Vladimír Fuksa
V roce 1932 se Franklin D. Roosevelt vydal letadlem do Chicaga a rádiem přijal nominaci do prezidentských voleb. O 28 let později zahájila politika novou, televizní éru: Richard Nixon a John Kennedy se utkali v první debatě kandidátů na obrazovkách a od té doby jsou politikové snad největšími hvězdami na mediálním nebi.
Dnes se všechno točí kolem Internetu. Někde i kolem amerických prezidentských voleb, sluší se dodat. A co takhle kolem voleb A Internetu? Nebo snad voleb NA Internetu?
Americký prezident vzejde z voleb, které se konají s jednou nohou v doširoka otevřené bráně nových technologií, na počátku cesty, kterou leckdo vzývá, někdo zavrhuje, ale nikdo nedokáže přesně odpovědět, kam vede. Její cíl je v nedohlednu a - upřímně řečeno - nikdo se o její konec příliš nestará. Tak proč tyhle možnosti nevyužít?
Internet se už nenechá zastavit a politikové, a hlavně ti mladí bystří hoši kolem nich, si toho nemohli nevšimnout. World Wide Web jim dal do rukou zvučnou hlásnou troubu, kterou hodlají oslovit hlavně vzdělané a movité občany. To jsou ti, kteří se ve Státech nejčastěji pohybují na Internetu, ale zároveň ti, kteří se příliš nerozmýšlejí, zda vůbec půjdou volit. Politikové si tak mohou ušetřit práci s cestováním, potřásáním rukou s voliči nebo plýtváním úsměvy do kamer novinářů, kteří stejně všecko překroutí. Letošní prezidentská kampaň je ale jen zkouškou politiků, jak dokážou informační sítě využít. Letos se sbírají zkušenosti a tvář politiků se přitesává tak, aby byla co "nejnetgeničtější". Proto se tento rok na sítě vydali všichni. Prezidentští kandidáti a jejich štáby vrhli na web svoje stránky a předhánějí se, kdo je bude mít nádhernější. Zpravodajská média se samozřejmě přiživují také. Na svých virtuálních stránkách přinášejí všechno, co se jen trochu dá využít: od seriózních politologických analýz až po drby z politických dvorků. Oficiální webové stránky prezidentských kandidátů jsou samozřejmě jednostranně zaměřené a image těch velkých mužů bylo podrobeno náročné kosmetické kúře. Jako příklad může posloužit jedna z nejlepších stránek, která patří Bobu Doleovi (http://www.dole96.com). Obsahuje nejen Doleovy projevy a články, ale také spojení na volební fond a nábor dobrovolníků. Jsou tam kvizy, audio a videoklipy i stáhnutelné spořiče obrazovky a tapety. Kdo chce, může navrhnout vlastní plakát "Bob Dole for President", anebo pozdravit přátele a sdělit jim, že "ta Doleova stránka je fakt bezva".
Kromě kandidátů samotných jsou na webu přítomny i strany samotné. Republikáni (http://www.rnc.org) se chlubí vzhlednou stránkou s virtuální ulicí, kde si lze vybrat z mnoha krámků, nabízejících informace. Demokrati (http://www.democrats.org) zase nabízejí hru s názvem "Kat Newta Ginriche" nebo mnoho různých peticí. Demokrati pojali net jako velmi agresivní zbraň.
Proti televizní reklamě je ale net omezen svou nevýhodou: webovou stránku navštíví pouze ti, kdo o to opravdu stojí. A pak ještě pár těch, kteří se tam dostanou náhodou. Tady je velká příležitost pro kandidáty, kteří jsou ochotni najmout pluky dělníků, jež budou sedět a rozesílat po síti reklamní letáky. Ale proč nevyužít síť pro on-line debaty politiků? Proč k počítači neposadit přímo onoho muže z plakátů, aby odpovídal na dotazy voličů nebo diskutoval s protivníkem? Jeden takový pokus ale narazil na federální zákony. V listopadu 1995 nabídla firma CompuServe všem kandidátům do státních a federálních úřadů volný účet. Měli tak získat přístup k on-line diskusním fórům a skupinám. Federální volební komise však tento způsob politické reklamy prohlásila za ilegální. Dalším pokusem tedy bude - spolu s vlivnými novinami - vytvoření několika stránek, na které kandidáti budou moci vstoupit a v pravidelných intervalech přispívat do diskusí. Součástí této akce budou také skupiny novinářů a jejich komentáře k výrokům kandidátů i názory voličů na to, co říkají politikové i novináři.
Takové využití sítě se ale politikům moc nelíbí. Současný trend v americké politice je využívat média pouze při dokonale připravených "veřejných akcích" a stejně dokonale připravených TV "diskusích", na které se připravují jako studenti na státnice. Jestliže se ale podaří politiku na sítě navléci, politikům nezbude nic jiného, než třeba i se skřípěním zubů podlehnout. Proč se skřípěním zubů? Je to prosté: zatímco televizi ovládá pár velkých společností, Internet jaksi nepatří nikomu a zároveň patří všem. Ti "všichni", to v Americe znamená 12 milionů lidí, kteří mohou volit, jsou vzdělaní a úspěšní. A právě tito lidé se jen těžko nechají oblafnout slogany a zářivými úsměvy ve světlech studiových reflektorů.
Nesmíme zapomenout ani na ODS, to by nám dali. Úvodní stránka s velkým ptákem a obláčky jak ze seriálu o rodině Simpsonových vypadala nadějně. Pak ale jen pár fotek ministrů (pan Němec kupodivu chybí...), struktura stranických orgánů včetně kontrolní a revizní komise, či jak se to jmenuje, seznam poslanců a adresy sekretariátů. A program, který vypadal jako u všech ostatních, totiž jen tak nabušený na stroji a vložený do počítače. Demokratická unie nabídla fotku paní předsedkyně (i když nejspíš vystřiženou z novin), opět volební program a pro zvědavé cizince raritu: anglickou verzi. A ještě jednu specialitku: číslo volebního konta... SDL se samozřejmě také prezentovala, i když v kolejích totožných s ostatními. Adresa a odkaz na volební program, toť vše. Stejně tak Zelení, ti se lišili alespoň barvou loga, jež se jinak v národně laděných značkách dalších stran nevyskytla. Také Česká pravice nelenila a předvedla se na netu. Krom obvyklých nabídek také desatero člena, no, strany. A jinak na volebních stránkách české politiky nevídanou věc: tlačítka s nápisy ZPĚT a VPŘED. Měla význam skutečně pro pohyb po stránkách, nikoli politický... Zbývá zmínit se o ČMUS. Ale ono vlastně už není proč a není o čem. Obvyklé schéma: logo, adresa, odkaz na volební program. Jak prosté: stačí najít si kamaráda, který "se vyzná v počítačích", předat mu disketu s texty a logo, a nazdar. To je dobrý, to stačí. A ono to nakonec opravdu stačí, i když to vypadá jaksi odfláknutě. Vždyť kdo dneska u nás může na Internet? A kdo se sem, na tu naši stránku, vůbec dostane? Takže, aby se každý kdo může, mohl přesvědčit sám, stůjž zde adresa volebních stránek (bude-li v době, kdy vyjdeme, ještě k mání): http://www.vol.cz/cgi-bin/tolSO-8859-2/CS/CS/VOLBY96.
Politikové (včetně těch našich, kteří ovšem při stavu našich kabelů mají ještě trochu času) prostě stojí na křižovatce. Zatím nelze přesně říct, která cesta vede do pohodlného křesla a za kým se zabouchnou dveře zapomnění. Zatím to vypadá, že bez Internetu se politické kejkle provozovat nedají. Zatím...