Souběžně s veletrhem výpočetní techniky Invex proběhla v brněnském Domě umění výstava nazvaná HI-TECH UMĚNĺ.
Pravidelní návštěvníci brněnského Invexu mi jistě dají za pravdu, že tak po třech dnech strávených na výstavišti už jim sebeúchvatnější novinka nepřipadá tak zajímavá a člověk je vděčný za jakýkoliv vjem, který se netýká techniky. Jak ale uniknout alespoň na chvíli z ruchu výstaviště, občerstvit smysly a přitom se třeba od počítačů ani neodvrátit? Řešení je nasnadě letos již potřetí uspořádala firma Silicon Graphics ve spolupráci s Fakultou výtvarného umění VUT v Brně výstavu HI-TECH UMĚNĺ. Podmínko u při výběru jednotlivých děl bylo to, aby v procesu tvorby byl zapojen také počítač.
Celé jedno patro zabírala samostatná expozice výtvarnice, která je jednou z průkopnic video-artu Steiny Vasulka. Ta spolu se svým uměleckým i životním partnerem (Woody Vasulka) vytvářela již v sedmdesátých letech tzv. videoinstalace, to znamená živá videopředstavení. Proslavila se také jejich "Kuchyň", kde se svého času scházeli lidé, kteří se o videoumění zajímali.
Výtvory umělkyně byly rozděleny do několika celků především se jednalo o různé typy projekce, zajímavé souzvukem hudby a obrazu. Nešlo ale pouze o dojmy z promítaných sekvencí byly zde využity unikátní technické postupy, kdy obraz přecházel z jednoho monitoru na druhý, jednotlivé sekvence se prolínaly a opakovaly. S trochou nadsázky lze říci, že takto komponovaný program připomínal symfonické dílo.
Na obrázku (dole) pak můžete vidět jeden z "vynálezů" umožňujících velmi zvláštní způsoby snímání obrazu. Jedná se o součást expozice nazvané Machine Vision, konkrétně o zrcadlovou kouli, umístěnou mezi dvěma kamerami na otočných ramenech; kamery tak při pomalém rotačním pohybu postupně zabírají celou místnost. Další "kouzla" jsou pak dílem pohyblivých zrcátek nebo otočných hranolů.
Nezajímavá nebyla ani díla českých a slovenských výtvarníků. Především se jednalo o exponáty velmi různorodé od animovaných sekvencí (vytvořených na počítači) doplněných elektronicky generovanou hudbou až po díla, kde byla technika použita skutečně jenom jako výrobní nástroj. Jen pro ilustraci si některá díla zevrubně popíšeme.
Především na zvuková čidla návštěvníků působila expozice "Tělo energií". Její autor Martin Janíček rozestavil do prostoru termovizuální snímky svého těla. Uvnitř tohoto prostoru bylo generováno magnetické pole, reagující na vstup příchozích šumem. Díky pohybu návštěvníka tak docházelo k jakémusi dialogu mezi neživými snímky a živým tělem.
Už svým názvem lákala expozice "Nejmilejší" (obr. vlevo). Jedná se o fiktivní e-mailovou schránku Franze Kafky a Felice Bauerové. Kafkovy dopisy jsou převzaty z knihy "Dopisy Felici", dopisy Felice Bauerové pak vytvořila autorka (Jennifer de Felice) na základě jejích zkušeností.
Žánrem science-fiction zaváněla kompozice nazvaná "Nebe, peklo, ráj" (autorka Lucie Svobodová). Prostor znázorňující tyto typy prostředí byl generován divákem dění reagovalo na jeho mozkové (alfa) vlny. Jde o dlouho připravovaný projekt virtuální reality, jenž vyjadřuje složité děje odehrávající se v našem mozku. Zde byla bohužel k vidění pouze jakási demo-verze, protože z technických důvodů nebylo možné plnou funkčnost zajistit.
Nechyběly ani tzv. třídimenzionální obrazy (tentokrát na téma "Cit, Duše, Rozum"), které si divák mohl vychutnat až po nasazení speciálních brýlí.
Přítomen tu byl samozřejmě i Internet. Na třech počítačích bylo možné "brousit", doporučení však směrovala návštěvníky na následující stránky: první z nich byla ukázka dětských výtvarných prací na stránkách Radia Praha. Další potom ukázka dvojdimenzionální a třídimenzionální grafiky a Real Audio Server prezentace živého vysílání zvuku po Internetu. A nakonec trocha úsměvné nadsázky. Pokud jste měli zájem, mohli jste absolvovat cestu kolem světa. Jak? Jednoduše, napříč webem. Zatímco návštěvník šlapa l do pedálů trochu archaického jízdního kola, sledoval na obrazovce svou cestu po www stránkách z různých částí světa.
ket @