Všichni, kteří by snad pojali nápad navštívit Hongkong během této historické události, musejí počítat s tím, že získat zde ubytování bude pravděpodobně samo o sobě úctyhodný výkon. Většinu z více než 33 tisíc hotelových pokojů (v cenovém rozpětí od 35 do 3,5 tisíce dolarů) už si rezervovali návštěvníci, kteří se touží stát svědky této historické změny.
Na programu je návštěva Charlese, prince z Walesu, a několika dalších celebrit z celého světa. Celá událost včetně formální ceremonie bude organizována oběma, britskou i čínskou, složkami správy v Hongkongu. Kromě toho obyvatelé města plánují pro tuto příležitost své vlastní akce. Čluny se pronajímají, místa v restauracích jsou téměř obsazena a noční kluby již několik měsíců před událostí uvádějí speciální programy. Nejproslulejší gastronomická centra ve městě jsou již po měsíce beznadějně zadána.
Ráj turistů a obchodníků
Hongkong byl, měřeno podle rozsahu turistického ruchu, vždy velmi rušné místo. Například jen v roce 1996 jej navštívilo 11 700 000 lidí. Asi čtvrtina sem přicestovala služebně, zbytek pak byli turisté na dovolené. Podle údajů Hongkongské turistické asociace
(HKTA) zde utratili 10 bilionů dolarů, takže není divu, že turismus představuje druhou nejvyšší položku v příjmech místního rozpočtu. To jistě stojí za zamyšlení: proč? Především Hongkong získal pověst ráje pro všechny, kteří vášnivě rádi nakupují, a toto tvrzení lze jen velmi obtížně popřít, jakmile jednou získáte zkušenost s nakupováním posledních výkřiků módy, elektroniky nebo naopak starožitností za ceny o stovky dolarů nižší než jinde. Kromě toho, že se Hongkong honosí přídomkem "ráj všech koupěchtivých", je také proslulý svou kuchyní. Každý zde může doslova okusit "vzorky" kuchařského umění ze všech koutů světa, a přitom nemusí z Hongkongu vytáhnout paty. Opravdu ne mnoho míst si může troufnout tvrdit o sobě něco takového.
Ale Hongkong samozřejmě není jen synonymem pro dobré jídlo a výhodné nákupy. Je to velmi malebné a působivé město i pro ty, kteří vyhledávají spíše kulturní památky a turistické atrakce. A navíc je to i město s bohatým kulturním zázemím. Místní umění a kulturní proudy nejsou o nic méně směsicí všech vlivů, než výše zmíněná gastronomie. Každý rok Hongkong hostí několik muzikálů, operních představení, koncertů vážné i pop hudby, k nejznámějším kulturním podnikům pak patří Mezinárodní filmový festival a Festival umění.
HKTA poskytuje aktuální informace o veškerém kulturním dění na svojí vlastní webové stránce. [1] Návštěvníci, kteří přijíždějí do Hongkongu za obchodem, se také mají na co těšit. Všichni si je zde předcházejí, protože hodnota obchodů, které zde ročně uzavřou, jde do bilionů dolarů. Jen v roce 1996 měli byznysmeni z celého světa možnost zúčastnit se několika obchodních veletrhů a kontraktačních výstav. Veletrhy zasahují do všech oblastí, nejpopulárnější jsou Hračky v Hongkongu, Trh her, Mezinárodní počítačový veletrh Expo a Týden módy. Úplný seznam obchodních aktivit, výstav a informací ze světa byznysu můžete nalézt i na Internetu na stránce The Hong Kong Trade Development Council. [2]
Od Británie k Číně
Hongkong nebyl vždy ve své historii obchodním a turistickým středobodem Asie. Na začátku 19. století byl prostě rybářskou osadou a přístavem pro cestovatele a piráty. V letech tzv. Opiových válek mezi Čínou a Británií se stal námořním přístavem pro britské loďstvo. Koncem války, roku 1842, uzavřely obě mocnosti smlouvu, tzv. Nankingskou dohodu, ve které bylo vyhlášeno, že Čína se vzdá Hongkongu ve prospěch Británie. Poté, roku 1898, Británie podepsala s Čínou dohodu o 99letém pronájmu poloostrova Kowloon a dalších sousedících ostrovů, obklopujících původní území, které tvoří město Hongkong, tak jak je známe dnes. Je to vskutku působivý výkon proměnit přístav pro rybáře v centrum mezinárodního obchodu za necelé století.
V současné době se budoucnost Hongkongu stala pro mnohé žhavým námětem k polemikám. Existuje řada zavádějících či veskrze falešných domněnek a předpovědí na téma, co s Hongkongem bude, až se vrátí pod čínskou správu. Nejběžnější je přesvědčení, že Čína zde zavede ekonomický a právní systém jako na zbytku svého území a promění tak Hongkong v další z "rodiny" měst podobných Šanghaji či Pekingu. Bráno čistě podle faktů, Čína slíbila nechat Hongkong až na pár výjimek "na pokoji" a uplatňovat zde tzv. "politiku dvou systémů v jedné zemi", jež by měla Hongkongu zaručit status Zvláštní správní oblasti (Special Administrative Region SAR), která si podrží vyšší stupeň samosprávy ve srovnání s ostatními čínskými městy a regiony. V roce 1984 britští a čínští představitelé obou vlád podepsali tzv. Joint Declaration a zplnomocnili určené experty k vytvoření základního zákoníku (miniústava pro jednotlivé oblasti). Tato smlouva zaručuje Hongkongu autonomii v rozsahu vytyčeném při formulování pojmu Zvláštní správní oblasti, a to po dobu přinejmenším padesáti let od aktu předání.
Mezi základní prvky, které se nemají vůbec měnit, patří kromě jiného: hongkongská měna, která je stabilizována podle amerického dolaru bude tomu tak i nadále, oficiální úřední jazyk, jímž zůstane angličtina, anglické názvy ulic, cest a veřejných budov (kromě přívlastku královský, od nějž bude zřejmě v některých případech upuštěno) a finanční a bankovní sektor, který si podrží svou nezávislost na vládě. Rovněž zůstane hranice mezi Hongkongem a Čínou, aby se zabránilo masové imigraci Číňanů do Hongkongu, a ani systém soudnictví a prokuratury by neměl doznat vážných změn, ačkoliv nedávné návrhy z čínské strany naznačují, že některá práva, zvláště pokud jde o svobodu informací, by mohla být pozměněna.
Samozřejmě, že nikdo nemůže přesně odhadnout ani prorokovat, co se v blízké budoucnosti v Hongkongu vskutku stane. Jedinou jistotou zůstává možnost čekat a sledovat vývoj, abychom zjistili, co se chystá. Jedno je však jisté. Hongkong byl vždy pokládán za z mezinárodního hlediska dynamické město a tuto pověst si jistě udrží už jen kvůli svému významu obrovské obchodní zóny. V celkovém měřítku je Hongkong řazen k osmi největším obchodním přístavům na světě. To je jistě slušný výsledek na město s pouhými šesti miliony obyvateli, které nezabírá plochu větší než 1 100 čtverečních kilometrů.
Město a lidé
Jedna z nejúžasnějších věcí, které si v Hongkongu okamžitě všimnete, je jeho systém organizace dopravy. Bývá označován za jeden z "nejpřátelštějších" přepravních systémů pro cestující vůbec. Kromě osobních automobilů, taxíků a autobusů je zde dostupná přeprava metrem (The Mass Transit Railway), po ulicích jezdí tramvaje, minibusy (se 14 až 20 sedadly), a jednotlivé ostrovy, na nichž se Hongkong rozkládá, jsou vzájemně spojeny linkami přívozních parníků. Železnice se užívá k přepravě do tzv. Nových teritorií a do blízké Číny. Hongkong má rovněž letiště s nejhustším provozem na světě. Doslova "dopravní zácpa" ve vzduchu si vynutila stavbu nového letiště, které by mělo být dokončeno v roce 1998.
Hongkong se řadí k technologicky nejvyspělejším městům na světě. Například jeho komunikační síť, i když má ještě daleko k dokonalosti, se považuje za jednu z nejméně poruchových. A i sami obyvatelé jsou velmi "in", vždy se snaží držet krok s technickým vývojem a zásobit sebe i své domácnosti posledními novinkami a vynálezy: mobilními telefony, domácí elektronikou apod.
Prvořadým cílem většiny obyvatel Hongkongu je vlastnictví bytu a pokud možno i drahého automobilu. Omezený životní prostor způsobuje, že ceny byť malých bytů jsou zásadně přemrštěné, takže se považuje za velmi úspěšného ten, kdo si může koupit byt a vybudovat si vlastní domov. Dík husté síti veřejné dopravy většina obyvatel Hongkongu nevlastní ani auto. Auto je spíše luxus než nezbytnost. Ti, kteří si mohou dovolit platit vysoké poplatky za to, že garážují ve městě vlastní vůz, mají tendenci utratit své peníze za poslední modely prestižních evropských nebo japonských automobilek. Podle statistiky připadá v Hongkongu jeden Rolls-Royce v luxusní verzi na 1000 obyvatel.
Hongkongané, obecně nároční a agresivní v podnikání, nejsou jiní ani pokud jde o jejich vlastní zábavu a potěšení. Jelikož hraní hazardních her není v Hongkongu legální, mnoho lidí se přepravuje na převozních lodích (tzv. ferry) do přístavu Macao (portugalská kolonie, která se rovněž chystá na přechod pod čínskou správu, ale až v roce 1999), kde se mohou vyžít v mnohých kasinech. V Hongkongu samotném herny povoleny nejsou, ale zato se tu ročně vyhrávají a prohrávají biliony dolarů při sázení na koňské dostihy. Kromě tohoto "sportu" proslul Hongkong pořádáním mezinárodních soutěží v kriketu, ragby a fotbale.
Budoucnost
Stejně jako bylo obtížné předjímat budoucnost Hongkongu před padesáti lety, je neméně problematické odhadnout budoucí vývoj po 30. červnu 1997. Každý se kojí nadějí, že přechod bude hladký a že Čína dodrží smlouvu a podle litery Joint Declaration ponechá Hongkongu autonomii. Momentálně a zatím to vypadá nadějně. Hongkong je pro Čínu důležitý jednak jako přístav, jednak jako obchodní partner a jakýkoliv rozkol by nebyl v jejím zájmu. I v minulosti Hongkong vzkvétal především díky svobodě podnikání, kterou poskytoval svým obyvatelům, a díky ekonomickému systému otevřeného trhu.
Jistě, existuje mnoho drobných konfliktů mezi britskou a čínskou vládou, které vyplývají z odlišného názoru na jednotlivosti v procesu změny svrchovanosti. Obě strany tvrdí, že jejich způsob nazírání a jejich pojetí, jak zajistit bezproblémový přechod, jsou pro Hongkong nejprospěšnější. Faktem je, že drtivé většiny obyvatel města se nikdo na názor na celou věc neptal. Čínská vláda si zde pouze vybrala několik odborných poradců. Nicméně mnoho z nich patří k řídícím ekonomickým špičkám hongkongského byznysu a nevypadají na to, že by zamýšleli udělat cokoliv radikálního, co by snad mohlo narušit jejich více než vřelé vztahy s Čínou. Ani první vůdce exekutivy, který byl vybrán Číňany, aby se ujal výkonné moci, Tung Chee-Hwa, loďařský magnát, s největší pravděpodobností nepodnikne nic, co by mohlo případně podráždit mocné v Pekingu.
Když si uvědomujeme ambivalenci veškerých záležitostí, které celý proces provázejí, je velice snadné pochopit, proč se tolik lidí strachuje o příští osud Hongkongu. Je však třeba znovu a znovu si opakovat, že toto město je pro Čínu velmi důležité a že čínská vláda je si toho dobře vědoma. A její poradci, kteří se z celé věci pokoušejí vyzískat co nejvíce pro sebe, se budou ve vlastním zájmu snažit udržet statut Hongkongu tak nezávislým na Číně, jak jen to bude možné. Je přirozené, že mnoho lidí bere velmi skepticky jejich altruistická vyhlášení, že nechtějí nic než dobro Hongkongu, ale ve skutečnosti cíle, kterých se pokoušejí dosáhnout v zájmu vlastního prospěchu, korespondují s tím, co s největší pravděpodobností bude tím nejlepším pro Hongkong samotný.
přeložila emp
Adresy:
[2]http://www.tdc.org.hk/exh-con
[4]http://www.info.gov.hk/info/history.htm
[5]http://www.underground.org.hk