Tak se vidíme zase. Tedy já vás ne, ale vy vidíte mne. Ne tu neumělou podobenku vlevo, to je jen jedna z pečovatelek o můj zdárný vývoj, myslím MNE váš časopis Internet4U. Porozen v bolestech, bit za chyby svých rodičů, vyléčen z dětských nemocí a halabala zevnějšku jsem zde opět zcela váš.
Nejen těch, kdo se zajímáte o Internet...Ten je totiž něčím víc, než jen nevyčerpatelnou databází, či zdrojem povyražení, je také předzvěstí, jak jednou, možná bude organizováno lidstvo. Jednou až síť nahradí stávající pyramidu i v uspořádání společnosti a jejich vztazích. Cože? Zase nějaká teorie o rovnostářství? Ne, jen kraťoučká vize o síle a moci informace. Ale začněme od vejce (nebo od slepice?):
Na počátku všeho bylo SLOVO. (Já vím, že si myslíte: teď je vedle, na počátku všeho byla elektronka, tranzistor, popřípadě chip. Vydržte.) Slovo nese význam a umožňuje komunikaci, slovo je pojivo i zbraň, samo však netrvá déle než tlesknutí zvuková vlna je v toku času ničím. Ke svému přežití potřebuje médium, v prvotním významu slova nosič, prostředníka. Tak vzniklo písmo psané slovo kniha. Dlouho byly výsadou několika málo vyvolených. Ve středověku kléru, za zesvětštění v renesanci pak úzkého okruhu vzdělanců. Nikdy potom už nebyly pouhé znalosti tak mocným nástrojem kariéry, jako v době, kdy se veškeré informace šířily rychlostí pohybu pera po papíře. Vynález knihtisku umožnil vytvořit kopie jedinečného a rozvoj dopravy a poštovních služeb napomohl jejich šíření. Informace nastoupily své vítězné tažení jejich počet roste absolutně a dostávají se všude. Jsou pro všechny a všem přístupné a nakonec i cenově dostupné, protože průmyslová sériová výroba je levná. Korunu všemu nasadily moderní technologie, které odstranily nutnost samotné fyzické existence papírového média. Telefon, telegraf, rádiové a televizní vlny; Internet je jen posledním článkem v řetězu, hýčkaným benjamínkem velké rodiny zvané komunikace.
Dnes každý může poznatky nejen přijímat, ale také je sám šířit, bez neúnosných nákladů. Tato tzv. "inflace textů", přinášející informace bušící do našich smyslů ze všech stran, ať jsme se o ně prosili nebo ne, je jistě únavná, možná i nebezpečná a zákonitě s sebou vleče náklad balastu. Ale je tím nejdemokratičtějším, co tu kdy bylo. Myslím demokracii ve smyslu svobody projevu. Počítačoví vizionáři však slibují i dopad v oblasti politické. Jednou prý všichni budeme "napojeni" a věci jako parlament i jiné tradiční hierarchické struktury přestanou existovat, protože o všech problémech se bude hlasovat pomocí všelidového referenda, technologie nám umožní návrat k přímé demokracii antického Řecka. Bude? Nebude? Jak daleko nás ještě vynese, nebo naopak strhne s sebou dolů spirála stále se zrychlujícího vývoje? Nechme se překvapit a zatím zůstaňme připojeni.
@