Frekvenční slovník internetworkingu pro každého
ASCII (American Standard Code for Information Exchange)

Zkratka ASCII (čti "eskí") označuje mezinárodní standard pro kódování alfanumerických znaků (počítače pracují s každým písmenem nebo číslicí v podobě jeho pořadového čísla v tabulce, pořadí znaků v ní pak určuje způsob kódování). V ASCII jsou číslům, písmenům, oddělovacím znaménkům, speciálním a řídicím znakům přiřazena čísla od 0 do 127, takže k reprezentaci znaků podle standardního kódování ASCII je zapotřebí dvojkové číslo široké 7 bitů (binární kód od 0000000 po 1111111).

Protože ASCII obsahuje i sadu řídicích znaků převzatých z dálnopisu a používaných většinou znakových tiskáren, umožňuje jednoduché formátování textu (ukončování řádků a stránek, použití tabelátorů atd.). Pokud je takový text uložen do souboru, je reprezentace jeho formátování z části poplatná konkrétnímu operačnímu systému či textovému editoru. Například na PC je pro ukončení řádky používána dvojice řídících znaků "návrat vozíku" a "nová řádka", v prostředí UNIXu je řádka ukončená pouze druhým z nich. Z toho pak plyne nutnost konverze textů při přenosu mezi různými operačními systémy.

Protože kódování ASCII bylo původně vytvořeno jako americký národní standard, obsahuje pouze znaky anglické abecedy. Většina počítačů však k reprezentaci znaků používá jeden bajt (osm bitů), což umožňuje používat až 256 různých znaků. Pro počítače PC proto vznikl takzvaný rozšířený ASCII, který v horní polovině tabulky (kódy od 128 do 256) obsahoval různé semigrafické znaky (rámečky) a speciální symboly (odmocnina, řecká abeceda, ...). Kódové tabulky, které musí umožňovat práci s širší množinou znaků (zejména speciální znaky u nás písmena s diakritickými znaménky), používají k jejich reprezentaci právě některé kódy rozšířeného ASCII.

Zpět