout, že bych nesl náklady na poštovné. Mimo jiné i proto, že je zde riziko, že se mi to vrátí, zboží zákazníka nenajde, nebo si to on rozmyslí a zboží nepřevezme, a na tom bych hrozně prodělal.
Chce to způsob zabezpečených plateb, kdy vy mně bezpečně zaplatíte, a to co možná už v okamžiku, kdy vám to zboží prodávám. Pak jsme schopni poslat vám zboží levněji nebo se na tom i podílet.
Potom je zde ještě jedna věc. Existuje skupina tzv. impulsních nákupů. Jdete třeba po ulici, vidíte výklad knihkupectví a řeknete si "Jejda, tuhletu knížku bych si koupil." A jdete a koupíte ji, protože u sebe máte peněženku a můžete to tedy okamžitě, impulsivně udělat. Neplánujete, nezvažujete, že možná by bylo lépe koupit ji až příští měsíc. A ani prodavač uvnitř, u nějž si knížku kupujete přímo z ulice, de facto anonymně, vám nevytváří žádné bariéry, abyste to neudělal hned.
Ale máte-li na Internetu vyplnit nejdříve ze všeho formulář s adresou, kam přesně knihu zaslat, nebo s daty, jimiž si prodejce de facto pojišťuje, že skutečně existujete a pravděpodobně mu i zaplatíte, to všechno odrazuje. Řeknete si: No jo, ale já budu muset na poštu. Budu s sebou muset mít občanku, abych si to mohl vyzvednout. A nemusí to být jen pohodlnost, proč si to rozmyslíte. Jen proto, že jste nemohl zaplatit okamžitě a jednodušeji. O tyto zákazníky dost často přicházíme.
Takže lékem je - platební karta?
Tam problém začíná, a doufejme, že jednou i skončí. Není to jednoduché, zvlášť u nás, kdy spousta lidí o nich reálně zatím ještě ani neuvažuje, a pokud nějakou má, nezná ani rozdíl mezi kreditní a debetní kartou.
My tu službu ve spolupráci s Českou spořitelnou poskytujeme, ale na strašně komplikovaném principu. Namísto aby si počítače vyměnily číslo karty a kód, potvrdily si, že z konta je možno čerpat a platbu provedly, je to tak, že u nás musí jedna slečna - jmenuje se Irena - zavolat do kartového centra, říci: Máme tu objednávku na tuhle kartu, můžete nám ji autorizovat?
Oni prozkoumají, zda všechno sedí, zda jsou na kontě peníze a řeknou: Ano, autorizační kód je ten a ten.
Irena zapíše kód na papír, dá jej projet přes imprinter, přepíše kód na další tři papíry, pak sjede soupis (další papír), ten založí a s tím vším jde na banku. A ještě vám za tu operaci strhnou 4,2%.
My jsme to původně ani nechtěli nabízet, ale když už začala i konkurence, nešlo to jinak. Nicméně už rok spolupracujeme s Komerční bankou a s firmou IBM na projektu, který se jmenuje Secure Electronic Transactions - na projektu bezpečné platby na Internetu. Kartou. Záruku vidíme v tom, že jsme s ním nepřišli ani my, ani banka, ani jakákoli jiná sólo firma, nejde o proprietární systém, ale že jde o iniciativu celé řady firem, od Visa a Master Card, přes IBM a Netscape až k ISC Muzo a řadě dalších a ty všechny se dohodly na tom, že ve hře je problém související s docela velkým segmentem trhu, o který přijdou, pokud proti tomu něco neudělají, například nesjednotí se na určité metodě, určitém protokolu, standardu. Zajímavé možná je, že my jsme zde, v České republice, začali s tímto projektem jako jedni z prvních. Teď už jsou jich samozřejmě desítky, ale v té době jsme byli čtvrtí na světě. Má to svůj harmonogram, a po pilotním projektu se od Nového roku rozjelo reálné nasazení na testovacím okruhu cca tří tisíc uživatelů. Teprve pak se projekt otevře úplně.
Důležité je, že pak bude možné platit nejenom za zboží, ale i informace. Buduje se určitá organizační hierarchie, která pak spojí zatím oddělené domény. Aby třeba majitel elektronické peněženky z Taiwanu z ní mohl koupit české sklo tady u nás. Už existují dohody, které zaručují, že by to měl být otevřený standard se vším všudy. Za informace budete moci platit svojí běžnou bankovní kartou odkudkoliv, protože vaše banka, která se k němu přihlásí, vám pak umožní používat ji jako poměrně standardní službu i na Internetu.
Vytratí se pak ona, zatím pořád ještě obvyklá obava z indiskrece co do čísla na Internetu použité karty nebo jejího pin kódu? Dostanete třeba právě jen pro použití na Internetu jiný kód?
Je to věc vývoje, ale těch možností je celá řada a některé plány jdou už skutečně dost daleko. Dnešní nejbližší možnost vypadá tak, že když si ve své, třeba Komerční bance, řeknete o možnost platit na Internetu, dostanete disketu, na které bude elektronická peněženka s certifikátem, a to bude vlastně zakódovaná podoba vaší karty pro Internet. Vy si tu peněženku přehráním z diskety přidáte do svého internetového prohlížeče jako plug-in, a od té chvíle nakupujete bez starosti a bez vypisování nějakého hesla, až do výše kreditu, jejž jste si stanovil. Kartu a její heslo vlastně nedáte z ruky. Časem pak můžete mít takových "peněženek" od různých bank, kde máte konto, samozřejmě víc.
Což je ovšem jen jeden z prvních možných kroků, protože ve světě už se začínají zavádět mikročipové karty. S čtečkou mikročipových karet vestavěnou v budoucnu i v každém běžném počítači bude tato záležitost vyřešena mnohem jednodušeji. Navíc se tak bude moci z téhož počítače přihlásit k nákupu se svou mikročipovou kartou i více osob.
Zavedení všech těchto a ještě dokonalejších způsobů bezpečných plateb chce samozřejmě čas, jenž přinese jejich masové ověření a rozšíření. Nicméně Virtuální obchodní dům existuje a funguje už dnes, a podmínky nákupů v něm se tak mění doslova na pochodu.
Jak to vypadá s konkurencí?
Nikdo ji nevítá víc než my sami. Podívejte se, já třeba věnuji našemu "dítku" opravdu skoro vše. Domů se vracím pozdě večer, trávím s ním většinou i víkendy. Potěšila mě brněnská pizza na Internetu, kterou si po něm do firmy opravdu objednáváme. Ale když se blíží Vánoce nebo svátek mé přítelkyně a já vím, že na "opravdový" nákup se dostanu stejně zase jen v sobotu nebo v neděli, tzn. do jediného obchodního domu, který má otevřeno, je to už samo o sobě výrazné omezení. Jakmile zjistím, že takových obchodů jako je ten náš, je na Internetu dost, od módy až třeba po zlatnictví, budu první, kdo to ocení. Tím spíše, že sám vím, že zboží na Internetu může být oproti klasickému obchodu vždycky o něco levnější. Navíc se málo ví, že existuje spousta lidí, kteří trpí klaustrofobií a do obchodu se nikdy nevypraví, vše za ně nakupují jiní. Nebo jsou nesmělí, bojí prodavaček. Nechají si vnutit kdejaký šunt, protože neumí říci ne. To všechno řeší obchod na Internetu. Dojde vám v sobotu odpoledne toner? Potřebujete videokazetu? - Snad už i u nás přibude i těchto "malých", ale ve skutečnosti strašně potřebných internetových služeb. Než byste zjistil, kde by snad ještě mohli mít proboha otevřeno, na což už dneska není opravdu ani čas, ani doba, stačí vědět, kam poslat jediný mail, a spotřební materiál vám doručí až na místo. Než tohle bude fungovat i u nás, je třeba konkurence jako soli.
ajn |