- internet4U -

Heski česki

Tak si tu sedím u počítače a odvedle se ozývá vemlouvavá dikce páně Čapkova, jenž ze sebe ždímá to nejlepší, aby nám přiblížil fotbalový zápas Ligy mistrů. Dveře jsem zavřel, takže naštěstí přesně neslyším, co povídá. Na fotbal se nedívám; musím totiž napsat plamennou filipiku za očistu české mluvy. Navíc jsem Čapkovo žvanění už nesnesl. A téma je tudíž nabíledni: čeština mediální. Abych se ještě více nažhavil, pustil jsem si na chvíli jedno z privátních rádií a na chvíli se oddal masochistickému poslechu rozeřvaného moderátora, či jak se těm chytrulínům říká.

Bývaly doby, kdy komentář sportovního utkání se omezil na podání nejdůležitějších informací, vysvětlení některých zajímavých, případně sporných situací a po zbytek času nás nechal pán od mikrofonu sledovat fotbal. Nikam se necpal, nenutil nám svoje názory, nepředváděl se a choval se skromně. Když ovšem přišlo k věci, jeho hodnocení mělo hlavu i patu a na všem bylo vidět, že se ve své věci vyzná. Navíc jsem nemíval pocit, že ztrácím sluch, neboť dokázal vyslovovat srozumitelně a dbal základních pravidel hlasitého projevu.

Dnešní sportovní komentátoři (tedy přesněji mnozí dnešní sportovní komentátoři) jdou na věc pěkně od lesa. To nejdůležitější, co musí pán ze sportovní redakce ovládat, je průběžné žvanění, vykládání toho, co mu slina na jazyk přinese, bez jakéhokoli náznaku sebekontroly nebo citu pro míru. Hlavním rysem, který mají mnozí sportovní komentátoři, je samožerství. Ti pánové, a často ještě hoši, se velice rádi poslouchají, ale přitom se vůbec neslyší. V jejich případě je namístě zmínit starý boj formy a obsahu. Má být forma, tedy to, JAK MLUVĺM, dokonalá a na tom, CO ŘĺKÁM, zas tak moc nezáleží? Nebo je nutné spíše mít CO ŘĺCT a není zase tak nutné to říkat dokonale? Nejspíš by to mělo být pěkně vyvážené a jednomu by se neměla dávat přednost na úkor druhého. Obávám se, že právě v jejich případě na tento boj můžeme spokojeně zapomenout. Mnozí nemají co říct a navíc to ani neumějí.

Tito pánové a často ještě hoši totiž nemají řečnické znalosti. Je vidět, vlastně slyšet, že nikdy neprošli něčím, co by je naučilo mluvit správně česky. Příklad? Nikdo jim dosud zřejmě nevysvětlil, že při vyslovení věty, kde je předložka, se klade přízvuk NA předložku, nikoli na JMÉNO, jež následuje za PŘEDLOŽKOU. Skrze nedostatek místa nelze jmenovat všechny, na něž to platí.

Ono ale nejde jen o přízvuk na předložce. Často je slyšet -- a nejen u sportovních komentátorů -- nedbalá výslovnost, mnozí šumlují, polykají konce slov, ledabyle vyslovují obtížnější shluky hlásek. Příklad? Přímo učebnicový, prosím: výkon pana Bartůška, jenž na olympijských hrách v Atlantě většinou působil jako reportér mimo sportovní přenosy. Jeho rozhovory, to musela být pastva pro učitele rétoriky nebo jevištní řeči. Překotné vykřikování nesrozumitelných chuchvalců jakýchsi zvuků, z nichž se čas od času vylouplo pár slov, jež sotva měla jakousi podobu s češtinou. Nebylo ani divu, že jej zpovídaní často žádali, aby otázku zopakoval. Pochybuji, že takovýto výkon a vůbec pan Bertušek je pro sportovní redakci České televize, potažmo pro její diváky, přínosem.

Podobnému bludu, že co nejrychlejší drmolení je základním atributem řádného reportéra, trpí pan Vrbaa (ale ani pan Lípa, když už jsme u těch stromů, nezůstane dnes bez šlehu). Často mne až dojímá, když se právě útrpně neusmívám a nebo nestydím (znáte ten pocit, když se za někoho jiného?), jeho upocená snaha být uvolněný. Ono ale nestačí jen předvádět při čtení zpráv bělostný chrup.

A jsme opět u pana Pavla Čapka. Co ten už v naší rodině způsobil veselých chvilek! Hlavním rysem jeho komentátorské práce je klišé a fráze. Určitě by si na něm (a nejen na něm) smlsnul Karel Poláček. A jeho Žurnalistický slovník, takto soupis právě frází novinářských, by mohl být mnohem objemnější. Často se zabývám myšlenkou, že právě toto dílo doplním o další část a stane-li se tak, potom právě Čapkovy výkony budou mít v něm určitě své čestné místo. Těch pár příkladů, které teď uvedu, není sice výsadním majetkem tohoto barda komentátorských kabin, ale jeho komentář si bez nich nelze představit. Kope-li kupříkladu Slavia přímý kop, pak jej "sledujeme v provedení Luboše Kubíka". A právě jsem odvedle zaslechl opravdu klenot: "Vidíme radost v provedení hráčů Borussie." Bože můj! A proč do češtiny neustále zatahuje slovenštinu? Nebo je to česky, třebas "z očí v oči", "utěšený" nebo "zle nedobře"?

Okouzlit mě také dokáže tzv. "Čapkův pohled". Co to je? Inu, neustále něco je "z něčího pohledu". Třeba věta: "To už byl bohužel aut, alespoň ze španělského pohledu," nebo "Z pohledu hráčů v modrých dresech se ten zápas nevyvíjí šťastně." Často se také při fotbale vyděsím. Stává se to ve chvílích, kdy pan Čapek ozvláštní komentář výrazem "smrtonosný". Bývají to brejky, střely, akce, útoky, přihrávky, prostě cokoli, co může způsobit gól. Ach, vždyť je to jenom fotbal. Proč do toho zatahovat smrt? Ono nestačí, co se děje kolem fotbalu?

Když v zápase reprezentačního mužstva zabrání třeba Látal úniku soupeřova útočníka, pak se lze vsadit, že hodnocení zákroku našeho obránce bude vypadat takto: "Ano, pochvalme Látala". Poslouchejte chvíli Čapkovy komentáře opravdu pozorně a sami zjistíte, jak často vyzývá k pochvale, jak se neustále topí ve frázích. (Teď mne napadá, že Karel Čapek by se musel v hrobě obracet, kdyby věděl, kdo také "publikuje" s jeho jménem...)

Úžasná je také schopnost komentátorů uplácat z banality květnatou a velmi rozvinutou kytici plnou metafor. Příklad? Známý hráč nyní Lazia Řím Pavel Nedvěd se proslavil zejména svou tvrdou a přesnou střelbou. Nezapomenu, když v jednom ze zápasů Sparty nebo reprezentace, teď už nevím, Nedvěd vypálil a Pavel Čapek nadšeně hodnotil jeho ránu zvoláním: "Ano, to je ten ortodoxně geniální Nedvědův projektil!!!" No, řekněte sami, dokázali byste něco takového vymyslet? Ani za půl dne. A pan Pavel Čapek to vysype rovnou a bez přemýšlení. Ano, bez přemýšlení...

Je jasné, že se nikdo nevyhne přeřeknutí. Brepty a někdy jistá toporná vyjádření mi nevadí. Co mě ale opravdu zlobí, je právě množství frází a to nepřetržité plkání nesmyslů, jen aby se něco plkalo. Opravdu by asi stálo za úvahu vyzkoušet sportovní přenosy některých sportů bez komentáře, alespoň těch, kde jsou pravidla jasná a hřiště přehledné. Fotbal se přímo nabízí. Sestavy si přečtu a kdo se o fotbal jen trochu zajímá, pak hráče i pozná. Je samozřejmě možné stáhnout si na televizoru zvuk a koukat jenom na obrázky. Jenže pak není slyšet řev diváků, píšťalka rozhodčího a pokřikování hráčů a atmosféra je ta tam.

Samostatnou kapitolou je artikulace. Velmi často je slyšet odfláknutá výslovnost: "...rozhovor s Karlem Poborskym, našim nejznámějšim současnym hráčem..." Pak ovšem velmi paradoxně vypadá Čapkovo úporně důkladné, procítěné a důrazné vyslovování koncovek -ou nebo -ů.

Ale pojďme proprat další nemilé zvyky a vlastnosti sportovních komentátorů. Ťafku už jsem slíbil uštědřit panu Lípovi staršímu. Vyznamenal se při komentování boxu na letošních olympijských hrách. Mohl mě vzít čert, když boxoval náš borec, o přestávce mezi koly americká televize přistrčila mikrofon k jeho rohu, takže pod zbytečným Lípovým blábolením o čemsi byly slyšet útržky pokynů, jež uděloval český sekundant.

Tohle chování mne tak nazlobilo proto, že je velmi časté. Samožerství sportovních komentátorů jde leckdy tak daleko, že při snaze o co nejdelší úsek žvanění bez přestávky pominou to, co je buď na obrazovce vidět jako na dlani (například střídání nebo zraněného hráče za lajnou, jsme-li zase u fotbalu), nebo je ani nenapadne, že divák může mít zájem o něco jiného, než oni sami. Jejich povinností je ale doplnit informace, které obrazovka nemůže poskytnout, ne nutit obecenstvu své názory a hodnocení. Soudím, že leckdy o ně obecenstvo ani nestojí.

Dlouho, předlouho mi pil krev taky Míra Bosák. Místo, odkud se do televize přesunul, tedy privátní rádio, na něm bylo dlouho vidět a slyšet. Úděsný byl zvláště jeho samolibý nadhled, znuděná ležérnost a upachtěné mudrlanství. Vypadalo to, jako by diváky považoval za blbce a obtěžovalo jej, že jim musí něco povídat, ale přesto se neustále musel předvádět. Do transu mne uvádělo zejména jeho nakládání s anglickými slovy. Co byste si asi pomysleli o člověku, který zcela ledabyle používá slova jako riplej nebo ofišl soupiska? Postupem času a předpokládám že i pod vlivem kritických doisů, jež mu prostě musely docházet, zmoudřel a drží se zpátky. I když občas přece jen ujede.

Televize prostě nabíraly co se dalo a ani v nejlepší a nejúspěšnější a nejsledovanější televizi v Evropě to není lepší. Patlavá výslovnost pana Svobody-Poděbradského, takto největšího odborníka na fotbal na této stanici, je už pověstná a jeho komentátorské výkony taktéž. Pan Poulíček a Tittelbach, abych tedy jmenoval ještě někoho, ale snad ani za kritický šleh nestojí, tak je jejich práce u mikrofonu zoufalá a beznadějná. Někteří sportovní komentátoři České televize by jim mohli sloužit za učitele, idoly a modly. Mám na mysli například partu kolem hokeje, přesněji dva zní, Roberta Zárubu a Petra Vichnara (pana Dusíka opravdu ne...).

Jejich výkony jsou opravdu profesionální a i když se samozřejmě chyb nevyvarují, nikdy nepramení z neschopnosti, nepřipravenosti a nevzdělanosti. Nesnaží se "machrovat" a jejich komentáře jsou místné a opravdu přínášejí informace neslouží jen jako zvuková kulisa nebo prostor pro jejich exhibici. Rád také poslouchám Jiřího Baumruka, i když zrovna americký profesonální basket není mým oblíbeným sportem. Výkony Dream Teamu na mne totiž působí stejně, jako když jsem před lety sledoval sovětské hokejisty. Nikdo na ně prostě neměl a zápas měl jediný otazník: o kolik?

Úroveň mediální češtiny (a nejen té sportovní) je ale i přes pár právě zmíněných světlých příkladů prostě úděsná. Ač jsem se dnes soustředil jen na některé z těch, kteří mateřštině pomáhají na lopatu, pouze nedostatek prostoru způsobil, že jsem se nepustil do Američanů z Vysočan, kterých jsou plná rádia a kteří mrzačí češtinu jejím vtloukáním do anglického, nebo spíše amerického kopyta. Že jsem se neotřel o frajery, kteří nevypustí z pusy anglickou zkratku bez patřičné anglické výslovnosti (ou--í--sí--dý) a kteří pak dojdou k takovým koncům, že zkratku IRD vysloví česko-anglicky "aj--er--dý" a přitom blahem slintají, jak jsou dobří a ani je nenapadne, že působí dojmem idiotů. Oni ale i sportovní mluviči mají v tomto ohledu na hlavě másla ažaž. Už jste se někdy, pánové, podívali do anglicko-českého slovníku? Zkuste to a přečťte si, co znamená slovo "ranger". Ač jsem hledal, jak jsem hledal, ba i Angličanů a Američanů jsem se ptal, nikde jsem neobjevil, že je to "jezdec". Takže v Glasgowě nehrají fotbal na koních, ale jsou to lesníci nebo správci obory. Pro Queen's Park Rangers to platí taky. To já ale jen pro ukázku. Možná by také stálo za úvahu podívat se na základní pravidla výslovnosti cizích jazyků. Třeba maďarská jména vám, milí sportovní komentátoři, činí zhusta potíže.

Čeština to prostě dnes nemá lehké. Vy, kteří mluvíte do éteru, nežvaňte převážně do větru, prosím. Rozmyslete si, co chcete říct a dávejte si taky pozor, jak to říkáte. Zkuste si někdy pustit záznam svého komentáře, vy, které jsem jmenoval i vy, na které se dostane třeba příště. Jen pro ilustraci vám zde předkládám několik vašich perel, jež jste vypouštěli z úst při fotbalovém mistrovství světa v USA:

No ale že by to nějak výrazně štymovalo ve švýcarském snažení o útok, to by bylo hodně přehnaně optimistické...

Tak, pane Valderrama, ztratil jste moje sympatie, nevim, jak vaše...

A přichází celý regiment zdravotníků, aby pomohli odpravit bolívijského hráče mimo hrací plochu...

Oba týmy se s přibývajícím časem začnou obávat o chybu...

Rozhodčí zatím nejeví známky konce...

Reprezentace helvétského kříže nadělila potomkům hraběte Drákuly čtyři góly, když sama inkasovala jenom jeden...

Tady to máme na dlani jako na talíři...

Dumitrescu. Jeho zrychlení je pověstné a akcelerace...

To není postavení mimo hru. Alespoň rozhodčí na pomezí dlouho váhal se zvednutím praporku, ale on to pravděpodobně evidentní ofsajd byl...

Zajímavý záběr z optického pohledu hráče, který zahrává rohový kop...

Myslím, že to stačí.

fa

internet4U