VODNÍ ELEKTRÁRNY
Zatímco energie vodního kola byla využívána pro velmi pestrou paletu
nejrůznějších lidských činností, moderní vodní turbíny nacházejí své
uplatnění takřka výhradně při výrobě elektrického
proudu. Vodní síla nám dokáže vyrobit elektrický proud vlastně zadarmo ovšem
jen tehdy, když náklady na výstavbu elektrárny
a především vodního díla
zaručujícího pro elektrárnu dostatečný a soustavný přívod vody nejsou příliš
vysoké. Proto se "vodní" elektrické energie využívá především v
oblastech prudkých toků s velkými spády, které jsou pro tento účel
nevýhodnější. A tak jsou na tom dobře třeba v hornatém Švýcarsku nebo v Norsku.
Ideální by vlastně bylo stavět vodní elektrárny na vodopádech. Proto také jedna z
prvních byla vybudována na Niagarských vodopádech. Technicky je provedena tak, že nad
vodopády je voda (samozřejmě jen její malá část) odváděna potrubím do
elektrárny pod vodopády. K pohonu turbín
je tu tedy převážně využíván značný spád daný rozdílem výšek. Z celkové
energie vodopádů je využíván jen zlomek, nedá se však předpokládat, že by to
bylo v budoucnu lepší. Ani Američané, ani Kanaďané by si asi nenechali svůj
nejslavnější vodopád spoutat do potrubí.
 |
|
První elektrárna u Niagarských vodopádů. |
|
U nás nejsou přírodní poměry pro budování vodních energetických děl příliš
příznivé. Naše toky nemají potřebný spád a dostatečné množství vody. To lze
někdy docela důmyslně obejít. Například v jedné bývalé šachtě zlatých dolů v
Kremnici na Slovensku byly instalovány turbíny a voda na ně byla vedena z povrchové
nádrže potrubím o spádu skoro 250 metrů. Protože voda se z šachty na povrch musela
opět vyčerpat elektrickými čerpadly,
vznikal zdánlivě nesmyslný kolotoč. Jeho účelnost však spočívala v tom, že
turbíny pracovaly v době velké spotřeby elektrického proudu, ve "špičce",
a naopak voda se vyčerpávala v noci, kdy bylo energie dostatek.
Právě jsme si vysvětlili princip tzv. přečerpávacích
(špičkových) elektráren. Podobných bylo na našem území postaveno
několik, ne v dolech, ale na povrchu, kde se voda spouští a zase přečerpává do dvou
v různých výškách postavených nádrží. Takováto elektrárna pracovala např. pod
Černým jezerem na Šumavě, u Pastvin na Divoké Orlici atd. K nejznámějším asi
dodnes patří elektrárna na přehradě ve Štěchovicích
na Vltavě. Moderními přečerpávacími elektrárnami jsou např. Dalešice a elektrárna Dlouhé Stráně.
 |
Hráz hněvkovické přehrady. |
V České republice se v minulých desetiletích stavěly spíše vodní elektrárny na
mohutných údolních přehradách, např. na Vltavě. Působily impozantně, jejich
energetický význam je však problematický. Obrovské náklady na výstavbu, tisíce
hektarů zatopené zemědělské půdy a mnohdy i nepříznivý vliv na klima nemůže
vyvážit energetické zisky z takovýchto staveb. To platí samozřejmě nejen u nás,
ale všude ve světě. Získávat vodní energii tímto způsobem má smysl jen tehdy,
když podobná vodohospodářská díla mají zároveň i jiné účely - umožňují
splavnost řek, chrání před povodněmi, slouží k zavlažování nebo jako rezervoáry
pitné či užitkové vody.
|