Honba za výkonem zničí počítače aneb Pohádka o kouzelníkovi masového trhu Cesty lidského pokroku jsou křivolaké. Žádný vynálezce nedokáže odhadnout, k čemu bude jeho vynález jednou sloužit. To platí i o zdánlivě tak stabilních oborech, jako je třeba doprava nebo zemědělství. Čím je však daný obor dynamičtější, tím těžší je budoucnost nového vynálezu i jen vytušit. V oboru křemíkových technologií, a ve všem, co je od nich odvozeno, platí vyřčené dvojnásob. Díky převratnému vývoji polovodičové technologie se mění nejen technické parametry a vlastnosti počítačů, ale postupem času i jejich základní poslání a využití. Pokud bychom se odvážili v padesátých letech někomu tvrdit, že počítače mohou být jednou využívány jako psací stroj, asi bychom nenalezli mnoho přívrženců naší teorie. Dnes bychom sklidili posměch s tvrzením přesně opačným. Neodvratným dalším krokem tohoto vývoje, který nás záhy čeká, je zmizení počítačů z našeho života. Vraťme se však nyní o čtyřicet let proti proudu času a podívejme se na utopickou myšlenku textových procesorů tehdejšíma očima. Jak je vůbec možné uvažovat o psaní textu na počítači, o tak barbarském zneužití drahé špičkové techniky, které je navíc ekonomicky naprostým nesmyslem? Zneužití vrcholu lidského poznání k něčemu tak prostému, jako je napsání pár řádek na papír? Vždyť to je přece zvládnutelné jednoduchým mechanickým zařízením! K čemu počítač, když při psaní textu žádné výpočty nepotřebujeme? A i kdyby se o tuhle nesmyslnou činnost nakrásně někdo pokusil, stejně zjistí, že jsou počítače na takovou práci naprosto nevhodné: do jejich drahé paměti se stejně více než pár řádek textu nevejde. Mnohem lepší je paměť využívat na uložení čísel, k čemuž byla mimochodem původně určena... To vše je svatá pravda. Existuje zde však jeden kouzelník. Ten kouzelník se jmenuje masový trh. Mávnutím kouzelného proutku mění to, co je holým nesmyslem, v možné, a nakonec dokonce v ekonomicky výhodné. Hromadná výroba dokáže překonat zdánlivě neotřesitelné bariery. Posuďme sami: nikdy nebude ve společnosti více než několik procent lidí, kteří potřebují a aspoň částečně využijí obrovské výpočetní schopnosti počítačů k základnímu výzkumu. Máme se snad soustředit ve svém aplikačním vývoji na tuto hrstku lidí? Vždyť těch, kteří denně potřebují psát, jsou miliardy. Počítač je svou univerzálností pro masovou výrobu téměř předurčen. Klasický psací stroj má jen jednu pevnou klávesnici a zvládá jedinou znakovou sadu. Lze jej tedy úspěšně prodávat jen na jednom trhu - pro každý další jazyk je nutno navrhovat a vyrábět vždy nové, odlišné typy. To vše vede zákonitě k prodražení výroby. Navíc jsou jazyky, na nichž psací stroj zcela selže - a právě ty se jako napotvoru nalézají v pěkně lidnatých oblastech s velkým množstvím potenciálních zákazníků. Ale teď se na to podívejme z druhé strany. Počítač je natolik univerzálním zařízením, že jeho využití ve funkci psacího stroje je vlastně jen jednou z řady možných aplikací. Změna znakové sady či rozložení klávesnice jsou pouze malou modifikací. Píšeme zprava doleva? Žádný problém. Není potřeba zrcadlově překlápět celou mechaniku, stačí jen správně nastavit příslušný parametr. Píšeme shora dolů? Jak je libo. Grafický režim práce umožňuje umístit na stránku v podstatě cokoliv, znakové písmo nevyjímaje. Není proto divu, že počítače zvítězily nad psacím strojem na celé čáře. Co ale toto vítězství znamená pro další vývoj počítačů? Kouzelník masového trhu zde naplno ukázal, co umí. Bude mu to ale stačit? Dovoluji si tvrdit, že ne. Náš kouzelník se již nedá zastavit. Nyní mu už nejde o nic jiného, než nechat počítače zcela zmizet. Začněme ale popořádku. Život naštěstí není černobílý. Připomeňme si, že ani dnes se svět počítačů neskládá pouze z počítačů PC používaných v kancelářích. Nezmizely a ani nezmizí sálové počítače, superpočítače ani úzce specializované pracovní stanice. Do kanceláří se přesunula a v kancelářské předměty se přeměnila jen masová většina počítačů. Pouze na ni může uplatnit náš kouzelník svoji moc. Pro naše účely budeme proto slovem počítač myslet pouze tyto počítače. Zatím se zdá být vše v pořádku. Ale pozor, začíná se objevovat jedna otázka: Proč je tato obrovská rodina kancelářských počítačů tak málo diferencována? Ať už jde o výrobek jakékoliv značky provozovaný v jakékoliv části světa, vždy má stejný procesor (procesor patřící do navzájem kompatibilní procesorové rodiny), stejný operační systém (rozumí se z více než 90 %) a stejné (zhruba ze 60 %) základní kancelářské programové vybavení. Jako by se globalizace projevila naprostým sjednocením počítačů, které se snad dnes už jeden od druhého liší pouze značkou na unifikované skříni. Každý má v kanceláři stejné vybavení, bez ohledu na své skutečné potřeby. Částí tohoto problému je nadbytečný výkon, který je dnešním uživatelům vnucován. Člověk by si kupříkladu myslel, že pro celou řadu aplikací by postačil jen zlomek možností dnešních počítačů, například někde na úrovni výkonu počítače XT. Ale zkuste takový stroj dnes sehnat. A pokud jej třeba i pořídíte, zkuste si sami psát importní filtry mezi dnešním Wordem a tehdejším Sprintem - málo platné, že funkčně se skoro nic nezměnilo. Náš pokus o střídmost tak záhy narazí na stejnou bariéru, jako náš fiktivní pokus o nestřídmost z padesátých let. V obou případech se nám postaví do cesty ekonomická bariéra. Jako bychom se vybočením ze středního proudu prohřešili. Ztratili jsme tím totiž přízeň našeho mocného kouzelníka. Najednou nás však napadne - ale vždyť to v jiných oborech jde! Jak je možné, že například vynález televize také nepřekonal vynález rozhlasu a nevytlačil rozhlas zcela ze scény? Proč pořád ještě existuje rozhlas, když už je na trhu čtyřicet let něco lepšího? Proč dokonce dosud existují i noviny, když již dávno tu máme mnohem pružnější rozhlas, a navíc i televizi, včetně jejího teletextu? Jak už jsme poznali na vlastní kůži, přežití starších modelů je v oblasti počítačů nepředstavitelné. O praktickém nasazení počítače XT si může dnešní uživatel nechat jen zdát, není-li ovšem tak bohatý, aby si jej mohl dovolit používat. Nikoho v této souvislosti nezajímá, že si dodnes mohu naladit zprávy v rozhlase, i když se ve stejnou chvíli vysílá kvalitní televizní zpravodajství a - světe div se - stále ještě si mohu přečíst dokonce i noviny a obejít se tak zcela bez elektroniky. U počítače jsem však násilně tlačen do koupi nesmyslně výkonného zařízení. Proč vlastně? Proč se právě u počítačů honí všichni za výkonem? Vývoj počítačů lze přirovnat k vývoji jakéhokoliv technického vynálezu, snad s tou výjimkou, že jejich vývoj běží podstatně rychleji. Každé tři roky se počítače změní natolik, že se na ně můžeme dívat jako na úplně nový nástroj. Pokud ale na takový pohled přistoupíme, nevyhneme se výše uvedeným vtíravým otázkám. Jediným zákonitým východiskem je na tento pohled nepřistoupit. Vynález televize přidal k rozhlasovému přenosu zvuku novou kvalitu, obraz. Televize tak rozhlas skutečně a jednoznačně technologicky překonala. Paradoxně právě to umožňuje rozhlasu trvale přežít. Také vynález rozhlasu překonal svého času novinové zpravodajství - svou rychlostí a snadnou dostupností. Také rozhlas tedy nabídl kvalitativně novou hodnotu nad novinovým zpravodajstvím, a tím umožnil novinám přežít. (Povšimněme si, že toto naopak neplatí o vynálezu barevné televize, jež díky své zpětné kompatibilitě zcela vytlačila svoji černobílou matku z trhu.) Jinými slovy, výrobek, který kvalitativně překoná své předchůdce, vytvoří na trhu svoji vlastní novou komoditu a přesune tak konkurenční boj mimo doménu svých předchůdců. A ono to skutečně funguje! Dnešní noviny nekopírují těžkopádně něco, co je daleko lépe zvládnuto rozhlasem. Naopak, to, co umí rozhlas skutečně lépe, mu klidně přenechávají, aby se mohly rozvíjet v jiných oblastech, kde jsou lepší ony. Podobně rozhlas se nesnaží otrocky kopírovat možnosti televize. Každý zmíněný prostředek má dnes jinou oblast použití a zaujímá jiné místo na trhu - noviny, rozhlas a televize si tak navzájem nekonkurují. Platí něco podobného také o osobních počítačích? Odpovězme si jednoduchou otázkou. Koupili bychom si pro své psaní textů počítač Pentium II řekněme za sto tisíc, kdyby ve stejném obchodě, hned na vedlejším regále, byl k dispozici nový počítač třídy XT s kompletním nejnovějším textovým procesorem za řádově desetinu, a ještě k tomu by se vyznačoval nižší spotřebou a vyšší spolehlivostí? Ať už na tuto otázku odpovíme jakkoliv upřímně, nakonec dojdeme k jednomu zjištění. Od uvedení IBM PC v roce 1982 na trh i přes všechny reklamní slogany nepřidal žádný novějších modelů počítači PC významné nové možnosti jeho praktickému využití. To platí o celé řadě počítačů PC až k dnešnímu Pentiu II. V naprosté většině aplikací zůstává obyčejné XT dodnes tvrdým konkurentem nejnovějšího Pentia II či PowerPC. Nelze jej v dané podobě umístit na jinou část trhu, protože v dané chvíli je zde trh pouze jeden, a proto musí být zcela vyřazeno ze hry. Největší hardwarové a softwarové firmy tak vždy po krátké době zastavují pro dřívější modely jakýkoliv vývoj a podporu, a hned vzápětí si pospíší s tím, aby nové programové vybavení začalo urychleně využívat nové a zpětně nekompatibilní formáty (někdy se tím může řešit i více much jednou ranou - viz třeba nové formáty MS Office 97). Každému, kdo by chtěl dnes pracovat na XT, se tak jeho úsporná práce podstatně prodraží - když už ničím jiným, tak náročným laborováním, jak a co z práce kolegů může dostat na svůj počítač a zda to ještě někdy dokáže dostat zpátky (a samozřejmě vyhrazením jednoho Pentia pro ty případy, kdy jeho pokusy selžou). Tím se dostáváme k mnohem přesnější paralele: dnes už v obchodech nekoupíme elektronkové rozhlasové ani televizní přijímače, ba i ty tranzistorové jsou již dávno vytlačeny modely s integrovanými obvody. Podobně noviny, které si koupíme ráno na stánku, jsou sice stále ještě z papíru, ale jak výroba papíru, tak i vlastní fotosazba dnes probíhá zcela v asistenci počítačů a jen málo připomíná dobu Karla Čapka (bohužel i kvalitou textu...). Bylo by sice i dnes možno sázet noviny ručně nebo používat elektronkové rozhlasové přijímače, ale takový rozmar by se hodně prodražil. Kam tedy spěje vývoj masového trhu PC? Změní se někdy dnešní neúprosný tlak k nesmyslným výkonům? Myslím si, že v této chvíli je již odpověď jednoznačná. Ano, tento vývoj se změní. K této změně povedou dvě cesty, z nichž první je cestou dočasnou, druhá pak cestou nevratnou. První cestou je cesta diferenciace nových produktů. Zůstaňme u naší paralely: každý dnes na první pohled pozná rozdíl mezi televizí a rádiem - vysvětlujte ale někomu výhody nejnovější sběrnice PCI oproti ISA! Jak jsme již naznačili, počítače dosud nedokázaly vytvořit více než jednu komoditu na masovém trhu. Podobně jako se tedy barevná televize nerovně tlačí na jediném trhu s černobílou (což vede k zániku černobílé), elektronkové rozhlasové přijímače bojují o stejné zákazníky jako přijímače s integrovanými obvody (což vytlačuje elektronkové přístroje do muzeí), také počítače dnes bojují mezi sebou na jediné a hodně napěchované hrací ploše. Tato situace zákonitě vede vždy k preferenci nejnovějších produktů. Ze strany spotřebitele vzniká tlak "kupovat si to nejnovější, neboť to nejnovější bude zřejmě nejlepší", ze strany výrobců pak jde tlak naprosto stejným směrem, neboť právě to nejnovější má nejvyšší marži. Teprve ve chvíli, kdy vývoj přinese něco zásadně odlišného, se tato stále se natahující bublina konečně přetrhne. V tom okamžiku vzniknou dvě nové bubliny - nový trh odlehčí trhu stávajícímu. Bublinka dnešních uživatelů osobních počítačů je ale pořádně nafouklá - jsou v ní již desítky milionů zákazníků napjatě čekajících na nový upgrade a ochotných za tento upgrade bez mrknutí oka zaplatit. Nikdo, kdo je dnes v této výživné bublině, nebude s oddělením spěchat. Naopak, i jakékoliv ohrožení velikosti a celistvosti bubliny, třeba tím, že by v sousedství začala vznikat bublina nová, rázem vyvolá prudký a účinný odpor mnoha firem. Důkazem nad jiné přesvědčivým je vznik kategorie NetPC. Jako když vidličkou rozrušíme hranice dvou těsně sousedících mastných kol, které plavou v naší polévce, a pozorujeme, jak se tato dvě kola spojují v jedno. Vidíme zcela jasně, jak větší kolo pohlcuje menší - podobný cíl měl vznik této kategorie. Ještě chvíli - a nyní již po malém kole není sebemenší památky. Takový šikovný tah dokáže na poslední chvíli polapit a opět pohltit vetřelce, který se už už chtěl oddělovat a hrozit tak zmenšením našeho mateřského mastného kola, zabírajícího v této chvíli již skoro celý talíř. Vetřelec nyní musí urychleně posunout svoji vlastní malou bublinku kousek dál do rohu a pospíšit si se stavěním nových bariér mezi mastným kolem PC a bublinkou NC. Stavba jde již trochu hůře: je nutno vysvětlovat zásadní odlišnosti mezi NC a NetPC při hranicích posunutých ke kraji talíře, zatímco sousedé v mastném kole halasně tvrdí, že bublinku NC již pohltili... Na změnu je naštěstí políčeno ještě jedním způsobem, kterému se nevyhneme. Je jím cesta přeměny počítačů v technologii. Tak jako dnes chápeme jedinečnou úlohu polovodičů ve stavbě celé řady výrobků spotřební elektroniky (včetně zmíněného rádia, televize, ba i počítače), jednoho dne vývoj zákonitě dospěje k dalšímu předělu. Tím předělem poprvé v historii nemusí být zásadní fyzikální objev; tento předěl může být poprvé ryze ekonomický. Masovost výroby počítačů může dosáhnout takové míry, že se počítač může stát univerzální elektronickou součástkou. Jednoho dne prostě začne být levnější nevyrábět specializované elektronické výrobky, jako třeba rozhlasové a televizní přijímače, ale dodávat unifikované počítače, které až software přemění v běžné výrobky spotřební elektroniky, jak je známe dnes. Podobně jako se student medicíny učí všem lékařským vědám až do chvíle, než si vybere svoji specializaci, počítače již dnes umějí vlastně vše, co nám nabízejí naši domácí elektroničtí průvodci. Dosud jsou počítače stále ještě dražší než jednoúčelové výrobky. Situace se však již začíná měnit. Náš kapesní radiopřijímač se jednou stane miniaturním úsporným počítačem, vyráběným v milionových sériích. Naše televize bude nahrazena domácím systémem, který se bude stále ovládat tradičním dálkovým ovládáním, jen ten videotext bude inteligentnější a obousměrný. A stejně jako nás dnes nezajímá schéma těchto výrobků, nebude nás zajímat ani v budoucnu a té zásadní změny si možná ani nepovšimneme. Tehdy se počítače stanou technologií a tím zmizí z našeho světa. První cesta ale už nemá příliš mnoho času - bez ohledu na úspěch či neúspěch NC, MMX a dalších pokusů o diferenciaci, cesta přeměny počítačů na technologii je již spuštěna. Začala totiž již okamžikem prvního masového úspěchu PC. Jejím důsledkem pak bude nejen skutečná diferenciace produktů, která je běžná ve světě spotřební elektroniky, ale jako vedlejší efekt i definitivní zmizení tradičních počítačů z našich kanceláří i našeho života. Masovost se tak vrátí tam, kde je doma - do oblasti spotřební elektroniky. Po určitou dobu ještě budeme potkávat monitory a klávesnice, to ale jen do té chvíle, než se změní v elegantní kufříky, mobilní telefony či lesklé desky stolů. Kouzelník masového trhu se uklonil. Tento poslední trik se mu skutečně povedl. Svět je kulatý a nemá rád extrémy. Příliš malý úspěch se netrpí a znamená zmizení ze scény. Příliš velký úspěch ovšem přivolá našeho kouzelníka a znamená totéž.
|