#TARGET=_top Siesta v síti
Nudíte se? Setřeste si medvídka mývala!

      A také Zápisky z amerických stadionů

      Sport v zemích s anglosaským pozadím má tradičně významnou společenskou roli. Abychom mohli pochopit postavení sportu např. v USA, museli bychom si udělat malý výlet do viktoriánské Anglie. V té době se obyvatelstvo hromadně stěhovalo z venkova do měst. Zdravotní a hygienické podmínky nebyly nijak uspokojivé, k tomu se ještě přidávaly nové, neznámé nemoci, dovezené z tehdejších britských kolonií. Situace pro průměrného obyvatele větších měst nebyla tedy příliš útěšná.

      Na rozdíl od jiných evropských zemí, kde propukaly v této době hromadné nepokoje, v Británii se vše podařilo udržet pod kontrolou. Významným nástrojem byl sport. Pomocí sportu se nejen odvedla pozornost lidí od každodenních starostí, ale do národní kultury se podařilo vtisknout několik důležitých, typicky anglických prvků.

      V té době vznikl legendární výraz - stiff upper lip (upjatý vrchní ret), jímž se často popisuje chování typického Angličana. Nestěžovat si, i když prohrajeme, všechny potíže přenést hrdě s hlavou vztyčenou a bez žádosti o pomoc. Tato doba nám dala také onen příznačný dialog: na otázku How are you doing? (Jak se vede?) se významně odpovídá Very good (Velmi dobře). Namísto například usměvného, typicky českého: "Ále, nestojí to za nic..."

      Sport se stal také oblíbeným neutrálním tématem rozhovorů, stejně jako počasí. Na rozdíl od politiky nebo náboženství je to téma víceméně neškodné, na kterém ve skutečnosti nikomu moc nezáleží. Přesto to vydá na několikaminutovou přátelskou rozmluvu.

      V Británii se od té doby postoj k sportu značně změnil (což se donedávna hojně projevovalo například neslavnými, nedůstojnými rvačkami při fotbalových utkáních). V konzervativnějších a od Evropy poměrně stále izolovaných Spojených státech plní sport stále onu původní společenskou roli "utěšovače" mas.

      Nedávno v místních televizních zprávách uváděli, že si guvernér státu Tennessee zvýšil plat o čtyřicet tisíc dolarů, na sumu okolo 200 000. Jen tak na okraj se komentátorka zmínila, že to však není ani zdaleka špičková výplata státního zaměstnance. Jako příklad uvedla roční příjem trenéra fotbalového mužstva University Tennessee; ten bere skoro třičtvrtě miliónu. Přitom si neodpustila poznámku: "To nám připomíná, jaké jsou u nás priority."

      Typické sporty v USA nejsou lední hokej nebo fotbal, tedy ten evropský, zde zvaný soccer. Nejpopulárnější jsou bezesporu baseball, americký fotbal, golf, Nascar a pak - pokud se to dá považovat za sport - také lov.

      Baseball http://www.totalworldseries.com

      Nějak nedokážu pochopit, že se divák nadchne tím, když někdo nahodí míček, jiný ho odrazí pálkou a dalších pár lidí se nato snaží přemístit zběsilou rychlostí z bodu A do bodu B. Přesto je baseball velice vyhledávaný a oblíbený sport.

      Stadiony jsou nabité. Většina diváků bere baseballový zápas jako příležitost vyrazit si s rodinkou v neděli odpoledne na něco, o čem se bude mezi známými mluvit ještě alespoň týden, od srdce si zavřískat, pojíst hamburgera nebo popcorn, popít coca-colu a odpadky bezstarostně pohodit pro úklidovou četu, jejíž mzda je zahrnuta ve vstupném. Mladí svobodní kluci se po zapasu spolu namačkají do dodávky, objíždějí sousedství, čvaňhají, vymýšlejí srandičky a popíjejí pivo z plechovky. Baví se hrou na schovávanou s policií, protože jezdit autem s otevřenou nádobou, obsahující alkohol (byť to pivo je spolujezdcovo) je proti zákonu.

      Baseball je považován za typicky americký sport. Tatíci pilně trénují vyrůstající ratolesti doma na zahrádce - náš soused a jeho sedmiletý syn nás každou sobotu ráno budí zvuky míčku, odráženého pálkou, pochvalným pokřikem, když se úder podaří, někdy také žalostným pláčem, když míček pálku mine a skončí ve tváři ratolesti.

      Zatím se mi nepodařilo zjistit, kdo učí hráče ony tajuplné posunky spoluhráčům, které zajisté oklamou soupeře. Ani to, kdo je učí virtuózně plivat na zem, když se soustřeďují. Nedávno kdosi uvedl statistiky, ve kterých se uvádí, jak je baseball vlastně nebezpečný sport, především pro děti. K vážným úrazům dochází, když prudce hozený, tvrdý, těžký míček zasáhne děcko do obličeje nebo hrudníku. Ročně tak dochází k několika zbytečným úmrtím a nesčetným zraněním. Baseball je však v americké společnosti silně zakořeněný. Kdyby člověk naplácal zadek své rozmazlené ratolesti, když si v obchodě vymáhá nějakou zbytečnost, pravděpodobně by na něho dobří sousedé zavolali policii. Titíž dobří sousedé ale budou klidně přihlížet, když je totéž dítě zasaženo baseballovým míčkem tak tvrdě, že upadne do bezvědomí a probere se se zkrvaveným obličejem. Nejen, že nikdo policii nezavolá, naopak se to bere jako utužování mladého charakteru.

      Rodiče si zpravidla neuvědomují, jak otřesy dětského mozku mohou ovlivnit výkon dětí ve škole. (To by mohlo vysvětlit chování některých baseballových hvězd.)

      Každý rok vrcholí baseballová sezóna takzvaným World Series. Vzhledem k tomu, že se baseball v žádné jiné zemi nebere tak vážně jako v USA, je ta hrstka cizích družstev, která se nějakým omylem zúčastní, hladce podrcena. Fanoušci pak mají teplý pocit u srdce a vedou různé pochvalně patriotické řeči.

      Americký fotbal http://www.nfl.com

      je další oblíbená zábava. Každá škola musí mít svůj tým. Také fotbalové zápasy jsou velice oblíbenou společenskou událostí. Kdysi se mě kdosi snažil zasvětit do tajů pravidel; musím se ale přiznat, že se mu to nepovedlo.

      Na žádném zápase nesmějí chybět cheerleaders. Je to skupina mladých děvčat v krátkých sukýnkách, které poskakují u hřiště, mávají barevnými třásničkami a skandují povzbudivé slogany na adresu domácího mužstva. O zápas se samozřejmě nezajímají, celou dobu stráví čelem k obecenstvu. Nechci být zlým jazykem, ale mám chuť tvrdit, že většina mužské části obecenstva se spíše věnuje pohledným cheerleaderkám, než vycpaným, pomalovaným hráčům a jejich valným hromadám. A opět je každý zápas příležitostí k tomu, aby si zúčastnění nevázaně zakřičeli, najedli se hamburgerů, popili coca-coly, pohodili odpadky na zem (to se od baseballu neliší) a spokojeně se odebrali domů s vědomím, že bude týden o čem kafrat s kolegy v práci. Skalní fanoušci vítězného mužstva pak ještě několik dní jezdí s vlaječkami namontovanými v okénkách svých aut. Nezasvěcenému by mohlo připadat, že jde o doprovodná vozidla nějakého nadměrného nákladu.

      Americký fotbal každoročně vykvete v podobě tzv. Superbowl" (Supermísy). Odehrává se jednu podzimní neděli, kdy se život na několik hodin zastaví. Kazdy pak s napětím sleduje v televizi jak pomalované vycpané hrdiny, tak poskakující krasavice.

      Přístup Ameriky ke sportu znovu ilustruje zajímavý jev, který je k vidění hlavně v zaostalejších konzervativních oblastech. Rodiče často posílají děti do školy o rok později, aby byly silnější, větší, a aby pak vynikly ve fotbalu. Prý se tak vyvinou a utuží jejich vůdcovské vlastnosti, které budou potřebovat, když jim tatík přes známé sežene práci někde na vedoucím místě.

      Časy se ale mění. Doba otrokářství dávno pominula. S postupující technikou dobrý vedoucí potřebuje víc, než jen být starým dobrým hochem, který zručně pobízí podřízené, aby pracovali rychleji.

      K velkému překvapení většiny zúčastněných se pak k veslu dostávají ti, kteří se místo sportu věnovali počtům a čtení a skončili s nějakou potřebnou kvalifikaci.

      Golf http://www.golfweb.com

      Sport posvátný. Znám několik lidí, kteří tvrdili, že golf je absolutní ztrátou času, a že je dobrý jen pro snoby, kteří předstírají, že na golfu vyjednávají veledůležité obchodní transakce. Kupodivu, někteří z nich mezitím změnili názor a stali se z nich skalní golfaři. Já na svoji metamorfózu stále ještě čekám.

      Jedno z nejběžnějších odůvodnění golfu jako sportu tvrdí, že je to příjemně strávené odpoledne na čerstvém vzduchu. Je vědecky prokázaným faktem, že nebýt elektrických golfových vozíčků, jež chrání hráče před vyčerpáním z nadměrného pohybu, mnoho lidi by si našlo jinou zábavu.

      Golf je rozšířený především mezi skupinkami lidí, kteří spolu chodí do práce. Podřízení mají tak příležitost taktně políbit řitní otvor nadřízených a ti se taktním způsobem dozvědí poslední drby z pracoviště.

      Podobné konverzace začínají některou z variací na tuto větu: "Šéfe, on je sice dobrej a já ho mám hrozně rád, ale před několika dny, to jsme se zase nasmáli..." Následuje humorný popis toho, čím se nepřítomný kolega v minulém týdnu provinil (nebo neprovinil). Obě strany se pak od srdce zasmějí. Další sladkou odměnou golfu je, že dotyčný se promrháním víkendového odpoledne vyhne mnoha domácím povinnostem bez toho, aby při tom musel poslouchat vyčítavou fistulku své manželky.

      Nascar http://www.nascar.com

      by nemohl existovat bez amerického Jihu a americký Jih by nemohl být bez Nascaru. Asi proto jsou jak závodníci, tak diváci výhradně bílé rasy. Pokud vím, členství v klanu (KKK) však není podmínkou.

      Nascar je podivný automobilový závod, kde speciálně upravená vozidla nekonečně krouží vysokou rychlostí po oválné dráze. Pro diváky je to příležitost si (ano, uhodli jste - jako v předchozích sportech) hlasitě zaskandovat, pojíst, popít, poházet odpadky, pokecat s kamarády o tom, který řidič byl letos nejlepší, a spokojeně odjet domů. Na rozdíl od předchozích sportů při Nascar diváci popíjejí pivko přímo z plechovek nebo lahví. Z kelímku to pijí jen srabové (zvaní sisis).

      Nascar se stal v poslední době multimilionovým podnikem, zaměstnává desítky inženýrů, kteří navrhují a zkoušejí různá vylepšení závodních automobilů, a závodníky, kteří si vyjezdili slávu a milionové honoráře. O popularitu závodníků s oblibou soutěží děvčata, jež doprovázejí své nápadníky. Občas se jim vyšplhají na záda - ne aby lépe viděla na závod, ale aby byla lépe viděna, když obnažují a natřásají svá silikonová ňadra. Vzhledem k americkému puritanismu je něco podobného možné jen na Nascaru.

      Lepší lidi na podobné podniky nechodí. Fanoušky Nascaru poznáte lehce. Mají nalepené veliké číslice na svých automobilech. Bývá to obvykle jednička, dvojka nebo trojka, což představuje startovní číslo jejich oblíbeného závodníka. Najdou se i tací, kteří nemají některého závodníka rádi. Ti si pak nalepí za zadní sklo siluetu chlapečka, čůrajícího na příslušné číslo.

      Lov http://www.hunters.com/hunters/photo_gal.html

      je vůbec nejoblíbenějším sportem, na americkem Jihu zvlášť. Jak by ne. Je k tomu tady mnoho důvodů. Jedním z nich je, že jihovýchod oplývá nekonečnými divokými lesy a rozsáhlými pohořími, ve kterých stále má svůj domov nejen vysoká zvěř, ale i medvědi, vlci, rysi, pumy, lišky, kojoti, mývalové a mnoho dalších druhů. Jiným, neméně pádným důvodem je to, že na jihu připadá v průměru 10 střelných zbraní na jednoho obyvatele a majitelé si rádi zajdou zastřílet na něco jiného, než jen na terče nebo veverky.

      Jedním ze zajímavých způsobů lovu je tzv. "coonhunting", což je slangovvý výraz pro "racoon hunting", lov na mývaly. Bývá to obyčejně na podzim, v lovecké sezóně. Loví se nejčastěji v noci. Lovec si s sebou obvykle vede cvičeného psa, který mývala vyhledá a zažene na nějaký osamělý strom, odkud si ho lovec musí setřást. Mýval většinou skončí opět na svobodě. Jen ve výjimečných případech se z jeho kožešiny stane ona typická čepice s ocáskem, kterou nosívali různí stopaři z dob Divokého západu.

      Protože se lov odehrává často za úplné tmy, musí lovec znát terén jako své boty. Také je důležité, aby netrpělivý lovec nezačal sezonu příliš časně, kdy ještě po lese běhá různá havěť, jako třeba klíšťata a jedovatí hadi. Takový nedočkavec často musí několik týdnů čekat, než mu jeho pes, opuchlý po chřestýším kousnutí, zase splaskne.

      Lov na vysokou je rozšířený nejvíce. Ministerstvo zemědělství každý podzim prodává zvláštní nálepky, které opravňují k odstřelu určitého druhu a množství zvěře. Jeleni a srnci se totiž velice rozmnožili a jejich odstřel je důležitý pro udržení rovnováhy v přírodě.

      Je zřejmé, že v této době není radno bloumat po lese. Někteří lovci, k nelibosti manželek, zmizí v divočině na několik týdnů. Většinou se však pořádají neformální party, kdy si skupinka "lovců" vyrazí na víkend do nějaké oblasti uprostřed lesů, odkud pomocník může alespoň dvakrát denně dojet s terénním vozítkem do nejbližšího McDonalda nebo jiného zdroje řádně promaštěných hamburgerů, coca-coly a kávy. Kdosi mi tvrdil, že osobni potřeba se vykonává vsedě přes silnou větev a produkt se nemusí zakopávat, protože většinou přes noc zmizí. Prý to sežerou kojoti. U nás se tomu tuším říká myslivecká latina.

      Některé skupinky si berou dovolenou, najmou školní autobus a zajedou si někam hlouběji do divočiny - oblíbeným státem je Colorado. V autobuse i přespávají. Je to tak prý veselejší. Detaily takového života nebudu popisovat, i když se tu o nich s oblibou diskutuje. Jistě si každý umí představit deset chlapů, kteří dva týdny hospodaří v autobuse v horách, uprostřed nedohledných lesů.

      Ti nejodvážnější se vypraví na lov na Aljašku. Nedávno jsem v televizi viděl film o mužích, kteří natrvalo vyměnili velkoměsto za život ve věčném sněhu, několik set mil od nejbližšího souseda. Poštu jim jednou za několik týdnů shodí malé letadýlko. Na nákup se vypravují se psím spřežením nebo na sněžném skútru. Cesta trvá několik týdnů. Ve srubu pak na ně čekají manželky s dětmi, v mnoha případech Eskymačky. Jak se v té pustině našli, to mi ale nějak uniklo.

      Chráněná zvěř je tu opravdu chráněná. Trestní sazby za odstřelení některých dravých ptáků jsou mnohdy srovnatelné s postihy za zabití člověka. Mnohaletý trest vězení se dokonce může udělit i těm, kteří byli přistižení s peřím ptáka zahynulým přirozenou cestou. Většina přestupků se ale omezuje jen na střílení vysoké z automobilu přímo ze silnice. Na takové chytráky tady mají myslivci připraveny pasti s umělým paroháčem. Poblíž se skrývá několik pracovníků polesí nebo policistů, kteří pak po následné automobilové honičce provinilci napaří slušnou peněžní pokutu.

      Mimo výše uvedené sporty je tu samozřejmě celá škála dalších, také velice oblíbených sportů, basketballem http://www.usabasketball.com počínaje, přes tenis http://www.tennis.com, až po rekreační zlatokopectví http://www.dnai.com/~wfw.

      Největším rozdílem mezi USA a Evropou je, že i když fanoušci o sportu hovoří velice nadšeně a často si jeden tábor dobírá druhý, samotná utkání probíhají v poměrně "srdečném a přátelském ovzduší". Zatím jsem tu neslyšel o případech, jež jsou běžné v Evropě, kde fanoušci vyrazí do ulic, zapalují automobily nebo demolují vlaky a pokoušejí se o vzájemnou újmu na zdraví. I když sport je obrovský byznys, pro diváky je to stále jen zdroj zábavy. To je asi jedna z věcí, ve které jsou si Češi i Američani podobní. Předloni jsem byl s rodinkou na několik dní na návštěvě v Čechách. Cestou zpět, když jsme čekali na letišti v Ruzyni, sdíleli jsme odletovou halu s desítkami českých fanoušků, čekajících na letadlo do Londýna, na fotbal. V hale byla legrace, všichni se dobře bavili. Náš pilot pak cestou do Atlanty informoval o průběhu utkání a cestující v letadle, většinou Američani, se nechali slyšet, že by jim vůbec nevadilo, kdyby to Češi vyhráli.

     

Jaroslav Tymaň
      Chattanooga, Tennessee, USA