- internet4U -

Klub solventních

Není tomu tak dávno, co byla i na Internetu s požehnáním Obchodní komory ČR zpřístupněna atraktivní tzv. Databáze neplatičů. Méně známo je, že je pouze vedlejším předmětem činnosti společnosti, která na Internetu vede i tzv. Klub solventních firem, NEFI Bohemia. Dnes si pohovoříme o obou s jejím ředitelem, Jiřím Slovákem.

      Všechno začalo hrozně dávno. Hned po revoluci vykrystalizovala potřeba poskytovat i informace zabezpečující zkvalitnění obchodních podmí-nek a podnikatelského klimatu v celé republice. Stážemi v Německu, Švýcarsku a Rakousku jsem si ověřil, že nejen tam, ale všude ve světě fungují takzvané referenční kanceláře, které vám opatří na požádání reference o vašich potencionálních klientech či partnerech, službu starou jako je obchod sám. Zjistili jsme však, že i na tzv. hospodářských komorách (ne všechny jsou organizované stejně jako ta naše, ale v každém případě požívají obecnou vážnost) jsou k dispozici tzv. Black Pages, shrnující nesolidní a hlavně neplatící podnikatele. A odtud byl jen krok k počátkům NEFI Bohemia.

      V zahraničí je ovšem dlužník na takové "černé listině" takřka vyřízen.

      Ano, podnikatelský subjekt, který se na ni ve slušné zemi dostane, nekoupí nebo neprodá ani sklenici vody. Právě to nás, zvláště v situaci, kdy u nás dlužníků naopak přibývalo, inspirovalo k tomu, že jsme založili společnost, která si vzala do vínku shromažďovat informace tohoto typu. Zdůrazňuji, že nejen negativní. Naopak v roce 93 jsme na výstavě FIBEX iniciovali vznik Klubu solventních firem. Klub, jenž vznikl více méně spontánně, jsme nechali žít a čekali co se z něho vyklube. Brzy měl asi 400 členů. Už od počátku bylo podmínkou členství, že firma nesmí dlužit déle než 30 dnů po době splatnosti. Nicméně ještě neplatila povinnost, dokladovat svůj řekněme čistý štít každé čtvrtletí pomocí výpisu účetní uzávěrky, jako dnes.

      Postupem doby jsme se spojili v této činnosti, tedy monitoringu s hospodářskou kontrolou ČR, pro niž vytváříme informační pozadí, právě co se týká tohoto druhu informací, takže klub už není jen klubem, ale oficiálním projektem Hospodářské komory, jmenuje se Registr solventních firem, i s tím, že se samozřejmě zkvalitnil. Registrovaný člen musí dokladovat svoji čistotu, a na druhé straně získává řadu vylepšení. Například informace se poskytují i na všech pobočkách Evropské databanky. Ověřené firmy mohou také používat tzv. logo solventní firmy.

      Poslední dobou se stalo skoro módou mít značku Czech Made nebo mít výrobky se značkou mezinárodní kvality. Ne že bych to chtěl podcenit, ale většinou je to označení kvality výrobku, ne podniku. Kdežto logo Hospodářské komory vypovídající o jeho členství v Registru solventních firem, databázi platební kázně českých podnikatelských subjektů, je garancí firmy jako takové a jejích vztahů k dalším podnikatelským partnerům. Jinak není nijak zvýhodněna nebo inzerována. Je tam zařazena podle svého IČO a názvu, a kdo chce, její členství si může ověřit.

      Vraťme se však zpět, k tzv. Databázi dlužníků:

      V prvopočátcích jsme sbírali tato data na základě jakýchsi dotazníků, pak jsme ovšem byli nuceni z právního hlediska přejít na mandátní smlouvu, tzn. že veškeré vstupy dat do databáze jsou na základě mandátního vztahu mezi námi a věřitelem. Ne že bychom mu nevěřili, ale my okamžitě kontaktujeme dlužníky, ověřujeme detailně znovu jak identifikační tak věcné údaje a poskytujeme dostatečný čas před zařazením do databáze (25 dnů), aby se námi oslovený dlužník mohl k věci nejprve vyjádřit, nebo aby šlo-li o pouhé nedopatření, mohl zaplatit. Pokud se prokáže, že se ohradil oprávněně, nebo že celá věc je třeba u soudu vzhledem k řešení reklamace apod., samozřejmě to dáváme na vědomí věřiteli a sami nepostupujeme dál, je třeba vyčkat rozsudku soudu.

      Co taková druhotná platební neschopnost?

      Pojem samozřejmě respektujeme, jen tady v republice se říká, že mezi podnikatelskými subjekty navzájem je to až 300 miliard Kč, v běžné podnikatelské sféře nepředstavitelné číslo. Nicméně na druhé straně je to oblíbený termín, který se zneužívá. My se nestavíme k druhotně zadluženému podnikatelskému subjektu záporně, naopak v podstatě mu můžeme nabídnout stejné služby, protože víme, že je to řetěz a že se může podařit někde ho přetnout třeba právě nám. Je-li to seriózní firma, pomáháme tedy i dlužníkovi věřitele, který je naším mandantem.

      Rozhodování je to samozřejmě těžké, o to těžší, že u nás se po roce 89 podnikatelská sféra vlastně teprve formovala. Nechci používat termínu Divoký západ, nicméně i podle názoru našich rakouských partnerů se doba kolem r. 1992, 1993 hodně podobala poválečné době v Rakousku: I tam tehdy přišla spousta lidí jistým způsobem k majetku, nicméně postrádala nějakou už zavedenou nebo aspoň nepsanou etiku podnikatele. Také se tam čistily peníze apod., takže paralela je nasnadě. Jenomže Rakušané také říkají, že u nich to pak trvalo i dvacet let, než se poměry usadily a taková etika vznikla, spodina sedla a bylo možno seškrábout i takovou tu špinavou pěnu. V tom směru jsme zatím úplně na začátku.

      Hodně lidí se ovšem do potíží dostalo a dostává i z nedostatku přirozených obranných látek proti těmto vykukům.

      Určitě. A hodně jich to prostě docela poctivě "zvoralo", nebyli na podnikání, nemohli za to. Já si to vysvětluji asi tak, že většina těch, kdo začali po revoluci podnikat, si řekla zkusím to a když to nepůjde, tak se vrátím ke své profesi. Tudíž sám princip, na kterém je postavena naše činnost, byl vlastně trochu "mimo". Tyto lidi útok na dobrou značku, tzv. "goodwill" jejich firmy, na jméno firmy, tolik nebolel. Proto i výsledky našeho úsilí nebyly dříve zdaleka tak markantní jako dnes.

      V podstatě v r. 1992 byla účinnost řešení pohledávek tak cca 10 až 12 %. Samozřejmě, že můžeme říct, že když jsme v těchto začátcích vydávali jenom tištěné nebo disketové verze databází a dnes, kdy jsme přes BBS, INFOTEXT, CD a teď i Internet došli k 35-40 %, je to technologií, ale není to jenom v ní. Jestliže píšeme rok 1997 a někdo podniká už sedmý, osmý rok, je už dost nerad, kdyby měla být zrovna jeho firma nechvalně známa. Protože za ní je už sedm let jeho života, práce často i šestnáct hodin denně, všechny víkendy a dovolené i jeho jméno.

      Podnikání a tedy i dluhy se ovšem zdaleka netýkají jen malých soukromých podnikatelů.

      Naopak, těch velkých někdy především. Ale třeba i bývalých státních podniků z restitucí anebo restrukturalizovaných akciovek. Protože dokud byly v tom devadesátém druhém ještě státními podniky, nikomu tam na ničem nezáleželo. Nicméně akciovka, to už je většinou z 99 % soukromý majetek, jsou za tím někdy i stejní, avšak nyní už zcela určití lidé, kteří jsou veřejně známými statutáři, najednou jsou tu zcela adresné obchodní vztahy a jakmile se taková databáze stala přístupná dík Internetu i z ciziny najednou to funguje. Troufám si říct, že právě prokázaná smysluplnost monitoringu může mít naopak zpětný efekt i na zkvalitnění podnikatelského prostředí.

      Ku prospěchu věci bylo samozřejmě i to, že jsme se v letošním roce spojili s Evropskou databankou, která má široké zázemí v oblasti poskytování informací a velký počet informačních míst po celé republice, což má určitý dopad v té sféře dlužnické, protože informace se tak dostanou blíže koncovým uživatelům, kteří pak s těmito firmami méně obchodují, ale i v té pozitivní: informace o firmách v registru solventních firem jsou poskytovány zdarma.

      Mohou být procenta úspěšnosti ještě vyšší?

      Samozřejmě se setkáte i s agenturami, které vám budou tvrdit, že i devadesát nebo sto procent, ale nevěřte jim. V zásadě ano, ale ne tolik. Souvisí to i s účinností celého systému. Tady jsem zapomněl říct, že naší, byť i sekundární činností a ve zcela jiném oddělení, je také vymáhání pohledávek, jež je také součástí systému. My v tomto směru nechceme exkluzivitu, i proto jsou naše provize velice nízké a účtujeme je dokonce jen po tři měsíce. Nedostane-li mandant dluh do té doby zpátky, neúčtujeme už nic, přestože systém zveřejnění jede dál. My totiž považujeme už to, že nám někdo svěřil svůj problém, své smutné zkušenosti s dlužníkem, za kapitál. Hájíme pořád myšlenku, že informace jsou zboží jako každé jiné. Ten mandant obohatil naši databázi, pomohl dalším lidem, které uchránil před podvodníkem, a tím i naší značce, naší úspěšnosti. To je svým způsobem skoro víc, než když dlužníka přesvědčíme a do týdne jej z databáze zase vyjmeme.

      Nicméně sotva to děláte zadarmo.

      Ve smlouvě s mandantem je klauzule, že naše provize činí 2,9 % z toho, co je vyřešeno. S tím, že my jsme oprávněni provizi inkasovat nebo fakturovat, jen pokud se nám případ podaří vyřešit do 90 dnů. Pokud ne nemáme nárok na odměnu, nicméně naše činnost pokračuje. Jde o to, aby data zůstala v monitoringu, a dlužník tak zaplatil, byť v nouzi, aspoň později. Ale především jde o to, varovat ostatní, aby mu mezitím nenaletěli další.

      Vraťme se k historii. Co všechno tedy bylo ještě předtím, než si může váš dnešní zájemce vyťukat na Internetu vaši adresu?

      Po tištěné databází, kterou jsme rozesílali, přišel časopis, jenž byl dvojdílný: jeden díl zpravodajství Klubu solventních firem, druhý s dlužníky. Obojí bylo samozřejmě jen pro předplatitele. Nebylo možné, aby s ním nějaký kamelot na náměstí Svobody vykřikoval "Kupte si noviny s největšími dlužníky v republice!" Ale souběžně s tím jsme už vyvíjeli prohlížeč, a krátce po založení jsme pak přišli s elektronickou verzí pro osobní počítače v disketové verzi, takže lidé si mohli prohlížet data sami. Z té první, ještě nezakódované, ve tvaru dbf, jsme brzy zjistili, že nám konkurence vykrádá data a prodává je dál, takže další prohlížeč jsme už zaklíčovali. Jen zákazník si v něm tak mohl vytisknout informaci, udělat analýzu, sledovat dlužníka v určitém období, vývoj jeho dluhů, dlužníky v určitém regionu apod. Nicméně pro klienty vážnějšího charakteru zůstává dodnes možnost koupit otevřená data, která mohou zabudovat i do vlastních systémů.

      Pak už přišel Internet?

      Určitým předstupněm by se dal nazvat pilotní projekt Telecomu, tzv. Videotext, kde jsme byli také. To byla celostátní počítačová síť, na niž se dalo připojit po vyčleněných telefonních linkách, ale i k tomu musel mít zájemce smlouvu s Telecomem.

      Mimochodem, mentalita českých podnikatelů se zlepšila, nicméně to, že se za informace platí, je těžké prosazovat tam, kde se ještě nesmířili s tím, že nějaké vůbec potřebují. Jestliže má mít švýcarský podnikatel pozítří schůzku, projede mu sekretářka všechny možné databáze, obrátí se na agentury, vytvoří mu rešerši o tom, s kým bude jednat, v níž najde nejen adresu, telefon a jméno ředitele podniku, ale i jaké má firma jmění, jestli má úvěr, jaká je platební morálka, bankovní ústavy, využívání patentů, atd. Samozřejmě, pak se jedná s partnerem daleko líp. U nás to ještě zdaleka nefunguje, i když by mělo.

      Znamenal pro vás přechod na Internet revoluci, ať v kladném nebo záporném smyslu?

      Revoluci ne, řekl bych příjemné překvapení; byl jsem, přiznám se, nedůvěřivý. Říkal jsem si, že na Internetu jsou hlavně studenti, sám mám dceru na technice, tak vím, jak to funguje, ale přesvědčili jsme se, že už v době, kdy to bylo bez registrace a v době dovolených, se dívalo denně na 200, 250 lidí. Služba je samozřejmě placená, zaregistrovat se můžete na jeden rok, to stojí 380 Kč, pak je vám přiděleno heslo a kód. Jednoduchá informace stojí 200 Kč, podrobnější už 300 Kč. Klient má svůj účet, kdykoliv se může podívat, kolik utratil. Řekl bych, že teprve s Internetem je aplikace opravdu podařená, protože si vytisknete patřičné dokumenty nebo i smlouvu přímo na svém PC.

      Kolik vám jich přibylo jen díky Internetu?

      Koncem října na 150 registrací. To je lepší, než jsme mysleli. Navíc je systém mnohem efektivnější, oproti dvanácti lidem, které jsme potřebovali pro tištěné vydání, nás stačí pět. Nejsem softwarový odborník, ale myslím, že programátorům z Clark Netu se to opravdu podařilo.

      Co soudy? Nežaloval vás někdo?

      Od roku 92, kdy tuto činnost v tomto měřítku provozujeme, nedošlo k jedinému soudnímu řízení. Bylo několik korespondenčních výměn mezi našimi právníky, ale skončily už na úrovni kontaktů, jimiž jsme prokázali, že známe zákon. My prostě nikoho nezveřejníme, dokud si nejsme stoprocentně jisti, a dokud nejsme schopni prokázat, že jsme zveřejnili naprostou pravdu. Mimochodem, ta nikdy nezní tak, že někdo je podvodník nebo neplatí soustavně své dluhy, ale jen velmi věcně, že k datu x.y. dluží subjekt, jehož IČO je takové a takové, tolik a tolik. A v ruce máme doklad, že tomu tak opravdu je. Nic víc.

      To pak ovšem znamená, že spousta notorických dlužníků se u vás třeba nikdy neobjeví.

      Přesně tak. Nejsou tam, protože je tam nikdo nedal. Nemůžeme zveřejnit něco jen proto, že je to všeobecně známo, například že určitý brněnský podnikatel dluží za sportovní objekty stovky milionů nebo jiný totéž za Pragokoncert. Nemůžeme, protože se nenašel věřitel, který by ho tam dal a předložil na to doklady. Nebo tam někdo z nich je, ale za zcela směšnou sumu, kterou dluží soukromníkovi, jenž ho tam dal, zatímco stát, jemuž dluží miliony, jej u nás nepřihlásil. To je nedostatek systému, ale s tím nic nenaděláme.

      Jakých rozměrů je váš typický klient?

      Těžko specifikovat. Obracejí se na nás společnosti velké, které nám dají výpis ze svého saldokonta a řeknou starejte se. Pak vlastně tuto činnost uděláme za ně. Normálně totiž, když věřitel napíše svému dlužníkovi, aby uznal svůj závazek, tak z něj většinou nic nevydoluje, protože to není povinnost ze zákona. Zatímco když oslovíme dlužníka my, tak už jen tím, že začne korespondovat, nedojde k naplnění pověstné promlčecí lhůty. To je ostatně důvod, proč se na nás obracejí i subjekty menší a malé, celé široké spektrum, ale celkově myslím, že spíš nás využívají subjekty menší a střední, a v poslední době i stále víc vyloženě soukromých osob, protože věřitel nemusí mít dokonce ani IČO. To dlužník musí. Takže bohužel není možné, aby se u nás v datábázi objevil třeba jen známý proti známému, sousedka proti sousedovi. Zato se na nás v poslední době obrací spousta osob, která naletěla na nabídku vykutálených půjček se čtyřicetiprocentním úrokem kupodivu nejen prostých lidí, ale i osob s akademickým titulem. I těm se snažíme pomoct, ale tam je ta úspěšnost daleko pod těch 35 % a více méně případ od případu náhodná. Tyto společnosti mají za jednatele zahraniční osoby, bez zdejšího bydliště a s hroší kůží.

      Poskytujete i rešerše?

      Samozřejmě, dokonce faxem. Vy faxem zadáte dotaz, uvedete své IČO a IČO klienta, o kterém chcete informace. My projedeme informační sytém až do roku 1992, a výsledek pošleme zpátky. Prakticky ihned. Jen kvůli nečekaným událostem se chráníme maximem 48 hodin. Ale většinou je to bleskové.

      Suma sumárum?

      Naším systémem proběhlo od roku 1992 přes dvě miliardy korun, v současné době jich nadále zveřejňujeme přes půl miliardy. Na Internetu je to přes 15 000 pohledávek měsíčně, a týká se to asi 6500 subjektů a dlužníků. Protože když firma zaplatí, z databáze se vyřadí. Ale v celkové, historické databázi od roku 1992 je u nás celkem na statisíce pohledávek, desetitisíce firem. Tím se právě liší možnosti toho, kdo má naši databázi na svém počítači a může tak dělat i dlouhodobé analýzy, a toho, kdo má na Internetu jen její dnešní aktuální stav.

      Vaše touhy a sny?

      Jedním z nich je, ale to je zatím doslova sci-fi, aby databáze solventních firem převažovala nad počtem neplatičů. A dalším, a to už by nemusel být jen sen, je něco, na čem pracujeme, totiž aby až budou uvolněny ze zákona informace, které jsou zatím blokovány, tzn. data dlužníků zdravotním pojišťovnám a finančním úřadům, těch 60 miliard, o kterých se pořád mluví, protože ministerstvo je nedokáže řešit, tak abychom měli tyto dlužníky ve své databázi. Tak jako jsme kdysi, mimochodem jako vůbec jediní, zveřejňovali systematicky i dlužníky Fondu národního majetku. Protože firma, jež neplní své zásadní povinnosti, tj. zdravotní platby svým zaměstnancům, a neodvádí daně, je firma, které samozřejmě nemohu věřit ani jako soukromý podnikatel. V tisku proběhla kladně anketa, zda si občané přejí, aby se podniky neplatící sociální a zdravotní pojištění zveřejňovaly, takže je vidět, že se už něco děje, a náš sen by mohl být reálný.      

ajn

      7 0849

internet4U