POUČENÍ Z PRVNÍCH POKUSŮ
První řízená řetězová štěpná
reakce uranu se za nejpřísnějšího
utajení rozběhla ve sklepní hale chicagského stadionu 2. prosince 1942 v urano -
grafitovém bloku pokusného grafitového reaktoru v 15 h 20 min místního času. Po
vytažení poslední ze tří kadmiových regulačních tyčí se tisícitunový blok
grafitu ohřál o několik °C poprvé v historii lidstva energií štěpení jader uranu.
Třicetičlenný tým fyziků, který vedl Enrico Fermi, měl k dispozici jen zcela
primitivní pomůcky: termometry a ionizační komůrky, měřící hustotu neutronů
zprostředkovávajících štěpení.
To prozrazoval pouze praskot z reproduktorů.
 |
Regulační tyč, balón
zavěšený pod stropem v roli ochranné obálky, termometr a radiolampami a detektor
neutronů na kresbě znázorňující spuštění prvního atomového reaktoru světa ve
sklepení Stagg Fieldu 2. 12. 1942 nejnázorněji ilustrují primitivní zárodky
"jaderné bezpečnosti". |
Pro případ vymknutí reakce z rukou fyziků drželi tři asistenti na vrcholku
milíře službu, kterou dnes obstarává havarijní automatika. V případě
nedovoleného nárůstu reakce a teploty měli připravenými vědry polévat blok
roztokem kadmiové soli, silně pohlcující neutrony.
V případě vznícení grafitu bylo možné od stropu spustit pryžový povlak leteckého
balonu tak, aby zabránil přístupu vzduchu. První reaktor světa však reagoval přesně dle
výpočtů na zasouvání kadmiových tyčí a ani roztoku, ani předchůdce
"ochranné obálky nebylo nutné nikdy použít.
K prvním obětem radiace patřilo několik zaměstnanců z tajných laboratoří v Oak
Ridge a v Los Alamos, pracujících na separaci uranu a plutonia pro první atomové pumy.
Vojenským využitím jaderné energie se však zde nezabýváme.
U prvních experimentálních nebo demonstračních reaktorů pro mírové využití
jaderné energie se po armádních zkušenostech s nebezpečím radiačního ozáření
("nemoc ze záření") začaly obsluhy, zejména údržbáři a záchranáři,
chránit přetlakovými ochrannými kombinézami. Zavedla se osobní dozimetrie. Uranové
články byly opatřeny hermetickým povlakem a aktivní zóny reaktorů byly opatřeny
tzv. reflektory, odrážejícími unikající neutrony, a uzavřeny kombinovanými
plášti a štíty z olova a betonu. Původně ruční řízení vytahováním
regulačních tyčí bylo svěřeno automatice a k rychlému zastavení reakce byly
vyčleněny oddělené tyče havarijní ochrany, vstřelované nebo volným pádem rychle
zasahující do aktivní zóny.
|