VÍTR
Mohlo by se zdát, že na rozdíl od vody (která koneckonců teče jen někde) je energie větru snadno dostupná všude a bude
proto využívána mnohem více. Ale opak je pravdou. I když je také využívána
odpradávna, až na výjimky sloužila především v lodní dopravě.
PLACHTY
Výhodnost plachet poznal člověk rovněž ještě v době kamenné. Energie vodního
proudu pohánějící vor skončila u ústí řeky. Poté nastoupila buď vesla, anebo za
příznivých podmínek plachta. A tady jsme u toho hlavního.
Vítr nejen nefouká stále, ale často i mění směr. Proto se ve velkých
námořních bitvách starověku plachty zásadně skasávaly, aby rozmar počasí nemohl
ovlivnit výsledek boje. I ve středověku znala Evropa dlouho jen tzv. latinskou plachtu
tj. v podstatě obdélník vytažený na stěžeň, který dovoloval využít především
zadní vítr ve směru plavby a jen částečně i boční.
A tak teprve pod vlivem Arabů (a ti zase pod vlivem Číny) se přechází i k dalšímu
druhu plachtoví a otočnému ráhnu, které dovoluje naplno využít nejen silu bočního
větru, ale při manévrování (křižování) i proti větru. I tak znamenalo při
dlouhých plavbách oceánem bezvětří (a v některých tropických oblastech trvalo i
týdny) těžko odstranitelnou hrozbu.
|
 |
|
Holandský plachtomobil ze 17. století. |
Proto v 19. století plachty vystřídal parní
stroj a poté ještě různé další typy pohonů včetně atomového. Ale jak je
vidět na japonském obřím tankeru, myšlenka plachet zcela nezapadla.
KŘÍDLA
Zdá se, že ve využívání energie větru hrála úlohu průkopníka Čína.
Zmínili jsme se už o jejím vlivu ve vodní dopravě, ale stejně tak se soudí, že
stála u zrodu větrných mlýnů. Ty se objevují v Evropě až na přelomu 1. a 2.
tisíciletí po Kr. Dodnes je máme spjaty především s Nizozemím, kde také sloužily
nejen k mletí mouky (odtud i název větrný mlýn), ale i k čerpání vody. Důmyslná
soustava hrází, za nimiž byla pomocí energie větru přečerpávána voda do moře,
umožnila podstatné zvětšení rozlohy země, jejíž značná část se nalézá níže
než mořská hladina.
 |
U nás jsou první větrné mlýny doloženy ve 12. století. Jejich domovem se staly
především jihomoravské roviny. Je škoda, že v minulém století jejich
charakteristická křídla zmizela i když ne beze zbytku, někde ještě dominuje
krajině kamenná věž. V zásadě se jednalo o dva druhy staveb. U tzv. sloupového
mlýna se za větrem otáčela celá budova (musela ovšem být dřevěná a spočívala
na silném centrálním nosném sloupu). Vyspělejší typ představovala pevná budova s
otočnou hlavici střechy. Také původní plátěná křídla, kopírující v podstatě
plachty, nahradily dřevěné lištové lopatky. (V Orientu znali i odlišný typ
horizontálního větrného mlýnu).
Ve 20. století se i energie větru začala využívat k výrobě elektřiny. Podle
výpočtů je možná účinnost u energie
větru až 59 %, ale zatím se podařilo dosáhnout jen 45 % (což je ovšem v
porovnání například s parním strojem, ale i parní turbínou stále velmi mnoho!).
Bohužel však opravdu vhodných míst pro postavení větrných elektráren není mnoho,
navíc se ani u menších větrných elektráren (s výkonem do 100 W) nepodařilo zatím
odstranit hluk, který je po delší
době nesnesitelný.
 |
Pokusy o vybudování gigantických "větrníků" zatím také nebyly,
přinejmenším ekonomicky příliš výhodné. A tak i tady musíme ještě počkat, než
se laciná, čistá a sama se obnovující energie stane podstatnější součástí
našich zdrojů. Zatím ji, aspoň ti odvážnější, využívají ke sportu na
kluzácích, rogalech, v balónech, ale také v sáních s oplachtěním. Že nejde o nic
nového ukazuje oplachtěný vůz z Nizozemí z roku 1600.
|