- internet4U -

O tom, jak se stát knihkupcem z nejmodernějších, ale také z nejzaměstnanějších, dnes hovoříme s Radkem Sedlářem, autorem a spoluautorem "Učebnice programování pro úplné začátečníky", knihy "Pegasus Mail" a "Duhových stránek Internetu". Že se tak děje na Internetu, ještě vůbec neznamená, že se tak děje snadno. Naopak. O to jsou úspěchy projektu Vltava sympatičtější a poučnější.

      Knihkupcem na Vltavě

      Jak dlouho trvá postavit takové knihkupectví?

      Úplně první myšlenkou, že bychom něco takového mohli provozovat, jsme se začali zabývat někdy začátkem května, a otevřeli jsme tuším 8. června. Takže měsíc, necelé dva měsíce.

      A stavební náklady?

      Těžko odhadnout, protože u nás se tím zabývalo už existující internetové oddělení, a protože máme navíc svůj vlastní server a pevnou linku, něco stál vlastně "jen" čas, který jsme na tom strávili, práce lidí. Nerad bych říkal svůj odhad, protože někdo se rozhodne postavit něco takového také a bude ho to stát šestkrát míň nebo desetkrát víc a bude říkat: no jo, oni řekli, že je to stálo, já nevím, sto tisíc, a kde jsme my?

      Za jak dlouho se náklady vrátily?

      Tohle bych nerad prozrazoval, ale vrátily se.

      Kolik má takový "krám" zaměstnanců?

      Vltava má jednoho až dva zaměstnance. Prvním je slečna, která se stará o komunikaci s vydavateli. Půlka dalšího slouží k vyřizování objednávek, a další je ve skladu, na balení zásilek. To je všechno. Plus samozřejmě já nebo technici, kteří se starají o server. Ale ani tam už teď není třeba moc zásahů, jen malé věci.

      A sortiment? Poměr mezi fiction a non-fiction literaturou?

      Samozřejmě prodáváme veškerou počítačovou literaturu, teď chystáme velice razantní vstupy i do dalších oblastí. Plán je takový, že do konce tohoto roku bychom chtěli mít veškeré knížky, které tady kdy vyšly. A ve všech žánrech.

      Včetně beletrie?

      Ano, samozřejmě i včetně beletrie. Z takového "mezižánru" už se (a dobře) prodává Neviditelný pes, s vydavatelstvím Millenium Publishing jsme domluveni, že od nich budeme brát i další knížky. Myslím, že v jednání už máme i Železného Klub, bude toho postupně spousta.

      Nestanete se konkurencí klasických knihkupců s pultovým prodejem?

      Jak pro koho. Já osobně si myslím, že ne. Zákazník u nás zaplatí pořád víc nežli v obchodě. I když dáváme slevu (všechny knížky máme minimálně o deset procent levnější) dnes stojí poštovné s dobírkou padesát pět korun. Takže celkovou cenou pro knihkupce konkurencí spíš nejsme.

      Kde je tedy ten fígl, díky němuž se kupující obrátí přece jen na vás?

      Jednak je skupina lidí, kteří chtějí skutečně kupovat hned teď, třeba i ve tři ráno, a chtějí si být jisti, že už to nemusí držet v paměti a chodit po knihkupectvích, ale mohou to s kliknutím myší na Internetu pustit z hlavy. A také se jim za to snažíme odvděčit. Snažíme se jim k nákupu dávat dárky, takže člověk u nás sice nezaplatí fyzicky míň nežli v obchodě, ale dostane víc. U nás, když si člověk koupí knížku, tak dostane třeba cédéčko od Microsoftu, nějakou tužku, časopis. Dokonce si může vybrat: máme seznam asi deseti předmětů, které dáváme navíc. Přesto je samozřejmě pořád hodně lidí, kteří dojdou raději do obchodu a koupí si knížku levněji.

      Jaký je váš vztah k nakladatelstvím?

      Pro nakladatele musíme mít totožné podmínky jako kterýkoli knihkupec. Musejí nás, brát jako jakýkoli jiný obchod. Možná na to jednou dojde a někdo začne respektovat, co stojí poštovné. Pak se o ně se čtenářem rádi podělíme. Ale zatím máme stejné podmínky, stejné smlouvy, stejné dodací lhůty všechno.

      Uvažovali jste, abyste čtenářům ušetřili, podobně jako knižní kluby, alespoň ve větších městech o výdejnách?

      Uvažovali jsme o tom, ale zatím se k tomu stavíme spíše záporně. Naději vidíme spíš v možnosti urychlit proces platby, vyloučit nutnost posílat knihy ještě dráž, než je nezbytně nutné dobírkou. Lze platit složenkou, lze platit bankovním převodem. Ale nejrychleji to půjde, až se bude platit kliknutím myši: z vlastního elektronického konta nebo kartou.

      Co vás nejvíce překvapilo? Příjemně.

      Že to návštěvníci Vltavy vzali tak dobře. Byli jsme až udiveni, kolik lidí je ochotných koupit si tolik knížek, kolik jsme prodali za pouhé tři měsíce.

      A co vás překvapilo nepříjemně?

      Prakticky bych řekl, že skoro nic. Poštovné. Ale s tím jsme počítali.

      Na vašich stránkách se ten, kdo nakupuje, musí, byť i bezplatně, zaregistrovat, vyplnit formulář. Víte tedy, kdo všechno nakupuje?

      Kdo nakupuje? Teď právě děláme na profilu. Ale mohu říci, že zatím tvoří tři čtvrtiny lidé z firem (nebo si aspoň pod hlavičkou firem objednávají). Ale to odpovídá i zatím trochu jednostrannému výběru zaměřenému více na odbornost. A dost si také začali objednávat krajané ze zahraničí, protože prakticky nemají přístup k českým knížkám, a už vůbec o nich nemají takový přehled, jaký mohou získat u nás po Internetu. Navíc: který prodavač z "kamenného" knihkupectví jim knížku zabalí a pošle, i kdyby se mu nakrásně (a draze) dotelefonovali?

      Máte už i své "bestsellery"?

      Teď třeba Neviditelného psa, to je ovšem dost speciální případ, podle kterého se nedá soudit, ale najdou se. Třeba technická literatura a tabulky z vydavatelství Montanex se velmi dobře prodávají.

      Co byste doporučil následovníkům:

      Víte, já jsem skeptik. Asi bych neměl vůbec říkat tohle dělejte a tohle ne. Především musejí mít moc času a ještě víc trpělivosti. Dokázali jsme to dost rychle, ale jsem svobodný a vůbec si nedovedu představit, že bych měl ženu, protože doma mě prakticky už vůbec neznají, a když se tam objevím, ptají se mě rodiče, kdo jsem. Každý "stavebník" by s tím měl přinejmenším pro začátek počítat, a mělo by se mu do projektu opravdu hodně chtít, protože postavit jej na nohy ještě není takový problém. Jakmile však začnou jednání s dodavateli, nebude brzy daleko od myšlenek na rezignaci. Chce to opravdu dobré nervy.

      A co byste jim rozhodně nedoporučoval?

      Nedoporučoval bych jim "postavit" obchod se zbožím, které se dá koupit v normálním obchodě za tytéž ceny. Cokoli, jen ne kopii normálního obchodu. S tím nemohou prorazit ani v sousední ulici, natož na Internetu. Já když třeba uvidím knížku nebo cédéčko na Internetu, ale vidím, že stojí tolik, co v obchodě a bez jakéhokoliv bonusu, tak radši sednu do auta a zajedu si pro ně.

      Doporučoval bych také (možná je to můj subjektivní pohled) nestavět nějaké obchodní supermarkety, ale spíš menší obchůdky s určitým specifickým půvabem. My třeba se teď snažíme udělat z Vltavy místo, kam si nebudou lidé chodit knížky jenom kupovat, ale také si tam o nich číst.

      Ano, ověřili jsme, že už dnes si tam kliknete myší na tlačítko s možností vyslovit svůj názor, třeba už poté, co jste si knížku dávno koupili a (doufejme) dávno přečetli, takže další potenciální čtenáři si jej mohou přečíst a podle toho se rozhodnout. Skvělá věc.

      Teď chystáme něco, co jsme nazvali přímo "Vltava žurnál", kde si o u nás prodávaných knížkách přečtete i recenze. Když máte v obchodě dvacet druhů zboží, tak už to nedokážete. S knížkami a disky jsme ještě schopni většinu z nich znát a o některých i psát, udělat na Internetu časopis o knížkách.

      Takže nehodláte sortiment rozhodně rozšiřovat?

      Já bych to neprozrazoval. Ale na předvánoční trh chystáme další akci. Jenže to bude zase už zcela samostatný podnik. A na Slovensku chystáme podobný obchod, který by se měl jmenovat Dunaj.

      Jak vypadá takový typický den, od ranního "otevření krámu" až po večerní "stažení rolety"?

      Krám funguje samozřejmě čtyřiadvacet hodin denně, ale budu mluvit spíš za tu slečnu. Ta přijde na půl osmou, a začne vyřizovat objednávky, které se nahromadily přes noc. Vytiskne formuláře na dobírky, zanese je do účetního systému. Když všechno opravdu projde, odnese to do skladu a tam začne další síla balit, takže už někdy kolem poledne odcházejí knížky, které byly objednány přes noc, na poštu. Ta první slečna mezitím začne jednat s vydavateli, starat se o to, jestli nepochybělo nějakých knížek, a pokud ano, přiobjednává.

      Znamená to, že co je na Internetu, to máte na skladě? Opravdu všechno. I proto nemám rád v souvislosti s obchodem slovo virtuální, které se stalo až jakýmsi synonymem, protože to může znamenat i nereálný nebo dokonce žádný. My jsme skutečný obchod. Ty knížky máme. Co nemáme, neinzerujeme. Hovořil jste o bestsellerech. U čeho víme, že se hodně prodává, máme zásadně aspoň čtyřicet kusů. A kdykoli se uzavře smlouva s vydavatelem, je v ní, že od každé jeho nové knížky (vydání) dostáváme automaticky aspoň pět kusů. A když vidíme, že se prodávají, přiobjednáváme další.

      Jak to vypadá s placením přímo na Internetu, bez dobírek, pomocí karty?

      Jistěže se tím už dlouho zabýváme, i když tady situace pořád ještě příliš složitá. Hlavně to neumějí ještě ani ty banky! Když vám někdo zaplatí kartou, tak si to musíte ověřit. To znamená zvednout telefon, zavolat do banky, tam nadiktovat číslo konta, čekat, až tam, zjistí, že zákazník na něm vůbec něco má, a to všechno telefonicky a někdy meziměstsky! Když si někdo objedná knížku za padesátku, z níž my máme pět korun, tak se to samozřejmě nevyplatí. Další věc a to málokdo ví je, že banka si z té platby strhne dalších pět procent. Ale jsme v jednání, o němž bych se jen nerad šířil, a to slibuje, že někdy od jara by měla fungovat i elektronická platba. Úplně nový systém. Bude tam PIN, ale nebude to na způsob karty. Pak začne nová doba.

      Měli jste nebo máte zahraniční vzor?

      Ta otázka je samozřejmě schválná. Ano, přiznáváme se; kdo by nevěděl o vůbec největším vzoru na Webu Amazonce. I proto Vltava a Dunaj. Samozřejmě, že jsme se inspirovali. Nejlépe tam, kde to opravdu umějí.

      Je něco, co byste chtěl vzkázat, jak říkali Horníček s Werichem, "našim čtenářové?"

      Chtěl bych jim hlavně říci, aby se nebáli. Protože často se setkáte s názorem --"Jé, ono to nedojde!"

      Je pravda, že u nás je takových knihkupectví už patnáct, šestnáct. Slavný je nedávný test s nákupem knížky přes Internet. Z šestnácti možností došlo nakonec ke koupi jenom u dvou, z nichž u jednoho koupená knížka nakonec stejně nepřišla. (Zatímco z Vltavy ano. Pozn. redakce.) Takže chápu určitý odstup, jenž lidé ještě pořád mají. Od nás knihy opravdu chodí. Žijeme totiž z toho, co prodáme. Takže prosím vás: nebojte se toho. Jedině tak lze, podle mého, posunout Internet zase o kousek dál.@

      ajn

      7 0869

     

internet4U