Jednou z posledních novinek užití Internetu je jeho zakomponování do řetězce tzv. pagingu. Přímo z vašeho počítače tak můžete poslat vzkaz do krabičky, již nosí u pasu spousta českých manažerů, producentů, fotografů, ale i poslíčků. I proto jsme se vám dnes v rubrice VIPages rozhodli představit obchodního ředitele společnosti RADIOKONTAKT OPERATOR, ing. Ivana Nedvídka.
Připomeňme, že paging nebo pager je slovem používaným spíš v zahraničí (v Americe pak ještě častěji beeper) a že jej dnes budeme používat spíše ke zkrácení interview. U nás se už stal synonymem pageru spíše obchodní název přijímač Operátor, anebo prostě Operátor.
Jak by se dal paging co nejstručněji charakterizovat i pro ty, kdo se s ním ještě nesetkali?
Je to služba spočívající v přenosu vzkazu nebo informace od jednoho subjektu k druhému, ať už profesního či soukromého. Vzkazu nebo informace, které vás musí zastihnout kdykoli a kdekoli na celém území, a to i na Slovensku. Jde tedy pouze o přenos informace, kterou zadal nebo vytvořil někdo jiný. I když v budoucnu počítáme i s distribucí námi pořízených nebo skenovaných dat. Technologií přenosu může být více. U nás se využívá "volná kapacita" už stávající sítě rozhlasových vysílačů na velmi krátkých vlnách, metoda, která patří mezi nejúspornější a nejspolehlivější.
Jak velká je firma?
Máme necelých sto zaměstnanců a při efektivnosti našeho systému ani nepředpokládám, že i při vyvíjejících se službách bychom jich někdy v budoucnu potřebovali o mnoho víc než nějakých dvě stě. Vyplývá to i z poměrně stálého zastoupení na trhu. Někdo jej nazývá monopolním, ale není tomu tak. Komunikační služby se dnes více než úzce prolínají. Nelze přesně definovat hranice jedné a druhé služby. Dobrým příkladem mohou být třeba telefony GSM, tedy služba zdánlivě silně odlehlá. Ve skutečnosti nám nicméně jasně konkuruje: umožňuje totiž na svých displejích i paging.
A obráceně: dnešní pagery už nejsou jenom pagery, ale obstarávají i služby tzv. pokročilého předávání vzkazů, přinášející naopak zase některé výhody, které už není schopen zabezpečit systém GSM. Nejde tedy o monopol, ale dalo by se říci, že pokud jde pouze o jednosměrné předávání vzkazů, tedy od zdroje k zákazníkům, nikoli naopak, máme dominantní postavení, už proto, že tento typ služeb dnes u nás není žádný subjekt, včetně obou provozovatelů GSM, schopen v takovém rozsahu a kvalitě zabezpečit.
Jak bychom lépe přiblížili ono pokročilé předávání vzkazů nebo informací?
Je to služba vyšší generace. Paging, zejména v anglosaském světě, byl zpočátku chápán jen jako prostředek výzvy (poplachu, alertu), včasného upozornění na to, že se něco děje. Neposkytoval informaci, která by obsahovala další detaily, byla nějak strukturalizována. Bylo to třeba prostě jen zapípání, jež upoutalo vaši pozornost, a zelená dioda, jejíž rozsvícení znamenalo, že máte zavolat do kanceláře, nebo červená, když vás sháněla manželka.
Pak ovládl trh tzv. numerický, číselný paging s LCD displejem zobrazujícím smluvený číselný kód různých významů, nebo přímo telefonní číslo, které máte zavolat.
Vše probíhá tak, že máte-li pro majitele pageru vzkaz, zavoláte speciální ústřednu, uvedete jeho identifikační číslo a sdělíte číselný vzkaz. Operátorka jej od vás převezme a zbytek zařídí už sama. V dnešní době již můžete, jste-li připojen na Internet, předat tento vzkaz bez operátorky přes Internet z vlastního počítače sami.
Mimochodem, tento numerický typ pageru i když u nás jakoby ztrácel na popularitě ve světě vede i nadále. Především pro svou spolehlivost a láci, ale i proto, že tam jsou ostatní, pokročilejší dvousměrné komunikační služby na takové úrovni spolehlivosti, že numerický paging je pak jejich nepsaným a velmi vhodným doplňkem.
To znamená?
To znamená, že na Západě se málokdy dostanete k číslu mobilního telefonu nějakého managera, protože ten by se, zejména ve svém soukromí, zbláznil. Ostatně, u nás už to pomalu nastává. Mobil samozřejmě má, ale vy, nejste-li zrovna jeho přítel, dostanete jen číslo jeho pageru. Tak dostane vzkaz, že jej sháníte a na jakém čísle jste, ale je už na něm, jestli se rozhodne, že vás zavolá. Smluvený číselný kód navíc zaručuje diskrétnost, a přesto dokáže předat celou řadu potřebných informací.
Zhruba od roku 1994 se těžiště pagingu přesunulo ke službám v oblasti tzv. advanced messaging (pokročilého předávání vzkazů). To znamená, že zákazníkovi se kdykoli a kamkoli nedopravuje už jen běžná textová nebo číselně zakódovaná zpráva, ale i mnohem obsažnější a průběžněji obměňované informace, které mohou výrazně ulehčit jeho rozhodování. (Například pravidelně doplňované indexy z burzy, kursy z devizových trhů, okamžité odchylky salda, apod.).
Znamená to, že už nepůjde o jednotlivé vzkazy, ale o kontinuální přenos?
Takřka kontinuální. I ten totiž probíhá v určitých "balících", jež jsou však co dvě, tři minuty aktualizovány. Na tom je založena třeba činnost známé instituce Reuters. Jiným dobrým příkladem možného využití takovéhoto systému jsou zprávy o počasí a stavu silnic, objížděk a hraničních přechodů pro řidiče profesionály.
To všechno bude na pageru i u nás?
To všechno už umíme, ale zatím nemohu než říci, že je to na spadnutí. S každou takovou věcí je totiž možné přijít až tehdy, když je na to trh připraven. My jsme v minulosti udělali pár chyb právě tím, že jsme se snažili uvést na něj vše, co jsme viděli v zahraničí, jen co jsme to dokázali. Za to vás z hlediska technického pokroku každý pochválí. Jenomže není-li na to "zaděláno" na straně uživatele z hlediska podnikatelského, můžete na to i doplatit.
Uvedete i příklad?
Samozřejmě. Třeba s prvním typem textových pagerů jsme přišli zbytečně brzy. Možná i o rok. Ukázalo se totiž, že český zákazník je v některých ohledech náročnější nežli ten západní. Tam, kde přístroje ve zbytku Evropy vyhověly, u nás se dočkaly kritiky. Chci tím říci, že jsme se z chyb tohoto druhu poučili a chceme se jich vyvarovat.
Jaký je průměrný věk ve firmě?
Pouhých pět zaměstnanců má přes padesát let. Jádro firmy tvoří lidé kolem třicítky. Samozřejmě že u operátorů a operátorek jde o věk kolem dvaadvaceti, třiadvaceti let.
Máte něco, čemu se dneska módně říká strategický partner?
Velké banky, velké servisní formy, státní úřady. I když právě v těch posledních se začíná více prosazovat už zmiňovaný fenomén GSM.
Mění se ovšem i situace kolem našeho pagingu, protože my nechceme zůstat jen u čistě profesionálních služeb, nýbrž přiblížit se i cenově častějšímu, ale o něco skromnějšímu uživateli z oblasti masového trhu. Tomu chceme nabídnout i systémy s ne nezbytně jen celostátním pokrytím a s přijatelnější cenou, i když v některých ohledech třeba i komfortnější nežli ty zatímní, profesionální. Budou to například lokální nebo regionální služby v jiném formátu, jež budou navíc výrazně levnější.
Bude mezi nimi třeba takzvaný "dětský" formát, jenž se zatím vyskytuje především v zahraničí, ale naše telekomunikace jej zatím ignorují? Například v oblasti GSM funkční telefon pro školní mládež, jenž sice umožňuje volat jen na omezený počet čísel jako rodičům nebo babičce, škole, policii či na pohotovost, ale je skoro zdarma a zvyšuje tak bezpečnost dětí?
Ano, v krátké době nabídneme velmi levný pagingový systém určený pro masový trh, zejména pro mládež. Problém je zatím jen v ceně přístrojů. Služby už dokážeme kalkulovat tak, aby neodradily, naopak zračily v sobě obecně společenskou potřebnost. Ale pokud jde o přístroje, nemůžeme se odtrhnout od kvalitního evropského výrobce, protože chceme, aby koncový pager byl naprosto spolehlivý, odolal pádu, magnetickým polím, teplotám: konec konců může na něm někdy záviset i život dítěte. Takže přístroje, není to žádná novinka, už léta subvencujeme. Ovšem v měřítku, v němž to děláme nyní, už se mi to příliš nelíbí. Vina je bohužel už na straně výrobce: ačkoliv výrobní cena pageru je proti telefonu GSM skoro poloviční (kolem 200 dolarů), výsledná je díky nejrůznějším zvýhodněním poskytovaným systému GSM (avšak už ne pagerům) skoro srovnatelná. Z toho pak vyplývá, že služby GSM vyhlížejí na první pohled jako atraktivnější. Musíme najít nějaké řešení.
V čem bude spočívat?
Pokud jde o dodavatele původního systému, nechceme uhýbat. Máme i levnější nabídku, ale co do kvality nechceme jít prostě níž, (spolehlivost, přitažlivost designu, záruční podmínky), takže zůstaneme u Nokie. V nejbližších dnech však představíme jiný, zcela nový evropský systém ERMES, na jehož zaváděcí pilotní projekt jsme získali licenci a u nějž je už možný i velmi efektivní mezinárodní roaming. (Možnost nechat se vyhledávat zdarma pagerem i v zahraničí a ze zahraničí s pozdějším vyúčtováním na vaše zdejší konto, podobně jako je tomu u systému GSM, pozn. red.)
Je zavedení systému ERMES vázáno jen na určitého výrobce pagerů?
Ne. ERMES je především standardem, ne pouhým protokolem. Takže, koupíte-li si pager od NECu, Ericssonu, Acyklonu či Motoroly, víte, že uvnitř všech je zhruba totéž: všechny musejí vyhovět stejným požadavkům.
Kdo patří, zatím ještě spíše ve světě nežli u nás, k typickým uživatelům pagingu?
Především bankovnictví (u nás ve větší míře například Komerční banka) a podniky s výrazně servisním charakterem, (u nás například servisy výtahů jako OTIS nebo KONE), nemocnice, podniky s lidmi pohybujícími se často v terénu, jako jsou odtahové služby, pojišťovny, do budoucna jistě i armáda, realitní kanceláře atd.
Jak je tomu s pagingem ve světě?
Paging je na rozdíl od situace u nás ve světě nesmírně rozšířen. Jsou země, kde se už bez něj prostě neobejdete. Je zajímavé, že vedle již tradiční Skandinávie, kde patří takřka ke státní politice, jsou to především pověstní "asijští tygři": Singapur, Thajsko, Hongkong anebo Tchaj-wan, kde činí "penetrace" beeperů do společnosti přes třicet procent. (V USA je to cca patnáct procent, v Evropě zatím jen něco přes jedno procento obyvatelstva.)
Přitom nejde o to, že by pager sloužil jako levnější náhražka "plnohodnotného" mobilního telefonu, z nějž můžete volat i sami. Naopak je něčím navíc, dovršením vaší nezávislosti, jejím logickým doplňkem. Chrání vaše soukromí, někdy i inkognito. Mnoho zpráv, o kterých byste se v telefonu musel bavit čtvrt hodiny, si prostě jenom prohlédnete na displeji a pustíte je k vodě. (Můžete si je ovšem později vyzvednout znovu, uložit na počítač nebo vytisknout.) Je to tak trochu varianta telefonního záznamníku nebo faxu. Samozřejmě, že mnohem menší a mobilnější: vezměte si svůj záznamník nebo fax s sebou na fotbal nebo na schůzku s přítelkyní...
Jste mezinárodní firma. Jak se to projevuje? Co zahraniční konkurence?
S naší mezinárodností je to velmi jednoduché: máme totiž jen jednoho jediného cizího zaměstnance. Pravda, shodou okolností právě generálního ředitele, ale zato jinak jsme do posledního dechu Češi. Pokud jde o konkurenci, vlastně ji zatím nemáme, ani českou ani zahraniční, až je nám to dokonce skoro líto. Já osobně mám totiž konkurenci do určité míry rád. Je-li opravdu dobrá, a hlavně na tomtéž poli, tedy férová může firmě dokonce prospět. Co za férovou konkurenci spíš nepovažuji, je jakési zvláštní vidění systému GSM očima médií. Jejich postoje vůči nadcházejícímu úsvitu GSM, jeho hotová mytizace, to je něco, co společnosti provozující u nás GSM dostaly díky novinářům jaksi nezaslouženě zdarma do vínku: "GSM je to nejlacinější a nejvýkonnější, GSM vyřeší všechno, GSM je lék na vaše problémy s moderní komunikací."
Co je na tom tak špatného?
To, že se ze samého nadšení, zvláště na straně Telecomu, pozapomnělo na to, že mobilní telekomunikační služby jako součást telekomunikačních služeb všeobecně vyžadují nejprve proporcionální rozvoj komplexní infrastruktury. Je to jen zdánlivě protimluv, ale ani mobilní telekomunikační služby nefungují konec konců dobře tam, kde není dobrá, pevná telekomunikační síť a návazné služby. Ani v komunikacích nelze přeskočit vlastní stín. A přesně o tento hřích se naše společnost v posledních letech pokouší.
Tedy přece jen něco unfair? GSM jako falešný zachránce po léta zanedbávané infrastruktury?
Ale hodně falešný. Pro každou činnost je třeba určitý prostředek.
Pro něco je GSM samozřejmě vhodný. V autě a podobně. Rozhodně však není samospasitelný. Naopak tu a tam už začíná i iritovat. V zahraničí začíná každá opravdu významná konference na úrovni výzvou ke všem přítomným, aby laskavě vypnuli všechny mobily.
Dnes už ovšem mohou některé z nich namísto pípání upozornit na příchozí hovor také jen vibrováním.
To není argument. To umí pagery také. A dnes už zvládají i přenos většího množství dat, právě tak jako GSM, přímo do vašeho notebooku nebo desktopu.
V mnoha směrech jsme omezeni už jen technickým stavem českých telekomunikací. Numerické vzkazy by se daly posílat přímo z telefonu, bez potřeby operátorek, kdyby dnes měla Praha více než dnešních 65 procent telefonních stanic s tzv. frekvenční nebo tónovou volbou. To je prostě zatímní dluh Telecomu, jenž navíc o jen pomalu se lepšící situaci ani dodatečně neinformuje.
Kde se vyrábí standardní pager, který používáte?
Ve Finsku. Jde o model NOKIA z finského města elektroniky nazývaného někdy malým finským Silicon Valley. Oproti dálněvýchodním výrobkům je také dražší. Chtěli jsme však spolehlivost, a tak jsme jej pro běžného uživatele už od počátku raději dotovali.
Váš první počítač v životě?
Samozřejmě že sálový, jenž vyplnil neuvěřitelný prostor.
A první PC?
Pravděpodobně někdy v roce 1982 ve Skandinávii. Nezaskočily mě ani tak jeho rozměry, jako skoro jasnovidecký výrok jednoho z těch, kteří nám je tam předváděli. Řekl, že celé sítě takovýchto malých osobních počítačů brzy nahradí ty sálové. To byl nesmírně chytrý člověk, protože paměťová kapacita tehdy byla na samém začátku a něco takového bylo těžké odhadnout. A vývoj mu dal zcela za pravdu.
První PC, na který jste si už osobně sáhl?
To už dnes nevím. V každém případě nestál rozhodně na mém stole, ale v provozu, kde byl tehdy opravdu nezbytně potřebný. Nezapomeňme, jakým často neuvěřitelně komplikovaným způsobem se tehdy PC dovážely a jak strašlivé peníze stály.
Pojďme od počítačů k lidem. Co by pro vás znamenalo, kdyby se vaše sekretářka rozhodla ještě dnes odejít?
To vůbec nevím. Sice nemám sekretářku, ale asistentku, nicméně koordinuje určitě nějakých sedmdesát pět procent mé práce. Neumím si to představit. Několik dnů bych se bez ní sice možná obešel, ale kdyby to mělo trvat déle... Víte, ona je perfektní. Podle mě by klidně dobře zastala, kdyby jí je někdo nabídl, i místo ředitele.
Čím vším jste byl, než jste se stal tím, kým jste?
Budete se možná divit, ale v šedesátých letech fotbalovým profesionálem. To jsem také považoval takřka za vrchol životní kariéry. Hrál jsem za Slavii Praha, dokonce krátce i za A team. V záloze a v útoku. Zhruba od sedmnácti do dvaceti let. Bohužel, kvůli úrazu na vojně jsem toho musel nechat a věnoval jsem se pak už spíše zaměstnání. Také jsem se snažil do sebe hodně investovat... udělat si školu...
Prošel jsem pak ve firmě od samého začátku v provozu prakticky všechny možné funkce, od technika na televizním vysílači přes postgraduální studium ještě po elektrofakultě v Dejvicích až po post generálního ředitele, kterého jsem, už po listopadu, po několik měsíců zastupoval a odkud jsem pak na francouzskou nabídku odešel sem. V té době jsem měl takovou vizi, že radiokomunikace se budou z pochopitelných a věcných důvodů rozvíjet tak jako tak, a mě mnohem víc zajímalo začít na naprosto novém projektu, doslova na zelené louce. Ale jsem rád, že jsem si to tehdy nerozmyslel.
Kdo si myslíte, že vám v životě nejlíp poradil:
Nejlíp mi poradil můj otec, který se mi v době mého mládí snažil neustále vtloukat do hlavy anglické Honesty is the best policy. On to překládal jako Nejlepší chytrost je poctivost. "Snaž se být poctivý ke svému okolí," opakoval často. "Ne vždy se setkáš s odpovídající prací, ale nakonec se ti to v převážné míře opravdu vyplatí." Jsem mu za to velmi vděčný. Nikdy mi nic nezakazoval, vždycky říkal: "Ty si na věci musíš přijít sám, i na to špatné", a měl spoustu takových hluboce lidských zásad. Říkal třeba: "V životě někomu mnohokrát ublížíš, ani si to vůbec uvědomíš. Snaž se tedy, abys někomu neublížil vědomě. Lidi to poznají." On měl svou práci nesmírně rád. Dělal jako vedoucí vysílače a tam také setrval až do důchodu.
A někdo jiný?
Výborné vzpomínky mám na ČVUT, kde jsem studoval radioelektronická zařízení a pak i teorii šíření elektromagnetického pole... ale inklinoval jsem od něj k těm manažerským oblastem, takže jsem prošel různými kursy a postgraduálem na právnické fakultě... Víte, ona tam byla spousta chytrých lidí, profesorů, kteří nás dokázali naučit i to, co mi teď pomohlo nejvíce, i když to bylo jenom formou vyprávění z jejich vlastních zkušeností... vyprávěli, jak se co dělá ve vyspělých zemích, když byli u General Electric, ale i ještě v Radioslavii, u Křižíka apod. Nepřímo nás tak ovlivňovali i ve směru tehdy přímo zatracovaném, totiž manažerském.
Odkud jste?
Já pocházím z Horních Počernic, což je dnes Praha, ale v roce 1946, kdy jsem se narodil, to byl ještě hluboký venkov. Až pak jsme se přestěhovali, nejprve do Břevnova a potom na Zbraslav, teď jsem Pražák.
Koníčky?
Vedle sportu určitě fotografie a malování. Olej, akrylát... málokdy tempera. Bohužel na ně mám stále míň času. Už dva roky jsem nenamaloval nic. Vždycky si říkám: tak a teď, jen co zavedeme tenhleten program, už se k tomu vrátím. Jenomže...
Co vaši rodiče. Předurčili nějak váš osud?
O otci jsem se už zmínil. Samozřejmě, že už jen díky zbraslavskému vysílači i profesně. Určitě mě však ovlivnil i ve vztahu k přírodě. On byl myslivec, ale ne z těch, co jí lovem jen ubírají. Byl jejím ochráncem. Součástí vysílače byl i velký pozemek. Věděl, kde roste která houba, na divoké králíky volal jménem, srnčí mu chodilo žrát z ruky... V tomto směru byl pro mě pámbů. Když mi bylo dvanáct, myslel jsem na lesnickou školu.
Sourozenci?
Dva bratři. Společně jsme podědili určitě hlavně sport. Jiří byl dlouhá léta internacionálem, hrál za špičkové kluby, byl také trenérem Slávie... z technického hlediska a co do citu pro míč patřil jednu dobu určitě ke špičkovým hráčům vůbec na světě...
Oldřich hrál skvěle také. A skvělý byl i ve své profesi nebo chcete-li také koníčku geologii. Oba byli starší, dnes jsou v důchodu.
Co vaše žena poznala by, kdybyste tajně změnil zaměstnání? Odcházel z domova ve stejnou dobu jako dřív a také se tak vracel, ale dělal úplně něco jiného?
Okamžitě. Moje žena žije totiž mým zaměstnáním takřka jako já. Navíc se přímo o oblast pagingu zajímá. Jsem dokonce přesvědčen o tom, že kdybyste jí položil řadu otázek, jež jste dnes položil mně, možná by vám na některé odpověděla i líp, i když je profesionálkou ve zcela jiném oboru.
Upřímně řečeno, já se zajímám právě tak zase o ten její, takže ta pravděpodobnost je vzájemná.
Co dělá?
Pracuje v bance. V České exportní bance.
Děti?
My to formulujeme takto: společně máme jedno, a další z jejího prvního manželství. A ještě jedno mám z prvního manželství zase já. Ovšem hovoříme-li o nich jako o dětech, je to více než iluzorní, nejstaršímu Michalovi je třicet a sám už učí. Mladší Jiří už zase například ve svých dvaadvaceti procestoval dvakrát celé Spojené státy. Studuje ČVUT a zpívá s kapelou.
Jaký je váš osobní vztah k potřebě umění?
Absolutní.
A vrací vaše firma něco kultuře?
Ano. Ale nerad bych o tom mluvil konkrétněji, protože vím, že by na nás okamžitě dopadla záplava jistě oprávněných žádostí o sponzorování mnoha dalších věcí, ale naše prostředky jsou vskutku omezené.
Dosáhl jste určitého postavení. Co byste poradil na cestu k úspěchu dnešním osmnáctiletým?
Nevím, jestli jsem něčím výjimečný, abych radil. Určitě existuje spousta nejrůznějších způsobů, ale ten nejjednodušší, ovšem asi i nejtěžší, je poctivá práce. Protože pokud pracujete se zápalem pro věc a dáváte té práci všechno, takřka neexistuje případ, že by si vás dříve nebo později někdo nevšiml a nedal vám šanci. Samozřejmě pokud nemáte nějaké opravdu výrazně negativní charakterové vlastnosti. A nestane-li se tak v jedné firmě, určitě tomu tak bude v té druhé, kam časem přejdete, protože ta první vás zákonitě po čase neuspokojí. Ale jste-li už takový, vaše kariéra prostě musí jít časem zákonitě vzhůru. Řeknete-li si: ano, já chci pracovat poctivě a chci být jednou šéfem, a nebudu k tomu používat kliček a obezliček, tak vám garantuji, že se na 99,9 procenta tím šéfem stanete.
Existuje ovšem stále více firem, které naopak krachují. Nebo jsou přímo založeny na tom, že se v nich bude krást nebo podvádět, tedy pravý opak toho, o čem jste mluvil. Jak si tedy poradit už s výběrem firmy?
Já bych asi radil vybrat si firmu, která nemá výrazně konjunkturální charakter. Víte, naše země byly odjakživa proslulé svou tvořivostí, šikovností, tvůrčím způsobem myšlení, prostě především vytvářením hodnot a hlavně tedy výrobou, kdežto na obchod jsme jako Češi tolik šikovní nikdy nebyli. A pokud jde o jeho moderní vedení, management, neumíme to zrovna dvakrát dodnes, přestože se o něj tak ztuha snažíme. Přesto se na něj vrhá dneska každá nová společnost a v těchto zemích tradiční a osvědčená výroba, která nám byla vlastní, pomalu skomírá. Namísto toho bují kšeft. Kdyby alespoň obchod, ale ona je to často opravdu jenom hokynařina, pouhé kšeftování, jež ve svých důsledcích nepřináší státu ani národu nové hodnoty anebo alespoň prestiž. Spíše naopak.
Tudíž, kdybych měl poradit, vybral bych si perspektivní ale hlavně výrobní obor. Vyhýbal bych se podnikům, které mají charakter "služeb s přidanou hodnotou", tedy tomu, co je konjunkturální, například zábavě nebo distribuci kosmetiky nebo dietních programů. Tím nechci říci, že je na tom něco vysloveně špatného, ale v tomto bodu našeho vývoje nejsou rozhodně tím pravým.
Tím jsou tam, kde pro ně existuje odpovídající trh. A trh v naší zemi se teprve rozvíjí. Ať chceme nebo nechceme podíl hrubého národního produktu upravený paritou kupní síly obyvatelstva je u nás v průměru dva a půlkrát nižší než ve vyspělé Evropě a tento velice důležitý ukazatel je pro každý trh více než významným signálem. Právě proto je třeba si uvědomit, že spousta podobných specializovaných nabídek a služeb bude tvořit v blízké budoucnosti sice podstatnou, ale rozhodně zbytnou část spotřeby nejširších vrstev obyvatelstva. Chcete-li mít jistotu, je třeba napřít úsilí směrem, který trh potřebuje ke svému rozvoji nezbytně. A jedním z nich jsou třeba právě komunikace.
Elektronická pošta a vy?
Velká afinita. Velmi kladný vztah. Dokonce si myslím, že i když to může na první pohled znít i absurdně, díky e-mailu je tu dokonce naděje, že právě tento druh pošty může do jisté míry nahradit nedostatek běžné mezilidské komunikace, která jinak tolik chybí. Podívejte se na takového řadového zaměstnance, jenž si ve velké instituci rozhodně netroufne zastavit někde na chodbě generálního ředitele, aby si s ním jen tak promluvil nebo ho i o něco požádal. Ve chvíli, kdy má jeho jméno na seznamu elektronické pošty na obrazovce před sebou a stačí mu na ně jen ťuknout myší, je jeho situace náhle docela jiná. Potřebuje-li něco, ví, že za pět vteřin je jeho otázka na obrazovce před ředitelem a že mu jistě odpoví. Nebo se vám najednou ozve kamarád ze školy, kterého jste neviděl dvacet let, ale jenž si vás našel na Internetu. A to už vůbec nemluvím o případu, o němž jste hovořil vy totiž o (českém) otci, jemuž se elektronickou poštou přihlásila po Internetu z druhého konce světa dcera z prvního manželství, která kdysi emigrovala jako maličká s matkou, a otec už dávno nedoufal, že někdy její stopu vůbec objeví.
Víte, možná je to dík počítačům opravdu komunikace trochu neosobní, ale já jsem přesvědčen, že i neosobní komunikace je lepší nežli vůbec žádná. A já si myslím, že už jen proto má Internet velkou budoucnost.
OPERATOR Interkontakt je službou, která v návaznosti na Internet poskytuje nové možnosti: zasílání vzkazů na pager přímo z počítače bez pomocí telefonistky, prostřednictvím elektronické pošty Internet přímým vyťukáním vzkazu na vašem počítači (uživatel operátoru přitom nemusí být sám účastníkem Internetu), výběr poštovní schránky přes Internet (na monitoru se tak zobrazí posledních patnáct vzkazů) a avízo o vaší nově došlé elektronické poště na Internetu přes pager Operator. (Zde už musíte být účastníkem Internetu i služby OPERATOR. Zato máte možnost být kdekoliv na území České republiky a Slovenska informován o příchodu internetové elektronické pošty z celého světa na vaši elektronickou adresu i o tom, kdo ji poslal a čeho se týká.)
Radiokontaktní služba OPERATOR poskytuje jednosměrný přenos zpráv z telefonu popř. z počítače na váš pager malý kapesní přijímač (operátor) prostřednictvím rádiových vln. Ten, kdo se s vámi chce spojit, ať jste kdekoli, prostě jen zavolá na ústřednu a nadiktuje vzkaz. Síť VKV vysílačů jej nejpozději do dvou minut přenese na váš kapesní přijímač. Vedle předání vzkazu prostřednictvím spojovatelky jej lze nyní zaslat i přes modem, nebo prostřednictvím INTERNETu, číselné vzkazy pak dokonce přímo z běžného telefonu s tónovou volbou. Jeden vzkaz je možné vyslat i na více operátorů současně. Služba pracuje na téměř celém území ČR (96 %) a SR (80 %). Pro zajištění téměř stoprocentní spolehlivosti služby je každý vzkaz vyslán automaticky celkem třikrát v první, páté a v desáté minutě od převzetí.
Pro i4U Pavel Hajný @