Divadelní sezóna vrcholí... Na prknech, jež znamenají svět, je rušno až hektično. Kulisáci se komíhají v lanoví, maskéři hledají labutěnku, vlásenkáři se ohánějí tupírovacím hřebenem, baletky vážou stuhy "piškotů", rekvizitáři zlatí propriety, herci házejí zoufalé pohledy na nápovědu a deprimovaný režisér se nad patnáctou kávou snaží škrtnout ze své pasivní slovní zásoby slovo premiéra.

      Ne, opravdu nemá cenu vypočítávat, které profese se podílejí na vytváření tohoto nejsyntetičtějšího ze všech umění. Od antických mimických vý-stupů mužů v ženských maskách za zvuků sborových ód přes deklamativní patetičnost klasicismu urazilo dnešní divadlo velký kus cesty od oponní strnulosti k divákovi a skutečnému barevnému životu. Zrodila se show, neboli hezky česky podívaná. Dívání nebo jen prostý poslech však už dávno nestačí, pouze komplexní útvary nabízející hudbu, verše, zpěv, tanec i efekty mají šanci soutěžit s mladšími sestrami múzami ve světě o překot pádících technologií. V divadelní historii prvním takovým vskutku "mnohosmyslovým" útvarem byla opera. Operou dnešní doby multimédií se stal muzikál.

      Každý jistě zná klasické české muzikály: Rychmanovy "Starce na chmelu" či zhudebněnou Vrchlického romanci "Noc na Karlštejně", tyto však počítáme k muzikálům filmovým. Na českých jevištích však po dlouhou dobu, až na občasné výjimky jako např. "My Fair Lady", stále dominovaly operety Karla Marii von Webera, kdežto nového boha muzikálové tvorby, jeho jmenovce A. L. Webbera téměř nikdo neznal.

      Ze slavných muzikálových kusů jsme měli možnost zhlédnout maximálně jejich mnohem pozdější filmové verze: "Vlasy" dík Formanovi a perly jako "Jesus Christ Superstar" snad jen ve filmových a univerzitních klubech. Vidět některý kus naživo znamenalo pro fanouška vycestovat přinejmenším do Polska nebo Maďarska, tak macešský vztah k "zavrženíhodnému" buržoaznímu umění neměla snad žádná země socialistického tábora, jen my, vždy papežštější než papež. Tak jsme se dál dívali na Ein

      Kessel Buntes a o tom, co hýbe světem skutečných hudebních show, jsme se dozvídali maximálně z pokoutně získaných nahrávek titulů, které jsme přijímali jako úchvatné novum, zatímco v zemích svého vzniku už pomalu slavily úspěchy jako remaky.

      Nelze se proto divit boomu, který muzikály u nás v posledních letech zažívají. Po veleúspěšných Bídnících, Ježíších a Drákulech nám slibují vbrzku uvedení české verze Vlasů. Snad se časem dočkáme i nastudování dalších známých broadwayských podívaných. Pro ty, kteří trpělivost čekat nemají a cestovat až do Států nebo přinejmenším do Londýna se jim nechce, jsme podnikli výlet do ohlušujícího, omračujícího a efektního světa muzikálů po Internetu. Těm, které nabídnutý "playbill" svede k zopakování našeho prodírání se džunglí reflektorů, slibujeme skvělé rendez-vous s jejich oblíbenými melodiemi a setkání tváří v tvář s Dannym, Jeanem Valjeanem, Jidášem, Drákulou, Fantomem opery a dalšími hrdiny-legendami této magické krajiny. Jen pozor na telefonní účty, hodiny na Síti tak letí... (Vím, o čem mluvím, sama jsem brouzdáním a přehráváním midifilů strávila utěšené tři dny takže spřízněné duše, fanoušci muzikálů, pozor!)

      Široká cesta slávy

      Broadway Mekka všech milovníků divadla i ctižádostivých herců. A což teprve autoři! Vidět své dílo uváděné na Broadwayi, to už je vskutku "sukces". Většina her začíná v okrajových divadélkách ležících výrazně "níž" či "výš" než scény čtyřicátých a padesátých ulic midtownu. Tato skupina se většinou označuje jako tzv. "off Broadway" scény. Ale ani ta "pravá" divadla samozřejmě neleží všechna na této hlavní tepně, protínající diagonálně jinak velmi symetrickou síť ulic a avenue poloostrova Manhattan. Moje naivní dětská představa mytické Broadwaye jako jediného velikého Divadla s velkým D, v němž se hry pravidelně střídají v repertoáru, podobně jako je tomu v tuzemských kamenných divadlech, musí být poučenému čtenáři samozřejmě k smíchu. Nemusí ani prolézat uličky kolem Time Square v NYC jako já a zírat na tematicky přizpůsobené fasády divadelních budov, aby pochopil směšnost takové představy, stačí, když si pomocí nějakého vyhledávátka najde seznam na Síti přítomných hudebních show. Ačkoliv zde lze nalézt i tituly momentálně neuváděné, i tak počet právě "běžících" je ohromující a zjevně nad síly jakékoliv třeba superobrovské kulturní instituce. V praxi je situace taková, že jednotlivé divadelní soubory nastudují jediný kus a ten pak hrají, dokud vyprodává sály, po měsíce a třeba i roky. Tisíce repríz nejsou ničím výjimečným. Ani to, že muzikál je stažen z Broadwaye, neznamená, že je mrtvý a musí čekat na své znovuuvedení, většinou se hraje v dalších amerických městech a je znovu a znovu nově přetvářen dramaturgiemi jiných zemí. Běžná je situace, že tentýž titul je uváděn na několika světových scénách najednou, vznikají pak nejrůznější varianty nahrávek písní: nejznámější je tzv. nahrávka originálního obsazení domácí broadwayské scény (Original Broadway Cast) a nahrávky Londýnského divadelního orchestru (London Theatre Orchestra), které se specializují na vydávání výběru nejznámějších hitů z každého muzikálu, tzv. "highlights".

      Kočky v Zimní zahradě

      Nej nej muzikál všech dob, o němž se mluví zásadně pomocí superlativů a statistických údajů. Cats jsou momentálně nejdéle uváděným muzikálem na světě (třetím v absolutním pořadí v historii): od roku 1981 dosáhly přes tři tisíce repríz v London Theatre a od svého uvedení na Broadway o rok později dokonce pět tisíc a pořád to nebere konce. Zdá se, že Winter Garden Theatre dostojí svému mottu "Právě teď a napořád!" Ptáte se, jak to ty herce může ještě bavit? Nevím, ale faktem je, že i po sedmi letech dvě z rolí zůstávají v původním obsazení. Kromě Broadwaye se v současnosti dílo uvádí v dalších sedmi zemích, za dobu své existence jej zhlédlo 48 milionů lidí (5krát náš národ!), hrálo se dokonce ještě před pádem železné opony v Rusku a NDR. Titulní píseň "Memory" nazpívalo 170 zpěváků z celého světa včetně Barbry Streisand, Judy Collins a Karla Gotta. Alba písní byla nahrána v 11 verzích a 8 jazycích. Statistika materiálu spotřebovaného za dobu uvádění obsahuje údaje jako 40 tisíc kondomů na ochranu mikrofonů, 1 tunu srsti z jaka na paruky, 20 tisíc protančených párů střevíčků v opravě a 170 tisíc lahviček kapek proti kašli. Dokážete si představit všechna ta výrobní odvětví a lidi, které dokáže zaměstnat jedna jediná show? A přitom vše začalo tak nevinně tím, že si Andrew Lloyd Webber, tehdy ještě ne sir, zakoupil na letišti paperbackové vydání veršů T. S. Elliota. To bylo v roce 1972. Definitivní příběh vystavěl režisér Trevor Nunn na základě návrhu

      Elliotovy vdovy použít děj poémy původně do knihy nezařazené, protože podle názoru autora byla příliš rozesmutňující pro děti, pro něž byla "The Old Possum's Book of Practical Cats" určena především. Ačkoliv výsledná show byla zkomponována pro dospělé, ani děti nepřijdou zkrátka, na rok 1997 se plánuje celovečerní kreslený film s úplně novými písněmi.

      Zájemcům o synopsi příběhu, texty písní, ukázky z hudebního archivu a vůbec vše související s "Kočkami" doporučujeme adresu "Skutečně užitečné společnosti", která obvykle vytváří domovské stránky muzikálů a tato je vcelku povedená: http://www.reallyuseful.com/Cats/index.html.

      "Ten fantóm v tobě je mrtev"

      Fantóm opery patří k nejkultovnějším muzikálům vůbec. Mystika muže s maskou rozechvívá diváky už od doby vzniku příběhu před 100 lety. Děj dramatu se odehrává v pařížské Opeře na konci minulého století. Jeho autor Gaston Leroux, silně ovlivněn tajuplným prostředím operní budovy, tohoto architektonického labyrintu s pěti patry pod úrovní země, použil jako námět historky, které zde kolovaly o jednom z tvůrců stavby. Ten si prý vyžádal povolení žít ve sklepení, neočekávaně se zjevoval mezi herci a ti si jej dobírali přirovnáními k fantómovi. Jeho kniha však sama o sobě nedokázala proslavit záhadou obestřený příběh zpěvačky rozpolcené mezi svou lásku k hudbě, představovanou jejím učitelem "fantómem opery", a skutečnou láskou k mladíkovi, který jí dával vše, kromě ní. Za svou popularitu vděčí Fantom až představiteli této role v němém filmu. Sir Lon Chaney dal fantómovi definitivní přitažlivý image v roce 1928 a od té doby se osud muže se znetvořenou tváří stal inspirací pro mnoho dalších zpracování. Zařadil se do plejády podobných napůl mytologických kreatur vedle Drákuly a Frankensteina. Od roku 1986, kdy byl "Phantom of the Opera" poprvé k vidění na jevišti Majestic Theatre, nezůstalo zde nikdy ani sedadlo nevyprodáno. Jeho fanoušci vytvořili na Internetu spoustu "matches" fantómovské stránky jsou plné fotografií z představení a nahrávek jako u většiny ostatních muzikálů, navíc však zde můžete nalézt i výtvarné kreace nadšenců na téma fantóm, někteří dokonce neváhají vyzdobit vlastní tělo tetováním s fantómovskými motivy. Milovníci experimentů si zde na adrese http://members.aol.com/phanshrine/picture.html mohou nakreslit vlastní, impresionistickou verzi fantóma metodou jakéhosi počítačového pointilismu. Všem podobným fandům vřele radíme návštěvu "Káčiny stránky" na adrese: http://members.aol.com/phanshrine/welcome.html.

      Kazantzakisovi následovníci

      Když v padesátých letech autor slavného příběhu Řeka Zorby Nikos Kazantzakis vydal svou další knihu "Poslední pokušení Ježíše Krista", strhnul se skandál a kniha se octla na indexu nežádoucích děl katolické církve. Na konci let šedesátých podobný projekt rouhačsky zpochybňující doslovnou literu Písma jeho autorům prošel. Přesto měli A. L. Webber a Tim Rice s jeho uvedením v domovské Británii problémy, ke zrodu Ježíši jako "superhvězdě" napomohly až liberálnější Spojené státy. Příběh provokujícím způsobem si pohrávající s výkladem událostí zachycených v Novém zákoně, naznačující nevinu Pilátovu, zbabělost apoštolů a spíše kladnou historickou roli Jidáše, měl neskutečný úspěch. Nejen díky kongeniálním Riceovým veršům, které nutí přemýšlet nad danými "pravdami", ale též díky své hudební formě. Jesus Christ Superstar není v klasickém slova smyslu muzikál, tedy kombinace děje neseného mluveným slovem s písněmi, je to opera, zpívaná od začátku do konce, navíc opera rocková. Tato neotřelá kombinace hudebního stylu a divadelního útvaru učinila z něj skutečně NĚCO. Podobného názoru jsou i fanoušci, výslovně pohrdající oficiálními stránkami vytvářenými komerčními organizacemi, kteří své materiály k dílu fotografie a nahrávky shromáždili na velmi svěží adrese http://www.ilstu.edu/~jalovel/jcs.html. Stránka Jeffa a Toma začíná slovy: "Technologiím nikdo nevěnoval pozornost. Bůh to viděl a první den stvořil počítače, pak shlédl na své dílo a řekl si, že je to dobré. Druhý den stvořil Internet, koukl a viděl, že je to dobré. Třetí den stvořil www a viděl, že je to VELMI dobré..." Pro fanoušky české verze má dobrou zprávu Internet 4U na následujících adresách sítě Bohemia.Net naleznete vše o českém nastudování legendárního muzikálu: http://www.jesus.christ.superstar.cz a http://www.bohemia.net/bohemia/other/indexxc.html.

      Ať vlají volně mý vlasy dlouhý...

      Hair je první z muzikálů, o kterých se zmiňujeme a který nevyšel z dílny tvůrčího tandemu Webber Rice. Jeho autoři James Rado a Gerome Ragni jej nekomponovali původně pro Broadway. Vznikl v opozici k oficiálnímu stylu do té doby provozovaných show a měl zachytit počínající kvas let šedesátých v ulicích, počátky hippies v známé avantgardní newyorské čtvrti East Village. Tvůrci jej nabídli několika producentům, ale neměli šanci, dílo nemělo tradiční "broadwayský formát". Teprve po přepracování a s novými songy byl muzikál uveden v roce 1968 v Baltimore Theatre a hrál se zde po čtyři roky. Kritika psala, že Vlasy jsou doslova dýchání z úst do úst zkostnatělému "broadwayismu". Opravdu, použití rockové hudby bylo až do éry Hair v muzikálech něčím neslýchaným. Na šňůře Spojenými státy bylo dílo nadšeně přijato ve městech jako San Francisco a Chicago, a naopak vyvolalo vlnu odporu v Bostonu a Washingtonu. Není těžké si představit, proč. Ve Washingtonu dokonce došlo během představení k incidentu: jeden z odpůrců jeho uvádění se pokusil vyklidit sál vypuštěním 18 bílých myšek do hlediště. Rocková hudba spolu s otevřeným nudismem, to vše posíleno o odmítání scény se znesvěcením americké vlajky, dostaly tvůrce až před soud. Obvinění? Porušení zákona o obscenitě. Spor o obscénnost či přiměřenost textů, zvláště v písni "Sodomie", záhy přerostl v bitvu o první článek americké Ústavy , který zaručuje svobodu projevu. Úspěšné završení procesu, obhájení principů necenzurované tvorby prošlapalo cestu dalším diskutabilním výtvorům; "bez Hair by nebylo ani JCS", tvrdí tvůrci vlasatých stránek na Síti. Více o Vlasech, kompletní libreto a texty písní, najdou ti, již se chtějí svědomitě připravit na nadcházející českou premiéru, na adrese: http://www.leland.standford.edu/~toots/Hair/hairsynopsis.html .

      Brilantina

      "Muzikál je věnován těm dnům, kdy žvýkačky převalující hoši oblékali kožené bundy a pomádovali si vlasy a jejich dívky v kraťoučkých sukénkách chodili s účesem tvaru "včelí hnízdo". Těmi dny jsou myšlena padesátá léta, doba Elvise Presleyho, Jamese Deana a slávy Bena Hura, ale také války v Koreji a McCarthyho honu na čarodějnice, doba, kdy letěla joja a kroužky hula hoops a růžová byla ta správná "cool" barva. Autoři původně pětihodinové amatérské show Warren Casey a Jim Jacobs v ní zobrazili způsob života mládeže z let vlastního dospívání. Přáli si, aby každý, kdo zažil pyžamové párty, se dokázal ztotožnit s jejich Růžovými dámami a Hochy od Burgera. Povedlo se, muzikál se uváděl na Broadwayi od roku 1972 sedm a půl roku a v současnosti zde můžete vidět jeho přepracovanou verzi. Muzikál patří vedle West Side Story, Miss Saigon a Hair k těm, které skvěle dokumentují moderní historii Ameriky se všemi jejími problémy. Proslavila jej zejména filmová verze s Johnem Travoltou a Olivií Newton-John známá i u nás. O originální show a době, kterou zobrazuje, se dočtete na adrese: http://www.hqe.com/shows/grease/grhome.htm.

      Bídníci neznamená bídáci

      Les Misérables, zhudebněná verze proslulého Hugova románu, jsou jedním z mála muzikálů, které dorazily i k nám. Navíc příběh zápasu propuštěného galejníka za právo na nový, spravedlivý život, velký příběh o lidské ušlechtilosti známe všichni už z povinné četby. Co tedy dodat? Pro filologické zažrance je na Síti k nalezení multilingvní libreto francouzský i anglický originál plus pozdější přepracované verze. Pokud patříte k těm, kdo považují tento a žádný jiný muzikál za nejlepší , jako já, neopomeňte navštívit nadšeneckou stránku na adrese: http://members.aol.com/SweethrtNJ/lesmis.html, jejíž tvůrce zde založil i jakousi pamětní knihu návštěv své stránky zde si můžete počíst emfatické výkřiky spoluvěrců nešetřících chválou. A jako olivu v martini si můžete dopřát zábavu při četbě a poslechu zviřátkové parodie tohoto patetického díla: Les Miseanimals (Animaniacs) na adrese: http://members.aol.com/kelsonv/les-mis/animaniacs.html.

      Drákula

      Ani česká muzikálová tvorba se nemusí krčit v koutku jako Popelka a čerpat jen ze světel amerických ramp. Víte, že například Drákula je původní český muzikál? Tentokrát jsme tedy dokonce o krok napřed před Spojenými Státy. Tam se chystá zhudebněná verze slavné upíří romance až v létě 1997 v Los Angeles.

      Andrew Lloyd Webber je patrně nejplodnějším žijícím skladatelem divadelní hudby. Tantiémy plynoucí z autorských práv jeho muzikálů z něj učinily údajně nejbohatšího člověka showbusinessu vůbec. Není divu, jen v současné době se hrají tři z nich na Broadwayi a tři v druhém nejslavnějším stánku muzikálových múz v Londýně, nehledě na zbytek světa. Kromě tří výše uvedených má na kontě i Evitu, jejíž filmová podoba právě vznikla. Proslavil se také složením ústřední melodie Olympijských her v Barceloně. Titul Sir užívá od doby, kdy byl anglickou královnou Alžbětou II. povýšen do šlechtického stavu.

      Tim Rice autor libret k Jesus Christ Superstar a Evitě.

      Ve spolupráci s "B-částmi" skupiny ABBA vytvořil muzikál Chess. Spolupracoval i s Disneyho studiem na celovečerních animovaných filmech Aladin, za nějž obdržel Oskara, a Lví král. Další spolupráci s Disneyem na Evitě však odmítl se slovy: "už jsem se kolem Disneyho naochomýtal dost". Další drby ze života slavných na adrese ALW domovské stránky: http://www.sas.upenn.edu/~smfriedm/alw.html.Tituly plánované k uvedení na Broadway na jaře a v příští sezóně:

      Jekyll a Hyde, Titanic, Tom Sawyer, Lví král, Kabaret, Deník Anny Frankové a spousta dalších podle titulu nic neříkajících, viz též adresa: http://www.artsnet.org/cgi-bin/OnBroadway/show_listing?enhanced=1&bway=1.

      Máme se na co těšit! (Bojím se však, že ještě dlouho...)

Lenka Reichová @