COMPUTERWORLD
Specializovaný týdeník o výpočetní technice
o Internetu
(CW 7/97)

Elektronická pošta: minulost, přítomnost, budoucnost

Pavel Houser

"Elektronická pošta nezahyne, protože ji zahynout nenecháme," říká Kim Polese, jeden z tvůrců Javy v Sunu, nyní zakládající člen společnosti Marimba.

E-mail je natolik základní službou Internetu, že mnohým lidem, kteří počítač raději obcházeli obloukem, oba pojmy dlouho víceméně splývaly. Částečné připojení k Internetu zpravidla znamená právě elektronickou poštu a existuje řada poměrně komplikovaných způsobů, jak jejím prostřednictvím používat i služby další.

Druhou stránkou věci je, že role e-mailu postupně klesala od chvíle, kdy se diskusní skupiny na Usenetu ukázaly být pro uživatele vhodnější než ty listserverové. Po nástupu Webu je pak e-mail postupně včleňován do systému prohlížečů a stává se pouze jednou ze služeb integrovaných do browserů.

Jednotlivé programy

Kdo se setkal s Internetem v době předcházející grafickému rozhraní WWW, používá zpravidla starší poštovní programy, jako je Paegasus Mail nebo Eudora, místy i unixový Elm nebo Pine. Většina z nich je volně dostupná (třeba na http://www.tucows.com), Paegasus Mail existuje navíc i v češtině.

Kdo dostal teprve nedávno balík Exploreru nebo Navigatoru, spokojí se s jejich mailery, byť nedosahují takové kvality a nedovolují uživateli tolik volitelných funkcí.

Za zmínku stojí Z-Mail Pro od kalifornské společnosti Netmanage, jehož šestková verze získala v Ziff-Davis Internet Magazine nejvyšší ocenění v kategorii e-mailový prodkut a předstihla i mailery výše zmíněné.

Uveďme ještě QuickMail (respektive QickMail Pro) od společnosti CE Software (http://www.cesoft.com). Ačkoliv není zadarmo, analytici amerického InfoWorldu jej přesto doporučují pro řadu vlastností, kterými ostatní e-mailové klienty předčí (snadnost instalace, možnost běhu off-line a další).

Pojďme se nyní blíže podívat na některé speciální problémy, které se váží k elektronické poště a svědčí o tom, že i v oblasti tak staré služby se děje stále něco nového.

Zabezpečený mail?

Firmy jako GlobalKey anebo McAfee začaly v poslední době nabízet novou službu, jíž je tzv. bezpečný mail. GlobalKey tuto službu poskytuje už od prvních dnů minulého roku a Bell Atlantic se rozhodla konkurovat. Cena se přitom pohybuje okolo 10 dolarů měsíčně pro uživatele. Užívá se přitom 256-bitového kódování.

Původní varianta celého řešení, oznámená již předloni v červenci, probíhala na síti Sprint GlobalOne a ještě nebyla používaná v prostředí Internetu.

Zabezpečené maily jsou založené na šifrovacím algoritmu podle normy RSA. V praxi to znamená, že existují dva klíče, "veřejný" certifikát, který kóduje zprávy do formátu, v němž se přenášejí, je umístěn na serveru GlobalKey, zatímco specifický, "tajný" osobní klíč je pouze na adrese příjemce a slouží k rozkódování zprávy.

Konkurentem tohoto řešení v oblasti bezpečné pošty je produkt PCCrypto od firmy McAfee. Používá sice pouze 160bitového kódování, ale zato je použitelný i pro FTP. Namísto dvou klíčů je zde zachováno zabezpečení pomocí uživatelských hesel.

Problémem zřejmě dokonalejšího řešení od GlobalKey je podle analytiků firmy International Data Corporation skutečnost, že firma dosud nemá ve světě IT významější pozici. Pokud se jí však podaří přesvědčit providery, aby začali její nabídku nabízet sami, neměl by být s budoucností produktu žádný problém. Na WWW stránce GlobalKey si můžete přečíst podrobnosti (http://www.globalkey.com/) a cenové podmínky -- verze je pro zkušební dobu zdarma a poté její užití stojí 8,25 dolarů za měsíc.

Zabezpečený mail se přitom netýká výhradně transakčních aplikací a převodu peněz. Je samozřejmé, že pokud budete poštou posílat číslo své kreditní karty, je utajení nezbytné; současně však něco podobného přichází v úvahu i u velkého množství dalších informací.

E-mailové služby zdarma

Tak jako další (nejen internetové) služby, je i e-mail k dispozici zadarmo, pokud se necháte obtěžovat reklamou.

Trh s e-mailovými službami zdarma je zřejmě nasycen a noví poskytovatelé se na něm mohou uchytit již jenom stěží. Jako první začala tuto službu na jaře roku 1995 poskytovat společnost Freemark Communications. Zákazníci nemuseli mít dokonce ani přístup na Internet, stačilo jim PCéčko a modem. Ve stejné době se ovšem Freemarku objevil konkurent v podobě služeb Juno Online Services. Následně se pokusily podíl na trhu získat i USA.NET, NetAdress a HotMail Corp., jejichž elektronická pošta byla založená na provozu přes firemní WWW stránky (druhou variantou je posílání reklamních zpráv přímo na váš počítač, což je tím nepříjemnější, že pak strávíte nějaký čas jejich mazáním).

Nasycení trhu se následně projevilo pádem Freemarku a nikdo další se na přeplněné bitevní pole raději nehrnul. Co se týče budoucnosti podobných služeb u nás, je třeba uvážit malou kapacitu českého trhu.

Kouzelnické triky NetMaileru

NetMailer je novinkou od firmy Alpha Software, které se snaží ukázat, že i v čase Javy je možné přijít s něčím nečekaným. Tak, jako se mluví o individualizaci v prostředí WWW, neunikl něčemu podobnému ani e-mail. Jeho zlatým hřebem je přitom skutečnost, že vám umožňuje rozesílat zprávy směřované jakoby přímo jedinému konkrétnímu člověku, ačkoliv ve skutečnosti je příjemců třeba stovky (jedná se tedy o lstivé změny hlavičky v kolonkách "to" a "cc"). Tuto formu kontaktu přitom používají zejména manažeři a obchodní zástupci.

Můžete si přitom sestavit několik takovýchto kontaktních seznamů, pracovat s přílohami dopisů a importovat do nich text, grafiku i multimédia. Navíc se nemusíte vzdát ani svého stávajícího maileru. NetMailer je totiž speciálně určen k psaní mailů, pro čtení pošty či korespondenci s přáteli nepředstavuje žádnou výhodu.

Napadne vás jistě, že některé funkce NetMaileru zvládne i každý listserver. Přesto je tu však několik podstatných rozdílů: listserver pošle každému stejnou zprávu, bez personalizace. NetMailer je naproti tomu údajně schopen po lince 28,8 kbps poslat 600 plně individualizovaných mailů za hodinu. E-mailový list je poměrně náročný na správu, server musí běžet na počítači neustále připojeném na Internet, což je samozřejmě finančně nákladné. Navíc ne každý má k dispozici vlastní server a musí za podobné služby platit svému providerovi. NetMailer je však klientským softwarem, plně kontrolovatelným z vašeho počítače.

Tvůrci NetMaileru prohlašují, že jejich software nemůže být zneužit k psaní nevyžádaných mailů, jimiž některé americké společnosti bombardují nic netušící adresáty. NetMailer totiž údajně v tomto ohledu nenabízí žádné "vylepšení".

Produkt stojí 100 dolarů a více si o něm můžete přečíst na adrese http://www.alphasoftware.com/netmailer.

Čtení mailů

Program Juggler od společnosti Pure Speech umožní počítači, aby vám do telefonu četl vaše nově došlé maily. Program přitom reaguje na jednoduché hlasové povely.

Diskuse a standardy

Nedostatek standardů komplikuje život i uživatelům mailu. Zejména pro obchodní komunikaci představují problémy typu "promiňte, tabulka, kterou jste přložil, neprošla přes gateway v..." poměrně zbytečnou komplikaci. Ačkoliv převládající je dnes standard MIME, není rozhodně jediný.

V každém případě existuje několik obecných pouček vztahující se k tělu mailu (nepoužívat tabelátory, psát tak krátké řádky, aby dopis šlo komentovat prostřednictvím ">"), třebaže i zde panují spory -- setkal jsem se i s názorem, že by se quoting neměl vůbec používat, aby se elektronické zprávy maximálně blížily papírovému dopisu. Což ovšem nepřihlíží k faktu, že e-mail je svým charakterem právě někde mezi mluveným slovem, písemnou zprávou a telefonem.

Každopádně by však každá společnost, která to s Internetem myslí alespoň trochu vážně, měla mít vypracovánu jednotnou politiku pro používání mailu -- nejen WWW stránka je totiž součástí prezentace firmy, říká Jim Sterne, ředitel společnosti Target Marketing. Z e-mailových adres, v nichž je za zavináčem jméno společnosti, by zaměstnanci neměli posílat soukromé dopisy -- a pokud bez nich nemohou žít, je lepší jim přidělit adersu vlastní, soukromou.

Monitorování

Monitorování internetových aktivit zaměstnanců firmy v jejich pracovní době se samozřejmě netýká zdaleka jenom e-mailu. Mnoho zaměstnanců amerických podniků má stále pocit, že dopisy psané v pracovní době jsou pouze jejich soukromou záležitostí. "Z hlediska legislativy není celá záležitost jasná," říká David Sobel z washingtonského Elektronic Privacy Information Center. Postup jednotlivých amerických firem není v tomto ohledu jednotný. Představitelé 8 % společností uvedli, že monitorují úplně všechny internetové aktivity svých zaměstnanců (až po namátkové čtení pošty). Více než 70 % dotazovaných vedoucích pracovníků se domnívá, že zaměstnavatelé mají právo takto postupovat.


| <<< | CW o Internetu | COMPUTERWORLD | IDG CZ homepage |