PRVNÍ ELEKTRICKÁ OSVĚTLENÍ
V sedmdesátých letech minulého století se na našem území začaly objevovat
první elektrické soustavy tvořené dynamem, vodiči a Křižíkovými obloukovými lampami,
nebo již Edisonovými žárovkami. Součástí každé takové soustavy byla i malá parní elektrárna, jejíž dynamo bylo poháněno
pístovým parním strojem či turbínou.
|
 |
|
Slavnostní osvětlení Karlova
mostu u příležitosti návštěvy panovníka roku 1907. |
Rozvod elektrické energie na delší
vzdálenosti neexistoval, a ani existovat nemohl, protože stejnosměrný proud, který
dynama vyráběla, nebylo možné transformovat. Dynama musela produkovat potřebnou
energii přímo na místě spotřeby. V roce 1878 bylo do tkalcovny v Moravské Třebové
instalováno šest dynam a šest obloukových lamp s proudem 25 ampér. V tomtéž roce
byla osvětlena obloukovkami plzeňská papírna Ludvilca Pietta, cukrovar v
Židlochovicích, Měšťanský pivovar v Plzni a brzy nato i řada dalších závodů. Po
osvětlení továren se začalo s výstavbou osvětlení divadel a veřejných
prostranství (Jindřichův Hradec, Písek, Pardubice).
 |
|
|
|
O tom, že naše země šly v té době v čele pokroku, svědčí i skutečnost, že
již v roce 1882 postavil Thomas Alva Edison
jako první v Evropě ústřednu v dnešním Janáčkově divadle v Brně. Poprvé tak
bylo na starém kontinentu využito žárovkového světla ve veřejné místnosti. V
tomtéž roce ozářily Křižíkovy obloukovky pražské Stýblovo knihkupectví a
Hainzovo hodinářství na Staroměstském náměstí. V roce 1889 vybudoval Křižík velkou elektrárnu v Praze na
Žižkově, kde zpočátku pracovala čtyři dynama a poté ještě osm dalších.
Současně bylo uvedeno do provozu žižkovské veřejné osvětlení s obloukovými
lampami a žárovkami. Na síť se připojila i řada obchodů. Pro elektrárny bylo
získání dalších zájemců o elektrickou energii (nejlépe továren) - kromě
veřejného osvětlení - klíčovým problémem. Větší počet odběratelů totiž
umožnil rovnoměrnější odběr elektrické energie po celý den, nejen v noci.
Křižík osvětlil Žižkov nejprve šesti sty žárovkami (z nich většina byla
umístěna v obchodech a bohatých domácnostech) a šestnácti obloukovými lampami.
Tento počet se záhy rozšířil na dvě stě padesát obloukovek, tři sta žárovek na
veřejné osvětlení a přes dvanáct set žárovek na osvětlení soukromé. Jasná
zář obloukovek osvětlovala hlavní ulici, žárovky ulice vedlejší.
|
 |
|
S rozvodem proudu do
domácností a továren vyvstal problém, jak spotřebovanou energii měřit. Technici se
ale brzy vypořádali i s touto otázkou. Na obrázku je jeden z prvních elektroměrů. |
Žárovky však byly umístěny jako nouzové osvětlení i na hlavní třídě. V
případě, že obloukovka zhasla, automatickým přepínačem se rozsvítila žárovka.
Žižkovská elektrárna je považována za první veřejnou elektrárnu v Čechách. V
Praze (Žižkov byl tehdy samostatným městem) bylo trvalé elektrické osvětlení ulic
instalováno až o pět let později, a to na Václavském náměstí. O rozsahu
Křižíkových instalací elektrického osvětlení svědčí například práce
provedené v letech 1885 - 86 na reprezentační budově na Žofíně (Slovanském
ostrově). Hlavní lustr nesl dvě stě padesát žárovek, dva vedlejší lustry po sto
devíti žárovkách a tento počet doplňovalo přes sto menších svítidel. Na
západním konci ostrova byla zřízena domácí elektrárna se třemi plynovými motory
napojenými na čtyři dynama. Další menší elektrárny pak vznikaly v různých
místech Prahy, v Čechách i na Moravě. Kromě osvětlení se elektrická energie
začala prosazovat i v dopravě. První městská elektrická dráha (tramvaj) v
Rakousko-Uhersku byla postavena Křižíkem pro Jubilejní výstavu r.1891 mezi
Letenskými sady a dnešním Výstavištěm. Křižík pak postavil a 21. 6. 1903 uvedl do
veřejného provozu první meziměstskou elektrickou železniční trať v
Rakousko-Uhersku, a to mezi Táborem - Bechyní, která po modernizaci slouží
veřejnosti dosud.
Na Zemské jubilejní výstavě v Praze 1891 dosáhl Křižík vůbec největšího
úspěchu. Světelná fontána byla velkolepým překvapením pro návštěvníky, stejně
jako obrovský reflektor osvětlující z věže Průmyslového paláce nejen
výstaviště, ale i okolí.
Můžeme být pyšní, že v elektrotechnice jsme v dobách její pionýrské minulosti
nezůstávali za světovým pokrokem. Od zavedení telegrafu, telefonu, až po využití
elektrické energie k osvětlení či dopravě jsme uváděli vždy tyto novinky do praxe
ne-li jako první v Evropě, pak záhy po Americe.
|