Historie filmu Idoly Zajímavou osobností, hodnou pozoru pro své umělecké kvality i stále stoupající komerční ohlas, je bezesporu pátý představitel agenta 007: irský herec PIERCE BROSNAN.
A protože se v té době devětatřicetiletý Brosnan dostal do obtížné životní situace, když mu zemřela manželka, herečka Cassandra Harrisová, a on se náhle stal vdovcem se třemi dětmi, zdálo se, že ani nemá sílu měnit nějak zavedený obraz své kariéry. Alespoň do chvíle, kdy producent Broccoli prohlásil, že "teď by ten Irčan mohl nastoupit". Alber R. Broccoli, dnes už zesnulý, legendární výrobce filmů s agentem 007, počítal s Piercem Brosnanem pro roli Jamesa Bonda už v roce 1987, vadil mu však tehdejší hercův "too boyish image" (příliš chlapecký vzhled). Najít vhodného hrdinu pro dosud nejdelší, 35 let úspěšnou filmovou sérii, není totiž nijak jednoduché. Příběhy dodržují striktně pravidla svého vlastního subžánru, nepřipouštějí žádné zásadnější změny a herců, kteří se dokáží daným podmínkám přizpůsobit a zachovat si přitom svou osobnost, není mnoho. Jedině Sean Connery a Roger Moore uspěli beze zbytku, každý v sedmi dílech, George Lazenby v jednom byl omyl a Timothy Dalton, pokoušející se o psychologizaci nepsychologické postavy, musel v roce 1989 po dvou pokračováních odejít. Po několikaleté pauze dospěl zkušený Broccoli k názoru, že Brosnan už má jak Conneryho mužnost, tak Mooreovu lehkost, vsadil na něho a vzdor vzpomenutým předchozím omylům se v posledním velkém rozhodnutí svého života trefil do černého. Tituly "Zlaté oko" (Golden Eye, 1995) a "Zítřek nikdy neumírá" dodaly bondovskému mýtu nový impuls a získaly si sympatie už další generace diváků. A Pierce Brosnan konečně našel i ve filmu roli, která je pro něho jak stvořená. V noci ze 24. na 25. března 1975 byl ve skromně zařízeném losangeleském činžovním bytě s nájemným 215 dolarů měsíčně dán zásluhou mladého muže, který si ho pronajal, popud ke zrodu filmu, jehož kult žije už přes dvacet let, a herecké legendy, jejíž sláva bude žít ještě mnohem déle. Ten muž se jmenuje Sylvester Stallone a film, o kterém je řeč, má název "Rocky". A nejpozoruhodnější na obou je identita, podmiňující jejich vzájemnou existenci; jeden vychází z druhého a oddělit je od sebe není možné.
O dvacet let později na tom byl jenom zdánlivě lépe. Jako stále ještě začínající herec se sportem vypracovanou postavou kulturisty žil už sice na okraji Hollywoodu, měl za sebou pár malých rolí, ale na úlohy hrdinů reevesovského typu, o jakých stále snil, čekal marně. Píle a odříkání nepomáhaly, ať se nabízel jak mohl, byl stále mimo, vně života těch, kdo měli úspěch, protože, jak věřil, s sebou nenesli vnitřní stigma vyděděnce. A právě tehdy ho heroický zápas druhořadého boxera Chucka Wepnera s favorizovaným Muhammadem Alim inspiroval té zmíněné březnové noci k napsání scénáře o Rocky Balboovi, odstrkovaném hispansko-americkém chlapci, který se nikdy nevzdává. Rozhodnut pomoci si sám, Stallone nejenže svou vizi uplatnil, ale přes opakovaná odmítnutí prosadil u producentů i obsazení sebe sama do titulní role, přesvědčen, že tentokrát prorazí začarovaný kruh slávy, do kterého se tak vytrvale snažil proniknout. Ačkoliv ho málokdo bral vážně, nemýlil se. Film režiséra Johna G. Avildsena "Rocky", natočený pro jistotu za pouhých 1 050 000 dolarů, měl po premiéře na podzim 1976 takové přijetí, že dosáhl celkově 112 milionů tržeb; z toho polovina, přesně 56 524 972 dolarů, byl čistý zisk. Sylvester Stallone se rázem stal hvězdou, novináři mu začali říkat "Sly" a pátrali po jeho soukromí. "Rocky" dostal Oscara na nejlepší film roku, obecenstvo si vynucovalo pokračování (zatím čtyři) a zdálo se, že hercova touha dostat se na vrchol je naplněna. Za dalších šest let však Stallone překvapil znovu, a opět příběhem muže stojícího na okraji lidské komunity. Je indiánskoamerického původu, jmenuje se John Rambo a jako zklamaný veterán vietnamské války nikdy nikomu nic neodpouští. Film režiséra Teda Kotcheffa "Rambo" (First Blood) šel do premiéry v říjnu 1982 a historie se opakovala. Neuvěřitelných 150 milionů tržeb, světový úspěch a také pokračování (zatím dvě), z nichž první, "Rambo II." (Rambo: First Blood, Part II., 1985) utržilo dokonce 250 milionů dolarů. Stallone zpodobnil od té doby mnoho postav, žádné už však, snad s výjimkou trestance Franka Leone ve filmu režiséra Johna Flynna "Kriminál" (Lock Up, 1989), nedokázal vtisknout vlastní životní pocit jako hrdinům svých dvou kultovních titulů. Nejen pro americké publikum se stali Rocky Balboa i John Rambo představiteli lidí, vyloučených z důvodů chudoby nebo původu ze společnosti, a zneužívaných touže společností ve válkách či profesionálním sportu; jejich nezlomnost a tvrdost, s jakou nepodléhají a oplácejí stejným, jsou obdivovány návštěvníky kin na celém světě. Ne ovšem kritiky, ti vidí v těchto postavách pouze glorifikaci násilí, prosazování politické a společenské netolerance a především oslavu individuálního výkonu spravedlnosti bez ohledu na zákony. I když těmto výtkám nelze upřít jistou oprávněnost, nejde o to, kdo má pravdu. Dosáhne-li některý tvůrce vzdor tak rozporným názorům celosvětového ohlasu, neměli bychom ho ani vyzdvihovat do nebe, ani zatracovat do pekla, spíše by byla na místě otázka, proč takového úspěchu dosáhl. Z odpovědi bychom se možná dozvěděli málo o kultech a legendách, zato více o světě, ve kterém žijeme.
Karel Cop Adresy:
Pierce Brosnan
Sylvester Stallone |