- internet4U -

VIPages
Touha komunikovat

Rozhovor se Stevem Palmerem

Steva Palmera z londýnského ústředí firmy Cisco Systems jsme si museli na tiskovce pořádané u příležitosti otevření nových prostor firmy na pražské Novoměstské radnici doslova "odchytit".

Na radnici následoval velký raut, i v nových kancelářích nedaleko Petrského náměstí však bylo na druhý den pěkně rušno, a tak jsme s exkluzivním interview uděleném i4U skončili až v hotelu.

Firma, jež se na světovém trhu s komunikačním hardwarem podílí na "internetím" koláči plnými osmdesáti pěti procenty, je oproti dalším firmám ve výjimečné situaci. Jak k tomu došlo?

Když pomineme otázku kvality výrobků, jež byla jistě základní, asi prostě už tím, že jsme byli na samém počátku ve velmi výhodné pozici. A naši zakladatelé byli nejen ve správné chvíli na správném místě, ale především dokázali dost přesně odhadnout, co doba žádá. Navíc byli schopni získat pro řešení problému, který před nimi vyvstal, nemalé finanční krytí. Protože pravdou je i to, že v té době bylo nejméně deset, možná i dvacet firem, které měly tu šanci také, neboť byly ve stejné pozici ve správnou dobu i na správném místě, ale prostě neuspěly.

Na druhé straně musím říci, že díky našemu dnešnímu postavení jsme tak trochu i obětí vlastního úspěchu, protože jsme-li už jednou v čele, musíme vyzkoušet veškeré nové postupy umožněné naší vlastní technologií většinou sami, tedy doslova sami na sobě. A další, nemalý a dosti vyzývající problém vidím v souvislosti s takovouto výlučnou pozicí i v nezbytnosti postupného otevírání většího počtu poboček ve světě. Tedy nejenom v zemích východní Evropy, ale doslova všude, tedy i na Středním nebo Dálném Východě nebo v Číně, kde komunikační infrastruktura není ještě dostatečně vyvinutá, takže přináší potíže s kvalitou vzájemného spojení s naším ústředím. I tady, v Praze, kde máme v české pobočce zatím jen několik spolupracovníků, už začínáme myslím chápat, nač si tu v tomto směru stěžovaly zatím jen jiné zahraniční firmy. Možná o to víc, že základem úspěchu veškeré naší odborné i obchodní činnosti je právě odborná expertíza přicházející z našeho hlavního sídla ve Spojených státech, v Evropě pak z Paříže, Londýna nebo Bruselu. Odtamtud odevšud čerpají teď už i vaši lidé potřebné informace. Na druhé straně -- i oni vnášejí do naší struktury cenné znalosti, především o místních trzích v České nebo Slovenské republice. To je to, co -- jak doufám -- je a bude sounáležitostí našeho nejen zdejšího úspěchu, co však nicméně bez dokonalého a spolehlivého spojení ztrácí svůj smysl.

Skutečně nemáte žádný "grif" k udržení tak atypické pozice, v níž máte takový vliv na trhu? Jistě to bude i otázka vhodných obchodních praktik.

Řekl bych to asi takto: na samém počátku jsme měli opravdu trochu štěstí. A jakmile obchody překročily určité rozměry, dosáhli jsme toho, že i větší firmy začaly věřit, že se nesložíme hned příští rok, takže nabyly dojmu, že budou-li investovat do našich síťových komponentů, budou mít určitou jistotu. Samozřejmě, že zdání nestačilo: museli jsme dokázat respektovat ihned veškeré, navíc měnící se požadavky zákazníků, a to velmi rychle, protože některé menší, často inovující firmy na špici neustále tlačí zákazníky, aby kupovali především poslední "výkřiky módy". Nicméně opravdu velcí zákazníci dávají naštěstí přednost tomu, zůstat naopak úmyslně maličko pozadu, a používat jen zařízení, která jsou odzkoušená a zaručeně fungují. To neznamená, že by snad zaostávali. Pouze chtějí mít jistotu, že technika, již kupují, je opravdu vyzrálá. V tomto ohledu jsme se už prý stali takřka zárukou, že to, co vyvineme, bude také rozumně dlouho fungovat. Příkladem mohou být třeba sítě ATM, do nichž začala řada firem vážně investovat i když až donedávna, tj. konkrétně třeba ještě před šesti měsíci, nebyly pro ně žádné normy. Takže i zákazník, který zvolil ATM, musel mít jistotu, že dodavatel bude vzhledem k eventuálním potížím se vzájemnou slučitelností s jinými výrobky v dohledné budoucnosti ještě existovat. A tak i teď, když už norma je, zákazník ví, že volil správně.

Ale abych se vrátil k otázce: ano i velikost firmy je velmi důležitá a chcete-li, může být nazvána i "grifem". Rovněž tak je důležité zvážit otázky finanční. U růstu firmy je lepší, aby byl třeba i pomalejší, ale plynulý, a budil důvěru. Mohu uvést příklad: ve třetím kvartále jsme ohlásili obrat 985 milionů dolarů. Při šedesáti pracovních dnů v kvartále to je 15 milionů denně. Mohli jsme snadno získat ještě pár zakázek a zaokrouhlit to na 1 miliardu za kvartál. Bylo by to poprvé, kdy někdo dosáhl takovéhoto čísla v našem oboru síťové technologie. Neudělali jsme to, protože se to od nás neočekává. Nechceme vzbudit tak obrovský zájem, abychom pak třeba nebyli schopni plnit zakázky. Lidé chtějí vidět plynulý soustavný nárůst. Tajemství je v tom udržet firmu "na kolejích", neriskovat v zatáčkách. Být v čele vývoje, ale zabezpečit, že řešení bude fungovat.

Tedy třeba i pomalejší rozvoj, ale bez nebezpečí ztráty důvěry zákazníka.

Přesně tak. Máme tři typy zákazníků. Ten první není upřímně řečeno ani tak zákazník jako partner, jenž prodává naše výrobky dál. Následuje manager MIS, jenž rozhoduje o strategii, nakupuje naše zařízení a instaluje je. I to je samozřejmě zákazník, ale stále více si uvědomujeme, že konečným zákazníkem je až ten, kdo zařízení ve skutečnosti používá a sedí pak u klávesnice. Tím "grifem" je i to, dosáhnout, aby tento konečný uživatel, jenž sítě využívá, dokonce třeba ani nevěděl, kdo je vlastním dodavatelem služby. Samozřejmě to ví manager MIS a naším cílem je dosáhnout, aby tento manager vypadal v očích řadových pracovníků dobře: tedy především co do nákladů na pořízení a provoz sítě. Jde nám tak především o udržení efektivnosti podniku, jenž ji používá, ne aby jej finančně vyčerpala. A nezapomínáme ani na onoho posledního člověka u klávesnice, jenž má přístup k informacím. On je zodpovědný za to, aby se jich dostalo do podniku co nejvíc a umožnily tak správné rozhodování. Organizace jich dnes absolvují stále větší a větší počet takže je o to důležitější, aby měly přesné informace v reálném čase. A právě zlepšení účinnosti sítě a přístupu k informacím způsobuje růst obratu. Není ovšem snadné "změřit", nakolik tomu napomohla zrovna počítačová síť. Nicméně -- když obrat stoupne dejme tomu z jedné miliardy na pět, i když dík celkově lepšímu využití technologie, tedy nejenom sítě, ale i softwaru např. lepším využitím databázových aplikací, pak začne firma růst rychleji, narůstá obrat. Myslíme na to, snažíme se umožnit zákazníkovi snižovat náklady, a napomáháme managerovi MIS, aniž to třeba konečný uživatel vůbec ví.

Klasickým příkladem třeba je, že když mám jako koncový uživatel Telecomu sestru v Kanadě, žije na sever od Toronta, a chci jí zatelefonovat, mohu k tomu použít celé řady spojení, od klasického, přes mobilní analogový telefon až k systému GSM, pagingu, e-mailu nebo jiné z těchto věciček. Ale nikdy mě ani nenapadne uvažovat o tom, jak se signál ode mě dostane až k její pobočkové ústředně, jak to prochází přes kabel pod mořem nebo všelijaké satelitní služby atd. Jde mi pouze o to, že jí chci vysvětlit, proč jsem jí neposlal včas blahopřání k narozeninám. Zajímá mě jenom, jak nejlépe využít dostupnou technologii, ne jak vypadá.

U počítačových sítí zatím platí bohužel přesný opak. Použít datové sítě, obzvláště na dálku, bývá těžký problém. Rovněž tak někdy použití Internetu, problémem bývá i operační systém nebo PC. My se to snažíme změnit, zajistit, aby se i uživatel sítí a datových přenosů mohl omezit a soustředit jen na otázku proč je chce použít, a zmizely obavy z použité technologie.

Jste-li tedy, jak sami říkáte, na samé špičce vývoje tak trochu obětí vlastního úspěchu, nehrozí občas nebezpečí ustrnutí na místě? Pouhého shlédnutí se v dosažené pozici na trhu a využití úspěchu vámi zavedené technologie, navíc pak neseni na samém hřebeni tak úspěšné vzdouvající se vlny Internetu? Není to dnes už prostě trochu jiné nežli tehdy na počátku, když jste přišli s heterogenní technikou a byla to tak trochu revoluce ?

Rozhodně ne. I když to samozřejmě hrozí. Jsme totiž průběžně stavěni před neustále přibývající změny. Situace je v neustálém pohybu. Internet je jedna věc, jenže stejně výrazné změny se odehrávají i v oblasti lokálních sítí LAN. Lidé už totiž začínají, aniž si to někdy sami uvědomují, v nich používat multimédií. Vezměte si třeba jen videoklipy ve Windows: jejich logickým důsledkem je, že multimediální požadavky se prosazují i v sítích. Byli jsme velmi překvapeni jejich prudkým nárůstem třeba na šířku pásma. Důsledkem je, že po Internetu se zabýváme přepínáním (switching) i v sítích. Překvapující je i to, jak narůstají požadavky firem na propojení mezi jejich jednotlivými, často o kontinenty vzdálenými pobočkami nebo partnery. Zdá se, že enormní část příjmů naší firmy bude v budoucnu plynout právě z této oblasti: propojování zákazníků mezi sebou samými. Kdyby se na to někdo zeptal před takovými dvěma lety, řekl bych mu, že převážná část našich příjmů poplyne právě z Internetu a přepínání. Jenže už dnes je tomu jinak.

V našem oboru musíte být na překvapení prostě připraveni a až k němu dojde, nesmí vás v nejmenším udivit. Víte, nejde ani tak o příliš velké množství nových produktů, jako spíš o to, umět skloubit dohromady to, co už existuje: inovovaným způsobem používat přepínání a  směrování (routing). Hlavním těžištěm naší práce sice bude stále ještě beze sporu Internet, ale tam půjde hlavně o zabezpečení dostatečné šířky pásma, abychom mohli uspokojit desítky miliónů přídavných služeb, které se k Internetu každý rok připojují. Dalším požadavkem v tomto směru bude myslím zajištění plného komfortu uživatelova přípojného bodu. Jde především o to, jak přejít z dnešních 14,4 nebo 19,6 kB* na ISDN anebo ještě výš, především vzhledem k velkým požadavkům na grafiku. Ale ještě dávno předtím než toho bude dosaženo, musíme už dnes zabývat stejně už dnes ještě důležitějším Intranetem.

Jak velké je vaše vývojové oddělení?

Bývá taková tendence, měřit schopnosti firmy podle počtu jejích inženýrů. My máme vývojové středisko v Summersdale a další u Bostonu v USA. Kolem dvou a půl tisíc inženýrů, kteří vytvářejí nový software i hardwarové platformy. To je prosím z celkového počtu sedmi tisíc zaměstnanců dobrá třetina. Z toho je vidět, jaké úsilí se koncentruje na vlastní vývoj a jak se omezuje administrativa. Samozřejmě, oč více firma roste (jen v poslední době zakoupila například společnost Stratacom, technologii MICA a část společnosti Telebit), je právě třeba věnovat větší úsilí také způsobu prodeje. I to je svým způsobem nesmírně užitečné: někdy zbytečné vymýšlení geniálních řešení problémů, které třeba ve skutečnosti ani neexistují, mohou nahradit zkušenosti a názor lidí z druhé strany, to jest od zákazníků.

Nedává vám to smysl? -- Inu, je to tak, inženýři někdy vytvářejí sice velmi elegantní řešení, jež jsou však v praxi málo použitelná. Je ostatně právě úkolem nás, tady v Evropě, takové snahy trochu usměrnit, protože ti v Silicon Valley jsou někdy příliš soustředěni a do sebe uzavřeni a v jiném směru naopak nedotčeni. Dobrým příkladem byla třeba technologie ISDN, u níž technici v Americe ani nevěděli, o co jde. My jsme byli schopni jim dodat včas dostatečné podklady, abychom tak byli na trhu včas a dobře zastoupeni. A hle -- dnes jsme na předním místě mezi dodavateli zařízení pro propojování ISDN v Evropě.

I pro nás jako časopis o Internetu je ISDN životně důležité. Můžete čtenářům tuto technologii trochu přiblížit?

Krátce řečeno, je to telefonní, avšak už speciální linka s digitálním přenosem, u nějž je signál posílaný modemem a normálně "znečištěný" šumem, podstatně čistší, s mnohem menší chybovostí. I já doma v Anglii používám linky ISDN, pomocí níž jsem propojen s firmou a ta mě potom propojí dál. Upřímně řečeno, nepozoruji vlastně nějaké podstatné zvýšení rychlosti, protože jsem omezen zase už klasickými linkami, které propojují firmu s celou Anglií a zbytkem světa, ale co do spojení s firmou a spolehlivostí přenosu je to opravdu něco. Navíc, když jsme po určitou dobu napojen, systém mi automaticky otevře další kanál, takže rychlost se zvedne z 64k na 128k.

Při tom můžete po téže lince i telefonovat.

To je právě přínosem digitálního spojení. Je to pořád jen jedna linka, ale ve skutečnosti je jich na ní možné simulovat hned několik, včetně speciální signalizační s rychlostí 16k. Běžně můžete používat protokol X25 po tzv. D kanálu. A další věc, kterou oceňují uživatelé je, že právě to, že ISDN funguje i jako běžná telefonní linka, takže když jeho výhod nepoužíváte, vypne se a platíte jen za pronájem linky, v Anglii to je jen 80 liber za kvartál, plus za skutečně využitou dobu. Pro srovnání -- u pevně pronajaté linky 64k placené po celou dobu, je to několik tisíc liber ročně.

Pro přístup na Internet je ISDN rozhodně nejspolehlivějším řešením. A i při současných, stále ještě vysokých cenách je to, co do spolehlivosti i způsob nejlevnější. Pokud ovšem nepotřebujete spojení průběžně čtyřiadvacet hodin denně. V takovém případě je pronajatá linka přece jen vhodnější. I v Anglii je nicméně ISDN "pro lidi" pořád ještě dost drahá, zatím je spíše pro firmy.

Dozvěděli jsme se nicméně, že vy ji máte.

Naštěstí. Mám jednu sestru, která žije severně od Toronta, a další dvě v Anglii. Myslím, že jsme si s žádnou z nich už dlouho nepsali normální dopis, všechno děláme přes e-mail. Tuhle se mě jedna zeptala, proč nepřiměji i malého Tomáše, aby jim napsal e-mailem. Mohl by tak korespondovat s jen o málo starším bratrancem, s nímž se jinak vidí osobně jenom zřídka, vyměňovat si nápady kolem úrovní v počítačových hrách, jež právě hrají. Byl by to jakýsi ekvivalent šachů, jež jsme hrávali na dálku kdysi na univerzitě, tehdy ještě pomocí obyčejné pošty. Dnes se dají hrát šachy rovnou přes Internet, existují už celé takové kluby. Také už se tak hraje bridž.

My jsme se vždycky snažili, aby se děti nebály technologie, ale myslím, že dnes už se jí žádné děti nebojí. Je důležité, aby měly ve svém okolí nástroje, kterých budou používat i v budoucnosti.

ISDN je tedy další revolucí, jež k nám do Čech sice teprve přichází ale ve světě už se prosazuje i v domácnostech. Řekněte nám, jaké je podle vašeho názoru celkové procento vašich převážně profesionálně laděných výrobků, jež by bylo v budoucnosti možné využít také v segmentu tzv. home-workingu, tedy de facto externí práce pro zaměstnavatele na počítači doma: nebo myslíte, že je to utopie?

Určitě ne. Já sám pracuji také doma, protože tam, kde to jde, je pro nás ekonomicky smysluplnější, aby lidé pracovali radši externě. I náklady na linku ISDN jsou totiž nižší, než zařídit a udržovat stálé pracoviště se stolem, skříněmi, kantýnou atd. Poměr těch, kteří pracují v kanceláři a takto doma je u nás asi dva ku jedné. Kancelář samozřejmě zůstává výhodným místem pro schůzky s kolegy nebo zákazníky. Já sám používám zařízení Cisco 1000, ale je jasné, že bychom je museli trochu zlevnit, pokud bychom jím chtěli zásobovat i běžné jednotlivce. Musíme si uvědomit, že jejich požadavky jsou od požadavků kladených na kancelář opravdu odlišné. Když uvažujete o síti se směrovačem (router), normálně si představujete síť s omezeným počtem pracovišť, každé se skupinou uživatelů, u tradiční sítě IP-subnet nebo IPX máte až 256 uživatelů. Při home-workingu, tedy práci zaměstnanců doma je to zásadně jiné. Pak jde jakoby o nesmírné množství sítí, ale vždy jenom jednoho uživatele. Proto máme i zařízení, jež sice nedosahují standardu "tisícovky", ale jsou levnější. Mohli bychom je nazvat personálními směrovači, což je kombinace rychlého modemu a softwaru odpovídajícího směrovači. Toto zařízení musí splňovat základní požadavky kladené i na směrovač, ovládá se však mnohem snáze. Máme takové úsloví, že pokud by to nebyla schopna nainstalovat vaše maminka, nemá smysl snažit se vám to vůbec prodat.

Vraťme se k Internetu. Víme, že jste s technologií pro něj daleko na špičce, ale přesto máte i vážné konkurenty. Myslíte si, že jsou schopni vyplnit nějaké černé díry, které jste zanechali?

Zoufale se o to snaží, a my se zase zoufale snažíme, abychom po sobě žádné nezanechávali. Je to různé podle teritoria. Většinou jsou to menší firmy, jejichž výhodou je, že tak mohou být pružnější a lépe reagují na požadavky zákazníků.

Myslíme si ovšem, že příliš velký počet drobných firem není dobrý, protože to brzdí celý obor, ohrožuje vzájemnou slučitelnost jednotlivých zařízení. Jde o to, aby všichni spolupracovali na základě zavedených norem, jenže v některých případech normy ještě nebyly ani napsány. Příkladem jsou kabelové modemy nebo virtuální sítě LAN. Pak máme konkurenty přímo uvnitř Internetu. To jsou firmy, které chtějí dodávat větší část infrastruktury. Nedávno jsme koupili jednu z nich, Stratacom za čtyři miliardy dolarů, protože byla příliš aktivní v oblasti, v níž by nám trvalo celou řadu let, než bychom ji dohnali. Používáme tak akvizice jako strategie k dosažení komplexního řešení. Tahle byla drahá, ale zabezpečila nám možnost zůstat konkurenceschopní a přitom uspokojit zákazníky. Nechceme dominovat trhu, nutit zákazníky kupovat jenom naše řešení, děláme to spíš proto, abychom byli schopni sloužit potřebám. Konkurence má jednu přednost: umožňuje nám uvědomit si, že jsou oblasti, kde máme co dohánět.

Když už jsme u otázky propojení sítí po celém světě -- jaká je situace vaší firmy v Austrálii, Oceánii, na Novém Zélandě?

Jsme tam, už pět let máme i pobočku pro Australázii. Mimochodem, na to, že tam nežije příliš mnoho lidí -- asi 18 -- 19 milionů obyvatel -- je to dosti vyspělý trh. Když se třeba podíváte na Nový Zéland, zjistíte, že jsou úplně na špičce technologie. Nevím z jakého důvodu, ale jak vládní úřady tak jejich Telecom apod. byly jedny z prvních institucí na světě, jež přijaly systémy ATM. Ale některé země v Evropě také -- příkladem může být Finsko, kde mají vždy ty nejnovější věci. Jenže vůbec nejaktivnější jsou asi přece jen na západním okraji Pacifiku. Je zajímavé, že třeba v Japonsku sice nemají takovou infrastrukturu, jak by se snad dalo soudit z toho, co sami vyrábějí, přitom však přeskočili několik technologií a dnes už mají vše jenom v ISDN, tam nemůžete instalovat nic jiného. Také Čína přeskočila hned několik kroků, a dnes třeba zavádějí už zcela bezdrátový telekomunikační systém. Jen pro srovnání, v Americe by rádi bezdrátový systém také, ale zatím tam dráty vedou úplně všude a po pravdě řečeno, ničí vzhled celé země. V Číně jsou naopak, pokud jde o to, "na zelené louce". Půjdou tak zcela bezdrátovou cestou, samozřejmě vše digitálně, a to má nesporné výhody. V jihovýchodní Asii je vůbec obrovská aktivita -- chystají se stát výrobní základnou celého světa, tedy tím, čím bývala dříve Evropa, zavádějí infrastrukturu propojitelnou s ostatním světem. Třeba taková Indie je velkým příkladem inovace, mnoho softwarových firem v Evropě i Americe dnes využívá skvělých indických programů.

To mne překvapujete. Není tomu tak dávno, co jsem viděl v Indii na vlastní oči, že nejrychlejším přenosem při sběru dat na venkově bylo dopravovat je na disketách pomocí motocyklistů !

To tam -- bohužel pro nás -- stále ještě platí. Ovšem o to přesvědčivější je konstatování, že jejich software je skvělý a že v třetím světě jsou pro nás obrovské možnosti. Ostatně -- jsme teprve docela na začátku, počítačovou komunikací se zabýváme pouhých deset let !

Pouhých deset let? -- Vlastně ano, i když z jiného hlediska je to už je hotová věčnost. Skoro jako Henry Ford, když začal vyrábět fordky. -- Kdy jste nastoupil k firmě vy?

Až loni v lednu. Před tím jsem byl asi pět let u 3-com a před tím dalších pět u potravinářské firmy, kde jsem zaváděl počítače a počítačové sítě. Měl jsem tenkrát veliké štěstí v tom, že i já jsem se ocitl na správném místě ve správném čase. Vždycky jsem chtěl pracovat s počítači, i když vzděláním jsem byl spíš chemik. Na univerzitě jsem se specializoval na biochemii, ale potom jsem se přihlásil do kursu na práci s počítači mainframe. Když jsem pak nastoupil tady na toto místo, tak jsem očekával, že mě posadí před terminál IBM a budu programovat něco v jazyku Cobol, nebo tak. Místo toho mi dali PC a příručku k Lotusu 1, 2, 3 a já jsem se málem zvedl a zhnuseně odešel, protože jsem chtěl pracovat na mainframu. Naštěstí jsem to neudělal, protože mezitím se mainframy dostaly do útlumu, nebo při nejmenším stagnují, a zrovna tak se zpomalil vzestup mini-systémů, zatímco oblast osobních počítačů je stále na vzestupu. Pořád si ale živě pamatuji, jak jsem byl zklamán: tehdy jsem to PC a Lotus na něm považoval skoro za urážku, za dětskou hračku. Zaplať Pánbůh, že jsem vydržel.

Dobře. Dozvěděli jsme se tedy, že máte tři sestry, všechny na Internetu a že máte tu báječnou výhodu, že můžete pracovat doma. Jak se to líbí vaší ženě ?

To je dobrá otázka. Nedávno jsme se přestěhovali a budeme se stěhovat zase do Bruselu. Teď, když i ten mladší začal chodit do školy, má najednou i moje žena daleko více času i během dne, a tak se právě přihlásila do externího kursu, v Anglii tomu říkáme "open university", studuje sociální vědy a podobně. Samozřejmě přitom píše různé práce a je tak ráda, že má klid. Takže není samozřejmě zrovna nadšená myšlenkou, že úřaduji v obýváku. Hlavně když ji občas posílám spíše do kuchyně, abych mohl používat počítač a faxovou linku já. Řekl bych to asi tak, že globálně je ráda, že mě má doma, ale někdy tak moc ne.

Pro mě je to ovšem skvělé, protože mohu strávit třeba šest hodin vcelku prací a i tak jsem doma ráno, když děti odcházejí do školy i odpoledne, když zase přicházejí. V mém dřívějším zaměstnání, kdy jsem pracoval v kanceláři, bylo běžné tak jako v průmyslu, že jsem strávil 10 až 12 hodin denně v práci a cestou do práce, takže i když jsem vůbec neopustil Anglii, své děti jsem tak několik dní třeba vůbec neviděl. Takže i z tohoto důvodu to pokládám za ideální. Přesto do firmy samozřejmě tu a tam jezdím na nezbytné porady. A té to vyhovuje také, protože za mě vynakládá daleko nižší administrativní náklady. Vědí také, že doma jsem mnohem méně vyrušován než v práci, dejme tomu s výjimkou toho, když se mě žena zeptá, zda nechci kafe. Takže v celku lze říci, po zvážení všech okolností, že všem se nám asi líbí víc když pracuji doma, než kdybych chodil do práce.

Máte dvě děti, že. Starší je chlapec?

Ne, ne, ne. Starší je děvče.

Dá se říci, že obě jsou ovlivněny počítači?

Zcela určitě. A nemyslím, že ve zlém. Tuhle mě úplně překvapila jedna věc -- nikdy jsem si neuvědomil, že děti používají myš oběma rukama. Počítač jsem měl doma vždycky, nosil jsem domů z práce notebook, ale až teď, co jsem doma, jsem zaznamenal, že na rozdíl ode mne děti používají myš levou nebo i pravou rukou zcela bez rozpaků.

Ano, nedávno byly zveřejněny dokonce nějaké výzkumy, při nichž se zjistilo, že je naopak výhodné, aby lidé používali myš levou rukou, právě proto aby měli tu pravou, šikovnější, volnou pro klávesnici, čímž se práce na počítači značně urychlí. Vše vzniklo kdysi tím, že z počátku nechtěli tvůrci myši věřit, že by ji člověk mohl zvládnout levou rukou, proto ji přisoudili té pravé. Až teď se potvrdilo, že opak je pravdou.

Vidíte to? -- Mé děti jsou rozhodně počítačově "gramotné". Sára se už od chvíle, co začala chodit do školy, dokáže suverénně pohybovat ve Windows a vyzná se i v tom, jak tisknout. Necháváme je pracovat zcela svobodně. I když ještě neuměly psát a číst, jen rozpoznávaly jednotlivá písmena, už docela dobře pracovaly i systémem "drag and drop".

Neviděli jste nebezpečí v tom, že se dík psaní na počítači budou třeba o to hůř učit psát rukou?

No -- je to trochu problém, ale od toho je škola. Já sám nepíšu nijak zvlášť krásně. Někdy uvažuji, zda za dvacet let, až začnou svoji vlastní kariéru, bude mít psané slovo vůbec ještě takovou důležitost. Přece již dnes existuje krasopis spíš už jen jako hobby. Na druhé straně -- i já sám píšu na papír svým vlastním systémem zkratek, když chci třeba při třeba brain-stormingu udržet krok s myšlenkou, ale nikdy bych neočekával, že by to po mně mohl vůbec někdo číst. Je to mimochodem velice rychlý způsob záznamu, možná jediná věc, pro niž nemohu použít počítač v tomto směru rozhodně pomalejší nežli můj mozek.

To je zajímavé. I u nás existuje forma jistého sloučení těsnopisu s psaním na počítači -- jejím vynálezcem je náš někdejší světový rekordman v rychlopsaní na psacím stroji. Díky celému promyšlenému slovníku maker, (např. místo slova ministerstvo napíší jen "mo") dosahují fantastické rychlosti a uplatňují se pak jako soudní nebo tzv. komorní písaři.

Ano, i u nás je známá ta slavná reklama, která říkala: "Pokud to přečtete, můžete pro nás pracovat." A bylo tam napsáno: "fucnrdths" (If you can read this. Česky: Pokud to přečtete). Při tom šlo jen o zápis, v němž chyběly v podstatě jenom samohlásky. -- Už nejsme tak daleko ani od chvíle, kdy budeme moci počítačům diktovat.

Máte snad nějaké želízko v ohni i tady?

Ne. V tomto směru je zdaleka nejdál IBM. Začalo to v dobách, kdy já jsem ještě byl zcela na uživatelské straně barikády a systémy dokázaly rozpoznat taková slova, jako "three" nebo "four" apod. To bylo kolem roku 1985. Od té doby se to velkými skoky posouvalo dopředu. Znám pár chlapíků od IBM, kteří jsou už dnes schopni pomalu diktovat do počítače, a dokonce i překládat. Např. diktujete německy a počítač vám to přeloží do angličtiny. Takže blížíme se, ale zatím je to ještě nesmírně pomalý proces. Není možné tak snadno aplikovat poznávací procesy probíhající v lidském mozku.

Ale možná, že to bude překonáno jinými technikami. Např. tuhle jsem viděl systém, kdy je možno posouvat kursor myši na obrazovce ne rukou ale pomocí mozkových proudů -- tzv. alfa vln. Je to systém využívající tak zvané kladné zpětné vazby, kterým se dá řídit prakticky cokoliv -- např. pohyb invalidního vozíku. Dá se to použít pro lidi, kteří jsou ochrnuti od krku dolů, nasadí si přilbu na hlavu a pomocí mozkových proudů a kladné zpětné vazby se jej naučí řídit. Dá se to tedy použít i pro pohyb ukazatele počítačové myši. Třeba to bude přímější způsob ovládání počítače k překladu, než lidská řeč.

V technologii dorozumění je toho vůbec většina ještě asi před námi. Víte, pro mě třeba vůbec největším překvapením bylo, když jsem slyšel vloni ve Švýcarsku na konferenci IT Nelsona Mandelu, jak řekl, že celé dvě třetiny obyvatel na světě nepoužily ještě nikdy telefon. Když tedy dnes naopak slyšíte, že telekomunikační průmysl se blíží k bodu saturace, a že tak dojde zákonitě k útlumu, je to čirý nesmysl. Lidstvo má touhu komunikovat a naše odvětví je zde od toho, aby ji naplnilo. Jakmile by skončila touha komunikovat, nezkolabujeme jen my, ale i lidstvo.

Pro i4U Pavel Hajný

internet4U