MATEŘSKÉ SLUNCE
Energii pro průmysl, dopravu,
zemědělství a domácnost čerpáme dnes především z fosilních paliv - v mnohem menší míře i z
"jádra", větru a vodních toků. Všechny tyto zdroje kromě
"jádra" představují přeměněnou sluneční
energii. Přímé sluneční (solární) záření je i perspektivním zdrojem pro
budoucnost. Je to energie naprosto čistá, bezpečná a nevyčerpatelná. Dostáváme ji
od Slunce v množství mnohem větším, než samo lidstvo potřebuje.
Naše hvězda - Slunce - je pro nás důležitá stejně jako planeta Země, která je
naším domovem. Země skýtá vhodné životní
prostředí, chrání nás před smrtícími paprsky z vesmíru svou atmosférou a
magnetosférou a poskytuje atomy pro náš organismus. Avšak vhodné tepelné
prostředí, všechnu energii potřebnou pro
život nejen lidský, ale všech milionů druhů organismů rostlinných i živočišných
nám dává Slunce. Bez něho bychom tu prostě nebyli.
 |
|
Vznik sluneční soustavy - ve středu se
smršťuje praslunce. Ze zbylé mlhoviny zkondenzují planety, měsíce a komety. |
|
Před pěti miliardami let tu nebyla ani Země, ani Slunce. V tomto koutku Galaxie se
prostíral rozsáhlý oblak velmi studeného a velmi řídkého plynu a prachu - mateřská
(nebo sluneční) mlhovina. Mateřská mlhovina se začala svou vlastní
gravitací pozvolna smršťovat. Prachová zrníčka i molekuly plynů se k sobě
navzájem přitahovaly gravitační silou - jako by jim bylo zima (dvěstě šedesát osm stupňů Celsia pod nulou čili 5 K je opravdu třeskutý mráz - a takový byl
tehdy v mlhovině). Při smršťování se mlhovina zahřívala, podobně jako se při
stlačení v hustilce zahřívá vzduch. Zvláště ve středu mateřské mlhoviny
vzrůstala hustota i teplota. Tam vzniklo Slunce, které pozvolna začínalo zářit.
Nejdříve bylo tmavě červené jako rozpálená kamna. Když teplota ve středu
rodícího se Slunce dosáhla 15 milionů K, stalo se "dospělým" Sluncem. Za
teploty 13 miliónů K a hustot 100x větších, než je hustota vody, vzrostl tlak
natolik, že zastavil další smršťování. V žhavé a husté plazmě se začal vodík měnit v helium. To způsobilo podstatnou změnu v životě
Slunce. Tehdy přestalo smršťování v důsledku vlastní gravitace a Slunce začalo
uvolňovat svou energii pouze jadernými
reakcemi.
|