Římská čísla

Domovská stránka > Převody > Římská čísla

Pravidla tvorby římských čísel

Při převodu "našich" čísel na římská neexistuje v podstatě žádná směrodatná norma. Rozhodující byl vesměs většinový obecně akceptovaný úzus. Tato shoda byla do středověku daleko volnější než později. Dnes se řídíme pravidly 16. - 18. století.

Základní pravidla

  1. Čísla se zapisují kombinací znaků I, V, X, L, C, D, M.
  2. Znaky se skládají psaním od znaků pro nejvyšší hodnoty k nejnižším (MDL = 1550). Většinou se kombinují nejvýše 3 stejné číslice (XXX = 30, III = 3). Někdy mohou být kombinovány i čtyři stejné číslice (IIII = 4 bylo běžné na starých slunečních hodinách).
  3. Menší číslice před větší znamená odečet (IV = 4). Takto se odečítá jen jediná číslice (jen zcela ojediněle dvě stejné číslice: IIX = 8).
  4. Pro odčítání podle bodu 3 se používají pouze číslice I, X, C; v matematickém kontextu zcela vyjímečně také M. Nikdy nebyly používány  číslice V, L, D (správně: XC = LXXXX = 90, MCM = 1900; nesprávně: VC = 95).
  5. Číslice I se pro odečítání většinou užívá jen před V, X. Není tedy správně MIM pro 1999 (lépe je MCMXCVIIII nebo MCMXCIX).
Tabulka převodu římských čísel
ŘímskyArabskyPoznámka
I1

 

V5

 

X10

 

L50 
C100Centum
D500 
M1000Mille

Velká čísla

Největší římská číslice bylo M (1000). Největší číslo, které se vyjadřovalo pomocí římských čísel bylo 3999. Pro vyjádření vyšších čísel se používaly různé způsoby, které ale nebyly používány jednotně a nenašly větší rozšíření do současnosti.

Někdy používali vodorovnou čárku (tzv. vinculum) nad číslem, což značilo vynásobení napsaného čísla tisícem:

VIII = 8000

Dalším způsobem zápisu bylo uvedení menšího čísla před větším a jejich vynásobení. Pro zápis se někdy používalo oddělení tečkou nebo zápis s horním indexem:

VM nebo V.M nebo VM = 5000

VIIC nebo VII.C nebo VIIC = 700

Původ vzniku římských čísel

I

Římská čísla vznikla přirozenou cestou. Římané počítali na prstech. Čísla jako 1, 2 a 3 a jím odpovídající znaky I, II a III graficky vyjadřují jednotlivé prsty.

V a X

Také tato dvě čísla mají svůj původ v lidské ruce:

Římské V

Římská číslice V (5) je vyjádřením dlaně s pěti prsty - V tvoří tvar mezi palcem a malíčkem

Římské X

Římská číslice X (10) jsou dvě dlaně u sebe (10 prstů).

L a C

Latinsky sto je centum. Odtud C. Padesát je polovina ze stovky. L tedy vzniklo "rozpůlením" znaku pro 100 (C):

Římské C > L

D a M

Tisíc je latinsky mille (odtud M pro 1000). Znak D pro 500 vznikl opět grafickým "půlením" znaku M, tentokrát svisle. Vznikl tak znak podobný písmenu D:

Římské M > D

Chronogramy

Jedná se o latinské nápisy s několika zvýrazněnými velkými písmeny, které je třeba mechanicky sečíst bez ohledu na uvedená pravidla. Součet dá letopočet zveřejnění nápisu. Např. nápis "CLangere sepVLtos VoX Mea CVnCta petIt" na zvonu říká "Můj hlas touží jen vyzvánět mrtvým" a zároveň vyjadřuje letopočet C+L+V+L+V+X+M+C+V+C+I = 1426.

Microsoft Excel

Nejrozšířenější tabulkový procesor Microsoft Excel má v sobě zabudovanou funkci pro převod na římské číslice:

=ROMAN(cislo;forma)

Funkce převede číslo vyjádřené pomocí arabských ("našich") číslic na římské číslice ve formátu textu. Další informace najdete např. v nápovědě k Excelu.

conVERTER

Převod čísel na římské ekvivalenty je také jedna z funkcí aplikace conVERTER.

conVERTER

» Řecká abeceda

Další zdroje

» Jak zapsat číslo?
» Roman and Arabic Numerals
» Proč jsou římské číslice takové jaké jsou

Popis | Download | FAQ | Převody | OnLine | Fyzici | Tabulky
Domovská stránka | Novinky | Mapa webu | Hledání | FAQ | Weblog | Autor
Copyright (C) 2002 Jiří Bureš