Jak pokračoval vývoj kapely
Kapela pokračovala ve svých aktivitách, co se vystupování týče. Lidem se líbili stále více - a to bylo jejím nejsilnějším motorem. Vyvrcholením tohoto období bylo jednoznačně vítězství na celorepublikovém finále Dětské Porty v Praze, odkud si přivezli pohár. Potkali se zde s tachovskou zpěvačkou, která zde také soutěžila - a moc se jim líbila - Marcelou. Byla také od nich ze školy a tak se domluvili na spolupráci, ze které se vyklubalo přátelství a samozřejmě i právoplatné členství v Bez Názvu. Dále hráli, kde to bylo jen možné. Hráli například anglickým studentům z Birminghamu anebo německým učitelům. Začali také postupně hrát po místních klubech.
Pak ale přišel zlom v budoucnosti kapely - maturita. Všichni ji udělali (no samozřejmě, jak jinak!!!). Zlom to byl proto, že už nebyli společně na jedné škole - po prázdninách se rozutekli každý do jiného města, do nových škol (Praha, Plzeň, České Budějovice). A tak nastala příležitost dokázat, kdo se chce, teď už naplno, věnovat společné muzice. Ještě před prázdninami to vzdala flétnistka Veronika, a po prázdninách také bubenice Míša.
Zbytek kapely byl zprvu na vážkách, ale jejich hudba je držela nad vodou. Po chvíli se vzchopili a posíleni akcemi, jakými bylo například nahrávání nových písní, nebo Česko-německý festival, se rozhodli dále pokračovat. Bylo to těžké dojíždět a ještě zkoušet nové lidi. Nakonec se vše ustálilo, našli nového zkušeného bubeníka Martina Petříka z Plané a mohli na sobě znovu začít pracovat. Bubeník s sebou přinesl jednak 100% přístup, který byl zvláště u Míši a Veroniky nevídaný - a potom také tvrdší rytmus, který kapelu posunul blíže k rocku.
Tato sestava kapele vydržela až dodnes. Chcete-li je vidět na živo, navštivte jejich nejbližší koncert - určitě nebudete litovat...
|
|
Marcela Hepfelová - zpěvačka
Martin Mahdal - zpěv, dvanáctistrunná kytara
Petr Bělohlávek - houslista
Jiří Fejt - sólová kytara
Petr Vrána - elektrická kytara
Jana Königsmarková - baskytaristka
Martin Petřík - bubeník
|
|