DOČASNÉ SKLADOVÁNÍ A KONEČNÉ
UKLÁDÁNÍ
 |
Řez povrchovým úložištěm
radioaktivních odpadů. |
Skladování nízkoaktivních a středně aktivních odpadů je dnes běžnou
záležitostí. Velká část radioaktivních odpadů vyprodukovaných v jaderném
průmyslu a výzkumu zůstává skladována v místě svého vzniku nebo v zařízeních
speciálně konstruovaných pro tyto účely. I když jsou tyto sklady pouze dočasné,
mohou se využívat po dlouhou dobu (několik desítek let nebo i déle). Umístění
radioaktivních odpadů v dočasném úložišti má několik výhod: stále klesá jejich
radioaktivita, což usnadní budoucí
manipulaci. V klidu se může hledat úložiště trvalé. Odpady jsou pod stálým
dozorem a kontrolou. Během skladování je dostatek času na rozmyšlení, co s odpady
podniknout dále, a objeví-li se modernější a výhodnější metoda jejich
zpracování, snadno se vyzvednou. Pro dlouhodobé skladování jsou upravené a zabalené
odpady podrobně popsány a evidovány, aby se v budoucnu usnadnilo jejich vynětí a
konečné uložení. Skladovací systém vždy zahrnuje řadu preventivních kontrolních
opatření k zabránění úniku radionuklidů a ke zjišťování případných úniků.
 |
Dukovanský mezisklad
vyhořelého paliva. |
Hlavní rozdíl mezi konečným uložením a skladováním spočívá v tom, že
v prvním případě se nepočítá s opětovným vyzvednutím odpadů, i když i to by
bylo možné. Konečným cílem při uložení odpadů je zadržení radionuklidů po
dobu, po kterou představují nepřijatelné riziko pro životní prostředí. U
hlubinného geologického ukládání vysoce aktivních odpadů z jaderných elektráren
se potřebná doba zadržení radionuklidů počítá na tisíce až statisíce let. U
mělkého podpovrchového uložení se jedná řádově o stovky let (300-600 let) v
závislosti na druhu obsažených radionuklidů.
Protože tímto způsobem uložené odpady jsou snadno přístupné, je nezbytné chránit
lokalitu před vstupem nepovolaných osob, a proto ochranná opatření hrají důležitou
úlohu v celkovém bezpečnostním systému úložiště. Není třeba úplně zakázat
vstup do lokality, ale vstup na ni musí být kontrolován. Až klesne aktivita na
neškodnou úroveň, bude možné lokalitu uvolnit pro jiné účely.
Objekty označované ve světě jako sklady a mezisklady jsou určeny k přechodnému,
tedy časově omezenému, využívání. Jsou zde soustřeďovány materiály před
přepracováním, před konečným zpracováním atd. Tyto prostory mohou být
umísťovány pod povrchem v neomezené hloubce či na povrchu.
 |
Interiér meziskladu
vyhořelého paliva
v Dukovanech. |
Jako povrchová úložiště jsou označovány stavby budované
na povrchu nebo mělce pod povrchem, každopádně stále v přímém dosahu biosféry.
Slouží k trvalému uložení odpadů na dobu, o níž lze předpokládat, že lidé
povedou evidenci o dané lokalitě a příčině jejího použití. Povrchová
úložiště jsou dostupná a předpokládá se, že posléze bude území uvolněno k
jinému využívaní. Úložiště má několik bezpečnostních bariér a monitorovací
systém.
Podpovrchová úložiště jsou objekty na hranici přímého dosahu
biosféry. Patří sem naprostá většina opuštěných důlních prostor využívaných
k ukládání radioaktivního odpadu a některé speciální účelové stavby budované
podpovrchově.
Uměle vyhloubené, řidčeji pečlivě upravené již existující podzemní prostory se
označují jako hlubinná úložiště.
Jsou umístěna do hlubokých stabilních geologických formací mimo dosah biosféry a
jsou určena k dlouhodobému resp. trvalému uložení nebezpečných látek. Uložení se
předpokládá na dobu srovnatelnou s geologickými časovými měřítky, to je
statisíce až miliony let.
|