V rubrice, která nás provází zeměmi blízkými i vzdálenými, vždy však s důrazem na něco nevšedního, dnes pokračujeme seriálem tipů, jak rozšířit pobytový zájezd k moři o méně všední zážitky. Naplánujete-li si takový "přídavný" výlet předem, můžete zanechat pohodlnější zbytek rodiny na pláži, sami si však z krás země odvézt mnohem víc.
Mount Athos
Minule jsme se zabývali výletem do romantické oblasti řeckých horských klášterů Meteora. I tentokrát zůstaneme v severním Řecku, v oblasti tzv. Olympské Riviéry, poloostrova Chalkidiki, na nějž se v poslední době specializovala pro cenovou dostupnost většina českých cestovek. Nabídneme vám návštěvu u nás skoro neznámé Svaté Hory (v Řecku Mount Athos nebo Aghion Oros) izolovaného, z pevniny pro divokost hor prakticky nedostupného poloostrova, jenž je ve skutečnosti samostatnou, i když na Řecku závislou církevní republikou. Což je mimochodem i jednou z příčin, proč není tato pro cizince doslova země zaslíbená turistikou zatím prakticky postižena.
First things first
K tomu, abyste se tam vůbec dostali, musíte totiž mít diamonitirion, tedy speciální povolení, de facto vízum. Vízum do Řecka, které je, a dokonce i pro nás, zemí bezvízovou? Opravdu, je tomu tak. Abyste je získali, musíte požádat buď prostřednictvím některého z řeckých vyslanectví (neznám však nikoho, kdo je tak získal), anebo přímo v Soluni (Thessaloniki), na Úřadu pro severní Řecko. Poplatek není velký a vízum dostanete na počkání. Máte-li štěstí. Protože Athos si vybírá a cizincům vystavuje jen asi deset povolení denně. (1) Dostanete-li je, nezbývá než dopravit se do přístavu Ouranopolis (autobus ze Soluně tam jede asi dvě a půl hodiny) a zde nasednout na loď do jediného přístavu Svaté země Dafnis. Také zde můžete zanechat svou ženu.
Nevíte-li proč, je právě na tomto místě třeba připomenout, že Athos tento možná nejodlehlejší ale i nejromantičtější kout Evropy je zapovězen ženám; dostanou se tam jen muži. Věřte tomu nebo ne, ale do tohoto státečku nevstoupila dík Chrysobulle, vydané císařem Konstantinem už v roce 1060, po více než devět set let ženská noha a ženského pohlaví tam dle buly nemají správně být ani zvířata. Ta se tam proto také, snad s výjimkou ptáků nebeských, nerodí, ale dovážejí (přísně jen samci). V jediném případě se prý povedlo ženě (jak jinak novinářce) na Mount Athos proniknout. V přestrojení. Bůh však reagoval prakticky ihned zemětřesením, jež postihlo celou jednu část Řecka, a od té doby už k takovým pokusům nedošlo. (Jeden český novinář tvrdí, že byl osobně svědkem toho, že na ostrov nebyla vpuštěna ani kytara. Možná nejenom proto, že její tvary připomínají ženu, ale že s ní přichází i hudba a písně tedy věci nepřátelské zbožnému soustředění a rozjímání.)
Every cloud has a silver lining
Ženu, přítelkyni či dceru, pokud jste ji už nenechali na pláži, musíte tedy opustit v Ouranopolis. Naštěstí jsou tam už na to takřka zvyklí a míst, kde mohou přenocovat, přibývá. (Zlé jazyky dokonce tvrdí, že s množícími se návštěvníky Athosu získává na pověsti i Ouranopolis jako místo "odložených žen". Možná se dočkáme i srovnání s našimi Františkovými Lázněmi.)
Athos sám je tedy královstvím mužů. Stovky pravoslavných mnichů rozjímajících ve zbytku z jeho někdejších dvaceti klášterů jsou navíc posilovány řeckými, opět jen mužskými poutníky, pro něž je návštěva Athosu jistým druhem zasvěcení. Navíc bývá zvykem, že ti, kdo je už absolvovali, přicházejí po létech znovu a berou s sebou dospívající syny jako jakési pomyslné předání tradice.
Ostrovu vládne po staletí rada složená ze zástupců všech zdejších od sebe velmi vzdálených klášterů (k některým je to až dvanáct hodin cesty). Už tradičně má každý nahoře v Karies vlastní budovu, jakési vyslanectví.
Nezávisle na kráse po útesech dramaticky rozložených klášterů vás vůbec nejvíc zaskočí samotná krajina. Ptáci ani zvěř, dosud neplašená auty, před vámi neutíkají, nikdy neobdělávané louky voní divokým kvítím a kořením takhle nějak jste si asi představovali biblický Ráj. Tu tam zaznamenáte pohled z křoví, ale nevěnujte mu ani obavu, ani zbytečnou pozornost: to vás jen pokradmu pozoruje jeden z mnoha dosud zde žijících poustevníků, které nemáte nikdy uvidět. Divukrásné místo na nejvýchodnějším cípu poloostrova Chalkidiki není dosud zasaženo ani civilizačně nebo ekologicky. Když jsem se tam dostal poprvé, dokončovali povrch první silnice spojující jediný přístav Dafni se sídlem vlády, městečkem Karies na vršku nad zátokou. Podruhé měl už Athos i první, poněkud rozvrzaný autobusek, jímž se mniši i návštěvníci dostávali z přístavu nahoru i jinak než jen pěšky. A v jednání byl i první terénní automobil, jenž měl patřit ministerskému předsedovi. Všechny ostatní cesty spojující dvacet odlehlých klášterů byly totiž po staletí vlastně jen stezkami. To nám řekl, když jsme se s ním seznámili mimochodem právě v onom rozvrzaném autobuse on sám. V té chvíli jsme ještě netušili, kým je, zdál se být prostě jen jedním z mnichů, s nimiž jsme pluli z Ouranopolisu. S kým jsme to jeli, jsme pochopili teprve, až když nás pozval k sobě do presidentského paláce, přečetl si doporučení pražského patriarchy a dal nám nalít sluncem prosyceného vína.
Last but not least
Na Athosu ač si to nezaslouží vlastně vždycky tak trochu spěcháte. Pokud jste přijeli na jediný den, stihnete právě tak jen Karies, protože cesta do vůbec nejbližšího kláštera (samozřejmě že pěšky) trvá čtyři hodiny. A i zůstanete-li na déle, spěcháte stejně, protože po šesté se brány pohostinných klášterů zavírají a ve zdejších lesích se prý dosud potulují vlci.
Noc v klášteře stojí rozhodně za to. Mniši se s vámi rozdělí o jednoduchou večeři (salát s olivovým olejem, chleba, víno, ovoce) i modlitbu. Už krátce po půlnoci vás k ní zve vyzvánění zvonů, protože Athos trvá oproti zbytku světa na tradičním dělení času: pracovní den pravoslavného věřícího začíná západem slunce. Už pouhý den, dva pobytu v tomto možná "posledním ráji" vás poznamenají a očistí od nánosu civilizace, připomenou pravé hodnoty. Putovat však můžete od jednoho kláštera k druhému tak dlouho, dokud vám to dovolí vaše vízum. Spát budete na tvrdém a jíst vždy totéž, ke svým drahým se však vrátíte s injekcí čistého lidství. A pokud se vám to podaří prožít tak, jak to dělají Řekové, i se svým synem, nebude síly, která by vás v životě rozdělila.
(1) http://www.bates.edu/~rallison/friends/
ajn