TECHNICKÝ POKROK A LIDSKÉ POZNÁNÍ
Budeme-li vidět technický pokrok jako cestu k uspokojování rostoucích
potřeb lidstva při zachování rovnováhy mezi člověkem a přírodou, pomůže nám to
zbavit se zbytečných obav z budoucnosti a zároveň předejít hrozícím katastrofám.
 |
|
Darwinova karikatura z časopisu
"Hornet" z 22. 3. 1871 |
|
Rozvoj lidského poznání přináší kromě jiného technický pokrok a naopak - vliv
je tu vzájemný. K mezníkům v poznání dospíval člověk dílem náhodou, dílem
cílevědomým úsilím, dříve obvykle individuální činností osamělých vědců a
vynálezců, nyní jejich soustředěním do vědeckých týmů. Ptát se, zda na
počátku byla myšlenka, nebo čin, by bylo podobné sporu o prvenství slepice nebo
vejce, i když vědecké bádání obvykle postupuje cestou vyvracení nebo potvrzování
hypotéz (domněnek, předpokladů).
V celé historii lidstva tu proti poznávacímu úsilí stály vedle celkem známých
politickomocenských překážek přirozené bariéry psychologické: strach z neznáma, z
nepoznaného a tajemného; nevíra ve vlastní sily, obavy z vlastní zodpovědnosti, ze
svobodného lidského ducha, touha utéci se do náruče vyšší sily a moci. A
koneckonců i obyčejná pohodlnost a nechuť měnit zaběhané zvyky. Pravda, byla to
také pokora před neobyčejně důmyslným systémem a účelností přírodních jevů a
zákonů a před gigantickými silami přírody. Většinou tu však bylo asi obojí
zároveň: touha odhalit nebo alespoň poodhalit některá z tajemství přírody z jedné
strany a obavy z nepoznaného i faustovská tíha poznání z druhé strany.
|
 |
|
Dobová karikatura Newtonova
výkladu gravitace. |
Lidské poznání je - zdá se - neohraničeným, nikdy nekončícím
procesem realizace některých z hlavních tužeb lidského ducha: zvídavosti,
ctižádosti, touhy překonat sebe sama, ale též snahy vyrovnat se s minulou,
stávající nebo předvídanou situací. Bílá místa na mapě obecného poznání sice
postupně mizí, vždy je však možno toto poznání dále prohlubovat a zjemňovat.
Během poznávacího procesu musí člověk zpravidla za svá vítězství platit
nezřídka i svým životem. Často se také musí vracet zpět ze slepých cest omylů.
Nespočet příkladů tu přináší např. úsilí o vynález perpetua mobile.
Uskutečnitelná a lidstvu prospěšná myšlenka však dříve nebo později vždy pohne
vývojem vpřed, třebaže v budoucnu může být zase překonána. Jen v tomto smyslu lze
hovořit o vítězství lidského ducha. Od "osvícenského" 18. století se
sice mluví o tom, že člověk je pán tvorstva a jako takový vede svůj vítězný boj
s přírodou, ale některé důsledky civilizačního vývoje, jak se projevily ve 20.
století v podobě ekologických katastrof, kolapsů a zneužití techniky, nás vedou k
přesvědčení, že člověk a příroda musí žít v jednotě a harmonii (vzájemné
podpoře a užitečnosti), ve které nesmí být vítězů ani poražených.
Konečně je třeba připomenout, že ani ztotožnění se s myšlenkou
nezadržitelnosti technického pokroku neodstraní bolestnost a náročnost změn, úzkost
z pochybností a tíživost nových problémů, jež tento pokrok zpravidla přináší,
nehledě už na věčně nespokojené hlasy protivníků, kteří svým odporem
odčerpávají zpravidla více energie, než je třeba na řešení samotných problémů.
|