Hlavním hitem večerního zpravodajství na obou velkých televizích byl policejní zásah v klubu Propast. Hromada nafackovaných, krev na protějším baráku, zabavené tři (ano, ne tři tisíce, ne tři sta, ne třicet, lébrž TŘI marihuanové cigarety. Je to až překvapující, v pajzlu jako je Propast by člověk věru čekal větší úlovek. On kdyby si pan policejní prezident Oldřich Tomášek vzal gumovou rukavici a zalovil v syfónu na hajzlu v Propasti, pár hrstiček mokrého sena by jistě vylovil.
Je to směšné a smutné zároveň, když chlápek, který vypadá jako dopravák z Načeradce, se honosí titulem policejní prezident... Sedí a čte z papírku, že zločinci v Propasti měli u sebe dvě kudly vyhazováky.
Případ je nicméně zajímavý a poučný právě před volbami. Mezi tvrdostí vůči živlům a buzerací řádných občanů je mezírka tak tenká, že skrz ní neprotáhnete cigaretový papírek. Policajti jsou jen lidi a ti samozřejmě potřebují a) vykazovat práci, b) moc se nenadřít. Proto v rámci akce raději budou buzerovat mladé lidi v Propasti, než by se zapletli se skutečnými pašeráky a dealery drog. Když dostanou větší pravomoci, budou víc buzerovat, tak jednoduchá je to úměra. Bude to ještě dlouho trvat, než na místě policejního prezidenta bude sedět pán, který skutečně vypadá jako policejní prezident, a ne jako Škrhola.
Na místech nejvyšších tato proměna poznenáhlu proběhla. Nejhorší notoričtí opilci propuštěni, Ruml zcivilizován, i Fendrychovi ustříhnut ohůnek. Ruml se dokonce nechal slyšet, že se tajné službě nedůvěřuje kvůli Stanislavovi Devátému. Rozumnější lidé ve vládě mu nedůvěřovali nikdy, proto ho nejmenovali definitivním ředitelem Bisky. Zdá se, že ve volební fujavici, kdy na Klausovy sáně vlci útočí ze všech stran, je třeba odhazovat kabáty, jeden po druhém, až po ten devátý.
Když už byla zmínka o Fendrychovi: vrátil se z USA, kde ho brali vážně, a jednali s ním dokonce i páni od FBI. U Holubů prý končí gigantický penězovod, vedoucí ze safesů KGB v Rusku na ostrůvek Arigon u Británie a odtud přes Maďarsko, Rakousko a USA až k Holubům, přestupuje se u šatny, pak to táhne na dámskou toaletu, kabinu číslo tři, splachovačem na tajnou rozbočku do sklepa a odtud výtahem na odpadky do kuchyně. Tam se stopa ztrácí ve škrabce na brambory.
Neztrácejte naději! Fendrych ji zase najde.
Úžasná scéna u benzínové pumpy
Došlo k ní včera krátce po poledni, u pumpy firmy PETRA na dálnici D1, krátce za Průhonicemi ve směru ku Praze.
Zajel jsem si tam umýt do myčky auto (limousinu z třetí ruky) barvy černé, nyní značně upatlané, poté, co jsme se ženou Michaelou učinili nákup potravin v nedalekém Super Ultra marketu, t.j. bednu krabicového španělského bílého pobliónu značky Peňás, dvě šišky psího salámu a ještě nějaké zbytečnosti, jako je chleba, ráma, mouka, olej do friťáku a makaróny. Myčka byla prázdná, zastavil jsem tedy kousek od vchodu a šel si koupit placičku na program 3: mytí - šampón -- tekutý vosk -- kola - sušení. Žena Michaela pravila, že se v autě uvnitř myčky bojí a že počká v bistru a dá si kafe, zatímco já podstoupím to drama. OK. Koupil jsem placičku, žena si koupila kafe. Sedla si ke stolku a moc jí to slušelo v červených letních šatičkách. Ani se mi k té myčce od ní nechtělo.
Vrátím se k autu, a vida, nějaký mizera holandská mě předběh'.
Vjel do myčky s modrým fordem stejšnem, uvnitř rodinka a pes, pořádně chlupatá kolie to byla. Forda měli špinavějšího ještě víc, než já mou limousinu. Bůh jim to přej, pomyslel jsem si.
Čekám a furt nic.
Jenom slyším zevnitř myčky holandské nadávání:
"Chrochte čechiše grachte bordel chrochte debilen wasrpuf rup!"
Nakonec vylezl z forda Holanan, chlápek tak pětatřicet. Jde ke mně, ptá se mě, jestli umím englicky, a já že jo, a on se přísně ptá, kde je majitel téhle fucking pumpy, ať s tím něco udělá, protože ta fucking myčka mu nefunguje.
Já se ptám, jestli má placičku.
Toť se ví, že mám placičku, povídá Holanďan vztekle a vytáhne ji z kapsy a máchá mi placičkou před nosem.
"V kapse je vám prdlajs platná," já na to. "Musíte ji šoupnout semhle do tý dírky!" A ukážu na ten stojánek, co všude na světě před každou myčkou mají (tedy, upřesňuji, nevím, jestli VŠUDE na světě, nebyl jsem všude na světě, ale v Holandsku jsem byl a tam to tak je).
Holanďan si uvědomil, jakého dělal vola, zazářil, děkoval mi, kdyby měl v kapse bochník Goudy, určitě by mi ho dal, prásknul placičku do dírky a šel k autu.
"Pane, to se musí ještě zmáčknout tady ten knoflík," ukazuju. Nechtěl jsem ho zmáčknout sám, aby ho to nedejbože nepokropilo. Chlapík se otočil a volá: "Chrochte debil (holandsky Já Vůl), já fakt zapomněl zmáčknout knoflík!"
Vrátil se, zmáčknul knoflík a já chtěl říct, pane, zůstaňte tu, budeme si povídat o Vilému Oranžském, ale jemu se zastesklo po rodině a psu kolii a spěchal k tomu autu, a vtom to šampónování spustilo, on se vrhnul ke dveřím, aby unikl přívalu, jenže kolii v tu chvíli uvnitř popadl amok, a jakmile Holanďan otevřel dveře, kolie vylítla ven, on se rval dovnitř, paní Holanďanová řvala "Chrochte kreten grachte dog v hajzl gehenchracht!"
Čímž mu naznačila, že by měl chytat toho psa, který v tu dobu už pádil k průhonickým rhododendronům.
Po deseti minutách jsem se vrátil do bistra k ženě, která tam už dopíjela svoje kafe. Velice jí to slušelo v těch červených šatičkách.
Lesklá limousina stála před vchodem.
"Jak to dopadlo?" ptala se.
"Dobře," odpověděl jsem.
Snažím se nelhat své ženě. Ne vždycky se mi to podaří, ale tentokrát ano. Dopadlo to opravdu velmi dobře.
Jiřík s přehledem Kingovi natřel krovky
V okamžiku, kdy Jiří Svoboda říkal Janu Kingovi Vávrovi (šéfredaktor zpravodajství týví Nova) "vy jste nečet tu ústavu, viďte, pane šéfredaktore, to byste měl, to je moc zajímavý čtení," bylo jasné, že holt když se je chytrej a když se je blbej, tak se to musí projevit, a bohužel Jan King Vávra se na té chytré straně jaksi neexponuje. Musí vědět na Ředitele Železného něco děsného, jako že upekl v troubě své dítě a sežral ho bez chleba, jinak by se na svém postu nemohl udržet. Když se dívám na Sedm dní, mám vždycky trochu opocená záda, protože trapnosti mi nečiní potěšení, a trapnost nastává, kdykoli Jan King Vávra otevře mluvicí orgán.
Včera se sešli Jiří Bývalý šéfcommie Svoboda a prezident křesťanské akademie Tomáš Halík, který má po včerejšku k nebi blíž než Abrahám těsně poté, co šoupnul syna do kamen. Nemohl říkat nic jiného, než "k tomu nemám co dodat" a "není to tak dramatické".
Největší gaudium vypuklo, když přišlo téma Růžičková a její kandidatura do Senátu. Samozřejmě, že kandidatura Růžičkové do Senátu je ptákovina, ostatně úměrná ptákovinosti celého Senátu. Svoboda si ovšem spočítal, kolik herců, někdejších protagonistů aktivistických bolševických týví seriálů se ztrapňovalo v parlamentech (ani Mistra Hrušínského to neminulo) v rouchu Demokratických Stran, proč by v jejich šlépějích se neměla valit Helena Růžičková, která navíc umí číst z lógru budoucnost, anžto jest vědmou? A právě v tom okamžiku, kdy Svoboda dokázal, že Senát je funkčně k ničemu, pronesl ta krásná slova o ústavě, co by si King Vávra měl přečíst a Vávra zablekotal, to mě podceňujete, pane Svoboda a Svoboda měl tolik důstojnosti, že neřek "právem, Larry, právem".
Byl to možná politický comeback Jiřího Svobody.
Svobodův problém tkví v jeho intelektuální kvalitě. Je to brilantní kritický analytik. To jistě pochopila Jeho Svatost Halík, takže se moc nepletla do řeči - prosím, neberte to tak, že bych snad něco proti němu měl, prostě Halík měl dost rozumu, aby šel z cesty. Ve Svobodově analýze poměrů, přesné až bolestně, ovšem chybělo jedno konstatování, které sám Svoboda není schopen pochopit či spíš připustit, a kdyby byl opět politikem, by nebyl schopen přispět ani nejmenším dílečkem k nápravě.
Ti soudci, co pouštějí na svobodu vrahy, a ti policajti, kteří nechytili člověka, který jeho samotného bezmála propíchl, to jsou komunističtí soudci a policajti. Navíc ti policajti, co si na ně Svoboda PRÁVEM stěžoval, volili komunisty a Sládka. Na skutečně sebevědomé a demokraticky smýšlející soudce budeme čekat deset, patnáct, možné více let. Státní správa je zamořená bolševickým smýšlením, a pokud Klaus má nějakou vinu, pak tu, že toto nevnímá, s tímto se smiřuje a nic proti tomu nedělá. Nechává volný průchod tupé zvůli bolševické byrokratické mašinérie a tváří se, že vše je v pořádku. Lidi vědí, že v pořádku není prakticky nic, proto volby dopadly tak jak dopadly a proto se mohl inteligentní, vzdělaný a vtipný Svoboda vyšvihnout na koně.
Jiří Svoboda včera nepochybně zazářil a člověk si říká, tenhle chlap by měl být mezi sociálními demokraty, pak by Ringo Čech musel dělat estrády v Jevíčku a Miloš Zeman by si musel najít v notýsku číslo Bubílkové, aby ho vzala zase někam na jeviště. Nicméně, i kdyby se to stalo, pro sociální demokracii i celou zemi by to asi nebylo dobře.
On je Jiří Svoboda tak trochu jako ten chudý ve Wolkerově básni U rentgenu.
Hluboko v jeho srdci tkví nenávist.
Mečiar o 21. srpnu
Slovenský premiér Mečiar měl proslov v rozhlase a kritizoval v něm západní mocnosti, které nehnuly pro nás prstem, když před osmadvaceti lety vojska pěti států v čele se Sovětským svazem za pomoci domácích, doposud nepotrestaných velezrádců, okupovala naši zemi.
Kritika je to nepochybně oprávněná, i když lze namítat, že právě Mečiarova exekutiva jeví ještě méně chuti k potrestání velezrádců, než ta naše. Jest starostí pana Mečiara, zda volil ke kritice pravou chvíli, kdy se snaží dohnat vlak ujíždějící směrem ke konečné stanici NATO a ono se to těžko běží po peróně, když má v každé ruce kufr a ještě ruksak, a v zavazadlech závaží jako únos prezidentova syna, kamarádíčkovská privatizace, kontrola rozhlasu a televize, pronásledování politických odpůrců, šikana národnostních menšin.
V této souvislosti mě však již mnoho let zajímá jiná otázka.
Laxnost západních mocností z doby před 28 léty dokážu pochopit. Svět byl rozvedený a oni nás brali jako ruský dvorek, jímž jsme fakticky byli. Proč ale nás hodili tak bez hnutí brvy lvům o dvacet let dříve, v roce 1948?
Mečiar se zmínil, že Maďaři v 68. zaujali prostor okupace z roku 1938. Což udělala i armáda NDR na německé hranici. Existuje sice fotka východoněmeckého vojáka u Národního divadla, ale to byla anomálie, jinak se zdržovali v Sudetech a v Praze jsme je neviděli. Takže, analogicky, proč tedy Američané - kupříkladu - netrvali na dodržení demarkační linie z roku 1945? Dokázali vytáhnout z bryndy Rakušany, kteří byli zrovna tak "osvobození" jako my. Proč nás hodili vlkům? Jednou bych se rád dozvěděl pravdu o téhle věci.
Blbnutí na kvadrát
Ne dosti na tom, že Železný Ředitel Novy pokračuje v občanské neposlušnosti po vzoru Móhandás Karamčand Gándhího a vystupuje v pořadu "Volejte řediteli" nikoli v MOTÝLKU, nýbrž má kol krku obyčejnou pintu neboli kravátli a nedbaje celonárodního nářku bude tak činiti, dokud Rada pro týví a rádijové vysílanstvo nenaskáče do moře jako lumíci, k čemuž nutně musí časem dojít (avšak - jak dlouho ještě budeme muset snášet pohled na Železného v pintě?!), ne dosti na tom...
V neděli před půl šestou, kdy obyvatelstvo koukalo na týví seriál Moonlighting, překládaný vtipně jako Měsíční svit, neboť překladatele nenapadlo se podívat do dictionary, kdež píšou, že jde o melouch čili levačku, NOVA přerušila vysílání po bombastických titulcích... za ogamžik se ozývneme se sdělením MIMOŘÁDNÉ D_LEŽITOSTI...
Musím přiznat, že od chvíle, kdy jsem onehdy šel hezky spinkat a pak bylo sdělení mimořádné důležitosti a já kouknu z okna a na nebi místo hvězd jsou poziční světla ruských letadel, která přistávala na letišti v Ruzyni, navigována lidmi, kteří dosud nesedí v base za vlastizradu, takže od téhle chvíle jsem na mimořádná sdělení trochu rozechvělý, třebaže to onehdy se stalo před osmadvaceti lety...
I volám ženu a psa, aby se šli honem podívat a žena popelavá a pes vyl a dcera se synem nebyli doma, kde je sehnat, až budeme nasedat do limousiny a ujíždět do předem připravené zemljanky v Brdech, kde založíme partyzánskou skupinu Jan Hus, a žena naříkala - za to může ten tvůj Steve Prošek, co tě furt tahá do Patagonie, on v sobotu napsal do Psa o těch Marťanech, že jsou prvokokoti a tu to máme, oni teď přilítli a udělaj nám tady Armabeton a já říkal žádný provokokoti, ale prvokokové, a žádnej Armabeton, ale Armageddon a tak dlouho jsme vyhlíželi bombarďáky nebo UFA, až konečně nastalo to sdělení a blekotavý hlasatel týví NOVA sdělil obyvatelstvu zhruba toto: Na sídlišti Praha - Řepy lezli Číňani z okna a lidi volali Jéžiš, ona je tam bomba a přijela URNA a policejní prezident Tomášek dokonce přilít vrtulasem a pak se nechal intervijukovat tím týví hlasatelem Blekotou a říkal, že v tom bytě sice nic nebylo, co odtud ty Číňani lezli, a taky že je těžká domluva s Číňanama, když se neumí čínsky, ale jinak byla akce skvělá.
Takže si myslím, že číše už čeká ještě na pár kýblů a už přeteče.
Tohle bylo vskutku blbnutí na kvadrát.
Slušná média nereferují o falešných bombových poplaších (pokud se nesemelou v přímém přenosu při volbě prezidenta, kupříkladu). Řekl bych, že by se tímto případem měla zabývat Rada prý týví a rádijo a měla by Železnému Řediteli domluvit a přimět ho, aby sedal před kamerou jenom v kravatě a v ničem jiným. Prezident Tomášek pak vystoupil v týví zpravodajství Novy a omlouval se za ten virvál, že se sice dohromady nic nestalo, ale stát mohlo, což je dejme tomu pravda, ale neobjevil se tam před kamerou Železný Ředitel s omluvou za zpravodajský skandál.
Jestli NOVA hodlá přerušovat vysílání pokaždé, kdy si Číňani v Řepích nafackují, vrátíme se do dob, kdy nám týví přístroje sloužily jen jako monitory k videákům a my se dívali jenom na samé Schwarzeneggery a Stalony. Taky pěkné hovadiny... Lidi, je ještě nějakého úniku? Před banalitou, ba přímo blbostí se neskryjeme, obávám se, ani v té předpřipravené zemljance v Brdech.
Kostičky
Onehdy jsem se zmiňoval o paní restaurátorce, která pajcuje smrdutým voskem obrovskou skříň zděděnou po praotci Neffovi.
Musím se o skříni zmínit ještě jednou.
Je skutečně velká, má dva metry padesát šíře, hluboká před metr a dva metry vysoká, tedy - je to macek. Má šest nohou, pět jsou takové kulaté baculáky a vzadu uprostřed je noha rovná. Váží ta skříň, no, abych nepřeháněl, tak metrák, metrák pade, vlekli jsme ji tři rozebranou na dvě půlky a měli jsme co dělat. Ty baculáky se musí napajcovat taky, samozřejmě. Není to snadné, natož samozřejmé, protože skříň stojí na dlaždičkách a paní restaurátorka se k nim nemůže odspodu dostat.
Jenže já mám ze starých časů schované dětské hrací kostky, z dob, kdy jsme u nás doma měli dabovací studio na videopásky. Dětské kostky byly v této branži nezbytná rekvizita. Někdy se tu totiž sešlo i pět (rekord byl šest) videorekordérů najednou, naštosované na sebe, a ty kostky sloužily jako proklad, protože videáky se musí chladit.
Nu a já těch kostek měl ještě sedm, šest jsem použil jako podložku pod nohy pra-skříně a sedmou jsem dal rotweillerovi Bartovi na hraní.
Což v praxi znamená k sežrání.
Psík měl radost. Popadl kostku a žižlal ji, až třísky lítaly. To se stalo, dejme tomu, v pondělí. Třísky létaly ještě v úterý i včera. Večer mě napadlo zkontrolovat, kolik asi těch třísek je - zametl jsem je na hromadu a vidím, že jich je nějak nápadně moc.
A opravdu! To hovado sežralo první kostku a šlo si pro druhou. Pochopitelně, že pramáti skříň nemá všech šest nohou v ideální rovině. Bart si ohledal postupně všech šest kostek tlapkou, a vytahal nakonec TŘI ze šesti! Skříň, aniž jsme to tušili, nyní levituje na ideálních třech bodech, na dvou zadních nohách a prostřední přední. Čím je podložit, když jsou kostky sežrané?
Na věci vidím jediné pozitivum. Pokud má naše rodina kostlivce ve skříni, tak jistě ne v téhle a pokud ano, neskrývá se v koutě. Ta almara je vskutku vyvážená!
Nerozumné štěkoty
Pojem "rozumnost" je značně relativní, zejména v souvislosti se psím štěkáním.
Jak je čtenářům Neviditelného psa známo, moji sousedé, Richard a Miládka, mají tři psy, pudla Arise a rotweillerky Sáru a Báru, čili osminohou Sárubáru. Jakmile Aris a Sárabára začnou štěkat, přidá se i náš Bart.
To je přirozené, na to jsme zvyklí a bereme to tudíž za rozumné, i když to není vždycky příjemné.
Na jižní hranici nemám přímé sousedy, je tam zahrádkářská kolonie a o nějakých sto metrů níž je stará usedlost Nikolajka. Tam samozřejmě jsou také psi, rozumějte štěkací psi. Nu a Bart štěkotně koresponduje i s nimi.
Dostává za to vynadáno. Vpravdě, oč rozumnější je štěkací telegraf vedoucí od Richarda a Miládky, než linka z Nikolajky?
Je fakt, že štěkot mě upozorňuje, že do kastlíku přibyly noviny. To se ovšem děje jedinkrát denně, kdežto psí bengál vypuká nepočítaně. Zato od nikolajských psů se nedozvím žádnou užitečnou informaci.
Snažím se vysvětlovat Bartovi, že odpovídat nikolajským psům nemá smysl. Dívá se při tom na mě poněkud pohrdavě. Do psích věcí mi nemluv, říkají jeho oči.
Dobře, nebudu, odpovídám. Tak ty do MÝCH věcí neštěkej!
Bohužel, v tomto směru s ním žádná dohoda není.
Socialistická internacionála v Bratislavě
Už dlouho jsme neměli příležitost spatřit na obrazovkách sympatickou tvář Jana Kavana. Připomínám, že jde o onoho Kavana, který byl brzy po převratu vláčen tiskem za to, že v emigraci spolupracoval s StB a dodával zprávy londýnským rezidentům komunistické špionáže. Obhájil se. Zprávy nedodával rezidentům, nýbrž pánům z ambasády a NEMOHLO ho napadnout, že tito lidé jsou agenti komunistické špionáže. On to sice v Čechách věděl každý, že práskačství patří ke kvalifikaci zahraničního činovníka, jenže k Janovi Kavanovi se tato pochmurná zvěst jaksi nedostala, takže žil v blažené nevědomosti, kterou mu můžeme jen závidět. Pročež má sociální demokracie tohoto naveskrz čistého a spravedlivého muže jako strůjce socdemácké zahraniční politiky a až se socdem dostane do vlády, kdo ví, nebude-li ministrem zahraničí.
Nuže, Jan Kavan se účastnil zasedání socialistické internacionály zasedající v Bratislavě.Byla zde přijata rezoluce, rozumí se bratislavská. Týká se boje (levice ráda bojuje) proti "negativním prvkům reformačního procesu" v zemích, ve kterých se zhroutil komunismus. Je míněna nekontrolovaná privatizace, korupce a praní špinavých peněz.
To je moc hezké. Dává se tím obyvatelstvu najevo, že kdo není v socialistické internacionále, podporuje nekontrolovanou privatizaci, korupci a praní špinavých peněz. Že levice má na potírání těchto nešvarů jaksi patent.
Což samozřejmě známe z domova. Dám příklad.
Jistě jste viděli kontrolora lístků v metru. Proč VŽDYCKY kontrolují vyjevené holky a brejlaté študentíky, a nevšimnou si skinheada s nunčakou v kapse nebo ožralého sanktusáka? Protože holka a brejlatý študentík jsou jim neškodní. Vy a já jsme taky neškodní státnímu byrokratovi, takže na nás se budou vozit, na našich zádech, až se prosadí ten a onen zákon o kontrole a regulaci a buzeraci. A kolem budou jezdit v bavorácích chlapci, kteří neplatí daně, protože jejich firma je, bože můj, v prachšpatné situaci, huby celé bolavé od smíchu. Čímž se nepřimlouvám za korupci a skandální privatizace stehlíkovského typu, kdy pan A podplatí pana B, nafasuje fabriku, nezaplatí ji (jak by taky zaplatil, kde by na ni vzal, že) dá ji zástavou bance (kde je podplacený pan C), prachy utratí a teď - co si na něm vezmete?
Toto je nepochybně skandál, ovšem mám pochyby o smyslu rezolucí, tím méně bratislavských...
Karadžič odstoupil
Řečeno slovy Švejkova generála: Máte pistoli? Máte. Víte co s ní dělat? Tohle by se mělo říct Radovanovi Karadžičovi, který definitivně odstoupil a předal své funkce i formálně Biljaně Plavšičové. Neúspěšný básník, poté psychiatr vyšetřovaný kvůli zfalšovaným posudkům, postavil se Radovan Karadžič do panoptika politiků-vrahů, jimiž naše století věru není chudé.
Nyní jde o to, aby byl postaven před soud. Nebude to jistě jednoduché, ovšem to, co se stalo, ho posunulo k Haagu o značný kus dopředu. Karadžič nic neznamenal před pěti lety, nyní jeho lidi (spoluviníci) za ním stojí, ale co bude za pár let? Biljana Plavšičová je důstojný nástupce. Vzděláním je bioložka, upozornila na sebe vědeckou teorií o výjimečnosti srbského národa, a o jeho biologickém ohrožení ze strany pronárodů. Uf, tohle by si nevymyslel ani Slobodník.
Píše a občas kreslí: Ondřej Neff
Technická realizace a design: Tom Vild
Vychází pokud možno denně, kromě neděle.