MEZE RŮSTU
Rozvoj naší technické civilizace nese s sebou zároveň obrovský růst
spotřeby energie. Tak se nejen vyčerpávají neobnovitelné zdroje energie na naší
planetě (ložiska uhlí, ropy a plynu), ale navíc dochází k velkému poškozování
životního prostředí. Teprve v posledních letech si lidstvo uvědomilo hrozící
nebezpečí a stále usilovněji hledá cesty, jak uspokojit dva zdánlivé protiklady -
stálý hospodářský růst a obnovu a udržení kvalitního prostředí pro život
lidstva.
Dnes už si musí být každý vědom, jakou roli hraje energie nejen ve vědě, ale i v průmyslu, v
politice a v řešení sociální problematiky. Od kolébky až do hrobu jsme všichni
závislí na přírodě a jejích nepřetržitých dodávkách energie ve všech formách.
Pravda, často (1780 -1849) se zdá, že energie hraje v rozvoji lidstva nepodstatnou
roli, stejně jako se může zdát; že proud vzduchu hraje podřadnou roli ve
varhaníkově hře. Zůstává však skutečností, že selže-li přísun energie,
moderní civilizace se zhroutí stejně rychle, jako umlkne varhaník, jehož varhany
připravíme o vzdušný proud."
 |
To napsal Frederick Soddy, nositel Nobelovy ceny, v roce 1912. Není jistě třeba
přinášet důkazy o tom, že jeho slova se v příštích desetiletích potvrdila a
civilizace dvacátého století se opravdu rozvíjela tak, že se pro její pojmenování
často užívalo názvu energetická civilizace. Překotný rozvoj požírající kvanta
energie přinášel i efektivnější, elegantnější a úspornější způsoby jejího
získávání, přenosu i užití. Avšak způsob lidského rozvoje, směrování lidské
civilizace s jejími nekončícími nároky na energetickou spotřebu a tím i spotřebu
zdrojů dobývaných bez ohledu na důsledky z těla vlastní planety, přinášel stále
zřetelnější příznaky toho, že je to způsob a směr, který se musí změnit,
nemá-li skončit nenapravitelnými jizvami na tváři Země nebo dokonce katastrofou.
Objevili se ekologové se svými výstrahami a varováními.
Civilizace nezměnila lidský život jen v kladném smyslu, ale má také
záporný vliv na celé přírodní prostředí. Důsledky těžby černého a zvláště
hnědého uhlí, dopravy ropy po mořských trasách, výroby elektřiny v tepelných
elektrárnách užívajících druhořadé palivo patří mezi ty nejhorší, které kdy
lidé způsobili. Stačí vzpomenout na krajiny devastované povrchovou těžbou uhlí, na
ovzduší znečištěné oxidem siřičitým z tepelných elektráren, na kyselé deště
jako důsledek exhalací ze všech spalovacích procesů, na ropné skvrny na mořích, na
smog a zápach ve městech ...
|