- internet4U -

Internet a hry nikoliv počítačové

      Možná jste se setkali s všemožnými počítačovými dungeony nebo jste četli knihy, z nichž tyto hry vycházejí. Podle mého soukromého názoru je však tento typ zábavy pouhým odleskem věcí mnohem zajímavějších. Mnozí lidé v Čechách už zřejmě přinejmenším slyšeli o Dračím doupěti a někdy se setkali s podivně působícími existencemi, které si v průchodech cosi dávaly z ruky do ruky. Nebyli to však dealeři drog, nýbrž hráči karetních her typu Magic the Gathering, kteří zde měnili své "poklady".

      Trocha teorie,
      ať v tom máme jasno

      Zasvěcenci, kteří jsou in, s oblibou používají terminologii, jež je ostatním zcela nepochopitelná. Hlavně zkratky: RPG, LARP, HnH... Co tyhle kombinace písmen vlastně znamenají? Pokusme se to všechno trochu uspořádat a seřadit.

      Začneme analogií s hrami počítačovými. Rozdělíme si je podle toho, zda je hraje jednotlivec, nebo více lidí. Pokud si chcete zahrát sami, máte možnost použít všemožné

      Gamebooky

      Co to vlastně je? Inu, nejjednodušší varianta toho všeho. Máte nějakou postavu, která musí splnit daný úkol. Třeba jste rytířem a zachraňujete princeznu před zlým drakem. Nebo jste královským výběrčím daní a vládce vám nakázal navštívit oblast, odkud proud zlata vázne a z níž se už dva vaši předchůdci nevrátili. Eventuálně jste velitelem galaktické flotily či hackerem pronikajícím do počítačové sítě tematika není omezena na pohádky či fantasy, motivy mohou být i z "klasické" sci-fi.

      Tak tedy máte postavu. Obvykle je obdařena určitými vlastnostmi, jež jsou pro účely těchto her kvantifikovány. Řekněme, že vaše síla je 3 a dále se třeba mění podle toho, co postava zatím "prožila" záleží přirozeně na únavě (rytíře, ne uštvaného byznysmena, který si gamebook koupil), zbrani používané v boji a tak podobně. Toto číslo pak slouží třeba k určení výsledku souboje rytíře a pobudy, který ho napadl. Má-li pobuda sílu 1, je pravděpodobné, že mu rytíř dá pořádně za vyučenou.

      Jenže kdyby se výsledek souboje omezil na porovnání dvou dopředu daných čísel, byla by to docela nuda. Aby byla nějaká legrace, přidáme prvek náhody reprezentovaný kostkou. Hrací kostky jsou vůbec kapitolou samou pro sebe neomezují se jenom na ty klasické šestistěnné z našeho Člověče, nezlob se, ale jsou i kostky deseti, dvanácti či dvacetistěnné. Vzhledem k tomu je možné pro různé případy "vyladit" pravděpodobnosti, a nadto má hráč pocit určité pestrosti. Kostky jsou často speciálně provedené, kromě čísel je doplňují obrázky a jsou i lidé, kteří je sbírají tak jako někdo jiný známky.

      A na závěr máte pavučinu připomínající Web pod nějakým prohlížečem. Až na to, že neklikáte myší a servery neodpovídají automaticky, ale knihou musíte listovat sami. Máte obvykle možnost se rozhodnout mezi několika variantami připravenými autorem gamebooku. Fiktivní příklad:

      Vešel jsi do jeskyně a před sebou vidíš trpaslíka. Máš tři možnosti. Pozdravit, beze slova zase odejít, anebo vytáhnout meč a zaútočit na něj.

      IF pozdravíš, THEN listuj na bod 29 na straně 7

      IF beze slova odcházíš, THEN listuj na bod 63 na straně 20

      IF si to s ním chceš rozdat, THEN GO TO nejdřív na stranu 2, kde je popis soubojového systému, a potom přejdi na bod 77 na straně 32

      Tady se ukazuje určitá omezenost těchto gamebooků. Můžete si vybrat pouze z omezeného počtu variant, hra je různě složitým vývojovým diagramem. Co kdyby rytíř chtěl například vytáhnout meč, ale s útokem na trpajzlíka zatím vyčkat? Smůla, nejde to. Druhým problémem je, že neustále knihou listujete, což je po čase trochu únavné. Protože navíc musíte házet kostkou a u některých her si i poznamenávat údaje na papír, nemůžete hrát v autobuse což je škoda, protože jinak by intelektuální úroveň celé zábavy byla tak na úrovni hodně nenáročné četby, která se do dopravních prostředků hodí přímo báječně.

      Ale já se nechci
      bavit sám

      Výborně. Předně, i s gamebookem máte možnost ohromit společnost. Když si budete na nějakém večírku házet kostkami a zuřivě listovat v nějaké knize, zcela jistě zapůsobíte. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že role šíleného sociopata má v sobě jistou přitažlivost.

      Fakticky je ovšem princip her kolektivních v zásadě podobný případu minulému, jenom je vše trochu složitější. V první řadě je hráčů víc a každý má vlastní postavu. Za další neexistuje nic podobného vývojovému diagramu, spíše je pouze určitý obecný scénář, v rámci něhož se celé dobrodružství odehrává ale v zásadě může směřovat i někam úplně jinam.

      Za tímto účelem je zde současně autor i rozhodčí v jedné osobě, gamemaster v češtině se už vžilo označení Pán jeskyně. S trochou nadsázky by se dalo říci, že před hráči se otvírá zcela nový svět, v němž existují určité zákonitosti převedené do matematizované podoby ale hráčům nejsou jednak všechny známy, a jednak nejsou ani zdaleka rozhodující.

Jsme zkrátka v jiném světě, v realitě nikoliv virtuální, ale...

      RPG

      Termín Role Playing Games má český ekvivalent Hry na hrdiny. Na rozdíl od ostatních mně známých her mají jeden určující rozdíl: nemají totiž nulový součet. Toto možná poměrně komplikovaně působící vyjádření osvětlím na příkladu: v šachu jeden vyhraje, nebo partie skončí remízou. V gamebooku se buď dostanete ke zdárnému konci, či vaše postava někde v boji zahyne. V počítačové hře se třeba nějak měří čas postupů na jednotlivé úrovně a sestavují se všelijaké žebříčky.

      Tohle všechno škrtněte. RPG totiž v zásadě nejsou vůbec soutěživé. Máte nějakou postavu a snažíte se ji hrát tak, jak to odpovídá jejím vlastnostem a přitom reagujete na měnící se situaci kolem. Vaše postava je přitom prokreslena do poměrně podrobných detailů (inteligence, charakter a další povahové rysy). Vy potom řešíte úkol představovat ji co nejlépe. Statečný a charakterní kouzelník se postaví i daleko silnějšímu temnému mágovi, třebaže dobře ví, že v boji nejspíš zahyne. V žádném případě to však neznamená, že člověk hrající tohoto kouzelníka je díky tomu nějak poražen. Naopak. RPG hrajete, ale nevyhráváte.

      Ukazuje se, že cíl zvítězit je tady nahrazen spíše kreativitou a rozvíjením představivosti. Pokud se vaše srdce podivně rozezní, jakmile zaslechnete slovo sága nebo duší dlíte v Tolkienově Středozemi, potom jsou hry na hrdiny pro vás to pravé ale na druhé straně si myslím, že za těchto okolností jste se s nimi už setkali.

      Někdy se do tematiky ság vmíchá trocha kyberkultury a v podle mého názoru nepříliš vydařeném guláši se vedle sebe převalují mágové, nindžové a hackeři (Shadowrun).

      Je třeba upozornit, že jsem zatím popisoval spíše ideální stav. V praxi se i RPG často změní v hádku o výklad pravidel a jestliže si všichni hráči dostatečně jasně neuvědomují, že zde v principu není vítězů ani poražených, dojde samozřejmě ke ztrátě oné kouzelné atmosféry velmi rychle.

      Vrcholem zvrhlosti pak je fakt, že v RPG se dokonce pořádají mistrovství. Firmy, vydávající hry se jim ovšem nijak nebrání, protože si tak udělají reklamu.

      Pokud tedy mohu posoudit, patří RPG ve svém oboru k vrcholu a suverénně předčí i ty dungeony hrané po Síti.

      Na scénu vstupují karty

      Karetní hry s tematikou fantasy či sci-fi v zásadě nepřekonávají kanastu nebo žolíky. Místo dámy sice hrajete s valkýrou či drakem, ale kromě obrazů a příšer převzatých z mytologie či moderní literatury nepřinášejí v zásadě nic nového. Navíc se jedná obvykle o tzv. hry sběratelné, kde mocnějších karet je omezené množství a každý hráč si buduje svůj balíček, který při hře používá (na rozdíl od kanasty totiž obvykle neexistuje balíček společný, z něhož by tahali všichni soupeři). Po čase firma vydá ještě silnější kartu, která je patřičně drahá, a kolo tahající závislákům peníze z kapes se točí na plné obrátky.

      Karetní hry jsou poměrně rozšířené právě díky své jednoduchosti hraničící až se stupiditou a hráči čehokoliv ostatního na "kartáře" obvykle hledí trochu svrchu.

      Navíc, mnoho typů karetních her je odvozeno právě od RPG. Příkladem je třeba hra Vampire, která původně otevírala ponurý svět upírů vyžadujících neustále novou a novou krev, přičemž v podobě karetní se leccos z toho ztratilo.

      Ze světa Tolkiena pochází sběratelká karetní hra Middle Earth: The Wizards. Novinkou pak jsou karetní hry odvozené od televizních seriálů (Akta-X).

      Jindy se zase do tematiky ság vmíchá trocha kyberkultury a v nepříliš vydařeném guláši se vedle sebe převalují mágové, nindžové i hackeři (Shadowrun).

      A co to zkusit na živo?

      I to samozřejmě jde. Jestliže se vám zdá, že není dost dobré říkat: Moje postava seká mečem do hořícího kola, v němž se zjevila zrůdná démonova tvář, a přitom si v pohodlném křesle nabrat další hrst křupek, můžete si zahrát nějaký LARP (Live Action Role Playing).

      Ten samozřejmě vyžaduje poměrně náročnější organizaci a není tak docela bez rizika. Ne snad, že by vás při tom někdo posekal šavlí nebo nechal kouzlem zkamenět, ale spíše nastydnete při prolézání kanálů a pokouše vás tam potkan nebo se vám stane něco podobně nepříjemného. Další problém LARPu je v tom, že se těžko hledá vhodné prostředí, v němž by šel uskutečnit. Ne každý vlastní polorozpadlý zámek obydlený několika duchy nebo mu na zahradě před nedávnem ztroskotal létající talíř.

      Mnohé hry jsou k dispozici v několika variantách, jednou jako RPG, dále jako karetní, a nakonec ji někdo převede i do podoby scénáře použitelného na živo. Díky tomu se rozdělení, které jsem v předchozím průběhu narýsoval, občas trochu stírá.

      Hry strategické a deskové

      Pro úplnost je třeba zmínit se ještě o hrách strategických a deskových. Pokud hýbáte sem a tam figurkami na hrací desce, dostanete nakonec určitou obdobu věcí, dostupných ještě na našem trhu předrevolučním, jako byly Monopoly, Dostihy nebo Bitva u Slavkova. Kromě toho tyto hry překračují podobné počítačové jen v tom, že hrajete proti kamarádově strategii místo souboje s programem.

      Zmínku zaslouží však strategické fantasy hry, při níž si hráči sami malují a vytvářejí své bojovníky a stavějí i krajinu. Trochu to připomíná železniční modelování a časově je to zřejmě přibližně stejně náročné.

      A jaké jsou ty
      literární předlohy?

      První angloamerické hry na hrdiny v zásadě vycházely ze světa Pána prstenů. Jednalo se přitom o ony poměrně známé Dungeons and Dragons (D&D), eventuálně Advanced Dungeons and Dragons (AD&D). České hry, jako třeba první a nejznámější mezi nimi, Dračí Doupě, sice nejsou s J. R. R. Tolkienem provázány tak úzce, ale zřetelná spojitost tady přece jenom je. Z Tolkienova světa rovněž vychází i mnoho her karetních (třeba Středozem) či společenské hry z produkce Mladé Fronty.

      Naproti tomu v USA dnes získávají na popularitě hry katastrofické, popřípadě s jaksi obráceným pořadím hodnot. Zjednodušeně řečeno, nehrajete rytíře zachraňujícího princeznu, ale spíše vraha, který o její život ukládá. Co se týče obliby her postkatastrofických, nabízí se výklad, že hamburgery přecpaná mládež si velmi ráda představuje svět zničený atomovou válkou, v němž se vyzáblí a radioaktivní mutanti plíží stokami, aby urvali svých několik soust dělící je od smrti hladem.

      Ke hrám hororového charakteru patří kromě už zmíněného Vampire třeba Volání Cthulhu, což je RPG vycházející ze světa H. P. Lovecrafta. V mořských hlubinách odpočívají netvoři starší než lidstvo samo. Zatím spí, ale neusnuli natrvalo a nebudou zrovna přátelští. The Call of Cthulhu obvykle končí tím, že postavy zešílí (ano, jednou z rozhodujících vlastností není třeba síla ruky třímající meč, ale příčetnost sanity).

      A ještě jednou
      obraťme kauzalitu

      Zatím jsme mluvili o literárních vzorech pro hry, ale existuje naopak i literatura z herního prostředí odvozená. Samozřejmě, pokud autor pouze popisuje to, co se odehrálo během tažení družiny hobitů proti obru lidožroutovi, jen velmi zřídka může dílo dosáhnout vyšší umělecké kvality. Pravidla nutná pro hratelnost čehokoliv se v literatuře ukazují být spíše na překážku a děj je často plný neustále se opakujících klišé. Mnohdy se přímo jedná o nezastíraný brak, který zcela ignoruje veškeré stylistické zásady což ale např. americkému vydavatelství TSR nezabránilo si na tom pěkně namastit kapsu. Ale v zásadě, proč ne. Každý žánr obsahuje obvykle několik kvalitních titulů téměř se topících a volajících o pomoc v moři knih poměrně horších.

      V češtině jsme se s "herní literaturou" mohli zřejmě poprvé setkat v povídkové antologii Vlčí jezdci. Tato kniha ovšem patřila jasně k tomu lepšímu, a kdo neznal zdrojové prostředí (hra Warhammer), myslel si, že čte "normální" a dosti dobré povídky žánru fantasy.

      A jak je to s tou závislostí?

      No, asi tak stejně jako s hrami počítačovými. Srovnání ctitelů karet Magic s narkomany (mimochodem, jakýsi dobrák, když viděl výměny karet probíhající z kapsy do kapsy, opravdu zavolal na policii, že se "tam prodávají dětem drogy") není tak docela od věci, už proto, že sběratelné hry lezou pěkně do peněz.

      Ondřej Neff má ale v knize Klon 96 úvahu o drogách, v níž rozlišuje softwarové a hardwarové přeloženo do normálního jazyka to v podstatě znamená psychické a chemické. Pokud toto dělení přijmeme, je herní závislost tím lehčím případem a gamblerství všech typů můžeme zařadit na čestné místo třeba vedle workoholismu.

      Co se týče všemožných RPG a LARPů, zdráhám se je sice komukoliv doporučovat, ale přesto se jimi dá přinejmenším příjemně strávit čas. Alespoň do určitého stupně opravdu nejspíš rozvíjejí fantasii a dávají člověku poznat dotek zmizelého světa dávných ság. A to jsem úplně opomněl, že stejně zábavné, jako hry hrát, je vymýšlet pro ně pravidla, obměňovat je, testovat, co změna udělá se systémem atd. Tak ať vám to na kostce dobře padá!

      Nepočítačové hry
      na Internetu:

      Pokud k hledání informací použijete některou z katalogových vyhledávacích služeb, dostanete poměrně slušné výsledky. Např. Yahoo má hry sci-fi, fantasy, LARP i RPG jako subkategorii a jako podkategorie je možno nalézt i názvy většiny her. Díky tomu získáte ke každé hře řadu odkazů. Pokud při hledání použijete např. AltaVistu, připravte se na záplavu nalezených adres, kde většina bude nabízet ke koupi figurky a nebo herní systémy.

      Zahraniční vyhledávací službu mají tu nevýhodu, že nedostatečně mapují Internet český. Stránky o Dračím doupěti a českých fantasy hrách v češtině však obvykle bohužel mají mimořádně špatnou úroveň. (Adresy v Intenettu)

Pavel Houser

internet4U