25.5.1865 - 9.10.1943
Holandský fyzik Pieter Zeeman se narodil 25. května 1865 v Zonnemaire (malá vesnice na ostrově Schouwen v Holandsku) v rodině místního luteránského kněze.
Od roku 1885 studoval na univerzitě v Leidenu mj. u H. A. Lorentze (experimentální fyzika) a H. Kamerlingh-Onnese (mechanika), který byl mj. v roce 1913 laureátem Nobelovy cena za fyziku. Od roku 1890 působil jako Lorentzův asistent (v roce 1902 oba získali Nobelovu cenu za fyziku). V roce 1893 obhájil doktorát.
V roce 1895 se oženil s Johannou Elizabeth Lebretovou. Měl s ní syna a tři dcery.
Zeemanův jev
Roku 1896 popsal Zeeman jev, kdy po zapnutí vnějšího magnetického pole dochází k tomu, že ostré spektrální čáry se štěpí na více prostorově blízkých spektrálních čar. Zeeman tento jev vysvětlil jako interakci mezi magnetickým polem a magnetickým dipólovým momentem (souvisí s orbitálním momentem). V případě nepřítomnosti vnějšího magnetického pole ke štěpení spektrálních čár nedochází. Jev byl později pojmenován Zeemanovým jevem - za objevy související s tímto jevem obdržel v roce 1902 Nobelovu cenu. Teoreticky byl jev rozpracován Lorentzem.
Pieter Zeeman získal čestné doktoráty na univerzitách v Göttingenu, Oxfordu, Philadelphii, Štrasburgu, Liege, Gwentu, Glasgowě, Bruselu a Paříži. Byl také členem nebo čestným členem mnoha akademií.
Pieter Zeeman zemřel po krátké nemoci 9. října 1943 v Amsterodamu.
Použity materiály publikované na serveru Nobel e-Mueum