Upřesnit
Umožňuje změnit název kodéru, použít vlastní velikost paketu, vytvořit časový kód nebo povolit dočasné úložiště obsahu.
- Identifikační název. Název kodérů je přiřazován automaticky, ale v případě nutnosti je možné jej upravit. Název umožňuje rozlišit kodéry, pokud je v jednom počítači spuštěno několik instancí současně.
- Maximální velikost paketu. Určuje maximální velikost (v bajtech) paketů protokolu , které se odesílají po síti. Toto nastavení se vztahuje k obsahu s jednou přenosovou rychlostí, který je odesílán ze serveru Windows Media. Maximální výchozí velikost paketu je 16 000 bajtů. Aktuální velikost paketů se vypočítává během kódování. Zjistíte-li během vysílání, že se pakety ztrácejí nebo fragmentují, můžete pomocí nastavení Vlastní snížit maximální velikost paketů. Nezapomeňte, že při kódování zvukového obsahu při velmi vysokých přenosových rychlostech může dojít k překročení maximální velikosti paketu.
- Časový kód. Vyberte, zda chcete povolit vyhledávání po snímcích. Je možné zachovat časový kód, který je již přítomen ve zdrojovém videu, nebo je možné časový kód vytvořit. Při vytváření časového kódu lze zadat požadovaný čas spuštění kódu ve formátu hh:mm:ss:fm; dále je možné vybrat formát zdrojového videa, jako např. NTSC.
- Dočasně uložit obsah na pevný disk. Nelze-li data z některého zařízení digitalizovat do souboru během kódování, je možné je dočasně uložit. Po zaškrtnutí políčka Nejdříve digitalizovat na pevný disk, pak kódovat se veškerá data nejprve digitalizují, a v následujícím kroku se zakódují. Zvolením této možnosti zabráníte ztrátám snímků při digitalizaci velkého množství dat. Při dosažení minimálního volného místa na disku se kódování zastaví. Pro uložení hodinového záznamu z digitálního zařízení je třeba přibližně 15 GB úložného prostoru. Při zaplnění místa na disku se kódování automaticky zastaví.
Příbuzná témata
© 2000-2002 Microsoft Corporation. Všechna práva vyhrazena.