Postřehy a paběrky z Hannoveru
Není tomu tak dávno, co jsme jako malý zázrak vítali možnost napojit se počítačem přes malou anténu na tzv. GPS, tj. Global Position System, satelitní "navigátor" určující s přesností několika desítek metrů (ve vojenském, komerčně nedostupném provedení desítek centimetrů) naši pozici na zeměkouli. Ve spojení s přenosným počítačem s PCMCIA kartou a softwarovou mapou Prahy předvedla už před dvěma roky pražská firma KOBE, co bude jednou zcela běžné: vůz, jenž měl na střeše nevelkou satelitní anténu o průměru asi 15 cm připomínající spíše obvyklý přísavný policejní majáček, jel pražskými ulicemi a na barevné mapě Prahy na displeji počítače se posunovala mrkající tečka, jejíž pozice na mapě ukazovala momentální pozici vozu ve skutečnosti. Pravda, trochu trhaně nicméně princip a jeho funkčnost tak byly potvrzeny.
Dnes už si tu věc můžete koupit. Vedle až dosud známých maličkých osobních stanic GPS takřka do kapsy, jež používají ve světě rybáři a lovci (a pohříchu i armády), vystavily firmy Philips a Opel na letošním CEBITu navigační systém Carin dodávaný už na objednávku jako vestavěné vybavení vozů Vectra nebo Omega. Zhruba na místě, kde máte dnes autorádio, se vám objeví další panýlek s několika knoflíky a hlavně displejem, na němž se najdete, pokud jste se i se svým oplem "ztratili". Displej ale zobrazí i alternativní trasu, je-li ucpaná výpadovka, nejlepší zkratku apod. Celá ta ještě před nedávnem sotva představitelná legrace nestojí zase tolik: jen 3 000 marek. Upřímně řečeno při tamních průměrných platech by to u nás odpovídalo sotva pěti tisícům korun, a to už bychom si mohli dovolit. Schválně si počkejme, jakou cenu nasadí první dovozci u nás.
Jednou z mnoha dalších věcí, jimiž se letošní CEBIT vyznamenal, byla atmosféra "spotřebnosti". Možná ani tak neubylo těžce technických a odborných novinek a jednání, jen se odehrávaly více ve stínu přibývajících show a prezentací. Mimy či klauny na chůdách či v převlečení za mobily a roboty jsme v Hannoveru potkávali i dříve. Tentokrát však přibylo opravdu velkých podívaných: laserová děla a prostorové projekce, o třírozměrném kvadro zvuku řízeném Pentii ani nemluvě, usurpovaly pozornost tisíců návštěvníků. Celkově budil tentokrát CEBIT dojem, jako by se byl v létě "nakazil" od svého mladšího bratříčka CEBITu HOME. Ten se věnoval především právě multimédiím a počítačové a komunikační technice směřující spíše ke koncovému uživateli v domácím prostředí. Zdálo se, že se tak nestane přímým konkurentem "velkého" jarního CEBITu. Nicméně jistota je jistota bylo rozhodnuto, že CEBIT HOME se bude konat jen jednou za dva roky, a tak si to letošní vystavovatelé z této oblasti museli vynahradit už na jaře. Nebylo divu, že stále častěji jste viděli úniky do soukromí, lavičky venku permanentně obsazené, a tiché a světlé prostory chodeb pavilonu s tiskovým střediskem zahlcené návštěvníky ohlušenými ruchem výstaviště. Ale byli i tací, kteří se dokázali ponořit takřka do meditace v každém jen trochu tišším koutku.
Co ještě směřovalo k témuž, tj. vizuálnímu a akustickému kouzelnictví, byl nástup špičkových monitorů Samsung, velkoplošných, extrémně plochých LCD displejů, (už zcela bez nežádoucího efektu "mazání barev" nebo "plovoucího obrazu" v případě rychlých obrazových změn). Zároveň však i první nesmělé příklady média budoucnosti (v Americe už přítomnosti), totiž univerzální "bedny", v níž najde napříště svůj idol většina domácností: něčeho jako televizoru, jenže s vestavěným zvukovým, ale i obrazovým CD nahrávačem (DVD digitální video disk) a jak jinak samozřejmě i vestavěným připojením na Internet. Ani zde není priorita tím hlavním. Podobně atraktivní "kombajn" vystavoval Olivetti už předloni. Situace na trhu však ukázala, že jeho jinak dokonalý Envision přišel patrně příliš brzy. Jednak se tehdy musel obejít ještě bez DVD a naradit jej běžným videem, a běžné (a levné) tenkrát nebylo ani připojení na Internet. Dnes zdá se přichází důkaz, že myšlenka to byla správná, zcela odjinud z Ameriky. A jako obvykle svět ji nadšeně převezme i s chlupy.
ajn