DOČASNÉ SKLADOVÁNÍ - A CO DÁL?
Skladování použitých článků po dobu mnoha let provozu elektrárny není
technickým problémem. Technologie skladování v bazénech naplněných vodou je
používána po desetiletí.
V posledních letech došlo téměř na všech jaderných elektrárnách k rozšíření
skladovacích kapacit tím, že se palivové
články začaly ukládat do skladovacích bazénů hustěji. Suché skladování ve
stíněných kontejnerech se rovněž
používá v řadě zemí. Skladování paliva v jaderné elektrárně kteroukoliv z
těchto metod nevede k žádnému ohrožení pracovníků či obyvatelstva. Skladování vyhořelého paliva v ocelových
kontejnerech lze přirovnat např. k umístění velmi silných zářičů používaných
v průmyslu nebo v medicíně v masivních stínících zařízeních. Ani ty samozřejmě
nijak své okolí neohrožují.
 |
Aktivita odpadů z 1 tuny
vyhořelého paliva a aktivita odpovídajícího množství uranové rudy. |
Dál máme nejméně dvě možnosti: vyhořelé palivo přepracovat na nové,
nebo ho odvézt do trvalého hlubinného
úložiště. Oba způsoby jsou ve světě technicky zvládnuty a záleží na
ekonomických rozborech příslušné země, který způsob zvolí. USA, Švédsko a
Španělsko zatím volí uložení, Francie, Velká Británie a Japonsko se daly cestou
přepracování. Z ekonomických důvodů většina zemí dává přednost trvalému
uložení, i když existují opatření, aby i pak mohlo být palivo vyzvednuto.
Ve výzkumu jsou další zajímavé metody zpracování vyhořelého paliva a likvidace
jaderných odpadů.
V České republice je jeden mezisklad
vyhořelého paliva s kapacitou 600 tun v areálu Jaderné
elektrárny Dukovany a hledá se místo pro další mezisklad, kde bude odpočívat
vyhořelé palivo i z Temelína.
|