 |
|
Oblasti uloženého hnědého tuku bývají
nalezeny mezi lopatkami netopýrů a mnoha jiných savců. Během oxidace tohoto tuku ji
lze zjistit díky infračervenému vyzařování jako teplejší oblast. |
|
TŘESOVÁ A NETŘESOVÁ TERMOGENEZE
Druhou strategii - zvýšení tepelné produkce - využívají
někteří drobnější savci, jejichž poměrně velký tělní povrch se izoluje od
vnějšího prostředí obtížněji. Rozvinula se u nich netřesová výroba tepla dílky
hnědé tukové tkáni, doplňující teplo vznikající při svalovém třesu. Netřesová
termogeneze je tedy výkonným termoregulačním mechanismem, který se uvádí v
činnost působením chladu a vyskytuje se u všech savců, nejvíce u mláďat.
|
 |
|
Vztahy mezi stupněm
termoregulační odpovědi a bazální teplotou. V rozmezí malých změn (růžová
oblast) od nastavené teploty (šedá oblast) vyžaduje regulace pouze změny ve vodivosti
povrchu buď změnou prokrvení kůže, nebo izolací pomocí kožichu či peří. Nad a
pod tímto rozmezím musí nastat aktivní výroba tepla. |
V dospělosti mizí, může být však znovu vyvolán chladovou adaptací. Největším
dílem se na této termogenezi podílí malý hnědavý orgán tukového charakteru,
který se nachází u většiny savců mezi lopatkami, ale i roztroušeně na různých
místech těla. Tato tuková tkáň je doslova napěchována mitochondriemi
a oxidačními enzymy a má více než stokrát větší kapacitu
produkce tepla než jiné orgány. (Vývoj hnědé tukové tkáně je možno vyvolat i
nadměrným příjmem potravy. Energie z potravy se neukládá jako zásoby, ale
vyvětrává z těla. Tento jev je zatím účinný pouze u malých živočichů, člověk
má hnědého tuku málo.)
Termogeneze při nízkých teplotách okolí znamená spalování energetických zásob
záměrně tak, aby se veškerá chemická energie přeměnila na teplo. Uvolňování
energie je proces přísně regulovaný, což má svůj zásadní biologický význam -
každá nadbytečně uvolněná energie by mohla zvýšit teplotu v buňce nad vhodnou
úroveň a pak by každý příjem potravy znamenal smrtelné nebezpečí. Nekontrolovaně
vzniklé teplo by mohlo porušit buněčné membrány a mohlo by dojít i ke srážení
tělních bílkovin. Organismus by se mohl doslova uvařit.
 |
|
Přestože je jasné, že svou schopností vzdorovat chladu se jedinci výrazně
liší, fyziologická podstata této odolnosti není stále jasná. Někteří otužilci
snášejí bez úhony dlouhodobý pobyt ve studené vodě, například korejské
potápěčky zvané ama, sbírající perlorodky v chladných mořských vodách. Různé
domorodé populace žijí trvale a bez újmy na zdraví za velmi nepříznivých
podmínek: alacaluftští Indiáni v Ohňové zemi používali donedávna primitivní
příbytky, které zapadaly sněhem, a plavili se na člunech zaplavovaných studenou
vodou, australští domorodci běžně spali nazí na holé zemi při teplotách okolo
nuly.
Obrázek: Míra metabolismu a teplota těla
teplokrevných při různých okolních teplotách. Před nebo za termálně neutrální
zónou (pokud má teplota těla zůstat konstantní) musí míra metabolismu stoupat, aby
buď zvýšila produkci tepla (křivka b-c), nebo aby zvětšila aktivní rozptyl tepla
odpařováním (část d-e). Uvnitř termálně neutrální zóny je teplota těla zcela
regulována změnou teplotní vodivosti svého povrchu, což v podstatě nevyžaduje
změny metabolismu. Při teplotách okolí nižších než b již termogeneze nemůže
nahradit teplo těla, které se ztrácí do okolí. (Tb - teplota těla)
Nemají-li nic lepšího, živí se sobi v
zimě jen zmrzlým lišejníkem a sněhem. Kdyby se na lišejníku vyhrabaném zpod sněhu
pásla kráva, omrzla by jí tlama. Severský sob má čumák porostlý hustou vlasovou
poduškou. Tvrdé štětiny mu rostou i mezi kopyty. V zimě klesá teplota jeho nohou pod
10°C. Sobí srst má navíc tu vlastnost, že její chlupy jsou duté a jejich konečky v
zimě jakoby zduří, zesílí a srst vypadá jako jednolitý pancíř, kterým nemůže
vítr proniknout. Sob má navíc ještě třetí část plic, která představuje jakási
kamínka zahřívající soba zevnitř spalováním tuků za pomoci vdechovaného
kyslíku. |
 |
|
|