PŘEPRACOVÁNÍ ODPADŮ A JEJICH FORMY
Materiály, které jsou v průběhu technologického procesu zachycovány a
shromažďovány, nejsou vždy využity nebo uloženy na složiště v té formě, ve
které vznikly, ale bývají přepracovány, aby se zlepšily jejich vlastnosti a aby se
omezil nebo eliminoval jejich možný vliv na životní prostředí.
 |
|
Míchačka na výrobu aglomerátu či
stabilizátu. |
|
Po přepracování jsou odpady využity nebo ukládány v jedné ze tří
nejrozšířenějších forem:
Aglomerát - vzniká
přídavkem asi 25 % vody a zamícháním popílku
nebo popele ve speciálním zařízení. Takto
připravený aglomerát je sypký až granulovaný, při transportu ani po uložení
nepráší a díky chemickým změnám na povrchu zrn se z něj při styku s vodou
uvolňuje (vyluhuje) jen velmi málo škodlivin. Aglomerát se bude vyrábět v Elektrárně Mělník z části popele, který
nebude využit jiným způsobem, a bude se jinak prázdnými vagony vracet zpět do Severočeských dolů (SD)
k uložení.
|
 |
|
Zařízení na výrobu
stabilizátu ve výrobní hale. |
Deponát - směs popele a energosádrovce zvlhčená asi 25 % vody.
Takto zpracovaná hmota má pouze mírně sníženou vyluhovatelnost škodlivin oproti
původním složkám. Díky různé velikosti částic popílku, strusky a energosádrovce je asi desetkrát
snížena propustnost vrstvy ve srovnání s vrstvami samostatných složek deponátu.
Ukládání nevyužité části odpadů z energetiky ve formě deponátu do utěsněných
složišť v prostoru SD bude provozováno v elektrárnách Prunéřov a Tušimice.
Stabilizát - je ve
světě nejrozšířenější formou ukládání energetických odpadů. Jedná se o směs
popele a produktů odsiření nebo popele z fluidních
kotlů, která se zamíchá s vodou za případného přídavku aditiva (vápna,
cementu) s cílem využít tzv. pucolánových vlastností, tj. schopnosti popílku
tuhnout a tvrdnout jako např. cement. Tato schopnost se však musí aktivovat přídavkem
vápna nebo cementu, zejména v případech, kdy popel obsahuje jen malé nebo žádné
množství volného vápna, jak je u popelů v ČR obvyklé. Bez přídavku vápna
(aktivátoru) popílek netvrdne, s přídavkem vápna směs tvrdne podobně jako beton.
Stabilizát po zatuhnutí a zatvrdnutí dosahuje pevnosti až 10 MPa (výjimečně až 20 MPa), za příznivých
podmínek může být dosaženo velmi nízké propustnosti, tedy rychlosti, kterou voda
může proudit vrstvou stabilizátu (až pod 10-10 m/s = 0,000 000 0001m/s).
Uvolňování škodlivin ze stabilizátu je výrazně sníženo oproti samostatným
složkám tím, že těžké a toxické kovy jsou chemicky vázány v krystalické
mřížce materiálu, který je podobný betonu nebo spíše tzv. hubenému betonu.
|