Neviditelný
politický rodinný a psí denní www list
Píše a občas kreslí: Ondřej Aston Neff, technická realizace a design: Tom Vild
Vychází pokud možno denně, kromě neděle
Jsme suverénní stát?
Připomínám mou stať Pět bludů o vstupu do NATO (http://pes.eunet.cz/97/ 08/0008ar16.htm). Základní teze zní: studená válka neskončila. Rusko nás nadále považuje za svoji gubernii. Rjabovem vyslovené výhrůžky, které určitě nejsou jenom z jeho hlavy, by měly připomenout realitu i těm lidem, kteří žijí představami o světě, jaký by měl být a ignorují svět, jaký ve skutečnosti je.
Jeden z hlavních argumentů odpůrců vstupu do NATO je "vzdání se suverenity". Jakmile máme za zády velmoc, která má ruku na kohoutu od ropovodu, nemá smysl o suverenitě mluvit. Jasně hrozí to, čemu se za otevřené studené války říkalo "finlandizace". Finsko bylo takzvaně suverénním státem, ve skutečnosti v jeho vnitřních záležitostech politických i hospodářských tahal za nitky Kreml. Je jasné, že o totéž se pokusí Rusko i na našem území, eventuálně na území ostatních kandidátských států pro vstup do NATO.
Rjabovovy hrozby by měly otevřít oči i odpůrcům rozšíření NATO na Západě, zejména ve Spojených státech. Rusko považuje prostor mezi Baltem a Jadranem především za válečné nástupiště. Kdyby mu šlo o normální sousedské vztahy a hospodářskou a kulturní spolupráci, naše integrační snahy by mu měly být spíš sympatické: jde především o rozšíření zóny stability a vzájemné důvěry. Zní to možná směšně, ale i ve dvacátém století jsme válčili jak s Polskem (spor o Těšínsko), tak s Maďarskem (vpád tzv. Republiky rad na Slovensko).
Možná, že Rjabov dostane z Moskvy frňák ale jistě ne proto, že by nevyjadřoval postoj oficiálních míst, jako spíš proto, že odkryl karty tak, že je každý může vidět.
Bohužel, ani o tom si nedělám iluze, že je opravdu všichni uvidí. Někteří lidé prostě vidět nechtějí.
Kolja dostal Oscara
Mám obrovskou radost podívejte se na Hnidopichovo zpravodajství o Oscarech (http:// pes.eunet.cz/film/oscar/oscar97.htm). Soška Oscara se dostane do Prahy za český film po třiceti letech. Při té příležitosti si připomínám, jak jsme oslavovali Pištěkova Oscara za Amadea. Dostal pak od nás sci-fi fanoušků cenu Golem a na otázku, jaké další ceny dostal, řekl: "Golema a Oscara a už nic." Zdeněk Svěrák je autentický génius našeho divadelnictví a filmu. Dřív byl přezíraný bolševikem, nyní intošem. Záhy zdokumentuji. Pracoval jsem s ním na začátku sedmdesátých let, kdy jsem dělal osvětlovače v dětském divadélku. Se Smoljakem připravoval dětskou revui Všechno máme schovaný. Když byla inscenace hotova, lidi si mysleli, že Zdeněk a Pavlína Filipovská na scéně improvizují. Nebylo tomu tak. Všechno bylo vymyšleno a domyšleno do nejmenších detailů. V tom je ten kumšt. Udělat dokonalou práci tak, aby vypadala jako samozřejmá věc. Jako mimochodem. Tak nějak to dělá Pánbíček. A úžasné je, že to Zdeněk Svěrák dokázal nějak předat i svému synovi. Hluboce si obou vážím a blahopřeju jim k úspěchu.
Nyní ta slíbená pikantnost: "I kdyby Kolja získal pět Oscarů a čtyřicet Českých lvů, zůstane pro mě vykalkulovaným kýčem, o němž jen americký novinář, který taky fandí našemu prezidentovi Iliescovi, může napsat, že jde o pravdivý pohled na život ve střední Evropě za bolševika. Oscarová nominace svědčí především o schopnostech pana Weinsteina z distribuční firmy Miramax, který takhle už loni vytáhl na oscarové výsluní italského
Pošťáka," soudí Jan Rejžek v komentáři na Medea serveru, napsaném samozřejmě ještě v době, kdy šlo o pouhou nominaci (http://www.medea.cz/news/ komentar/9702/14rejzek.html). Neméně pikantní je i komentář umístěný na témž serveru od Jiřího Dědečka (.../9703/05dedecek.html).
Úžasná je víra obou v "osvědčené recepty na úspěch". Ony se prodávají v brožurce v papírnictví. "Jak se udělá úspěšný scénář". Jenom kdybych třikrát hýml věděl, kde to papírnictví je, ušetřil bych se takových fiask, jako byly scénáře pro seriál Nováci...
Perpetuum mobile doperpetilo
Od 30. května jsem měl doma zázrak techniky. Na procházce s Bartem jsem nalezl gumové těsnění od vodovodního potrubí. Od té doby uplynulo devět měsíců a skoro dva týdny. Po tu dobu Bart strávil několik hodin denně usilovným žvýkáním tohoto gumového kroužku. A kroužek vydržel.
Ukazoval jsem ten div chemického průmyslu mnoha návštěvám a kdosi prohlásil, že je to "perpetuum mobile". David měl teorii, že si gumu Bart šetří. Po většinu dne není doma a nevidí Barta při práci. Ten dovede makat, panečku!
Devět měsíců a bezmála dva týdny. Pak se něco stalo. Energie přenášená ze žvýkacích svalů (v Bartově případě začínají někde u kořene kupírovaného ocasu) prostřednictvím zubů do molekulárních řetězců vykonala své. Atomární síly se unavily a řekly si holky, na tohle se můžeme vyfláknout. Molekuly, vystavené rytmickým nárazům po dlouhé hodiny, z nichž se dají nasčítat dlouhé dny a z těch pak dlouhé týdny, si otevřely flašku šampaňského na rozloučenou. Snad i nějaká ta atomární slza ukápla. Taková molekula se ve světě neztratí, najde si svoje uplatnění vždycky. Ovšem v gumovém kolečku byla parta dobrá, soudržná. Těžko takovou hledat, a kdo ví, zda se ji podaří najít.
Bart kolečko překousl. Našel slabý článek řetězu? Zkousl po miliónu pokusů právě to místo, kde soudržnost byla mimořádně slabá, takže se kruh rozpadl? To mě nejdřív napadlo. Jenže pak to šlo ráz na ráz, Bart nyní leží pod stolem a zpracovává gumu stejně soustředěně, jako každý den během uplynulých devíti měsíců a bezmála dvou týdnů, a z huby mu odpadávají černé úlomky. Ochabnutí vazeb postihlo celý kruh. Z gumového perpetua mobile se stal žmolek zcela banální gumy. Kouzlo bylo zlomeno.
Možná, že jiné kouzlo se zrodilo. Nesmrtelnost ukázala se býti smrtelnou, což to není zázrak?
@