Během posledních několika let tzv. otevřeného trhu můžeme pozorovat souboj ostužkovaných věnců a cínových vojáčků, vánočních to symbolů uctívané i nenáviděné zaloužové velmoci, s tradičními a nezfabrikátovatelnými domácími symboly vánoc, jako jsou perníčky a "purpura na plotně".

      Nivelizované niveau kulturních symbolů, jež masíruje západní společnost v jednolitou hmotu, se blíží i k nám. Respektive už je tady. To není žádné vlastenecky puristické bububu: chraňme NAŠE národní hodnoty. Berte to jako názor člověka, který žil v zemi požehnané Santou a viděl naše vzory, jak touží po tom, čeho se my možná vzdáváme. Víme však čeho a pro co?

      Normální česká matka rodiny jde do spíže, vytáhne vál a podle po generace předávaných receptů upeče dobroty s poetickými zdrobnělými názvy jako "medvědí tlapičky", "linecké koláčky" apod. Normální americká žena sedne do auta, jede do supermarketu a koupí "chocolate chip cookies", sušenky velikosti svatebních koláčů. Normální Češka vyzdobí stromeček křehkými ozdobami z českého skla po babičce a zbytek bytu provoní ozdobami z perníku a sušeného ovoce. Normální Američanka jde do dárkového obchodu a nak oupí lesklé umělé dekorace na jedno použití s motivy Santa Klause, kýčovité až bůh brání. A tak bychom mohli pokračovat.

      Kde se vzal ten rozdíl? Američané přece nejsou lidé z jiné planety, jsou to potomci Irů, Němců, Rusů, jsou ze stejného civilizačního okruhu jako my Evropané a přece někde jinde. Jejich vánoce jsou řvavým výrazem úspěchu kapitalistického ekonomického modelu; na této obrovské kupní síle lidí, kteří spotřebovávají několikanásobně víc, než potřebují, víc, než si kdo dokáže představit, na té přece stojí báječná prosperita této země. Rubem je ztráta kreativity, individualismu a estetické úrovně. Ve vánočn í době, kdy lidé zdobí střechy svých domů hýbajícími se a hrajícími soškami Santa Klausů a všech představitelných Disneyho postaviček, je to zvlášť patrné.

      Přitom Američané jsou lidé, kteří milují vše staré a tradiční, pročesávají obchody se starožitnostmi, tzv. "antique", a skupují vše starší třiceti let. Idolem amerických žen se stala Marta Stuart, polská imigrantka, která se za oceánem dokázala uchytit tím, že radí hospodyním, jak péct, vařit a pomocí ručních prací zdobit příbytky. Má neskutečný úspěch, o jakém se Anne Burda může jen zdát, má vlastní časopis i televizní pořad, a to vše jen proto, že umí věci, které zde lidé už dávno zapomněli. Oni b y možná rádi slavili vánoce postaru, ale už to neumějí, nic jiného než komerční uniformitu už si totiž neumějí představit, tohle jsou jediné vánoce, které znají.

      Pokud nevěříte, že i poetika vánoc se dá ztechnologizovat, zabruste si na Síť a zjistíte, že si místo psaní za okno Ježíškovi můžete napsat Santa Klausovi o dárky po Internetu (http://www.northpole4kids.com ) a on vám dokonce odpoví jednou ze čtyř variant "osobního" listu, které jsou zde na výběr (http://markettech.com/Santamail/default.htm). Chcete-li poslat vřelá vánoční blahopřání příbuzným, stačí jen vyplnit jednotný formulář, procítěná slova lásky a rodinného souznění už za vás doplní počítač. Nevěříte, že něco takového se může stát i u nás, že vývoj neúprosně spěje přesně tam?

      Nebuďme sentimentální, neodvrhujme vymoženosti civilizace, ale pojďme doufat, že krása tradičních českých vánoc ála Lada ještě chvíli vydrží. Šťastné a veselé!

Lenka Reichová @