POHYB A VÝDEJ ENERGIE
Pohyb je tak těsně spojen se životem, že se mnohdy považuje za jeho důkaz. Pohyb
slouží k chytání kořisti, k přesunu k živinám
nebo k úniku z nepříznivých podmínek. Umožňuje vyhledat partnera
vhodného k rozmnožování.
Při vývoji života vzniklo mnoho různých "motorů". Například některé
bakterie se pohybují pomocí bičíku, tvořeného dlouhým zahnutým zvlněným
vláknem, které prochází stěnou buňky jako ložiskem, v němž se otáčí jako
značně protáhlý lodní šroub. Na základně bičíku v membráně je
"rotor" tvořený prstencem šestnácti bílkovin, pod ním je
"stator", stejný věnec pevně spojený s buněčnou stěnou. Rotační pohyb
vzniká prouděním protonů představovaných ionty
vodíku H+, z vnějšku membrány dovnitř. Na jednu otáčku se jich
spotřebuje 256. Bičík je tedy skutečně poháněn elektrickým proudem a to,jak vzniká kroutící
moment, se patrně neliší od principu šestnáctipólového elektromotoru.
Pohyb ovlivňuje především setrvačnost, která je
úměrná hmotnosti. Čím větší je živočich, tím větší je jeho setrvačnost.
Velcí živočichové proto musejí vynaložit mnohem více energie, aby se rozeběhli i
aby se zastavili. Malí živočichové (stejně jako malá auta) vyžadují méně energie
ke zrychlování i zpomalování, a proto se mohou v mžiku rozeběhnout i zastavit,
zatímco velcí živočichové mají velkou rozebíhací i brzdnou dráhu.
 |
Pohyb je dále ovlivňován odporem prostředí, tedy vlastnostmi
vzduchu nebo vody. Velká hustota a viskozita, jež je mírou vnitřního tření,
působí proti směru pohybu. Odpor rovněž závisí na čelné ploše, která proráží
tekutinu, a na tvaru pohybujícího se tvora. Pro živočicha daného tvaruje odpor
úměrný ještě jeho povrchu a jelikož větší zvířata mají na svou hmotnost
menší povrch, jejich odpor na jednotku hmotnosti je menší než u malých zvířat.
Tyto rozdíly jsou samozřejmě mnohem větší ve vodě než na vzduchu.
|