![]() Specializovaný týdeník o výpočetní technice o Internetu (CW 33/97) Český Internet má vysokorychlostní akademickou síťVladimír Vrabec
Již loni informoval CW o projektu TEN-34 CZ a letos v červnu uveřejnil informaci o oficiálním zahájení činnosti české vysokorychlostní akademické sítě, která je základním výsledkem řešení uvedeného projektu. Tuto informaci je vhodné doplnit upozorněním, že skoro měsíc předtím byla v Cambgridge otevřena panevropská infrastruktura, evropská vysokorychlostní akademická síť TEN-34, jejíž součástí se TEN-34 CZ stává. Přívlastek vysokorychlostní si tyto sítě zasloužily skutečností, že jsou budovány pomocí okruhů, jejichž maximální přenosové rychlosti dosahují 34 Mbit/s. Přívlastek akademičnosti znamená, že jsou určeny pro propojení evropských univerzit a výzkumných center. Současný stav obou sítí znázorňují obrázky 1 a 2. Na obrázku 1 vidíme topologii evropské vysokorychlostní akademické sítě z 18. července tohoto roku, s údaji o zprovozněných okruzích a jejich rychlostech. Pozorný čtenář si jistě všimne, že u okruhu Frankfurt--Praha rychlost není uvedena. To souvisí se skutečností, že připojení české vysokorychlostní akademické sítě do TEN-34 je zatím provizorní. Na obrázku 2, znázorňujícím její současný stav, je tato provizornost vyjádřena dvěma mezinárodními okruhy o rychlostech 2 Mbit/s do Mnichova a Stockholmu. Možná, že v době, kdy čtete tyto řádky, budou oba okruhy již nahrazeny trvalým řešením, okruhem o plánované rychlosti 34 Mbit/s z Prahy do Frankfurtu. Rovněž s největší pravděpodobností bude v téže době realizován i vnitřní okruh Praha--Pardubice.
Již několikráte jsem se setkal s otázkou, proč se na vysokorychlostní sítě vynakládají prostředky, k čemu je potřebujeme, když tady funguje klasický Internet, zda jejich budování není zbytečný luxus. Tyto pochybnosti se zdají oprávněné, vezmeme-li do úvahy, že třeba český komerční Internet u nás začal fungovat v druhé polovině roku 1995 -- je tedy dvouletým dítětem, zatímco jeho akademický bratříček se prvními pracovišti připojil do globálního Internetu v roce 1992 a bude tedy letos slavit pětileté narozeniny. Při zběžném pohledu se může pozorovateli zdát, že k těmto dětem si pořizujeme další novorozeně a ztěžujeme si tak léčení dětských neduhů stávajících sítí. Leckoho jistě napadne, zda by nebylo vhodnější soustředit se na existující síťové struktury a nerozptylovat se starostmi o nové, byť nebývale mocnější -- a tudíž dle některých názorů s předimenzovanou, předčasně vytvářenou kapacitou. Pokusme se nyní tyto pochybnosti alespoň částečně rozptýlit a upozornit na neúprosnou logiku internetového vývoje, která nás, ať chceme nebo nechceme, neustále rychleji a rychleji popohání k pohybu vpřed. Bangemannova zpráva Myšlenky globální informační společnosti, k jejíž vizi přiváděl dynamický nástup informačních technologií, zasáhl i Evropskou Komisi (EK). Ta uložila v roce 1993 připravit na své budoucí zasedání v roce 1994 na Korfu specializovanou zprávu, která by měla být podkladem pro přijetí vhodných praktických opatření. Úkol EK byl splněn vypracováním tzv. Bangemannovy zprávy. Pod vedením Martina Bangemanna, komisaře EK, vypracovala skupina odborníků materiál "Evropa a globální informační společnost. Doporučení Evropské komisi". Mezi předložená doporučení byl zařazen i návrh vytvořit panevropskou počítačovou síť propojující evropské univerzity a výzkumná centra. Návrh předpokládal, že síť bude vysokorychlostní a že bude poskytovat interaktivní multimediální služby. Z časového hlediska zpráva předpokládala, že do roku 1997 bude tato síť propojovat 35 % příslušných evropských pracovišť a že ji bude možné rozšířit i do dalších evropských zemí. Představy o technické a funkční úrovni navrhované sítě vycházely z tehdejšího hodnocení toho, co jsou špičkové síťové parametry. Dva roky před Bangemannovou zprávou, v roce 1992, byl dokončen přechod infrastruktury severoamerického Internetu, NSFNET, na okruhy T3, pracující s rychlostmi 45 Mbit/s. Teprve v roce 1995, kdy byla ukončena činnost této sítě sponzorované severoamerickou vládou a její funkce byla nahrazena aktivitami komerčních poskytovatelů internetových služeb, byl realizován vládní projekt nevelké sítě vBNS (very high speed Backbone Network Service) pracující s rychlostmi 155 Mbit/s a spojující severoamerická superpočítačová centra. Proto při přípravě projektu panevropské akademické sítě byla shledána rychlost 34 Mbit/s evropských okruhů E3 za přijatelný výchozí bod, i když dnes špičkový síťový vývoj směřuje k rychlostem skoro o dva řády vyšším. TEN-34 Panevropská vysokorychlostní akademická síť byla vytvářena v rámci projektu TEN-34 (Trans-Europan Network Interconnected at 34 Mbit/s). Koordinací byla pověřena nezisková organizace DANTE (Delivering of Advanced Network To Europe). Již z jejího názvu je patrné, že se specializuje na progresivní sítě v Evropě. V průběhu roku 1995 bylo pod patronací Evropské unie (EU) založeno konzorcium, jehož hlavním úkolem byla příprava a rozpracování projektu. Členy konzorcia se staly evropské národní akademické síťové organizace, účastnící se výstavby TEN-34. Česká republika se práce konzorcia zúčastnila také. Základní úvahy při práci na projektu byly věnovány diskuzi, zda v TEN-34 se má použít základní protokol IP (Internet Protocol) přímo, nebo zda se má použít jako nosný protokol ATM (Asynchronous Transfer Mode) a IP realizovat nad ním (IP/ATM). Přijato bylo řešení kompromisní. Panevropská vysokorychlostní síť je tedy tvořena dvěma částmi. Prvá, IP část, je propojena s druhou, IP/ATM částí, třemi uzly, které jsou rozmístěny v Londýně, Frankfurtu a Ženevě. Kdo tedy tvoří TEN-34? Jednak jsou to síťoví partneři a pak spolupracující evropští telekomunikační operátoři. Partnery jsou: Velká Británie (DANTE -- koordinační partner), Rakousko (ACOnet), Belgie (BELNET), Česká republika (CESNET), Francie (RENATER), Německo (DFN), Řecko (GSRT), Maďarsko (HUNGARNET), Itálie (INFN), Lucembursko (RESTENA), Holandsko (SURFnet), Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, (vše NORDUnet) Portugalsko (FCCN), Slovinsko (ARNES), Španělsko (RedIRIS), Švýcarsko (SWITCH UKUKERNA). Mezi operátory patří: Post and Telekom Austria (Rakousko), UBN Belgium BT Worldwide (Belgie), Deutsche Telekom (Německo), Entreprise des P&T (Lucembursko), France Telecom (Francie), MATAV (Maďarsko), OTE (Velká Británie), Telecom Italia (Itálie), Telecom PTT (Švýcarsko). Procesy globalizace, které zasahují celý svět, se projevují i ve vědecké a výzkumné sféře. Nechce-li naše republika být v této oblasti izolována a zaostávat, přeje-li si spolupracovat nejen s akademickou Evropou, ale i celosvětovou vědou, musí k tomu použít prostředky, které funkcemi a kvalitou odpovídají celosvětovým měřítkům a které i zpětně stimulují národní akademický rozvoj. V evropském rozměru je takovým prostředkem panevropská vysokorychlostní akademická síť spolupracující např. se severoamerickými superrychlostními sítěmi, jako je např. akademický Internet2. Tento postoj akceptovala vedle zemí EU nejen naše republika, ale i Maďarsko a Slovinsko. TEN-34 má mezi jiným demonstrovat i ekonomickou výhodnost použití vysokorychlostnich okruhů před pomalejšími. Celosvětově totiž cena okruhů roste s rychlostí pomaleji než lineárně. EU zásadně požadovala, aby cena použitých okruhů o rychlosti 34 Mbit/s nepřesahovala čtyř až pětinásobek ceny okruhů o rychlostech 2 Mbit/s. Lze tedy očekávat, že vysokorychlostní akademické sítě budou vykazovat při dosažení vhodného zatížení dosti značnou nákladovou úspornost na přenos jednotkového množství dat. Tato ekonomická výhodnost se ještě výrazněji projeví ve chvíli, kdy TEN-34 v další etapě přejde na rychlost 155 Mbit/s.
Pokračování příště
| <<< | CW o Internetu | COMPUTERWORLD | IDG CZ homepage | |