ZAČÁTEK EKOLOGICKÉ REVOLUCE ?
Vedle už zmíněného Římského klubu, který si svými pracemi dobyl v posuzování
ekologických problémů lidstva velkou autoritu, působí neméně proslulá a uznávaná
instituce zabývající se převážně otázkami životního prostředí. Je to
Worldwatch Institute ve Washingtonu. V jeho čele stojí Lester Brown, který se stal se
svými spolupracovníky znám především pravidelnými ročními zprávami Stav
světa vydávanými od roku 1984 a překládanými už do 23 jazyků (odnedávna i do
češtiny).
 |
L. Brown přišel jako první s výrazem ekologická revoluce. Je
to výraz, který mnohé leká (naše století zažilo revolucí už příliš) a často
kvůli němu podezřívají zastánce životního prostředí ze snahy nastolit jakousi
ekologickou diktaturu, nové poručníkování lidí, tentokrát ve jménu světlých
"ekologických zítřků", opětovné donucování lidí k životu podle
jakýchsi ekologických představ.
Co vlastně Brown svou ekologickou revolucí myslí? Podle něj došlo v posledních
dvaceti letech přestože právě dvacet let se už lidé snaží koordinovaně něco pro
zlepšování životní'ho prostředí dělat k nebezpečnému zhoršení zdravotního
stavu
naší planety. Náš svět proto čekají prudké změny, pro které neexistuje žádný
příklad.
Budování ekologicky trvale udržitelné budoucnosti závisí podle něj
- na přeměně celosvětové ekonomiky
- na zásadních změnách chování lidstva ve vztahu k porodnosti
- na zásadních změnách uznávaných hodnot a životního stylu.
 |
Provést všechny tyto změny je totéž co provést revoluci. Pokud by byla tato
revoluce úspěšná, její význam bude srovnatelný se zemědělskou i průmyslovou
revolucí, které představovaly zatím největší ekonomické a sociální předěly v
historii lidstva, uvažuje Brown. Ve svých úvahách se dotýká i problémů energie a
energetiky. Říká, že na rozdíl od průmyslové revoluce, která byla založena na
využívání fosilních paliv, bude nová
převratná změna znamenat odklon od jejich využití. Hybnou silou ekologické revoluce
budou nové technologie usměrňující světovou ekonomiku tak, aby neničila přírodní
zdroje potřebné pro její další rozvoj.
L. Brown napsal: "Ekologická revoluce bude posuzována podle toho, zda
dokáže navést světovou ekonomiku na cestu trvale udržitelného rozvoje s ohledem na
životní prostředí, tj. na takovou cestu, které povede k větší hospodářské
jistotě, zdravějšímu způsobu života i k celosvětovému zlepšení životních
podmínek člověka. Je škoda, že mnozí ještě nevidí potřebu takových
ekonomických a společenských přeměn a považují zhoršující se fyzický stav Země
za okrajovou záležitost."
SUMMIT ZEMĚ
Pokusem získat světovou veřejnost pro změny, o kterých uvažuje a píše L. Brown,
byla konference o životním prostředí a rozvoji uspořádaná v červnu 1992
Organizací spojených národů v brazilském Rio de Janeiru.
|
 |
|
Odznak ENCED. |
Tato konference, nazývaná též Summit Země, pořádaná po uplynutí dvaceti let od
stockholmské konference OSN, která se považuje za oficiální počátek mezinárodního
hnutí za ochranu životního prostředí, zastínila svého stockholmského předchůdce.
Do Ria se sjelo přibližně 10 000 oficiálních delegátů a možná dvakrát tolik
ekologických aktivistů na souběžně pořádané Světové fórum. Byla to největší
akce, jakou kdy Organizace spojených národů uspořádala. Zúčastnil se jí také
nejvyšší počet hlav států, jaký se kdy podařilo v dějinách světové politiky
shromáždit - sto pět.
Jedním z hlavních výsledků konference, připravované přes dva roky,
bylo přijetí tzv. Agendy 21. Nejstručnější, jen heslovitý český překlad
tohoto dokumentu zabírá na sedmdesát strojopisných stran, tak rozsáhlý je to soubor
nejrůznějších opatření a akcí, k nimž se státy v Riu zavázaly a jejich časový
přesah do příštího století dal dokumentu název. Smyslem navržených opatření
není nic jiného než dosažení trvale
udržitelného rozvoje, rozvoje "v souladu s přírodou", jak řekl šéf
přípravného výboru konference T. Koh ze Singapuru.
Cesty k souladu s přírodou jsou však obtížné a navíc si je lidé
představují různě a to se projevilo i na brazilském summitu. Vyspělé země daly
najevo ochotu nést největší část nákladů na uskutečnění záměrů Agendy 21
(přitom není dodnes jasné, kde seženou 125 miliard dolarů ročně, které jsou k tomu
potřebné), rozvojové země však nejen nechtějí finančně přispět, protože prý
veškeré znečištění planety je způsobeno vinou vyspělých států, ale nárokují
pro sebe i mnoho výjimek z opatření vedoucích ke kontrolovanému a omezenému
průmyslovému růstu. Chtějí se prostě ještě nějaký čas rozvíjet neomezeně,
protože jen tak si dovedou představit odstranění ze svého hlediska největšího
škůdce životního prostředí - chudoby.
 |
|
Chceme-li projevit ohleduplný a šetrný
vztah ke všemu živému, co nás obklopuje a ochránit tak své vlastní životní
prostředí, měli bychom si uvědomit svou vlastní odpovědnost a přemýšlet o tom,
jak změnit své chování a svůj žebříček hodnot ve prospěch větší ohleduplnosti
k prostředí, které nás obklopuje. |
|
PEČUJEME O ZEMI
Jako součást přípravy na Summit Země v Rio de Janeiru byl dne 21. října 1991
vyhlášen v šedesáti zemích světa současně program Pečujeme o Zemi - strategie
trvale udržitelného žiti. Program byl připraven jako společný dokument
Světového svazu ochránců přírody, Světového fondu pro přírodu a Programu OSN pro
životní prostředí. Kromě toho, že zevrubně analyzuje stav životního prostředí
na naší planetě, navrhuje 130 konkrétních akcí v péči o Zemi od rozsáhlých
celoplanetárních až po nejmenší místní rozvržených na všechna zbývající léta
našeho tisíciletí, tedy až do roku 2000. Podobnost s Agendou 21 přijatou v Rio de
Janeiru není náhodná.
Tehdejší Československo bylo jednou z oněch šedesáti zemí. V Praze se
v den vyhlášení sešli ekologičtí aktivisté, aby s programem seznámili veřejnost a
předali dokument předsedovi vlády. Podobně byli v jiných světových metropolích
osloveni představitelé dalších devětapadesáti zemí, v sídle OSN převzal program
její generální tajemník, program byl vyhlášen i v Bruselu, sídle Evropských
společenství.
Jedna z nejdůležitějších částí programu Pečujeme o Zemi pojednává o energii.
Od doby, v níž napsal svá slova z úvodu této brožurky Frederick Soddy, se hodně
změnilo, závislost naší civilizace na dostatku energie však zůstala. Měli bychom
ovšem všichni vědět, že své energetické potřeby a způsoby, jakými je energetika
uspokojuje,musíme ne v budoucnu, ale už dnes poměřovat ekologickou únosností, že
už ode dneška musíme vědět, jak napravovat to, co přírodě při získávání
energie bereme. Je neodkladnou povinností nás všech, celé naší generace začít o
svou planetu a její zdroje opravdu pečovat.
ENERGETIKA A PROGRAM "PEČUJEME O ZEMI"
Až donedávna byl růst spotřeby
energie pokládán za míru ekonomického růstu, a to bez ohledu na účinnost, s
jakou byla energie využívána, říká se v programu Pečujeme o Zemi. Dnes
musíme co nejrychleji ve svých úvahách činech oddělit hospodářský růst od
nárůstu v produkci energie a uznat, že pokud máme dosáhnout trvale udržitelného
života, musíme dosáhnout prvého bez růstu druhého. Všichni, kdo investují do energetiky, musejí podporovat nikoli
především konvenční, tradiční projekty, ale poskytovat výraznou pomoc rozvoji
netradičních, obnovitelných zdrojů
energie a investovat do opatření, která zlepší energetickou účinnost nebo která ochrání životní
prostředí před znečišťujícími látkami.
Chceme zdůraznit, říkají autoři programu, že klíčem ke globálnímu
trvale udržitelnému žití je v oblasti výroby energie zvýšená energetická
účinnost.
Program Pečujeme o Zemi doporučuje v energetice pět
nejdůležitějších akcí.
 |
Akce č. 1: Požadujeme jasné národní energetické strategie!
Každá vláda musí připravit národní strategii svého energetického
průmyslu včetně těžby, konverze, dopravy a využití energie pro dalších třicet
let. Strategie by měla ukázat, jakými cestami bude dosaženo snížení spotřeby
energie na hlavu. Do tvorby národních strategií by měla být zapojena občanská
sdružení, zejména nevládní organizace zabývající se životním prostředím.
Podílet by se měly i podnikatelské a průmyslové kruhy.
Akce č. 2: Zasaďme se o snížené využíváni fosilních
paliv, o snížení ztrát při distribuci energie a nižší znečišťování při její
výrobě!
Mnoho zemí dává přednost využívání domácích zdrojů fosilních paliv, zvláště uhlí, i když je
to nepřiměřeně nákladné nebo to přináší nepřiměřené zatížení životního
prostředí. Snaha po hospodářské nezávislosti je sice pochopitelná, soběstačnost
za každou cenu však někdy nedává v dnešním vzájemně propojeném světě žádný
smysl ani z hlediska hospodářského, natož z hlediska ochrany životního prostředí.
V mnoha zemích stát dotuje energii dodávanou spotřebitelům a tím
deformuje ekonomiku. Snižuje tím také motivaci k šetrnějšímu využívání energie.
Akce č. 3: Podporujme rozvoj obnovitelných zdrojů energie!
Je důležité, aby pokračoval výzkum a vývoj účinného
využití obnovitelných zdrojů energie.
Vlády by měly rozvoj obnovitelných energetických zdrojů nejen podporovat, ale
vyměňovat si vzájemně v této oblasti výsledky.
Za klíčové oblasti považujme podle svých přírodních podmínek
zvýšené využití vodní energie, podporu využití energie geotermální, větrné
energie a energie mořských vln. Žádejme podporu malých solárních energetických
systémů, podporu vývoje paliv na bázi biomasy, požadujme využití metanu vyrobeného
na skládkách odpadů a žádejme investice do výzkumu možných palivových systémů
budoucnosti například založených na vodíku.
 |
Větrnou energii lze
získávat jen tam, kde jsou pro to příhodné přírodní podmínky. K takovým místům
patří Kalifornie, kde pracuje 17 000 větrných elektrárenských turbín
vyrábějících 75% elektřiny získané na celém světě pomocí větru. |
Akce č. 4: Využívejme energii úsporněji!
Existují nesmírné možnosti úspor energie (a peněz) prostřednictvím
zvýšené účinnosti při jejím využívání. To platí zvláště o domácnostech,
úřadech a obchodních zařízeních, takže jde o něco, kde k úspěchu mohou přispět
miliony lidí. V mnoha zemích je přibližně polovina dodávané energie využita k vytápění prostor, v nichž pracují a žijí
lidé. Takové vytápění je často vysoce neefektivní, normy pro izolaci jsou špatné,
chybí anebo je nekvalitní ovládací a regulační technika, která by zajistila, aby
teplo a světlo byly dodávány jen tehdy, když je lidé skutečně potřebují. Zasaďme
se každý o větší úspornost!
Akce č. 5: Zaměřme se na kampaně k podpoře úspor energie a
podporujme prodej energeticky úsporných výrobků!
Snahy po úsporách
energie a zvyšování energetické účinnosti musí podporovat vlády, průmysl i
občanská sdružení. Do informačních a vysvětlovacích kampaní by se měly zapojit
všechny sdělovací prostředky, takové kampaně by se měly stát součástí
vzdělávání na školách. Mělo by k nim patřit i předvádění úspěšných
praktických výsledků. A těch už lidé nedosáhli málo.
|