BYDLENÍ S PŘÍRODOU
Bydlení patří po tisíciletí - od doby, kdy se lidé rozhodli pro usedlý
způsob života - k základním potřebám člověka. Způsob bydlení je přitom
ovlivňován civilizačním a kulturním vývojem, dosaženou hospodářskou úrovní,
specifickými zvyklostmi jednotlivých národů a na neposledním místě přírodními,
zvláště klimatickými podmínkami. Zejména v dnešní době jsou výstavba i provoz
lidských sídel stále náročnějšími na spotřebu energie a dalších
přírodních zdrojů. Tato skutečnost vede ke snahám o energetické úspory, které
jsou při vhodném řešení obydlí a ekonomičnosti stavby možné a zároveň jsou
žádoucí z hlediska ochrany prostředí.
 |
"Rozvržení soukromých staveb bude správné tehdy, bude-li v něm předně
dbáno toho, v jakých krajích či v jakém podnebném pásmu se stavby zakládají.
Musejí se totiž přirozeně jednotlivé druhy staveb stavěti jinak v Egyptě, jinak v
Hispánii, ne týmže způsobem v Pontu, odlišně v Římě a rovněž i v osobitých
poměrech ostatních zemí a krajů, ježto na jednom místě je země sluncem při jeho
oběhu přímo tísněna, na druhém místě je od něho daleko vzdálena a opět na
jiném je ve správné střední poloze. Jako je tedy uspořádání vesmíru zařízeno
od přírody v různých vlastnostech následkem sklonu zvířetníkového kruhu a
sluneční dráhy vzhledem k zemskému prostoru, právě tak se musí zakládání staveb
říditi zřejmě krajinnými poměry a různosti podnebí.
Na severu je potřeba zřizovati budovy dobře kryté pevnou vysokou střechou, co
nejvíce sevřené a ne otevřené, přitom obrácené k teplým světovým stranám.
Naproti tomu však ve slunečním žáru jižních krajů musejí se stavěti
otevřenější a obrácené k severu a severovýchodu, poněvadž jsou vystaveny
tíživému horku. Tak se musí napraviti umělým zákrokem to, čím na jedné straně
škodí příroda. Rovněž v ostatních krajinách je nutno upraviti věci způsobem,
odpovídajícím podnebným poměrům místa".
 |
Těmito slovy začíná výklad o obytných stavbách ve dva tisíce let starém spisu Deset
knih o architektuře, jehož autorem je antický římský architekt Vitruvius. V
jeho díle se dovídáme o zakládání měst, o stavbě chrámů, veřejných i obytných
budov, o stavebních hmotách a konstrukcích i o tehdejších civilních a válečných
strojích.
Mnohé části tohoto rozsáhlého spisu jsou věnovány vztahu k přírodním
podmínkám, což by asi dnešní pisatel označil jako ekologickou tematiku.
Najdeme zde úvahy o výběru zdravých míst pro zakládání měst a staveb, o orientaci
ke světovým stranám a o významu různých směrů větrů. Při zdůrazňování
hospodárnosti stavby si Vitruvius všímá dnes tak aktuálních problémů uchovávání
přírodních zdrojů a energetických úspor například nejkratšími rozvody teplé
vody, dobrou izolací stěn apod.
Přímo jako popis "ekologického domu" působí líčení obydlí
maloasijských Frygů, "kteří sídlí v stepnatých rovinách a pro nedostatek
lesů mají o stavební dřevo nouzi, vyhledávají si přirozené vyvýšeniny země,
vyhlubují je odkopáním jejich střední části, prokopávají do nich chodby a
rozšiřují jejich prostory, pokud to povaha místa připouští. Pak nad tím svazují
dohromady kůly a vytvářejí z nich kužele, které pokrývají rákosím a chrastím, a
navršují nad obydlími co nejvyšší hromadu země. Takto uzpůsobená přístřeší
poskytují velmi teplé zimy a velmi chladná léta ".
Opusťme však Vitruvia, protože v dnešní době jsou požadavky na energetické
úspory při bydlení ještě mnohem aktuálnější. V hospodářsky
rozvinutých zemích připadá na domácnost 30 až 40 % veškeré vyrobené energie. Uvážíme-li, že rozvinuté země, v
nichž žije jen 22 % lidstva, využívají přibližně 70 % ve světě vyráběné
energie, pak jen domácnosti v těchto zemích spotřebovávají téměř tolik, kolik
činí veškerá spotřeba energie 78 % lidstva v rozvojových zemích.
|