SÍTO SLUNEČNÍHO ZÁŘENÍ
 |
|
Na tomto obrázku jsou znázorněny osudy
sluneční energie na Zemi. Z celkového dopadajícího záření (příkonu) 180 tisíc
terrawattů (100%) se asi třetina odráží zpět do kosmického prostoru, necelá
pětina je pohlcena v atmosféře a téměř polovina se přemění v teplo na povrchu
Země. Asi půl promile (tj. 90 terrawattů) se mění v chemickou energii biomasy přes
fotosyntézu zelených rostlin a fytoplanktonu. Zachycená sluneční energie je pak
vyzařována jako tepelné infračervené záření do kosmického prostoru. |
|
Sluneční výkon čili zářivost Slunce je 3,8. 1023 kW, což je více, než spotřebovává celé
lidstvo dohromady, o násobek 40 bilionů. Z toho se zachytí v planetární soustavě asi
1 stomiliontina a na Zemi pouze 1 dvoumiliardtina. Množství záření, které
dostáváme z celkové sluneční zářivosti, je jako kapka vody v Niagarských
vodopádech. Je to však energie životně
důležitá pro celou Zemi.
Pro lepší představu znázorníme onu "kapičku" energie, kterou
nám poskytuje Slunce (180 tisíc terawattů),
jako 100 %. Tato energie dopadá jako sluneční záření na povrch zemské atmosféry -
takovou bychom ji naměřili ve výškách kolem tisíce kilometrů, kam ještě
atmosféra sahá. Atmosféra - naštěstí pro život - pohlcuje některé druhy
slunečního záření (např.rentgenové a ultrafialové), kdežto jiné (např. světlo)
propouští. Záření nebezpečné pro život (rentgenové a ultrafialové) pohlcuje ve
výškách nad 60 km. Sluneční záření, které projde atmosférou, dopadá na povrch
Země. Pevniny a moře je z malé části odrazí a z větší části pohltí a
přemění v teplo. Zhruba můžeme říci, že
z celkového toku slunečního záření dopadajícího na Zemi se asi 1/3 odráží od
atmosféry a od povrchu, asi 1/5 je pohlcována v atmosféře a přibližně 1/2 je
pohlcena povrchem pevnin i moří a mění se v teplo. Díky tomuto teplu žijeme v
příznivém prostředí.
|
 |
|
Spalování fosilních paliv má
nepříjemné důsledky pro celou naši planetu. |
Skleníkový efekt a oteplování Země
Na Zemi se proměňuje asi 2/3 dopadajícího slunečního záření v teplo (kolem 120
tisíc terawatů). Stejné množství záření Země vyzařuje zpět do vesmíru, ale s
tím rozdílem, že vlastní záření Země je tepelné, s vlnovou délkou kolem setiny
milimetru. Mezi pohlceným slunečním světlem a teplem vyzářeným Zemí je tedy
energetická rovnováha. Tuto rovnováhu člověk v dnešní době narušuje. Spalováním
fosilních paliv roste v atmosféře obsah oxidu uhličitého a tento
plyn působí skleníkový efekt (jev).
Oxid uhličitý pohlcuje tepelné záření Země a zčásti ho vrací zpět. Zabraňuje
mu, aby uniklo do kosmického prostoru. Země tedy více přijímá, než vyzařuje, a
důsledkem toho je, že dochází k jejímu pozvolnému oteplování. Oteplování se projevuje
posunováním hranice sněhu do větších výšek, ledovce v mořích končí ve
vyšších zeměpisných šířkách a stejně tak se posouvá hranice permafrostu
(věčně zmrzlé země) k severu. Užívání fosilních paliv bude mít nepříjemné
důsledky pro celou zeměkouli, pokud nepřejdeme na využívání jiných zdrojů energie
nebo přímého slunečního záření.
|