NADĚJE PŘÍŠTÍHO TISÍCILETÍ
Nejvíce nadějí na vyřešení tísnivého nedostatku energie v
nadcházejících létech je vkládáno do vyřešení a následného rozvoje
termonukleární energetiky. Napodobení syntetických procesů, slučování vodíku a
jeho izotopů v helium, což zatím dokáže pouze Slunce, by navždy zajistilo pro celé
lidstvo dostatek energie. Cesta vedoucí k tomuto cíli však bude ještě značně
nákladná a dlouhá.
Bouřlivý rozvoj technologií klade stále stoupající nároky na energetické
zdroje. Klasické zdroje, převážně vázané na fosilní paliva, spolu s energiemi řek nebudou
zanedlouho schopny pokrývat stoupající spotřebu. Procesy založené na bázi
štěpení jader těžkých prvků (uranu apod.) v jaderných elektrárnách sice umožní
prodloužit krytí energetické potřeby po další dobu, ale zásoby štěpného
materiálu nejsou rovněž neomezené.
Využívání energie štěpitelných prvků nelze dnes z hlediska dlouhodobého výhledu
pokládat za příliš perspektivní. Kromě jejich omezených zásob je tu ještě
hledisko radioaktivních odpadů a jejich
nesnadného ukládání. Tato stránka věci se stane zvlášť závažnou v době, kdy po
vyčerpání zdrojů fosilních paliv budou již téměř veškerou energii vyrábět jaderné elektrárny.
 |
Příklad fúze. |
Všechny tyto potíže zmizí, až do výroby elektrické energie vstoupí nový
fenomén, proces zcela odlišný a dá se říci opačný, než je štěpení jader
těžkých prvků. Vyspělý svět a jeho věda usilovně pracuje na naději příštích
tisíciletí: na rozvinutí procesu spojování lehkých prvků v jádra prvků
těžších, tzv. jaderné fúze neboli jaderné syntézy.
|