Neexistuje asi větší hudební symbol sanfranciského Léta lásky 1967 než jsou Grateful Dead (Vděční mrtví). Původně se jmenovali Mother McCree Uptown Jug Champions a v roce 1965 se z nich stali Warlocks. Legendární název nalezl kapelník a sólový kytarista Jerry Garcia jen tak zabořením prstu do Oxford English Dictionary. Zvláštní spojení významů (Vděčný mrtvý) muzikantům evidentně vyhovovalo. Mytologická erbenovská entita se často objevuje v příbězích o poutnících, kteří jí prokážou službu (nejčastěji umožní nerealizovaný pohřeb). Mrtvý se pak z vděčnosti odmění. Nikdo v té době netušil, že tato poetika (velmi živá v nedalekém Mexiku) způsobí zrod "veselého smrtihlava", který v nesčetných obměnách zdobí obaly desek, plakáty koncertů, trička a nesčetné webové stránky věnované hudbě a fenoménu Grateful Dead.
Původní sestavu Grateful Dead tvořili: sólový kytarista Jerry Garcia, doprovodný kytarista Bob Weir, baskytarista Phil Lesh, bubeník Bill Kreutzman a klávesista Ron "Pigpen" McKernan. Hned od samého počátku se účastnili koncertů doprovázejících Acidové testy Kena Keseye. Stanley Owsley kapelu zásoboval hromadami tehdy legálního LSD. Tom Wolfe ve své knize The Electric Kool-Aid Acid Test o Vděčných mrtvých psal jako o opravdových experimentátorech. Psychedelické opusy z té doby (můžete je na vinylový ch pirátských deskách koupit i v Praze) byly teprve počátkem kariéry jedné z nejpůsobivějších amerických kapel kořenících v šedesátých letech. Už někdy v té době se začal formovat zvláštní nárůdek "Deadheads", věrných fanoušků, kteří skupinu následovali koncert od koncertu po celých USA. Zvláštní osobitá směs rokenrolu, blues a country, kterou kapela produkovala, byla typická především dlouhými improvizovanými instrumentálními pasážemi, mířícími až někam za okraj vesmíru. Někdy bylo těžké odhadnout, kdo spolykal víc LSD, zda kapela nebo diváci. Koncerty trvaly i šest hodin, počet skladeb většinou nepřesáhl počet hodin a hudba byla jedním z možných vodítek, kudy se v psychedelickém obluzení ubírat. Známý mág LSD, Timothy Leary, na to vzpomíná: "Basketbalista Bill Walton, bývalý hippie aktivista a můj dávný přítel, nás se Zachem vzal na koncert Grateful Dead. Je tam taková atmosféra pospolitosti, že bys ji mohl krájet nožem. Je to návrat k principu starobylého pohanského svátku: lidé se scházejí , aby dosáhli stavů transu a vytržení a aby se toho společně zúčastnili."
První desky Grateful Dead neznamenaly žádný průlom. Nedařilo se jim přenést do studia koncertní atmosféru a navíc odmítli jakkoli přistoupit na komerční diktát. Až první živé album kapely Live Dead (1970) konečně bylo to pravé. Obsahovalo mimo jiné i slavnou třiadvacetiminutovou skladbu Dark Star, která se postupně buduje, narůstá, čtyřikrát exploduje a vrcholí crescendem s bravurní sólovou hrou Garcii, vynalézavými Weirovými akordy a proplétající se basou Phila Leshe. Poprvé se tu objevuje také dru hý (a dnes slavnější) bubeník Mickey Hart. Na koncert na proslulé závodní dráze ve Watkins Glen přišlo dokonce 600 000 diváků dosud nepřekonaný počet návštěvníků rockového koncertu.
První alba ze sedmdesátých let Workingman\s Dead (1970) a American Beauty (1970) jsou zřejmě nejzdařilejšími studiovými opusy, které kapela kdy natočila. Krátké countryové písničky s častou Garciovou steelkytarou upomínají na LP Déja Vu sdružení Crosby, Stills, Nash & Young, na kterém mimochodem právě na pedálovou steelkytaru Garcia hostoval. V roce 1973 bohužel McKernanovo tělo nevydrželo neustálé prolévání alkoholem a Vděčná smrt si poprvé vybrala svou daň. Nahradil jej Keith Godcheaux a jeho žena Donna se připojila jako doprovodná vokalistka. Nikdy do kapely nezapadli. Donna měla potíže s falešným zpěvem a Keith se dal na tvrdé drogy. V roce 1980 zahynul při autohavárii.
Ale ne všechno v 70. letech nestálo za nic. Tři koncerty ve stínu Velké pyramidy v Káhiře musely být strhující. Poslední z nich se kryl se zatměním Měsíce. Nové album Go to Heaven (1980) představilo kapelu na obalu v bělostných oblecích a autorský přínos nového klávesisty Brenta Mydlanda posunul hudbu až někam na pomezí diskopopu. Deadheads se začali obávat o budoucnost svých miláčků. Videokazeta Dead Ahead Live (BMG, 1995) ovšem kapelu představuje v obstojné formě při koncertech v newyorském Radio City Music Hall už o rok později. Avšak v roce 1986 Garcia upadl do diabetického komatu a málem zemřel.
V radosti z toho, že to dopadlo dobře, formovala LP In the Dark (1987) s celosvětovým hitem Touch of Grey a refrénem We Will Survive (Překonáme to...) nejlepší desku po mnoha letech. Kapela se dokonce uvolila natočit milý videoklip pro MTV, v němž hudebníky za nástroji střídají rozverní animovaní kostlivci. Vděční mrtví se tak představili úplně nové generaci fanoušků a posluchačů.
V roce 1990 zemřel již třetí klávesista kapely Brent Mydland na vražednou kombinaci kokainu a morfia. Nahradil jej bývalý člen skupiny Tubes Vince Welnick. Stejně je k neuvěření, že tito oddaní psychedeličtí experimentátoři přežili ve velké většině do devadesátých let. Pravda ale také je, že zabíjejí jen tvrdé drogy. Jerry Garcia ovšem byl na heroinu už od roku 1982. Počátkem devadesátých let onemocněl vážnou plicní infekcí. Vyléčil se, ale v srpnu 1995 umírá na selhání srdce v sanfranciské léčebně pro drogově závislé. Celonárodní US reakci na jeho smrt lze přirovnat snad jen ke skonu Kennedyho, Elvise Presleyho a Johna Lennona. Ohlasy v tisku byly až paradoxní po třiceti letech víceméně nevšímavosti byl Garcia všemi shodně označován za génia a hudebního mága. Géniem jej nazval i americký prezident. Na sanfranciské radnici vlál na půl žerdi stažený pestrobarevně batikovaný prapor. Legenda skončila. Grateful Dead, stále jednou nohou v jedenadvacátém století, se jako skupina nedočkali ani jeho z ačátku...
Saša Neuman
7 0733
Doporučené adresy:
(2) http://www.aye.net/~hippie/hippie1.html/
(3) http://www.voicenet.com/~yakko/dhead.html/
(4) http://www.cs.cmu.edu/afs/cs.cmu.edu/user/mleone/web/dead-lyrics.html
...(pro studenty angličtiny)
Doporučený poslech:
(1) Live Dead (Warner, 1970)
(2) Two From The Vault (Warner,
(3) Dead Set (BMG, 1981)
(4) Dylan And the Dead (Sony, 1988)
(5) Without A Net (BMG, 1990)