Když Amerika metala bomby na Bagdád, byla skupina Metallica ve válce. Bushovi lidé použili proti obzvláště zpupným stoupencům Saddáma Husajna starou fintu. Nalili jim do hlav písničky, které nekorespondovaly a dosud nekorespondují s tamní kulturou. Z reproduktorů před jejich bunkry vyhrával heavy metal, jenž střídaly uječené dětské odrhovačky. Metallica na tom 'koncertu' hrála Enter Sandman. Bez větší fanouškovské odezvy.
To už tu ale bylo. Při vojenské invazi do Panamy v roce 1989 zařadila americká armáda do rejstříku psychologických zbraní hudbu australských AC/DC vybuzenou na úroveň hlučnosti startujícího tryskového letadla. Před úkrytem generála Noriegy uspořádala koncert, na který on jen tak nezapomene. Směl si vybrat mezi zešílením a vytažením bílého praporu. Zvolil to druhé.
Do čeho Newsted nešel
Kdyby tehdejší i současná americká armáda vlastnila jedinou kopii aktuálního metallikovského alba St. Anger, jistě by dosáhla vítězství hravěji a rychleji. Jak moc se kolem té desky mlžilo a napínalo, tak překvapivá je. Vydavatelská společnost Universal Music se dokonce rozhodla, že pro velký celosvětový zájem uvede kolekci na trh o čtyři dny dříve, než původně plánovala. 5. června byla venku.
Součástí kompletu jsou dva disky, CD se studiovou nahrávkou a DVD se živým 'zkušebnovým' provedením všech skladeb. První týden se úhledně provedený digipack prodával za cenu jednoho alba, poté se jeho cena zvýšila do podoby dvou desek. Nic to nezměnilo na faktu, že donekonečna nabízí také osmadvacetistránkový booklet, upoutávku na novou počítačovou hru o skupině, která bude uvedena na trh na přelomu letošního a příštího roku, odkaz na webovou stránku a v neposlední řadě kód ke vstupu do V.I.P. situ Metallica Vault, na němž lze najít a stáhnout raritky i nějaké koncertíky. Kapely typu Metalliky dnes nemohou dělat jen tak obyčejná alba.
Tím spíš, když k nim dospějí po velkých štrapácích. Hetfield, Hammett a Ulrich se nejprve dlouho dohadovali o všem možném s Napsterem. Potom jim dal vale baskytarista Jason Newsted, James se musel podrobit protialkoholnímu léčení, protože už prostě nestál na nohou, a nakonec přijali štěstí v podobě velezkušeného baskytaristy Roberta Trujilla, který zamezil tomu, aby baskytarové party i na koncertech hrál producent Bob Rock.
"V době kdy nádoba trpělivosti dosáhla okraje a přetékala, měl Jason tři vedlejší projekty. Řekl jsem mu, že Metallica není typ kapely, v níž by to tak měl dělat. Pochopil to, byl to seriózní rozchod," prozradil James Hetfield.
Jenže nebyl, protože předtím kapela Newsteda docela trápila. Světem koluje historka o tom, jak právě Hetfield řekl bývalému spoluhráči, že jejich fotograf je gay, má na něho spadeno a pokud chce mít soubor lepší fotky než dosud, bude se muset ohánět. Přidal ujištění, že to všichni ostatní už mají za sebou. "Jenže když to pak opravdu udělal, zírali jsme. Ne, ne, řekl, že do toho nejde!"
Se štěstím zpět
Kapela potom prožívala peklo. Několikrát stála před rozpadem, protože se starosti doslova kupily a tři zbylí mušketýři ztráceli důvěru k sobě sama, svému profesionálně blízkému okolí i k fanouškům.
"Ty tři roky byly neskutečně dramatické. Diametrálně odlišné od všech jiných, náročné, ošidné. Dokopaly nás na různá místa v našich srdcích, uvnitř kapely, v potenciálu lidských bytostí i v muzice. Dostali jsme se do situací, o jejichž existenci jsme neměli ani páru. Kdybyste se mě tenkrát zeptali co bude, řekl bych, že se začínám připravovat na fakt, že by ta jízda mohla být u konce," vzpomíná Lars Ulrich.
Takřka knock-outem bylo Hetfieldovo protialkoholní léčení. "Byl jsem opravdu vyděšený," tvrdí. "Na to místo jsem se dostal ve chvíli, kdy už šlo o udržení rodiny. Ona se v té době už v podstatě rozdělila. Domů jsem skoro nechodil, bylo to jedno z nejhorších období mého života. Cítil jsem, jako kdyby se pode mnou opravdu otřásala země. Na léčení vás v podstatě jen ubytují. Není to jako ve vězení, ale vezmou vám některé z vašich osobních věcí. Snaží se vám zabránit v sebevraždě. Vezmou si třeba všechny žiletky. Nejsou tam žádná drátěná ramínka, všechna jsou z plastu. Pokud bych se chtěl zabít, pár způsobů by se sice našlo, ale já na něco takového nepomyslel."
Pečetidlem dobrého konce se stal ostřílený baskytarista Trujillo, známý ze Suicidal Tendencies (jako by chtěl Hetfieldovi připomenout pobyt v léčebně) a mimo jiné z doprovodné sestavy Ozzyho Osbourna. Vedle spokojených spoluhráčů přivítal jeho příchod i z povzdálí přihlížející Jason Newsted. Sportovně uznal, že Robert je muzikálnější než on a jeho příchodem by měla vzniknout síla pro budoucnost.
Metallica se ovšem na nové desce odrazila z hluboké minulosti.
Bez sól
Kdo ji vyslechne poprvé, vbrzku pochopí spojení dvou světů. První je zakořeněn v osmdesátých letech, kdy Metallica nahrávala syrová thrashmetalová alba. Druhý tkví v legendárním 'černém albu', protože některé postupy jsou povědomé (do uší bijící). Zejména kousek Sad But True vyhlíží z dnešního pohledu jako první lekce moderní metalové učebnice. Překvapivé je, že se formace vyhla sólům. Je cítit, že by si je Hammett měl kde 'vystřihnout', prostor se leckde přímo nabízí, jenže oni tam raději zařadili riff, mezihru nebo jiný aranžérský předěl.
Navíc se Ulrich nechal slyšet: "Zkoušeli jsme je, ale neznělo to dobře. Nechtěli jsme zpochybňovat Kirka a jeho schopnosti, jenže každé sólo, které jsme vymysleli, písně oslabovalo. Skladby na St. Anger jsou prodchnuty energií, to je jejich základ. Síla v nich ukazuje sílu v nás, sílu čtyř lidí, pracujících na jediném možném cíli: nahrát kousek tak tažný, jak to jen jde. Není tam místo pro naše ega. Důležitý je tým, jednotlivci nejsou podstatní."
Potvrzuje to i vokální projev Jamese Hetfielda. Jednak je patrné, že na své technice opravdu pilně pracoval a nyní je schopen zpívat tak, že ho lze zaměnit s někým nekonkrétním (je to dobře?), k tomu je méně na očích a nepodbízí se.
"Momentálně prožíváme vůbec nejklidnější období. Ta nahrávka není rána do obličeje, ale rána, která se obličejem prožene. Nemám ponětí, o čem to vypovídá. Vím jen, že náš konec je v nedohlednu. Když svoji energii používáte s někým dohromady, jdete stejným směrem. A když jsou jedním směrem čtyři chlapíci, naberou události rychlý spád."
Jestliže někdo někde tvrdil, že Metallica po Hetfieldově návratu z léčení tu a tam sáhne po literatuře s východními filozofiemi, bude to šproch s vodopádem pravdy. Během natáčení videoklipu k titulní písničce to byl on, kdo si koncert tváří v tvář obyvatelům věznice San Quentin vychutnal plnými doušky. Na začátku minibločku hraného z vděčnosti za to, že kapela byla do střeženého prostoru vpuštěna i s kamerou, předstoupil před dojaté chovance a sám se slzou v oku prozradil: "St. Anger byl patron, kterého jsem si vytvořil, když jsem bojoval se všemi svými problémy, jež se týkaly vzteku. Nevěděl jsem totiž, jak jej ze sebe dostat zdravou cestou."
Před vězni měl tenkrát premiéru Robert Trujillo. Hrálo se necelých šedesát minut a bez ohledu na Saddámovu nelásku k metalu zazněla i Enter Sandman.
Diskografie:
Kill 'Em All (1983)
Ride The Lightning (1984)
Master Of Puppets (1986)
Metallica (1991)
Load (1997)
Reload (1987)
Garage Inc. (1998)
S&M (1999)
St. Anger (2003)
Čtyři až pět strun pro Metalliku
Od vzniku Metalliky v roce 1982 jí prošli čtyři baskytaristé.
1982 Ron McGovney
člen původní sestavy, nijak výrazný isntrumentalista
1982 - 1986 Cliff Burton
dorazil ze skupiny Trauma, byl označován za jednotící prvek skupiny, zemřel tragicky při autobusové nehodě 27. 9. 1986 ve Švédsku
1986 - 2001 Jason Newsted
předtím hrál ve skupině Flotsam & Jetsam, neustále rozšiřoval svůj hudební záběr a snažil se jej infiltrovat do zvuku skupiny
2003 - ?? Robert Trujillo
hrával v Suicidal Tendencies, poté byl najímán do jiných skupin, energický a výtečný hudebník, který do sestavy přišel jako živoucí legenda současné americké rockové scény
|