zahraničních zpravodajů
Českého rozhlasu
Jinak klidná Daszinského ulice se během několika minut proměnila v místní promenádu. Policie přišla až ve čtyři odpoledne, a tak měli zvědavci pět hodin nejen na koukání, ale především na sbírání částí pokladu. Země odkryla své bohatství. Kdo měl ruce a nohy, bral lopatu a krumpáč a běžel kopat, popisuje tehdejší události paní Alina. O zlatě mluvili rázem všichni v hospodě, kostele i ve škole. Pivo jste si mohli koupit za pár stříbrných grošů, které si výčepní sypal do šuplete. Láhev vodky přišla na pár stříbrňáků. Učitelé nechodili s celými třídami na školní pozemek okopávat mrkev ale na haldu, kam byla vyvážena hlína.
Co se vlastně pod domem paní Aliny našlo? To v tu chvíli nevěděl nikdo přesně, protože desítky osob vlastnily tu menší, tu větší část. A tak ředitel muzea všechny vyzval, že jednotlivé díly koupí. Podobný nápad měl ale i místní farář. Starosta nabízel za každou nalezenou minci dva tisíce zlotých. Připojilo se i ministerstvo kultury. A tak se podařilo získat zpět zlatý přívěsek, zlaté orly z koruny, pásek, sponku rovněž ze zlata, a 3 922 pražských grošů.
Ale i to bylo málo. Zasáhla proto policie. Wroclavský prokurátor vydal padesát povolení k prohlídce. Stačilo někoho postrašit, že mu rozeberou podlahu, a policie dosáhla svého. Našlo se další zlato, prsteny, granáty, safíry, ametysty, smaragdy a perly. Poklad se začal stěhovat z ledniček, hrnků, postelí a kamen na radnici, policejní stanici i do muzea. Nakonec se přece jen podařilo vše shromáždit na jednom místě, podmínkou ale bylo, že se poklad vrátí zpět do Slezské Středy.
Až do roku 1994 experti dávali poklad za přísných bezpečnostních opatření dohromady. Po šesti letech mohli odpovědět na otázku, co se vůbec pod domem paní Aliny našlo. Vědci tvrdí, že poklad, nazývaný už pokladem tisíciletí, je jedním z největších nálezů v Evropě. Je součástí královských sbírek. Pochází ze třináctého století, některé části ze začátku století čtrnáctého. Podle odborníků měla být koruna, spolu s prsteny a náramkem, svatebním darem. Cenný je i benátský dukát a zlatý prsten s půlměsícem a židovskou hvězdou, který však určitě nepatřil žádnému králi, ale spíše Mojžíšovi, nejbohatšímu obchodníkovi středověké Středy.
Kterému králi však klenoty patřily? Hned v počátku se experti shodli, že určitě ne rodu Piastrů. Rainer Sachs z Německa si myslí, že nejcennější část pokladu patří sicilskému králi. Jirzi Pietruszenski z polské akademie věd je však přesvědčen, že poklad má blízko ke králům českým. Slezská Středa se nacházela na území Českého království.
Jisté je prý jedno. Značná část klenotů se nacházela v královských sbírkách v Praze. Tam byla totiž opravována koruna, o čemž svědčí stopy českých zlatníků. Podle polského vědce dal Karel IV. klenoty do zástavy bohatému Mojžíšovi, který mu půjčil peníze, ten ale musel vše zakopat, protože prchal před pogromem, když byli Židé obviněni z šíření cholery.
Odpovědi, komu klenoty původně patřily, se tedy už asi nedočkáme. Z archeologických výzkumů navíc neexistují žádné dokumenty. Na jaře loňského roku byl poklad přivezen v opancéřovaném voze restaurátorům do Národního muzea. V létě pak začal boj o to, kde budou klenoty vystaveny, ve Varšavě, Wroclavi anebo v Krakově? Obyvatele Slezské Středy se ale přihlásili s dokumenty v ruce. Černé na bílém tu stálo, že se poklad přece vrátí do jejich městečka. Stane se tak v červnu, protože do té doby je k vidění v muzeu ve Wroclavi.
Poklad tisíciletí, jehož hodnota je odhadována na desítky milionů dolarů, však není úplný. Údajně jsou ve Slezské Středě tací, kteří si zlaté kousky velmi dobře schovali. A paní Alině poklad štěstí nepřinesl. Od chvíle, kdy byl její dům stojící na zlatě zbořen, bydlí v polorozpadlém baráčku, který je už osm let jejím prozatímním útulkem.
Miroslav Karas