|
 |
|
Spotřeba kyslíku u savce a
ještěrky srovnatelných velikostí. S narůstající rychlostí pohybu vykazují oba
její obdobné přírůstky. K extrapolaci na nulovou rychlost savec vykazuje vyšší
spotřebu (a tedy míru metabolismu) oproti odpočinku než ještěrka. |
CO URČUJE TEPLOTU TĚLA?
Studenokrevnost a teplokrevnost nabízí živočichům v odlišných podnebích
odlišné výhody. V tropech studenokrevní plazi úspěšně dostihují nebo dokonce
předčí savce v hojnosti druhů i množství jedinců. Tohoto úspěchu zřejmě
dosahují díky větší úspoře energie, neboť ji nemusí věnovat na zvýšení
teploty těla a mohou ji vynakládat na rozmnožování a jiné aktivity umožňující
jejich přežití. V mírných a studených podnebích jsou však mnohem méně
úspěšní. Čím dále postupujeme od rovníku, tím více převládají teplokrevní. V
polárních oblastech se již plazi ani hmyz nevyskytují. Teplokrevní ovšem v chladném
podnebí vyzařují teplo do prostředí, čímž dochází ke zbytečným ztrátám.
Proto vyvinuli různé způsoby, jak se tomu bránit.
 |
|
Vztahy mezi teplotou těla a teplotou okolí u
teplokrevných a studenokrevných (obecně). |
|
Teplota těla
Teplota těla živočichů, ať studenokrevných nebo teplokrevných, závisí na
množství tepla vznikajícího na jednotku jeho hmotnosti. Jelikož se tkáně skládají
převážně z vody, tepelná kapacita v teplotním rozmezí 0 až +40 ° C činí
přibližně 4,2 J/1° C/g, tedy množství tepla, které musí vyrobit jeden gram
tkání, aby zvýšil svou teplotu o jeden stupeň. Z toho vyplývá, že čím větší
zvíře, tím větší je produkce tepla. Změny teploty organismu pak závisí na
produkci tepla pomocí metabolismu, na příjmu tepla z okolí a na jeho ztrátě do
okolí. Samotnou výrobu tepla ovlivňuje chování (třeba cvičení,
vyhřívání na slunci), autonomní mechanismy (zvýšené využití
uložených energetických rezerv, průtok krve povrchem, pocení) a adaptivní
mechanismy (aklimatizace a hormonální změny), které jsou jednak pomalejší
než předchozí mechanismy, jednak vedou ke změně základního metabolismu.
Přenos tepla do živočicha nebo z něho závisí na třech faktorech:
|
 |
|
Vztahy mezi teplotou těla a
vnější teplotou u různých druhů savců a studenokrevných. Vačnatci a savci z
řádu ptakořitných vykazují dočasné teplokrevné a studenokrevné chování. |
- Na velikosti povrchu těla. Plocha připadající na určitou hmotnost
se zmenšuje se zvýšenou hmotností těla. U malých zvířat tak na drobné tělíčko
připadá velká plocha kůže, čímž dochází k velkému odlivu tepla - musí se
mnohem více pohybovat, aby si vyrobila dostatečné množství tepla.
- Na teplotním rozdílu. Čím je teplota zvířete bližší teplotě
prostředí, tím méně tepla se vyzáří z jeho těla.
- Na tepelné vodivosti povrchu. Povrchové tkáně studenokrevných jsou
vysoce tepelně vodivé, a proto mají stejnou teplotu jako jejich okolí. U
teplokrevných se ke zmenšení vodivosti vyvinulo peří, kožich nebo tuk. Tato izolace
rozkládá teplotní rozdíl těla a okolí na několik milimetrů až centimetrů tak,
aby teplotní spád nebyl příliš prudký a ztráty byly menší. Peří i kožich
navíc zachycují vzduch, který má malou tepelnou vodivost a zmenšuje prostup tepla.
|