Jednoduché vzkříšení
Jedním z nejrozšířenějších způsobů, jak obnovit systém, je obyčejná startovací (bootovací) disketa. Nicméně standardní bootovací disk od Microsoftu není příliš pohodlný ani funkční. Chip se pokusil najít náhradní řešení.
 |
|
Pokud náš systém nestartuje a systémové prostředky na obnovení nefungují, vzniká otázka, co můžeme udělat, abychom tu hromadu železa, která si ještě nedávno říkala počítač, oživili. Možností většinou není mnoho. Je třeba nějak přístroj spustit, diagnostikovat chybu a obnovit systém. Pro spuštění lze použít CD-ROM, jiný harddisk nebo disketu. V každém případě je třeba se na úspěšné provedení obnovy připravit včas.
Zkusme se tedy zamyslet nad tím, co budeme potřebovat pro alternativní spuštění počítače. Většina uživatelů bude nejspíš potřebovat následující: rozhraní příkazového řádku, možnost přístupu k oddílům NTFS, sestavu nástrojů pro práci s diskem a registry. Můžeme si například koupit dodatečný pevný disk a nainstalovat na něj Windows 2000/XP (pouze s minimální sadou voleb) a soubor nástrojů pro diagnostikování chyb a obnovu systému. Pokud nedojde ke spuštění používaného OS, pak již lze pouze připojit náhradní harddisk a nakonfigurovat jej v BIOS. Poté je potřeba diagnostikovat chybu a obnovit poškozený systém.
Reálná alternativaJelikož jsme některé systémové soubory od Microsoftu nahradili jinými, pojďme se podívat, kolik místa na disku jsme tím získali a o kolik je naše varianta pohodlnější a ekonomičtější než varianta standardní, kterou nabízí Windows.
|
Je možné zvolit i jiný postup: vytvořit si speciální bootovací disketu, která bude mít všechny vlastnosti komerčních produktů (dokonce i plnohodnotného správce souborů).
Jako základ vezmeme disk pro spouštění v nouzovém režimu pro Windows 98 a modifikujeme ho. Volba Windows 98 není náhodná, jelikož právě tento operační systém umožňuje vytvořit pouze jednu startovací disketu, zatímco Windows XP/2000 jich vyžadují hned několik. Pro vytvoření takové diskety musíme spustit Windows 98 a na ovládacím panelu vybrat Nastavení, Ovládací panely a Přidat nebo odebrat programy. V otevřeném okně jdeme na záložku Spouštěcí disketa a klikneme na Vytvořit disketu. Když už jsme vytvořili disketu pro spuštění v nouzovém režimu, podíváme se na její obsah a rozhodneme, co na ní ponecháme, a co vyhodíme do koše. Zde jsou soubory, které by měly na disku zůstat, a ty, které je třeba odstranit:
Ponecháme na disku |
Odstraníme z disku |
autoexec.bat – dávkový soubor, který zodpovídá za spuštění OS |
drvspace.bin |
Z archivu abd.cab budeme potřebovat pouze několik programů, takže abd.cab a program extract.exe přesuneme na pevný disk, kde s ním budeme později pracovat. Na disku by tak mělo zůstat pouze 11 souborů a spousta volného místa. Do koše jsme vyhodili ovladače pevného disku, ovladače pro podporu SCSI CD-ROM, Help a řadu programů, které nahradíme účinnějšími a méně náročnými na objem paměti. Určitě jste si všimli, že jsme odstranili i vlastní ovladač pro podporu CD-ROM a místo něj budeme používat vide-cdd.sys (8368 bajtů). Tento ovladač bude třeba umístit do kořenové složky disku.
Nyní jsme změnili ovladač, který je nezbytný pro vytvoření virtuálního disku. Nevyhovuje nám však na něm, že nemůžeme přímo přiřadit písmeno pro virtuální disk. Obvykle se jednoduše vybere první volné písmeno, což však způsobuje značné problémy při konfiguraci, protože pak vlastně nevíme, kolik pevných disků v systému je, jak jsou rozděleny, která písmena jsou ještě volná a jak psát cesty. Jak tento problém řeší Microsoft? Místo toho, aby ovladač přepsal, napíše ještě dva programy – findramd.exe (6855 bajtů) a setramd.bat (844 bajtů), jejichž jediným úkolem je zjistit, které písmeno si ovladač ramdrive.sys (12 633 bytů) vybral.
XMSDSK – ovladač virtuálního disku.
Po krátkém hledání náhrady jsme našli xmsdsk.exe (20 016 bajtů), který je stále ještě o něco menší než celkový balík Microsoftu a je mnohem účinnější. Důležité je, že teď již můžeme určit písmeno, kterým označíme virtuální disk.
xmsdsk.exe [velikost] [písmeno disku:] [volby]
|
Tento ovladač také umístíme do kořenové složky diskety A. Místo programu fdisk.exe od Microsoftu vezmeme Free FDISK. Co se týče velikosti samotného programu, trochu tratíme (protože ve skutečnosti budeme potřebovat tři soubory – fdisk.exe, fdiskpt.ini a fdisk.ini), ale ve funkčnosti získáme:
• podporu pevných disků do 128 GB (v souboru fdiskpt.ini je třeba uvést VERSION=W98 nebo v autoexec.bat uvést SET FFD_VERSION=W98);
• standardní rozhraní Microsoft fdisk;
• podporu rozhraní příkazového řádku, zároveň s nedokumentovaným rozhraním Microsoft fdisk;
• rozšířené příkazy příkazového řádku, které umožňují kompletní konfiguraci pevného disku z BAT souboru;
• možnost automatického klonování disků;
• kompaktní bootmanažer BootEasy navíc;
• flexibilní nastavení s využitím konfiguračních souborů;
• možnost použít zaváděč i z jiných operačních systémů;
• podporu Non-DOS oddílů.
Místo archivu ebd.cab si vytvoříme svůj vlastní – nc.zip. K tomu účelu vytvoříme ve zvláštním oddíle pevného disku následující strukturu podsložek (soubory v tomto adresáři nesmí být):
Název složky |
Funkce |
ARC |
komprimační program |
Pomocí programu extract.exe vyextrahujeme z archivu ebd.cab následující soubory
Soubor |
Funkce |
format.com |
program pro formátování oddílů |
Format.com a sys.com umístíme do složky TOOLS a ext.exe a extract.exe do složky ARC. Nyní již ebd.cab nepotřebujeme a můžeme ho odstranit. Do složky TOOLS umístíme také diskedit.exe (131 652 bajtů) s nezbytnou knihovnou nlib200.rtl (200 650 bajtů). Ty můžeme najít v libovolném distribučním balíku Norton Utilities (www.symantec.com). Existuje i další varianta – program PTS Disk editor, který je součástí PTS DOS společnosti Phystech-soft (www.phystechsoft.com). Můžeme také na internetu zkusit najít i další neplacené diskové editory, ale verze od Symantecu je přece jen asi nejlepší. Pro podporu CD-ROM bude zapotřebí programu SHSUCDX, který při práci zabírá v paměti pouhých 11 KB. I tento program umístíme do katalogu TOOLS.
Program DOSED úspěšně nahradí Microsoft doskey.
A nyní přejděme ke katalogu DOSED. Stáhneme program DOSED (5719 bajtů), který je ekvivalentem Microsoft doskey, ale s tou výhodou, že umožňuje doplnění úplného názvu stiskem klávesy <Tab>, podobně jako linuxový shell Bash. Dvojitým stiskem tabulátoru získáme seznam možných dokončení. Dále si stáhneme program NTFSDOS a rozbalíme ho ve stejnojmenné složce. Všimněme si, že bezplatná verze tohoto nástroje umožňuje v DOS přístup pro čtení pouze v NTFS oddílech.
Nástroj Registry Viewer umožňuje prohlížení souborů registru.
Nezbytné minimum máme již za sebou. Zůstalo nám však ještě dost místa, takže
se můžeme věnovat i zajištění určitého komfortu. Budeme potřebovat i podporu
myši a starý dobrý Norton Commander nebo některý z jeho mnoha klonů. Podporu
myši provedeme tak, že do složky MOUSE umístíme ovladač myši mouse.com
od Microsoftu (28 949 bajtů). Do složky VC vložíme souborový manažer Volkov
Commander. Jeho poslední verze podporuje i dlouhé názvy souborů. A do složky
REGVIEW umístíme pomůcku Registry Viewer (130 942 bajtů), která umožňuje
prohlížení souborů registru Windows a v případě potřeby i export potřebných
větví. Komprimační nástroje pkzip.exe (50 663 bajtů), rar.exe
(105 208 bajtů) a lha.exe (36 624 bajtů) umístíme do složky ARC. Můžeme
však zvolit i jinou sadu, která nám vyhovuje lépe.
Tak to už je asi všechno, a dokonce zbylo ještě trochu místa. Nyní následujícím
příkazem vytvoříme pomocí nástroje pkzip archiv, včetně zachování struktury
složek:
|
Získaný archiv zkopírujeme na disketu, kam umístíme i komprimační nástroj pkunzip.exe. Proč právě ten? Důvodem je, že komprimaci/extrakci provádí různé programy, které jsou objemově menší než nástroje, které provádí obě tyto operace v jednom programu. Vzhledem k tomu, že nám pro začátek bude stačit pouze jedno rozbalení archivu, ušetříme tak místo (je třeba minimalizovat velikost komprimačního nástroje + velikost archivu). Kromě toho je standard ZIP poměrně rozšířený.
Volkov Commander – rozhraní dobře známé již z dětství.
Nyní zeditujeme konfigurační soubory (autoexec.bat a config.sys – pro příklad jsou umístěny na CD). V config.sys zůstane pouze podpora běžného CD-ROM a z menu bude odstraněna položka Help. Spuštění ovladače virtuálního disku je přesunuto do autoexec.bat. Pozměněné soubory zapíšeme na disketu a restartujeme systém (nesmíme zapomenout v BIOS nastavit správné pořadí bootování). Před sebou máme Volkov Commander. Můžeme si prohlédnout, co vidíme na pevném disku. Pokud jsme měli jak NTFS, tak i FAT oddíly, pak je možné zpřeházení pořadí logických disků (písmena oddílů FAT budou seřazena vzestupně a oddíly NTFS nebudou zobrazeny). Zadáním příkazu mouse získáme podporu myši, diskedit – diskový editor, který umožňuje prohlížení sektorů disku, ntfsdos – spustíme podporu oddílů NTFS. Nyní můžeme zkopírovat potřebné dokumenty z NTFS do oddílu FAT, zaarchivovat je a uložit na disketu, tzn. zachránit svá data. Podívejme se, co zůstalo z registru. Je možné, že bude třeba vyexportovat větve potřebné pro obnovení systému.
A nakonec fdisk, format – nástroje pro zformátování nového disku. Abychom mohli spustit OS na novém počítači, je třeba nejprve rozdělit disk na oddíly a zformátovat jej. Právě naše náhradní spouštěcí disketa nám v tom pomůže. Kromě toho, pokud použijeme nabídnutý způsob řešení (vytvořit virtuální disk a rozbalit do něj náš archiv nástrojů), můžeme si vytvořit speciální diskety pro různé typy práce.
Je velmi těžké dávat jakékoliv univerzální a všem vyhovující rady ohledně obnovy zhrouceného systému, protože příčinou podobných nešťastných situací může být jak zničená součástka, tak i selhání libovolné části systému – například pevného disku nebo ovladače, chyba ve funkci operační nebo vyrovnávací paměti, nekvalitní ovladače, ovladače zařízení nekompatibilních s operačním systémem či špatně zvolené parametry nastavení BIOS.
Nicméně doufáme, že pomocí naší upravené spouštěcí diskety proběhne obnova lehce a bez problémů a nebude nás stát zbytečné nervy.
Igor Kozlovskij
Umístění na CD 
http://www.cdrom-drivers.com/..
volby: