Harley-Davidson

      "Všechno ostatní je jenom japonská rejže..."

      Harley není jen motorka -- kus plechu na dvou gumách a obchodní značka. Je to kult, uctívaný symbol, způsob života, ztělesnění amerického snu o svobodě. Na internetových stránkách členů HOG (Harley owners group - Klub majitelů Harleye) se dočtete stručné vyznání víry lidí, kteří propadli vášni pro tento novodobý styl kočovného života: "Nikde nepotkáš více a bližších přátel než na nekonečné cestě nikam v sedle svého motocyklu. My harleyáři jsme rodina, bratrstvo, národ... "

      Lenost v erbu pokroku

      Za mnoha horami a jedním oceánem leží v americkém státě Wisconsin město Milwaukee. A tam na jednom dvorku v kůlně roku 1903 vrstevníci našich pradědečků založili na koleně jeden z divů Nového světa - částečně z nudy, částečně protože byli líní chodit za holkama pěšky, zkusili na rám kola upevnit motor. Zrodilo se první "motorové kolo" (motorcycle) pojmenované po svých konstruktérech Harley-Davidson. Bratři Davidsonové (podle jiných pramenů bratranci), přestože měli v nově založené firmě převahu 3:1, dali gentlemansky přednost svému příteli Williamu Harleyovi, proto se jeho jméno dodnes uvádí první a užívá se i jako zkrácený název.

      Harley byl také konstruktérem prvního prototypu motocyklu, který se nazýval "Silent Grey Fellow" (Tichý šedý společník"). Opravdu, motorky dnes známé originalitou a pestrostí výzdoby byly původně šedé a čistě účelové stroje, teprve později se rozvinulo ježdění pro zábavu, pro potěšení ze samotné jízdy. Seriózně vyhlížející výrobek, produkovaný v prvních letech po založení firmy v počtu 50, později řádově stovek kusů ročně, vděčí za poražení konkurence skutečnosti, že začal být využíván jako služební motocykl policejních složek. Podobně z "Velké krize" let třicátých se firma vyhrabala až dík dodávkám pro armádu Spojených států, na Harleyích jezdily po Evropě americké invazní sbory. Po skončení druhé světové války se vojáci navrácení do vlasti nechtěli zvyku ježdění na motorkách Harley a Davidson vzdát a i v civilu se stali obrovskou armádou jejich uživatelů -- firmě nastaly zlaté časy, éra užívání motorek k rekreaci započala.

      Vrcholu dosáhla popularita Harleyů v období 50. a 60. let, které z něj udělalo symbol svobody a nacionalisticky amerického snu o prosperitě. Motorka přestala být jen přibližovadlem a levnější variantou k automobilu pro chudší vrstvy, které také chtěly jezdit, a stala se záležitostí střední třídy, jež z Harleye udělala to, čím je dnes -- legendou specifického "free" životního stylu. K vytvoření kultu Harleye jako způsobu života a harleyářů jako svobodymilovné skupiny příliš nedbající o konvenční zákonnost napomohl Marlon Brando, hlavní představitel ve filmu "Wild Ones" (Divocí). Ve skutečnosti ovšem divocí "desperáti" stojící mimo zákon tvoří mezi motorkáři nevýznamnou menšinu.

      Vážné obchodní potíže stíhaly firmu od počátku 70. let, kdy ji příliv levných (a pro Harley-Davidson, orientovaný na motocykly střední třídy, netypických) těžkých motocyklů vyšší třídy z Japonska připravil o významnou část trhu. V letech 80. ve snaze bránit "ztělesnění američnosti" se management firmy uchýlil k lobování a dosáhl toho, že prezident Reagan zavedl pro import motorek z Japonska speciální dovozní přirážku -- americký symbol byl zcela antiliberálně a neamericky zachráněn. Dnes Harley a Davidson úspěšně expanduje i do samotného Japonska (známý reklamní bonmot o jezdící "rejži" tam v kampaních však zřejmě nepoužívá) a především do Evropy, kde zájem o nefalšované americké motorky prudce vzrostl po uvedení dnes klasického "road movie", filmu "Easy Rider" (Bezstarostná jízda). Mnozí jistě pamatují triumfální jízdu českých harleyářů Prahou při doprovázení představitele hlavní role, svého idolu Denise Hoppera, u příležitosti znovuuvedení filmu u nás.

      Král silnic třech světadílů

      Král silnic je obvyklé synonymum entuziastů pro Harley-Davidson, ačkoliv tzv. "Road King" je jen jedním z několika nejúspěšnějších modelů (další proslulé jsou například: Sportster, Super Glider, Dyna Glide a Tour Glide). Obecný název pro motorku je V-twin neboli vidlicový dvojválec. Z první dílny Harley-Davidson pocházejí i technické inovace, které dnes považujeme za samozřejmé, ale v dobách umného skloubení rámu s motorem, kterým první motorky fakticky byly, to bylo novum -- postranní výfuk a odpružené sedadlo.

      V továrně Harley-Davidson se dodnes velká část montáže provádí ručně, včetně charakteristického pomalování "karoserie" - alespoň tedy podle autentických zážitků těch, kteří se dostali do místa zrodu legendy, závodů v Milwaukee. (Firma samozřejmě vlastní i další výrobní kapacity -- v Pensylvánii a Indianě, nemluvě o více než 1 000 zastoupeních po celém světě.) Zaměstnanci, kterých je dnes jen ve Státech kolem 5 000 (kromě dealerů), jsou většinou rovněž fanoušci, kteří nejenže dobrovolně oblékají v práci trička s firemními znaky místo pracovní uniformy, ale podílejí se i na politice, veřejných sponzorských programech a vlastnictví akcií společnosti.

      Nejsou to však placené síly firmy, ale nadšenci, kdo z Harleye udělal exkluzivní unikum mezi motorkami. Prestižní záležitostí každého majitele je totiž vlastní vklad do originality designu jeho stroje. Tento koníček se nazývá "kustomizování" a pomalované motorky vyzdobené všemožnými doplňky -- co kus to jedinečný vzhled -- tzv. kustomy, jsou pýchou každého jezdce.

      Konfese nefalšovaného bikera

      Profil typického jezdce na Harleyi, neboli bikera (z anglické zkráceniny bike -- jízdní kolo), je podle statistik tento: muž na počátku čtyřicítky s příjmem kolem 70 000 dolarů ročně, který má motorku pro potěšení a relaxaci; jinak jsou ale bikeři všechno jiné, jen ne průměrní občané. Neustálou posedlostí bikera je kromě šperkování vlastní motorky jízda -- polykání kilometrů (pardon mil), k němuž jsou zvláště Spojené státy se svými nekonečnými silnicemi vhodným terénem. Biker ale není samotář, který zná jen obzory a dálavy, naopak touží sdílet své zážitky se skupinou naladěných na stejnou vlnu, respektive s lidmi, které nikdy neomrzí základní téma k rozhovoru -- vlastní motorka.

      Největší mezinárodní společnost harleyářů zvaná H.O.G. má 300 000 členů a pořádá akce po celém světě, k nejslavnějším náleží průvody v Daytona Beach. (Mimochodem k jedné z nejúspěšnějších v roce 1996 patřilo setkání H&D motorkářů v České republice.) Posledním hitem, kterému je věnována velká pozornost na internetových stránkách, je sraz bikerů v rodném hnízdě v Milwaukee u příležitosti 85. výročí založení firmy a 15. výročí vzniku Klubu. Ze čtyř světových stran se pojedou několikadenní realley až na místo setkání, jehož začátek je stanoven na 13. června. Na programu jsou koncerty, hapeningy a pikniky na náklady firmy, která samozřejmě spontánně vzniklý národ harleyářů podporuje -- vždyť je to ta nejlepší reklama, jakou kdy mohli marketingoví experti vymyslet. Ne výrobek, ale příznivé asociace volnosti, dobrodružství a skupinové sounáležitosti, které vyvolává, prodávají.

      Ozdobou setkání bude předseda H.O.G. a zároveň jeden z majoritních vlastníků, William Davidson (firma je veřejně obchodovatelným majetkem od roku 1965, kdy přestala být čistě rodinným podnikem, nicméně již 4. generace rodin zakladatelů si dále drží rozhodovací pravomoc). K vidění budou vedle plejády typických bikerů, porovnávajících grafické vyvedení svých nádrží a uměleckost svého tetování, také některé specifické skupiny: především jezdci na tzv. "rat bikes" a "chopperech" a "foxy ladies".

      Rat bikeři (z angl. rat - krysa) představují jakousi anarchistickou skupinku, která dává ostentativně najevo, že nedbá na nějaké šlechtění a blýskání motorek, protože hlavním smyslem života harleyáře je rozkoš z jízdy. Jejich mašiny jsou proto schválně špinavé, rezavé a ověšené bizarními odpadky. Vyhledávaným objektem fotografů jsou také motorky chopper, které jejich vlastníci v podstatě odstrojili od všech přebytečných a pro samotnou funkci nepotřebných součástek, aby tak dali vyniknou kráse samotného pohonného zařízení. Tyto motorky mají také speciálně upravená, dozadu protažená řidítka, která umožňují klasický posez, jejž si většina lidí s pojmem Harley spojuje. Foxy ladies nebo též "bike babes" je označení pro ženy motorkářky, zhusta blondýny (nikoli však tupé -- prý), které jsou sexy doplňkem mužných a drsných bikerů.

      Všichni dohromady tvoří nepřehlédnutelnou skupinu -- potetované úleťáky propíchané kroužky, oblečené v černé kůži záměrně evokující sado-maso, kteří milují prach cest, mokrá trička a Budweiser. Někteří je odsuzují, jiní obdivují, většina konformnějších obyvatel jim jejich radostnou svobodomyslnost závidí, ale nikomu nejsou lhostejní. S bikery a jejich nádhernými stroji je každopádně tvář našeho světa pestřejší.

      Adresy pro ty, kdo se chtějí o Harleyích něco dozvědět, dřív než si je koupí a na další vysedávání u počítače už nebudou mít čas:

Lenka Reichová

      http://www.harley-davidson.com/home

      http://www.pipeline.com/~pc006/htmfiles/frames.htm

      http://www.harley-davidson.cz/

      http://go4howells.com/

      http://www.premier1.net/~hdrider/

      http://www.Lazyrider.com/

      http://www.VirtualRally.com/

      http://www.woodstockharley.com/

      http://www.easyriders.com/