



 |










Pražská informační služba
Betlémské nám. 2
116 98 Praha 1
info@pis.cz
|
 

|
 |
Základní informace
Znak Prahy
Památky
Národní kulturní památky
Sochy a pomníky
Piktogramy
Doprava
Ubytování
Pražská nej...
Jak se Praze říká
Změny názvů
Fotogalerie
Petřínská rozhledna
Pomníky a sochy
Praha 1
Zápasící Titáni (Giganti) -
Pražský hrad, ve vstupu do prvního
čestného nádvoří; původní
autor Ignác František Platzer z let 1761 - 62. Obrovité
postavy zápasících gigantů jsou již
volné kopie původních soch z r. 1902, autor
Čeněk Vosmík a Antonín Procházka.
Dále jsou zde znaky rakouské říše: orel s
žezlem a český zemský znak lev s žezlem. Po
stranách jsou vázy s putti.
Barokní kašna - Pražský hrad, uprostřed
II. nádvoří; mohutnou barokní pískovcovou
kašnu vytesal r. 1686 italský kameník Franišek de
Torre. Je zdobená plastikami pražského dvorního
sochaře Jeronýma Kohla. Na vrcholu je koule
podepíraná třemi lvy, iniciála L na soklu
znamená Leopold I. Mohutní bohové Merkur, Vulkán,
Neptun a Herkules i tritoni nadnášejí jednotlivé
mísy.
Sv. Václav - Pražský hrad, na
nároží starého probošství je
pískovcová socha z r. 1662, autor Jan Jiří Bendl.
Jde o jedno ze tří Bendlových zobrazení sv.
Václava na volném prostranství.
Žulový monolit z Mrákotína -
Pražský hrad; nedaleko sochy sv. Václava je 16,38 m
vysoký monolit z jednoho kusu žuly z
mrákotínského lomu u Třeště na
Moravě. Navrhl jej Josip Plečnik k 10.
výročí vzniku Čs. republiky v r. 1928.
Sv. Jiří - Pražský hrad, III.
nádvoří; bronzová socha sv. Jiří,
který zabíjí draka, je významnou památkou
gotického kovolijectví ze 14. st. Autor není znám.
Dříve se soudilo, že to byla práce
Jiřího a Martina z Kluže z r. 1373. Po požáru
Hradu r. 1541 byla socha opravena. Rovněž při korunovaci
Maxmiliána II. byla socha shozena tlačícím se davem
a musela být znovu přelita Tomášem Jarošem.
Dříve stávala na jiném místě, snad na
barokní kašně před chrámem sv. Víta.
Architekt Josip Plečnik ji umístil na vysoký
pilíř s mělkou nádrží. Dnes je na
kašně odlitek, originál je ve sbírkách
Národní galerie. Je to první známá socha u
nás, která zdobila volné prostranství, nebyla
vázána na stavební objekt.
Zpívající fontána - v zahradě u
Letohrádku královny Anny; bronzová fontána
patří k nejkrásnějším
renesančním fontánám na sever od Alp. Odlil ji
mistr Jaroš 1562 - 68 podle nákresu italského
malíře Francesca Terzia, který působil v Praze
kolem poloviny 16. st. Fontána je bohatě zdobena loveckými
motivy, reliéfními maskami a palmetami. Silný sloup
fontány je obklopen postavami. Paprsky vody proudící z
kašny vydávají líbezný rytmický zvuk
vody dopadající na rezonující bronzovou desku.
Vítězství - v zahradě před
letohrádkem Královny Anny je bronzová socha mladíka
s ratolestí ve vztyčené paži, jejímž
autorem je Jan Štursa r. 1921.
Morový sloup, Panna Marie - uprostřed
Hradčanského nám. v místě, kde se v
době morové nákazy konaly bohoslužby pod
širým nebem; stavbu sloupu schválil císař
Karel VI. r. 1725, založen o rok později. Město
Hradčany nemělo dost financí, proto sloup byl
dokončen a vysvěcen až r. 1736. Sochu Madony (Immaculata -
Naposkvrněná) a postavy světců na
zábradlí a na pilířích obelisku
(Václav, Vojtěch, Vít, Jan Nepomucký,
Alžběta Durynská, Petr, Pavel, Florian a Karel
Boromejský) vytvořil 1724 - 28 Ferdinand Maxmilián Brokof.
Po jeho smrti dokončovali dílo jeho žáci. Socha Panny
Marie byla již v r. 1894 nahrazena kopií od Ludvíka Wurzela.
Sloup Panny Marie Einsiedelnské - Hradčanské
náměstí, na hradní rampě; sloup na
čtyřhranném soklu nese sousoší Panny Marie s
mrtvým Kristem v klíně. Je to raně barokní
dílo neznámého autora cca z r. 1672. Sousoší
stávalo u raně barokní kaple Panny Marie
Einsiedelnské, jehož část byla koncem 18. st.
odbourána, a tak vznikla ohrazená plošina, odkud je
krásný pohled na Prahu.
Sv. Václav - Hradčany, hradní rampa; na
barokním soklu pocházejícím z
někdejšího sousoší sv. Václava na
Karlově mostě od Ottavia Mosta, přeneseného sem r.
1791, je nová socha sv. Václava od Čeňka
Vosmíka z r. 1906. Vedle sochy je plošina s výhledem na
panoráma Prahy. Vedle stojí sousoší Panny Marie
Einsiedelnské z konce 17. st.
Tomáš Garigue Masaryk - na Hradčanském
nám. poblíž Salmovského paláce byla 7.
března 2000 při příležitosti 150.
výročí narození T. G. M. odhalena jeho
bronzová socha. Sochu vytvořili ak. sochaři Josef Vajce a
Jan Bartoš podle původního díla sochaře
Otakara Španiela z r. 1931, která je umístěna v
pantheonu Národního muzea v Praze. Projektové
řešení provedl arch. Jiří Rathouský.
Socha je vysoká 3 m, váží cca 500 kg, stojí na
kruhovém žulovém podstavci. Slavnostního
odhalení se účastnil prezident Václav Havel a
americká ministryně zahraničí Madeleine
Albrightová. Duplikát této sochy byl převezen do
Mexika pro osazení na hlavní třídě, jež
nese jméno T. G. M.
Sv. Jan Nepomucký - Hradčany, Radniční
schody v úpatí; sochař Michal Jan Brokof v r. 1709
vytvořil sochu světce v klasickém pojetí v
kanonickém oděvu s křížem v levé ruce a
zlacenou ratolestí v pravé, u světcových nohou jsou
dvě postavy andílků s knihou a se svitkem.
Tentýž sochař je autorem sochy sv. Jana Nepomuckého u
vchodu do kostela sv. Jindřicha na Novém Městě a
před kostelem sv. Jana Na Prádle na Malé Straně.
Eva - Hradčany, hradní rampa dole proti
Radničním schodům; je zde bronzová socha Evy od
Jana Štursy z r. 1908. Byla sem postavena v r. 1948.
Sv. Jan Nepomucký - Pohořelec; uprostřed
náměstí stojí pískovcové
sousoší sv. Jana Nepomuckého z r. 1752, autorem je
patrně Jan Antonín Quittainer (dle Pocheho), seznam soch Galerie
hl. m. Prahy uvádí jako autora Tadeáše Hochhause.
Roku 1846 sem bylo sousoší přeneseno z
Hradčanského náměstí.
Sv. Jan Nepomucký - Strahovský klášter
premonstrátů; v exteriéru kláštera je osazena
socha světce, jejímž autorem je Václav Nedoma v r.
1818.
Lev s československým znakem - na
nádvoří Strahovského kláštera je socha
umístěna od r. 1987. Vytvořil ji Bohumil Kafka. Při
tvorbě měl v ateliéru v kleci živý model
lva.
Tycho de Brahe a Johannes Kepler - Pohořelec u
Parléřovy ulice; před budovou gymnazia Jana Keplera
stojí na kamenném soklu dvě bronzové postavy s
hvězdářskými přístroji v rukou v
nadživotní velikosti. Je to dánský astronom Tycho de
Brahe, který působil v Praze necelé tři roky a je
pochován v Týnském chrámu, a německý
astronom Johannes Kepler, který působil v Praze 12 let.
Pomník byl postaven v r. 1984, autor Josef Vajce. Je
připomínkou slavné astronomické epochy
rudolfinské Prahy.
Patníky - na Malostranském náměstí
před Lichtenštejnským palácem bylo v roce 1993
osazeno 27 moderních litinových patníků od
sochaře Karla Nepraše, jejich výška je 125 cm.
Morový sloup Nejsvětější Trojice -
Malostranské nám.; jeden z
nejkrásnějších pražských sloupů
stojí v horní části náměstí
před průčelím chrámu sv.
Mikuláše. Trojboký sloup zdobí sochy
Nejsvětější Trojice, Panny Marie a pěti
českých patronů. Dodatečně byly ve
spodní části zřízeny fontány a pod
sochou umístěny vázy a putti od Ignáce
Františka Platzera. Sloup byl vytesán z vděčnosti za
vymizení moru kameníkem Františkem Wolfgangem Herstorferem,
sochařem Janem Oldřichem Mayerem a Ferdinandem Geigerem podle
návrhu Giovanni Battisty Alliprandiho.
Miroslav Tyrš - na nádvoří Tyršova domu,
v němž je Muzeum sportu; Tyršova bronzová postava je
oděna do sokolského kroje, v pravé ruce drží
šavli, která naznačuje, že šerm byl jedním
z nejoblíbenějších sportů zejména v
počátku sokolského spolku. Pomník vytvořil v
r. 1926 Ladislav Šaloun a byl odhalen při VIII.
všesokolském sletu. Za okupace byla socha zničena,
poté odlita znovu podle dochovaného modelu.
Pomník obětem komunismu - Újezd, pomník byl
odhalen 22. května 2002 v ose Vítězné ulice na
úpatí Petřína, autorem je sochař Olbram
Zoubek, který sousoší vytvořil ve spolupráci s
ing.architektem Zdeňkem Hölzelem a ak. architektem Janem Kerelem.
Pomník se skládá z monumentálního
schodiště, na němž stojí sedm bronzových
plastik, které se postupně z postav
proměňují v torza.
Josef Dobrovský - Kampa; na severním okraji parku
před domkem, který hrabě Nostic věnoval
českému buditeli Josefu Dobrovskému, je jeho
pomník, přenesený sem z Vrchlického sadů r.
1949. Podle návrhu prof. Tomáše Seidana z r. 1891 ho
vytvořil v r. 1902 z kararského mramoru sochař
Václav Žďárský. Na vysokém
žulovém podstavci je Dobrovského portrétní
busta v nadživotní velikosti.
Sv. Jan Křtitel - Maltézské nám. proti
průčelí maltézského kostela;
sousoší patrona maltézského řádu sv.
Jana Křtitele z pískovce je od Ferdinanda Maxmiliána
Brokofa z r. 1715. Tvoří je postava stojícího
světce s praporem v pravé ruce a s beránkem u nohou,
níže pak jsou sochy andělů se štíty.
Sousoší původně tvořilo střed
kašny, která byla v 80. letech necitlivě odstraněna.
Sv. Václav - Václavské
náměstí; autor sousoší je Josef Václav
Myslbek, podstavec Alois Dryák, ornamentální
výzdoba Celda Klouček. Pomník vznikl v letech 1887 - 1924,
je výsoký 5,8 m. Modelem ke koni byl krásný
vojenský hřebec Ardo. Původně se uvažovalo o
umístění pomníku na rampě muzea, ale arch.
Hlávka a další prosadili, aby stál pomník na
náměstí. Pomník byl koncipován jako
jezdecká socha sv. Václava doplněná
českými patrony: z čelního pohledu vlevo
vpředu je sv. Ludmila, která drží knihu, vpravo
vpředu sv. Prokop rovněž s knihou, vzadu vlevo je sv.
Anežka s korunkou na hlavě, v rukách nemá nic, a
vzadu vpravo je sv. Vojtěch s mitrou a berlou, držící
knihu a pravou rukou žehnající. Na místě sv.
Anežky byl původně sv. Ivan. Pomník byl odhalen r.
1913 (ještě ne zcela dokončený), poslední
socha sv. Vojtěcha byla instalována až v r. 1924. 28.
října před tímto pomníkem byla
vyhlášena československá státní
samostatnost slovy listiny, kterou přečetl Alois Jirásek.
Proto bylo do dlažby před sousoší vsazeno datum 28. X.
1918.
Čechie (velká figurální skupina) -
Václavské náměstí;
novorenesanční plastiky na fontáně před
Národním muzeem vytvořil v roce 1895 Antonín Pavel
Wagner (1834 - 1895): ve středu sedí Čechie s Moravou a
Slezskem, po stranách symboly Vltavy a Labe.
Národní muzeum - Václavské
náměstí, interiér; po stranách vstupu do
budovy sedí symbolické postavy Historie a
Přírodních věd od Josefa Maudera.
Průčelí korunované kupolí Panteonu, je
zdobeno reliéfními deskami,
znázorňujícími Založení
Zbraslavského kláštera Václavem II.,
Založení Karlovy univerziry Karlem IV. a Dobu Rudolfa II. od
Antonína Pavla Wagnera, který vytvořil i sochařskou
výzdobu průčelí tympanonu Čechie jako
patronka věd a umění. Zemský znak na vrcholu
štítu držený génii je od Antonína Poppa.
Alegorické skupiny po stranách kopule na téma
Obětavost, Nadšení, Láska k pravdě a
Láska k minulosti vytvořil Bohuslav Schnirch. Vstupní
sloupová hala je zdobena bronzovými plastikami Libuše,
Přemysla, knížete Václava a Přemysla Otakara
II. od mnichovského sochaře Ludvíka Schwanthalera. Jeho
díla zdobí i schodiště: Eliška
Přemyslovna, Jiří z Poděbrad, arcibiskup
Arnošt z Pardubic a Bohuslav Hasištejsnký z Lobkovic. Plastiky
odlil královský bavorský litec Müller.
Mistr Jan Hus - Staroměstské náměstí,
autor Ladislav Šaloun, architektonická spolupráce
Antonín Pfeiffer, kovolijecké práce provedla
brandýská firma Srpek. Myšlenku na vybudování
pomníku navrhl Vojta Náprstek, který byl předsedou
příslušného spolku. Na pomník byla
uspořádána sbírka. Pomník z kamene a bronzu
patří k nejvýznamnějším secesně
symbolistním pracím českého
monumentálního sochařství. Obrovský monument
zaujímá plochu 900 m2.
Dominantní je postava mučedníka Husa nad
dohořívající hranicí,
hledícího k hlavnímu husitskému chrámu P.
Marie před Týnem. Dále skupiny lidu
reprezentující období husitství (pavéza,
cep) a proti tomu pobělohorskou dobu útlaku. R. 1903 byl
položen základní kámen, r. 1915 byl
neoficiálně odhalen pomník (slavnostní akt byl
zakázaný), slavnosti byly odloženy na dobu
příhodnější. Pražané tehdy
alespoň pokryli pomník květy. Po vzniku republiky byly
teprve doplněny nápisy a v r. 1926 mísy pro ohně a
zábradlí.
Nápisy na pomníku
- z čelní strany: Milujte se, pravdy každému
přejte (autor Hus)
- zleva: Živ buď, národe posvěcený v Bohu,
neumírej.
- zprava: Věřím, že po přejití
bouří hněvu vláda věcí Tvých k
Tobě se zase navrátí, ó lide český.
- vzadu: Kdož jsú boží bojovníci a zákona
jeho.
Jan Hus - nádvoří Karolina, autor Karel
Lidický (1900 - 1976). Bronzová socha je z r. 1954.
Pieta - před vchodem do Stavovského divadla, autorka
sochařka českého původu Anna Chromy, od roku 2000
Mariánský sloup (bývalý) -
Staroměstské náměstí, nedaleko Husova
pomníku; stál zde do roku 1918, dílo Jana
Jiřího Bendla a jeho pomocníků Arnošta
Heidelbergera, Stanislava Goldschnecka a Abrahama Melbera z roku 1650. Byl
vztyčen téhož roku a vysvěcen o dva roky
později. Téměř čtrnáctimetrový
pískovcový sloup nesl dvoumetrovou pozlacenou mariánskou
sochu na vrcholu a čtyři skupiny andělů
zápasících s nečistými silami zla v
rozích kamenného zábradlí. Sloup byl postaven z
příkazu Ferdinanda III. na paměť
ukončení třicetileté války a
osvobození Prahy od Švédů a ke cti Panny Marie
Immaculaty - Neposkvrněné (byl to 2. nejstarší
Mariánský sloup v Evropě - starší je v
Mnichově). Pražský poledník, který byl
vyznačen v 90. letech 20. st. v dlažbě
Staroměstského náměstí je stínem,
který vrhal Mariánský sloup v pravé poledne.
Stržení sloupu v r. 1918 partou žižkovského
bohéma Franty Sauera nebylo spontánním výbuchem
hněvu proti barokní památce jako symbolu
habsburského útlaku, i když to tak někdy
bývalo interpretováno a když takové akce někde
nastaly. Torzo mariánské sochy a další zbytky plastik
ze sloupu jsou uchovávány v Lapidáriu
Národního muzea.
V r. 1936 byla umístěna zmenšená kopie Bendlovy
Panny Marie z Mariánského sloupu na hlavní
oltář v nově postaveném Kostele Panny Marie
Královny míru v Praze na Lhotce. Kopie sloupu je i v kapli
Staroměstské radnice. V r. 1990 vznikla Společnost pro
obnovu Mariánského sloupu, která na
Staroměstském náměstí v r. 1993
položila základní kámen k novému sloupu.
Kašna s ozdobnou mříží - Malé
náměstí; znamenitá ručně
kovaná renesanční mříž s datem 1560. V
17. st. doplněna zlaceným českým lvem nad velkou
makovicí.
____________Karlův most -
začátek_______________
Karlův most
Barokní sochy a sousoší byly na mostě
instalovány v letech 1683 - 1714. Jen v krátkém
období 1706 - 1714 bylo instalováno 26 soch. Posledním
byl v r. 1938 sv. Cyril a Metoděj. Za Jiřího z
Poděbrad stál prý uprostřed mostu jeho
jezdecký pomník, socha Spravedlnosti a pyramida se lvem a
Jiříkovým heslem Veritas vincit (Pravda
vítězí). Kolem r. 1600 sem byla jako první
osazena socha sv. Jana Nepomuckého a později další.
Ty sochy a sousoší, které byly později zničeny
povodněmi, nebo které byly přiliš ničeny
povětrnostními vlivy, byly nahrazeny kopiemi soudobých
umělců. Většina soch je z českého
pískovce, jen sv. Filip Benicius je z bílého kamene
podobného mramoru a sv. Kříž (Kalvárie) a Jan
Nepomucký jsou z bronzu.
Ve směru od Staroměstské mostecké
věže na Malou Stranu VLEVO jsou tyto sochy:
Sv. Ivo - autor Matyáš Bernard Braun, r. 1711; na Karlově
mostě kopie z r. 1908 od Františka Hergesela mladšího.
Originál umístěn v Lapidariu NM. Sv. Ivo je patron
právníků, sousoší dala postavit
právnická fakulta. Vdova s dětmi prosebně
vzhlíží k světci,
ujišťujícímu ubožáky svou pomocí. Po
jeho pravici tasí meč Spravedlnost.
Sv. Barbora, Markéta a Alžběta - autor Michal Jan
Josef Brokof, starší syn Jana Brokofa, r. 1707, též
uváděno 1709. Uprostřed sousoší Barbora,
napravo Markéta, nalevo Alžběta. Postava
Alžběty, sochařsky nejhodnotnější, je
patrně dílem Michalova bratra Ferdinanda Maxmiliána
Brokofa. Sousoší "svatých panen" pořízeno
nákladem J. V. Obyteckého z Obytce, jehož znak je
umístěn na soklu pod Markétou, pod Alžbětou je
znak jeho manželky.
Pieta - nebo Oplakávání Krista, autor Emanuel Max,
r. 1859; na matčině klíně
spočívá Ježíš, napravo je
Maří Magdaléna, uprostřed sv. Jan. Sochu objednala
pražská obec. Od r. 1695 zde byla Pieta Jana Brokofa, která
byla střelbou r. 1848 poškozena a 1859
přemístěna do nádvoří nemocnice Pod
Petřínem. Kdysi se v místě popravovalo a
nepoctiví pekaři se spouštěli v kleci do řeky.
Sv. Josef s Ježíškem - autor Josef Max;
původně zde od r. 1707 stála stejnojmenná socha z
Brokofovy dílny, byla však střelbou poničena. Maxovu
sochu objednal velkoobchodník Josef Bergmann.
Sv. František Xaverský - sousoší Františka
Xaverského vytvořil Ferdinand Maxmilián Brokof z let
1711-12. Toto i autorovo protější sousoší
Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu, se
při povodni r. 1890 s částí mostu
zřítilo do vody. Zbytky jsou v lapidáriu
Národního muzea. V r. 1913 vytvořil Čeněk
Vosmík kopii Fr. Xaverského, druhého hlavního
světce jezuitského řádu, který po
misiích v Japonsku a Indii zemřel v Číně.
Světec připomíná klečícímu
pohanskému knížeti před
pokřtěním smysl víry. Pod levicí
světce jsou dvě pážata, z nich jedno nese podobu
autora F. M. Brokofa. Dále čtyři pohanská
knížata - Ind, Tatar, Číňan a
mouřenín - nesou světce na desce s
křížem. Originál sochy umístěn v
Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti,
osazená kopie je z r. 1913 od Čeňka Vosmíka.
Sv. Kryštof - patron plavců, autor Emanuel Max r. 1857;
původně zde stála strážnice, která se
při povodni 1784 zřítila do vody i se
strážníky. Sv. Kryštof nese na rameni
žehnajícího Ježíška.
Sv. František Borgiáš - třetí
hlavní představitel jezuitů; autor Ferdinand
Maxmilián Brokof r. 1710. V dolní části soklu jsou
borgiášovské atributy: přilby (býval
vojákem), vévodská koruna (byl šlechtic) a
kardinálský klobouk (opakovaně odmítal
kardinálskou hodnost). Dva andělé drží obrazy
Madony a svátosti oltářní. Horní podstavec
nese znak purkrabího Františka z Colletů.
Sv. Ludmila s malým Václavem - stojí zde kopie
sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna po r. 1720.
Původně zde stávala socha sv. Václava jako
vítěze mezi dvěma anděly od Ottavia Mosta z let
1695 - 1701, která se při povodni 1784 zřítila do
Vltavy. Nahradili ji snad sochou od bývalého kostela Panny Marie
Einsiedelnské z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Sv.
Ludmila má v levé ruce závoj, jímž byla
uškrcena, pravou rukou ukazuje do bible, v níž se
učí malý Václav číst. Na
reliéfu podstavce je zobrazeno Václavovo usmrcení. Socha z
dílny Brauna byla nahrazena kopií z r. 1999 od J. Kačera a
M. Kačerové.
Sv. František Serafinský - otec žebravých
řádů mezi dvěma anděly - serafíny.
Autor Emanuel Max r. 1855; zhotovit jej dal František Kolowrat -
Liebstejnský na památku záchrany císaře
Františka Josefa I. při atentátu r. 1853. Bývalo zde
sousoší téhož světce od Františka Preisse z
r. 1708. Jeho hlavní postava nyní stojí ve výklenku
ohradní zdi kostela sv. Josefa na nám. Republiky,
andělé jsou u vchodu do kostela.
Sv. Vincenc Ferrarský a sv. Prokop - autor Ferdinand
Maxmilián Brokof r. 1712; Dominikán Španěl Vincenc
křísí mrtvého. Český patron Prokop
drží berlu na smutném zkroceném
okřídleném satanovi. Na zajímavém soklu jsou
tři karyatidy - poprsí Saracéna a Žida,
obrácených sv. Vincencem na víru a
plačícího démona spoutaného sv. Prokopem. Na
soklu reliéfy Posledního soudu a Orání sv. Prokopa
s čertem. Oba tito světci podle vatikánských knih
prý napravili 100 000 hříšníků,
přivedli ke katolické víře tisíce
Saracénů a Židů, vzkřísili mnoho
mrtvých a zkrotili mnoho čertů.
Sv. Mikuláš Tolentinský - světec
podává chléb chudým; autor Jan Bedřich Kohl
r. 1708, postaveno nákladem konventu augustiniánů
sv.Tomáše. Stojí zde kopie od sochaře Jana
Jiřikovského z r.1969. Originál umístěn v
Gorlici na Vyšehradě.
Sv. Luitgarda neboli Sen Sv. Luitgardy - proslulé
dílo Matyáše Bernarda Brauna, jeho první
známá práce a výtvarně
nejkvalitnější dílo Karlova mostu. Autorem
návrhu sousoší by mohl být Braunův
přítel Petr Brandl nebo autor mohl použít Berniniho
mystický výjev s ukřižovaným. Nejistá
je otázka architektonické spolupráce na podstavci, mohl se
na ni podílet František Maxmilián Kaňka nebo Jan
Santini-Aichl. Sousoší je vytesáno v dobrém
tvrdém pískovci nákladem plaského opata Evžena
Tyttla za plných 1200 zlatých. Originál je
umístěn v Lapidáriu Národního muzea na
Výstavišti. Kopii vytvořili J. Novák a B. Rak v r.
1995. Slepá Luitgarda byla členkou cistercického
řádu. Před smrtí se jí zjevil
Ježíš na kříži, objal ji a přitiskl
její ústa k ráně na svém boku, Luitgarda si
s ním vyměnila srdce.
Sv. Vojtěch - druhý český biskup s berlou
žehná po návratu z Říma české
zemi. Drží evangelium, jež hlásal pruským
Slovanům a Maďarům; autor Ferdinand Maxmilián Brokof
r. 1709. Originál darovaný městským radním
Markem Joanellim, jehož znak nese na soklu, je umístěn v
Gorlici na Vyšehradě. V r. 1973 osazena kopie sochařů
Vojtěcha a Karla Hořínka.
Sousoší trinitářů neboli Turek z
pražského mostu - sousoší Jana z Mathy, Felixe z
Valois a českého patrona Ivana je populární
postavou Turka. Posláním trinitářského
řádu bylo vykupovat křesťany z tureckého
zajetí; sousoší tedy představuje mohutnou
skálu, v níž je vytesáno vězení se
třemi uvězněnými křesťany.
Hlídá je pes a Turek s důtkami, původně s
kopím. Na skále stojí sv. Jan z Mathy se zlomenými
pouty a s penězi za výkup otroků, vpravo sedí
poustevník Ivan, pod ním jelen s křížem mezi
parohy. Sv. Felix rozpíná pouta zajatci. Autor Ferdinand
Maxmilián Brokof r: 1714. Na soklu je jméno dílny
Ferdinandova otce - Jana Brokofa.
Sv. Václav - autor Josef Kamil Böhm r. 1857 - 58.
Sochař vytvořil postavu podle náčrtu
malíře Josefa Führicha. Byla věnována
Klárovým ústavem slepců.
Ve směru od Staroměstské mostecké
věže na Malou Stranu VPRAVO jsou tyto sochy:
Madona a sv. Bernard - autorem cisterciáckého sousoší
Madony s klečícím Bernardem z r. 1709 je Matěj
Václav Jäckel. Tento originál je umístěn v
Gorlici na Vyšehradě. Na mostě osazena kopie,
jejímiž autory jsou M. Vajchr, V. Hlavatý, J. a P.
Vitvarovi, M. Tomšej, A. Viškovská-Altmanová a J. Wolf
v letech 1978 - 79. Objednavatel původního díla byl opat
Littwerig. Je odsud dobře vidět sochu, která
možná představuje stavitele Juditina mostu
(tehdejší zvyk), jejíž jméno je
Bradáč - patří k našim
nejstarším veřejným plastikám.
Původně byla na třetí klenbě Juditina mostu
na staroměstské straně, při zaklenutí ramene
byla vyňata a zazděna do nábřežní zdi
mezi Karlovým mostem a křižovnickým
klášterem do téže výšky. Plastika
Bradáče byla prvním staročeským vodoznakem.
Vědělo se, kam až voda v městě dosáhne,
když vystoupí k bradě, nosu nebo jeho uším.
Madona, sv. Dominik a sv. Tomáš Akvinský - autor
Matěj Václav Jäckel; oba světci, zakladatelé
dominikánského řádu, hlavního
nástroje inkvizice, přijímají od Madony
růženec. Dominikáni sousoší
pořídili. Pod Madonou je zeměkoule v oblacích a
symbolický pes s pochodní v tlamě (psi
Páně). Původní socha umístěna v
Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti, na
mostě osazena kopie V. Bartůňka a S. Hanzla z let 1958 -
61.
Kalvárie, sv. Kříž - pískovcové
sochy Panny Marie a sv. Jana vytvořil r. 1861 Emanuel Max;
kříž jako první ozdoba mostu zde stával
už za Karla IV. Později byl několikrát
vyměněn. Nynější bronzový
zlacený kříž byl ulit r. 1629 H. Hillingerem.
Prý jej r. 1657 v Drážďanech koupil malíř
Karel Škréta. Silně zlacený nápis v
hebrejštině "Svatý, svatý, svatý je Hospodin
zástupů" (Kadoš, Kadoš, Kadoš, Adošem Cevaot)
okolo kříže byl podle nápisu na podstavci a podle
pověsti pořízen královským tribunálem
r. 1696 z pokuty žida, který se posmíval
kříži. Podle židovské ročenky z r. 1998
není pověst pravdivá, odsouzený se stal
obětí lživého udání. Pro
židovské občany a návštěvníky
města je nápis nepochopitelný a uráží
jejich náboženské přesvědčení,
proto sem byly 8. 3. 2000 umístěny tři
vysvětující tabulky, jejichž autorem je sochař
Vlastislav Housa.
Sv. Anna - autorem sochy Mariiny matky je Matěj Václav
Jäckel. Představuje lidskou láskyplnou tvář
světice, chovající Ježíška, jenž
objímá zeměkouli s křížkem. Jde o sv.
Annu samotřetí, Panna Maria je zde jako dívka. Socha
pořízena nákladem hraběte Rudolfa z Lisova;
originál je v Gorlici na Vyšehradě, na mostě osazena
v r. 1999 kopie, jejímiž autory jsou V. Adamec, M.
Pokorný.
Sv. Cyril a Metoděj - sousoší stojí na
místě zničeného Brokofova sousoší
Ignáce z Loyoly; autor prof. Karel Dvořák r. 1928 - 1938;
sousoší vyjadřuje misijní činnost
věrozvěstů a myšlenku slovanské jednoty. Autor
si byl vědom skutečnosti, že jeho sousoší bude
soutěžit s díly rozvinutého baroka, a tak
změnil původní koncepci a tvorba mu zabrala mnoho
času. Dílo má již otisk nové doby, ale
přitom respektuje okolní plastiky. Sousoší
pořízeno nákladem bývalého ministerstva
školství a národní osvěty a osazeno r. 1938.
Sv. Jan Křtitel - patron malostranských
špitálníků - johanitů, autor Josef Max r.
1855; sochu objednal J. N. Gemerich z Neuberku, aby nahradila
poškozené sousoší Jana Brokofa Kristův
křest z r. 1706. Jan Křtitel má u levého boku
kříž a mušli, připomínající
Kristův křest. Socha se až topornou nehybností
odlišuje od dynamických barokních soch. Tento
romantický směr 1. poloviny 19. st. (nazarénismus)
zdůrazňoval sentimentalitu a uhlazené linie, které
měly zvýšit působivost
náboženských motivů.
Sv. Norbert, Václav a Zikmund - autor Josef Max r. 1853;
původně zde stávalo sousoší se sv. Norbertem
(zakladatelem premonstrátského řádu) z r. 1708 z
brokofovské dílny, pak z r. 1764 z platzerovské
dílny. Nynější sousoší na
novogotickém podstavci objednal strahovský opat dr. J. Zeidler.
Sv. Jan Nepomucký - je nejstarší plastikou na
mostě. Návrh vypracoval arch. Jean Baptiste Mathey, baron M. B.
Wunschwitz ji dal ulít z bronzu podle dřevěné sochy
Jana Brokofa v Norimberku zvonařem J. W. Heroldtem.
Dřevěný model vyřezal Jan Brokof 1682 podle
hliněné skici vídeňského sochaře
Matyáše Rauchmüllera. Přitom se prý Brokof z
luterána obrátil na katolickou víru. Na levém
reliéfu podstavce je zpověď královny Johany, v
popředí její manžel Václav IV. se psem, na
pravém reliéfu podstavce je Nepomuckého
svržení do Vltavy, uprostřed nápis a bronzový
znak donátora. Oba reliéfy se zcela liší od Brokofovy
práce. Kolem hlavy světce je 5 hvězdiček,
které se údajně objevily nad hladinou, když byl Jan
Nepomucký svržen do vody. Mají symbolizovat 5 písmen
latinského slova "tacet", coz znamená "mlčí".
Výška sochy 2,5 m, váha 20 q, cena 7000 zlatých.
Socha byla odhalena r. 1683. Jan Nepomucký byl velmi
populární u chudých lidí, jezuité jím
potlačovali památku Jana Husa a Žižky. Na
zábradlí mostu, odkud byl světec svržen do vody, byl
upevněn nevelký mosazný křížek, jde o
kříž arcibiskupský, poněvadž má
přes svislé rameno dvě ramena
příčná. Položíte-li ruku na
kříž tak, aby se každý prst dotýkal
jedné z hvězd, splní se Vám prý tajné
přání. Také reliéfu na soše sv. Jana
Nepomuckého se lidé dotýkají pro
štěstí.
Tato socha sv. Jana Nepomuckého se stala závazným
ikonografickým vzorem, podle níž pak vzniklo bezpočet
dalších svatých Janů Nepomuckých s
menšími obměnami u nás i v zahraničí.
Sv. Antonín Paduánský - socha kazatele s
Ježíškem a lilií; autor Jan Oldřich Mayer r.
1707. Socha pořízena nákladem rady
nejvyššího purkrabství K. M. Witthauera.
Bruncvík - mimo řadu na mostním
pilíři ve vodě stojí socha z r. 1884, autor
Ludvík Šimek; socha připomíná stará
městská práva - obchodní, celní a
soudní pravomoci města. Mnozí pokládali sochu za
rytíře Rolanda, později za Bruncvíka. Pověst
dokonce praví, že na mostě je zakopán
Bruncvíkův meč. Původní socha
zničená Švédy r. 1648 byla vytvořena podle
modelu ze slonoviny, 68 cm vysokého, zhotoveného v 1.
polovině 17. st. pro rudolfinské sbírky. Šimek jako
náhradu vytvořil tuto sochu mladého rytíře
se vztyčeným mečem.
Sv. Juda Tadeáš - autor Jan Oldřich Mayer z r. 1708;
světec drží evangelium a kyj, kterým ho zabili
pohané. Sochu objednal Fr. Sezima rytíř
Mitrovský.
Sv. Augustin - církevní učitel; autor Jan
Bedřich Kohl r. 1708; světec držící
hořící srdce šlape po kacířských
knihách. Na soklu znak donátorů -
augustiniánů. Originál sochy je dnes umístěn
v Gorlici na Vyšehradě, na mostě osazena kopie z r. 1971,
jejímiž autory jsou J. Dušek, O. Velínský, A.
Sopr a J. Hampl.
Sv. Kajetán - autor Ferdinand Maxmilián Brokof r. 1709;
sv. Kajetán s typickými barokními ozdobami
andělíčky a obláčky, za sochou vysoký
trojhran, který symbolizuje sv. Trojici. Sochu pořídil
bývalý konvent kajetánů (theatinů) v Praze
za 775 zlatých.
Sv. Filip Benicius - generál řádu servitů;
autorem je salzburský sochař Michal Bernard Mandel r. 1714; sv.
Filip je zobrazen s křížem, ratolestí a knihou v
levici, za pravou nohou mu leží papežská tiára,
která dokládá, že odmítl r. 1268 svou volbu
papežem. Socha z bílého kamene byla dokončena po
umělcově smrti a pořízena nákladem
servitů v Praze.
Sv. Vít - autor Ferdinand Maxmilián Brokof r. 1714,
možná však vytvořil jen model a vlastním autorem
je někdo z jeho dílny. Sv. Vít v oděvu
římského legionáře stojí na
skále se lvy, kteří ho prý zabili. Lvi ze
sousoší jsou však docela přitulní a
hraví. Sousoší objednal vyšehradský děkan
M. V. Macht z Löwenmachtu
Sv. Salvátor, Kosma a Damián - autor Jan Oldřich
Mayer r. 1709; Kosma i Damián byli patrony lékařů:
nápis praví, že Kosma je Hipokratem mezi světci a
Damián je Galénem nebes. Na sobě mají taláry
a na hlavě birety univerzitních mistrů, drží
nádoby s léky a mučednické palmy. Uprostřed
je Kristus - léčitel světa. Sousoší je
pořízeno nákladem lékařské fakulty.
_____________Karlův most - konec______________
Karel IV. - Křižovnické náměstí;
významný novogotický památník ve
střední Evropě podle modelu Arnošta Hänhela (
drážďanský sochař) zhotovila dílna v
Norimberku roku 1848 k 500. výročí založení
Karlovy univerzity. Pomník byl zřízen nákladem
univerzity a sbírkami. Socha Karla IV. je v nadživotní
velikosti. Jednou rukou se opírá o meč, v druhé
drží zakládací bulu pražské univerzity.
Na podstavci skoro 4 m vysokém jsou alegorie čtyř fakult a
na nárožích čtyři postavy
významných osobností Karlovy doby: Arnošt z Pardubic,
Jan Očko z Vlašimi, Beneš z Kolovrat a Matyáš z
Arrasu. Pomník byl postaven na nově upraveném prostoru po
odstranění vojenské strážnice a
přemístění viničního sloupu.
Karel IV. - Karolinum, aula, autor Karel Pokorný z r. 1947
Viniční sloup se sochou sv. Václava -
Křižovnické náměstí; dílo
vzniklo r. 1676 v dílně Jana Jiřího Bendla pro
úřad hor viničných, který v letech 1358 -
1783 sídlil na Křižovnickém
náměstí. Sloup stával při cestě k
mostecké věži u strážního domku. Po
zboření domku byl sloup přemístěn
přímo ke chrámu, aby nepřekážel
zvyšujícímu se provozu. Pískovcový sloup je
obtočen révou s hrozny. Sv. Václav je zde jako patron
vinařů, prý sám lisoval mešní
víno. Kolem sloupu se dochovaly zbytky dlažby z Juditina mostu z
12. st.
Hold českých stavů - Smetanovo
nábřeží v parčíku; novogotickou
architekturu navrhl Josef Ondřej Kranner, kamenické práce
provedl Karel Svoboda, autor sochařské výzdoby je Josef
Max a Josef Kamil Böhm. Dílo vzniklo 1844 - 1846. Ve své
době to byl největší pražský
pomník, výška 22 m. Jeho smyslem bylo oslavit habsburskou
vládu.
Podstavcem pomníku je kašna, pomník je vyzdoben 25
figurálními alegoriemi a 17 sochami (vysokými 170 cm),
které představují charakteristická
zaměstnání tehdejších 16 krajů
země, sedmnáctá je postava sedící
čelem k řece, která představuje Prahu. Nad nimi je
8 alegorických soch o výšce 140 cm s náměty
orby, hornictví, obchodu, průmyslu, umění,
vědy, míru a hojnosti. Uvnitř pomníku
stávala jezdecká socha Františka I., dílo Josefa
Maxe, která byla po získání samostatnosti r. 1918
odstraněna. Je vystavena v lapidariu.
Bedřich Smetana - na konci Novotného lávky
před Muzeem Bedřicha Smetany byl 4. června 1984 u
příležitosti oslav stého výročí
úmrtí odhalen pomník slavného skladatele,
jehož autorem je prof. Josef Malejovský a arch. Bedřich
Hanák. Bronzovou plastiku vysokou 235 cm a
vážící asi tunu odlil Závod
umělecké kovovýroby v Holešovicích. Sbor pro
postavení pomníku známému českému
skladateli byl ustaven již v r. 1909, diskuse a spory o jeho
umístění však trvaly celých 75 let.
Josef Stepling - Klementinum, II. nádvoří, autor
Ignác František Platzer vytvořil tuto pískovcovou
klasicistní sochu v r. 1778 podle návrhu malíře
Jana Jakuba Quirina Jahna. Památník vystavěn z
podnětu Marie Terezie, aby připomínal
vědecké práce jezuitského profesora Steplinga,
který sestavil a vybavil hvězdárenskou věž
Klementina.
Pražský student - Klementinum, I.
nádvoří, pískovcová socha je od Josefa Maxe
(1804 - 1855) z r. 1848. Vytvořil ji na oslavu hrdinství
pražských studentů při obraně Prahy
před Švédy v r. 1648
Jan Nepomucký jako almužník - Široká ul.
při kostele sv. Ducha, Ferdinand Maxmilián Brokof (1688 - 1731)
ji vytvořil v r. 1727. Patří k vrcholnému
českému baroku. Představuje Jana Nepomuckého s
klečícím žebrákem na soklu s reliéfy
Mučednictví, Nalezení a Pohřbení těla
světce. Socha původně stála před kostelem
sv. Kříže Většího.
Mojžíš - Pařížská
třída, poblíž Staronové synagogy;
bronzová socha autora Františka Bílka (1872 - 1941) je z r.
1905. Postava klečícího muže v nadživotní
velikosti, který zapisuje na svitek jméno ADAM jako symbol
lidstva, za nějž nese odpovědnost a pro nějž
hledá zaslíbenou zemi. Byla sem umístěna v r. 1937,
za okupace byla roztavena a v roce 1946 byla znovu odlita díky tomu,
že paní Bílková vlastnila originální
sádrový model. Na místo byla vrácena roku 1947.
Rabín Löw Ben Bezalel (Rabi) a Železný muž -
Nová radnice, Mariánské nám., autor Ladislav
Šaloun vytvořil plastiky v letech 1908 - 1910.
Představují Rabína Löwa s alegorickou ženskou
postavou a muže v brnění. Jsou osazeny v rozích
budovy Nové radnice.
Golem - v ul. U Staré školy na dvorku Židovského
muzea stojí téměř 500 kg
vážící bronzová abstraktní plastika,
která zpodobňuje Golema, stvořeného podle
pražské židovské pověsti rabínem
Löwem-Jehudou ben Bezalelem k ochraně ghetta. Autorkou je
americká sochařka českého původu Pearl
Amsel, vytvořila podobu v letech 1985 - 87 a její syn Harold
Amsel ji Židovskému muzeu věnoval na památku
své matky.
Nová radnice, Mariánské nám. - Na
průčelí jsou alegorické skupiny Revize a
Účetnictví od Stanislava Suchardy a skupiny Skromnost,
Ušlechtilost, Síla a Vytrvalost (na balkoně a na
římse nalevo) od Josefa Mařatky.
Terezka - Mariánské nám.; ve zdi zahrádky
Clam-Gallasova paláce pod nikou je kašna s alegorií Vltavy,
socha sedící ženy, která přidržuje
dvě nádoby na vodu. Z jedné vytéká
symbolický proud vody s pěti hvězdičkami, atributem
sv. Jana Nepomuckého, který našel mučednickou smrt ve
vodách řeky Vltavy. Z druhé nádoby
vytéká do kašny skutečný pramínek,
který symbolizuje Vltavu. Vytvořil ji Václav Prachner r.
1812 podle kresebné předlohy prvního ředitele
pražské malířské akademie Josefa Berglera ,
kterému byla práce zadána po předložení
modelu. Terezka se jí říká snad podle jména
některého z děvčat, chodících pro
vodu. Socha byla mnohokrát poničena, proto musela být v r.
1953 zhotovena kopie z jemného bělavého pískovce s
růžovým žilkováním. Opravený
originál je ve sbírce Národní galerie.
Pověst vypráví, že podivínský
důchodce, bývalý rytmistr, bydlící na
náměstí, hleděl dlouhé hodiny z okna na
sochu a zamiloval se do ní. Prý jí odkázal
několik tisíc zlatých. Pozůstalí však
prý dosáhli zmaření platnosti závěti.
Josef Mánes - Mánesův most; za Domem
umělců v parčíku před
Mánesovým mostem je pomník Josefa Mánesa od
Bohumila Kafky (1878 - 1942) z roku 1930. Architektonická úprava
od arch. Josefa Havlíčka. Z celkem pěti
soutěží na pomník byl akceptován až
návrh Bohumila Kafky v poslední soutěži v r. 1929.
Realizaci pomníku zabránila hospodářská
krize a poté 2. světová válka, takže byl
slavnostně odhalen až v r. 1951. Autor se odhalení
pomníku nedočkal.
Antonín Dvořák - na nám. Jana Palacha
před Domem umělců byla odhalena Dvořákova
socha 4. 6. 2000, na závěr známého festivalu
Pražské jaro. Již v r. 1949 rozhodl tehdejší
pražský magistrát, že socha bude stát v
parčíku u Rudolfina a zadal její zhotovení
sochaři Josefu Wagnerovi a arch. Pavlu Smetanovi. Josef Wagner
zemřel v r. 1957 těsně před jejím
dokončením. Tehdejší ministr kultury Zdeněk
Nejedlý v r. 1951 však rozhodl, že na tomto
místě bude stát socha malíře Josefa
Mánesa. Nejedlý prý projevoval nechuť k
Dvořákovi, protože byl jako mladý odmítnut
Dvořákovou dcerou Otylkou, která dala přednost
skladateli Josefu Sukovi. V uplynulých letech několikrát
znovu začalo jednání o umístění
Dvořákova pomníku, v r. 1991 byl dokonce na
Klárově položen základní kámen a
stojí tam dodnes. Třímetrová
Dvořákova socha Josefa Wagnera otce a Jana Wagnera syna
měla být na Klárově skutečně
odhalena, ale na popud houslisty Josefa Suka nakonec slíbil
primátor umístit ji na schodiště Rudolfina, kde
Dvořák řídil první koncert
České filharmonie, kde se konaly premiéry jeho skladeb a
kde učil na mistrovské škola konzervatoře. To
však vyvolalo bouři odporu odborné veřejnosti,
takže nakonec byla umístěna provizorně na
trávník před Rudolfinum. V rámci celkové
úpravy náměstí Jana Palacha bude definitivně
rozhodnuto o jejím umístění.
Josef Jungmann - Jungmannovo náměstí;
bronzový pomník je dílem sochaře Ludvíka
Šimka a architekta Ant. Barvitia podle koncepce Václava
Levého. Sokl je z různobarevné žuly a syenitu,
celková výška pomníku je 7 m. Základní
kámen poklepal v r. 1873 Frant. Palacký ke 100.
výročí Jungmannova narození, který žil
nedaleko odtud v dnešní Jungmannově ulici. Odhalení
pomníku v r.1878 bylo spojeno s významnou národní
manifestací. Pomník učence byl zbudován
nákladem spolku Svatobor (původní záměr
zbudování pomníku po smrti Jungmanna 1847 nebyl vzhledem k
politické situaci realizován).
Pomníček 17. listopadu - Národní
třída, Kaňkův dům - podloubí u
Mikulandské ul.; bronzové dlaně s prsty zvednutými
do písmene V, které se vzpínají z ploché
kovové desky, připomínají odvahu a
odhodlání účastníků události,
která se zde odehrála 17. listopadu 1989 a která
odstartovala novou éru naší nekomunistické historie.
Autory jsou Miroslav Krátký a Otakar Příhoda. Je to
místo, které lidé každoročně ve
výroční den pokrývají květy a kde
zapalují na památku svíčky.
Josef Hlávka - socha významného
českého architekta a mecenáše (1831 - 1908) je
umístěna na nádvoří Hlávkových
nadačních domů v průchodu mezi Vodičkovou a
Jungmannovou ulicí. Hlávka založil Českou akademii
pro vědy, slovesnost a umění (1890), studentské
koleje pro nadané, ale nemajetné studenty,
Národohospodářský ústav a pár let
před svou smrtí i Nadání Josefa, Marie a
Zdeňky Hlávkových, které kupodivu
přežilo i komunistickou éru. Bronzová socha v
mírně nadživotní velikosti představuje
důstojného starého pána s mohutným
plnovousem. Je odlita Petrem Dvořákem podle
původního sádrového modelu, který zhotovil
sochař Josef Mařatka v r. 1914 a která měla
původně stát na předpolí Hlávkova
mostu. Na podstavci podle arch. Václava Adamovského je
Hlávkův podpis. Mařatka vytvořil sochu jako
výraz díků za finanční podporu svých
studií v Paříži, kde se spřátelil se
sochařem Augustem Rodinem, o jehož slavnou pražskou
výstavu se v r. 1902 zasloužil. Slavnostní odhalení
Hlávkovy sochy se konalo 1. července 1994. Další
Hlávkovu sochu věnovala Nadace Josefa, Marie a Zdeňky
Hlávkových II. gynekologicko-porodnické klinice 1.
lékařské fakulty Karlovy univerzity. Sádrový
model s bronzovou patinou od Josefa Mařatky byl slavnostně
odhalen 3. července 1997 v kapli sv. Kříže
bývalé Zemské porodnice U Apolináře, kterou
Hlávka mimo jiné projektoval i se svou stavební firmou
postavil.
Wimmerova kašna - Uhelný trh; klasicistní plastika
uprostřed čtvercové pískovcové
nádrže z r. 1797 je dílem Františka Xavera Lederera.
Představuje hocha, který podává
sedící dívce hrozen. Středový sloupek
kašny představuje kmen palmy, kolem něhož se vine
vinná réva. Kmen je ukončen labutí se
vztyčenou hlavou, chrlící vodu. Kašnu objednal
pražský mecenáš baron Jakub Wimmer a věnoval ji
městu k výzdobě dnešní Národní
třídy. Na nádrži je nápis: Rodnému
městu od spoluobčana J. W. Z nároží
Národní třídy a Jungmannovy ulice byla
přemístěna do Jeruzalémské ul., r. 1680 na
Betlémské nám. V r. 1882 bylo nařízeno
odstranit kašny, a tak byla málem zničena. Zachránila
ji přímluva Vojty Náprstka. R. 1895 se stěhovala
do dnešních Vrchlického sadů u Hlavního
nádraží, od r. 1951 je na Uhelném trhu. V r. 1974 ji
zničili vandalové, takže zbylo jen torzo. Podle
slepených částí originálu pak byla
vytvopřena kopie, která byla na kašnu znovu
nainstalována r. 1979. V srpnu 1989 byla rozebrána kvůli
pracem na kolektoru. 30. 9. 1998 byla znovu slavnostně osazena,
okolní plocha předlážděna a osázena
lipami.
Julius Zeyer - Chotkovy sady; pomník vytvořil
Zeyerův přítel Josef Maudr v r. 1913 z mramoru a
pískovce. Je to umělá jeskyně s postavami
Zeyerových děl, nad jeskyní reliéf s
portrétem básníka. Na zadní straně
umělé jeskyně je deska s přehledem
Zeyerových děl.
Pomona - nedaleko Zeyerova pomníku v Chotkových sadech
stojí bronzová plastika dívky s jablkem, autor
Břetislav Benda, r. 1957. Socha zde byla osazena v r. 1960.
Český lev - Chotkova silnice; v ostrém ohybu
silnice proti Jelenímu příkopu je socha lva od Josefa Maxe
z let 1848 - 49, která sem byla přenesena počátkem
60. let z bývalých Švermových sadů Na
Poříčí - původně z
Poříčské brány (dnes jsou Švermovy sady
zrušeny).
Komenský se loučí s vlastí - Bílkova
vila, zahrada proti Chotkovým sadům. Autorem pomníku z r.
1926 je František Bílek.
Karel Hynek Mácha - Petřínské sady v parku
na Nebozízku; sochař Josef Václav Myslbek a architekt
Antonín Balšánek vytvořili v roce 1910 - 12
pomník Karla Hynka Máchy, který se narodil nedaleko v
domě U bílého orla na Újezdě. Jedna z
nejpopulárnějších pražských soch je
symbolem věčného mládí a lásky, o
což se zasloužila autorova slavná báseň
Máj. Básník stojí s pravou rukou lehce
opřenou o zídku, na které leží
otevřený sešit, v levé drží kytici
šeříku. Podstavec je z leštěné žuly.
Milan Rastislav Štefánik - Petřínské
sady, před hvězdárnou na Petříně;
dvouapůlmetrovou bronzovou sochu astronoma, politika a
slovenského generála, který se významnou
měrou zasloužil o založení
československého státu, vytvořil Bohumil Kafka.
Socha stála za první republiky u Bratislavy a byla zničena
v době existence slovenského státu za 2. sv. války.
Model pomníku byl v majetku Národní galerie a byl mnoho
let v depozitáři na hradě Pecka. Slavnostní
odhalení pomníku pořádala 30. srpna 1994
pražská Nadace M. R. Štefánika, Národní
galerie a Štefánikova hvězdárna.
Umístění pomníku u hvězdárny na
Petříně bylo dáno tím, že již za
první republiky hvězdárna nesla jeho jméno.
Polibek - Petřínské sady, socha Josefa
Mařatky z r. 1921 je umístěna nedaleko horní
stanice lanové dráhy. Klečící
ženský akt objímá a líbá
sklánějící se akt muže na soklu od Jana
Kotěry.
Vítězslav Novák - Petřínské
sady u vyhlídkové cesty v blízkosti lanovky; autorem
třímetrového bronzového pomníku
hudebního skladatele, stojícího na bílém
mramorovém soklu, z r. 1950 je sochař Jan Kodet, architektem
Josef Gočár.
Jan Neruda - Petřínské sady; za lanovou drahou v
Seminářské zahradě stojí pomník
spisovatele, jehož autorem je sochař Jan Simota, architektem Karel
Lapka. Byl odhalen 22. října 1970 a básník
hledí na svou milovanou Malou Stranu. Původně stál
Nerudův pomník, dílo prof. Karla Dvořáka z
r. 1934, na Újezdě v místech, kde se básník
narodil, kde stávala do r. 1932 vojenská kasárna, v
nichž měl jeho otec kantýnu. Dvořákův
pomník byl později přemístěn do
Národního muzea.
Ferdinand Laub - Petřínské sady; pomník
českého houslového virtuosa z r. 1913 je od
Vojtěcha Sapíka. Sedící postava s houslemi na
masívním soklu z pískovce sem byla v r. 1950
přenesena z Křivoklátu.
Fontána s hrajícími si chlapci - v
Seminářské zahradě je bronzová
fontána se sochami dvou chlapeckých aktů z doby po r. 1938
od Karla Dvořáka.
Dekorativní váza - Seminářská
zahrada, novobarokní váza s dvěma putti, bohatě
barokně zdobená, byla vytvořena pro
Královský pavilon na Zemské jubilejní
výstavě, autor Celda Klouček.
Vojtěch Náprstek - Petřínské sady;
u Hladové zdi nad restaurací Nebozízek byl již v r.
1896 postaven u příležitosti nedožitých
sedmdesátin českého vlastence a mecenáše Vojty
Náprstka pomník ze žuly a mramoru v podobě stolu se
secesními ornamenty s textem: "Na památku
pohoštění, jež poskytoval Vojta Náprstek v
letech 1865 - 1883 mládeži škol pražských".
Pomník podle návrhu Josefa Fanty byl postaven na podnět
Amerického klubu českých dam, který působil
v domě U Halánků, zejména Žofie
Podlipské.
Jaroslav Vrchlický - Petřínské sady; v
zahradě Lobkovického paláce stojí pomník
básníka v nadživotní velikosti,
sedícího s knihou v ruce, s dvěma
okřídlenými génii u nohou. Autory pomníku
jsou sochaři Josef a Antonín Wagnerovi a arch. Jan Sokol, vznikl
v r. 1960.
Božena Němcová - Slovanský ostrov;
bronzový pomník spisovatelky na žulovém soklu byl
odhalen r. 1955. Patří k
nejvýznamnějším pracem Karla Pokorného,
který jej vytvářel a stále zdokonaloval v letech
1941 - 1952. Původní soutěž na pomník
Boženy Němcové vyhrál malíř a
sochař prof. Jakub Obrovský. Po jeho smrti byl úkol
zadán K. Pokornému. Sádrový model práce
Obrovského je v Památníku národního
písemnictví.
Souzvuk (Česká píseň, Dudák) -
Slovanský ostrov. Poblíž budovy Žofína je
umístěna bronzová socha z r. 1927, kterou vytvořil
Ladislav Šaloun. Byla sem umístěna v roce autorovy smrti
1946. Zobrazuje kráčejícího českého
dudáka, proto bývá rovněž
nazývána Dudák nebo Česká
píseň.
Kubistický kandelábr - Jungmannovo
náměstí u postranní brány do kostela P.
Marie Sněžné; sloup pouličního
osvětlení s lucernou z umělého kamene,
ojedinělé dílo českého kubismu, byl postaven
podle návrhu arch. Emila Králíčka nákladem
majitele domu čp. 775-II jako součást úpravy
prostoru.
Sbratření - Vrchlického sady; bronzová
skupina Sbratření, dílo Karla Pokorného z r. 1947,
stávala před vchodem do Hlavního
nádraží. V době budování metra byla
zapůjčena do budovy bývalého
Federálního shromáždění. Pomník
je dnes umístěn při hlavní cestě ve
Vrchlického sadech u Bolzanovy ulice. Jde o kultovní sochu
poválečného období, která
chápána jako symbol přátelství se
Sovětským svazem nebyla vítána.
Zůstává však symbolem historické
skutečnosti osvobození země Rudou armádou.
Původně sochu objednal po návratu z
koncentračního tábora občan České
Třebové pro své město, kde stojí
originál, zatímco pražská socha je kopií.
Nový věk - před novou budovou
bývalého Federálního
shromáždění stojí kopie bronzového
sousoší Vincence Makovského z r. 1958. Na obou
stranách symbolu slunce je postava muže s plány
budoucích staveb a ženy s plody a květy v
nadživotní velikosti na žulovém podstavci.
Originál byl původně pořízen pro
československou expozici světové výstavy Expo 58 v
Bruselu, později byl umístěn před
brněnským výstavištěm.
Čeští muzikanti (někdy se uvádí
Pražské jaro) - Senovážné
náměstí, autorka sochařka českého
původu Anna Chromy. Čtyři více než
dvoumetrové kolorované bronzové sochy. Nedaleko kašny
bude umístěna pátá socha Tanečníka.
Kašnu navrhl ak. sochař Jan Wagner, podstavec je z
hořického pískovce.
Praha 2
Benedikt Roezl - Karlovo náměstí; pomník
proslulého zahradníka, cestovatele a tvůrce
českého botanického názvosloví je
umístěn v jižní části
náměstí nedaleko "Faustova domu", autoři Gustav
Zoula, Čeněk Vosmík 1898, architektura Edvard Sochor. B.
Roezl je na pomníku znázorněn s orchidejí v ruce,
za ním sedící postava.
Jan Evangelista Purkyně - Karlovo nám.; pomník
slavného českého biologa je umístěn
před průčelím jezuitského konventu sv.
Ignáce, autoři Oskar Kozák a Vladimír Štrunc.
Bronzový pomník na žulovém soklu byl odhalen 1961.
Eliška Krásnohorská - Karlovo nám.;
pomník spisovatelky z roku 1913 je proti budově techniky, autorka
Karla Vobišová - Žáková.
Připomíná nedalekou budovu býv.
Ženského výrobního spolku českého
založeného 1871 E. Krásnohorskou.
Karolina Světlá - Karlovo nám. proti pomníku
Krásnohorské na druhé straně Resslovy ulice. Bustu
spisovatelky vytvořil v r. 1919 Gustav Zoula a architekt Josef Fanta.
Spisovatelka žila nedaleko na rohu Karlova náměstí a
Ječné ulice v domě U kamenného stolu.
Vítězslav Hálek - Karlovo nám.;
novorenesanční pomník básníka
Vítězslava Hálka je v první části
náměstí před Novoměstskou radnicí.
Autor Bohuslav Schnirch ho vytvořil v letech 1880 - 1881, o
zbudování pomníku se zasloužila
Umělecká beseda. Bronzová básníkova busta je
umístěna na vrcholu pískovcové kaple s nikou a
kašnou. Po stranách jsou kamenná odpočivadla se
sfingami.
Sv. Josef a morový sloup - Karlovo nám. před
Novoměstskou radnicí nad kašnou; morový sloup se
sochou sv. Josefa je dílo barokního sochaře a
řezbáře Matěje Václava Jäckla z let
1697 - 98. Uprostřed vodní nádržky stojí
svazkový sloup na podstavci se čtyřmi hlavami lvů,
chrlícími vodu. Na hlavici sloupu jsou čtyři znaky.
Na horním nástavci je sousoší sv. Josefa s
Ježíškem a se čtyřmi andílky.
Písmeno L na prsou orla znamená, že sloup byl postaven za
císaře Leopolda I. Nad orlem je novoměstský znak.
Jan Želivský - vedle portálu
Novoměstské radnice stával bronzový pomník
Jana Želivského z r. 1952, dílo Jaroslavy
Lukešové. Pomník zde byl umístěn v r. 1960, po
opravě radnice již nebyl osazen.
Karel IV. - před kostelem Panny Marie na Karlově je
pískovcová stojící postava císaře od
Josefa Maxe z r. 1837, která sem byla přenesena ze Starého
Města z Neureitterova domu čp. 183.
Sv. Václav - Vyšehrad; autor jezdecké sochy je Jan
Jiří Bendl (1678-80), empírový podstavec
vytvořil Josef Kranner v r. 1827.
Socha původně zdobila kašnu ve středu
Václavského náměstí (tehdy
Koňského trhu) nedaleko Jindřišské ulice.
Socha pokládána v 19. stol. za málo
reprezentativní, proto r. 1879 byla přemístěna na
Vyšehrad (v 50. letech 20. stol. nahrazena kopií, originál
je v sochařské sbírce Galerie hl. m. Prahy). V roce 1848
sloužil u této sochy na Koňském trhu kněz Jan
Arnold mši, která vyústila v pochod lidu
pražskými ulicemi. Následovalo střetnutí s
vojskem v Celetné ulici - počátek tzv.
svatodušních bouří.
Lumír a Píseň, Ctirad a Šárka, Záboj
a Slavoj, Přemysl a Libuše - Vyšehradské sady; jde
o monumentální sousoší Josefa Václava
Myslbeka, vytvořené původně pro Palackého
most a obsahově navazující na Mánesovo dílo.
Myslbek vytvořil sousoší do roku 1895 poté, co
získal v r. 1881 první cenu v soutěži.
Pískovcová sousoší byla 14. 2. 1945 za náletu
poškozena. Tři z nich byla potom přemístěna z
mostu na Vyšehrad na rozsáhlý travnatý parter. Kopie
čtvrtého nejvíce poškozeného Přemysla a
Libuše byla vysekána a osazena na Vyšehradě koncem 70.
let. Všechna sousoší svou monumentální formou,
přesvědčivostí výrazu a
dynamičností vyjadřují tužby a ideje doby, kdy
vznikala.
Lumír a píseň - sousoší z r. 1988
stávalo na novoměstské straně mostu
Palackého. Lumír nadšeně zpívá a hraje,
němá Píseň zdobí varyto - pomyslný
staročeský strunný nástroj.
Ctirad a Šárka - sousoší vysoké 4,3 m z
r. 1895 stávalo na smíchovské straně mostu
Palackého. Představuje milostné okouzlení v
lesním tichu. Jen krákající havran je
předzvěstí Ctiradovy smrti. Je považováno za
umělecky nejpůsobivější.
Záboj a Slavoj - sousoší bylo původně
na smíchovské straně mostu Palackého.
Představuje dva hrdiny z Královéhradeckého
rukopisu, porotou bylo považováno za nejlepší
sousoší ze všech čtyř.
Přemysl a Libuše - sousoší stávalo na
novoměstské straně mostu Palackého. Bylo
dokončeno v r. 1889. Vyjadřuje majestátní
legendární kněžku, která ve
chvílích věšteckého vidění do
budoucnosti je tváří obrácena k
Pražskému hradu.
Václav Štulc, probošt vyšehradské kapituly
- Vyšehrad, nedaleko sochy sv. Václava je umístěna
bronzová busta z r. 1910, autor Štěpán
Zálešák. Má masivní pseudogotický sokl
z červeného pískovce. Pomník zbudován
nákladem probošta M. Karlacha. Václav Štulc byl
původně obrozenecký básník, posléze
se orientoval klerikálně. Vydával časopis
Blahozvěst.
Sv. Šebestián - naproti vyšehradskému
hřbitovu v nice je barokní pískovcová socha z 1.
poloviny 18. století. Autor neznámý. Socha sem byla
přenesena z iniciativy probošta Karlacha r. 1894 z domu U
Harantů v Rytířské ulici, jenž musel ustoupit
stavbě Staroměstské tržnice.
Sv. Ludmila - Vyšehrad, v kapličce naproti kostelu sv. Petra
a Pavla je pískovcová socha sv. Ludmily. Vytvořena snad
Michaelem Janem Josefem Brokofem v 2. desetiletí 18. st. Byla sem
přemístěna z bývalé
společenské zahrady Na Slupi pod kostelem sv.
Apolináře.
Sv. Jan Nepomucký - Vyšehrad; před sídlem
správy Národní kulturní památky
Vyšehrad je pískovcová socha světce v
nadživotní velikosti. Autor neznámý. Kolem sochy je
renesanční mříž.
Sv. Vojtěch - Vyšehrad; na nároží
Soběslavovy a ulice K Rotundě je socha z 1. poloviny 18. st. z
polychromovaného dřeva. Autor neznámý.
Světec stojí v mělkém výklenku zdi.
Čertův (časoměrný) sloup -
Vyšehrad, v sadech na trávníku je umístěn
od r. 1888. Sestává z tří kusů,
vážících asi 2 a půl tuny. Celkem
měřil přes 5,70m. V
předkřesťanských dobách snad sloužil jako
časoměrný sloup. Je z biotitu-amfibolového dioritu,
který se v okolí nikde nenachází. Při
slunečním osvitu vydává zápach síry,
proto vznikly pověsti, že ho z Říma na Vyšehrad
přinesl čert. Kdyby ho čert přinesl
dříve, než jeden z kněží dočte
mši, mohl si čert vzít jeho duši.
Přiletěl ale pozdě, tak s kamenem vztekle mrštil a
rozbil ho na tři kusy. Ve skutečnosti nikdo neví, kde se
tu vzal a proč je přelomen. Za Josefa II. byl odstraněn z
kostela jako symbol pověrčivosti.
Vyšehradský hřbitov, Slavín -
funerální plastiky
Je zde pochován výkvět českého
národa, je zde tedy mnoho jedinečných
sochařských prací:
Josef Václav Myslbek - plastika na hrobu Františka Ladislava
Riegra; reliéf s Madonou na hrobce od architekta J. P. Šebka, v
níž je pochován skladatel V.Maixner;
Václav Levý - na společném hrobě
Karla Purkyně a Václava Levého je socha sv. Jakuba;
Tomáš Seidan - vytvořil reliéf Babičky na
hrobě Boženy Němcové;
František Bílek - autor sochy Krista na hrobě Václava
Beneše Třebízského;
Bohumil Kafka - poprsí Mikoláše Alše a několik
dalších náhrobků;
Jakub Obrovský - bronzový portrét Svatopluka
Čecha;
Ladislav Šaloun - pomník Antonína Dvořáka;
Otakar Španiel - tvůrce bust Františka
Ondříčka a Ferdinanda Lauba;
Slavín - hrobka významných osobností
autorem architektury je Antonín Wiehl. Sochařskou
výzdobu Slavína novorenesančně pojal a
vytvořil v letech 1889 - 1893 Josef Mauder: Génius vlasti nad
rakví a po stranách dvě Alegorické postavy Vlast
truchlící a Vlast vítězná. Za tento
sochařský výkon získal první cenu
České akademie. Ve Slavíně jsou pohřbeni:
Julius Zeyer, Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický,
Josef Václav Myslbek, Jan Štursa, Ema Destinová, Alfons
Mucha, František Křižík, Josef Gočár,
Zdeněk Štěpánek, Eduard Korhout a další.
František Palacký - náměstí
Palackého; autor Stanislav Sucharda ve spolupráci s Josefem
Mařatkou, architekt Alois Dryák.
Pomník ze žuly a bronzu vytvořen 1989 - 1912.
Položení základního kamene 19. 6. 1898 v den 100.
výročí narození F. Palackého bylo
provázeno mohutnou manifestací. Původně se
uvažovalo o umístění před Rudolfinum a na
Karlově náměstí, městská rada
však trvala na nynějším místě.
Sedící postava Palackého je z 12 kusů
hrubozrnné žuly, kvádry architektury jsou z
jemnozrnné žuly a skupiny postav obklopující
Palackého jsou z bronzu 25,5 t, základy jsou v hloubce 4 m.
Pomník symbolizuje vlevo útisk národa (netvor se
snaží zardousit své oběti), vpravo
národní probuzení (Lid střásá pouta a
hledí vstříc lepší budoucnosti),
ležící akt symbolizuje Bílou horu. Politiku
symbolizuje letící socha a kompozici vévodí
horní skupina s Fámou (pověst). Palacký
"naslouchá" hlasu Historie. Pomník nese dva nápisy: Z
mdloby útisku k novému žití budils lid a Svému
buditeli a vůdci vděčný národ.
Za okupace měl být pomník zničen, byl však
rozebrán a ukryt správcem poštovních
stájí v odlehlé ohradě na Invalidovně, kde
zarostl plevelem. Proto mohl být po roce 1947 obnoven.
Praha svým vítězným synům - pod
Emauzským klášterem mezi novými budovami ministerstev
byl 28. října 1932 odhalen pomník
legionářům a obětem války. Pomník se
složitou kompozicí vytvořil Josef Mařatka.
Uprostřed žulový obelisk cca 16 m vysoký
(zlomený, původně určený pro
Pražský hrad, darovaný prezidentem), obklopený
figurami osmi legionářů: jeden italský, dva
ruští, čtyři francouzští, v centru
francouzský legionář s praporem, jejž
věnčí žena lipovou ratolestí. Žerď
praporu ukazuje na Dykovy verše: Opustíš-li mne, nezahynu,
opustíš-li mne, zahyneš. Za německé okupace byl
pomník zničen, zachovala se jen schránka se
zakládací listinou. Po revoluci zrestaurovala dochovaný
sádrový model Kateřina Amortová , byl znovu odlit a
28. října 1998 slavnostně odhalen. Pomník je poctou
padlým v 1. sv. válce, připomínkou
legionářského odboje a vzniku Československé
republiky.
Alois Jirásek - Jiráskovo náměstí,
autor pomníku prof. Karel Pokorný, spolupráce Jaroslav
Fragner. Bronzový pomník představuje spisovatele v
nadživotní velikosti, sedícího a
píšícího na vysokém žulovém soklu.
Pomník vznikl v r. 1954, osazen byl v r. 1960. V pozadí
pomníku je dům, v němž v letech 1903 - 1930
Jirásek bydlel.
Svatopluk Čech - Čechovy sady; autor Jan Štursa,
architekt Pavel Janák. Pomník byl sochaři zadán
1918 a osazen 1924. Patří k nejlepším
Štursovým pracem. Nad postavou básníka, který
má v jedné ruce knihu a v druhé drží klobouk s
pláštěm, se vznáší jinošský
akt s vavřínovou ratolestí, který má u nohou
orla s rozepjatými křídly. Zvětšený
jinošský akt z pomníku byl v r. 1925 umístěn v
průčelí čs. pavilonu na mezinárodní
výstavě dekorativního umění v
Paříži. Za okupace musel být pomník
odstraněn, po válce byl opět obnoven.
František Ladislav Rieger - Riegerovy sady, Vinohrady;
pomník českému vlastenci a politiku, zeti Františka
Palackého, nechala postavit někdejší
Záložna vinohradská, která měla zásluhy
i o vinohradské divadlo, kostel sv. Ludmily a mnoho dalších.
Pomník vytvořil Josef Václav Myslbek v letech 1913 - 1914.
Riegrovu podobiznu vytvořil už před tím pro Pantheon
Národního muzea. Bronzová socha v nadživotní
velikosti je téměř tři metry vysoká a
stojí na žulovém stupňovitém podstavci cca 4 m
vysokém. V energickém postoji a pohledu muže
vyjádřil autor Riegrovo tradiční
národní heslo Nedejme se!, které je napsáno na
štítě s českým heraldickým lvem u jeho
levé nohy. Jde o jednu z nejvýznamnějších
portrétních prací autora.
Nový věk - před budovou bývalého
Federálního shromáždění je
sousoší z let 1957 - 58, autor prof. Vincenc Makovský.
Sousoší nese ženskou postavu s květy a plody a postavu
muže v dlouhém plášti s plány budoucích
děl a paprskovitým symbolem uprostřed. Kompozice byla
původně umístěna v r. 1958 před
naší expozicí na Světové výstavě
v Bruselu a poté před brněnským
výstavištěm. Zde stojí druhý odlitek.
Praha 3
Jan Žižka - Národní památník na
Vítkově; autor prof. Bohumil Kafka v letech 1931 - 1941.
Pomník byl odhalen 14. 7. 1950, ve výroční den
bitvy na Vítkově, v níž husité pod
vedením Jana Žižky zvítězili v těchto
místech nad křižáckým vojskem. Autor se
odhalení pomníku nedožil, konalo se až 8 let po jeho
smrti. V r. 1946 pomník podle Kafkova modelu odlila
karlínská slévárna V. Mašek z bronzu.
Pomník má úctyhodné rozměry:
výška pomníku včetně podstavce je 22 m,
dvě nohy jezdce váží 398 kg, ruka 195 kg, hlava 105
kg, meč 110 kg. Vlastní výška pomníku 9 m,
délka koně 9,6 m, celková váha činí
16,5 t. Sestává z 39 bronzových dílů,
které byly svařeny na místě. Jde o
největší jezdeckou sochu na světě.
Winston Churchill - nám. W. Churchilla; bronzová
tři a půl metru vysoká socha,
vážící půldruhé tuny, je
přesnou kopií sochy anglického sochaře Roberta
Ivora Jonese, která stojí v Londýně na
Parlamentním náměstí. Odlila ji
londýnská slévárna Meridian Foundry a pak zhotovila
repliku. Sochařský odborný dohled vykonával
anglický sochař N. Boonham. Socha je holdem britskému
premiérovi (1874 - 1965), který ve značné
míře ovlivnil události 20. st. a který je symbolem
nesmlouvavého boje za demokracii. Jeho socha byla odhalena k 10.
výročí pádu totalitního režimu u
nás 17. listopadu 1999 za účasti baronky Margaret
Thatcherové. Již před tím v r. 1990 se
zúčastnila slavnostního přejmenování
náměstí A. Zápotockého na
náměstí Winstona Churchilla.
Karel Havlíček Borovský - před
radnicí na Havlíčkově nám. stojí
třímetrová bronzová socha, jejímž
autorem je Josef Strachovský, odlila ji Maškova
slévárna v Karlíně. Socha byla odhalena 16.
května 1911. Zároveň bylo náměstí,
které do té doby neslo název Basilejské,
přejmenováno na Havlíčkovo. Nápis na
podstavci sochy vyjadřuje Havlíčkovo
celoživotní krédo: Přislibujte si mně,
vyhrožujte si mně, přece zrádcem nebudu. Tak jako
mnoho jiných měla být i tato socha za protektorátu
odstraněna a její materiál použit pro
válečné účely. Díky
statečným Pražanům však byla uschována ve
skladišti na Maninách a po opravě znovu slavnostně
instalována na původní místo 19. července
1946. V r. 1979 byla z důvodu výstavby kolektoru
inženýrských sítí na 6 let odstavena a
zpět instalována v r. 1985.
Petr Bezruč - Vinohrady, Bezručovy sady; na kruhové
základně na plochých pilířích z
umělého kamene je umístěna bronzová
portrétní busta básníka na pozadí dvou
desek, na nichž je vzadu vyrytý text. Pomník
vytvořila v r. 1967 Jaroslava Lukešová.
Jožka Jabůrková - znovuodhalení pomníku
30. 7. 2002. Olšanské hřbitovy - čestné
vojenské pohřebiště, sochu vytvořila
sochařka Věra Merhautová. Socha původně
stála v Košířích, po restituci byla
umístěna do depozitáře Národní
galerie.
Praha 4
Mikoláš Aleš - Lhotka, Alšovy sady; na
stupňovité základně na soklu je bronzová
busta malíře, kterou vytvořil r. 1914 Josef Rada. Je to
vůbec první pomník slavnému malíři.
Sv. Jan Nepomucký - Braník, před kostelem sv.
Prokopa; na podstavci je postava světce v dlouhé klerice,
který přidržuje levou rukou krucifix, kolem hlavy má
svatozář. Sochu z pískovce z poloviny 18. st.
vytvořil umělec z okruhu Františka Ignáce Platzera.
Dlouhý, široký a bystrozraký - Petrovice, Nad
Přehradou; na školním nádvoří zde
stojí 180 cm vysoká barevná glazovaná keramika,
autor Vojtěch Adamec z r. 1989 - 92.
Mládí - Háje, Schullhofova ul.; postavy
mladých lidí v životní velikosti jsou z kamene, autor
Jan Bartoš r. 1984.
Opuštěná - Kavčí Hory, budova
České televize; 82 cm vysoká postava sedící
schoulené díivky z mramoru je od Břetislava Bendy z r.
1980.
Sova - Jižní město, škola
Květnového vítězství; bronzovou sochu sovy
vysokou 150 cm vytvořil Václav Frydecký v r. 1985.
Obludy - sídliště Dědina; mezi ul.
Družicová, Šmolíkova a Parašutistů je
umístěno několk objektů Kurta Gebauera z let 1980 -
89. Jsou z kamene, betonu a dlažby a mají výšku od 80
do 250 cm.
Země - Jižní Město, Jírovcovo
nám.; kamenná sedící postavy ženy v
životní velikosti představuje matku Zemi. Vytvořil ji
Jiří Kryštůfek v r. 1986.
Ryby - na Pankráci u obchodního centra stojí
kamenné 180 cm vysoké sousoší s rybami, autor Julius
O. Lankáš, r. 1985.
Čápi - park na Pankráci; v r. 1980 vytvořil
František Pašek bronzové sousoší dvou
čápů o výšce 130 cm.
Oskar - Roztyly, Klouboukova ul.; moderní keramická
betonová plastika je vysoká 300 cm. Autorem je Jaroslav
Róna, vznikla v r. 1991.
Den, noc a čas - Arkalycká ul. u multikina Galaxie; Olbram
Zoubek vytvořil v r. 1984 sousoší o rozměrech 215 x
155 x 185 cm z vrstveného cínu
částečně zlaceného.
Praha 5
Hana Kvapilová - Kinského sady (u letohrádku
Kinských); sochař Jan Štursa s architektem Josefem
Gočárem vytvořil v roce 1913 pomník herečky
v roli jedné ibsenovské postavy. Pod pomníkem je
uložena urna.
Jakub Arbes - Arbesovo náměstí; v sadovém
prostranství náměstí blízko místa,
kde Jakub Arbes po léta žil a pracoval v domě č. 13,
je umístěna na žulovém hranolovém soklu
bronzová socha spisovatele s kloboukem v ruce. Autorem je sochař
Jan Černý a arch. Jaroslav Koreček, pochází
z r. 1962.
Biskup Leopold Thun-Hohenstein - Košíře čp.
118, park usedlosti Cibulka; vynikající klasicistní
dílo Václava Prachnera z r. 1882 z pískovce -
pomník zakladatele Cibulky, biskupa knížete
pasovského L. T.- Hohensteina.
Vladislav Vančura - na okraji Zbraslavi pod Havlínem
před Vančurovou vilou na žulovém soklu a
čtyřbokém pilíři je osazena bronzová
portrétní busta spisovatele v nadživotní velikosti.
Pomník vytvořil sochař Karel Lidický v r. 1959.
Ptáček - Nové Butovice, Fingerova ul. V r. 1990
vytvořil Stefan Milkov bronzovou sochu o velikosti 150 x 200 x 170 cm.
Sluneční hodiny - Stodůlky, Hostinského ul.;
sochař Pavel Přikryl vytvořil v r. 1983 kamennou 300 cm
velkou skupinu moderních tvarů slunečních hodin,
která připomíná moderní Stonehenge.
Praha 6
Jan Roháč z Dubé - obora Hvězda; při
hlavní cestě od správcovského domu k
letohrádku stojí kamenná plastika, která
původně stávala u Staroměstské radnice v
místě popravy (do r. 1966). Autorem pomníku je Alois Sopr,
vytvořil jej v letech 1957 - 60.
Karel Bendl - v Bubenči v Pelléově ul. stojí
pískovcová portrétní busta českého
hudebního skladatele. Je umístěna na podstavci,
který je zdoben reliéfy symbolických postav. Podle modelu
sochaře Stanislava Suchardy zhotovil v r. 1916 pomník
Vojtěch Sucharda a arch. Jaroslav Čermák.
Mír - Dejvice, u základní školy na
náměstí Svobody; sousoší dvou
objímajících se dětí s holubicí,
vytvořil Karel Hladík na konci 20. let. Pískovcová
plastika stávala o něco dále, byla však
přemístěna před školu proto, aby zde,
přímo před budovou ministerstva obrany, mohl být
postaven Památník československým letcům.
Památník československým letcům -
Dejvice, nám. Svobody; před budovou ministerstva obrany
stojí památník československým letcům
padlým za 2. světové války od 12. května
1995. Autorem pomníku je František Bělský.
Na slunci - Břevnov, Anastázova ul.; Čestmír
Mudruňka vytvořil v r. 1985 sedící mramorovou
postavu dívky, která si objímá kolena a nastavuje
svou tvář slunci. Plastika je vysoká 150 cm.
Dilema - Řepy, základní škola
Socháňova; v r. 1987 vytvořil sochař Bohumil
Zemánek bronzovou postavu v životní velikosti
sedící na soklu u školní budovy.
Vítěz - Dejvice, ul. generála Píky;
sochař Olbram Zoubek vytvořil sochu v r. 1981. Socha
zpodobňuje mladého jásajícího chlapce, je z
vrstveného cínu.
Praha 7
Metronom - Letenská pláň proti
Pařížské ul.; Vratislav Karel Novák
ztvárnil v r. 1991 z oceli a betonu obrovský
přístroj udávající tempo času. Je
vysoký téměř 5 metrů a tvoří
moderní dominantu Letné.
Stalinův pomník - Letná, proti
Pařížské tř.; megalomanský
pomník komunistické éry se začal budovat v r. 1952
a byl slavnostně odhalen 1. 5. 1955. V čele sousoší
stál Stalin a za ním v řadě
představitelé jednotlivých skupin občanů
budujících nové zítřky (pomník byl
přezdíván "fronta na maso"). Autory pomníku byli
sochař Otakar Švec a arch. Jiří a Vlasta
Štursovi. Bylo to největší skupinové
sousoší v Evropě. Výška sochy byla 15,5 m,
podstavec měl rozměry 15 x 22 x 12 m. Pomník byl
složen z 235 žulových kvádrů o váze
až 30 tun. Celý pomník vážil cca 17 000 tun,
základy byly až 7 m hluboké. Po
Chruščovově odhalení kultu osobnosti a v
období boje proti stalinismu byl pomník v listopadu 1962
odstraněn.
Diana - Letenské sady; na hranolovém podstavci
stojí bronzová dívčí postava s chrtem u
nohou. Nároží podstavce je zdobené bronzovými
želvami a hady, ve spodní části srnčí
rodinka. Autorem sousoší z r. 1920 je František Rous.
Stojící dívka - Letenské sady; postavu
ženy s rukama zkříženýma na prsou a
skloněnou hlavou vytvořila v r. 1960 Marta
Jirásková-Havlíčková.
Žena - Letenské sady; autorem abstraktní
pískovcové sedící postavy nahé ženy je
sochař Jan Kodet. Sochu vytvořil v r. 1957, umístil ji na
krychlový pískovcový podstavec. Osazena sem byla v r.
1977.
Práce a humanita - severní předmostí
Hlávkova mostu; při vjezdu na most z Holešovické
strany stojí na pylonech dvě monumentální
expresionistická sousoší Jana Štursy. Byla
vytesána z pískovce v letech 1911 - 13 a na most nově
osazena r. 1983. Sousoší Práce představuje akty
tří mužů a ženy, Humanitu zpodobňuje
stařec v antické říze se svitkem v ruce,
přidržující mladého
klečícího muže a postavy dvou žen mezi nimi.
Vltava a faun - Holešovice, u stanice metra Vltavská; Vltava
jako stojící víla poslouchá fauna, který
sedí na rampě nad ní a hraje na píšťalu.
Sousoší zdobí kašnu. Vytvořili je
manželé Dvořákovi v r. 1985 z pálené
hlíny.
Hokejista - Holešovice, Výstaviště; před
Sportovní halou na čtvercové základně z
leštěné žuly na vysokém podstavci stojí
postava, jedoucí na jedné brusli a radostně
mávající hokejkou. Autorem sochy je Zdeněk
Němeček, vytvořil ji v r. 1985 z hliníkové
slitiny.
Most - Stromovka; v r. 1999 vytvořil Miloslav Fekar instalaci
mostu z dubového dřeva o rozměrech 300 x 800 cm.
Paridův soud - zahrada Trojského zámku; v r. 1989
vytvořil Stanislav Hanzík dvě pískovcové
sochy na téma Paridova soudu o výšce 220 cm.
Listy - Holešovice, U Městských domů; v r.
1980 osadila Ellen Jilemnická větrací kryt metra U
Staré plynárny keramickou plastikou o výšce 200 cm.
Praha 8
JUDr. Jan Podlipný - Libeň, Elznicovo nám.;
před sadem na svahu k Rokytce byl v r. 1935 umístěn
pomník známého českého vlastence,
primátora hl. m. Prahy, který se zasloužil o to, že
Libeň byla v r. 1901 připojena ku Praze, a který byl
také prvním starostou České obce sokolské.
Na realizaci pomníku se podíleli sochař Jaroslav
Brůha a arch. Jan Bloudek.
Valdštejnský sloup - Libeň, ul. Na
Dlážděnce; na hranolovém profilovaném
podstavci, ozdobeném poškozenými znaky hraběte z
Valdštejna, je vysoký sloup, zakončený hlavicí
s deskou, která nese kouli. Pískovcový sloup dal
Valdštejn postavit na památku vydláždění
více než kilometrového úseku blátivé a
nepohodlné cesty do vrchu na trojském břehu, po
níž jezdíval Rudolf II. s družinou a panstvem od konce
16. st. na lovy do brandýských lesů. Vznikem jiné
komunikace v 18. st. upadla tato v zapomenutí.
Pták se sluncem v křídle - Bohnice,
Lodžská ul.; sochař Václav Frydecký
vytvořil v r. 1985 pískovcovou sochu ptáka s
rozepjatými křídly, v jednomž z nich je
znázorněno slunce. Socha je vysoká 130 cm.
Koupaliště - Ďáblice, Čumpelíkova
ul.; sochař Bohumil Zemánek vytvořil v r. 1990 - 91
tři bronzové koupající se postavy v
životní velikosti.
Praha 9
Sv. Jan Nepomucký - Vinoř, náměstí;
jedna z nejkrásnějších soch světce, jichž
je v Praze značné množství, je umístěna
před kostel Povýšení sv. Kříže ve
Vinoři. Jejím autorem je pozdně barokní
umělec František Ignác Platzer nebo někdo z jeho
dílny. Postava v kanovnické říze stojí na
veliké rybě, symbolu mlčení. Světec se
sklání ke kříži v pravé ruce a v
levé ruce má knihu. Na volutách u jeho nohou sedí
dva andílkové s kartušemi, v jedné s reliéfem
sv. Václava, v druhé s reliéfem Staroboleslavské
Madony. Pískovcová socha je datována chronogramem 1755.
Rozum a cit - Kbely, parčík u Železnobrodské
ul.; pískovcová socha Ladislava Šalouna z r. 1934
představuje dva akty sedící na nízké
kamenné lavici - muž s rukama na kolenou hledí na ženu
schoulenou s hlavou v rukách. Plastika stávala
původně v Petřínských sadech, sem byla
osazena v r. 1975.
Otec a syn, Matka a dcera - Kbely, Albrechtická 1; dvě
betonová protějšková sousoší v
životní velikosti vytvořil v r. 1976 Karel Lidický.
Vlna - Komprese - Vysočany, nádvoří
ČKD; Ladislav Janouch vytvořil v r. 1989 pískovcovou 160
cm vysokou moderní sochu.
Koupání - Hloubětín, stanice metra B;
sochař Jaroslav Hladký vytvořil v r. 1985 bronzovou 180 cm
vysokou postavu, připravenou ke skoku do vody.
Praha 10
Antonín Švehla - Hostivař, parčík na
rohu ulic Švehlova a Pražská, bronzová busta
Antonína Švehly (1873 - 1933), hostivařského
rodáka, statkáře, předsedy České
agrární komory, ministra vnitra a ministerského
předsedy ČSR, byla odhalena 23.6. 2001 a je dílem
akademického sochaře Jana Bartoše a sochaře
Vítka Zdrůbeckého.
Sv. Jan Nepomucký - Vršovice, Vršovické
nám.; vedle kostela sv. Mikuláše stojí na
profilovaném soklu pískovcová postava světce v
kanovnické říze s krucifixem v náručí
z r. 1725.
Milenci - Záběhlice, sídliště
Zahradní Město; v ul. V Korytech je osazeno
pískovcové sousoší dvou postav z r. 1970, autor
Ladislav Kovařík.
Sv. Jan Nepomucký - Uhříněves; v parku na
náměstí na trojbokém podstavci s
římsou je významná postava světce v
kanovnickém obleku s biretem na hlavě, v
náručí s krucifixem a palmovou ratolestí. Podstavec
je zdoben reliéfy z jeho života, u nohou mu sedí tři
andílci. Pískovcovou sochu vytvořil kolem r. 1730
Matouš Václav Jäckel.
Altán - Malešice, Rektorská ul.; sochaři Karel
Nepraš a Kurt Gebauer vytvořili v r. 1989 z litiny, dřeva a
železa objekt altánu, vysoký 490 cm.
Matka s dítětem - Vršovice, Ke
Strašnické; postavu ženy s dítětem v
náručí v nadživotní velikosti z
umělého kamene vytvořil sochař Peter Oriešek v
r. 1982.
|