- internet4U -

Máte svého cvokaře?

"Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde!" praví známý bonmot, narážející na obecně nejrozšířenější, ale zjednodušující výklad teorie velkého psychoanalytika, totiž že nakonec jde vždycky jen o jedno o sex. Do terapeutických ordinací jeho následovníků se však dnes lidé utíkají z jiných důvodů: doufají, že se pomocí technik rozvinutých na základě jeho teorie o podvědomých příčinách neuróz zbaví svých obsesí a chronických depresí.

      Sigmund Freud se proslavil proto, že jako všichni geniální lidé první "pochopil" potřeby doby. Nebo spíše on tyto potřeby předjímal, k masovému uplatnění jeho teorií v praxi došlo až po jeho smrti, v druhé polovině 20. století v podobě rozpracované jeho následovníky. V době, kdy fyzické utrpení lidstva díky potlačení mnoha jeho příčin (hlad, mučení, nemoci bohužel pouze v našem civilizačním okruhu) bylo snad poprvé zastíněno zájmem o "bolest" duše. Navíc v době úpadku vlivu tradičních křesťanských církví, které dříve měly patent na tišení žalu a duchovní útěchu. S trochou nadsázky se dá říct, že psychoterapeuti se stali zpovědníky moderní společnosti.

      Otec psychoanalýzy

      Sigmund Freud se narodil v moravském Příboře (tak se díky němu dostalo jméno tohoto městečka i na Síť, jinak zmínkami o našich reáliích příliš neoplývající), ale brzy se s rodiči přestěhoval do Vídně. Zde žil až do anšlusu Rakouska nacisty, kteří stařičkého vědce sice neposlali do lágru jako jiné Židy, ale využili jej k propagaci své okupační politiky. Po sérii ponižování a trápení jej nechali podepsat prohlášení o dobrém zacházení, ironii ve větě znalce lidské psychiky: "gestapo mohu každému vřele doporučit..." však nepostřehli.

      Freudovo židovství se také stalo důvodem jeho osamělosti a vyloučenosti ze společnosti po celou dobu jeho studií medicíny. "Odmítl jsem cítit se a priori něčím podřadným jenom proto, že jsem Žid," napsal ve svém životopise. Jeho částečně vnucená introvertnost jej dovedla k zájmu o duševní poruchy a nervové choroby. Na své cestě do Nancy roku 1889 se seznámil s metodou užití sugesce a hypnózy k terapii a inspiroval se k její aplikaci pro vyvolání toho, co je skryto mimo lidské vědomí. Později metodu hypnózy opustil jako nebezpečnou, zvyk ukládat pacienta do horizontální polohy v průběhu rozhovoru však zůstal dodnes. Poznání, že lidská mysl skrývá mnoho často bolestných zážitků z minulosti, které lze užitím speciálních technik znovu vyvolat, vyrovnat se s nimi, nebo je definitivně vypudit z mysli, a tím odbourat zdánlivě bezdůvodné neurózy a poruchy, bylo počátkem zformulování "teorie potlačení". Další z Freudových objevů, totiž libido, jak nazýval energii sexuálního puzení, jejíž funkce začíná zároveň se zrozením, patří k nejpopulárnější části jeho učení. Tyto teorie o potlačených nepříjemných zkušenostech, podvědomí a důležitosti pohlavního života, to vše především v návaznosti na zážitky z raného dětství, shrnul v ucelenou vědní disciplínu, kterou nazval "psychoanalýza". [1]

      Později byl vliv na psychiku, který Freud sexuálnímu pudu přisuzoval, prohlášen za přeceněný a učení bylo přehodnoceno jeho následovníky. Carl Gustav Jung, největší obdivovatel a zároveň kritik Freudova díla, se stal zakladatelem nového odvětví disciplíny zvaného "analytická psychologie", jíž obohatil například známým termínem "komplex". Alfred Adler založil tzv. "individuální psychologii". Freudova dcera Anna se specializovala na dětskou terapii, nejdříve ve Vídni, ve školce podle vzoru pedagožky Marie Montessoriové, později, když byla donucen emigrovat, pokračovala v rozvoji dětské psychoanalýzy v Anglii. Přestože všichni největší pokračovatelé Freudova díla se s ním přinejmenším částečně názorově rozešli, psychoanalýza je dodnes živou záležitostí, jejíž ozvuky se projevují i v umění v podobě volných asociací, uměleckých interpretací duševních pochodů či ve výkladu snů. [2] Nepřekvapí snad proto, že se psychoanalýza objevuje i na Internetu.

      Webový psychogauč

      Vážným zájemcům o moderní podobu dnešní psychoanalytické vědy lze doporučit především stránky "Psychoanalytického institutu a společnosti v NYC". [3] Tato nejstarší psychoanalytická organizace ve Spojených státech byla založena už v roce 1908 dr. Abrahamem Brillem a dodnes drží krok s nejnovějšími trendy v oblasti psychoterapie, dokonce vydává vlastní časopis, z nějž nejzajímavější studie můžete nalézt na adrese [4].

      Na domácí stránce Carla Gustava Junga [5] lze najít základy jeho vlastní teorie plus moderní studie, pro úplné novice se zájmem o obor i slovníček pojmů psychologické analýzy.

      Daleko zajímavější je ovšem sledovat, s čím vším jsou dnes psychoanalýza a její "dceřiné" teorie spojovány je neuvěřitelné, do čeho všeho zasahují. Můžete si počíst vědecký výklad snů, zvláště erotických [6], nebo v kapitole "Archetypy a mýty" výklad symbolů ve studii "Modlitba psychologie obrazu" [7]. V části věnované studiím o rodině najdete eseje s názvy jako: "Mají muži budoucnost?" nebo "Buď táta, mámo!" Další webové stránky si všímají vztahu literatury k psychologii, (například pozoruhodný esej o možnosti působení pohádek provádí psychologické rozpitvání známé Andersenovy pohádky "O ošklivém kačátku" [8]) nebo odrazu psychických pochodů v náboženských textech (esej "V zahradě" je studií užití krajního symbolismu v Bibli). V části věnované vztahu psychologie k umění je zmiňován a dokonce vyobrazen dlouho neodhalený mistrovský kus Pabla Picassa, tajně zhotovená, avšak podepsaná kresba z roku 1934, znázorňující malíře jako ukřižovaného mezi jeho milenkou a manželkou, evidentně úlitba nějaké citové krizi. Novinkou pro mnohé asi bude, že k aplikovaným disciplínám se vedle například ekopsychologie řadí nově i tzv. technopsychologie, zahrnující například počítačové umění vyjadřující duševní stavy, nálady tajemna, sebezpytování či útlumu a deprese. Uživatelé Internetu se mohou poučit o vlivu nového komunikačního média ve stati "Internetové archetypy". Na rozdíl od mnoha fobických teorií o Internetu jako dalším prostředku na požíraní času, který vede k odcizení, autor jej považuje za fascinující formu kolektivního vědomí, žijícího vlastním životem. [9]

      Pomóc, mám depku!

      Představte si, že existují lidé, kteří si zakládají na Síti vlastní stránky, na nichž se neváhají podělit s celým světem o popis svých duševních stavů. Zajímavé je, že spousta z nich pochází z New Yorku. Koncentrace neurotiků je zřejmě v tomto ráji všech intelektuálů zvlášť vysoká i vzhledem ke zbytku, módou psychoanalytických sedánek zvláště postižených, Spojených států. Jednou z nich je i Sharon November (ano, opravdu se jmenuje po tomto měsíci všech nostalgiků, pro depkaře velmi příhodné jméno), která na své domovské stránce [10] uveřejňuje různé návody, co dělat, propadnete-li depresi, a vyzývá všechny spolupostižené, aby jí zasílali rady o jejich vlastních osvědčených postupech po e-mailu. Tady jsou některé z nich:

      Poslední rada mi připomněla mou oblíbenou knihu psychologa všedního dne, pastora Fulghuma, s názvem Ach jo, v níž popisuje jak zaháněl bídnou náladu tím, že si na hlavu prostě posadil dětskou čepičku s vrtulkou patřící jeho vnučce. Lidé na ulici se prý smáli a volali na něj: "Dobrý, dědo!" "To je pak těžké brát se vážně," říká Fulghum. Tak vám spolu s ním přeji hodně zdaru v boji proti nevítaným depresivním stavům, které čas od času okupují náš život. A když to sami bez nějaké "vrby" nezvládnete, ještě vždycky se můžete svěřit do péče terapeuta. Není to žádná ostuda.@

Rady seriózní

      Nejlépe vám udělá, učiníte-li něco milého pro někoho, kdo si to zaslouží, ale nic neočekává.

      Navštivte někoho, kdo má dítě, a podržte jej v náručí.

      Dopřejte si horkou koupel s četbou něčeho, na co nikdy nemáte čas.

      Pusťte si nahlas svou oblíbenou hudbu a zpívejte s ní.

      Umíte-li, zahrajte si na piáno nebo jiný nástroj.

      Běžte na místa, která ve vás vyvolávají hezké vzpomínky.

      Cokoliv, co vás přinutí smát se nahlas, pomáhá.

      Čtěte znovu staré oblíbené knihy nebo sledujte filmy, s jejichž hrdiny se můžete ztotožnit, a zapomenout tak na chvíli na své vlastní já a jeho trable.

      Připravte si doma nějaké potěšení, které na vás bude čekat po návratu z práce.

      Vymyslete něco, na co se můžete těšit.

      Jděte na procházku nebo řiďte auto do únavy.

      Kupujte pošetilé dárky přátelům.

      Sepište si seznam příjemných zážitků za minulý rok.


Rady kuriózní

      Jezte zmrzlinu posypanou bonbóny, ať máte pocit skutečně příjemného hříchu.

      Nakreslete si smějící se obličejíky na nehty na rukou.

      Pořiďte si kotě.

      Objednejte si vyhlídkový let. (No jo, Amerika!)

      Běžte do kina s více sály a paralelním promítáním, zaplaťte za jeden film, a pak se vpližte sledovat další.

      Dejte se ostříhat.

      Ukliďte si šperky v klenotnici.

      Opatřete si nafukovací balónek, ten nemůže nikoho nikdy deprimovat.


Psychoadresky:

      http://www.tmn.com/0h/Community/ctgtaper/hybio.html

      http://austria-info.at/personen/freud/index.html

      http://plaza.interport.net/nypsan/

      http://www.psych.med.umich.edu/web/psytimes/psychwww.htm

      http://www.cgjung.com/cgjung/

      http://www.cgjung.com/articles/cwik1.html

      http://www.cgjung.com/articles/serpent.html

      http://www.cgjung.com/articles/uglyduc.html

      http://www.cgjung.com/cgjung/techdeb.html

      http://www.geocities.com/Athens/4135/index.html

Lenka Reichová@

internet4U