Co je psáno (perem) - to je dáno (dětem)       Málokdo ví, že už i významné české osobnosti, od spisovatelů až po držitele zlatých olympijských medailí, se připojily k ojedinělé celosvětové humanitární kampani, jejímž cílem je naučit číst a psát i děti z rozvojových zemí. Během akce, k níž spojily síly světový výrobce per Parker s Dětským fondem Organizace spojených národů UNICEF, vpisují už od loňska osobnosti z celého světa osobní poselství určená dětem do zvláštní knihy, jež se tak stává sbírkou povzbuzujících myšlenek. Právě slavným "parkerem" popíše do ní každá jednu stránku nějakým poselstvím dětem nebo vzpomínkou z vlastního dětství o tom, jak někdy psaní ovlivnilo její život. Takto vzniklá unikátní kniha je určena k vydražení prostřednictvím aukční síně Sotheby's v New Yorku a získané finanční prostředky poslouží vzdělávacím programům UNICEFu pro děti v Indii, Mali a Rwandě.

Mezi prvními českými osobnostmi, jež tak UNICEFu přispěli, byli básník a vědecký pracovník Miroslav Holub, místopředsedkyně senátu, lékařka, autorka, překladatelka a bývalá velvyslankyně v Austrálii Jaroslava Moserová, fotograf Jan Saudek, předseda českého PEN-klubu Jiří Stránský, ale i mnohonásobní olympijští medailisté - manželé Zátopkovi.

      Ke světovým veličinám, jejichž jména figurují na stránkách knihy, patří také bývalý americký prezident George Bush s chotí, bývalý přeseda Solidarity Lech Walesa, filmové hvězdy Anthony Hopkins, Sean Connery, Sophia Loren nebo Michael Douglas, ale i zpěvačka Madonna, prezident Jihoafrické republiky a někdejší disident Nelson Mandela, bývalá ministerská předsedkyně Margaret Thatcherová, britský dramatik českého původu Tom Stoppard, módní návrhář Calvin Klein a další.

      V souvislosti s akcí se na své pouti světem v Praze zastavila i ojedinělá výstava, obsahující na dvacet tři historických per dnes již nevyčíslitelné hodnoty, z nichž nejstarší bylo zhotoveno už v roce 1891. České osobnosti k zapsání příspěvků použily stříbrné pero Parker Snake Pen zdobené hadem se smaragdovýma očima, ručně zhotovenou repliku originálu z roku 1906.

      Na ukázku poněkud zkrácený příspěvek Josefa Škvoreckého:

      Když jsem byl malý hošík, maminka mi každý večer četla pohádky a přitom slibovala, že se to ve škole naučím, budu si je číst sám. Pochopil jsem to tak, že mi tím vyhrožuje, a zatvrdil jsem se natolik, že na pololetním vysvědčení jsem měl ze čtení pětku.

      Přišlo jaro a naproti u Meinla se objevil plakát s černým, jak drží v ruce sklenku plnou lákavého nápoje. Z textu na plakátě jsem přeslabikoval pouze 1 ; což bylo moje týdenní kapesné, jenže to jsem projedl v gumových krokodýlech.

      Celé odpoledne jsem proto stál přes ulici a ponuře sledoval průvod svých spolužáků a spolužaček, jak se trousí dovnitř a srkají z malých skleniček rajský nápoj nalévaný skutečným černým gentlemanem. V pět stáhl roletu a pod se protáhla jako poslední Járinka Fibírová. "Ty sis nešel?" pohlédla na udiveně. "Vždyť nalévali zdarma!" podivila se Járinka. "Copak neumíš číst?" A vzápětí mi to přeslabikovala:

      OCHUTNÁVKA NOVÉ AMERICKÉ LIMONÁDY "GINGER ALE", KTEROU V NAŠÍ PRODEJNĚ NALÉVÁ MR. JOHN BROWN Z CHICAGA.POUZE DNES! POHÁR V CENĚ 1 ZDARMA!

      Tak jsem poznal, jak je výhodné naučit se číst. A nakonec se ze stal spisovatel.

     

ajn