PERLIČKY SEXUÁLNÍHO HARAŠENÍ
Dáša Bláhová Tohle píši pro zasmání, ale je to zatraceně vážné. Když jsem přijela po jisté době z Austrálie opět do Prahy, uviděla jsem něco, co jsem ještě nikdy nespatřila. Vzadu na autech si majitelé všude na světě nalepili už leccos, od reklam po své soukromé srandičky. Ovšem já jsem na zadním skle zahlédla značku - v trojúhelníku napsáno "Pozor, řídí žena." Okamžitě jsem se rozchechtala, neb mi to připomnělo značku na vratech - "Pozor pes!". Ale poté mi mé mozkové buňky nedaly jinak, než abych se tento úkaz pokoušela dát do širších souvislostí. Je to značka - tedy i znak - potupný? Varující? Omluvný?. Zeptala jsem se jednoho ze svých mužských přátel. Řekl: "Možná, že to tam nalepil její milující muž". Pravda, to auto v tu chvíli řídil muž a žena seděla vedle něj. Ovšem těžko říct, zda byla jeho. Co měl ten nápis vlastně znamenat? Britská, americká či australská společnost není vůbec zaskočena tím, že nějaká žena má obrovský vliv a je například manažerkou velké banky či rozhoduje v politice i na mezinárodním poli.Je to vnímáno jako něco naprosto běžného.I přirozená vláda britských žen,od královského rodu po madame Thacher,se zdá jakýmsi předznamenáním pro zbytek světa. Mnoho bylo popsáno a oddiskutováno na téma feminismu. Je tu řeč o "SEXUAL HARRASMENT". Tento termín je anglický a vznikl v anglicky mluvícím světě, konkrétně ve Spojených státech. Sexual harrasment je přirozený vývoj feministického hnutí, ale jaksi na emocionální úrovni a diskriminační úřady, které byly zavedeny pro potírání těchto aktivit, jsou výsledkem politiky feminismu. Ale do toho se nebudeme zaplétat, budoucnost si to vyřeší sama. Ovšem český překlad harrasmentu "harašení" může být opravdu jen výsledkem české hlavy. Považuji ho za velmi humorný a zároveň přesně vystihující názor na věc předem. V Austrálii existuje tzv. Anti-Discrimination Act, což je zařízení, které prověří jakoukoli diskriminaci - sexuální, národností, náboženskou, rasovou. Anti-Discrimination Act zakazuje jakoukoli sexuální diskriminaci. A to se týká žen i mužů, heterosexuálů i homosexuálů. Zasahuje pochopitelně i do škol - do vztahů nejen učitelů k žákům, ale i do vztahů žáků mezi sebou. Když je ti šestnáct a harašíš mladšího či mladší, máš problém. Samozřejmě že jakékoli uzákonění nevystihne extrémy, a řešení těchto extrémních případů vrací pozornost zpět k zákonu a jeho úpravám. Jedním z absurdních soudních případů ve Spojených státech byla fraška, kdy sedmiletý dal nevinnou pusu svému kamarádovi. A co takhle se zasmát nebo i zamyslet nad dalšími případy: NARELLE HOPEROVÁ, 24
Narellini spolupracovníci byli samí muži, když s nimi pod zemí začala pracovat ve svých devatenácti letech, ve známých dolech v Austrálii pod horou Mount Isa v roce 1992. V lednu 1997, šest měsíců těhotná, vyhrála u soudu padesát tisíc dolarů od svého podniku za "sexual harrasment". Pohledná Narelle, dcera mechanika, opustila svůj domov v Melbourne na jihu Austrálie a odjela na sever východního pobřeží do Queenslandu, aby se stala první ženou, která bude opravovat dieslové motory pod zemí. Tato praxe ji měla dovést na universitu, aby se stala inženýrkou. Říká, že ji šéf nenechal dělat žádnou pořádnou práci. Nechal ji pravidelně mýt jenom podlahu. Rozdivočelí mužští začali kolem ní pod zemí vytvářet schémata. Vyzvali ji například, aby se stala členem tzv. Jednomílového klubu v Mount Ise, což v jejich slovníku znamenalo, že členové tohoto klubu provozují sex jednu míli pod zemí. Jednou o víkendu měli všichni seminář v nějakém městečku a Narelle si tam prý začala s jedním ze svých kolegů. To rozpoutalo nelibost všech ostatních a v práci se na zdech, na jejích věcech a na strojích objevily nápisy "Děvko!" Odešla v roce 1994 po nervovém zhroucení. Tisk v Austrálii to komentoval takto: "Byla to práce, o které Narelle snila, ale její kolegové v Mount Ise ji vystavili sexuálnímu utrpení pod zemí." BERNICE McINTOSH, 28 V benzinové továrně Castrol Australia leze pracovnice po žebříku - a to v sukni - aby zkontrolovala stav kotle, načež se ozve hlášení po celé továrně: "Pojďte se jí všichni podívat pod sukně". Když Bernice slezla se řebříku a prošla mezi hihňajícími se muži, cítila se trapně a prostě odešla domů. Měla si jít ovšem postěžovat k šéfovi! Nešla, neboť předpokládala, že hlášení, které bylo slyšet ve všech odděleních továrny, samo o sobě vyvolá spravedlivou reakci. Když příště odmítla lézt po žebříku a provést kontrolu kotle, byla varována, že nedodržuje pracovní povinnosti. Nevíme ovšem, jestli přišla do práce opět v sukni. Poté se paní Mcintoshová spojila s další kolegyní z práce a podaly stížnost na antidiskriminační komisi. Stížnost udávala důvody sexuální diskriminace, že je s nimi zacházeno na pracovišti jako s podřadnými zaměstnanci a že pracoviště není vybaveno adekvátním toaletním zařízením a sprchami pro ženy. Bernice McIntoshová dala výpověď v prosinci 1995, po osmi letech u firmy Castrol, a případ je stále ještě projednáván u soudu. DENISE GOLDSWORTHY, 33 Denise má na starosti ocelárnu mamutí firmy BHP v Newcastlu v Austrálii. Když vedle ní dopadlo stošedesát tun slisované oceli, nehla ani brvou. Na hlavě má helmu, na očích svářečské brýle a na sobě pracovní kombinézu, a to že je ženou, je pro Denise v práci vedlejší. Říká, že je tu od svých osmnácti, že si prošla téměř vším a to, že je žena, už nikomu ani nepřijde. Nastupovala do učení na svářeče u BHP v roce 1982 a byla jediná dívka ve třídě třinácti žáků. Je to tvrdá práce, musí být k dispozici 24 hodin denně, a je to práce nebezpečná. Vloni ji zemřeli dva kolegové při explozi, zrovna když byla ve službě. HOLLY FERNELEY, 25
Tato pětadvacetiletá žena byla předtím překladatelkou, ale teď se věnuje výhradně profesionálnímu boxu a tvrdí, že je to mnohem zábavnější. Trénuje dvě hodiny denně a vyhrála již čtyřikrát národní šampionát. Ovšem za prací musí vyjíždět do jiných států, kde je ženský box povolený. Říká, že se snaží, aby byl zákon v New South Wales změněn. Prý trvalo pěknou chvíli, než přesvědčila trénera, aby ji připravoval. "Chtělo to pár monoklů pod oko, než mě začal brát vážně. Ale teď už se se mnou nerve", říká. CRISTINE SANCHEZ , 25 - PRVNÍ ŠPANĚLSKÁ TOREADORKA V tomto případě jde zřejmě o sexuální harašení býka. Ale býk nemůže vysoudit padesát tisíc dolarů, neb jeho posledním soudem je smrt. Sexuální kontext, který koridu nerozlučně provází, dostává v případě Cristine pravděpodobně nové zhmotnění. Neboť korida byla odedávna symbolem sexuality, ovšem sexuality mužské. Cristine, drobná hezká dívka, která vyrostla v rodině toreadora, dobře ví, že situace v koridě je taková, že toreador, v tomto případě toreadorka, je někdo, kdo si může ještě ve tři odpoledne prozpěvovat a za hodinu už může klepat na brány nebeské. Pětadvacetiletá Cristine byla pasována na profesionálního toreadora v roce 1996. Nutně musela začít čelit nejenom tradici a předsudkům, ale také bořit teorie. Co se může honit hlavou mužům, kteří se dívají na hezkou holku, jak v mužských toreadorských šatech dráždí býka? Mnozí se prý přiznali, že by si to v tu chvíli s býkem vyměnili. Cristine začala dokonce trénovat jiné ženy v této profesi. A říká: "Děvče, ten býk tam dole po tobě nebude chtít občanku. Že na něj máš, to musíš dokázat." Všechny tyto případy mají viditelně něco společného. Netradiční zaměstnání ženy. Ale už sám termín netradiční zaměstnání ženy je považován za "politicky" nekorektní. Říci, že to je mužská a to zase ženská práce, je napadnutelné. Zajímavé je, jak tento problém zrcadlí i jazyk. V angličtině se již před dobrými deseti lety zavedlo oslovování profesí bez koncovky muž či žena, aby se lidé vyvarovali takzvané nekorektnosti. Čili například: kameraman se jmenuje "camera-person", v našem českém překladu by to byla trochu úsměvná vazba "osoba za kamerou". A tak je to s mnoha jinými slovy i opačně: režisérce se neříká "directress" jako herečce "actress", ale zůstalo jí prostě "director" a herečky si naopak začaly psát do dotazníků "actor". Ovšem v češtině říci ženě, která má profesi svářeče, "svářečka", je zrovna tak komické. Mimochodem, před dvěma lety byla v Austrálii uzákoněná mateřská dovolená pro muže. Znamená to, že se dvojice může dohodnout, kdo se bude starat o novorozeně. Ovšem ne tři roky jako tady, ale placených pouze šest týdnů. A není to tak dlouho, co i já si živě pamatuji, a to v roce 1980, když jsem přijela do Austrálie, jak žena nesměla do hospody, tedy do její mužské části. Australské "pubs" měly vyhrazené místnosti pro ženy vedle hlavních barů. Já si to samozřejmě šinula do toho mužského. Pro zajímavost některé australské mezníky: - v roce 1986 byla první Aboridžinka jmenována do magistrátu ve státě New South Wales - v roce 1986 se stala Joan Childová první ženou-mluvčí v Horní sněmovně - v roce 1987 byla Mary Coudronová jmenována soudkyní Nejvyššího soudu - v roce 1988 anglikánský arcibiskup města Melbourne vyhlásil, že ženy mohou být vysvěceny na kněze - v roce 1988 se stala první žena pilotem ve vojenském letectvu RAAF - v roce 1990 byly Carmen Lawrencová (Západní Austrálie) a Joan Kirnerová (stát Victoria) zvoleny premiéry těchto států - v roce 1995 Heather Munroová se stala prezidentem Národní federace farmářů - v roce 1996 Margaret Reidová se stává první předsedkyní Senátu A JAK JE TOMU V ZEMÍCH ČESKÝCH? Tradice českých žen ve vedoucí funkci je jasná -- v řízení rodiny. Věci se ovšem mění, i u nás je pár vlivných žen.V politice například Petra Buzková,Vlasta Parkanová či Jaroslava Moserová. Přesto bych řekla, že čeští muži se vlivných žen bojí, a proto je k moci neradi pouštějí. A většina z nás by asi za poplácání po zadní straně našeho já k soudu nešla.Zřejmě bychom se otočili na podpatku a řešili to po svém, a to okamžitou fackou. A to by nás zase mužští mohli žalovat za ublížení na těle, s čímž zákon už počítá. PS: A nakonec vtip z Blízkého Východu, jenž je o sexuálním harašení, a to v souvislostech, v nichž nám haraší všem: Na počátku všeho byl jednolitý houf žen. I přišel Mojžíš, vybral si z nich třetinu těch nejhezčích a řekl: "Pojďte holky, založíme vyvolený národ." Po čase přišel Ježíš, vybral si další třetinu a řekl: "Pojďte, děvčata, založíme církev." A nakonec přišel i Mohamed, podíval se na zbytek a řekl: Pojďte, holky, ale zahalte se, ať mi neděláte ostudu."
|