Tentokrát opustíme bezpečí Starého kontinentu a vydáme se, podobně jako naši keltští předkové někdy v 6. století př. n. l. na ostrovy, které se zvou britskými.
Projdeme se internetovými loukami, pozastavíme se na digitálních útesech, ponoříme se do hypertextových stránek s příběhy starými tisíce let a popatříme na kamenné monolity, osvědčený hardware pozdní doby kamenné.
Anglie
Většinou je příjezd lodí k britským břehům spojený s proslaveným obrazem "bílých útesů Doverských". Dnes už můžete jet i podmořským tunelem, pokud se vám chce trčet ve frontě na supernáročnou bezpečnostní prohlídku. V dobách keltské migrace ale zřejmě nepoznali ani jedno, ani druhé. Jejich cílem mohl totiž být nejjižnější cíp anglické pevniny, Cornwall.
Po svém příjezdu nalezli Keltové britské ostrovy ve správě "lidu popelnicových polí" a plné hardwarových stop v podobě osamělých, či do kruhů nebo stolů stavěných kamenných megalitů. Až do dnešních dob se jich zachovaly desítky, takže tehdy to musela být po této stránce země zaslíbená. Už jsme jednou zmiňovali asi nejslavnější megalitickou památku nejen Británie, ale pravděpodobně celého světa, jihoanglický Stonehenge (http://www.ecdi.com/Epoch/3D/). Zajímavým archeologickým zjištěním je, že už pře d 5 000 lety v těch místech stávala velká dřevěná stavba, která ukrývala pohřebiště. Od této skutečnosti se odvíjí velezajímavá teorie, která vysvětluje originální podobu tohoto kamenného monumentu: použití příčných kamenných bloků a způsob jejich uchycení pochází z uvažování truhláře, a ne kameníka! Stonehenge je kamennou vzpomínkou na dřevo. A volba byla správná nový, daleko tvrdší hardware přežil dodnes. Nedaleko Stonehenge leží Glastonburské opatství, údajné místo posledního spočinutí legendární ho krále Artuše (http://www.britannia.com/magical/magic1.html). Člověku se vybavují příběhy o rytířích kulatého stolu, hledání Svatého Grálu, pověstný hrad Camelot; Artuš ale pravděpodobně byl historickou postavou. Zprávy o něm se do Anglie patrně dostaly někdy v 6. století n. l. s příchodem emigrantů z jiného ostrovního království spravovaného keltskými vladaři z Walesu (http://www.indigo.stile.le.ac.uk/~rug/STILE/images/hier/bi/cym/). Velšané přinesli do nové vlasti příběhy o kmenovém náčelníku A rtušovi i legendy o božstvu Artaiusovi, kteří, jak to tak v mytologiích bývá, nakonec splynuli v jednu postavu. Původní verze, částečně zachycené ve slavné velšské sbírce Mabinogi, se však v dalších stoletích chopili básníci a vypravěči, díky nimž známe krále Artuše tak, jak ho známe.
Cornwall
Stejně jako celá Británie byl Cornwall (http://www.indigo.stile.le.acuk/~rug/STILE/images/hier/bi/eng/r7.html.) okupován Kelty, poté Římany, Anglosasy a nakonec byl v 11. století dobyt Normany a stal se hrabstvím. Do doby, kdy jej obývali Keltové, spadá legenda o jedné z bájných mileneckých dvojic, o Tristanovi a Isoldě (http://www.rodent.lib.rochesteredu/camelot/trismenu.htm.). Známe je spíš jako námět opery Richarda Wagnera, ale jedná se o pravý a nefalšovaný keltský folklór. Tristan byl synovc em krále Marka, jenž měl pro svého pána z Irska přivézt princeznu Isoldu, budoucí královnu Cornwallu. V Irsku bojoval se strašlivým drakem, porazil ho, padl zasažen jeho otráveným dechem, a jakýsi pocestný (pamatujete ještě na pohádky z dětství) si přisvojil jeho zásluhy. Nakonec se vše v dobré obrátilo, Tristan Isoldu odvážel domů a na moři spolu omylem vypili čarovný nápoj lásky určený pro manželský pár po svatbě. Vzpláli k sobě osudovou láskou a přes naplnění královské svatby se nemohli od sebe o dloučit. Končí to špatně, v Hollywoodu by ten scénář asi pěkně překopali.
Irsko
Irové mají na svém území také jednu velevýznamnou megalitickou památku je jí chodbový hrob pokrytý mohylou pojmenovaný Newgrange (http://www.paddynet.ie/island/). Užíval se již před dobrými 5 000 lety. Je znám jemnou ryteckou výzdobou kamenů v podobě spirál a kosočtverců, symbolizujících prý prastarou víru v bohyni Matku všehomíra, a také
svou archeoastronomickou orientací. Zatímco Stonehenge je funkčně vykládán jako monumentální paleoastronomická observatoř, kde přímky spojující různé kamenné monolity v různých dobách roku poukazují na extrémní polohy slunce, měsíce a nebeských těles, Newgrange má orientaci jen jedinou. Ráno o zimním slunovratu, když se slunce přehoupne přes obzor, jeho první paprsek vstoupí do hrobkové chodby otvorem nad vchodem a putuje temnotou, až dorazí do hlavní místnosti hrobky.
Slavným místem irské historie je také kopec Tara na náhorní plošině ostrova, místo, odkud je neuvěřitelný rozhled do dalekého kraje, sídelní místo irských králů a duchovní srdce "zeleného ostrova". V Taře dodnes stojí fantastický hardwarový kousek, kámen zvaný Lia Fail, pomocí kterého se údajně rozeznávala pravost nároku každého nového krále. Když na něj král usedl, kámen vykřikl. Vzpomínáte na Artuše? Byl jediným, kdo dokázal v nedaleké Anglii vytrhnout do kamene zaražený meč Excalibur, a tak se st al s pomocí čaroděje Merlina králem. Byl vlastně jakýmsi průkopníkem a vynálezcem funkce "eject". Hardware té doby byl kromě jiného věcí královskou.
Irsko ale nežije jen svou minulostí. S celosvětovým úspěchem se letos setkalo on-line hudební vysílání, kterým provozovatel sítě PaddyNet oslavil Den sv. Patricka, největší svátek Irů na celém světě, symbolizovaný zelenými úbory a čepicemi, irskou hudbou v ulicích, zpěvem, smíchem a především litry a litry piva Guiness a dalších značek a jemné, hladké irské whisky. Irských hospod máme povícero už i v Praze. PaddyNet ovšem pro tři miliony Irů žijících v zahraničí a pro milovníky živé a veselé "irské lidové" přichystal letos hody plné lahůdek. V dublinském Arthousu koncertovaly hvězdy v čele s Hothouse Flowers, další hráli v newyorské Knitting Factory a zároveň také v pařížském Café Electronique. Neworský sál málem spadnul, když se na velkoplošné projekci k Hothouse Flowers připojil on-line Mickey Spillane s ostatními z New Yorku. Nikdo z diváků v tu chvíli neměl dojem, že Internet je studená počítačová záležitost, zdroj odlidštění a důkaz nejisté budoucnosti našeho biologického druhu. Počítače propojily lidi na různých místech světa, aby se mohli radovat společně. Bez nich by to bylo jiné.
Irsko je země výjimečná na mnoho způsobů. Je pro nás neocenitelným zdrojem informací o keltské kultuře, protože Římanům se tam nikdy nepodařilo ani doplavit, natož se vylodit a ostrov dobýt. Takže Irové zůstaly Kelty až do příchodu křesťanství kolem 10. století. Katolická gramotnost zase zajistila neocenitelné písemné záznamy, byť z druhé ruky, o obsahu a hloubce keltské duše.
A do Skotska
Ještě jeden keltský kraj odedávna statečně vzdoroval útokům ze všech stran. Římané radši postavili napříč ostrovem Hadriánovu zeď, než by napadení čelili ve volné krajině. Všimli si toho dokonce i američtí filmaři výsledkem jsou filmy Rob Roy a Oscary ověšené Statečné srdce. Tím svobodomyslným, drsným kouskem země
je Skotsko (http://www.indigo.stile.leac.uk/~rug/STILE/images/hier/bi/ms/.). Kraj kiltů (pánských sukní), dudáckých kapel, vřesy porostlých útesů nad mořem a nápoje pravých džentlmenů skotské whisky. Nádhernou možností, jak strávit kus dovolené a nadýchnout část té stále přítomné atmosféry, je právě pouť po venkovských palírnách tohoto životodárné-ho moku (a jsme znova u pohádek). Vzhledem ke kvalitě této "živé vody" navíc ani nejsou třeba železné ledviny a nafukovací hlava.
Pouť po ostrovech končí. Loď odplouvá, Internet je věčný.
SAŠA NEUMAN @