ZÁŘÍCÍ KAMENY
Vydejme se teď na chvíli do Paříže, do budovy zdejšího polytechnického ústavu.
Ptáte se proč? Právě tady, v chladném a zamračeném únoru roku 1896, totiž
začíná atomový věk. Pokud by se nám podařilo nahlédnout zaprášenými okny
ústavu, mohli bychom pozorovat staršího důstojného muže, jak si hraje s kameny
různých tvarů i barev. "Od prvního dne, co jsem se dozvěděl o objevu paprsků X
profesorem Röntgenem, napadla mě myšlenka,
že vlastnost vysílat pronikavé záření úzce souvisí s fosforescencí." To jsou
slova profesora A. H. Becquerela, a on
nemá od slov daleko k činům.
 |
Profesor Becquerel hodlá své tvrzení prokázat experimenty. Proto ozařuje
nejrůznější látky slunečním světlem a pak je nechá působit na fotografickou
desku, aby zjistil, zda světlo opět vyzařují - fosforeskují. Kontrolní vzorky
neozařuje - fosforeskovat (zářit) by tedy neměly. Jako jednu z
experimentálních látek si Becquerel vybírá (náhodou, intuicí, kdo ví?) uranovou
sůl. A skutečně, minerál září.
Kupodivu však stejné stopy zanechává na desce i kontrolní, tedy neosvícený vzorek.
Profesor opakuje pokus jednou, dvakrát, desetkrát se stále stejným výsledkem.
Uranová sůl září, ať je předem osvícena či neosvícena.Teorie o fosforescenci se
hroutí. Becquerel je na štěstí vědec, který nepřizpůsobuje fakta svým teoriím,
ale teorie faktům.
Bez lítosti opouští svou původní myšlenku navíc chápe, že je na stopě zcela
nového fyzikálního jevu. Jevu, který byl později nazván radioaktivitou.
Jen několik kroků chodbou od laboratoře profesora Becquerela má svou pracovnu jeho
kolega Pierre Curie. Sdílí ji spolu se svou
mladou manželkou Marií. Tato skvělá studentka a dnes už nadějná vědecká
pracovnice přišla do Paříže z Polska. Její jméno - Curie-Sklodowská o tom nenechává pochyb.
Manželé Curieovi se spolu s profesorem Becquerelem vydávají po stopách tajemného
záření.
Začala úmorná a nekonečná práce. Než se Curieovým podařilo získat pouhou jednu
desetinu gramu nového prvku nazvaného radium
hlavního zdroje Becquerelem objeveného záření museli zpracovat více než tunu
materiálu, tzv. smolince z českého Jáchymova.
Druhý krok stranou - Jáchymov
Jáchymov byl založen roku 1516 jako královské horní město na bohatých
žilách stříbrné rudy. Během několika málo let se jeho sláva a pověst o velikém
bohatství rozšířila daleko za hranice Českého království. Působil tu i proslulý
lékař Agricola, autor vzácného díla o starém hornictví. Od roku 1519 tu byly
raženy jáchymovské tolary, peníze ceněné v celém světě. Vždyť jáchymovské
tolary daly jméno dnešnímu dolaru.
Po vyčerpáni stříbrných žil však sláva města stejně rychle pohasla, jako
předtím zazářila. V 19. století se tu už těžil jen uran - nepříliš ceněná surovina, vhodná
například k výrobě barev. Získával se ze smolince, horniny označované tak starými
horníky proto. že její objevení znamenalo smůlu - ztrátu stříbrných žil.
Becquerelův objev znamenal pro Jáchymov nový rozkvět. Už v roce 1909 tu byly
zřízeny první radioaktivní lázně na světě. V lázeňském paláci Radium se
léčily nemoci pohybového ústroji, nervové i cévní.
V 50. letech našeho století se náhle stal uran nejhledanější surovinou světa.
Světa, ve kterém hlavním trumfem byla atomová bomba. Do Jáchymova opět plynuly
obrovské částky peněz, zároveň se tu však rodila smrt, bolest, strach a
zoufalství. V uranových dolech byli v nepředstavitelně krutých podmínkách nuceni
dobývat strategickou surovinu pro Sovětský svaz českoslovenští političtí vězni.
Tisíce jich to zaplatilo životem nebo poškozeným zdravím. Veškerá těžba byla
odvážena do Sovětského svazu, aby z ní byl vyroben jaderný arzenál dodnes
ohrožující svět. Po vyrabování zásob skončila již podruhé (tentokrát poněkud
pochmurná) sláva města, které mimoděk stálo na začátku nové epochy - epochy
atomové energie.
|