- internet4U -

Jak roztančit paneláky

      Poprvé jsem byl v Neratovicích asi před dvaceti lety. Už ani nevím proč, pamatuju se jen na slušný bazén. Pak zase dlouho ne. Za prvé jsem neměl důvod, za druhé by se mi tam ani nějak zvlášť nechtělo. Neratovice byly divné město. Bez historie, bez atmosféry (nepočítám-li hustý a nepřehlédnutelný vzduch; to ta chemička). Čtyřicet let tak dlouhé, či spíše krátké jsou dějiny Neratovic jako města se na nich podepsalo. Nemají například nic, co by bylo možno nazvat centrem, jak je známe z normálních měst. Neratovice jsou na první pohled pouze panelákovým přívěskem u fabriky, který pohltil a převálcoval starší části obce. Však mi to potvrzovali ti, kterým jsem o svém výletu říkal: "A to jako proč? Vždyť tam nic není."

      Právě tahle špatná pověst a nanicovatost byly zřejmě výzvou pro lidi ze Společenského domu. Pokusili se ukázat, že i leckdy obludná paneláková architektura může mít duši, že i ti, kteří v oněch panelácích žijí, jsou lidé a ne jen neurčitá směska pracovních sil sehnaných ze všech koutů země. Už vloni se Neratovice probudily. Do města přišli fotografové (z jejich prací vznikla výpravná kniha), na fóru o budoucnosti sídlištních měst se hledaly možnosti, jak resuscitovat Neratovice konkrétně a paneláky vůbec, samozřejmě (a to zejména) včetně těch, kteří v nich bydlí.

      Podruhé jsem se tedy do Neratovic vydal letos, 18. října. Na plakátech sice stálo, že se jedná o akci k 770. výročí první písemné zmínky o N., a zároveň také ke 40. výročí povýšení na město. Hlavně však byl druhý ročník Oživeného města víc pro Neratovičáky. Na náměstí Republiky se objevil velký stan jako z obrazu Kamila Lhotáka, v něm se od rána do večera hrály písničky i divadlo, řádily loutky, po trati, která pozoruhodně vede středem náměstí, jezdila parní mašina, z vozů se řinula muzika a pantomima i tyjátr a také pasažéři vyhlídkových jízd do okolí. Po Labi jezdil parník, z jeřábu skákali bungee jumpeři (hlas lidu pravil, že je to slabý skokani doletěli nejhlouběji tak patnáct, dvacet metrů od země).

      Kolem náměstí pak stály další atrakce rytírna s meči, niněrou a rožnícím se seletem, hasiči, stará auta a motorky, řemeslníci, tanec, klobásy, pivo, medovina, sklo a keramika. (Naštěstí se pořadatelé dokázali ubránit nájezdům kšeftařů s východoasijským šuntem...)

      Obyvatelé okolních paneláků se tvářili spokojeně. Sobota, jindy přispávací, se vřítila do města. Kdo neseděl ve stanu, postával okolo, tvořily se hloučky, lidi spolu mluvili, většinou se smáli a vůbec vypadali bezstarostně. Tahle sobota byla ale památná také pro ty, kteří byli na pódiu. Část programu totiž naplnili místní dětský soubor společenského tance (sice bylo poněkud přízračné vidět desetileté pány a dámy včetně odpovídajících gest, pukrlat a mimiky, ale děti po vystoupení vypadaly šťastně), nebo dětský sbor a kapela s písničkami z romského muzikálu. Vyfintěné děti se tvářily stejně nadšeně.

      Teď už jen vědět, jak dlouho tahle spokojenost a možná i vzájemnost obyvatelům Neratovic vydrží. A taky jak dlouhou budou mít výdrž ti, kdo to všechno dali dohromady a sehnali i dali na to peníze.

      Ivan Fried, ředitel společenského domu, mi pak v neděli spokojeně řekl: "Nemohl jsem usnout, tak jsem se díval z balkónu hotelového pokoje na náměstí, a nikde ani noha. Utahali jsme je," dodal s úsměvem. Nejspíš se mají Neratovičáci napřesrok znovu na co těšit.

      Informace o Oživeném městě, program a nádherný plakát se dostaly také na českou síť. Zásluhou firmy Webhouse (Česká vydavatelská pro internet) se tímto místem stala adresa http://www.webhouse.cz/neratovice/index.htm. Šušká se, že se město brzy dočká i vlastních stránek.      

fa

7 0851

internet4U