UHLÍ
Část primárních zdrojů energie zvaná fosilní paliva - uhlí, ropa a
zemní plyn - se po vytěžení ze země nemůže zpravidla hned a namístě použít.
Musí se nejprve upravit nebo zpracovat a teprve pak distribuovat na místa spotřeby.
Jejich doprava od místa těžby k místu zpracování, popř. využití překonává
často obrovské vzdálenosti a překračuje hranice států i kontinentů. Na rozdíl od
uhlí je přeprava ropy a zemního plynu usnadňována speciálním potrubím anebo
speciálními loděmi. U ropy se to bohužel někdy neobejde bez výrazných ekologických
škod.
|
 |
|
Stovky naložených vagónů na
seřazovacím nádraží. |
O vzniku a těžbě uhlí se můžete
mnoho zajímavého dovědět v jiném sešitu naší encyklopedie, nazvaném Černé
poklady. My se teď budeme věnovat hlavně problematice dálkové dopravy uhlí.
Doprava uhlí
Jak známo, uhlí se na větší vzdálenosti
většinou dopravuje v nákladních vagonech po železnici, menší
množství v nákladních lodích po řekách a mořích. Tato doprava
postrádá terénní přizpůsobivost, úspornost a nepřetržitou provozuschopnost ropovodů a plynovodů, zato je zvýhodněna jinak:
Průmyslová centra s nejvyšší spotřebou energie získávané z uhlí už vznikala
obvykle poblíž uhelných dolů, kdežto ropa a zemní plyn se nejčastěji vyskytují a těží
v místech odlehlých - v pouštích, pustinách Aljašky, v málo obydlených ruských
stepích, v sibiřské tajze, na moři apod.
Problémy s dopravou uhlí nastávají hlavně v zimě, při velkých a
dlouhotrvajících mrazech, zvlášť když jim předchází vydatné sněžení nebo
déšť. Nejde jen o zamrzlé řeky, ale hlavně o zmrzlé uhlí, které se musí nechat
rozmrzat (ve vytápěných prostorách nebo za pomoci různých zařízení, např.
upravených leteckých tryskových motorů ap.), nebo z vagonů a lodí vlastně znovu
"dolovat", což brání plynulému provozu v nákladní dopravě.
Cesty uhlí
Uhlí z těžní jámy nebo uhelného lomu neputuje zpravidla přímo na místa jeho
"spotřeby", ale nejprve - nejčastěji ještě v rámci dolu - do úpraven,
kde se třídí a pere. Část uhlí potom směřuje do uhelných elektráren, výtopen, tepláren, kotelen průmyslových podniků,
institucí a domácností, (kdysi mířila také pod kotle lokomotiv a lodí), zkrátka
všude tam, kde se využívá jeho tepelná
energie.
 |
|
Koksovna. |
|
Část uhlí se zušlechťuje a k tomu účelu se vozí do koksáren a briketáren. V koksárnách se
uhlí karbonizuje zahříváním bez přístupu vzduchu na jakýsi
energetický koncentrát (téměř čistý uhlík). Koks
se pak zčásti dopravuje do hutí, kde hraje důležitou úlohu při tavení železa na
výrobu oceli, zčásti se rozváží jako nejkvalitnější palivové uhlí. Vedlejší
produkty karbonizace - dehet, benzol,
koksárenský plyn aj. se odvážejí k dalšímu zpracování a využití v chemickém
průmyslu, plynárenství, dehet k
výrobě střešní lepenky atd.
V briketárnách se profukováním horkým vzduchem fluidizuje
uhelný prach (mour) a ze vzniklé hmoty, zbavené kouřotvorných dehtů, se lisují
brikety.
Nejznámější oblasti těžby uhlí ve světě
Kolébku průmyslové těžby uhlí
najdeme v Anglii, středním Skotsku a jižním Walesu. Četné doly jsou v Porúří a
Sársku, západně od Kolína nad Rýnem, v jižním Polsku, ruském Donbasu a v Kuzbasu
na Sibiři, v okolí kazašské Karagandy, v Appalačské pánvi na středovýchodě USA,
v okolí řeky Gangy, ve východní Číně, jižní Africe a jihovýchodní Austrálii.
Současná světová těžba uhlí se pohybuje kolem 4,5 miliardy tun
ročně. Tři uhelné velmoci - Čína, USA a Rusko - mají na svých územích
geologické zásoby uhlí na tisíce let, kdežto např. některá evropská ložiska
budou vytěžena při dnešním tempu těžby za několik set či desítek let.
Těžba uhlí v České republice
V zásobách uhlí je Česká republika celkem soběstačná. Naše
hlavní oblasti těžby uhlí leží na Ostravsku (Ostravsko-karvinská pánev, tj.
jižní část Hornoslezské pánve, zasahující k nám z Polska) a v Podkrušnohoří. V
hlubinných dolech Ostravska se těží koksovatelné černé uhlí, v převážně povrchových
dolech Podkrušnohoří se těží hnědé uhlí
různé kvality; uhlí z Mostecké pánve je nejlepší, uhlí z jihozápadněji
položených pánví podkrušnohorského zlomu je většinou horší kvality.
Po roce 1989 nastal u nás útlum těžby uhlí v důsledku poklesu
poptávky. Podíl na tom má např. ekologizace našich elektráren, v nichž se
odstavují některé zastaralé neodsířené bloky. Zatímco v roce 1989 se u nás
vytěžilo přes 87 milionů tun hnědého a přes 25 milionů tun černého uhlí, v roce
1993 to bylo už jen necelých 66,9 milionů tun hnědého a 18,3 miliony tun černého
uhlí. Nově zvýšenou poptávku pokrývá výhodný dovoz uhlí z Polska.
|