OD PLYNOJEMU K PODZEMNÍM ZÁSOBNÍKŮM
Hned první městské plynárny, vznikající u nás začátkem padesátých let
minulého století, potřebovaly zásobníky, jejichž úkolem bylo vyrovnávat rozdíl
mezi rovnoměrně vyráběným svítiplynem a jeho měnícím se odběrem. Od menších,
tzv. mokrých plynojemů se zvonem plovoucím na vodě v ocelové
nádrži se přešlo postupně k suchým plynojemům, v nichž plyn
vyplňoval prostor pod pohybujícím se utěsněným pístem. Jeden z největších
evropských suchých nízkotlakých plynojemů v michelské plynárně v Praze měl
kapacitu 150 000 m3 svítiplynu.
Dne 6. ledna 1961 došlo při svařování na jeho pohyblivém pístu k požáru, který
hrozil explozí plynu, takže obyvatelstvo z okolí muselo být evakuováno. Pro
současnou plynárnu Horní Měcholupy byl vybudován obří suchý plynojem s kapacitou 300 000 m3.
|
 |
|
Podzemní skladování zemního
plynu. |
Dnes jsou naše města zásobována pouze zemním plynem odebíraným z dálkového a
tranzitního plynovodu, převážně ze Sibiře, v množství kolem 8 miliard m3
ročně. Celá Evropa je protkána sítí plynovodů,
zásobovaných z několika zdrojů: z Alžíru, Íránu, SNS a těžebních oblastí v
Severním moři. Protože zemní plyn je v obrovském měřítku využíván pro otop a
výrobu tepla, stoupá jeho odběr v zimním období na trojnásobek až pětinásobek
nejnižší letní spotřeby. Dodávky plynu jsou však po celý rok rovnoměrné, a tak
je nutné během léta akumulovat objem 20 až 30 % celoroční spotřeby plynu, který
pak kryje převyšující zimní spotřebu. Na takový úkol sebevětší pozemní
plynojemy nestačí. Cestu ukázali američtí energetici, kteří dali roku 1916 do
provozu u Buffala první podzemní zásobník.
Ukázalo se, že až několik miliard m3 zemního plynu lze bez
vysokých nákladů vtlačit do vyčerpaných ložisek ropy, do hlubinných porézních nebo zvodnělých
vrstev obklopených nepropustnými horninami (zejména solemi) nebo do utěsněných
prostor bývalých hlubinných dolů. V současné době slouží k vyrovnávání
spotřeby zemního plynu na světě kolem 600 podzemních zásobníků s celkovou
kapacitou 300 mld. m3.
Kompresorová stanice vhání plyn sondami do propustných vrstev, odkud
vytlačuje podzemní vodu. Stovky metrů pod povrchem se tak plní plynové
"kapsy" obklopené vodním pláštěm pod nepropustnou vrstvou. Po otevření
uzávěrů sběrných sond začne tlak vody vytěsňovat plyn do odběrového potrubí. Česká republika
používá pěti podzemních zásobníků na Moravě s kapacitou 1,7 mld. m3
plynu. Zásobník Hrušky, zřízený pod sedmi vesnicemi, umožňuje v
hloubkách kolem 1 až 2 km uložit téměř miliardu m3, a nahradí tak pět
tisíc obřích suchých plynojemů! Ve světovém měřítku unikátní podzemní
zásobník pro uložení zemního plynu pod vysokým tlakem se nyní dokončuje v
opuštěném rudném dole v Příbrami.
Zemní plyn se však dá s výhodou skladovat i po svém zkapalnění.
|