H. I. V. se šíří po Internetu

      Při každém spojení s okolím vám hrozí, že budete zasaženi. Nákaza je neúprosná a může zasáhnout každého. Bez varování. Zatěžuje klíčové tepny systému, způsobuje paniku, následky jsou neodhadnutelné. Přesto je část lidí proti H. I. V. imunní.

     
H. I. V, resp. Hoax - internet Viruses, jsou totiž výborně vymyšlený nesmysl, který využívá (zneužívá) neinformovanosti, lenosti k přemýšlení, hlouposti (o níž A. Einstein prohlásil, že je relativní, ale hlavně nezničitelná) a schopnosti člověka pochybovat o tom, že Země se točí kolem Slunce, ale na druhou stranu věřit, že státní úředníci vám chtějí pomoci. A při vzájemné konstelaci těchto faktorů se můžou dít zajímavé věci. Například ve vaší e-mailové schránce se objeví varování před zákeřným virem, šířícím se pomocí e-mailových zpráv, spouštějícím se ihned po otevření zprávy, rozesílajícím se na všechny adresy ve schránce a mimo jiné mazajícím váš disk. A to vás autor upozornění ještě pravděpodobně ušetřil před varováním o jiných nekalých činnostech viru, jako je nasypání cukru do nádrže vašeho auta, roztrhání občanky, oznámení vašich skutečných příjmů na berňák a přeladění televizních programů zrovna v době, kdy běží velmi populární stupidní seriály. Ale ať už je varování podobně absurdní, nebo jen varuje před smazáním pevného disku, jedná se o stejný nesmysl, který už z principu fungovat nemůže.

      Čistý text je opravdu čistý

      Klasická e-mailová zpráva je totiž jen holý, čistý text. A ten nemůže, s výjimkou několika dolních znaků ASCII tabulky, obsahovat řídící (proveditelné) instrukce. Tyto instrukce jsou přesně definované, a i když to možná na první pohled vypadá podezřele, nejde o nic jiného, než o znaky Enter, Mezera, Zpět, Esc apod. Definice těchto znaků pochází z doby vzniku standardu ASCII (American Standard for Computer Information interchange) a textových terminálů. Dnes mají tyto speciální znaky význam pouze u komunikace mezi klávesnicí a počítačem, což vás ale nemusí zajímat, protože to je záležitostí počítače a systému samotného. Navíc tyto znaky nejsou nejsou samy o sobě spustitelné, pouze systému říkají, co by měl (ale nemusí) dělat v případě, že na ně narazí. Jejich existenci běžný uživatel nevnímá a ani sebelepší hacker se s nimi nezmůže na víc než na pípnutí a smazání obrazovky, ale i to vše pouze v textovém režimu MsDOS. Takže odtud nebezpečí rozhodně nehrozí. Pak už zůstává zbylá část tabulky znaků, která obsahuje všechny písmena anglické abecedy, některé speciální znaky jako jsou např. @, #, $, ^, &, ~, a speciální znaky pro různé abecedy, jako je čeština. A to jsou všechny znaky, které lze do textu (a tím i do e-mailové zprávy) vložit. Pokud někdo s těmito možnostmi dokáže napsat virus, měl by být po povýšení na boha všech programátorů, přijetí u Billa a vystřízlivění po oslavách nominován na Nobelovu cenu a vyhoštěn na pustý ostrov, bez možnosti dostat se do konce života k počítači.

      Virům však může e-mail pomoci


Protože každý virus ke svému životu (ale i vzniku) potřebuje prostředí, ve kterém se spustí (tj. provede spustitelné instrukce), je absolutně nemožné, aby byl obsažen v čisté e-mailové zprávě. To ale neznamená, že e-mail nemůže pomoci virům v šíření. Naopak, napomáhá jim hodně. Každá e-mailová zpráva totiž může obsahovat dodatek (attachment). Tento dodatek může být obrázek, graf, spustitelný soubor, dokument kancelářské aplikace nebo jakýkoli jiný soubor. A tyto připojené soubory, pokud to jejich struktura umožňuje, už samozřejmě virem nakaženy být mohou. Jedná se především o soubory s příponou EXE, COM, DLL, BIN, VXD, JAVA, OCX, DOC, DOT, XLS (a teoreticky spousta dalších, prakticky však jsou viry jen v EXE a DOC). Tyto soubory můžou být nakaženy jakýmkoli známým virem (i když o javovém viru jsem ještě neslyšel, přesto není vyloučen); poslední tři přípony patří dokumentům Wordu a Excelu. Ty mohou být nakaženy makrovirem. Aby byl jakýkoli virus aktivován, musí být napadený soubor spuštěn, a to se při čtení v e-mailovém programu nemůže stát. Tedy pokud dodržujete alespoň minimální bezpečnostní opatření. Za samozřejmost byste měli považovat zakázání automatického otevírání připojených dokumentů (pokud to váš program pro čtení e-mailu neumožňuje zakázat, ihned se ho zbavte). Připojené soubory by měly být nejprve uloženy na disk, zkontrolovány antivirovým programem (máte-li ve své organizaci firewall, možná jsou všechny příchozí soubory kontrolovány už při vstupu do lokální sítě) a teprve poté otevřeny, nebo spuštěny. Pokud dostáváte připojené dokumenty z bezpečných zdrojů (tj. zevnitř vaší organizace nebo sítě, pokud ovšem všichni spolupracovníci dodržují základy bezpečnosti), můžete kontrolu dokumentů vynechat. Tato kontrola samozřejmě zdržuje, proto je nejvhodnější, když správce sítě nainstaluje rezidentní antivirovou kontrolu běžící na pozadí, kterou uživatel vůbec nevnímá. Za bezpečné lze považovat většinou všechny dokumenty ve firemním intranetu nebo dokumenty produkované pracovníky organizace. Naopak za nebezpečné lze považovat všechny dokumenty (a hlavně programy) získané z anonymních a neověřených zdrojů, jako jsou elektronické konference (např. v těch českých se už několikrát pokusil jeden "šprýmař" podsunout program mazající Windows), lidé, o kterých jste v životě neslyšeli, různé webové stránky apod. Obecně se dá říct, že to, jak snadno se k vám dostane prostřednictvím e-mailu nebo Internetu virus záleží jen na tom, jakou mu dáte šanci. Pokud je váš program pro čtení e-mailu správně nastaven, není žádná možnost, jak by vás mohl nějaký virus ohrozit. Většina programů totiž kupodivu -- pokud je správně nastavíte -- pracuje tak, jak má. Stejně tak i většina programů je nastavena hned po spuštění tak, aby pracovala k vaší spokojenosti. Trochu bych ale varoval uživatele programů od Microsoftu, zejména Outlooku. Ten nabízí spoustu možností, které ale mnohdy jdou za hranice bezpečnosti. Tento program se skvěle hodí pro práci v podnikové síti, intranetu, pro práci v týmech, ale pro klasický e-mail s internetovým světem příliš vhodný není. Konkrétně Outlook totiž při špatném nastavení dokáže dělat divy, takže byste klidně mohli zírat na to, jak bez toho, že byste něco zmáčkli, otevře dokument ve Wordu, spustí makrovirus a ten už si potom může dělat co chce (např. i zmíněné rozeslání na adresy, které máte v kontaktech, nebo zmíněné formátování disku). Tomu se ale při vhodném nastavení dá snadno zabránit (je to stejné jako v jiných případech - pokud si do Mercedesu dáte kola z traktoru, do nádrže vitamínový nápoj se slunečnicovým olejem, sednete si proti směru jízdy a volant budete ovládat nohama, nemůžete se divit, když něco nepůjde tak, jak byste rádi - vše je jen otázka správného nastavení). Upozorňuji, že tyto možnosti se mohou vyskytnout jen při špatném nastavení a dá se jim snadno zabránit.

      Známé firmy

      Podobné způsoby virové nákazy ale nemají nic společného s nesmysly, které hovoří o virech v e-mailu, aktivujících se hned po otevření dopisu. Tato varování zřejmě píšou lidé s touhou vidět své dílo běhat po celém Internetu, kde děsí statisíce lidí, nebo přiblbější jedinci, srovnatelní se sprejery po historických fasádách, kteří se u počítače nudí a jediná kravina, která je napadne, je hrát si s neinformovaností a hloupostí spousty uživatelů Internetu. Mezi nejznámější hoaxy patří varování před viry Good Times (toto už legendární varování obíhá Internet několik let, pořád v nových a nových vlnách), Penpal Greetings (které věrně následuje svůj vzor Good Times za lepšími časy :-) ), a v poslední době aktuální Join the Crew (jež jen využívá popularity předchozích). Mezi další, méně známá varování, můžeme zařadit AIDS (virus toho jména skutečně existuje, ale se zmíněným varováním nemá nic společného), NaughtyRobot, Deeyenda, Death Ray a Irina. Existuje ještě spousta dalších, ale ty se nerozšířily.

      Jak identifikovat falešný poplach

      Je několik způsobů, jak poznat, že varování je nesmysl. Jsou známy dva faktory, které dodávají podobným varováním punc věrohodnosti. Metodou oblíbenou nejen u tvůrců falešných virových varování (především tvůrci sci-fi se v tomto vyžívají) je použití technicky znějícího jazyka. Pokud jsou použita zdánlivě logická slovní spojení s vysoce odbornými termíny, i odborníkovi chvíli trvá, než pochopí, o co vlastně jde (nebo nejde). Laik má vysokou tendenci technickým textům, v nichž nerozumí ani pěti slovům ze sta, věřit a ještě o tom přesvědčovat ostatní ("Sám tomu nerozumíš, tak netvrď, že to je nesmysl"). Např. varování "... pokud thread není ukončen, binární jednotka procesoru přepne na xb-mód a v režimu poloduplexní komunikace se sběrnicí začne generovat přerušení. Následně začne provádět smyčku, což může poškodit procesor.. " působí na laika přímo katastrofálně, na člověka se znalostí několika slov z textu hrozivě a odborník možná začne hledat návod ke sběrnici a procesoru. Pokud tuto větu vidíte poprvé, možná si řeknete "tomu nerozumím, ale zní to jako pravda". Bohužel málokdo se odhodlá i ke druhému zhlédnutí varování a zamyšlení nad textem, protože by možná poznal, že ho někdo napálil, a jako hlupák nikdo vypadat nechce (proto ze sebe radši každý udělá většího hlupáka před spoustou dalších lidí, kterým to varování pošle).

      Druhou metodou jak dodat varování věrohodnost je spojit je s osobou nebo institucí, která se těší obecné důvěře, zvláště ve spojení s Internetem, počítači, technikou či komunikacemi. Dost často se stává, že falešným varováním jsou napáleni lidé z důvěryhodných institucí. Pokud takový člověk pošle toto varování dál, lidé, kteří jej od něj dostanou, při pohledu na adresu odesílatele ani nepřemýšlejí nad pravdivostí a berou varování jako skutečnost. Bohužel, obětí podobných žertíků se stávají poskytovatelé Internetu, správcové sítí a další lidé, jejichž autorita znesnadňuje nevěřit varování z jejich strany. A pokud se obětí stane například vysoký šéf, který rozešle varování všem zaměstnancům, málokdo má odvahu veřejně upozornit, že šéf neměl pravdu (protože ten ji má vždy), a přispívat tak k podrývání úspěšnosti vlády na poli boje proti rostoucí nezaměstnanosti aktivním zapojením se do tohoto trendu. Tento přístup ale podporuje další šíření podobných nesmyslů. Dost často se také v těle zprávy objevují věty jako ".. tuto zprávu vydala nějaká významná společnost" nebo "... XXX varuje: ...". Nejoblíbenější institucí je FCC, pro nás sice neznámá, ale v USA významná Federální komunikační komise (Úřad). Její použití je logické, má na starosti komunikace, a tak nikoho její angažovanost v oblasti internetových virů nepřekvapí. Že se však FCC stará o něco úplně jiného než o počítačové viry, a že ty nikdy nebyly náplní její činnosti, natož že už vůbec nevydává žádná varování, protože to mají na starosti jiné instituce, to už si nikdo neuvědomuje.

      A přitom by stačilo ignorovat všechny zprávy, které nelze prokazatelně ohodnotit jako pravé. Především varování v oblasti internetových i jiných virů a bezpečnosti v komunikacích vydávají organizace, jako jsou např. CIAC, CERT, nebo třeba antivirové firmy. Nedílnou součástí e-mailového varování od těchto týmů je současné zveřejnění varování na webových stránkách. Dále jsou v e-mailu uvedeny platné adresy týmu. A samozřejmě je takové upozornění digitálně podepsáno (např. PGP podpisem, který je možno pohotově ověřit na firemním Webu). Ale je třeba říct, že k varování e-mailem se sahá jen velmi zřídka. A když už k tomu dojde, tak jen do specializovaných elektronických konferencí. Většinou se upozornění vyskytuje na webových stránkách. Pokud se k vám nějaké pochybné varování dostane, a nejedná se o zde popsané, zkuste přemýšlet hlavou. A pro jistotu se ještě zeptejte někoho, o kom si myslíte, že by o tom něco mohl vědět. Předejdete tak kromě vlastního ztrapnění zatěžování linek a podporování paniky. Navštivte stránky antivirových organizací nebo např. CIAC a ověřte si pravost informací. A hlavně

      NEPROPADEJTE PANICE

      1) CIAC http://ciac.lnl.gov

      2) CERT http://www.cert.org

      3) NCSA http://www.ncsa.com

     

Rostislav Kocman