ZEMNÍ PLYN
Zemní plyn se na přední místo ve
světové energetické bilanci dostal až ve druhé polovině našeho století. V
některých zemích se dnes využívá dokonce více než ropa. V současné době stoupá
těžba zemního plynu každoročně až o 8 %.
Číňané prý znali a využívali zemní plyn již v 10. století před Kristem.
Od ložisek jej rozváděli bambusovými trubkami až do domácností. Při kultovních
obřadech starých Parsů se užíval zemní plyn jako palivo pro posvátný
očišťující oheň. Kolem roku 405 to zaznamenal Ktesias, řecký lékař u dvora
perského krále.
Ve Spojených státech amerických navrtal roku 1884 George Westinghouse zemní plyn
500m hlubokým vrtem. Zahájil tak období využívání tohoto plynu k ohřívání a
svícení. V Evropě začal být plyn z ropných polí využíván rozsáhleji až ve 30.
letech 20. století. Například k vyhřívání martinských pecí v polské Stalowe
Woli. V Rumunsku začali pokládat potrubí z oblasti ropných ložisek okolo Ploešti do
Bukurešti po trase asi 60 km dlouhé dokonce již v roce 1934.
Úctyhodné technické výkony si vynutila těžba z ložisek v Severním
moři, jak jsme se o ní zmiňovali již v případě těžby ropy ve stejné oblasti.
Přes moře se zemní plyn převáží ve speciálních nádržích, v kapalném stavu
při teplotě minus 161° C. Náklady na toto zpracování i dopravu za těchto
specifických podmínek jsou pochopitelně značně vysoké.
Příborské ohníčky:
Dodnes můžeme mezi Příborem, Frýdkem Místkem a Českým Těšínem v oblasti
naší ostravské černouhelné pánve pozorovat zajímavý přírodní jev. Především
večer nebo v noci vás určitě zaujmou třepotavé plamínky vysoké 2 cm, ale i 30 cm,
které jako by vycházely z podzemí. Jejich původ není nijak zázračný. Hoří to
metan - důlní plyn provázející uhelná ložiska. V místech starých pokusných vrtů
nebo i na přirozených puklinách uniká metan do ovzduší a pak už stačí jen
nepatrná jiskřička a - "věčný plamínek" je na světě.
 |
Potrubí na přepravu plynu. |
CESTY PLYNU
Největším producentem zemního plynu se v 80. letech staly sibiřské oblasti
tehdejšího Sovětského svazu z 630 miliard krychlových metrů plynu ročně pocházely
dvě třetiny ze Sibiře.
Pro spojení našich plynovodů se
sovětskými se roku 1967 začal stavět plynovod Orenburg. Stal se základní částí
"plynové" magistrály vedoucí od sibiřských ložisek do západní Evropy.
Dokáže dopravit 15,5 miliardy krychlových metrů ročně, z toho bylo 2,8 miliardy
krychlových metrů určeno pro bývalé Československo. To se stalo významnou
křižovatkou mezinárodních plynovodů s délkou soustavy více než 4 000 km a
přepravní kapacitou kolem 60 miliard krychlových metrů ročně.
|